Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Verun
William Shakespeare (*1564 – †1616)
- William Shakespeare byl nejvýznamnější anglický dramatik a básník, klíčová postava moderního divadla.
- Působil jako herec, dramatik a spolumajitel divadla Globe v Londýně.
- Oženil se s Annou Hathaway, kterou později opustil a odešel budovat kariéru do Londýna.
- Porušoval aristotelskou jednotu času, děje a místa.
- V jeho hrách se prolínají tragické a komické prvky.
- Kombinoval vznešený, poetický jazyk s hovorovými výrazy a prózou.
- Střídal veršovanou formu (především blankvers) s prózou.
- Postavy v jeho dílech jsou psychologicky propracované, jejich charaktery jsou komplexní a často protikladné.
- Často čerpal z antických námětů a využíval prvky mytologie.
- Pro jeho dramata je typický blankvers (pětistopý nerýmovaný jambický verš).
Další díla:
- Hamlet – tragédie o morálním dilematu, nerozhodnosti a úvahách o smyslu lidské existence.
- Othello – tragédie o žárlivosti, která je zmanipulována intrikami a neschopností rozpoznat zlo.
- Macbeth – tragédie o ctižádosti a touze po moci, která vede ke zkáze.
- Král Lear – tragédie o stáří a nevděku dětí.
Literárně-historický kontext
Renesance a humanismus v Anglii
- Dílo spadá do období renesance, které se vyznačovalo návratem k antickým ideálům a důrazem na člověka, rozum a pozemský život.
- Námět na příběh o nešťastných milencích ze znepřátelených rodů nebyl původní. Shakespeare se inspiroval především epickou básní ‚The Tragicall Historye of Romeus and Juliet‘ od anglického básníka Arthura Brookea z roku 1562.
- Podobný příběh byl zpracován již ve starověkém Řecku a byl v renesanční Itálii velmi populární.
Další autoři:
- Giovanni Boccaccio – Dekameron, Život Dantův, Elegie pro paní Fiammetu
- Dante Alighieri – Nový život, Božská komedie
- François Villon – Velký a Malý testament (Závěť a Odkaz)
Rozbor díla: Romeo a Julie
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama (psané pro jevištní uvedení, obsahuje dialogy)
- Literární žánr: tragédie (hrdinové bojují proti nepřízni osudu, ale svůj boj prohrávají a umírají)
Téma a motivy:
- Téma: Zakázaná láska dvou milenců ze znepřátelených rodů a jejich boj o právo na společný život.
- Motivy: Spor a nenávist mezi rody, láska na první pohled, osud, náhoda, smrt, usmíření.
Hlavní myšlenka:
- Autor oslavuje sílu lásky, která dokáže překonat i staletou nenávist. Zároveň dílo poukazuje na nesmyslnost a malichernost rodových sporů, které vedou k tragickým koncům a zbytečné smrti mladých lidí.
- Lidé by měli bojovat za svou lásku i přes nepřízeň osudu a společenské překážky.
Vypravěč:
- Dílo je drama, nemá tedy klasického vypravěče. Děj je vyprávěn prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.
Kompozice:
- Děj je uspořádán chronologicky.
- Skládá se z prologu (ve formě sonetu, který shrnuje děj) a pěti dějství.
- Dílo je psáno převážně blankversem (pětistopým nerýmovaným jambickým veršem).
Jazyk a styl:
- Jazyk je poetický, vznešený a bohatý na umělecké prostředky.
- Shakespeare střídá verš (blankvers) s prózou (zejména v replikách nižších společenských vrstev, např. sluhů a chůvy).
- V textu se objevují citově zabarvené výrazy, živé dialogy a dramatické monology (např. Juliin na balkoně).
- Styl je vytříbený a typický pro alžbětinské drama.
Básnické prostředky v díle:
- Metafora – přenesení významu na základě podobnosti (např. Julie je slunce).
- Inverze – změněný slovosled ve větě pro zdůraznění nebo udržení metra.
- Anafora – opakování stejných slov na začátku veršů.
- Oxymóron – spojení slov, která si významově odporují (např. ‚sladký žal‘).
- Personifikace – zosobnění, přisuzování lidských vlastností neživým věcem.
- Přirovnání
- Slovní hříčky
Časoprostor:
- Místo: Italská města Verona a Mantova.
- Doba: 16. století.
Postavy:
- Julie Kapuletová: Dcera Kapuletů, na začátku hry jí ještě není čtrnáct let. Zpočátku poslušná dívka se pod vlivem lásky k Romeovi mění v odhodlanou a statečnou mladou ženu. Je pro ni ochotna obětovat vše, včetně rodiny a života. Je tvrdohlavá a odmítne sňatek s Parisem, který jí domluvil otec.
- Romeo Montek: Syn Monteků. Na začátku hry je nešťastně zamilovaný do Rosaliny. Po setkání s Julií však poznává skutečnou lásku. Je romantický, citlivý, ale také unáhlený a impulzivní, což se projeví například v souboji s Tybaltem. Pro lásku k Julii je ochoten obětovat i svůj život.
- Otec Vavřinec: Františkánský mnich, který je Romeovým zpovědníkem. Je moudrý, chápavý a snaží se milencům pomoci. Tajně je oddá a vymyslí plán, jak by mohli být spolu. Jeho plán však selže a přispěje k tragédii.
- Chůva: Juliina chůva a důvěrnice. Má Julii ráda jako vlastní dceru a zpočátku jí v lásce k Romeovi pomáhá. Je prostá, upovídaná a někdy komická. Nakonec však Julii zradí, když jí radí, aby si vzala Parise.
- Merkucio: Romeův přítel a příbuzný knížete Eskala. Je vtipný, výřečný, ale i cynický. Jeho smrt v souboji s Tybaltem je zlomovým bodem tragédie.
- Benvolio: Romeův bratranec a přítel. Je mírumilovný a snaží se zabránit konfliktům mezi znepřátelenými rody.
- Tybalt: Synovec paní Kapuletové, Juliin bratranec. Je horkokrevný, agresivní a nenávidí Monteky. Z jeho rukou umírá Merkucio, za což ho Romeo v souboji zabije.
- Paris: Mladý šlechtic, příbuzný knížete Eskala. Je vytrvalým nápadníkem Julie a její otec mu ji přislíbí za ženu. Romeo ho zabije v souboji u hrobky Kapuletů.
- Kníže Eskalus: Vládce Verony. Snaží se udržet ve městě mír a potrestat původce nepokojů. Po smrti milenců pronese závěrečný monolog.
- Kapuleti a Montekové: Dva znepřátelené rody ve Veroně, jejichž dlouholetý spor tvoří hlavní překážku lásce Romea a Julie.
Děj:
Děj se odehrává v italské Veroně, kde žijí dva znepřátelené rody – Montekové a Kapuleti. Jejich spory neustále narušují mír ve městě.
Hra začíná pouliční bitkou mezi sluhy obou rodů, kterou musí ukončit až vévoda Eskalus. Mladý Romeo z rodu Monteků je nešťastně zamilován do Rosaliny. Aby ho jeho přátelé Merkucio a Benvolio rozptýlili, přemluví ho, aby se s nimi v masce zúčastnil plesu v domě Kapuletů. Zde Romeo spatří Julii, dceru Kapuletů, a na první pohled se do ní zamiluje, aniž by tušil, z jakého rodu pochází. Stejně tak se Julie zamiluje do něj. Po plese se Romeo vkrade do zahrady Kapuletů a pod Juliiným balkonem si tajně vyslechnou svá vyznání lásky. Domluví se, že se nechají tajně oddat.
S pomocí františkánského mnicha, otce Vavřince, a Juliiny chůvy se milenci tajně vezmou. Otec Vavřinec doufá, že jejich sňatek usmíří znepřátelené rody. Situace se však zkomplikuje, když Juliin bratranec Tybalt, který poznal Romea na plese, vyprovokuje pouliční souboj. Romeo se snaží boji vyhnout, ale jeho přítel Merkucio je Tybaltem smrtelně zraněn. Rozzuřený Romeo pak v souboji Tybalta zabije. Za tento čin je vévodou vyhoštěn z Verony do Mantovy.
Zatímco je Romeo ve vyhnanství, Juliin otec rozhodne, že se jeho dcera musí co nejdříve provdat za šlechtice Parise. Zoufalá Julie hledá pomoc u otce Vavřince. Ten jí dá nápoj, po kterém bude po 42 hodin vypadat jako mrtvá. Plán je, že ji rodina pohřbí do hrobky, odkud ji pak Romeo, informovaný dopisem od Vavřince, odvede do Mantovy. Zpráva o tomto plánu se však k Romeovi nedostane. Místo toho se dozví o Juliině ‚smrti‘. Zničený Romeo si v Mantově koupí jed a vrací se do Verony, aby zemřel po boku své milované. U hrobky se střetne s Parisem, kterého v souboji zabije. Poté v hrobce vypije jed a umírá. V tu chvíli se Julie probouzí. Když spatří mrtvého Romea, vezme jeho dýku a probodne se. Tragická smrt obou milenců konečně přiměje znesvářené rody Monteků a Kapuletů k usmíření nad těly jejich dětí.
Inspirace a adaptace:
- Námět na příběh o nešťastných milencích ze znepřátelených rodů nebyl původní. Shakespeare se inspiroval především epickou básní ‚The Tragicall Historye of Romeus and Juliet‘ od anglického básníka Arthura Brookea z roku 1562.
- Podobný příběh byl zpracován již ve starověkém Řecku (například v příběhu o Pyramovi a Thisbě) a byl v renesanční Itálii velmi populární.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
