Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Alena

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• Anglický básník a dramatik, klíčová postava alžbětinského divadla na přelomu 16. a 17. století.
• Žil ve Stratfordu nad Avonou, ale působil v Londýně jako herec, autor her a spolumajitel divadla The Globe.
• Traduje se, že po požáru divadla, při němž si měl popálit tvář, opustil Londýn a vrátil se do Stratfordu, kde zemřel.
• Existují teorie (tzv. anti-stratfordiánské), které zpochybňují jeho autorství a připisují ho jiným osobnostem, například Francisi Baconovi.
• Je mu připisováno autorství přibližně 37 her a řady básní.
• Do češtiny jeho dílo překládali mnozí, nejvýznamněji Josef Václav Sládek a později Martin Hilský.

Další díla:

• Zkrocení zlé ženy – komedie
• Richard II. – historická hra
• Richard III. – historická hra
• Jindřich IV. – historická hra
• Jindřich V. – historická hra
• Jindřich VIII. – historická hra
• Zimní pohádka – pohádka (romance)
• Macbeth – tragédie
• Othello – tragédie
• Romeo a Julie – tragédie
• Král Lear – tragédie

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus

• Renesance (z franc. renaissance, „znovuzrození“) je umělecký a kulturní směr, který se snažil o obnovu antických ideálů a zaměřoval se na zkoumání člověka a přírody.
• Proti středověkému důrazu na Boha staví do centra člověka a jeho schopnosti (antropocentrismus).
• Uplatňovala se tvůrčí svoboda umělce, důraz byl kladen na cit, vášeň, fantazii a vůli, nikoli jen na rozum.
• Filozofickým základem renesance byl humanismus, myšlenkový proud zaměřený na lidskou důstojnost a vzdělání.
• Počátky renesance sahají do severní Itálie na konci 13. století, kde bohatí mecenáši (obchodníci a bankéři) podporovali umění a vědu.
• Období bylo charakteristické velkými přírodními a astronomickými objevy (Koperník, Galilei, Bruno), které otřásly postavením církve.
• Vynález knihtisku Johannem Gutenbergem umožnil rychlejší a širší šíření myšlenek a literatury.

Další autoři:

• Dante Alighieri (*Božská komedie*) – Itálie
• Giovanni Boccaccio (*Dekameron*) – Itálie
• Lope de Vega (*Fuente Ovejuna*) – Španělsko

Rozbor díla: Hamlet

Základní charakteristika:

• Literární forma: drama (text je tvořen promluvami postav a scénickými poznámkami)
• Literární druh: drama
• Literární žánr: alžbětinská tragédie (hra o 5 dějstvích)

Téma a motivy:

• Téma: Touha po moci, zrada v rodině a pomsta za vraždu otce.
• Motivy: Předstírané i skutečné šílenství, intriky, vražda, jed, smrt, neschopnost činu, divadlo na divadle (past na krále).

Hlavní myšlenka:

• Dílo klade filozofické otázky o smyslu lidského života a smrti (slavný monolog „Být, či nebýt“), zkoumá témata morálky, spravedlnosti, svědomí a zkaženosti lidské společnosti.

Vypravěč:

• Dílo je psáno formou divadelní hry, skládá se z dialogů a monologů postav a scénických poznámek. Vypravěč jako takový v díle není přítomen.

Kompozice:

• Dílo je seřazeno chronologicky a člení se na 5 dějství.
• Děj je soustředěn na jedno hlavní téma (Hamletova pomsta) s minimem vedlejších epizod (např. vpád norského prince Fortinbrase).
• První inscenace proběhla v divadle The Globe pravděpodobně roku 1601 (v té době hráli v divadlech pouze muži).
• Dílo bylo poprvé vydáno na počátku 17. století.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, bohatý a plný filozofických úvah, které jsou podány formou dlouhých dialogů a monologů.
• Autor využívá jak vznešený a obrazný jazyk, tak hovorové prvky a prózu (zejména v projevech šílenství nebo u nižších postav).
• Slovní zásoba kombinuje prvky tragické i komické, satiru, patos a slovní hříčky.
• Typickým znakem je prolínání filozofických úvah s každodenním životem a dvorskými intrikami.
• Tragické a komické prvky nejsou striktně odděleny.
• Příčinou tragédie je lidská vášeň nebo zdánlivá náhoda; dílo se neomezuje přísnými pravidly jednoty místa, času a děje.

Verš a metrum:

• Většina hry je psána blankversem, což je nerýmovaný pětistopý jambický verš, typický pro alžbětinské drama.

Časoprostor:

• Děj se odehrává na dánském královském hradě Elsinor.
• Atmosféra na hradě je napjatá, pochmurná a plná intrik.
• Časově je příběh zasazen do blíže neurčeného středověku, přestože dílo vzniklo na přelomu 16. a 17. století.
• Podle původního rozboru se děj odehrává během několika dní.

Struktura děje:

• Expozice: Smrt dánského krále, jeho bratr Klaudius nastoupí na trůn a vezme si za ženu královnu Gertrudu.
• Kolize: Hamletovi se zjeví duch jeho otce a odhalí, že byl zavražděn Klaudiem.
• Krize: Hamlet předstírá šílenství, aby odhalil pravdu. Nechá zahrát divadelní hru rekonstruující vraždu a omylem zabije Polonia.
• Peripetie: Hamlet je poslán do Anglie. Po jeho návratu ho Klaudius lstí přiměje k souboji s Laertem.
• Katastrofa: Závěrečný souboj, při kterém umírá Gertruda, Laertes, Klaudius i samotný Hamlet.

Postavy:

• Hamlet: Dánský princ, syn zavražděného krále. Je typem rozpolceného, přemýšlivého intelektuála. Cítí povinnost pomstít otce, ale neustále pochybuje a analyzuje, což odkládá jeho čin. Uvažuje nad smyslem života a smrti.
• Klaudius: Hamletův strýc, bratr a vrah předešlého krále. Po vraždě se ožení s Hamletovou matkou Gertrudou a stane se králem. Je zrádný, zákeřný a podlý, jeho hlavním motivem je touha po moci.
• Gertruda: Hamletova matka a dánská královna. Je vnitřně rozpolcená mezi láskou k synovi a láskou ke svému novému muži Klaudiovi. Její postava je nejednoznačná, není jasné, do jaké míry byla zapletena do vraždy.
• Polonius: Nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta. Je to upovídaný a pletichářský dvořan, který se snaží zalíbit králi. Doplatí životem na svou snahu špehovat Hamleta.
• Ofélie: Dcera Polonia, kterou Hamlet miluje. Je poslušnou dcerou a stává se nástrojem v rukou svého otce a krále. Po otcově smrti a Hamletově odmítnutí zešílí a nešťastnou náhodou se utopí.
• Horacio: Hamletův nejlepší a jediný věrný přítel a spolužák. Je racionální, čestný a loajální. Jako jediný z hlavních postav přežije a má za úkol vyprávět Hamletův pravdivý příběh.
• Laertes: Syn Polonia a bratr Ofélie. Je prchlivý a jedná impulzivně, na rozdíl od váhavého Hamleta. Po smrti otce a sestry se nechá Klaudiem snadno zmanipulovat k pomstě.
• Duch krále Hamleta: Nadpřirozená postava, která se zjevuje svému synovi. Odhalí pravdu o své vraždě a žádá spravedlivou odplatu, čímž spouští celý řetězec tragických událostí.

Děj:

Dánský princ Hamlet truchlí pro svého otce, krále Hamleta, který za podivných okolností zemřel. Jeho matka Gertruda se krátce po králově smrti provdala za jeho bratra Klaudia, který se tak stal novým králem. Jedné noci se Hamletovi zjeví duch jeho otce a prozradí mu, že nebyla jeho smrt náhodná – zavraždil ho Klaudius, když mu nalil jed do ucha. Duch žádá Hamleta o pomstu. Hamlet je zprávou otřesen a dlouho přemýšlí, jak se pomstít a zároveň si ověřit pravdivost duchových slov. Aby zakryl své úmysly, začne předstírat šílenství. Jeho okolí, včetně krále a královského komořího Polonia, se domnívá, že příčinou jeho stavu je neopětovaná láska k Poloniově dceři Ofélii, kterou Hamlet skutečně miloval, ale nyní ji od sebe hrubě odhání. Aby získal nezvratný důkaz strýcovy viny, najme skupinu potulných herců, aby na dvoře sehráli hru, jejíž děj přesně rekonstruuje otcovu vraždu. Během klíčové scény se Klaudius prozradí svou zděšenou reakcí. Po divadle Hamlet konfrontuje svou matku. V průběhu hádky si všimne postavy za závěsem a v domnění, že je to Klaudius, tasí meč a probodne Polonia, který je tam ukrytý. Ofélie, zdrcená otcovou smrtí a Hamletovým chováním, zešílí a utopí se. Její bratr Laertes se vrací z Francie a touží pomstít svého otce i sestru. Klaudius ho snadno zmanipuluje a navrhne jim společnou pomstu. Uspořádají přátelský šermířský souboj mezi Hamletem a Laertem. Laertův meč je však potřený jedem a pro jistotu je otráven i pohár vína určený pro Hamleta. Během souboje si vína omylem připije královna Gertruda a umírá. Laertes zraní Hamleta otráveným mečem, ale v potyčce si zbraně vymění a Hamlet zraní Laerta tou samou otrávenou čepelí. Umírající Laertes Hamletovi prozradí celou lest a označí za viníka krále. Rozzuřený Hamlet donutí Klaudia dopít zbytek otráveného vína a probodne ho. Téměř všechny hlavní postavy umírají. Naživu zůstává pouze Hamletův věrný přítel Horacio, který má za úkol očistit Hamletovo jméno a vyprávět světu jeho tragický příběh.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Hamlet – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Andrea

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• Nejuznávanější světový anglický dramatik, básník a herec, klíčová postava evropské renesance.
• Narodil se roku 1564 v městečku Stratford nad Avonou jako třetí z osmi dětí (a nejstarší přeživší) do rodiny úspěšného rukavičkáře a radního; matka pocházela z významné zemanské rodiny.
• Vystudoval místní gymnázium (grammar school), kde se naučil obratně používat latinu i řečtinu a seznámil se s antickou literaturou.
• Už v 18 letech si vzal za ženu o osm let starší Anne Hathawayovou, se kterou měl brzy po svatbě dceru Susannu a později dvojčata (chlapce a dívku). Chlapec Hamnet však v jedenácti letech zemřel (1596).
• Působil především v Londýně jako herec a úspěšný spisovatel, jeho hry se hrály i na královském dvoře za vlády královny Alžběty I. Tiskem poprvé vyšly v roce 1594.
• Byl spolumajitelem divadelní společnosti Služebníků lorda komořího (Lord Chamberlain’s Men), která od roku 1599 hrála ve slavné dřevěné aréně The Globe.
• V roce 1613 divadlo Globe do základů vyhořelo, čímž v podstatě skončila Shakespearova dramatická kariéra. Stáhl se do ústraní a zemřel o tři roky později ve svém rodišti, krátce po oslavě vlastních 52. narozenin.

Další díla:

• Historické hry (podle anglických panovníků): *Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Jan, Richard II., Richard III.* a *Edward III.*.
• Zápletkové a romantické komedie: *Jak se vám líbí, Komedie omylů, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový* a *Zkrocení zlé ženy*.
• Světoznámé humanistické tragédie: *Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth* a žárlivecký *Othello*.
• Pohádkové hry (romance): *Bouře*, *Zimní pohádka*.
• Poezie: Sbírka *Sonety*, ve které se odklání od petrarkovského modelu a využívá typický anglický (shakespearovský) sonet.

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (15.–17. století), alžbětinské divadlo

• Renesance (z francouzského *renaissance* = znovuzrození) vznikla v Itálii a postupně se rozšířila do celé Evropy. Jde o umělecký a životní sloh, který se vrací k antickým ideálům (kalokagathie), klade důraz na pozemský život, radost a krásu.
• Humanismus je myšlenkový proud, který se odvrací od středověkého Boha jako středobodu všeho a do centra pozornosti staví člověka (antropocentrismus). Vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozum, svobodu a úctu k lidskému životu. Lidé začínají klást velký důraz na vzdělanost, přirozenost a návrat k přírodě.
• V tomto období dochází k obrovskému rozvoji vědy, vzniku zámořských objevů (Kolumbus), astronomických teorií (Koperník, Bruno, Galileo) a byl vynalezen knihtisk (Gutenberg). Rozvíjí se obchod a bohatne měšťanská vrstva.
• Literatura se začíná psát především v národních jazycích. Dochází k obnově původních antických žánrů – epos, satira, epigram, komedie a tragédie.
• V oblasti Itálie a dnešního Španělska vzniká commedia dell’arte – typ profesionální komedie s ustálenými maskami a charaktery (Harlekýn, Kolombína, Kapitán), v níž se hojně improvizuje. Kočovné společnosti podporovaly vznik divadla po celé Evropě.
• V Anglii dochází k rozvoji tzv. alžbětinského dramatu (za vlády Alžběty I.). Tento typ divadla vychází z lidových kořenů, porušuje striktní antickou jednotu místa, času a děje, prolínají se v něm komické a tragické prvky a postavy v něm řeší zásadní existenční otázky („Být, či nebýt?“).

Další autoři:

• Niccolò Machiavelli (Itálie) – *Vladař*
• Dante Alighieri (Itálie) – *Božská komedie*
• Giovanni Boccaccio (Itálie) – *Dekameron*
• Miguel de Cervantes y Saavedra (Španělsko) – *Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha*
• Lope de Vega (Španělsko) – zakladatel španělského národního divadla
• Jan Ámos Komenský (Čechy) – *Labyrint světa a ráj srdce*

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Renesanční tragédie (drama s vážným obsahem, kde se hrdina obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem či společností; většinou podniká předem prohraný boj, kterému nakonec podléhá a umírá).

Téma a motivy:

• Celkové téma: Nesmyslný a krvavý spor dvou znepřátelených rodů (Monteků a Kapuletů).
• Hlavní téma: Uspěchaná a osudově tragická láska mladých milenců Romea a Julie, kteří doplatí na nenávist svých rodin.
• Vedlejší témata: Romeova počáteční neopětovaná náklonnost k Rosalině, konflikt Merkucia s Tybaltem, dohodnutý a vynucovaný sňatek Julie s Parisem.

Hlavní myšlenka:

• Autor poukazuje na právo mladých lidí – stejně jako Romea a Julie – bojovat o svou lásku, štěstí a právo svobodně rozhodovat o vlastním osudu, i přes silnou nepřízeň společnosti a rodiny.
• Příběh kritizuje lhostejnost rodičů k názorům a citům svých dětí.
• Ukazuje, že lidé jsou schopni pro opravdovou lásku obětovat cokoliv, dokonce i vlastní život.
• Tragický konec a smrt obou dětí je jedinou věcí, která dokáže ukončit nesmyslnou nenávist obou rodin.

Vypravěč:

• Dílo je drama, nemá tedy klasického vypravěče. Děj je posouván dialogy a monology postav.
• Úvodní prolog ve formě sonetu je přednesen chórem (symbolizujícím obyvatelstvo Verony), což je prvek inspirovaný antickým dramatem.

Kompozice:

• Hra obsahuje velké množství postav a má komplikovaný, dynamický děj.
• Porušuje antickou jednotu času, místa a děje.
• Dílo je uvozeno prologem ve formě sonetu.
• Prolínají se zde komické a tragické prvky.

Jazyk a styl:

• Dílo pracuje s úmyslnými kontrasty, a to jak v ději (láska milenců × zaslepená nenávist rodů), tak v jazyce (vznešená milostná poezie × hrubé hospodské a dvojsmyslné vtipy z ulice).
• Je kladen důraz na jedince a jeho individualitu (renesanční prvek), odklání se od středověkých křesťanských dogmat o bezmezné poslušnosti („Cti otce svého…“).
• Jazyk je odlišen podle společenského postavení postav: vyšší vrstvy (Romeo, Julie) mluví ve verších, zatímco nižší vrstvy (sluhové, chůva) používají prózu a lidové výrazy (např. *„Beruško! Kde se rajdáš? Chraň pánbu!“*).
• Pokud je použit rým, objevuje se rým střídavý či sdružený.

Verš a metrum:

• Blankvers: Většina díla (především repliky vznešených postav a milenců) je psána blankversem, což je nerýmovaný pětistopý jambický verš.

Básnické prostředky v díle:

• Dílo je plné básnických prostředků, zejména:
• Metafora a přirovnání (např. „milounký jako beránek“, „rty jako uzardělí poutníci“).

Časoprostor:

• Místo děje: Italská Verona (ulice, náměstí, Kapuletův dům, hrobka) a částečně Mantova (kam je Romeo vyhoštěn).
• Čas děje: Konec 16. století (období renesance). Příběh v samotné hře se odehraje během pouhých několika dní.

Postavy:

• Romeo: Mladý syn rodiny Monteků. Původně je zamilovaný do chladné Rosaliny, ale pak se bláznivě zamiluje do Julie natolik, že je ochotný pro ni okamžitě obětovat veškeré životní jistoty (původ, rodinu i svůj život). Je impulzivní a romantický.
• Julie: Dcera z rodiny Kapuletů, na začátku hry téměř čtrnáctiletá dívka. Zamiluje se do Romea a postupně dospívá z poslušného dítěte v ženu. Je citlivá, ale statečná, chytrá, rafinovaná a neoblomně odhodlaná bojovat za svou lásku a samostatnost i za cenu smrti.
• Merkucio: Romeův věrný přítel a příbuzný veronského knížete. Je vtipný, cynický, užívá si života a vysmívá se přehnané romantice. V boji za Romeovu čest je zabit Tybaltem.
• Tybalt: Juliin bratranec z rodu Kapuletů. Je agresivní, prudký, hrdý na svůj rod a nenávidí Monteky. Vyhledává souboje a zabije Merkucia, za což ho následně zabije Romeo.
• Bratr Lorenzo (Otec Vavřinec): Františkánský mnich, laskavý a moudrý. Tajně oddá Romea a Julii v naději, že jejich sňatek usmíří znesvářené rody. Vymyslí riskantní plán s uspávacím lékem, který má Julii zachránit před sňatkem s Parisem, ale vlivem náhody plán tragicky selže.
• Chůva: Juliina kojná a důvěrnice, stará se o ni od malička. Představuje komický, lidový prvek. Pomáhá zprostředkovat tajný sňatek, ale když jde do tuhého, pragmaticky radí Julii, aby si vzala Parise, čímž ji zradí.
• Hrabě Paris: Bohatý a pohledný šlechtic, kterého Kapuletovi vybrali Julii za manžela. Upřímně o ni stojí, stane se však nevinnou obětí celého sporu, když ho Romeo u hrobky zabije.
• Kapuleti a Montekové: Dva znepřátelené šlechtické rody z Verony, které jsou vůči sobě bezdůvodně nevraživé a jakýkoliv styk s druhou rodinou trestají. Teprve smrt jejich dětí je donutí uzavřít mír.

Děj:

Romeo je zpočátku zoufale zamilovaný do dívky jménem Rosalina, která o něj ovšem nejeví sebemenší zájem. S kamarády Merkuciem a Benvoliem se tedy rozhodnou přijít na jiné myšlenky a v maskách tajně proniknou na ples Kapuletů – rodiny, s níž jsou Montekové na nože.

Na večírku Romeo náhodou spatří dceru pána domu, Julii. Okamžitě se do sebe bláznivě zamilují (slavná „balkónová scéna“). Když oba později zjistí, že milují potomka ze zapřisáhlé rodiny nepřítele, jejich lásku to nijak neodradí; naopak, rozhodnou se jednat rychle a dohodnou si tajnou svatbu. Už druhý den je v klášterní cele potají oddá mnich Lorenzo, který věří, že tento sňatek konečně usmíří rozhádanou Veronu.

Na náměstí však dojde k šarvátce. Juliin horkokrevný bratranec Tybalt narazí na Romea a chce ho vyprovokovat k boji. Romeo se prát nechce (Tybalt je teď jeho příbuzný), ale do sporu zasáhne Merkucio, který se za Romea postaví. Tybalt Merkucia smrtelně zraní. Smrt přítele Romea natolik rozhněvá, že Tybalta v souboji zabije. Za tuto vraždu je veronským knížetem vyhoštěn z města do nedaleké Mantovy. Po jediné, společně strávené noci tak musí svou novomanželku Julii opustit.

Situace se zkomplikuje tím, že pan Kapulet trvá na tom, aby se Julie neprodleně provdala za bohatého hraběte Parise. To Julie rezolutně odmítá, ale rodiče jí pohrozí vyděděním. Zoufalá Julie prosí o pomoc mnicha Lorenza. Lorenzo pro ni vymyslí geniální plán: Julie vypije speciální lektvar, který ji na 42 hodin uvrhne do hlubokého spánku, takže bude na pohled vypadat jako mrtvá. Rodina ji opláče a pochová v rodinné hrobce. Lorenzo mezitím pošle posla do Mantovy s dopisem pro Romea, aby přijel; až se Julie v hrobce probudí, Romeo si ji odveze do bezpečí.

Julie odvážně vypije „nápoj smrti“ a rodina ji skutečně prohlásí za mrtvou. Plán se ale osudově zadrhne – Lorenzův posel kvůli karanténě moru neopustí Veronu a zpráva s vysvětlením se k Romeovi nedostane. Místo toho se Romeo od svého sluhy dozvídá falešnou zprávu o skutečné smrti své ženy.

Zlomený Romeo si u lékárníka koupí prudký jed a okamžitě vyráží zpět do Verony. U vstupu do Juliiny hrobky narazí na truchlícího Parise. Dojde k boji, ve kterém Romeo Parise zabije. Vstoupí do hrobky a když vidí bezvládnou (ve skutečnosti jen spící) Julii, vypije jed a umírá po jejím boku. O chvíli později do hrobky dorazí Lorenzo, aby Julii odvedl, protože se začíná probouzet. Když Julie procitne a vidí mrtvého Romea, odmítá s mnichem odejít. Políbí Romeovy rty, na kterých zbyl jed, a následně se probodne jeho vlastní dýkou.

Na místo tragédie dorazí zástupci města a obou rodin. Nad mrtvými těly svých dětí si hlavy rodů Monteků a Kapuletů podají ruce a usmíří se. Za tento mír však zaplatili tou nejvyšší možnou cenou.

Úryvek z díla:

ROMEO (K Julii)
Vás dotýkat se neurvalou dlaní
je stejný hřích, jak svátost znesvětit,
ale mé rty, poutníci uzardění,
spěchají polibkem tu vinu smýt.

JULIE
Křivdíš své ruce, poutníčku můj milý,
vždyť poutá moji ruku oddaně,
tím dotykem se obě políbily,
jak při modlitbě jsou teď spoutané.

ROMEO
Člověk se modlí nejen rukama.

JULIE
Máš pravdu, k modlení jsou hlavně rty.

ROMEO
Dopřej jim také zbožnost, lásko má,
ať v modlitbě jsou k sobě spjaty.

JULIE
Mé rty jsou němé, prahnou po modlení.

ROMEO
Mlč, světice, a dej mi rozhřešení.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: William Shakespeare

Životopis přidal(a): Nela

William Shakespeare se narodil v Stratfordu nad Avonou roku 1564. Byl synem Johna Shakespeara a Mary Ardenové. Studoval gymnázium. Ve svých 19 letech se oženil s 27letou Annou Hathawayovou, se kterou již čekal dítě. William měl tři děti, nejstarší dcera Susanna a dvojčata Hamnet a Judith. Hamnet však zemřel ve věku 11 let z neznámých důvodů, což poznamenalo Shakespearovu tvorbu.

Pomocí kočovných divadelníků se roku 1592 dostal do Londýna. Kde účinkoval jako herec a dramatik, později i jako spolumajitel divadelní společnosti. Po vyhoření divadla Globe, ve kterém také účinkoval, se spolu s manželkou a dětmi přestěhoval zpátky do svého rodiště. V této době také přestal psát své dramata. Zemřel roku 1616

V době, ve které žil byla Anglie zchudlá, rozvrácená, došlo k vybití tradiční šlechty.

V tu dobu vládl anglický král Jindřich VIII., ten se chtěl rozvést se svojí manželkou Kateřinou Aragonskou, papež ale rozvod nedovolil. Rozhodl se, že si založí svojí vlastní anglikánskou církev, tím převzal papežská práva v zemi. V této církvi mohli lidé přijímat podobojí, manželství kněžích. Bohoslužebný jazyk této církve byla angličtina.

Po Jindřichovi VIII. se vlády ujala jeho dcera Marie Katolická. Získala přídomek Krvavá, protože pronásledovala anglikány.

Dále vládla její mladší sestra Alžběta I.. Ta ukončila náboženské spory a podporovala anglikánskou církev.

Anglie se dostala do sporu se Španělskem. Španělsko byla hlavní evropská velmoc, která ovládala oceán. Anglie oproti tomu podporovala nizozemské vzbouřence proti španělské nadvládě v Nizozemí. Alžběta otevřeně podporovala a financovala anglické piráty, kteří přepadávali španělské lodě. Z pirátů udělala korzáry, což byli vojáci na moři podporované státem.

Filip II. vyslal proti Anglii armádu španělských válečných lodí. Anglie se ale nezalekla a rozstřílela ji. Anglie zvítězila nad Španělskem.

Literatura v Anglii v této době rozkvétala. Na to měla vliv renesance, náboženská reforma a politické a kulturní centrum na dvoře Jindřicha VIII. a Alžběty I.. Tato doba se označuje jako zlatý věk Anglie. V této době žil Thomas Mora, který napsal Utopii, v tomto díle popisoval ideální ostrovní stát. Toto dílo mělo obrovský úspěch. Další významný spisovatel, který je považován za otce anglického sonetu, se jmenuje Thomas Wyatt. Henry Howard zdokonaloval sonet a zdomácňoval blankvers. Důležitý je také alegorický epos Královna víl od Edmunda Spensera s prvky z artušovských pověstí. Ale nejvýznamnějším žánrem anglické renesanční literatury je drama, ve kterém se našel William Shakespeare se svými díly.

Mezi jeho nejznámější díla patří např. tragédie Romeo a Julie. V Itálii ve městě jménem Verona, žijí dva rody, které se jmenují Kapuleti a Montekové. V příběhu vystupují dvě hlavní postavy, Romeo a Julie. Romeo je z rodu Monteků, Julie z rodu Kapuletů. Tyto dva rody vedou mezi spolu velké spory. Jednoho večera se pořádá maškarní bál, na kterém jsou oba rody, tedy i Romeo a Julie. Když Romeo spatří Julii, okamžitě se do ní zamiluje, Julie do Romea taktéž. Ale jelikož jsou každý z jiného rodu, jejich lásce není přáno, ale oni jsou do sebe zamilovaní. Rozhodli se, že utečou z města a tajně se vezmou, povedlo se jim to a byli aspoň na chvilku šťastní. Romeo se doslechl, že jeho nejlepší kamarád byl zavražděn Juliiným bratrancem. Romeo neváhá a vyrazí svého kamaráda pomstít, zabije jeho vraha. Ale za to dostal trest, musel odejít z města. Mezitím Juliin otec chystá její svatbu s Paridem, který je šlechtic. Julie ho nechce, protože miluje Romea. Napadne jí, že si vezme jed, který ji nezabije, pouze uspí. Pak až se probudí, odejde s Romeem pryč a budou spolu šťastně žít. Ale když se Romeo dozvěděl, že je Julie mrtvá, běžel k jejímu hrobu, aby se přesvědčil, jestli to tak opravdu je a také že bylo. Romeo byl tak smutný, že se rozhodl vzít si svůj život, zabil se. Když se Julie probudila a viděla vedle sebe mrtvého Romea, neměla pro co žít, také se zabila.

Další jeho dílo je např. Marná lásky snaha. Toto dílo je o králi Ferdinandovi, který se rozhodne, že tři roky se budou všichni muži věnovat jen studiu a vyhýbat ženám. V tu chvíli ale do království přijíždí francouzská princezna s doprovodem, aby spolu podepsali smlouvu. Princeznu ale nepustí do zámku, a tak bydlí na poli. Ale král se zamiluju stejně tak i jeho družina. Král se svými příslušníky se rozhodnou převléci za komedianty z Ruska a jít dámy rozveselit. Ale princezna s doprovodem tento podvod odhalí a pánové jsou odbyti. Ale své štěstí mohou zkusit příští rok.

Jeho díla jdou rozdělit do tří období. Do 1. které je od roku 1591 do roku 1600, do tohoto období patří především komedie. Druhé období je mezi lety 1601-1608 kde v dílech převládá pesimismu. Do posledního období patří romantické hry a trvá od roku 1609.

William psal také pohádkové hry např. Bouře. Bymbelín nebo Zimní pohádka. Mezi další jeho díla patří básně jménem Fénix a hrdlička, Sonety, Venuše a Adonis, Znásilněná Lukrecie, Nářek milenčin a Vášnivý poutník. Dále psal také historické hry např. Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VII., Král Jan, Richard II. a Richard III.. Mezi jeho další komedie patří Dva šlechtici veronští, Dva vznešení, Jak se vám, Komedie plná, Konec dobrý, všechno, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Periklés, Půjčka za oplátku, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Veselé paničky a Zkrocení zlé ženy. A jeho tragédie jsou Antonius a Kleopatra, Coriolanus, Hamle, Caesar, Král Lear, Timon athénský, Titus, Andronicus a Troilus a Cressida.

V jeho dílech můžeme i dnes vidět různé věci. V Romeovi a Jůlii je vidět láska která nemá zábrany, že dva lidé z různých světů mohou být také spolu. V Marná lásky snaha je vidět že nic se nemá přehánět a že si nemáme dávat za úkol něco, co není možné splnit, ale že se máme furt zkoušet snažit. Myslím, že Shakespearova díla nám mají pořád něco říci, i když nejsou z dnešní doby. Jsou k zamyšlení a mohou nám stále něco nového přinést.

The post William Shakespeare – životopis (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Hamlet, králevic dánský

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Dusa

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• Anglický básník, dramatik a herec, považovaný za největšího a nejpřednějšího spisovatele píšícího v angličtině své doby.
• Jeho tvorba se člení do 3 období, která byla ovlivněna jeho životní situací.
• Tvořil v alžbětinské době, která byla charakteristická velkou podporou divadla.

Další díla:

• Romeo a Julie
• Othello
• Sonety
• Zimní pohádka

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus

• Dílo vzniklo v období renesance v Anglii za vlády královny Alžběty I.
• Společnost byla ovlivněna zámořskými objevy, vzestupem životní úrovně měšťanstva a rozvojem vědy.
• Předmětem umělecké tvorby se stala společnost a samotný lidský charakter.

Rozbor díla: Hamlet, králevic dánský

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: tragédie

Vypravěč:

• Jelikož se jedná o drama, dílo nemá vypravěče. Děj je zprostředkován pomocí dialogů a monologů jednotlivých postav.

Jazyk a styl:

• Dílo je psáno převážně ve verších (poezie), ale objevují se i prozaické pasáže.
• Jazyk je spisovný a bohatý, typické jsou dlouhé filozofické monology postav.
• V textu se objevuje dysfemismus (zhrubělý výraz).

Verš a metrum:

• V díle se objevuje sdružený rým a střídavý rým.

Básnické prostředky v díle:

• Metafora
• Apostrofa (oslovení nepřítomné osoby nebo věci)
• Personifikace (zosobnění)
• Přirovnání

Časoprostor:

• Prostor: Dánsko, hrad Elsinor.
• Čas: středověk, asi 14. století.

Postavy:

• Hamlet: dánský princ, syn zavražděného krále. Je moudrý, chytrý, hrdý, spravedlivý, ale také nevyrovnaný a často polemizuje o životě.
• Gertruda: Hamletova matka, dánská královna. Po smrti manžela se provdá za jeho bratra Claudia. Je vnitřně rozpolcená mezi dobrem a zlem.
• Claudius: bratr a vrah krále, Hamletův strýc. Je zlý, podlý, záštiplný a zmocnil se dánského trůnu, ale nebyl schopný vlády.
• Polonius: nejvyšší královský komoří. Je podlézavý, na což doplatil životem, když ho Hamlet omylem zabil. Otec Ofélie a Laerta.
• Ofélie: Hamletova láska a Poloniova dcera. Skrývala svou lásku k Hamletovi, je popisována jako zbabělá a snadno zmanipulovatelná.
• Laertes: bratr Ofélie a syn Polonia. Je pomstychtivý a chce pomstít smrt svého otce.
• Horacio: Hamletův nejlepší přítel, moudrý a spravedlivý.

Děj:

Na hradě Elsinor se objeví duch zesnulého dánského krále. Jeho syn, princ Hamlet, se od něj dozvídá, že byl zavražděn vlastním bratrem Claudiem, který tak toužil po trůnu a po královně Gertrudě. Když se Hamlet dozví pravou příčinu otcovy smrti, netouží po ničem jiném než po pomstě. Rozhodne se předstírat šílenství, aby lépe poznal myšlení lidí kolem sebe, a zosnuje plán, jak strýce Claudia usvědčit a zabít. Král Claudius chce zjistit příčinu Hamletova podivného chování. Nejvyšší komoří Polonius se domnívá, že důvodem je nešťastná láska k jeho dceři Ofélii. Po dohodě s králem a královnou se schová za závěs, aby vyslechl Hamletův rozhovor s matkou Gertrudou. Hamlet však přítomnost někoho za závěsem zpozoruje a v domnění, že je to král, Polonia probodne mečem. Aby si Hamlet potvrdil strýcovu vinu, nechá na dvoře sehrát divadelní hru s námětem bratrovraždy a čeká na Claudiovu reakci. Ta mu jeho vinu potvrdí. I nový král má však vražedné úmysly a pošle Hamleta do Anglie s tajným příkazem, aby tam byl popraven. Hamlet ale strýcův úmysl odhalí a vrací se zpět do Dánska. Zde zjišťuje, že jeho milovaná Ofélie zešílela ze smrti svého otce a utonula v potoce. Její bratr Laertes chce Poloniovu smrt pomstít. Král využije situace a zorganizuje šermířský souboj mezi Laertem a Hamletem. Laertovi dá meč potřený jedem, zatímco Hamlet dostane tupou zbraň. Pro jistotu ještě pro Hamleta připraví číši otráveného vína. Během souboje je jedovatým mečem zraněn nejen Hamlet, ale i Laertes. Otrávené víno omylem vypije královna Gertruda a umírá. Než zemře Hamlet, stihne ještě probodnout krále Claudia. Naživu zůstává pouze Hamletův přítel Horacio, který chce zemřít se svým pánem, ale Hamlet ho přemluví, aby zůstal naživu a očistil jeho jméno. Nakonec přijíždí norský kralevic Fortinbras a přebírá vládu nad Dánskem.

Inspirace a adaptace:

• Hamlet byl inspirací pro vznik stejnojmenného muzikálu.
• Kniha byla přeložena do všech významných jazyků.
• Dílo inspirovalo mnoho dalších umělců, například Karla Čapka v jeho tvorbě.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Hamlet – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): lily99

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• Pocházel ze Stratfordu nad Avonou.
• V Londýně působil jako herec a dramatik.
• Byl spoluvlastníkem divadla Globe.
• Je autorem 37 divadelních her a více než 150 sonetů.
• Po narození jeho dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí, poté na 7 let zmizel (tzv. ztracená léta).

Literárně-historický kontext

Anglická renesance

• Dílo spadá do prvního období autorovy tvorby.
• Renesance znamená znovuzrození, obnovení antiky. Příkladem je postava choru, která v prologu a epilogu komentuje děj.
• Měšťané se v této době vymaňují ze středověkého způsobu myšlení a odříkavého způsobu života.
• Vytváří se nová duchovní atmosféra, v jejímž středu stojí člověk, jeho problémy a individualita.

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama (určeno k jevištnímu provedení, člení se na jednání, scény a výstupy)
• Literární žánr: Milostná tragédie (vážný děj, postavy ze šlechtických rodů, tragický konec)

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Nešťastný osud dvou milenců a jejich boj o lásku proti nenávisti svých rodů.
• Motivy: Láska, nenávist, osud, náhoda, smrt, spor, usmíření, rodina.

Hlavní myšlenka:

• Autor poukazuje na právo mladých lidí bojovat za svou lásku a rozhodovat o vlastním osudu, i přes nepřízeň okolí. Zároveň kritizuje nesmyslnost a zhoubnost dlouholetých sporů a nenávisti.

Vypravěč:

• Jelikož se jedná o drama, příběh je vyprávěn skrze dialogy a monology postav. Scénické poznámky doplňují informace o prostředí a jednání postav.

Kompozice:

• Řazení děje: Chronologické.
• Struktura: Prolog a 5 dějství, děj se stupňuje (gradace).
• Promluvy postav: Monology, dialogy, scénické poznámky.
• Verš: Převážně blankvers (nerýmovaný pětistopý jambický verš).

Jazyk a styl:

• Jazyk díla je spisovný, poetický a bohatý.
• V textu se objevují dvě jazykové vrstvy:
• Vyšší vrstva (Romeo, Julie, šlechta): Vznešený jazyk, archaismy, složité básnické figury.
• Nižší vrstva (chůva, sluhové): Expresivní, hovorové až vulgární výrazy.
• Větná stavba: Střídání jednoduchých vět a složitých souvětí, časté řečnické otázky.

Básnické prostředky v díle:

• Metafora: Přenesení významu na základě podobnosti (př. „okenice očí“, „služebnictvo pod zemí“).
• Přirovnání: (př. „mlčel bys jako ryba a nežvanil jako pitomec“, „jsi jak zpovykaná fiflena“).
• Hyperbola (nadsázka): (př. „s tisíckrát větší radostí“, „spad mi kámen ze srdce“).
• Kontrast: Spojení protikladných motivů (láska a nenávist, světlo a tma, život a smrt).
• Epizeuxis: Opakování slova nebo slovního spojení v jednom verši.
• Epifora: Opakování stejných slov na konci po sobě jdoucích veršů (př. „Však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán / Co mouchy Romeo nemůže, / Jsou svobodné a Romeo je vyhnán.“).

Časoprostor:

• Prostředí: Italské město Verona, krátce také Mantova.
• Čas: Druhá polovina 16. století; samotný děj se odehraje během čtyř dnů a nocí.

Postavy:

• Julie: Velice mladičká, krásná dívka z rodu Kapuletů. Rodiče jí našli ženicha, za kterého se má brzy provdat, ona se však zamiluje do Romea. Postava se vyvíjí – z mladé nezkušené dívky se stává dospělá žena, která je schopna pro svou lásku obětovat cokoliv.
• Romeo: Mladý, divoký a milý Montek. Bezhlavě se zamiluje do Julie. Jeho postava se vyvíjí – z nezodpovědného mladíka se stává opravdový muž, který si přeje ukončení sporů mezi rody.
• Montek a Kapulet: Hlavy dvou znepřátelených rodů, oba hrdí a nesmiřitelní.
• Tybalt: Juliin bratranec, horkokrevný a agresivní, libuje si v bitkách mezi Kapulety a Monteky.
• Merkucio: Romeův nejlepší přítel, je starší a působí jako Romeův vzor. Je vtipný a výřečný.
• Benvolio: Montekův synovec a Romeův přítel, má mírumilovnou povahu.
• Bratr Vavřinec (Lorenzo): Františkánský mnich, který tajně oddá Romea a Julii v naději na usmíření rodů.
• Chůva: Opatruje a vychovává Julii od jejího narození, má ji ráda jako vlastní dceru a udělala by pro ni cokoliv.
• Paris: Mladý hrabě, příbuzný knížete, kterého rodiče vybrali jako ženicha pro Julii.

Děj:

Tragédie mladé lásky, jejíž smrt teprve dokáže usmířit dva znepřátelené rody. Ve Veroně zuří boj mezi rodem Monteků a Kapuletů. Montekův syn Romeo se na maškarním plese zamiluje do Julie, dcery Kapuletovy. Milenci se tajně nechají oddat otcem Vavřincem. Krátce nato se Romeo zaplete do potyčky svého přítele Merkucia s Tybaltem, Juliiným bratrancem. Nepřímo zaviní Merkuciovu smrt a v následném souboji zabije Tybalta. Za tento čin je vypovězen z Verony do Mantovy. Julie si má vzít hraběte Parise, a aby se sňatku vyhnula, použije uspávací nápoj od otce Vavřince, který ji na 42 hodin uvede do stavu podobného smrti. Okolností neznalý Romeo, ke kterému se zpráva o plánu nedostane, se dozví o Juliině smrti. Před Juliinou hrobkou zabije Parise a sám se v hrobce otráví. Julie se probouzí, a když spatří mrtvého Romea, spáchá sebevraždu jeho dýkou. Nad oběma mrtvými těly se oba rody konečně usmíří. Spojení jmen Romeo a Julie se stalo symbolem věrné a tragické milenecké lásky.

Inspirace a adaptace:

• Při psaní Shakespeare vycházel z anglické básně Arthura Brookea ‚The Tragical History of Romeus and Juliet‘.
• Námět nešťastné lásky se objevuje již v antice (např. Pyramos a Thisbé).
• Autor poukazuje na to, aby mladí lidé bojovali za svou lásku, na kterou mají právo, a aby bojovali za svůj osud i přes jeho nepřízeň.
• Dílo se stalo inspirací pro mnoho dalších uměleckých děl, například pro novelu ‚Romeo, Julie a tma‘ od Jana Otčenáška, která zasazuje podobný příběh do období druhé světové války.

Citovaná literatura

1. Překladatelé: Martin Hilský, Josef Václav Sládek

Doplňující informace:

Kolize – zamilování

Peripetie – tajná svatba, zabíjení

Bratr Baltazar: františkáni

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (7) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Nikola

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• William Shakespeare se narodil 23. dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou a zemřel ve stejný den roku 1616. Je považován za nejvýznamnějšího anglického dramatika a vrcholného uměleckého představitele evropského humanismu a pozdní renesance.
• O jeho mládí existuje málo zpráv, ale pravděpodobně navštěvoval stratfordskou školu, kde se učil latinsky a řecky. V roce 1582 se oženil s Annou Hathawayovou, s níž měl tři děti. Kolem roku 1592 odešel do Londýna, kde se stal spisovatelem a hercem. Měl přístup ke dvoru královny Alžběty I., která tehdejší divadelní činnost podporovala. Od roku 1599 hrál v nové divadelní aréně The Globe a po roce 1603 se jeho dramata hrála pod patronací nového krále Jakuba I.
• Ve svém díle se často inspiroval autory dřívějších dob; jeho dramata nejsou vždy originální, ale jedná se o mistrovské adaptace. Pro jeho tvorbu je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života s klady i zápory lidské povahy, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédií v jeho hrách je často lidská vášeň nebo náhoda, přičemž ústředními tématy jsou láska a pravda. Ženské postavy v jeho dílech jsou často silné, samostatně rozhodují o svém životě, jsou cílevědomé a ctižádostivé, což je typickým znakem renesance. V komediích často využívá záměnu osob a situační komiku.

Další díla:

• Richard III. (historická hra)
• Jindřich VI. (historická hra)
• Hamlet (tragédie)
• Othello (tragédie)
• Makbeth (tragédie)
• Král Lear (tragédie)
• Jak se vám líbí (komedie)
• Večer tříkrálový (komedie)
• Zkrocení zlé ženy (komedie)
• Komedie plná omylů (komedie)
• Sonety (poezie)

Literárně-historický kontext

Renesance

• Renesance, což znamená znovuzrození, vznikla v Itálii ve 14. století a od 15. století se projevovala i v Anglii a ve Španělsku.
• Jedná se o umělecký a myšlenkový směr, který usiloval o obrodu člověka a společnosti navázáním na antické ideály.
• Stavěla se proti nadvládě církve, prosazovala rozvoj přírodních věd a přikláněla se k radostem pozemského života.
• Významným objevem této doby byl knihtisk, který umožnil širší dostupnost literárních děl.

Další autoři:

• Jan Otčenášek: inspirován dílem napsal novelu Romeo, Julie a tma.
• Romain Rolland: inspirován dílem napsal novelu Petr a Lucie.

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Anglická milostná tragédie o pěti dějstvích
• Rok vzniku: 1595

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Střet čisté lásky a nenávisti dvou znepřátelených rodů.
• Vedlejší téma: Uzavření smíru mezi rody Kapuletů a Monteků po tragické smrti jejich dětí.
• Motivy: Zakázaná láska, vdavky Julie za Parida, spory a bitky mezi rody, ples, osudová náhoda.

Hlavní myšlenka:

• Dílo oslavuje právo člověka na lásku a vlastní rozhodnutí o svém osudu, což je v rozporu se středověkými zásadami a rodovou nenávistí. Hrdost renesančního člověka a jeho snaha určit si vlastní osud vede k tragédii, ale zároveň odsuzuje nesmyslnost konfliktů.
• Tragédie je způsobena jak lidskou vášní (rodová zášť), tak nešťastnou náhodou (posel nedorazil včas).
• Dílo ukazuje porušení středověkých zásad, například přikázání „Cti otce svého i matku svou“, což však není chápáno jako neposlušnost, ale jako snaha mladých lidí žít podle vlastních citů.

Námět:

• Námět: Nešťastný osud dvou milenců, kteří pocházejí ze dvou znepřátelených veronských rodů, Monteků a Kapuletů.

Vypravěč:

• V dramatu jako takovém vypravěč chybí, děj je zprostředkován dialogy a monology postav.
• V úvodu hry vystupuje chórus (představovaný obyvateli Verony), který v prologu seznamuje diváky se základní zápletkou a prostředím.

Kompozice:

• Dílo je rozděleno na prolog a pět dějství.
• Prolog je napsán formou sonetu.
• Děj je uspořádán chronologicky s využitím gradace (stupňování napětí).
• Objevuje se i retardace, tedy zpomalení děje, například prostřednictvím dlouhých dialogů.
• Vztah dějových linií je řetězový.
• Stavba díla odpovídá klasické antické tragédii: expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa.

Jazyk a styl:

• Dílo je psáno převážně ve verších, konkrétně blankversem (pětistopý nerýmovaný jambický verš), který je vhodný pro dialogy. Části textu jsou v próze.
• Poezii používají postavy z vyšších vrstev (Romeo, Julie), zatímco prózou mluví postavy z nižších vrstev (chůva).
• Jazyk je spisovný, poetický, až knižní, což odpovídá vysokému stylu tragédie.
• Styl je vyprávěcí, děj je posouván pomocí dialogů. Scénické poznámky jsou v závorkách.
• Komické prvky se objevují především v mluvě chůvy, která se často nedokáže jednoznačně vyjadřovat.
• Syntax: Věty jsou jednoduché i složité, často se vyskytují věty tázací a zvolací, jednočlenné i dvojčlenné.

Básnické prostředky v díle:

• Metafora: přenášení významu na základě vnější podobnosti.
• Kontrast: světlo x stín, den x noc, láska x nenávist, poezie x próza, vysoký x nízký styl.
• Přirovnání: časté odkazy na antiku.
• Patetická zvolání: „Ó, Romeo.“
• Zvláštní slovosled: „Tybalta zabils.“
• Jmenné tvary přídavných jmen: „je smuten“ (místo smutný).
• Archaismy: zastaralá slova, např. „zašveholil“.
• Anafora: opakování slov na začátku veršů.
• Epifora: opakování slov na konci veršů.
• Eufemismus: zjemnění výrazu, např. „Ztepilá nožka“.
• Oxymorón: spojení slov, která si navzájem odporují, např. „A v hrobě bude pokoj“, „Mrtvé milenky cit“.
• Synekdocha: záměna části za celek, např. „V minutě je mnoho dnů“.
• Epiteton: básnický přívlastek.
• Antiteze: přirovnání protikladem, např. „Tak pozdě už je, že už je skoro brzy“.
• Personifikace: zosobnění, např. „spící slunce“.
• Citově zabarvená slova

Časoprostor:

• Místo: Italské město Verona, později také Mantova. Autor prostředí příliš nepopisuje, výjimkou je detailněji vykreslená rodinná hrobka Kapuletů.
• Čas: 14. století.

Postavy:

• Romeo Montek: Syn z rodu Monteků. Zpočátku je zobrazen jako kurtoazní milenec, který prožívá platonickou lásku, což odráží vliv středověké literatury. Po setkání s Julií se však jeho postava vyvíjí. Vlivem okolností a tvrdé reality se z něj stává reálně uvažující mladý muž, který je pro svou lásku ochoten riskovat vše. Jeho city jsou hluboké a upřímné.
• Julie Kapuletová: Téměř čtrnáctiletá dcera z rodu Kapuletů. Je popisována jako věrná, nezkažená, křehká, ale zároveň chytrá, statečná a tvrdohlavá. Bojuje za své právo na lásku a je ochotná postavit se proti vůli svých rodičů. Její láska k Romeovi je velmi silná a vášnivá.
• Escalus: Vévoda veronský, který se snaží udržet ve městě pořádek a ukončit spory mezi Monteky a Kapulety.
• Paris: Hrabě, mladý šlechtic a příbuzný vévody. Je upřímný a vytrvalý ve svém úsilí získat Julii za ženu.
• Merkucio: Romeův přítel a příbuzný vévody. Je výmluvný, vtipný a temperamentní. Jeho smrt v souboji s Tybaltem je klíčovým momentem tragédie.
• Benvolio: Synovec Monteka a Romeův bratranec a přítel. Snaží se mírnit spory a je spíše rozvážný.
• Tybalt: Synovec paní Kapuletové a Juliin bratranec. Je to horkokrevný rváč, zahlcený nenávistí k Montekům. Ctí své jméno, je bojovný, útočný a provokuje konflikty. Jeho horlivost v boji ho nakonec stojí život.
• Juliina chůva: Lidová postava, která je pro Julii spíše matkou než její vlastní rodič. Je upovídaná, spolehlivá a Julii miluje. Zpočátku milencům pomáhá, ale později projeví i chladnější, pragmatický postoj, čímž zchladí mladickou impulzivnost.
• Bratr Vavřinec (Lorenzo): Františkánský mnich, který je moudrý, vzdělaný a čestný. Zamilovaným pomáhá v naději, že jejich sňatek usmíří znepřátelené rody. Postupně se vyvíjí z postavy středověké v renesančního člověka, který cítí s milenci a staví se proti nesmyslnosti řádů.
• Baltazar: Romeův sluha, který mu přinese zprávu o Juliině zdánlivé smrti.

Děj:

Děj se odehrává ve Veroně, kde žijí dva znepřátelené rody, Montekové a Kapuleti. Jejich spory narušují klid v celém městě.

Expozice: Seznámení se situací ve Veroně a s oběma znepřátelenými rody. Romeo Montek je nešťastně zamilován do Rosaline, která jeho lásku neopětuje.

Kolize: Romeo se s přáteli v masce zúčastní plesu v domě Kapuletů, kde se setkává s Julií. Okamžitě se do sebe zamilují, aniž by znali svůj původ. Po plese následuje slavná balkónová scéna, kde si slibují věčnou lásku. Okolí však jejich vztahu nepřeje a Julie se má provdat za hraběte Parida.

Krize: Romeo a Julie se tajně nechají oddat františkánským mnichem, bratrem Vavřincem, který doufá, že jejich svazek usmíří oba rody. Krátce po svatbě dojde k pouličnímu střetu. Tybalt, Juliin bratranec, zabije Romeova přítele Merkucia. Romeo v záchvatu hněvu a touhy po pomstě zabije Tybalta. Za tento čin je vévodou vyhoštěn z Verony do Mantovy. Rodiče mezitím připravují sňatek Julie s Paridem.

Peripetie: Julie odmítá sňatek s Paridem a hledá pomoc u bratra Vavřince. Ten jí dá uspávací lék, který způsobí její zdánlivou smrt na 42 hodin. Plánuje poslat Romeovi zprávu, aby si pro probuzenou Julii přišel do hrobky a společně uprchli. Zpráva však kvůli nešťastné náhodě (morová karanténa) k Romeovi nedorazí. Místo toho se od svého sluhy Baltazara dozvídá o Juliině smrti.

Katastrofa: Zničený Romeo si v Mantově koupí jed a vrací se do Verony. V rodinné hrobce Kapuletů se setká s truchlícím Paridem, kterého v souboji zabije. U těla své milované Julie vypije jed a umírá. V tu chvíli se Julie probouzí. Když spatří mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. Nad těly svých dětí se otcové obou rodů konečně usmíří a jejich dlouholetá nenávist končí.

Inspirace a adaptace:

• Námět díla není původní. Shakespeare se inspiroval staršími příběhy a legendami.
• Jedním ze vzorů mohla být řecká báje o Pyramovi a Thisbé, kterou zaznamenal Ovidius ve svých Proměnách.
• Hlavním zdrojem byla pravděpodobně epická báseň „Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě“ od italského autora Mattea Bandella.
• Další inspirací byla anglická báseň Arthura Brookea z roku 1562, která měla přes 3000 veršů.
• Shakespeare však dokázal toto téma zpracovat s takovou hloubkou a uměleckou silou, že se jeho verze stala součástí světové literární pokladnice.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (6) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Verun

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• William Shakespeare byl nejvýznamnější anglický dramatik a básník, klíčová postava moderního divadla.
• Působil jako herec, dramatik a spolumajitel divadla Globe v Londýně.
• Oženil se s Annou Hathaway, kterou později opustil a odešel budovat kariéru do Londýna.
• Porušoval aristotelskou jednotu času, děje a místa.
• V jeho hrách se prolínají tragické a komické prvky.
• Kombinoval vznešený, poetický jazyk s hovorovými výrazy a prózou.
• Střídal veršovanou formu (především blankvers) s prózou.
• Postavy v jeho dílech jsou psychologicky propracované, jejich charaktery jsou komplexní a často protikladné.
• Často čerpal z antických námětů a využíval prvky mytologie.
• Pro jeho dramata je typický blankvers (pětistopý nerýmovaný jambický verš).

Další díla:

• Hamlet – tragédie o morálním dilematu, nerozhodnosti a úvahách o smyslu lidské existence.
• Othello – tragédie o žárlivosti, která je zmanipulována intrikami a neschopností rozpoznat zlo.
• Macbeth – tragédie o ctižádosti a touze po moci, která vede ke zkáze.
• Král Lear – tragédie o stáří a nevděku dětí.

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus v Anglii

• Dílo spadá do období renesance, které se vyznačovalo návratem k antickým ideálům a důrazem na člověka, rozum a pozemský život.
• Námět na příběh o nešťastných milencích ze znepřátelených rodů nebyl původní. Shakespeare se inspiroval především epickou básní ‚The Tragicall Historye of Romeus and Juliet‘ od anglického básníka Arthura Brookea z roku 1562.
• Podobný příběh byl zpracován již ve starověkém Řecku a byl v renesanční Itálii velmi populární.

Další autoři:

• Giovanni Boccaccio – Dekameron, Život Dantův, Elegie pro paní Fiammetu
• Dante Alighieri – Nový život, Božská komedie
• François Villon – Velký a Malý testament (Závěť a Odkaz)

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama (psané pro jevištní uvedení, obsahuje dialogy)
• Literární žánr: tragédie (hrdinové bojují proti nepřízni osudu, ale svůj boj prohrávají a umírají)

Téma a motivy:

• Téma: Zakázaná láska dvou milenců ze znepřátelených rodů a jejich boj o právo na společný život.
• Motivy: Spor a nenávist mezi rody, láska na první pohled, osud, náhoda, smrt, usmíření.

Hlavní myšlenka:

• Autor oslavuje sílu lásky, která dokáže překonat i staletou nenávist. Zároveň dílo poukazuje na nesmyslnost a malichernost rodových sporů, které vedou k tragickým koncům a zbytečné smrti mladých lidí.
• Lidé by měli bojovat za svou lásku i přes nepřízeň osudu a společenské překážky.

Vypravěč:

• Dílo je drama, nemá tedy klasického vypravěče. Děj je vyprávěn prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.

Kompozice:

• Děj je uspořádán chronologicky.
• Skládá se z prologu (ve formě sonetu, který shrnuje děj) a pěti dějství.
• Dílo je psáno převážně blankversem (pětistopým nerýmovaným jambickým veršem).

Jazyk a styl:

• Jazyk je poetický, vznešený a bohatý na umělecké prostředky.
• Shakespeare střídá verš (blankvers) s prózou (zejména v replikách nižších společenských vrstev, např. sluhů a chůvy).
• V textu se objevují citově zabarvené výrazy, živé dialogy a dramatické monology (např. Juliin na balkoně).
• Styl je vytříbený a typický pro alžbětinské drama.

Básnické prostředky v díle:

• Metafora – přenesení významu na základě podobnosti (např. Julie je slunce).
• Inverze – změněný slovosled ve větě pro zdůraznění nebo udržení metra.
• Anafora – opakování stejných slov na začátku veršů.
• Oxymóron – spojení slov, která si významově odporují (např. ‚sladký žal‘).
• Personifikace – zosobnění, přisuzování lidských vlastností neživým věcem.
• Přirovnání
• Slovní hříčky

Časoprostor:

• Místo: Italská města Verona a Mantova.
• Doba: 16. století.

Postavy:

• Julie Kapuletová: Dcera Kapuletů, na začátku hry jí ještě není čtrnáct let. Zpočátku poslušná dívka se pod vlivem lásky k Romeovi mění v odhodlanou a statečnou mladou ženu. Je pro ni ochotna obětovat vše, včetně rodiny a života. Je tvrdohlavá a odmítne sňatek s Parisem, který jí domluvil otec.
• Romeo Montek: Syn Monteků. Na začátku hry je nešťastně zamilovaný do Rosaliny. Po setkání s Julií však poznává skutečnou lásku. Je romantický, citlivý, ale také unáhlený a impulzivní, což se projeví například v souboji s Tybaltem. Pro lásku k Julii je ochoten obětovat i svůj život.
• Otec Vavřinec: Františkánský mnich, který je Romeovým zpovědníkem. Je moudrý, chápavý a snaží se milencům pomoci. Tajně je oddá a vymyslí plán, jak by mohli být spolu. Jeho plán však selže a přispěje k tragédii.
• Chůva: Juliina chůva a důvěrnice. Má Julii ráda jako vlastní dceru a zpočátku jí v lásce k Romeovi pomáhá. Je prostá, upovídaná a někdy komická. Nakonec však Julii zradí, když jí radí, aby si vzala Parise.
• Merkucio: Romeův přítel a příbuzný knížete Eskala. Je vtipný, výřečný, ale i cynický. Jeho smrt v souboji s Tybaltem je zlomovým bodem tragédie.
• Benvolio: Romeův bratranec a přítel. Je mírumilovný a snaží se zabránit konfliktům mezi znepřátelenými rody.
• Tybalt: Synovec paní Kapuletové, Juliin bratranec. Je horkokrevný, agresivní a nenávidí Monteky. Z jeho rukou umírá Merkucio, za což ho Romeo v souboji zabije.
• Paris: Mladý šlechtic, příbuzný knížete Eskala. Je vytrvalým nápadníkem Julie a její otec mu ji přislíbí za ženu. Romeo ho zabije v souboji u hrobky Kapuletů.
• Kníže Eskalus: Vládce Verony. Snaží se udržet ve městě mír a potrestat původce nepokojů. Po smrti milenců pronese závěrečný monolog.
• Kapuleti a Montekové: Dva znepřátelené rody ve Veroně, jejichž dlouholetý spor tvoří hlavní překážku lásce Romea a Julie.

Děj:

Děj se odehrává v italské Veroně, kde žijí dva znepřátelené rody – Montekové a Kapuleti. Jejich spory neustále narušují mír ve městě.

Hra začíná pouliční bitkou mezi sluhy obou rodů, kterou musí ukončit až vévoda Eskalus. Mladý Romeo z rodu Monteků je nešťastně zamilován do Rosaliny. Aby ho jeho přátelé Merkucio a Benvolio rozptýlili, přemluví ho, aby se s nimi v masce zúčastnil plesu v domě Kapuletů. Zde Romeo spatří Julii, dceru Kapuletů, a na první pohled se do ní zamiluje, aniž by tušil, z jakého rodu pochází. Stejně tak se Julie zamiluje do něj. Po plese se Romeo vkrade do zahrady Kapuletů a pod Juliiným balkonem si tajně vyslechnou svá vyznání lásky. Domluví se, že se nechají tajně oddat.

S pomocí františkánského mnicha, otce Vavřince, a Juliiny chůvy se milenci tajně vezmou. Otec Vavřinec doufá, že jejich sňatek usmíří znepřátelené rody. Situace se však zkomplikuje, když Juliin bratranec Tybalt, který poznal Romea na plese, vyprovokuje pouliční souboj. Romeo se snaží boji vyhnout, ale jeho přítel Merkucio je Tybaltem smrtelně zraněn. Rozzuřený Romeo pak v souboji Tybalta zabije. Za tento čin je vévodou vyhoštěn z Verony do Mantovy.

Zatímco je Romeo ve vyhnanství, Juliin otec rozhodne, že se jeho dcera musí co nejdříve provdat za šlechtice Parise. Zoufalá Julie hledá pomoc u otce Vavřince. Ten jí dá nápoj, po kterém bude po 42 hodin vypadat jako mrtvá. Plán je, že ji rodina pohřbí do hrobky, odkud ji pak Romeo, informovaný dopisem od Vavřince, odvede do Mantovy. Zpráva o tomto plánu se však k Romeovi nedostane. Místo toho se dozví o Juliině ‚smrti‘. Zničený Romeo si v Mantově koupí jed a vrací se do Verony, aby zemřel po boku své milované. U hrobky se střetne s Parisem, kterého v souboji zabije. Poté v hrobce vypije jed a umírá. V tu chvíli se Julie probouzí. Když spatří mrtvého Romea, vezme jeho dýku a probodne se. Tragická smrt obou milenců konečně přiměje znesvářené rody Monteků a Kapuletů k usmíření nad těly jejich dětí.

Inspirace a adaptace:

• Námět na příběh o nešťastných milencích ze znepřátelených rodů nebyl původní. Shakespeare se inspiroval především epickou básní ‚The Tragicall Historye of Romeus and Juliet‘ od anglického básníka Arthura Brookea z roku 1562.
• Podobný příběh byl zpracován již ve starověkém Řecku (například v příběhu o Pyramovi a Thisbě) a byl v renesanční Itálii velmi populární.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (5) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Zkrocení zlé ženy

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): aneta113

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• William Shakespeare se narodil roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou. Studoval gymnázium a v devatenácti letech se oženil s o osm let starší Anne Hathaway, se kterou již čekal dítě. Roku 1585 se připojil ke kočovným divadelníkům, se kterými se dostal o sedm let později do Londýna. Tam vynikal jako herec a dramatik, stal se dokonce spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností, která roku 1599 začala hrát v divadle Globe. Když toto divadlo v roce 1613 vyhořelo, přestěhoval se William Shakespeare i s manželkou a dětmi do svého rodiště. V té době přestal psát svá dramata. Zemřel roku 1616.
• Anglický dramatik, autor skoro 40 dramat, komedií i historických děl.
• V jeho díle není ani stopa po antické osudovosti.
• Rozbíjí tradiční jednotu místa, času a děje.
• Často se v jeho tvorbě objevuje motiv ženy, která je rovnoprávná a schopná se prosadit.
• Častým motivem je hra ve hře.
• V tragédiích se objevují komické prvky a naopak v komediích prvky tragické.
• Střídá prózu s verši.
• Míchá jazyk vznešených postav s jazykem nižších společenských vrstev.

Další díla:

• Tvorbu lze rozdělit do tří období:
• 1. období (do r. 1600): V tomto období psal Shakespeare především komedie a historické hry. Ukazuje ženy jako představitelky renesančního osvobození – rázné a svobodné. Příklady děl: Komedie plná omylů, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Jindřich IV., Jindřich V., Richard II., Richard III., Julius Caesar a první tragédie Romeo a Julie.
• 2. období: V tomto období vznikly velké tragédie, ve kterých se stupňuje intenzita a naléhavost tragických osudů hrdinů i společnosti. Patří sem například Hamlet, kralevic dánský, Othello, mouřenín benátský, Král Lear. Vznikla také hra s antickým námětem Antonius a Kleopatra.
• 3. období (po r. 1608): Tvořil tragikomedie a romance s pohádkovými motivy, například Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře. Věnoval se také psaní sonetů.
• Sonety: Celkem napsal 154 sonetů. Jejich tématem je často láska, krása (i její pomíjivost), homosexualita (postava černé paní) a stárnutí.

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus

• Dílo spadá do období renesance, která probíhala v 15. a 16. století. Kolébkou renesance je Itálie (Florencie).
• Renesance se inspiruje antikou.
• Do centra pozornosti se dostává člověk (antropocentrismus), nikoliv Bůh. Církev ustupuje do pozadí.
• V českých zemích nebyla renesance příliš oblíbená kvůli husitství.
• Jedná se o dobu velkých objevů (objevení Ameriky 1492), vynálezů a zámořských plaveb.
• Dochází k rozvoji věd, například astronomie (Tycho de Brahe, Mikuláš Koperník).
• V umění se objevují nové techniky jako šerosvit a perspektiva. Umělci (např. Michelangelo Buonarroti, Leonardo da Vinci, Raffael Santi) mají velký zájem o anatomii lidského těla.
• V architektuře jsou typická obdélníková okna a sgrafita. Šlechta staví zámky (např. Litomyšl), vznikají renesanční města (např. Telč, Prachatice).
• S renesancí je spojen humanismus (z lat. humanus = lidský), filozofický a historický proud, který se projevuje studiem, výkladem a napodobením antiky. Vše je založeno na lidském vědění a poznání.

Další autoři:

• Dante Alighieri (Itálie): *Božská komedie*
• Francesco Petrarca (Itálie): *Zpěvník*
• Giovanni Boccaccio (Itálie): *Dekameron*
• Niccolò Machiavelli (Itálie): *Vladař*
• François Villon (Francie): *Odkaz, neboli Malý testament*
• François Rabelais (Francie): *Gargantua a Pantagruel*
• Erasmus Rotterdamský (Nizozemsko): *Chvála bláznivosti*
• Miguel de Cervantes y Saavedra (Španělsko): *Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha*
• Lope de Vega (Španělsko): *Ovčí pramen*
• Geoffrey Chaucer (Anglie): *Canterburské povídky*
• Jan Blahoslav (Čechy): *Gramatika česká*, *Musica*, *Filipika proti misomusům*
• Viktorin Kornel ze Všehrd (Čechy): *Knihy devatery*

Rozbor díla: Zkrocení zlé ženy

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie
• Literární forma: drama (psáno formou dialogů a monologů)

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je proměna člověka pod vlivem lásky a výchovy, ale také kritika společenských konvencí a přetvářky. Dílo satiricky zobrazuje boj pohlaví a tehdejší představy o manželství.

Vypravěč:

• Dílo je divadelní hra, nemá tedy tradičního vypravěče. Děj je posouván vpřed prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.

Kompozice:

• Dílo má rámcovou kompozici, využívá principu hry ve hře.
• Hlavní děj je rozdělen do pěti dějství.

Jazyk a styl:

• Autor střídá prózu s verši.
• Verše jsou psány tzv. blankversem, což je pětistopý nerýmovaný jambický verš.
• Jazyk je bohatý a rozlišený podle společenského postavení postav. Vznešené postavy mluví spisovně a ve verších, zatímco služebnictvo a komické postavy používají prostší jazyk a prózu.

Časoprostor:

• Místo: Děj se odehrává v italském městě Padova a na Petrucciově venkovském sídle.
• Čas: Doba není přesně určena, ale předpokládá se autorova současnost, tedy konec 16. století.

Postavy:

• Kateřina: Starší dcera Baptisty. Je hašteřivá, hrubá, výbušná a umanutá. Vždy musí být po jejím. Kateřina je známá svou povahou po celé Padově a nikdo o ni proto nemá zájem. Během hry prochází proměnou.
• Bianca: Mladší dcera Baptisty, opak Kateřiny. Je milá, hodná a tichá. Díky své dobrotivé povaze má spoustu nápadníků.
• Petruccio: Venkovský šlechtic z Verony. Jako jediný měl odvahu pokusit se zkrotit Kateřinu, a to především pro její velké věno. Je tvrdohlavý, sebevědomý a cílevědomý, pročež vždy dosáhne svého cíle.
• Baptista Minola: Bohatý padovský šlechtic, otec Kateřiny a Biancy. Je hodný, trpělivý a čestný muž, který si přeje své dcery dobře provdat.
• Gremio, Hortensio: Nápadníci Biancy, kteří se různými způsoby snaží získat její přízeň.
• Grumio, Curtis: Sloužící Petruccia.

Děj:

Padovský velmož Baptista má mnoho nápadníků pro svou mladší dceru Biancu, která je krásná a ctnostná. Podmínkou jejího sňatku však je, že se jako první vdá její starší sestra Kateřina, která je známá jako hubatá a zlá žena. S ní se rozhodne oženit šlechtic Petruccio, který se o ní dozví a vidí v tom příležitost k získání velkého věna. Od samých počátků dělá Kateřině naschvály: na svatbu přijíždí oblečen jako maškara a pak ji odváží na své venkovské sídlo. Zde ji ‚krotí‘ tím, že jí odpírá jídlo a spánek a ničí její nové šaty, vše pod záminkou, že pro ni nic není dost dobré. Kateřina postupně pochopí, že odpor a vzdor nemají smysl, a manželovi se podřídí. Bianca se mezitím tajně provdá za svého vyvoleného. Na konci hry se koná sázka mezi manžely, čí žena je nejposlušnější. Kateřina, na rozdíl od Biancy a další novomanželky, na zavolání svého muže přijde a pronese řeč o poslušnosti a povinnostech ženy. Obstojí tak v manželské zkoušce a ukáže svou proměnu.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Zkrocení zlé ženy – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Dan19

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• William Shakespeare, anglický básník a dramatik, se narodil roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou. Vystudoval gymnázium, kde se naučil latinsky a řecky.
• V 18 letech se oženil s Annou Hathawayovou, se kterou měl dceru Zuzanu a dvojčata Judit a Hamneta. Syn Hamnet zemřel v 11 letech v roce 1596, což Shakespeara hluboce zasáhlo a ovlivnilo jeho tvorbu směrem k tragédiím.
• Působil jako herec a spisovatel v Londýně, kde se stal spolumajitelem a dramatikem divadelní společnosti a divadla The Globe. V roce 1613 divadlo The Globe vyhořelo, což prakticky ukončilo jeho kariéru.
• Zemřel 23. dubna 1616 po oslavě svých narozenin, ve stejný den jako španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra.
• Nestál o vydávání svých knih, přesto se jeho díla stala poklady světové literatury, která jsou pro svou nadčasovost dodnes čtena a hrána.
• Jeho tvorbu lze rozdělit do tří období: do roku 1600 psal především komedie a historické hry (např. Romeo a Julie), v letech 1601–1608 se věnoval velkým tragédiím vlivem pesimismu a po roce 1609 psal smířlivé a pohádkové hry.

Další díla:

• Historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Richard II., Richard III., Julius Caesar
• Komedie: Zkrocení zlé ženy (1594), Sen noci svatojánské (1596), Mnoho povyku pro nic (1599)
• Tragédie: Hamlet (1604), Macbeth (1605), Othello (1605), Král Lear
• Pohádkové hry (romance): Bouře (1612), Zimní pohádka (1611)
• Básně: Sonety (1609)

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus v Anglii

• Dílo spadá do období renesance, která v Anglii probíhala na přelomu 16. a 17. století. Tento myšlenkový a umělecký směr se zrodil v Itálii ve 14. století a postupně se rozšířil do celé Evropy.
• Znaky renesance: klade se důraz na člověka a lidský rozum (antropocentrismus), individualismus a svobodu myšlení. Umění se navrací k antickým vzorům a ideálům. Dochází k rozvoji vědy a k odporu vůči středověkým zásadám diktovaným církví.

Další autoři:

• Dante Alighieri (Itálie) – autor eposu *Božská komedie*.
• Giovanni Boccaccio (Itálie) – autor souboru novel *Dekameron*.
• Francesco Petrarca (Itálie) – autor sbírky *Sonety Lauře*.
• François Villon (Francie) – autor básnických sbírek *Malý testament* a *Velký testament*.
• François Rabelais (Francie) – autor satirického románu *Gargantua a Pantagruel*.
• Miguel de Cervantes y Saavedra (Španělsko) – autor románu *Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha*.
• Lope de Vega (Španělsko) – autor dramatu *Ovčí pramen*.
• Geoffrey Chaucer (Anglie) – autor sbírky *Povídky canterburské*.

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: milostná tragédie

Téma a motivy:

• Téma: Nešťastný příběh dvou milenců, jejichž lásce brání nenávist jejich rodů.
• Motivy: Láska na první pohled, nepřátelství rodů, osud, náhoda, smrt, jed, spor, usmíření.

Hlavní myšlenka:

• Hra ukazuje, jak nesmyslná a zničující může být lidská nenávist a předsudky. Autor kritizuje, jak společenské spory a konflikty mohou tragicky zasáhnout do životů jednotlivců a zničit i tak čistý cit, jako je láska. Teprve smrt mladých milenců přinutí znesvářené rody k usmíření, což podtrhuje tragickou ironii celého příběhu.

Vypravěč:

• Jedná se o dramatické dílo, které nemá vypravěče. Děj je ztvárněn prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.

Kompozice:

• Hra je psána formou divadelní hry a dělí se na prolog a pět dějství.
• Děj je uspořádán chronologicky a graduje od úvodní expozice (spor rodů) přes kolizi (setkání Romea a Julie), krizi (zabití Tybalta), peripetii (zpráva o Juliině smrti) až po katastrofu (sebevražda obou milenců).

Jazyk a styl:

• Jazyk je poetický, vznešený a plný obrazných pojmenování. Shakespeare využívá blankvers (nerýmovaný pětistopý jambický verš), který střídá s prózou (zejména u nižších společenských vrstev nebo v komických scénách) a rýmovanými dvojveršími.
• Dialogy jsou bohaté na slovní hříčky, metafory, personifikace, přirovnání a kontrasty (např. láska a nenávist, světlo a tma).
• Slavná je balkónová scéna, kde se prolínají monology a dialogy milenců, a také scéna, kde se Romeo a Julie poprvé setkají a jejich dialog tvoří formu sonetu.

Časoprostor:

• Místo: Děj se odehrává převážně v italském městě Verona, část děje (Romeovo vyhnanství) se odehrává v Mantově.
• Čas: Příběh je zasazen do renesanční Itálie, pravděpodobně do 14. století, ale doba není přesně specifikována.

Postavy:

• Romeo: Syn z rodu Monteků. Zpočátku zamilovaný do Rosaliny, ale po setkání s Julií se jeho cit stává hlubokým a vášnivým. Je romantický, citlivý, ale také impulzivní a horkokrevný, což vede k tragickým činům.
• Julie: Třináctiletá dcera Kapuletů. Na začátku je poslušná a naivní dívka, ale láska k Romeovi ji promění v odvážnou a rozhodnou ženu, která je ochotna pro svou lásku riskovat vše.
• Bratr Vavřinec: Františkánský mnich, Romeův zpovědník. Je moudrý a má dobré úmysly, tajně oddá Romea a Julii v naději, že jejich svazek usmíří znepřátelené rody. Jeho plán však selže a přispěje k tragédii.
• Merkucio: Romeův nejlepší přítel a příbuzný veronského vévody. Je vtipný, ironický a výřečný, ale také cynický. Jeho smrt z rukou Tybalta je zlomovým bodem hry.
• Tybalt: Juliin bratranec, přezdívaný „kocour“. Je agresivní, hrdý a plný nenávisti vůči Montekům. Jeho zášť vede ke konfliktu, při němž zabije Merkucia a je následně zabit Romeem.
• Chůva: Juliina vychovatelka a nejbližší důvěrnice. Je prostá, upovídaná a má Julii velmi ráda, ale její pragmatický a přízemní pohled na lásku a život kontrastuje s Juliiným idealizmem.
• Paris: Mladý šlechtic a příbuzný vévody, kterého si má Julie na přání rodičů vzít. Je vnímán jako dobrá partie, ale Julie ho nemiluje.
• Benvolio: Romeův bratranec a přítel. Je klidný, rozvážný a snaží se zabránit konfliktům mezi znepřátelenými rody.
• Kapulet a paní Kapuletová: Juliiny rodiče. Zpočátku se zdají být starostliví, ale později se projeví jako autoritativní a necitliví, když nutí Julii do sňatku s Parisem.
• Montek a paní Monteková: Romeovi rodiče, kteří mají starost o svého syna.
• Vévoda Eskalus: Vládce Verony, který se marně snaží udržet ve městě mír a ukončit spor mezi Monteky a Kapulety.
• Rosalina: Dívka, do které je Romeo nešťastně zamilován na začátku hry. Rozhodla se pro život v cudnosti, a proto jeho lásku neopětuje.

Děj:

Příběh se odehrává ve Veroně, kde mezi sebou vedou dlouholetý spor dva mocné rody, Montekové a Kapuleti. Hra začíná pouliční bitkou mezi sluhy obou rodů, kterou ukončí až veronský vévoda Eskalus. Pod hrozbou trestu smrti zakáže jakékoli další střety. Mladý Romeo z rodu Monteků je nešťastně zamilován do Rosaliny, která jeho lásku neopětuje. Aby ho rozptýlili, přemluví ho jeho přátelé Benvolio a Merkucio, aby se v masce zúčastnil plesu v domě Kapuletů.

Na plese Romeo spatří Julii, dceru Kapuletů, a okamžitě se do ní zamiluje, aniž by tušil, kdo je. Julie jeho city opětuje. Po plese se Romeo tajně vkrade do zahrady Kapuletů a pod Juliiným balkónem vyslechne její vyznání. Oba si slíbí věčnou lásku a rozhodnou se tajně oženit. S pomocí františkánského mnicha, bratra Vavřince, který doufá, že jejich sňatek usmíří znepřátelené rody, jsou druhý den oddáni.

Štěstí však netrvá dlouho. Juliin bratranec, horkokrevný Tybalt, který Romea na plese poznal, ho vyzve na souboj. Romeo, nyní příbuzný s Tybaltem, odmítá bojovat. Zasahuje však Merkucio, kterého Tybalt smrtelně zraní. Rozzuřený Romeo pomstí přítele a Tybalta v souboji zabije. Za tento čin je vévodou vyhoštěn z Verony do Mantovy.

Zatímco Julie truchlí, její rodiče, kteří o jejím sňatku nic nevědí, rozhodnou, že se musí co nejdříve provdat za mladého šlechtice Parise. Zoufalá Julie hledá pomoc u bratra Vavřince. Ten jí dá nápoj, po jehož vypití bude po 42 hodin vypadat jako mrtvá. Plán je, že ji rodina uloží do hrobky, odkud ji Vavřinec s Romeem, kterému pošle zprávu, vysvobodí a odvedou do Mantovy.

Julie nápoj vypije a je skutečně prohlášena za mrtvou. Zpráva od Vavřince však k Romeovi kvůli morové epidemii nedorazí. Místo toho se od svého sluhy dozví, že Julie zemřela. Zničený Romeo si v Mantově koupí jed a spěchá zpět do Verony, aby zemřel po boku své milované. U hrobky se setká s truchlícím Parisem, kterého v souboji zabije. Poté, co se rozloučí s Julií, vypije jed a umírá.

Krátce nato se Julie probouzí. Když spatří mrtvého Romea, odmítne utéct s bratrem Vavřincem, který právě přichází, vezme Romeovu dýku a probodne se. K hrobce přicházejí stráže a představitelé obou rodů. Bratr Vavřinec jim celý příběh vypoví. Tváří v tvář smrti svých dětí si Montek a Kapulet konečně uvědomí marnost své nenávisti a nad těly svých dětí se usmíří. Na památku Romea a Julie se rozhodnou postavit zlaté sochy.

Zajímavosti:

• William Shakespeare zemřel ve stejný den jako slavný španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra, 23. dubna 1616.

Úryvek z díla:

Romeo: Kdo nemá šrámy, vysmívá se jim.

(Julie se objeví nahoře v okně)

Co to však zasvítilo tam v tom okně?
Slunce tam vychází má Julie.
Vstaň, jasné slunce, uhas bledý měsíc,
beztak už zmírající závistí,
že záříš víc než on ty, v jeho službách!
Nesluž mu, závidí. Ten jeho svit
se hodí do komůrek nešťastnic,
jež zmeškaly svůj den. Ty se ho zbav!
Je, ano, je to ona moje láska!
Kéž by už sama věděla, že je.
Třebaže mlčí, mluví. Proč se bát
očima mluví, odpovím jí tedy.
Příliš si troufám, nepatří to mně.
Dvě nejjasnější hvězdy, které musí
odejít jinam, prosí její oči,
ať na čas v nebi září místo nich.
Co až se její oči octnou v nebi
hvězdy v její tváři? Krásou tváře
zahanbí hvězdy jako úsvit lampu
a v záři jejích očí na nebi
budou si ptáci myslet, že je den,
a začnou zpívat. Podpírá si tvář!
Být na těch jejích prstech rukavicí,
abych se jí směl dotknout!

Julie: Bože!

Romeo: (stranou)
Mluví!
Mluv dál! Jsi anděl. Záříš do noci
nad mojí hlavou jako posel nebes,
kterého zrakem obráceným v sloup
s užaslou bázní lidé sledují,
jak osedlává líná oblaka
a zvolna plyne širým ovzduším.

Julie: Ach Romeo! Proč, proč jsi Romeo!
Zřekni se otce, zavrhni své jméno,
nebo když nechceš, stačí tvůj slib lásky,
a já se zřeknu jména Kapuletů.

Romeo: (stranou) Mám ještě naslouchat či mluvit hned?

Julie: Jen tvoje jméno je můj nepřítel.
Ty bys byl ty, i kdybys nebyl Montek.
Proč nemáš jiné jméno? Co je Montek?
Není to ruka, noha, paže, tvář,
není to nic, co z muže dělá muže.
Co sejde na jméně? I kdyby růži
nazvali jinak, bude vonět stejně.
A Romeo, i když mu Romeo
přestanou říkat, bude stejně vzácný.
Tvé jméno, Romeo, to nejsi ty –
odhoď je, vezmi za své jméno mne.

Romeo: Beru tě za slovo. Jen co mi řekneš,
že jsem tvá láska, budu nově pokřtěn.
A nechci už být nikdy Romeo.

Julie: Kdo jsi, že ukryt nocí nasloucháš,
co si tu říkám?

Romeo: Nevím, jakým jménem
se před tebou mám nazvat, světice.
Mé vlastní jméno se mi protiví,
když je tvůj nepřítel. Mít napsáno
to svoje jméno, roztrhal bych je.

Julie: Vyslechla jsem jen několik tvých slov,
a přece poznávám, čí je to hlas.
Nejsi ty Romeo a nejsi Montek?

Romeo: Ten ani ten, když oba nemáš ráda.

Julie: Jak se to stalo, že jsi tady? Proč?
Není tak snadné přelézt tamtu zeď,
a jsi-li ten, kdo jsi, smrt ti tu hrozí,
kdyby tě zastih někdo z mého rodu.

Romeo: Přehoupl jsem se přes zeď, nesen láskou,
která i hradby snadno přemůže
a odváží se vykonat, co umí.
Tvých příbuzných se tedy nelekám.

Julie: Jestli tě tady najdou, zabijí tě.

Romeo: Tvé oči hrozí větším nebezpečím
než dvacet jejich dýk. Mně postačí
tvůj vlídný pohled – ten mě ochrání!

Julie: Nesmějí tě tu spatřit, nechci to!

Romeo: Skryl bych se jejich očím v plášti noci –
a nemáš-li mě ráda, ať mě najdou.
Lépe je skončit jejich nenávistí,
než abych bez tvé lásky dlouho žil.

Julie: A kdo ti řekl, kudy sem máš jít?

Romeo: Láska mě napřed vybídla, ať hledám,
dala mi radu, a já jí svůj zrak.
Lodivod nejsem, ale kdybys byla
na pustém ostrově nejzazšího moře,
jistě bych pro takové zboží vyplul.

Julie: Víš sám, že mi tvář skrývá maska noci,
Jinak bych zrudla studem za všechno,
Co jsi v té noci vyslechl z mých úst.
Chci, jak se sluší, popřít svoje slova –
chtěla bych! Ale sbohem, způsobnosti!
Miluješ mne? Vím, jistě řekneš ano,
a já ti uvěřím. Kdo přísahá,
může však zklamat, sliby milenců
jsou nebi k smíchu. Jestli mě máš rád,
Romeo, řekni pravdu. Nebo myslíš,
že jsem se dala získat příliš rychle?
Budu se mračit, tvrdohlavě vzpírat,
abys mě chtěl tím víc – jen a jen proto!
Příliš jsem zahořela, Monteku,
a ty v tom možná vidíš nestálost.
Ale věř, dokáži být věrnější
než chytračky, co předstírají chlad.
Zdráhala bych se taky, přiznám se –
jenže tys vyslech, jak tě miluji,
dříve než jsem mohla tušit. Odpusť mi!
Nehledej nestálost v tom vyznání,
které ti odhalila temná noc.

Romeo: Přísahám při měsíci, co tu kropí
z nebeské výše koruny všech stromů

Julie: Ne, při něm nepřísahej! Noc co noc,
jak krouží nebem, mívá jinou tvář –
i ty by ses tak měnil.

Romeo: Při čem tedy?

Julie: Nepřísahej mi vůbec, nebo chceš-li,
přísahej při sobě – ty jsi ten bůh,
k němuž se modlím. Potom uvěřím.

Romeo: Ta, kterou miluji –

Julie: Ne, nepřísahej.
Jsi moje radost, ale z úmluvy,
k níž došlo, radost nemám. Je tak náhlá,
nerozvážná a prudká jako blesk,
jenž zhasne dřív, než řekneš: blýsklo se.
Dobrou noc! Než se příště setkáme,
možná že letní vzduch to poupě lásky
promění v krásný květ. Už dobrou noc.
Běž stejně pokojně a šťastně spát,
jako i já teď budu uléhat.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Doplňující informace:

Scéna z ukázky se odehrává pod balkónem domu Kapuletových a je známá jako „balkónová scéna“.

Láska Romea a Julie je typickým příkladem lásky na první pohled.

Romeo přirovnává Julii ke slunci, které svým východem zahání bledý a závistivý měsíc.

Aby se mohl své vyvolené dotknout, přeje si Romeo být rukavicí na její ruce.

Romeo pochází z rodu Monteků a Julie z rodu Kapuletů. Oba rody se navzájem nenávidí kvůli dávnému sporu.

Dílo je stále aktuální, protože ukazuje, jak tragicky může skončit, když rodiče nebo společnost brání dvěma lidem v lásce kvůli předsudkům a nenávisti.

Rozvinul se tento literární směr a myšlenkový proud i u nás? Pokud ano, tak kdy, jak jej nazýváme a kdo sem patří. Uveďte autory a díla.

Ano rozvinul, ale v Čechách ho nazýváme pouze Humanismus, 15. až 17. stol.

Latinská tvorba

Jan z Rabštejna – Dialogus – fiktivní vyprávění 3 šlechticů, o politických názorech na stát, autor dává za pravdu smíru a hájí zájem státu

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – vytýká šlechtě její způsob života; Traktát o lidské ubohosti – rozebírá negativní vlastnosti lidí

Jan Campanus Vodňanský – Břetislav a Jitka (česky) – údajně haní dobrou pověst české šlechty; Posvátné ódy – přebásnění Davidových žalmů do latiny (Starý zákon); Cechias – zveršované české dějiny

Česká tvorba

Viktorín Kornel ze Všehrd – Knihy Devatery – právnické dílo

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – národní dějiny

Hynek z Poděbrad – O štěstí, Ctnost – próza; O Ženitvě, Veršové o milovníku – poezie

Jan Blahoslav – Gramatika česká; Filipika proti misomusům – proti nepřátelům vzdělanosti; Musica – hudební trilogie

V jakých zemích se tento literární směr vyvíjí a kdy?

Itálie -13. a 14. stol

Francie – 15. a 16. stol

Španělsko – 16. a 17. stol

Anglie – 14. a 16. Stol

Další informace

Dramatik – Někdo kdo píše drama

Dramaturg – vybírá a sestavuje repertoár v divadle

Sonet – je literární poetický útvar, který vznikl ve 13. století, vyznačující se přesně vymezenou strukturou 14 veršů a logickým členěním. Anglický sonet tvoří tři čtyřverší a dvojverší. Toto závěrečné dvojverší (couplet) pak přináší nečekaný tematický nebo obrazový obrat. Obvyklé rýmové schéma sonetu je a-b-a-b, c-d-c-d, e-f-e-f, g-g.

Novela – kratší, prozaický útvar s překvapivým závěrem

Humanismus – uznávání hodnot lidského života, Místo poznávání Boha je poznávání člověka. Označuje životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení.

Český humanismus – snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti, převažuje nauková charakteristika literatury, literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi, lidové čtení-cestopisy, Vyrovnání se kultuře evropských zemí

Drama – patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy a žánry. Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů

Tragédie – forma dramatu s vážným obsahem, končí nešťastně

Milostná tragédie – tragédie s milostnou zápletkou

Komedie – komické dramatické dílo, končí šťastně

Tragikomedie – drama vážné tématiky s veselými prvky, případně vyústění závažného příběhu ve šťastný konec.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Hamlet, kralevic dánský

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): klusan

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• William Shakespeare byl anglický básník a dramatik. Narodil se ve Stratfordu nad Avonem úspěšnému rukavičkáři a dceři velkostatkáře.
• Při studiu na gymnáziu se mu dostalo intenzivní výuky latiny, řečtiny a klasického umění.
• V 18 letech se oženil a v roce 1588 odešel do Londýna, kde propadl kouzlu divadla. Stal se členem divadelní společnosti a později i spoluzakladatelem divadla Globe.
• Na sklonku života se vrátil zpět do Stratfordu a zde také zemřel.
• Napsal 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl, avšak jeho autorství je sporné.
• Shakespearova tvorba se dělí na tři období: 1591−1600 (převážně komedie, historická dramata, náměty z antiky), 1601−1608 (tragédie, sonety, tvorbu ovlivňuje životní zklamání, pesimismus), 1609−1612 (romance, prvky tragédie a komedie, smíření s osudem).
• Jeho díla jsou zcela světská (neobjevují se zde žádné náboženské představy) a promlouvá v nich humanistické přesvědčení. Kvalita člověka je dána jeho mravní integritou či vůlí k činu.
• Ženy jsou z velké části emancipované, často odporují mužům, mají vlastní názor a v mnoha případech skrytě „tahají za nitky“. Vynikají svou inteligencí, čestností a zároveň půvabem.
• Typickým prvkem je neomezenost látky, času i místa a z formálního hlediska poté psaní v blankversu (nerýmovaný pětistopý jambický verš).

Další díla:

• Romeo a Julie (1595)
• Julius Caesar (1599)
• Othello (1604)
• Macbeth (1605)
• Král Lear (1606)

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus, alžbětinská Anglie

• Dílo vzniklo na přelomu 16. a 17. století, tedy ve vrcholném období renesance. Tento umělecký styl vznikl v Itálii (Florencii) ve 13. století a vzápětí se rozšířil po celé Evropě. Předmětem zájmu se opět stala antická kultura a snaha o její znovuoživení.
• Důležitou součástí renesance byl myšlenkový směr a postoj humanismus, který kladl velký důraz na člověka a jeho pozemský život.
• Objevil se pojem „renesanční člověk“, jež byl vlastně obdobou antické kalokagathie, tedy souladu tělesné a duševní krásy a zároveň všestrannosti.
• Vlivem změny v myšlení se rozvíjelo peněžní hospodářství, finance a právo. Pozornost se zaměřila také na svět kolem nás, což dalo základ moderní fyzice, astronomii či biologii. Důležitým historickým milníkem se stal vynález knihtisku (30. až 40. léta 15. století, Johannes Gutenberg).
• Místem vzniku díla byla alžbětinská Anglie, která po dobu vlády královny Alžběty I. (1558−1603) zaznamenala ohromný rozvoj hospodářství a kultury. Toto období charakterizovala národní hrdost Angličanů, domácí protestantská reformace, mezinárodní expanze a námořní vítězství nad španělskými nepřáteli. „Zlatý věk“ představoval rozkvět poezie, hudby a literatury.

Rozbor díla: Hamlet, kralevic dánský

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Tragédie (divadelní hra s vážným obsahem a smutným koncem)
• V díle se vyskytují tragické, komické i satirické prvky.

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Snaha Hamleta pomstít se vrahovi svého otce.
• Další témata: Nešťastný osud Hamletovy lásky k Ofélii, dvorské intriky a nesmrtelná lidská touha po moci.
• Motivy: Jed, král, láska, myšlení, pomsta, princ, přítel, šílenství, smrt, vražda.

Hlavní myšlenka:

• Dílo klade otázky života a smrti, hrdosti a pomstychtivosti.
• Shakespeare se dotkl obecně lidských problémů, odhalil charakter a povahu člověka.

Námět:

• Námět: Původním zdrojem látky je divadelní hra Hamlet, kralevic dánský (v originálním názvu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark), kterou napsal v roce 1601 anglický dramatik William Shakespeare.
• Námět: Tragédie vychází ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji ‚Amleta‘, prince jutského, který napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150−1220).

Vypravěč:

• Jelikož se jedná o drama, dílo nemá klasického vypravěče. Děj je prezentován prostřednictvím dialogů a monologů postav.
• Zejména Hamletovy rozsáhlé monology jsou psány v ich-formě a odhalují jeho vnitřní svět a filozofické úvahy.

Kompozice:

• Hra je rozdělena do pěti dějství.
• Rychlý spád děje, tvořený prudkými dialogy, je zpomalován (retardován) rozsáhlými hloubavými monology, filozofickými otázkami a úvahami.
• Je využita metoda divadla na divadle (k usvědčení Claudia).
• Kompoziční postup: Základní kompoziční postup je kauzální (příčinný).
• Časová souvislost: Děj postupuje chronologicky, od začátku (ab ovo).
• Struktura dramatu: Expozice (smrt krále, svatba královny), kolize (zjištění pravdy), krize (předstírání šílenství), peripetie (divadlo, smrt Polonia) a katastrofa (smrt ostatních postav).
• Zápletkou je princovo zjištění, že smrt jeho otce nebyla náhoda. Hlavní konflikt se odehrává mezi Hamletem a Claudiem, kteří znázorňují kontrast dobra a zla. Vyvrcholením je smrt celého královského rodu.

Jazyk a styl:

• Dílo je psáno ve verších, převážně v blankversu (nerýmovaný pětistopý jambický verš).
• Jazyk je bohatý na afektivní pojmenování (synonyma, antonyma, homonyma, historismy, archaismy), figury a tropy.
• Obsahuje živé obraty, úsloví a rčení, z nichž mnohé zlidověly.

Básnické prostředky v díle:

• Anafora a syntaktický paralelismus: *Ať ve dne stání nemám, v noci klidu! / Ať v zoufalost mé naděje se změní! / Ať za pokání shniju ve vězení!*
• Hyperbola: *Můj hřích je hnusný, zapáchá až k nebi.*
• Epanastrofa a aposiopese: *… přát víc, po čem toužit? − Zemřít, spát − / spát, možná snít −, a právě v tom je zrada.*
• Epizeuxis: *Už bude snazší. Příště ještě snazší.*
• Řečnická otázka: *Nejsem já pro legraci?; Jsem sketa?; Kdo mi dá facku?*
• Epiteton: *mladá jarní příroda; prostý obyčejný smrtelník; starý dobrý muž*
• Metafora: *jazyk pusťte z uzdy*
• Metonymie: *svět ho zval*
• Personifikace: *plačící vlny; vítr se zakousne; hroby dusí dech*
• Přirovnání: *nadávám tu sprostě, jako když bába vylévá splašky; chci planout jako oheň; rozum dívky byl takový křehký jako život starce; mlčet jako hrob*

Časoprostor:

• Děj se odehrává v blíže neurčeném čase na dánském hradě Elsinor.

Postavy:

• Hamlet: Princ dánský, syn zavražděného krále. Přemýšlí nad pomstou poté, co mu duch jeho otce řekne, kdo jej zabil. Snaží se přesvědčit o pravdivosti tohoto tvrzení a chytře ze sebe dělá blázna. Je rozpolcený mezi pomstu a své ideály.
• Claudius: Dánský král a Hamletův strýc. Je velmi ctižádostivý, podlý, zákeřný a kvůli bohatství a moci se dopustí bratrovraždy. Později svých činů lituje pouze povrchně.
• Gertruda: Dánská královna a matka Hamleta. Neví, ke komu se má přiklonit (Hamlet vs. Claudius). Je sobecká, ale zároveň dost necitlivě odsuzována svým synem.
• Polonius: Králův věrný až podlézavý státní rada, který za svou přehnanou oddanost zaplatí cenu nejvyšší.
• Laertes: Syn Polonia, který touží po pomstě a nebojí se žádné překážky. Velkou ranou je pro něj smrt otce a sestry.
• Ofélie: Dcera Polonia, sestra Laerta a Hamletova láska. Je krásná, hodná a poslušná. Po smrti otce se zblázní a utone.
• Horacio: Hamletův přítel, jenž je čestný, spravedlivý, vyrovnaný a schopný udržet tajemství. Jediný přežije a může dál vyprávět tento smutný příběh.
• Fortinbras: Norský princ, který se na konci hry stane panovníkem Dánska.
• Rosencrantz a Guildenstern: Bývalí Hamletovi spolužáci a falešní přátelé.

Děj:

Děj se odehrává na dánském hradě Elsinor. První dějství: Po smrti dánského krále se jeho žena Gertruda vdává za jeho bratra Claudia. Princ Hamlet je z toho nešťastný. Jeho neštěstí se ještě znásobí, když jej stráže upozorní na ducha, který se v noci zjevuje na hradbách. Hamlet se s ním setkává a zjistí, že je to duch jeho zemřelého otce. Ten mu prozradí, že byl zavražděn Claudiem, a žádá po Hamletovi pomstu.

Druhé dějství: Hamlet začne předstírat šílenství, aby mohl lépe odhalit pravdu. Polonius, králův rádce, si myslí, že příčinou je Hamletova neopětovaná láska k jeho dceři Ofélii. Král Claudius za Hamletem pošle jeho bývalé spolužáky Rosencrantze a Guildensterna, aby zjistili, co se s ním děje. Hamlet jim však nevěří. Využije kočovné herce, kteří přijeli na hrad, aby zinscenovali divadelní představení zobrazující bratrovraždu, a tak se přesvědčil o Claudiově vině.

Třetí dějství: Během představení se Claudius prozradí svou reakcí a uteče. Hamlet se za ním vydává, aby ho zabil, ale když ho najde při modlitbě, nedokáže to. Později je pozván za svou matkou Gertrudou. Během rozhovoru s ní jí vyčítá její chování a odhaluje pravdu o Claudiovi. Královna si však myslí, že mluví ze šílenství. Hamlet zaslechne šramot za závěsem a v domnění, že tam je Claudius, probodne ukrývajícího se Polonia.

Čtvrté dějství: Král posílá Hamleta do Anglie s tajným dopisem, ve kterém stojí, že má být Hamlet po příjezdu popraven. Hamlet však zradu tuší, zmocní se dopisu, změní jeho obsah tak, aby byli popraveni jeho falešní přátelé Rosencrantz a Guildenstern, a vrací se zpět do Dánska.

Páté dějství: Po návratu se Hamlet setkává s Horaciem na hřbitově, kde hrobníci kopou hrob pro Ofélii, která se z pomatení mysli utopila. Laertes, syn Polonia a bratr Ofélie, chce pomstít smrt svého otce i sestry. Spolu s králem vymyslí na Hamleta léčku – souboj, ve kterém bude mít Laertes meč s otrávenou špičkou. Pro jistotu má král připraven i pohár s otráveným vínem. Během souboje je Hamlet zraněn. Výměnou mečů je zraněn i Laertes, který před smrtí vše prozradí. Královna Gertruda omylem vypije otrávené víno a umírá. Hamlet před svou smrtí stihne zabít Claudia a vykonat tak svou pomstu. Přežije jen Horacio, aby mohl dovyprávět celý příběh. Do Dánska vstupuje norský princ Fortinbras, který se stává novým králem.

Inspirace a adaptace:

• Je možné se setkat s občasnými spekulacemi, zda podobnou hru již dříve nenapsal Thomas Kyd nebo Francis Bacon, tyto domněnky jsou ale fakticky nepodložené.
• Tragédie vychází ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji ‚Amleta‘, prince jutského, jehož příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150−1220).
• Mnozí lidé se domnívají, že pro Shakespeara byla jistou inspirací také smrt jeho jediného syna Hamneta (11 let), která jej velmi rozrušila. S největší pravděpodobností je ale toto spojení založeno výhradně na náhodné podobnosti jmen Hamnet a Hamlet.
• Rozhodujícím faktorem pro napsání Hamleta byla také doba, ve které tvořil – renesance, humanismus a alžbětinská Anglie.

Zajímavosti:

• Velký vliv na českého čtenáře má překlad díla. Hamlet byl přeložen několikrát, například Erikem Adolfem Saudkem, Františkem Nevrlou, Zdeňkem Urbánkem, Břetislavem Hodkem (jeho překlad byl v roce 1982 využit při premiéře hry v Národním divadle), Martinem Hilským a Jiřím Joskem (jehož překlad byl v roce 1999 odměněn cenou Josefa Jungmanna).

Úryvek z díla:

Vymknuta ze svých kloubů doba šílí, že jsem se zrodil, abych napravil ji.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Nic není buď dobré, nebo špatné, naše myšlení dělá věcí buď dobrými, nebo špatnými.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__

Znát někoho dobře znamená znát sebe − to je vrchol dokonalosti.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__

Být, nebo nebýt?

__PROTECTED_LINK_BLOCK_4__

Pospíchej pomalu.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_5__

Doplňující informace:

Kvůli nadčasovosti příběhu (děti se mohou cítit podobně jako Hamlet i například po rozvodu rodičů), celé myšlenky (pomsta) a charakteru literárního typu můžeme v dnešní době vidět mnohá zpracování tohoto námětu.

Pozdější zpracování námětu

Literatura: Film:

ČAPEK, Karel : Apokryfy Hamlet (1948), Laurence Oliver

GRATZ, Alan M. : Something Rotten Hamlet (1964), Grigorij Kozincev

HAIG, Matt : The Dead Fathers Club Hamlet (1980), Rodney Bennet

HOLAN, Vladimír : Noc s Hamletem Hamlet (1990), Franco Zeffirelli

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Hamlet, kralevic dánský – literární interpretace first appeared on Rozbor-dila.eu.