
Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Nikola
William Shakespeare (*1564 – †1616)
- William Shakespeare se narodil 23. dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou a zemřel ve stejný den roku 1616. Je považován za nejvýznamnějšího anglického dramatika a vrcholného uměleckého představitele evropského humanismu a pozdní renesance.
- O jeho mládí existuje málo zpráv, ale pravděpodobně navštěvoval stratfordskou školu, kde se učil latinsky a řecky. V roce 1582 se oženil s Annou Hathawayovou, s níž měl tři děti. Kolem roku 1592 odešel do Londýna, kde se stal spisovatelem a hercem. Měl přístup ke dvoru královny Alžběty I., která tehdejší divadelní činnost podporovala. Od roku 1599 hrál v nové divadelní aréně The Globe a po roce 1603 se jeho dramata hrála pod patronací nového krále Jakuba I.
- Ve svém díle se často inspiroval autory dřívějších dob; jeho dramata nejsou vždy originální, ale jedná se o mistrovské adaptace. Pro jeho tvorbu je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života s klady i zápory lidské povahy, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédií v jeho hrách je často lidská vášeň nebo náhoda, přičemž ústředními tématy jsou láska a pravda. Ženské postavy v jeho dílech jsou často silné, samostatně rozhodují o svém životě, jsou cílevědomé a ctižádostivé, což je typickým znakem renesance. V komediích často využívá záměnu osob a situační komiku.
Další díla:
- Richard III. (historická hra)
- Jindřich VI. (historická hra)
- Hamlet (tragédie)
- Othello (tragédie)
- Makbeth (tragédie)
- Král Lear (tragédie)
- Jak se vám líbí (komedie)
- Večer tříkrálový (komedie)
- Zkrocení zlé ženy (komedie)
- Komedie plná omylů (komedie)
- Sonety (poezie)
Literárně-historický kontext
Renesance
- Renesance, což znamená znovuzrození, vznikla v Itálii ve 14. století a od 15. století se projevovala i v Anglii a ve Španělsku.
- Jedná se o umělecký a myšlenkový směr, který usiloval o obrodu člověka a společnosti navázáním na antické ideály.
- Stavěla se proti nadvládě církve, prosazovala rozvoj přírodních věd a přikláněla se k radostem pozemského života.
- Významným objevem této doby byl knihtisk, který umožnil širší dostupnost literárních děl.
Další autoři:
- Jan Otčenášek: inspirován dílem napsal novelu Romeo, Julie a tma.
- Romain Rolland: inspirován dílem napsal novelu Petr a Lucie.
Rozbor díla: Romeo a Julie
Základní charakteristika:
- Literární druh: Drama
- Literární žánr: Anglická milostná tragédie o pěti dějstvích
- Rok vzniku: 1595
Téma a motivy:
- Hlavní téma: Střet čisté lásky a nenávisti dvou znepřátelených rodů.
- Vedlejší téma: Uzavření smíru mezi rody Kapuletů a Monteků po tragické smrti jejich dětí.
- Motivy: Zakázaná láska, vdavky Julie za Parida, spory a bitky mezi rody, ples, osudová náhoda.
Hlavní myšlenka:
- Dílo oslavuje právo člověka na lásku a vlastní rozhodnutí o svém osudu, což je v rozporu se středověkými zásadami a rodovou nenávistí. Hrdost renesančního člověka a jeho snaha určit si vlastní osud vede k tragédii, ale zároveň odsuzuje nesmyslnost konfliktů.
- Tragédie je způsobena jak lidskou vášní (rodová zášť), tak nešťastnou náhodou (posel nedorazil včas).
- Dílo ukazuje porušení středověkých zásad, například přikázání „Cti otce svého i matku svou“, což však není chápáno jako neposlušnost, ale jako snaha mladých lidí žít podle vlastních citů.
Námět:
- Námět: Nešťastný osud dvou milenců, kteří pocházejí ze dvou znepřátelených veronských rodů, Monteků a Kapuletů.
Vypravěč:
- V dramatu jako takovém vypravěč chybí, děj je zprostředkován dialogy a monology postav.
- V úvodu hry vystupuje chórus (představovaný obyvateli Verony), který v prologu seznamuje diváky se základní zápletkou a prostředím.
Kompozice:
- Dílo je rozděleno na prolog a pět dějství.
- Prolog je napsán formou sonetu.
- Děj je uspořádán chronologicky s využitím gradace (stupňování napětí).
- Objevuje se i retardace, tedy zpomalení děje, například prostřednictvím dlouhých dialogů.
- Vztah dějových linií je řetězový.
- Stavba díla odpovídá klasické antické tragédii: expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa.
Jazyk a styl:
- Dílo je psáno převážně ve verších, konkrétně blankversem (pětistopý nerýmovaný jambický verš), který je vhodný pro dialogy. Části textu jsou v próze.
- Poezii používají postavy z vyšších vrstev (Romeo, Julie), zatímco prózou mluví postavy z nižších vrstev (chůva).
- Jazyk je spisovný, poetický, až knižní, což odpovídá vysokému stylu tragédie.
- Styl je vyprávěcí, děj je posouván pomocí dialogů. Scénické poznámky jsou v závorkách.
- Komické prvky se objevují především v mluvě chůvy, která se často nedokáže jednoznačně vyjadřovat.
- Syntax: Věty jsou jednoduché i složité, často se vyskytují věty tázací a zvolací, jednočlenné i dvojčlenné.
Básnické prostředky v díle:
- Metafora: přenášení významu na základě vnější podobnosti.
- Kontrast: světlo x stín, den x noc, láska x nenávist, poezie x próza, vysoký x nízký styl.
- Přirovnání: časté odkazy na antiku.
- Patetická zvolání: „Ó, Romeo.“
- Zvláštní slovosled: „Tybalta zabils.“
- Jmenné tvary přídavných jmen: „je smuten“ (místo smutný).
- Archaismy: zastaralá slova, např. „zašveholil“.
- Anafora: opakování slov na začátku veršů.
- Epifora: opakování slov na konci veršů.
- Eufemismus: zjemnění výrazu, např. „Ztepilá nožka“.
- Oxymorón: spojení slov, která si navzájem odporují, např. „A v hrobě bude pokoj“, „Mrtvé milenky cit“.
- Synekdocha: záměna části za celek, např. „V minutě je mnoho dnů“.
- Epiteton: básnický přívlastek.
- Antiteze: přirovnání protikladem, např. „Tak pozdě už je, že už je skoro brzy“.
- Personifikace: zosobnění, např. „spící slunce“.
- Citově zabarvená slova
Časoprostor:
- Místo: Italské město Verona, později také Mantova. Autor prostředí příliš nepopisuje, výjimkou je detailněji vykreslená rodinná hrobka Kapuletů.
- Čas: 14. století.
Postavy:
- Romeo Montek: Syn z rodu Monteků. Zpočátku je zobrazen jako kurtoazní milenec, který prožívá platonickou lásku, což odráží vliv středověké literatury. Po setkání s Julií se však jeho postava vyvíjí. Vlivem okolností a tvrdé reality se z něj stává reálně uvažující mladý muž, který je pro svou lásku ochoten riskovat vše. Jeho city jsou hluboké a upřímné.
- Julie Kapuletová: Téměř čtrnáctiletá dcera z rodu Kapuletů. Je popisována jako věrná, nezkažená, křehká, ale zároveň chytrá, statečná a tvrdohlavá. Bojuje za své právo na lásku a je ochotná postavit se proti vůli svých rodičů. Její láska k Romeovi je velmi silná a vášnivá.
- Escalus: Vévoda veronský, který se snaží udržet ve městě pořádek a ukončit spory mezi Monteky a Kapulety.
- Paris: Hrabě, mladý šlechtic a příbuzný vévody. Je upřímný a vytrvalý ve svém úsilí získat Julii za ženu.
- Merkucio: Romeův přítel a příbuzný vévody. Je výmluvný, vtipný a temperamentní. Jeho smrt v souboji s Tybaltem je klíčovým momentem tragédie.
- Benvolio: Synovec Monteka a Romeův bratranec a přítel. Snaží se mírnit spory a je spíše rozvážný.
- Tybalt: Synovec paní Kapuletové a Juliin bratranec. Je to horkokrevný rváč, zahlcený nenávistí k Montekům. Ctí své jméno, je bojovný, útočný a provokuje konflikty. Jeho horlivost v boji ho nakonec stojí život.
- Juliina chůva: Lidová postava, která je pro Julii spíše matkou než její vlastní rodič. Je upovídaná, spolehlivá a Julii miluje. Zpočátku milencům pomáhá, ale později projeví i chladnější, pragmatický postoj, čímž zchladí mladickou impulzivnost.
- Bratr Vavřinec (Lorenzo): Františkánský mnich, který je moudrý, vzdělaný a čestný. Zamilovaným pomáhá v naději, že jejich sňatek usmíří znepřátelené rody. Postupně se vyvíjí z postavy středověké v renesančního člověka, který cítí s milenci a staví se proti nesmyslnosti řádů.
- Baltazar: Romeův sluha, který mu přinese zprávu o Juliině zdánlivé smrti.
Děj:
Děj se odehrává ve Veroně, kde žijí dva znepřátelené rody, Montekové a Kapuleti. Jejich spory narušují klid v celém městě.
Expozice: Seznámení se situací ve Veroně a s oběma znepřátelenými rody. Romeo Montek je nešťastně zamilován do Rosaline, která jeho lásku neopětuje.
Kolize: Romeo se s přáteli v masce zúčastní plesu v domě Kapuletů, kde se setkává s Julií. Okamžitě se do sebe zamilují, aniž by znali svůj původ. Po plese následuje slavná balkónová scéna, kde si slibují věčnou lásku. Okolí však jejich vztahu nepřeje a Julie se má provdat za hraběte Parida.
Krize: Romeo a Julie se tajně nechají oddat františkánským mnichem, bratrem Vavřincem, který doufá, že jejich svazek usmíří oba rody. Krátce po svatbě dojde k pouličnímu střetu. Tybalt, Juliin bratranec, zabije Romeova přítele Merkucia. Romeo v záchvatu hněvu a touhy po pomstě zabije Tybalta. Za tento čin je vévodou vyhoštěn z Verony do Mantovy. Rodiče mezitím připravují sňatek Julie s Paridem.
Peripetie: Julie odmítá sňatek s Paridem a hledá pomoc u bratra Vavřince. Ten jí dá uspávací lék, který způsobí její zdánlivou smrt na 42 hodin. Plánuje poslat Romeovi zprávu, aby si pro probuzenou Julii přišel do hrobky a společně uprchli. Zpráva však kvůli nešťastné náhodě (morová karanténa) k Romeovi nedorazí. Místo toho se od svého sluhy Baltazara dozvídá o Juliině smrti.
Katastrofa: Zničený Romeo si v Mantově koupí jed a vrací se do Verony. V rodinné hrobce Kapuletů se setká s truchlícím Paridem, kterého v souboji zabije. U těla své milované Julie vypije jed a umírá. V tu chvíli se Julie probouzí. Když spatří mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. Nad těly svých dětí se otcové obou rodů konečně usmíří a jejich dlouholetá nenávist končí.
Inspirace a adaptace:
- Námět díla není původní. Shakespeare se inspiroval staršími příběhy a legendami.
- Jedním ze vzorů mohla být řecká báje o Pyramovi a Thisbé, kterou zaznamenal Ovidius ve svých Proměnách.
- Hlavním zdrojem byla pravděpodobně epická báseň „Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě“ od italského autora Mattea Bandella.
- Další inspirací byla anglická báseň Arthura Brookea z roku 1562, která měla přes 3000 veršů.
- Shakespeare však dokázal toto téma zpracovat s takovou hloubkou a uměleckou silou, že se jeho verze stala součástí světové literární pokladnice.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.