Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (6)

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Nikola

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Renesance

-renesance = znovuzrození

– vzn. v Itálii ve 14. století

– od 15. století se projevuje v Anglii a ve Španělsku

– umělecký a myšlenkový směr, kt. chce obrodit člověka

– navazuje na antiku

– staví se proti nadvládě církve

– prosazuje rozvoj přírodních věd

– přiklání se k radostem pozemského života

– knihtisk

 

Život

• narodil se 23.dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou
• zemřel ve stejný den jako se narodil, a to roku 1616
• nejvýznamnější anglický dramatik, vrcholný umělecký představitel evropského humanismu a pozdní renesance
• o jeho mládí je málo zpráv, pravděpodobně chodil do stratfordské školy, kde se učil latinsky a řecky
• r. 1582 sňatek s Annou Hathawayovou, s níž měl později 3 děti
• r. 1592 odešel do Londýna a stal se spisovatelem a hercem, měl přístup ke dvoru Alžběty I., která značně tehdejší divadelní činnost podporovala
• r. 1599 hrál v nové divadelní aréně The Globe
• r. 1603 pod patronací nového krále Jakuba I. interpretace Shakespearových dramat
• ve svém díle se inspiroval autory dřívějších dob – jeho dramata nejsou originální, jde o adaptace
• psal historické hry (Richard III., Jindřich VI.), tragédie (Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear), komedie (Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Komedie plná omylů), dramatické romance i poezii (Sonety)

• pro Shakespearova dramata je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života, kladné i záporné vlastnosti lidí, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédií je lidská vášeň nebo náhoda, základem je láska a pravda. Ženy v Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě samostatně, jsou ideálem krásy, cílevědomé a ctižádostivé (=> znak renesance). V komediích je častá záměna osob a situační komika

 

IDEOVĚ-TEMATICKÝ PLÁN

• vzn: 1595
• druh: drama
• žánr: anglická milostná tragédie o 5 dějstvích
• díla: námět není originální -> vzorem pro WS byla: ¨
• řecká tragédie (Ovidiovy Proměny – Phiramus a Thisbé)
• epická báseň: „Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě“ od italského mnicha Bondelleho
• anglická báseň Arthura Brookeho (1562) – 3 tis. veršů
• Shakespeare toto téma dokázal zpracovat nejlepší formou -> dílo světové literární pokladnice.
• inspirace: Dílem Shakespeara byly inspirování další autoři:
• Jan Otčenášek: Romeo a Julie
• Romain Rolland: Petr a Lucie
• prostředí: Verona, Mantova (autor tato prostředí vůbec nepopisuje) – jediné místo je více popsáno = hrobka
• čas: 14. století
• postava autora: vypravěč
• hlavní téma: láska x nenávist
• námět: spor + nešťastný osud dvou milenců, kteří pocházejí ze dvou znepřátelených rodů
• vedlejší téma: uzavření smíru mezi dvěma znepřátelenými rody
• motivy:
• vdavky Julie, kterou si má vzít Paris
• hádky a bitky mezi rody
• ples
• příčina tragédie:
• idská vášeň – rodová zášť
• posel nedošel včas
• hrdost renesančního člověka -> samostatná snaha určit si vlastní osud
• porušení středověkých zásad:
• překročen rámec desatera: „Cti otce svého a matku svou.“
• nebyla to neposlušnost, ale pouze snaha určit si svůj osud

 

KOMPOZIČNÍ PLÁN

• části: Prolog + 5 dějství
• je chronologický – věci se dějí po sobě – za využití gradace
• vztah dějových linií – řetězový
• kniha je napsána jako tragédie a má rychlý spád
• autor využívá gradaci ale i retardaci (dlouhé dialogy)
• vnitřní výstavba děje (podle klas. řec. tragédie):
• expozice (úvod): seznámení s rody Kapuletů a Monteků
• kolize (zápletka):
• seznámení Romea a Julie (14) na plese u Kapuletů
• vzájemně se poznávají – okolí jejich lásce nepřeje, Julie se má provdat za jiného
• balkónová scéna – slib věrné lásky
• krize (vyvrcholení):
• tajný sňatek v klášteře v cele františkánského mnicha bratra Vavřince (Lorenzo)
• střet Romea s Tybaltem (v souboji probodne Tybalt Mercucia = přítel Romea, proto Romeo zabije Tybalta)
• Romeo utíká z Verony do Mantovy
• příprava sňatku Julie a Parida
• peripetie (zvrat):
• Julie odmítá sňatek s Paridem, Vavřinec jí nabízí uspávací lék – způsobí zdánlivou smrt Julie
• vysvětlující zpráva Romeo nebyla nešťastnou náhodou doručena
• Romeo se dozvídá od sluhy Baltazara o smrti Julie
• katastrofa (závěr):
• Romeo se otráví v rodové hrobce
• Julie se probodne jeho dýkou
• dochází ke smíru obou otců nad hrobem milenců

 

POSTAVY

• jsou plně renesančí typy
• v úvodu vystupuje chórus = obyvatelé Verony (úvod do děje)
• jsou charakterizovány:
• přímo
• nepřímo

 

Romeo Montek

• v Julii našel svou životní lásku
• zpočátku je kurtoazní milenec – zde se ukazuje, jak byl Shakespeare stále ovlivněn názory středověké literatury, kde byla láska k ženě prokazována kurtoazním způsobem, tzn. platonická láska

X

• v průběhu příběhu se R + J vlivem okolností a tvrdé reality mění v reálně uvažující osoby, jsou do sebe zamilovaní a dozrávají v průběhu

 

Julie Kapuletová

• dcera Kapuletova, 14 let
• věrná, nezkažená, křehká, chytrá, statečná, tvrdohlavá
• bojuje o právo na lásku
• velmi silně cítí lásku
• ochotná postavit se rodičům

 

VEDLEJŠÍ POSTAVY

1. Escalus = vévoda Veronský
2. Baltazar – Romeův sluha
3. Paris – hrabě, mladý šlechtic, upřímný, vytrvalý, žádá Julii o ruku
4. Merkucio – Romeův přítel, výmluvný, vtipný
5. Benvolio – příbuzný Monteků
6. Tybalt – bratranec Julie, zahlcen nenávistí, rváč, synovec Kapuletové, ctí své jméno, bojovný, útočný, provokuje, horlivost v boji ho zabije
7. Juliina chůva – lidová postava, upovídaná, je pro J. více matkou než paní Kapuletová, spolehlivá, miluje Julii, symbol mateř. lásky => nerada vidí utrpení Julie z vůle rodičů pravá ruka Julie, nakloňena milencům x dovede být i chladná, tím dokáže zchladit impulzivnost mládí

8. Mnich Vavřinec/Lorenzo – moudrý, vzdělaný, čestný, zamilovaným pomáhá, z počátku je výrazně středověkou postavou, postupně se vyvíjí a je renesančním člověkem, staví se proti nesmyslnosti řádů a cítí s oběma milenci (spojnice mezi nimi, když nemůžou být spolu)

 

JAZYKOVÝ PLÁN

• dílo je veršované
• typický verš: blankvers = 5-ti stopý jamb o 10 až 11 slabikách – často nerýmované, vhodné pro dialog
• styl: vyprávěcí => dialogy (typické pro drama) – v závorkách jsou scénické poznámky
• prolog: ve formě sonetu (= jeliterární poetický útvar, který vznikl ve  století, vyznačující se přesně vymezenou strukturou 14 veršů a logickým členěním)
• dílo přeloženo z angličtiny do češtiny
• napsáno jako hra
• autor využívá jak tropy, tak i figury
• dílo napsáno z větší části ve verších, z části v próze:
• poezii používaly větší vrstvy (Romeo a Julie)
• prózou mluví nižší vrstvy (chůva)
• dílo je tragédie – žánr vysokého stylu => na jazyk jsou kladeny velké nároky
• autor využívá básnický jazyk, spisovná čeština, až knižní
• dialogy postav – přímá řeč
• komické prvky: v mluvě chůvy (Není schopná se jednoznačně vyjadřovat)
• autor používá:
• zvláštní slovosled – Tybalta zabils.
• jmenné tvary přídavných jmen – je smuten (smutný)
• patetická zvolání (Ó, Romeo.)
• využití metafor
• citově zabarvená slova
• využití kontrastu: světlo x stín, den x noc, láska x nenávist, poezie x
• próza, vysoký x nízký styl
• přirovnání: do jazyka se promítá mentalita doby => vliv antiky na život
• hrdinů
• odborná slovní zásoba z oboru bojování:
• šaršoun – dlouhý bojový meč
• passado – výpad – krok vpřed, do strany
• archaismy (zašveholil),
• anafora,
• epifora,
• eufemismy (Ztepilá nožka),
• oxymorón (A v hrobě bude pokoj, Mrtvé milenky cit),
• synekdocha (V minutě je mnoho dnů),
• epiteton (básnický přívlastek),
• antiteze (Tak pozdě už je, že už je skoro brzy)
• personifikace – zosobnění (spící slunce)
• syntax (skladba vět):
• věty jednoduché i souvětí
• často věty tázací a zvolací
• věty jednočlené a dvojčlené (d=podmět i přísudek)