Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Alena

Vloženo na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare (1564–1616)

• anglický básník a dramatik (16. – 17. století)
• žil ve Stratfordu, byl hercem, autorem her a spolumajitelem divadla The Globe
• při jeho požáru mu uhořela tvář → odchází z Londýna do Stratfordu, kde umírá
• někteří lidé tvrdí, že není autorem všech těchto her, že to za něho napsal Francis Bacon
• je mu připisováno autorství 37 her
• téměř všechny jeho hry u nás přeložil Josef Václav Sládek

Další autorova díla:

• Komedie: Zkrocení zlé ženy
• Historické hry: Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VIII.
• Pohádky (romance): Zimní pohádka
• Tragédie: Macbeth, Othello, Romeo a Julie, Král Lear

Okolnosti vzniku díla

Společensko-historický kontext:

Renesance (znovuzrození antiky):

• cíl – zkoumání přírody a člověka
• uplatnění tvůrčí svobody umělce, proti racionalismu stavěl na citu, vášni, fantazii a vůli
• filozoficky vyrůstala renesance z humanismu (lidský) -> životní program, ideový proud, jedna ze složek renesance
• počátky v severní Itálii na konci 13. století
• antropocentrismus – v centru dění je člověk a jeho schopnosti, nikoliv Bůh
• v italských městech se rozvíjel obchod, vytvořila se skupina bohatých obchodníků a bankéřů, kteří podporovali umělce a studia = mecenáši
• mnoho přírodních a astronomických objevů (Koperník, Galilei, Bruno) – tyto objevy otřásly církví
• objev knihtisku → knihy se šíří mnohem rychleji

Další představitelé:

• Itálie: Dante Alighieri – Božská komedie, G. Boccaccio – Dekameron
• Španělsko: Lope de Vega – Fuente Ovejuna

Rozbor díla: Hamlet

Obecná charakteristika díla:

• Literární forma: drama (text je tvořen promluvami postav a scénickými poznámkami)
• Literární druh: drama
• Literární žánr: alžbětinská tragédie (hra o 5 dějstvích)

Téma, motivy a hlavní myšlenka:

• Téma: Touha po moci, zrada v rodině a pomsta za vraždu otce.
• Motivy: Předstírané i skutečné šílenství, intriky, vražda, jed, smrt, neschopnost činu, divadlo na divadle (past na krále).
• Hlavní myšlenka: Úvahy o smyslu lidského života a smrti (slavný monolog „Být, či nebýt“), otázka morálky, spravedlnosti, svědomí a zkaženosti lidské společnosti.

Kompozice:

• dílo je seřazeno chronologicky a člení se na 5 dějství
• děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinor v Dánsku = náhodně vybraná země
• odehrává se v blíže neurčené době – středověk
• má jedno hlavní téma, které je rozvíjeno, s minimem vedlejších epizod (norský král)
• první inscenace proběhla v divadle The Globe roku 1601 (hráli jen muži), vydáno v 16. století

Fáze děje:

• expozice: Smrt krále, Klaudius nastoupí na trůn a vezme si Gertrudu.
• kolize: Hamletovi se zjeví duch jeho otce a řekne mu pravdu o jeho smrti.
• krize: Hamlet předstírá šílenství. Zabije Polonia a Ofélie se zabije.
• peripetie: Hamlet se vrací z Anglie. Klaudius navádí Laerta, aby bojoval s Hamletem.
• katastrofa: Boj Hamleta s Laertem. Smrt jeho matky, Klaudia, Laerta i samotného Hamleta.

Jazyk:

• dlouhé, spisovné a srozumitelné dialogy, ve kterých autor přemýšlí nad problémy
• dvorské intriky
• slovní zásoba – prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky
• psáno blankversem (nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, končí na přízvučnou slabiku)
• kromě verše používá i prózu a lidový jazyk
• komické prvky nejsou odděleny od tragických
• příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhoda, neomezenost látky, času a místa
• prolínání filozofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě
• vznešená obraznost i hovorovost

Postavy:

• Hamlet: dánský princ, typ rozpolceného člověka; měl pocit povinnosti trestat zlo, hodně pochyboval, uvažoval nad smyslem života a málokomu věřil.
• Klaudius: Hamletův strýc a nevlastní otec; zrádný, zákeřný a podlý vrah.
• Gertruda: Hamletova matka; vnitřně rozpolcená (mezi dobrem a zlem), zaslepená láskou ke Klaudiovi.
• Polonius: nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta; doplatí životem na svou chorobnou snahu zalíbit se králi.
• Ofélie: dcera Polonia, miluje Hamleta, ale po otcově smrti a z nešťastné lásky zešílí a nešťastnou náhodou se utopí.
• Horacio: Hamletův věrný přítel a spolužák; racionální a čestný. Jako jediný přežije tragédii, aby mohl vyprávět Hamletův pravdivý příběh.
• Laertes: syn Polonia a bratr Ofélie, prchlivý mladík, kterého Klaudius po smrti Polonia snadno zmanipuluje k pomstě proti Hamletovi.
• Duch krále Hamleta: nadpřirozená postava, zjeví se svému synovi a žádá spravedlivou odplatu za svou vraždu.

Místo a čas děje:

• Odehrává se začátkem 17. století (respektive v blíže neurčeném středověku) na dánském hradu Elsinor (panuje zde napjatá, až pochmurná atmosféra).

Stručný děj

Hamlet byl syn dánského krále Hamleta, který za podivných okolností zemřel. Jeho manželka si vzala jeho bratra Klaudia. Jednoho dne se Hamletovi jako duch zjeví jeho otec, aby mu prozradil pravdu o své smrti – byl zavražděn právě Klaudiem. Hamlet dlouho přemýšlel, jak se pomstít, aby na sobě nic nedal znát.

Nakonec předstíral, že je šílený. Lidé si mysleli, že je to tím, že ho odmítá Ofélie, dcera Polonia, kterou miloval. Aby potvrdil strýcovu vinu, domluvil s potulnými herci představení, které přesně rekonstruovalo královu vraždu. Klaudius se při scéně prozradil. Hamlet musel odjet do Anglie, ještě předtím však všechno stihl říct své matce. Zrovna v tu chvíli byl v místnosti za závěsem schovaný Polonius. Hamlet si myslel, že je to strýc, a tak ho probodl.

Ofélie z toho žalem zešílela a později se utopila. Hamlet se předčasně vrátil z Anglie (cestou unikl smrti) na hrad a všechno si vyčítal. Přijel i Laertes, Oféliin bratr. Klaudius Laerta navádí, aby pomstil svou rodinu a bojoval s Hamletem.

Hamlet na to přistoupil, Klaudius ale natřel Laertův meč jedem, který mu pro jistotu dal i do pití. Boj se jim ovšem trochu vymkl, Gertruda si chtěla připít na Hamleta z jeho otrávené sklenice a zemřela. Laertes mezitím Hamleta jedem škrábl, ten ho však v souboji stihl probodnout také. Laertes se z posledních sil zmínil, že ten jed byl od Klaudia, a tak rozzuřený a umírající Hamlet Klaudia probodne také. Téměř všechny hlavní postavy umírají, naživu zůstává pouze věrný Horacio.

The post Hamlet – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Andrea

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Autor: William Shakespeare (1564–1616)

• Nejuznávanější světový anglický dramatik, básník a herec, klíčová postava evropské renesance.
• Narodil se roku 1564 v městečku Stratford nad Avonou jako třetí z osmi dětí (a nejstarší přeživší) do rodiny úspěšného rukavičkáře a radního; matka pocházela z významné zemanské rodiny.
• Vystudoval místní gymnázium (grammar school), kde se naučil obratně používat latinu i řečtinu a seznámil se s antickou literaturou.
• Už v 18 letech si vzal za ženu o osm let starší Anne Hathawayovou, se kterou měl brzy po svatbě dceru Susannu a později dvojčata (chlapce a dívku). Chlapec Hamnet však v jedenácti letech zemřel (1596).
• Působil především v Londýně jako herec a úspěšný spisovatel, jeho hry se hrály i na královském dvoře za vlády královny Alžběty I. Tiskem poprvé vyšly v roce 1594.
• Byl spolumajitelem divadelní společnosti Služebníků lorda komořího (Lord Chamberlain’s Men), která od roku 1599 hrála ve slavné dřevěné aréně The Globe.
• V roce 1613 divadlo Globe do základů vyhořelo, čímž v podstatě skončila Shakespearova dramatická kariéra. Stáhl se do ústraní a zemřel o tři roky později ve svém rodišti, krátce po oslavě vlastních 52. narozenin.

Další autorova díla:
Dílo W. Shakespeara se tradičně dělí na tři základní tematické skupiny (historické hry, komedie a tragédie) a doplňují ho pohádkové hry (romance) a poezie.

• Historické hry (podle anglických panovníků): Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Jan, Richard II., Richard III. a Edward III..
• Zápletkové a romantické komedie: Jak se vám líbí, Komedie omylů, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy.
• Světoznámé humanistické tragédie: Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth a žárlivecký Othello.
• Pohádkové hry (romance): Bouře, Zimní pohádka.
• Poezie: Sbírka Sonety, ve které se odklání od petrarkovského modelu a využívá typický anglický (shakespearovský) sonet.

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (15.–17. století):

• Renesance (z francouzského renaissance = znovuzrození) vznikla v Itálii a postupně se rozšířila do celé Evropy. Jde o umělecký a životní sloh, který se vrací k antickým ideálům (kalokagathie), klade důraz na pozemský život, radost a krásu.
• Humanismus je myšlenkový proud, který se odvrací od středověkého Boha jako středobodu všeho a do centra pozornosti staví člověka (antropocentrismus). Vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozum, svobodu a úctu k lidskému životu. Lidé začínají klást velký důraz na vzdělanost, přirozenost a návrat k přírodě.
• V tomto období dochází k obrovskému rozvoji vědy, vzniku zámořských objevů (Kolumbus), astronomických teorií (Koperník, Bruno, Galileo) a byl vynalezen knihtisk (Gutenberg). Rozvíjí se obchod a bohatne měšťanská vrstva.

Vývoj literatury a divadla:

• Literatura se začíná psát především v národních jazycích. Dochází k obnově původních antických žánrů – epos, satira, epigram, komedie a tragédie.
• V oblasti Itálie a dnešního Španělska vzniká commedia dell’arte – typ profesionální komedie s ustálenými maskami a charaktery (Harlekýn, Kolombína, Kapitán), v níž se hojně improvizuje. Kočovné společnosti podporovaly vznik divadla po celé Evropě.
• V Anglii dochází k rozvoji tzv. alžbětinského dramatu (za vlády Alžběty I.). Tento typ divadla vychází z lidových kořenů, porušuje striktní antickou jednotu místa, času a děje, prolínají se v něm komické a tragické prvky a postavy v něm řeší zásadní existenční otázky („Být, či nebýt?“).

Související spisovatelé:

• Itálie: Niccolò Machiavelli (Vladař), Dante Alighieri (Božská komedie), Giovanni Boccaccio (Dekameron).
• Španělsko: Miguel de Cervantes y Saavedra (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha), Lope de Vega (zakladatel španělského národního divadla).
• Čechy: Jan Ámos Komenský (Labyrint světa a ráj srdce).

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika literárního díla:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Renesanční tragédie (drama s vážným obsahem, kde se hrdina obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem či společností; většinou podniká předem prohraný boj, kterému nakonec podléhá a umírá).
• Hra obsahuje velké množství postav a má komplikovaný, dynamický děj, přičemž porušuje antickou jednotu času.
• Dílo začíná prologem ve formě sonetu, který vypráví chór (obyvatelstvo Verony), což je typický prvek inspirovaný klasickým antickým dramatem.

Téma a myšlenka díla:

• Celkové téma: Nesmyslný a krvavý spor dvou znepřátelených rodů (Monteků a Kapuletů).
• Hlavní téma: Uspěchaná a osudově tragická láska mladých milenců Romea a Julie, kteří doplatí na nenávist svých rodin.
• Vedlejší témata: Romeova počáteční neopětovaná náklonnost k Rosalině, konflikt Merkucia s Tybaltem, dohodnutý a vynucovaný sňatek Julie s Parisem.
• Hlavní myšlenka: Autor poukazuje na právo mladých lidí – stejně jako Romea a Julie – bojovat o svou lásku, štěstí a právo svobodně rozhodovat o vlastním osudu, i přes silnou nepřízeň společnosti a rodiny. Příběh kritizuje lhostejnost rodičů k názorům a citům svých dětí. Ukazuje, že lidé jsou schopni pro opravdovou lásku obětovat cokoliv, dokonce i vlastní život. Tragický konec a smrt obou dětí je jedinou věcí, která dokáže ukončit nesmyslnou nenávist obou rodin.

Časoprostor:

• Místo děje: Italská Verona (ulice, náměstí, Kapuletův dům, hrobka) a částečně Mantova (kam je Romeo vyhoštěn).
• Čas děje: Konec 16. století (období renesance). Příběh v samotné hře se odehraje během pouhých několika dní.

Hlavní postavy:

• Romeo: Mladý syn rodiny Monteků. Původně je zamilovaný do chladné Rosaliny, ale pak se bláznivě zamiluje do Julie natolik, že je ochotný pro ni okamžitě obětovat veškeré životní jistoty (původ, rodinu i svůj život). Je impulzivní a romantický.
• Julie: Dcera z rodiny Kapuletů, na začátku hry téměř čtrnáctiletá dívka. Zamiluje se do Romea a postupně dospívá z poslušného dítěte v ženu. Je citlivá, ale statečná, chytrá, rafinovaná a neoblomně odhodlaná bojovat za svou lásku a samostatnost i za cenu smrti.
• Merkucio: Romeův věrný přítel a příbuzný veronského knížete. Je vtipný, cynický, užívá si života a vysmívá se přehnané romantice. V boji za Romeovu čest je zabit Tybaltem.
• Tybalt: Juliin bratranec z rodu Kapuletů. Je agresivní, prudký, hrdý na svůj rod a nenávidí Monteky. Vyhledává souboje a zabije Merkucia, za což ho následně zabije Romeo.
• Bratr Lorenzo (Otec Vavřinec): Františkánský mnich, laskavý a moudrý. Tajně oddá Romea a Julii v naději, že jejich sňatek usmíří znesvářené rody. Vymyslí riskantní plán s uspávacím lékem, který má Julii zachránit před sňatkem s Parisem, ale vlivem náhody plán tragicky selže.
• Chůva: Juliina kojná a důvěrnice, stará se o ni od malička. Představuje komický, lidový prvek. Pomáhá zprostředkovat tajný sňatek, ale když jde do tuhého, pragmaticky radí Julii, aby si vzala Parise, čímž ji zradí.
• Hrabě Paris: Bohatý a pohledný šlechtic, kterého Kapuletovi vybrali Julii za manžela. Upřímně o ni stojí, stane se však nevinnou obětí celého sporu, když ho Romeo u hrobky zabije.
• Kapuleti a Montekové: Dva znepřátelené šlechtické rody z Verony, které jsou vůči sobě bezdůvodně nevraživé a jakýkoliv styk s druhou rodinou trestají. Teprve smrt jejich dětí je donutí uzavřít mír.

Dějová linie:

Romeo je zpočátku zoufale zamilovaný do dívky jménem Rosalina, která o něj ovšem nejeví sebemenší zájem. S kamarády Merkuciem a Benvoliem se tedy rozhodnou přijít na jiné myšlenky a v maskách tajně proniknou na ples Kapuletů – rodiny, s níž jsou Montekové na nože.

Na večírku Romeo náhodou spatří dceru pána domu, Julii. Okamžitě se do sebe bláznivě zamilují (slavná „balkónová scéna“). Když oba později zjistí, že milují potomka ze zapřisáhlé rodiny nepřítele, jejich lásku to nijak neodradí; naopak, rozhodnou se jednat rychle a dohodnou si tajnou svatbu. Už druhý den je v klášterní cele potají oddá mnich Lorenzo, který věří, že tento sňatek konečně usmíří rozhádanou Veronu.

Na náměstí však dojde k šarvátce. Juliin horkokrevný bratranec Tybalt narazí na Romea a chce ho vyprovokovat k boji. Romeo se prát nechce (Tybalt je teď jeho příbuzný), ale do sporu zasáhne Merkucio, který se za Romea postaví. Tybalt Merkucia smrtelně zraní. Smrt přítele Romea natolik rozhněvá, že Tybalta v souboji zabije. Za tuto vraždu je veronským knížetem vyhoštěn z města do nedaleké Mantovy. Po jediné, společně strávené noci tak musí svou novomanželku Julii opustit.

Situace se zkomplikuje tím, že pan Kapulet trvá na tom, aby se Julie neprodleně provdala za bohatého hraběte Parise. To Julie rezolutně odmítá, ale rodiče jí pohrozí vyděděním. Zoufalá Julie prosí o pomoc mnicha Lorenza. Lorenzo pro ni vymyslí geniální plán: Julie vypije speciální lektvar, který ji na 42 hodin uvrhne do hlubokého spánku, takže bude na pohled vypadat jako mrtvá. Rodina ji opláče a pochová v rodinné hrobce. Lorenzo mezitím pošle posla do Mantovy s dopisem pro Romea, aby přijel; až se Julie v hrobce probudí, Romeo si ji odveze do bezpečí.

Julie odvážně vypije „nápoj smrti“ a rodina ji skutečně prohlásí za mrtvou. Plán se ale osudově zadrhne – Lorenzův posel kvůli karanténě moru neopustí Veronu a zpráva s vysvětlením se k Romeovi nedostane. Místo toho se Romeo od svého sluhy dozvídá falešnou zprávu o skutečné smrti své ženy.

Zlomený Romeo si u lékárníka koupí prudký jed a okamžitě vyráží zpět do Verony. U vstupu do Juliiny hrobky narazí na truchlícího Parise. Dojde k boji, ve kterém Romeo Parise zabije. Vstoupí do hrobky a když vidí bezvládnou (ve skutečnosti jen spící) Julii, vypije jed a umírá po jejím boku. O chvíli později do hrobky dorazí Lorenzo, aby Julii odvedl, protože se začíná probouzet. Když Julie procitne a vidí mrtvého Romea, odmítá s mnichem odejít. Políbí Romeovy rty, na kterých zbyl jed, a následně se probodne jeho vlastní dýkou.

Na místo tragédie dorazí zástupci města a obou rodin. Nad mrtvými těly svých dětí si hlavy rodů Monteků a Kapuletů podají ruce a usmíří se. Za tento mír však zaplatili tou nejvyšší možnou cenou.

Jazykové prostředky a stylistika:

• Blankvers: Celé dílo (především repliky vznešených postav a milenců) je psáno tzv. blankversem, což je nerýmovaný pětistopý jamb.
• Dílo pracuje s úmyslnými kontrasty, a to jak v ději (láska milenců × zaslepená nenávist rodů), tak v jazyce (vznešená milostná poezie × hrubé hospodské a dvojsmyslné vtipy z ulice).
• Je kladen důraz na jedince a jeho individualitu (renesanční prvek), odklání se od středověkých křesťanských dogmat o bezmezné poslušnosti („Cti otce svého…“).
• Dílo je plné metafor a přirovnání („milounký jako beránek“, „rty jako uzardělí poutníci“).
• Odlišení společenských vrstev pomocí stylu mluvy:
  • Poezie a verše: Využívají ji vyšší společenské vrstvy a vznešené postavy (Romeo, Julie, Kapulet). Pokud je použit rým, objevuje se rým střídavý či sdružený.
  • Próza a lidové výrazy: Jsou typické pro postavy z nižších vrstev (sluhové, chůva), jejich mluva je plná lidových rčení, komiky a prostých hovorových tvarů (např. „Beruško! Kde se rajdáš? Chraň pánbu!“).

Úryvek (první setkání Romea a Julie na plese):

ROMEO (K Julii)
Vás dotýkat se neurvalou dlaní
je stejný hřích, jak svátost znesvětit,
ale mé rty, poutníci uzardění,
spěchají polibkem tu vinu smýt.

JULIE
Křivdíš své ruce, poutníčku můj milý,
vždyť poutá moji ruku oddaně,
tím dotykem se obě políbily,
jak při modlitbě jsou teď spoutané.

ROMEO
Člověk se modlí nejen rukama.

JULIE
Máš pravdu, k modlení jsou hlavně rty.

ROMEO
Dopřej jim také zbožnost, lásko má,
ať v modlitbě jsou k sobě spjaty.

JULIE
Mé rty jsou němé, prahnou po modlení.

ROMEO
Mlč, světice, a dej mi rozhřešení.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: William Shakespeare

Životopis přidal(a): Nela

William Shakespeare se narodil v Stratfordu nad Avonou roku 1564. Byl synem Johna Shakespeara a Mary Ardenové. Studoval gymnázium. Ve svých 19 letech se oženil s 27letou Annou Hathawayovou, se kterou již čekal dítě. William měl tři děti, nejstarší dcera Susanna a dvojčata Hamnet a Judith. Hamnet však zemřel ve věku 11 let z neznámých důvodů, což poznamenalo Shakespearovu tvorbu.

Pomocí kočovných divadelníků se roku 1592 dostal do Londýna. Kde účinkoval jako herec a dramatik, později i jako spolumajitel divadelní společnosti. Po vyhoření divadla Globe, ve kterém také účinkoval, se spolu s manželkou a dětmi přestěhoval zpátky do svého rodiště. V této době také přestal psát své dramata. Zemřel roku 1616

V době, ve které žil byla Anglie zchudlá, rozvrácená, došlo k vybití tradiční šlechty.

V tu dobu vládl anglický král Jindřich VIII., ten se chtěl rozvést se svojí manželkou Kateřinou Aragonskou, papež ale rozvod nedovolil. Rozhodl se, že si založí svojí vlastní anglikánskou církev, tím převzal papežská práva v zemi. V této církvi mohli lidé přijímat podobojí, manželství kněžích. Bohoslužebný jazyk této církve byla angličtina.

Po Jindřichovi VIII. se vlády ujala jeho dcera Marie Katolická. Získala přídomek Krvavá, protože pronásledovala anglikány.

Dále vládla její mladší sestra Alžběta I.. Ta ukončila náboženské spory a podporovala anglikánskou církev.

Anglie se dostala do sporu se Španělskem. Španělsko byla hlavní evropská velmoc, která ovládala oceán. Anglie oproti tomu podporovala nizozemské vzbouřence proti španělské nadvládě v Nizozemí. Alžběta otevřeně podporovala a financovala anglické piráty, kteří přepadávali španělské lodě. Z pirátů udělala korzáry, což byli vojáci na moři podporované státem.

Filip II. vyslal proti Anglii armádu španělských válečných lodí. Anglie se ale nezalekla a rozstřílela ji. Anglie zvítězila nad Španělskem.

Literatura v Anglii v této době rozkvétala. Na to měla vliv renesance, náboženská reforma a politické a kulturní centrum na dvoře Jindřicha VIII. a Alžběty I.. Tato doba se označuje jako zlatý věk Anglie. V této době žil Thomas Mora, který napsal Utopii, v tomto díle popisoval ideální ostrovní stát. Toto dílo mělo obrovský úspěch. Další významný spisovatel, který je považován za otce anglického sonetu, se jmenuje Thomas Wyatt. Henry Howard zdokonaloval sonet a zdomácňoval blankvers. Důležitý je také alegorický epos Královna víl od Edmunda Spensera s prvky z artušovských pověstí. Ale nejvýznamnějším žánrem anglické renesanční literatury je drama, ve kterém se našel William Shakespeare se svými díly.

Mezi jeho nejznámější díla patří např. tragédie Romeo a Julie. V Itálii ve městě jménem Verona, žijí dva rody, které se jmenují Kapuleti a Montekové. V příběhu vystupují dvě hlavní postavy, Romeo a Julie. Romeo je z rodu Monteků, Julie z rodu Kapuletů. Tyto dva rody vedou mezi spolu velké spory. Jednoho večera se pořádá maškarní bál, na kterém jsou oba rody, tedy i Romeo a Julie. Když Romeo spatří Julii, okamžitě se do ní zamiluje, Julie do Romea taktéž. Ale jelikož jsou každý z jiného rodu, jejich lásce není přáno, ale oni jsou do sebe zamilovaní. Rozhodli se, že utečou z města a tajně se vezmou, povedlo se jim to a byli aspoň na chvilku šťastní. Romeo se doslechl, že jeho nejlepší kamarád byl zavražděn Juliiným bratrancem. Romeo neváhá a vyrazí svého kamaráda pomstít, zabije jeho vraha. Ale za to dostal trest, musel odejít z města. Mezitím Juliin otec chystá její svatbu s Paridem, který je šlechtic. Julie ho nechce, protože miluje Romea. Napadne jí, že si vezme jed, který ji nezabije, pouze uspí. Pak až se probudí, odejde s Romeem pryč a budou spolu šťastně žít. Ale když se Romeo dozvěděl, že je Julie mrtvá, běžel k jejímu hrobu, aby se přesvědčil, jestli to tak opravdu je a také že bylo. Romeo byl tak smutný, že se rozhodl vzít si svůj život, zabil se. Když se Julie probudila a viděla vedle sebe mrtvého Romea, neměla pro co žít, také se zabila.

Další jeho dílo je např. Marná lásky snaha. Toto dílo je o králi Ferdinandovi, který se rozhodne, že tři roky se budou všichni muži věnovat jen studiu a vyhýbat ženám. V tu chvíli ale do království přijíždí francouzská princezna s doprovodem, aby spolu podepsali smlouvu. Princeznu ale nepustí do zámku, a tak bydlí na poli. Ale král se zamiluju stejně tak i jeho družina. Král se svými příslušníky se rozhodnou převléci za komedianty z Ruska a jít dámy rozveselit. Ale princezna s doprovodem tento podvod odhalí a pánové jsou odbyti. Ale své štěstí mohou zkusit příští rok.

Jeho díla jdou rozdělit do tří období. Do 1. které je od roku 1591 do roku 1600, do tohoto období patří především komedie. Druhé období je mezi lety 1601-1608 kde v dílech převládá pesimismu. Do posledního období patří romantické hry a trvá od roku 1609.

William psal také pohádkové hry např. Bouře. Bymbelín nebo Zimní pohádka. Mezi další jeho díla patří básně jménem Fénix a hrdlička, Sonety, Venuše a Adonis, Znásilněná Lukrecie, Nářek milenčin a Vášnivý poutník. Dále psal také historické hry např. Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VII., Král Jan, Richard II. a Richard III.. Mezi jeho další komedie patří Dva šlechtici veronští, Dva vznešení, Jak se vám, Komedie plná, Konec dobrý, všechno, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Periklés, Půjčka za oplátku, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Veselé paničky a Zkrocení zlé ženy. A jeho tragédie jsou Antonius a Kleopatra, Coriolanus, Hamle, Caesar, Král Lear, Timon athénský, Titus, Andronicus a Troilus a Cressida.

V jeho dílech můžeme i dnes vidět různé věci. V Romeovi a Jůlii je vidět láska která nemá zábrany, že dva lidé z různých světů mohou být také spolu. V Marná lásky snaha je vidět že nic se nemá přehánět a že si nemáme dávat za úkol něco, co není možné splnit, ale že se máme furt zkoušet snažit. Myslím, že Shakespearova díla nám mají pořád něco říci, i když nejsou z dnešní doby. Jsou k zamyšlení a mohou nám stále něco nového přinést.

The post William Shakespeare – životopis (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Hamlet, králevic (princ) dánský

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Dusa

Obecná charakteristika literárního díla

• Literární druh – drama
• Literární žánr – tragédie
• Literární směr/sloh – renesance (15. a 16. století)

Organizace jazykových prostředků

• Poezie
• Střídavý, sdružený rým
• metafora, apostrofa, personifikace, přirovnání
• Próza
• Stylistická charakteristika textu –
• Slovní zásoba
  • dlouhé monology (spisovný jazyk)
  • metafora, dysfemismus,

Děj a kompozice

Na hradě se objeví duch. A je to duch mrtvého dánského krále. Jeho syn – princ Hamlet se od něj dovídá, že byl zabit vlastním bratrem – Claudiem. Claudius zabil krále pro touhu po trůnu a královně Gertrudě. Když se Hamlet dozví tuto pravou příčinu otcovy smrti, netouží po ničem jiném než po pomstě. Rozhodne se hrát blázna, aby lépe poznal myšlení lidí, a zosnuje plán, jak zabije strýce Claudia a pomstí tak svého otce. Král chce zjistit příčinu Hamletova bláznovství. Polonius se domnívá, že důvodem je nešťastná láska k jeho dceři Ofélii. Schová se tedy po dohodě s králem a královnou za závěs a poslouchá Hamletovu rozmluvu s Gertrudou. Hamlet zvětří společnost u okna a bezmyšlenkovitě špeha proklaje mečem. Poté z nejistoty nad strýcovou vinou napíše hru, na motiv domnělé vraždy krále a čeká na Claudiovu reakci. Ta mu jeho vinu dosvědčí. Ovšem i nový král má vražedné úmysly, nazve Hamleta bláznem, pošle ho do Anglie, kde mu chystá popravu. Hamlet se však dopídí strýcova úmyslu a vrací se zpět do Dánska, kde nalézá mrtvou Ofelii, jež z otcovi smrti zešílela a při vjění věnečku u potoka utone. Laertes chce pomstít Poloniovu smrt. Král využije situace a zorganizuje souboj mezi jím a Hamletem. Hamletovi podá tupý meč a Laertovi meč pokapaný jedem. Pro jistotu ještě pro Hamleta připraví pohár otráveného vína. V souboji je raněn jedovatým mečem nejen Hamlet ale i Laertes. Otráveného vína se napije královna a Hamlet nakonec proklaje krále mečem.  Jen Hamletův přítel Horacio zůstene naživu a je připravený skonat se svým pánem, ale Hamlet ho přemluví, aby zůstal živ, neboť chce, aby byl jeho život vyložen popravdě. Nakonec přijíždí norský kralevic Fortinbras a přebírá vládu v Dánsku.

Postavy

• Hamlet – dánský princ, syn zavražděného krále, moudrý, chytrý, hrdý, spravedlivý, nevyrovnaný, polemizace o životě
• Gertruda – Hamletova matka, královna, manželka zavražděného krále, pozdější manželka
• Claudia,  vnitřně rozpolcená (dobro x zlo)
• Claudius – bratr a vrah krále, zlý, podlý, záštiplný, zmocnil se dánského trůnu, ale nebyl schopný vlády
• Polonius – nejvyšší královský komoří, podlézavý, na podlézavost doplatil, byl zabit Hamletem, otec
• Ofelie –  Hamletova láska,skrývala svou lásku k Hamletovi, zbabělá snadno zmanipulovatelná, Poloniova dcera
• Leartes – bratr Ofelie, syn Polonia, pomstychtivý
• Horacio – Hamletův přítel, moudrý, spraveldivý

Čas – středověk, asi 14. století

Prostor – Dánsko, hrad Elsinor

Význam sdělení

• Zobrazuje bezmeznou touhu po moci a pomstě, která se nezastaví ani před násilím činěném na vlastní a blízkých, zoufalství, které dohání k zoufalým činům.
• Skrývá polemiku o životě a smyslu existence.  Vyjadřuje zklamání z vývoje společnosti.

Literární historie

Společensko-historické pozadí

• Politická situace – období renesance, vliv zámořských objevů, vzestup živ. úrovně měšťanstva, vrchol vlády Alžběty I. v Anglii
• Základní principy fungování společnosti v dané době – rozvoj vědy, zájem o poznání…
• Kontext dalších druhů umění – renesance a humanismus
• Kontext literárního vývoje – humanismus, renesance, rozkvět, předmětem tvorby společnost a samotný lidský charakter

Autor

Život autora + vlivy na dané literární dílo

• alžbětinská doba, podpora divadla

Život autora + vlivy na jeho tvorbu

• Anglický básník, dramatik, herec. Byl považován za největšího a nejpřednějšího spisovatele píšícím v angličtině své doby (1564-1616 ). Jeho tvorba se člení do 3 období ovlivněná jeho životní situaci.

Další autorova tvorba

• Romeo a Julie, Othello, Sonety, Zimní pohádka

Inspirace daným literárním dílem

• Hamlet byl inspirací pro vznik stejnojmenného muzikálu.

Jak dané literární dílo inspirovalo další vývoj literatury

• Kniha byla přeložena do všech významných jazyků, inspirovalo např. Karla Čapka k jeho tvorbě.

The post Hamlet – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): lily99

Vloženo na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare: 

• Pochází se Stradfordu
• V Londýně působí jako herec a dramatik
• Spoluvlastník divadla Globe
• Je autorem 37 divadelních her a více jak 150 sonetů
• Po narození jeho dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí, poté na 7 let zmizel.

FORMA

 Obecná charakteristika

• Literární druh a žánr:
• Epické drama – určeno k jevištnímu provedení – člení se na jednání, dialogy a repliky

• Divadelní hra, milostná tragédie – vážný děj, šlechtické rody
• Literární směr: vydáno r. 1595, anglická renesance

Anglická renesance:

  – první období autorovy tvorby 

–  znovuzrození, obnovení ANTIKY, například chorus na začátku a na konci (prolog)

– (měšťané se vymaňují ze středověkého způsobu myšlení a odříkavého způsobu života)

– duchovní atmosféra

– středem je člověk a jeho problémy, individualita

Organizace jazykových prostředků

• Jazyk – spisovný

Dvě vrstvy

• vyšší vrstva (Romeo, Julie) –  archaismy
• nižší vrstva (chůva) expresivní výrazy

Slovní zásoba:

Větná stavba: jednoduché věty, řečnické otázky

Tropy a figury: metafory, přirovnání, hyperboly, kontrast, epizeuxis, epifora

Metafora: okenice očí, služebnictvo pod zemí

Přirovnání: mlčel bys jako ryba a nežvanil jako pitomec; jsi jak zpovykaná fiflena

Hyperbola: s tisíckrát větší radostí; spad mi kámen ze srdce

Kontrast:

Epixeuxis:

Epifora:

• Však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán
• Co mouchy Romeo nemůže,
• Jsou svobodné a Romeo je vyhnán.

Kompozice

 prolog a 5 dějství, gradace

• Řazení děje: chronologické
• Promluv postav: monology, dialogy, poznámky
• Verš: Jambický

  Kolize – zamilování

  Peripetie – tajná svatba, zabíjení

OBSAH – TEMATIKA

• Téma: Nešťastný osud dvou milenců, boj o lásku
• Prostředí: Italské město Verona a později i Mantov
• Čas: 4 dny, Druhá polovina 16. Století

Postavy:

Julie: velice mladičká, krásná dívka, rodiče jí našli ženicha, za kterého se má brzy provdat, ona se však zamiluje do Romea. Vývoj – z mladé nezkušené dívky se stává dospělá žena, která je schopna pro svou lásku obětovat cokoliv

Romeo: mladý, divoký, milý, zamiluje se bezhlavě do Julie, ale předtím už byl jednou   také hodně zamilovaný; jeho láska možná vůbec není stálá. Vývoj – z nezodpovědného floutka opravdový muž, chtěl, aby boje mezi rody ustaly

Montek®, Kapulet(J): hlavy dvou znepřátelených rodů, hrdí

Tybalt: Juliin bratranec, libuje si v bitkách mezi Kapulety a Monteky

Merkucio: Romeův nejlepší přítel, je starší – dohlíží na Romea, je mu vzorem

Benvolio:  Montekův synovec a Romeův přítel

Bratr Lorenzo a Bratr Baltazar: františkáni

Chůva:  opatruje a vychovává Julii od jejího narození, má ji ráda jako svou dceru, udělala by pro ni cokoliv

Paris: mladý hrabě, příbuzný knížete

Děj:

Tragédie mladé lásky. Až smrt milenců způsobená nenávistí rodů dokáže tyto dva rody usmířit.

Ve Veroně zuří boj mezi rodem Monteků a Kapuletů. Montekův syn Romeo se na maškarním plese zamiluje do Julie, dcery Kapuletovy. Milenci se tajně nechají oddat. Romeo se zaplete do potyčky svého prítele Merkucia s Tybaltem, Juliiným bratrancem, nepřímo zaviní Merkuciovou smrt a v souboji zabije Tybalta. Za to je vypovězen z Verony. Julie si má vzít hraběte Parise, aby se sňatku vyhnula, použije uspávací nápoj a předstírá smrt. Okolností neznalý Romeo zabije před Juliinou hrobkou Parise a sám se v hrobce otráví. Julie následně spáchá sebevraždu. Nad oběma mrtvými těly se oba rody usmíří. Spojení jmen Romeo a Julie se stalo symbolem milenecké lásky.

Inspirace pro vznik díla a jeho odraz v umění a literatuře:

– zemřelo mu dítě

– Autor poukazuje na to, aby mladí lidé bojovali za svou lásku, na kterou mají právo. A aby bojovali za jeho osud i přes jeho nepřízeň.

– Inspirace o lásce u Antiky

– Při psaní vycházel od anglického básníka Arthura Brookea

– romeo a Julie – Tma, Otčenášek (2.sv.)

Překladatelé: Martin Hlinský, Sládek

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (7) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Nikola

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Renesance

-renesance = znovuzrození

– vzn. v Itálii ve 14. století

– od 15. století se projevuje v Anglii a ve Španělsku

– umělecký a myšlenkový směr, kt. chce obrodit člověka

– navazuje na antiku

– staví se proti nadvládě církve

– prosazuje rozvoj přírodních věd

– přiklání se k radostem pozemského života

– knihtisk

Život

• narodil se 23.dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou
• zemřel ve stejný den jako se narodil, a to roku 1616
• nejvýznamnější anglický dramatik, vrcholný umělecký představitel evropského humanismu a pozdní renesance
• o jeho mládí je málo zpráv, pravděpodobně chodil do stratfordské školy, kde se učil latinsky a řecky
• r. 1582 sňatek s Annou Hathawayovou, s níž měl později 3 děti
• r. 1592 odešel do Londýna a stal se spisovatelem a hercem, měl přístup ke dvoru Alžběty I., která značně tehdejší divadelní činnost podporovala
• r. 1599 hrál v nové divadelní aréně The Globe
• r. 1603 pod patronací nového krále Jakuba I. interpretace Shakespearových dramat
• ve svém díle se inspiroval autory dřívějších dob – jeho dramata nejsou originální, jde o adaptace
• psal historické hry (Richard III., Jindřich VI.), tragédie (Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear), komedie (Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Komedie plná omylů), dramatické romance i poezii (Sonety)

• pro Shakespearova dramata je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života, kladné i záporné vlastnosti lidí, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédií je lidská vášeň nebo náhoda, základem je láska a pravda. Ženy v Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě samostatně, jsou ideálem krásy, cílevědomé a ctižádostivé (=> znak renesance). V komediích je častá záměna osob a situační komika

IDEOVĚ-TEMATICKÝ PLÁN

• vzn: 1595
• druh: drama
• žánr: anglická milostná tragédie o 5 dějstvích
• díla: námět není originální -> vzorem pro WS byla: ¨
• řecká tragédie (Ovidiovy Proměny – Phiramus a Thisbé)
• epická báseň: „Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě“ od italského mnicha Bondelleho
• anglická báseň Arthura Brookeho (1562) – 3 tis. veršů
• Shakespeare toto téma dokázal zpracovat nejlepší formou -> dílo světové literární pokladnice.
• inspirace: Dílem Shakespeara byly inspirování další autoři:
• Jan Otčenášek: Romeo a Julie
• Romain Rolland: Petr a Lucie
• prostředí: Verona, Mantova (autor tato prostředí vůbec nepopisuje) – jediné místo je více popsáno = hrobka
• čas: 14. století
• postava autora: vypravěč
• hlavní téma: láska x nenávist
• námět: spor + nešťastný osud dvou milenců, kteří pocházejí ze dvou znepřátelených rodů
• vedlejší téma: uzavření smíru mezi dvěma znepřátelenými rody
• motivy:
• vdavky Julie, kterou si má vzít Paris
• hádky a bitky mezi rody
• ples
• příčina tragédie:
• idská vášeň – rodová zášť
• posel nedošel včas
• hrdost renesančního člověka -> samostatná snaha určit si vlastní osud
• porušení středověkých zásad:
• překročen rámec desatera: „Cti otce svého a matku svou.“
• nebyla to neposlušnost, ale pouze snaha určit si svůj osud

KOMPOZIČNÍ PLÁN

• části: Prolog + 5 dějství
• je chronologický – věci se dějí po sobě – za využití gradace
• vztah dějových linií – řetězový
• kniha je napsána jako tragédie a má rychlý spád
• autor využívá gradaci ale i retardaci (dlouhé dialogy)
• vnitřní výstavba děje (podle klas. řec. tragédie):
• expozice (úvod): seznámení s rody Kapuletů a Monteků
• kolize (zápletka):
• seznámení Romea a Julie (14) na plese u Kapuletů
• vzájemně se poznávají – okolí jejich lásce nepřeje, Julie se má provdat za jiného
• balkónová scéna – slib věrné lásky
• krize (vyvrcholení):
• tajný sňatek v klášteře v cele františkánského mnicha bratra Vavřince (Lorenzo)
• střet Romea s Tybaltem (v souboji probodne Tybalt Mercucia = přítel Romea, proto Romeo zabije Tybalta)
• Romeo utíká z Verony do Mantovy
• příprava sňatku Julie a Parida
• peripetie (zvrat):
• Julie odmítá sňatek s Paridem, Vavřinec jí nabízí uspávací lék – způsobí zdánlivou smrt Julie
• vysvětlující zpráva Romeo nebyla nešťastnou náhodou doručena
• Romeo se dozvídá od sluhy Baltazara o smrti Julie
• katastrofa (závěr):
• Romeo se otráví v rodové hrobce
• Julie se probodne jeho dýkou
• dochází ke smíru obou otců nad hrobem milenců

POSTAVY

• jsou plně renesančí typy
• v úvodu vystupuje chórus = obyvatelé Verony (úvod do děje)
• jsou charakterizovány:
• přímo
• nepřímo

Romeo Montek

• v Julii našel svou životní lásku
• zpočátku je kurtoazní milenec – zde se ukazuje, jak byl Shakespeare stále ovlivněn názory středověké literatury, kde byla láska k ženě prokazována kurtoazním způsobem, tzn. platonická láska

X

• v průběhu příběhu se R + J vlivem okolností a tvrdé reality mění v reálně uvažující osoby, jsou do sebe zamilovaní a dozrávají v průběhu

Julie Kapuletová

• dcera Kapuletova, 14 let
• věrná, nezkažená, křehká, chytrá, statečná, tvrdohlavá
• bojuje o právo na lásku
• velmi silně cítí lásku
• ochotná postavit se rodičům

VEDLEJŠÍ POSTAVY

1. Escalus = vévoda Veronský
2. Baltazar – Romeův sluha
3. Paris – hrabě, mladý šlechtic, upřímný, vytrvalý, žádá Julii o ruku
4. Merkucio – Romeův přítel, výmluvný, vtipný
5. Benvolio – příbuzný Monteků
6. Tybalt – bratranec Julie, zahlcen nenávistí, rváč, synovec Kapuletové, ctí své jméno, bojovný, útočný, provokuje, horlivost v boji ho zabije
7. Juliina chůva – lidová postava, upovídaná, je pro J. více matkou než paní Kapuletová, spolehlivá, miluje Julii, symbol mateř. lásky => nerada vidí utrpení Julie z vůle rodičů pravá ruka Julie, nakloňena milencům x dovede být i chladná, tím dokáže zchladit impulzivnost mládí

8. Mnich Vavřinec/Lorenzo – moudrý, vzdělaný, čestný, zamilovaným pomáhá, z počátku je výrazně středověkou postavou, postupně se vyvíjí a je renesančním člověkem, staví se proti nesmyslnosti řádů a cítí s oběma milenci (spojnice mezi nimi, když nemůžou být spolu)

JAZYKOVÝ PLÁN

• dílo je veršované
• typický verš: blankvers = 5-ti stopý jamb o 10 až 11 slabikách – často nerýmované, vhodné pro dialog
• styl: vyprávěcí => dialogy (typické pro drama) – v závorkách jsou scénické poznámky
• prolog: ve formě sonetu (= jeliterární poetický útvar, který vznikl ve  století, vyznačující se přesně vymezenou strukturou 14 veršů a logickým členěním)
• dílo přeloženo z angličtiny do češtiny
• napsáno jako hra
• autor využívá jak tropy, tak i figury
• dílo napsáno z větší části ve verších, z části v próze:
• poezii používaly větší vrstvy (Romeo a Julie)
• prózou mluví nižší vrstvy (chůva)
• dílo je tragédie – žánr vysokého stylu => na jazyk jsou kladeny velké nároky
• autor využívá básnický jazyk, spisovná čeština, až knižní
• dialogy postav – přímá řeč
• komické prvky: v mluvě chůvy (Není schopná se jednoznačně vyjadřovat)
• autor používá:
• zvláštní slovosled – Tybalta zabils.
• jmenné tvary přídavných jmen – je smuten (smutný)
• patetická zvolání (Ó, Romeo.)
• využití metafor
• citově zabarvená slova
• využití kontrastu: světlo x stín, den x noc, láska x nenávist, poezie x
• próza, vysoký x nízký styl
• přirovnání: do jazyka se promítá mentalita doby => vliv antiky na život
• hrdinů
• odborná slovní zásoba z oboru bojování:
• šaršoun – dlouhý bojový meč
• passado – výpad – krok vpřed, do strany
• archaismy (zašveholil),
• anafora,
• epifora,
• eufemismy (Ztepilá nožka),
• oxymorón (A v hrobě bude pokoj, Mrtvé milenky cit),
• synekdocha (V minutě je mnoho dnů),
• epiteton (básnický přívlastek),
• antiteze (Tak pozdě už je, že už je skoro brzy)
• personifikace – zosobnění (spící slunce)
• syntax (skladba vět):
• věty jednoduché i souvětí
• často věty tázací a zvolací
• věty jednočlené a dvojčlené (d=podmět i přísudek)

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (6) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Verun

Vloženo na: Studijni-svet.cz

TÉMA: spor a boj mezi dvěma rody, zakázaná láska dvou milenců, jejich boj o právo na lásku a vlastní život a jejich nešťastný osud, oslava lásky

HLAVNÍ MYŠLENKA: lidé by měli bojovat za svou lásku i přes nepřízeň osudu, poukazuje na malichernost sporu rodů, kvůli kterému musí milenci zemřít

LD: drama – psané pro uskutečnění na jevišti; psané veršem i prózou, dialogy

LŽ: tragédie – hrdina bojuje proti nepřátelským silám a nepřízni osudy, tento boj však prohraje

DOBA A MÍSTO: Itálie – Verona, Mantova; 16.stol.

POSTAVY:

Julie – dcera Kapuletů, 14 let, hluboce zamilovaná do R, je mu plně oddaná, tvrdohlavá – odmítne svatbu s Parisem

Romeo – syn Monteků, 14 let, nejprve se trápí pro lásku k Rosallině – zjistí ale, že ji doopravdy nemiloval, hluboce se zamiluje do J – ochoten obětovat vše, ve svých jednáních je unáhlený a nemyslí na následky – když zabije Tybalta v souboji

Montekové

Kapuleti

Merkucio a Benvolio – přátelé R

Otec Vavřinec – velmi moudrý, chápavý a nápomocný – oddá R a J, pomáhá jim aby mohli být spolu

Chůva – dobrotivá, spolehlivá – vzkazy mezi J a R

Paris – velmi vytrvalý nápadník J

1.MÍSTO – náměstí Verona

Dva sluhové Capuletů se baví o tom, jak je Montekové rozčilují. Zrovna přicházejí i dva sluhové Monteků. Capuleti chtějí začít hádku, ale tak aby byli v právu. Nakonec se začnou bít – vystoupí Benvolio a snaží se je od sebe roztrhnout. Naneštěstí do toho vstoupí Tybalt a vyzve Benvolia na souboj. K potyčce se přidávají další lidé. Přichází Capulet s manželkou a chce se také zapojit do boje. Přichází i Motek s manželkou a také touží po boji. Nakonec vše ukončí až kníže Escalus. Spílá Moteka a Capuleta za to, že zase kvůli svému rozporu opět vyvolali bitku mezi lidem. Benvolio se baví s hrabětem Montekem a hraběnkou o nešťastném Romeovi. Benvolio narazí na Romea a snaží se přijít na to, co ho trápí. Romeo se mu nakonec svěří se svou nešťastnou láskou k Rosallině, která se však chce stát jeptiškou.

2.MÍSTO – zahrada u domu Capuletů

Po plese přeleze Romeo zeď na zahradu Capuletů a potají pozoruje Julii na balkoně. Julie je smutná kvůli své lásce k Montekovi. Romeo si s Julií vyznají lásku a přísahají si, že budou spolu. Začnou se tedy domlouvat na tajné svatbě. Za svítání se srdceryvně loučí.

3.MÍSTO – hřbitov, hrobka

Paris nese Julii na hrob květiny. Přichází zničený Romeo, střetnou se s Parisem v boji a Romeo ho zabije. Položí ho do hrubky Capuletů a vyzná Julii svou lásku, načež se otráví jedem. Julie se probouzí, přijde kněz Vavřinec, který se jí snaží přesvědčit, ať s ním odejde. Julie ho však pošle pryč a probodne se dýkou. Okolo jde zrovna strážný, který pošle pro Capuleta a knížete. Strážníci zatím najdou na hřbitově Vavřince a čekají na knížete. Po příchodu Escala a Monteka Vavřinec vylíčí celý smutný příběh. Montek je zdrcen ztrátou ženy i syna. Nakonec se ale Capulet s Montekem udobří a společně se rozhodnou vystavět svým dětem skvostný pomník.

KOMPOZICE DĚJĚ: chronologicky, proslov + 5 dějství; blankvers

LIT. PROSTŘEDKY: psáno prózou i veršem, metafory, inverze, anafory, vytříbený styl typický pro Shakespeara, cit. zabarvené výrazy;

LIT. SMĚR: Renesance = návrat k antice – vycházel  z básně anglického básníka Arthura Brookea a také všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve Starověkém Řecku.

AUTOŘI:

Giovanni Boccaccio – Dekameron, Život Dantův, Elegie pro paní Fiammetu

Dante Alighieri – Nový život, Božská komedie

Francois Villon – Velký a Malý testament (Závěť a Odkaz)

WILLIAM SHAKESPEARE ( 1564 – 1616 )

• Anglický dramatik (34 dramat) a básník
• Kočovný herec, divadlo Globe
• Opustil manželku Annu Hathaway

Znaky jeho tvorby:

• Porušuje jednotu času, děje a místa
• Tragické a komické prvky pospolu
• Vznešený jazyk kombinuje s hovorovým
• Střídá prózu a verš
• Originální charakteristika postav
• Vliv antiky, prvky mytologie
• Blankvers = pětistopý jambický verš

Král Lear – tragédie stáří, nevděk dětí

Mackbeth – tragédie osobnosti, která se zničí touhou po moci

Othello – žárlivec neschopný rozpoznat zlo

Hamlet – mravní dilema a rozpornost hrdiny, úvahy o lidské existenci

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (5) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Zkrocení zlé ženy

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): aneta113

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Autor:  William Shakespeare ( 1564 Statford nad Avonou- 1616 Statford nad Avonou)

• Anglický dramatik, autor skoro 40 dramat, komedií i historických děl

Renesance

• Novověk 15 -16 stol. Kolébkou renesance je Itálie (Florencie).
• Inspiruje se antikou.
• Vše je soustředěno na člověka (ne na křesťanství).
• U nás nebyla renesance příliš oblíbená kvůli husitství.
• Roku 1492 je objevena Amerika. Jedná se tedy o dobu objevů, vynálezů, zámořských plaveb.
• Církev ustupuje do pozadí.
• Realizují se měšťané.
• Snaha o všestrannost.
• Dochází k rozvoji astronomie: Ticho de Brahe, Mikoláš Koperník…
• Dochází k novým objevům na poli umění: Michelangelo Buonarroti, Leonardo da Vinci, Raffael Santi. Umělci mají velký zájem o anatomii lidského těla a proporce, účastní se pitev. Používají techniku šerosvitu ( výrazná barevnost se vzdáleností ustupuje), objevení perspektivy. Kostrují malbu podle geometrických tvarů ( především podle trojúhelníku).

Leonardo da Vinci: Poslední večeře, Klanění tří králů

Michelangelo Buonarroti: výzdoba Sixtinské kaple ve Vatikánu, socha Davida

Raffael Santi: proslavil se zobrazováním madon. Snažil se zachytit proporce dítěte podle kruhu.

• Architektura: obdélníková okna, sgrafita

Šlechta staví zámky.

Renesanční města:

Telč, Prachatice

zámky: Litomyšl, Santa Maria del Fiore ve Florencii

     Humanismus

• humánus= lidský
• Jedná se o filozofický a historický proud, projevující se studiem, výkladem, a napodobením Antiky.  Vše se točí kolem lidskosti a humanity.
• Vše je založeno na lidském vědění a poznání.

Život autora

• William Shakespeare se narodil r. 1564 ve Statfordu nad Avonou , studoval gymnázium, v devatenácti letech se oženil s o osm let starší ženou ( Anne Hathawayová), se kterou již čekal dítě. Roku 1585 se připojil ke kočovným divadelníkům, se kterými se dostal o sedm let později do Londýna. Tam vynikal jako herec a dramatik, stal se dokonce spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností, která roku 1599 začala hrát v divadle Globe. Když toto divadlo v roce 1613 vyhořelo, přestěhoval se William Shakespeare i s manželkou a dětmi do svého rodiště. V té době přestal psát svá dramata. Zemřel roku 1616.

Charakteristika tvorby:

1.období : Toto období trvá zhruba do r. 1600. Shakespeare píše komedie např. KOMEDIE PLNÁ OMYLŮ, ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY; SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ; MNOHO POVYKU PRO NIC; VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ, hry inspirované antickými a anglickými dějinami ( JINDŘICH IV.; JINDŘICH V.; RICHARD II.; RICHARD III.;  JULIUS CAESAR;…) a  také první tragédie (3) např. ROMEO A JULIE.

– Ukazuje ženy jako představitelky renesančního osvobození. Ženy rázné, svobodné.

2.období: V tomto období vznikly tragédie, ve kterých se stupňuje intenzita a naléhavost tragických osudů hrdinů i společnosti. Patří sem např. HAMLET, KRALEVIC DÁNSKÝ; Othello, mouřenín benátský; Král Lear. Vznikla také hra s antickým námětem ANTONIUS A KLEOPATRA.

3. období: Po r. 1608 tvořil Shakespeare tragikomedie a romance s pohádkovými motivy např. CYMBELÍN; ZIMNÍ POHÁDKA; BOUŘE a své sonety. Celkem napsal Shakespeare 154 sonetů. Jejich tématem je často láska, krása ( i její pomíjivost), homosexualita ( postava černé paní), stárnutí.

Znaky Shakespearovy tvorby:

• V jeho díle není ani stopa po antické osudovosti.
• Rozbíjí tradiční jednotu místa, času a děje.
• Často se v jeho tvorbě objevuje motiv ženy (rovnoprávné,  schopné prosadit se) .
• Častým motivem je hra ve hře.
• V tragédiích jsou komické prvky a naopak.
• Střídá prózu s verši.
• Verše jsou psány tzv. blankversem, pětistopým nerýmovaným veršem.
• Míchá jazyk vznešených postav ( např. Romeo a Julie mluví vysokým stylem) s jazykem nižších postav ( Juliina chůva).

Autoři píšící ve stejném období:

Itálie:  Dante  Alighieri ( BOŽSKÁ KOMEDIE)

Francesco Petrarca ( ZPĚVNÍK)

Nicolo Machiavelli ( VLADAŘ)

Giovanni Boccacio  ( DEKAMERON)

Francie:  Francois Villon ( ODKAZ, NEBOLI MALÝ TESTAMENT  (ZÁVĚŤ) )

Francois Rebelais ( GARGANTUA  A  PANTAGRUEL)

Erasmus Rotterdamský ( CHVÁLA BLÁZNIVOSTI)

Španělsko:  Miguel de Cervantes y Saavedra ( DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA)

Lope de Vega ( OVČÍ PRAMEN)

Anglie:  Geoffrey Chaucer ( CANTERBURSKÉ POVÍDKY)

Česká renesance:  Jan Blahoslav ( GRAMATIKA ČESKÁ, MUSIKA, FILIPIKA PROTI MISOMUSÍM)

Viktorín Kornel ze Všehrad ( KNIHY DEVATERY)

Charakteristika uměleckého textu jako celku:

• literární druh: drama
• literární žánr: komedie
• literární forma: drama (5 dějství)
• dominantní slohový postup: vyprávěcí
• typ vypravěče: repliky – přímá řeč postav
• vysvětlení názvu díla: Zkrocení zlé ženy – Hádavou, uštěpačnou a prudkou Kateřinu si nikdo nechce vzít, je potřeba ji nejprve změnit = zkrotit.
• posouzení aktuálnosti díla: Touha muže ovládat ženu a naopak touha ženy nenechat se ovládat mužem je stále aktuální
• určení místa a času textu

místo: Padova, Petrucciův dům na venkově (Itálie)

čas: neurčený, pravděpodobně autorova současnost – konec 16. Století

• kompozice: rámcová

Charakteristika postav:

Kateřina:  Kateřina je naprostý opak Bianci. Je hašteřivá, hrubá, výbušná a umanutá. Vždy musí být po jejím. Kateřina je známá svou povahou po celé Padově. Nikdo o ni proto nemá zájem.

Bianca: Je milá a hodná. Díky své dobrotivé povaze má spoustu nápadníků.

Petruccio: Petruccio je venkovský šlechtic. Jako jediný měl odvahu pokusit se zkrotit Kateřinu. Díky své tvrdohlavosti a cílevědomosti si vzal Kateřinu za ženu. Je sebevědomý a cílevědomý, pročež vždy dosáhne svého cíle.

Babtista: Babtista je bohatý padovský šlechtic. Kateřina a Bianca jsou jeho dcery. Je hodný, trpělivý a čestný muž.

Gremio, Hortensio: Jsou to Blančini nápadníci.

Grumio, Curzio: Jsou to sloužící Petruccia.

Stručný děj:

Padovský velmož má mnoho nápadníků pro svou mladší dceru Biancu, krásnou a ctnostnou, podmínkou jejího sňatku však je, že se jako první vdá její starší sestra Kateřina, velmi hubatá. S ní se rozhodne oženit šlechtic Petruccio, ale od samých počátků dělá Kateřině naschvály: na svatbu přijíždí oblečen jako maškara a pak odváží Kateřinu na venkovské sídlo. Zde Kateřina pochopí, že odpor a vzdor nemají smysl ( je hladová, manžel zničí její nové šaty apod.) a manželovi se podřídí. Blanka se mezitím tajně provdá. Kateřina i Blanka procházejí manželskou zkouškou věrnosti a poslušnosti. Obstojí pouze Kateřina.

The post Zkrocení zlé ženy – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Dan19

Vloženo na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare

Narozen: 1564 ve střední Anglii – Stratford nad Avonou

Zemřel:  23. Dubna 1616 – Stratford nad Avonou

Období: přelom 16. A 17. století

Národnost: Angličan

Činnost: básník a dramatik

Směr: renesance

Životopis:

• Město středisko zemědělského kraje, dnes turistické centrum
• Dubna 1564 byl pokřtěn – Jménem Gulielmus filius Johannes Shakespeare
• Vystudoval gymnázium, naučil se latinsky, řecky
• V 18 se oženil s Annou Hathawayovou – po půl roce dcera Zuzana, pak dvojčata Judit, Hamlet
• Syn Hamlet zemřel v 11 letech – 1596
• Shakespeare působil jako herec, spisovatel v Londýně – spolumajitel a dramatik divadelní společnosti The Globe
• 1613 – aréna The Globe vyhořela – kariéra Shakespeara prakticky ukončena
• Zemřel po oslavě svých narozenin – pil s kamarády Benem Jonsonem a Michaelem Draytonem
• Ve stejný den zemřel španělský spisovatel Miguel Cervantes y Saavedra
• díla lze rozdělit do tří žánrů dramatické tvorby – Kronikářské, zápletkové komedie a humanistické tragédie
• Nestál o vydávání svých knih, staly se ale poklady literatury – dodnes se čtou jako básně a filozofické texty. Stále se hrají, jsou nadčasová.

Dílo:

• Lze rozdělit do 3 období
  • Období 1591 – 1600
    • Především komedie a historické hry – vítězí láska a spravedlnost –
  • Období 1601 – 1608
    • Autor se není jistý, zda jsou renesanční ideály uskutečnitelné, panuje pesimismus, především tragédie, patří sem i Romeo a Julie
  • Období do roku 1609
    • Smíření, pohádkové hry
  • Historické hry
    • Jindřich IV, V, VI, VIII
    • Richard II, III
    • Julius César
  • Komedie
    • Zkrocení zlé ženy – 1594
    • Sen noci svatojánské – 1596
    • Mnoho povyku pro nic – 1599
  • Tragédie
    • Hamlet 1604
      • Hamlet chce pomstít svého otce, sestaví proto divadle a hraje tam vraždu svého otce, jeho otce zabil bratr Claudius na konci se všichni zabijí
    • Macbeth 1605
      • O Macbathovi, který se stal králem díky vraždě. Vyvraždil pak jeho nepřátele, radila mu čarodějnice, nakonec ho ale zabili McDuff – udělali že les chodí
    • Othello 1605
      • Důstojník Jago nenávidí svého generála Othella, nebyl povýšen. Othello poznal Desdemonu, díky jagova léčce othello uškrtí Desdemonu, othello spáchá sebevraždu
    • Romeo a Julie 1595
    • Král Lear
      • 3 dcery si mají rozebrat královo území, podle toho jak vyznají otci lásku, Goneril a Regan tak udělají. Kornelie, neumí dát slovy lásku najevo, otec ji zavrhá a ona jde do Francie. Dvě dcery jsou pak na krále zlé, Kornelie, chce pomoct, ale dcery ji nechají pověst a král umře zármutkem. Dcery se navzájem zabijí.
    • Pohádkové hry
      • Bouře – 1612
      • Zimní pohádka 1611
    • Básně
      • Sonety 1609

Romeo a Julie

Obsah – 1. Úvod do děje 2. Ples 3. Sňatek 4. Konflikt 5. Nápoj 6. Smrt Romea, Julie 7. Závěr

Příběh začíná konfliktem mezi Kapuletovými sluhy Samsonem a Řehořem a sluhy Monteků Abrahamem a Baltazarem. Hádají se, kdo má lepšího pána. Jejich spor vyvrcholí soubojem Tybalta za Kapulety a Benvolia za Monteky. Spatří to hlavy obou rodin a také veronský vévoda, který zakáže veškeré boje pod hrozbou smrti. Když všichni odejdou, zůstanou spolu Benvolio s manželi Montekovými. Pán má starost o syna Romea, který se toulá po nocích a je duchem nepřítomný. Benvolio slíbí, že zkusí zjistit, co se děje. Opravdu se mu to povede. Romeo je totiž zamilován do Rosaliny, která se chce stát jeptiškou. Mladý Montek s Benvoliem potkají služebníka Kapuletových, který potřebuje přečíst seznam hostů, aby věděl, koho má pozvat na plánovaný ples. Když Romeo na listu spatří jméno své milované, rozhodne se v převlečení vydat na tuto slavnost. Tam se zamiluje do Kapuletovy dcery Julie, kterou však rodiče chtějí provdat za mladého šlechtice Parise. Po skončení oslav přeleze Romeo zámeckou zeď a čeká pod Juliiným oknem. Když se ozve její hlas, vyzná jí lásku a nabídne jí svatbu, která se má konat hned zítra. Dívka slíbí, že pošle chůvu s odpovědí. Hned nato běží Romeo k bratru Vavřinci, aby domluvil sňatek. Kněz souhlasí, i když mu vytýká, že ještě včera byl po uši zamilovaný do Rosaliny. Svatba se uskuteční, ale vzápětí přichází osudová chvíle celého příběhu. Dochází ke konfliktu mezi Tybaltem a Romeem, Merkuciem, Benvoliem. Tybalt zabije Merkucia, ale to mu nestačí a útočí ještě na Romea. Ten však bojuje a podaří se mu Kapuleta zabít. Když se o tomto sporu dozví vévoda, mladý manžel je vyhnán z města. Julie se po této zprávě zhroutí. Hodná chůva běží k Vavřinci, kde najde Romea a umožní mu být se svou milou přes noc. Když se manželé brzy ráno rozloučí, dozví se Julie, že se bude za tři dny vdávat za Parise. Dívka rozhodnutí rodičů odmítne, pohádá se s otcem a utíká za Vavřincem. Ten jí poradí, aby s jejich přáním souhlasila, ale večer před svatbou vypila „umrtvovací“ nápoj. Kněz zatím pošle pro Romea a plánuje, že o již uskutečněném sňatku řekne znepřáteleným rodům hned, jak se mladí setkají. Julie se vrátí domů, omluví se rodičům za své chování a chystá se na svatbu. Dle rady Vavřince večer před obřadem vypije nápoj. ,,Mrtvou“ ji najde chůva a poté rodiče. S obrovským žalem ji uloží do hrobky. Romeo je právě v Mantově, když se dozví, že Julie zemřela. Okamžitě se vrací do Verony. Ve stejnou noc se k dívčině hrobce vypraví i Paris, aby ji ozdobil květinami. V nejlepším ho přeruší Romeo, který se dobývá do hrobu. Paris ho chce bránit, ale je probodnut mečem. Pak se Romeo dostane k Julii. Lehne si k ní a vypije jed od lékárníka z Mantova. Mrtvého ho najde Vavřinec, který se právě dozvěděl, že Romeo nedostal vzkaz o jeho lsti. Musí se však rychle schovat, protože se blíží měšťané přivolaní Paridovým sluhou. Chce s sebou vzít i Julii, ale ta odmítá a zničená zjištěním, že její láska nežije, probodne se jeho mečem. Mrtvoly milenců najdou měšťané, kteří také chytnou Vavřince, jež se pokoušel uprchnout. Ten jim vypoví příběh Romea a Julie, který velice rozlítostní Kapuleta a Monteka. Obě rodiny se usmíří a rozhodnou se vystavit sochy obou milenců, aby se na tuto tragédii nikdy nezapomnělo.

Ukázka

Romeo: Kdo nemá šrámy, vysmívá se jim.

(Julie se objeví nahoře v okně)

Co to však zasvítilo tam v tom okně?

Slunce tam vychází má Julie.

Vstaň, jasné slunce, uhas bledý měsíc,

beztak už zmírající závistí,

že záříš víc než on ty, v jeho službách!

Nesluž mu, závidí. Ten jeho svit

se hodí do komůrek nešťastnic,

jež zmeškaly svůj den. Ty se ho zbav!

Je, ano, je to ona moje láska!

Kéž by už sama věděla, že je.

Třebaže mlčí, mluví. Proč se bát

očima mluví, odpovím jí tedy.

Příliš si troufám, nepatří to mně.

Dvě nejjasnější hvězdy, které musí

odejít jinam, prosí její oči,

ať na čas v nebi září místo nich.

Co až se její oči octnou v nebi

hvězdy v její tváři? Krásou tváře

zahanbí hvězdy jako úsvit lampu

a v záři jejích očí na nebi

budou si ptáci myslet, že je den,

a začnou zpívat. Podpírá si tvář!

Být na těch jejích prstech rukavicí,

abych se jí směl dotknout!

Julie: Bože!

Romeo: (stranou)

Mluví!

Mluv dál! Jsi anděl. Záříš do noci

nad mojí hlavou jako posel nebes,

kterého zrakem obráceným v sloup

s užaslou bázní lidé sledují,

jak osedlává líná oblaka

a zvolna plyne širým ovzduším.

Julie: Ach Romeo! Proč, proč jsi Romeo!

Zřekni se otce, zavrhni své jméno,

nebo když nechceš, stačí tvůj slib lásky,

a já se zřeknu jména Kapuletů.

Romeo: (stranou) Mám ještě naslouchat či mluvit hned?

Julie: Jen tvoje jméno je můj nepřítel.

Ty bys byl ty, i kdybys nebyl Montek.

Proč nemáš jiné jméno? Co je Montek?

Není to ruka, noha, paže, tvář,

není to nic, co z muže dělá muže.

Co sejde na jméně? I kdyby růži

nazvali jinak, bude vonět stejně.

A Romeo, i když mu Romeo

přestanou říkat, bude stejně vzácný.

Tvé jméno, Romeo, to nejsi ty –

odhoď je, vezmi za své jméno mne.

Romeo: Beru tě za slovo. Jen co mi řekneš,

že jsem tvá láska, budu nově pokřtěn.

A nechci už být nikdy Romeo.

Julie: Kdo jsi, že ukryt nocí nasloucháš,

co si tu říkám?

Romeo: Nevím, jakým jménem

se před tebou mám nazvat, světice.

Mé vlastní jméno se mi protiví,

když je tvůj nepřítel. Mít napsáno

to svoje jméno, roztrhal bych je.

Julie: Vyslechla jsem jen několik tvých slov,

a přece poznávám, čí je to hlas.

Nejsi ty Romeo a nejsi Montek?

Romeo: Ten ani ten, když oba nemáš ráda.

Julie: Jak se to stalo, že jsi tady? Proč?

Není tak snadné přelézt tamtu zeď,

a jsi-li ten, kdo jsi, smrt ti tu hrozí,

kdyby tě zastih někdo z mého rodu.

Romeo: Přehoupl jsem se přes zeď, nesen láskou,

která i hradby snadno přemůže

a odváží se vykonat, co umí.

Tvých příbuzných se tedy nelekám.

Julie: Jestli tě tady najdou, zabijí tě.

Romeo: Tvé oči hrozí větším nebezpečím

než dvacet jejich dýk. Mně postačí

tvůj vlídný pohled – ten mě ochrání!

Julie: Nesmějí tě tu spatřit, nechci to!

Romeo: Skryl bych se jejich očím v plášti noci –

a nemáš-li mě ráda, ať mě najdou.

Lépe je skončit jejich nenávistí,

než abych bez tvé lásky dlouho žil.

Julie: A kdo ti řekl, kudy sem máš jít?

Romeo: Láska mě napřed vybídla, ať hledám,

dala mi radu, a já jí svůj zrak.

Lodivod nejsem, ale kdybys byla

na pustém ostrově nejzazšího moře,

jistě bych pro takové zboží vyplul.

Julie: Víš sám, že mi tvář skrývá maska noci,

Jinak bych zrudla studem za všechno,

Co jsi v té noci vyslechl z mých úst.

Chci, jak se sluší, popřít svoje slova –

chtěla bych! Ale sbohem, způsobnosti!

Miluješ mne? Vím, jistě řekneš ano,

a já ti uvěřím. Kdo přísahá,

může však zklamat, sliby milenců

jsou nebi k smíchu. Jestli mě máš rád,

Romeo, řekni pravdu. Nebo myslíš,

že jsem se dala získat příliš rychle?

Budu se mračit, tvrdohlavě vzpírat,

abys mě chtěl tím víc – jen a jen proto!

Příliš jsem zahořela, Monteku,

a ty v tom možná vidíš nestálost.

Ale věř, dokáži být věrnější

než chytračky, co předstírají chlad.

Zdráhala bych se taky, přiznám se –

jenže tys vyslech, jak tě miluji,

dříve než jsem mohla tušit. Odpusť mi!

Nehledej nestálost v tom vyznání,

které ti odhalila temná noc.

Romeo: Přísahám při měsíci, co tu kropí

z nebeské výše koruny všech stromů

Julie: Ne, při něm nepřísahej! Noc co noc,

jak krouží nebem, mívá jinou tvář –

i ty by ses tak měnil.

Romeo: Při čem tedy?

Julie: Nepřísahej mi vůbec, nebo chceš-li,

přísahej při sobě – ty jsi ten bůh,

k němuž se modlím. Potom uvěřím.

Romeo: Ta, kterou miluji –

Julie: Ne, nepřísahej.

Jsi moje radost, ale z úmluvy,

k níž došlo, radost nemám. Je tak náhlá,

nerozvážná a prudká jako blesk,

jenž zhasne dřív, než řekneš: blýsklo se.

Dobrou noc! Než se příště setkáme,

možná že letní vzduch to poupě lásky

promění v krásný květ. Už dobrou noc.

Běž stejně pokojně a šťastně spát,

jako i já teď budu uléhat.

O díle

• Literární druh: Drama
• Literární žánr, typ: satirická báseň
• Postavy: Rome, Julie
• Vedlejší postavy: Tybalt, Benvolio, Paris, Rosalina
• Téma: Nešťastný příběh dvou zamilovaných

Otázky

• Kde se tato tragédie odehrává?
  • V italském městě Verona
• Kde se odehrává tato scéna a jak ji nazýváme?
  • Pod balkónem domu Kapuletových
  • Balkónová scéna
• Jak byste označili lásku Romea a Julie?
  • Láska na první pohled
• K čemu přirovnává Romeo svou Julii?
  • Ke Slunci, když vychází Julie na balkónu, říká, že vychází slunce
• Čím by chtěl Romeo být, aby se mohl své vyvolené dotknout?
  • Chtěl by být rukavicemi na Juliiných rukou, aby se ji mohl dotýkat.
• Z jakých rodů pocházejí Romeo a Julie (jejich jména) a jaký je vztah obou rodů?
  • Romeo z rodu Monteků
  • Julie z rodu Kapuletů
  • Oba dva rody se navzájem nesnáší, dávný, léta starý spor
• Jak byste vysvětlili pojem aktuálnost díla a doložte své tvrzení na tomto dramatu.
  • Ukazuje, jak rodiče brání dvou lidem v Lásce a jak nešťastně to může skončit
• Uveďte další postavy a charakterizujte je.
  • Paris – budoucí manžel Julie, šlechtic
  • Rosalina – slečna, do které byl Romeu původně zamilován
  • Vavřinec – kněz
  • Tybalt – kapulet
  • Benvolius – monték
• K jakému literárnímu směru přiřadíte toto dílo? Uveďte všechny znaky a cíle tohoto proudu.
  • Renesance
  • Století – Itálie, 15. – 16. Století – západní Evropa a v 17. Století doznívání
  • Znaky a cíle
    • Klade se důraz na člověka, lidský rozum – zájem od boha se obrací k člověku samotnému
    • Člověk je všestranně rozvinutá osobnost
    • Renesance se vrací k antice a antické kultuře
    • Vědecký základ
    • Odpor ke středověkým zásadám diktovaných církví
    • Individualismus
    • Svoboda myšlení
  • Zařaďte autora časově a místně
    • Autor žil na přelomu 16. A 17. Stolení v Anglii, narodil se ve Stratfordu nad Avonou, potom se stěhuje do Londýna, patří do renesance
  • Co byste věděli o životě autora a najděte souvislost s tvorbou.
    • Životopis
    • Zemřel mu syn Hamnet ( 1596), byl sklíčený , psal tragédie, poté nachází smíření
  • Jaké další světové spisovatele řadíme k tomuto směru, uveďte jejich díla a vše časově a místně zařaďte.
    • Itálie – A 14. stol
      • Dante Alighieri
        • Božská komedie
          • Tři části, Peklo, Očistec, Ráj – putování 3 říšemi, duchovní epos
        • Giovanni Boccaccio
          • Dekameron – soubor 100 novel
        • Francesco Petrarca
          • Sonety Lauře
          • Sonet – znělka – má 14 veršů – Složení: 4+4+3+3
        • Francie – 15. A 16. Stol
          • Francois Villon
            • Malý testament – proklíná společnost
            • Velký testament – dochází ke smíření jako dospělý
            • Forma je francouzská (villonská) balada
            • Má určitou výstavbu děje
            • 3 delší sloky a poloviční dozpěv – poslání
          • Francois Rabelais
            • Gargantua a Pantagruel – satirický román
          • Španělsko – A 17. Stol.
            • Miguel de Cervantes y Saavedra
              • Don Quijote de la Mancha – cestování šlechtice Quijota, snílek, žije ve fantazii, Sancho Panza – zbojnoš, realista
            • Lope de vega
              • Ovčí pramen
            • Anglie – A 16. Stol
              • Geoffrey Chancer
                • Povídky Canterburské

• Rozvinul se tento literární směr a myšlenkový proud i u nás? Pokud ano, tak kdy, jak jej nazýváme a kdo sem patří. Uveďte autory a díla.
  • Ano rozvinul, ale v Čechách ho nazýváme pouze Humanismus, 15. Až 17. stol
  • Latinská tvorba
    • Jan z Rabštejna
      • Dialogus – fiktivní vyprávění 3 šlechticů, o politických názorech na stát, autor dává za pravdu smíru a hájí zájem státu
    • Bohuslav Hasištejnský z lobkovic
      • Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – vytýká šlechtě její způsob života
        Traktát o lidské ubohosti – rozebírá negativní vlastnosti lidí
    • Jan Campanus Vodňanský
      • Břetislav a Jitka ( česky) – udajně haní dobrou pověst české šlechty
      • Posvátné ódy – přebásnění Davidových žalmů do latiny ( Starý zákon)
      • Cechias – zveršované české dějiny
    • Česká tvorba
      • Viktorín Kornel ze Všehrd
        • Knihy Devatery – právnické dílo
      • Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
        • Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta
      • Václav Hájek z Libočan
        • Kronika česká – národní dějiny
      • Hynek z Potěbrad
        • O štěstí, Ctnost – próza
        • O Ženitvě, Veršové o milovníku – poezie
      • Jan Blahoslav
        • Gramatika česká
        • Filipika proti misomusům – proti nepřátelům vzdělanosti
        • Musica – hudební trilogie
      • V jakých zemích se tento literární směr vyvíjí a kdy?
        • Itálie -13. A 14. stol
        • Francie – 15. A 16. stol
        • Španělsko – 16. A 17. stol
        • Anglie – 14. A 16. Stol

Další informace

• Dramatik – Někdy kdo píše drama
• Dramaturg – vybírá a sestavuje repertoár v divadle¨
• Sonet – je literární poetický útvar, který vznikl ve 13. století, vyznačující se přesně vymezenou strukturou 14 veršů a logickým členěním, Anglický sonet tvoří tři čtyřverší a dvojverší. Toto závěrečné dvojverší (couplet) pak přináší nečekaný tematický nebo obrazový obrat. Obvyklé rýmové schéma sonetu je a-b-a-b, c-d-c-d, e-f-e-f, g-g.
• Novela – kratší, prozaický útvar s překvapivým závěrem
• Humanismus – uznávání hodnot lidského života, Místo poznávání Boha je poznávání člověka

Označuje životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení

• Český humanismus – -snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti, převažuje nauková charakteristika literatury, literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi, lidové čtení-cestopisy, Vyrovnání se kultuře evropských zemí
• Drama – patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy a žánry. Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů
• Tragédie – forma dramatu s vážným obsahem., končí nešťastně
• Milostná tragédie – tragédie s milostnou zápletkou
• Komedie – komické dramatické dílo, končí šťastně
• Tragikomedie – drama vážné tématiky s veselými prvky, případně vyústění závažného příběhu ve šťastný konec.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Hamlet, kralevic dánský

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): klusan

Vloženo na: Studijni-svet.cz

1. Literární látka

Původním zdrojem látky je divadelní hra Hamlet, kralevic dánský (v originální názvu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark), kterou napsal v roce 1601 anglický dramatik William Shakespeare (1564−1616). Je možné se setkat s občasnými spekulacemi, zda podobnou hru již dříve nenapsal Thomas Kyd (1558−1594) nebo Francis Bacon (1561−1626). Tyto domněnky jsou ale fakticky nepodložené.

„Tragédie vychází se starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji „Amleta“, prince jutského, příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150−1220).“ [1] Mnozí lidé se pak domnívají, že pro Shakespeara byla jistou inspirací také smrt jeho jediného syna Hamneta (11 let), která jej velmi rozrušila, a tak všechen svůj žal, vložil právě do svého díla. S největší pravděpodobností je ale toto spojení založeno výhradně na náhodné podobnosti jmen Hamnet a Hamlet. Rozhodujícím faktorem pro napsání Hamleta byla také doba, ve které tvořil (renesance, humanismus, alžbětinská Anglie, vizte interpretace).

Velký vliv na českého čtenáře má překlad díla, který byl Hamletovi dopřán několikrát a to od Erika Adolfa Saudka, Františka Nevrly, Zdeňka Urbánka, Břetislava Hodka (tohoto překladu bylo v roce 1982 využito při premiéře hry v Národním divadle), Martina Hilského (z jehož překladu tato práce vychází) a Jiřího Joska (který byl v roce 1999 odměněn cenou Josefa Jungmanna jako nejlepší překlad).

Kvůli nadčasovosti příběhu (děti se mohou cítit podobně jako Hamlet i například po rozvodu rodičů), celé myšlenky (pomsta) a charakteru literárního typu můžeme v dnešní době vidět mnohá zpracování tohoto námětu.

Pozdější zpracování námětu

Literatura:                                                               Film:

ČAPEK, Karel : Apokryfy                                        Hamlet (1948), Laurence Oliver

GRATZ, Alan M. : Something Rotten                      Hamlet (1964), Grigorij Kozincev

HAIG, Matt : The Dead Fathers Club                       Hamlet (1980), Rodney Bennet

HOLAN, Vladimír : Noc s Hamletem                      Hamlet (1990), Franco Zeffirelli

2. Literární interpretace

Dílo vzniklo na přelomu 16. a 17. století, tedy ve vrcholném období renesance. Tento umělecký styl (sloh) vznikl v Itálii (Florencii) ve 13. století a vzápětí se rozšířil po celé Evropě. Předmětem zájmu se opět stala antická kultura a snaha o její znovuoživení. Důležitou součástí renesance byl myšlenkový směr a postoj humanismus, který klad velký důraz na člověka a jeho pozemský život.

Objevil se pojem „renesanční člověk“, jež byl vlastně obdobou antické kalokagathie, tedy souladu tělesné a duševní krásy a zároveň všestrannosti. Vlivem změny v myšlení se rozvíjelo peněžní hospodářství, finance a právo. Pozornost se zaměřila také na svět kolem nás, což dalo základ moderní fyzice, astronomii či biologii. Důležitým historickým milníkem e stal vynález knihtisku (30. až 40. léta 15. století, Johannes Gutenberg).

Místem vzniku díla byla alžbětinská Anglie, která po dobu vlády královny Alžběty I. (1558−1603) zaznamenala ohromný rozvoj hospodářství a kultury. Proto toto období byla charakteristická národní hrdost Angličanů, domácí protestantská reformace, mezinárodní expanze a námořní vítězství nad nenáviděnými španělskými nepřáteli. „Zlatý věk“ představoval rozkvět poezie, hudby a literatury. A právě v této éře tvořila nejklíčovější postava evropského dramatu.

William Shakespeare byl anglický básník a dramatik, který žil v letech 1564 až 1616. Narodil se ve Stratfordu nad Avonem (Avonou) úspěšnému rukavičkářovi a dceři velkostatkáře. Při studiu na gymnáziu se mu dostalo intenzivní výuky latiny, řečtiny a klasického umění. V 18 letech se oženil a v roce 1588 odešel do Londýna, kde propadl kouzlu divadla. Stal se členem divadelní společnosti a později i spoluzakladatelem divadla Globe. Na sklonku života se vrátil zpět do Stratfordu a zde také zemřel.

Napsal 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl, avšak jeho autorství je sporné. Shakespearova tvorba se dělí na tři období: 1591−1600 (převážně komedie, historická dramata, náměty z antiky), 1601−1608 (tragédie, sonety, tvorbu ovlivňuje životní zklamání, pesimismus), 1609−1612 (romance, prvky tragédie a komedie, smíření s osudem).

Jeho díla jsou zcela světská (neobjevují se zde žádné náboženské představy) a promlouvá v nich humanistické přesvědčení. Kvalita člověka je dána jeho mravní integritou či vůlí k činu. Ženy jsou z velké části emancipované, často odporují mužům, mají vlastní názor a v mnoha případech skrytě „tahají za nitky“. Vynikají svou inteligencí, čestností a zároveň půvabem. Typickým prvkem je neomezenost látky, času i místa a z formálního hlediska poté psaní v blankversu (nerýmovaný pětistopý jambický verš).

Hamlet patří mezi jednu ze Shakespearových nejznámějších her a nejoblíbenějších tragédií společně s díly jako je např. Romeo a Julie (1595), Julius Caesar (1599), Othello (1604), Macbeth (1605) nebo Král Lear (1606). Tragika příběhu vychází z konfliktů a nepříznivých podmínek.

Hamlet spadá literárním typem a druhem pod drama. Jak již vyplývá z původního anglického názvu (The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark), jedná se o tragédii, což je divadelní hra s vážným obsahem a smutným koncem. Dílo je psáno ve verších a bez rýmu.

„Drama líčí nešťastný osud Hamletovy lásky k Ofélii, dvorské intriky a nesmrtelnou lidskou touhu po moci. Shakespeare se dotkl obecně lidských problémů, odhalil charakter a povahu člověka.“ [3] Hlavním tématem je snaha Hamleta pomstít se vrahovi svého otce a hlavní myšlenkou je pak otázka života a smrti, hrdosti a pomstychtivosti. Nejčastěji vyskytujícími se motivy jsou: jed, král, láska, myslet, pomsta, princ, přítel, šílenství, umřít, vražda,…

Hlavní postavou je bezesporu Hamlet, princ dánský, který je synem zavražděného krále a přemýšlí nad pomstou poté, co mu duch jeho otce řekne, kdo jej zabil. Snaží se přesvědčit o pravdivosti tohoto tvrzení a chytře ze sebe dělá blázna. Je rozpolcený mezi pomstu a své ideály.

Další neméně důležitou, ale dle mého názoru již vedlejší postavou je Claudius, dánský král a Hamletův strýc, jen je velmi ctižádostivý, podlý, zákeřný a kvůli bohatství a moci se dopustí bratrovraždy. Později svých činů lituje pouze povrchně. Dánská královna a matka Hamleta Gertruda neví, ke komu se má přiklonit (Hamlet vs. Claudius). Je sobecká, ale zároveň dost necitlivě odsuzována svým synem.

Hra by se neobešla bez králova věrného až podlézavého státního rady Polonia, který za svou přehnanou oddanost zaplatí cenu nejvyšší. Druhým po pomstě toužícím člověkem je pak Laertes, syn Polonia, který se nebojí žádné překážky. Velkou ranou je pro něj také to, když se jeho krásná, hodná a poslušná sestra Ofélie (zároveň Hamletova láska) zblázní po smrti otce a utone.

Celou hrou nás provází Hamletův přítel Horacio, jen je čestný, spravedlivý, vyrovnaný a schopný udržet tajemství. Jediný také přežije a může dál vyprávět tento smutný příběh. V průběhu tragédie z pozadí vystupuje norský princ Fortinbras, který se zřejmě po smrti celého královského rodu stane panovníkem, nebo Rosencrantz a Guildenstern, což jsou bývalí Hamletovi spolužáci a falešní přátelé. Dále se zde vyskytují různé epizodní postavy (posel, hrobník, vojáci radní stráže atp.).

Děj se odehrává v blíže neurčeném čase na dánském hradu Elsinor a má pět dějství.

První dějství − Dánský král zemře. Gertruda se provdá za jeho bratra. Hamlet je z toho nešťastný a jeho neštěstí se ještě znásobí, když jej stráže upozorní na ducha chodícího v noci na hradbách. Hamlet se s ním setkává a zjistí, že je to duch zemřelého otce. Ten mu řekne, že byl zavražděn a chce po Hamletovi pomstu.

Druhé dějství − Hamlet začne předstírat šílenství. Polonius si jej vykládá po svém. Myslí si, že je to kvůli jeho dceři Ofélii, do níž je Hamlet zamilován. Král zároveň za Hamletem pošle Guildensterna a Rosencrantze, aby zjistili, co se s ním děje. Ten jim však nevěří a využije kočovných herců, aby zinscenovali představení o králově smrti (přesvědčení o Claudiově vině).

Třetí dějství − Král odešel z představení. Hamlet se za ním vydává, aby ho zabil, ale nenachází dost odvahy. Nakonec na požádání zajde za královnou a vyjeví jí celou pravdu a svém strýci. Ta si však myslí, že je to následek jeho šílenství. Hamlet zaslechne šramot a v rozrušení zabije skrývajícího se Polonia.

Čtvrté dějství − Hamlet odjíždí do Anglie. Tuší však královu zradu, a proto se zmocní dopisu, který král napsal. Stojí v něm, že má být v Anglii popraven. Hamlet změní obsah dopisu a vrací se zpět do Dánska.

Páté dějství − Hamlet se setkává s Horaciem a narazí taktéž na dva hrobníky, jež kopou hrob pro Ofélii, která se utopila. Laertes chce pomstít její a otcovu smrt. Spolu s králem vymyslí na Hamleta léčku. Na konci hry umírá královna, která vypila otrávené víno, Laertes a Hamlet, jenž byl zraněn otráveným mečem. Před smrtí však Hamlet stihne zabít Claudia a vykonat tak svou pomstu. Přežije jen Horacio a do Dánska vstupuje Fortinbras, budoucí král.

Rychlý spád děje, který je vytvořen prudkými dialogy, brzdí (retardují) rozsáhlé hloubavé monology, filosofické otázky a různé úvahy. Tragédie je psána v ich-formě. Je zde využito metody divadla na divadle (k usvědčení Claudia). Základní kompoziční postup je kauzální (tektonická výstavba). Z hlediska časové souvislosti je zde použit chronologický postup (respektuje časovou posloupnost dějů) a postup ab ovo (od počátku).

Zápletkou celého příběhu je zjištění prince, že smrt jeho otce nebyla náhoda. Do hlavního konfliktu se zde dostává Hamlet a Claudius (zavraždění otce − pomsta), kteří zároveň znázorňují kontrast motivů dobra (Hamlet?) a zla (Claudius). Neustále opakujícím se motivem je pak pomsta a vlastní rozpolcenost Hamleta, která oddaluje konec (retardace). Vyvrcholením příběhu (pointou) je závěrečná smrt celého královského rodu.

Základními pěti částmi kompozice je expozice (smrt krále, svatba královny), kolize (zjištění pravdy), krize (předstírání šílenství), peripetie (divadlo, smrt Polonia) a katastrofa (smrt ostatních).

V díle se vyskytují tragické, komické i satirické prvky a je velice bohaté na různá afektivní pojmenování (převážně synonyma, antonyma, homonyma, historismy, archaismy), figury a tropy. Zároveň obsahuje i některé živé obraty, úsloví a rčení, jež jsou často využívána v různých projevech či jako citáty pro vyjádření podstavy věci.

Z figur můžeme v textu rozpoznat například:

Anaforu a zároveň jistý paralelismus syntaktický:

Ať ve dne stání nemám, v noci klidu!

Ať v zoufalost mé naděje se změní!

Ať za pokání shniju ve vězení!

Hyperbolu: Můj hřích je hnusný, zapáchá až k nebi.

Epanastrofu a aposiopesi:

… přát víc, po čem toužit?  − Zemřít, spát −

spát, možná snít −, a právě v tom je zrada.

Epizeuxis: Už bude snazší. Příště ještě snazší.

Řečnickou otázku: Nejsem já pro legraci?; Jsem sketa?; Kdo mi dá facku?

V celé divadelní hře je od každé figury možní naleznout nejméně jeden (mnohokrát i třeba desítku) příkladů stejně jako tropů a jiných přechodných typů.

Epiteton: mladá jarní příroda; prostý obyčejný smrtelník; starý dobrý muž

Metafora: jazyk pusťte z uzdy

Metonymie: svět ho zval

Personifikace: plačící vlny; vítr se zakousne; hroby dusí dech

Přirovnání: nadávám tu sprostě, jako když bába vylévá splašky; chci planout jako oheň; rozum dívky byl takový křehký jako život starce; mlčet jako hrob

V textu můžeme také najít mnohé živé obraty, úsloví či rčení. Některé z nich používáme v běžné řeči, jiné při proslovech a slýcháváme je dokonce i v komerčních reklamách.

Vymknuta ze svých kloubů doba šílí, že jsem se zrodil, abych napravil ji.

Nic není buď dobré, nebo špatné, naše myšlení dělá věcí buď dobrými, nebo špatnými.

Znát někoho dobře znamená znát sebe − to je vrchol dokonalosti.

Být, nebo nebýt?

Pospíchej pomalu.

The post Hamlet, kralevic dánský – literární interpretace first appeared on Rozbor-dila.eu.