Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Andrea

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

Autor: William Shakespeare (1564–1616)

  • Nejuznávanější světový anglický dramatik, básník a herec, klíčová postava evropské renesance.
  • Narodil se roku 1564 v městečku Stratford nad Avonou jako třetí z osmi dětí (a nejstarší přeživší) do rodiny úspěšného rukavičkáře a radního; matka pocházela z významné zemanské rodiny.
  • Vystudoval místní gymnázium (grammar school), kde se naučil obratně používat latinu i řečtinu a seznámil se s antickou literaturou.
  • Už v 18 letech si vzal za ženu o osm let starší Anne Hathawayovou, se kterou měl brzy po svatbě dceru Susannu a později dvojčata (chlapce a dívku). Chlapec Hamnet však v jedenácti letech zemřel (1596).
  • Působil především v Londýně jako herec a úspěšný spisovatel, jeho hry se hrály i na královském dvoře za vlády královny Alžběty I. Tiskem poprvé vyšly v roce 1594.
  • Byl spolumajitelem divadelní společnosti Služebníků lorda komořího (Lord Chamberlain’s Men), která od roku 1599 hrála ve slavné dřevěné aréně The Globe.
  • V roce 1613 divadlo Globe do základů vyhořelo, čímž v podstatě skončila Shakespearova dramatická kariéra. Stáhl se do ústraní a zemřel o tři roky později ve svém rodišti, krátce po oslavě vlastních 52. narozenin.

 

Další autorova díla:
Dílo W. Shakespeara se tradičně dělí na tři základní tematické skupiny (historické hry, komedie a tragédie) a doplňují ho pohádkové hry (romance) a poezie.

  • Historické hry (podle anglických panovníků): Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Jan, Richard II., Richard III. a Edward III..
  • Zápletkové a romantické komedie: Jak se vám líbí, Komedie omylů, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy.
  • Světoznámé humanistické tragédie: Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth a žárlivecký Othello.
  • Pohádkové hry (romance): Bouře, Zimní pohádka.
  • Poezie: Sbírka Sonety, ve které se odklání od petrarkovského modelu a využívá typický anglický (shakespearovský) sonet.

 

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (15.–17. století):

  • Renesance (z francouzského renaissance = znovuzrození) vznikla v Itálii a postupně se rozšířila do celé Evropy. Jde o umělecký a životní sloh, který se vrací k antickým ideálům (kalokagathie), klade důraz na pozemský život, radost a krásu.
  • Humanismus je myšlenkový proud, který se odvrací od středověkého Boha jako středobodu všeho a do centra pozornosti staví člověka (antropocentrismus). Vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozum, svobodu a úctu k lidskému životu. Lidé začínají klást velký důraz na vzdělanost, přirozenost a návrat k přírodě.
  • V tomto období dochází k obrovskému rozvoji vědy, vzniku zámořských objevů (Kolumbus), astronomických teorií (Koperník, Bruno, Galileo) a byl vynalezen knihtisk (Gutenberg). Rozvíjí se obchod a bohatne měšťanská vrstva.

Vývoj literatury a divadla:

  • Literatura se začíná psát především v národních jazycích. Dochází k obnově původních antických žánrů – epos, satira, epigram, komedie a tragédie.
  • V oblasti Itálie a dnešního Španělska vzniká commedia dell’arte – typ profesionální komedie s ustálenými maskami a charaktery (Harlekýn, Kolombína, Kapitán), v níž se hojně improvizuje. Kočovné společnosti podporovaly vznik divadla po celé Evropě.
  • V Anglii dochází k rozvoji tzv. alžbětinského dramatu (za vlády Alžběty I.). Tento typ divadla vychází z lidových kořenů, porušuje striktní antickou jednotu místa, času a děje, prolínají se v něm komické a tragické prvky a postavy v něm řeší zásadní existenční otázky („Být, či nebýt?“).

 

Související spisovatelé:

 

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika literárního díla:

  • Literární druh: Drama.
  • Literární žánr: Renesanční tragédie (drama s vážným obsahem, kde se hrdina obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem či společností; většinou podniká předem prohraný boj, kterému nakonec podléhá a umírá).
  • Hra obsahuje velké množství postav a má komplikovaný, dynamický děj, přičemž porušuje antickou jednotu času.
  • Dílo začíná prologem ve formě sonetu, který vypráví chór (obyvatelstvo Verony), což je typický prvek inspirovaný klasickým antickým dramatem.

 

Téma a myšlenka díla:

  • Celkové téma: Nesmyslný a krvavý spor dvou znepřátelených rodů (Monteků a Kapuletů).
  • Hlavní téma: Uspěchaná a osudově tragická láska mladých milenců Romea a Julie, kteří doplatí na nenávist svých rodin.
  • Vedlejší témata: Romeova počáteční neopětovaná náklonnost k Rosalině, konflikt Merkucia s Tybaltem, dohodnutý a vynucovaný sňatek Julie s Parisem.
  • Hlavní myšlenka: Autor poukazuje na právo mladých lidí – stejně jako Romea a Julie – bojovat o svou lásku, štěstí a právo svobodně rozhodovat o vlastním osudu, i přes silnou nepřízeň společnosti a rodiny. Příběh kritizuje lhostejnost rodičů k názorům a citům svých dětí. Ukazuje, že lidé jsou schopni pro opravdovou lásku obětovat cokoliv, dokonce i vlastní život. Tragický konec a smrt obou dětí je jedinou věcí, která dokáže ukončit nesmyslnou nenávist obou rodin.

 

Časoprostor:

  • Místo děje: Italská Verona (ulice, náměstí, Kapuletův dům, hrobka) a částečně Mantova (kam je Romeo vyhoštěn).
  • Čas děje: Konec 16. století (období renesance). Příběh v samotné hře se odehraje během pouhých několika dní.

 

Hlavní postavy:

  • Romeo: Mladý syn rodiny Monteků. Původně je zamilovaný do chladné Rosaliny, ale pak se bláznivě zamiluje do Julie natolik, že je ochotný pro ni okamžitě obětovat veškeré životní jistoty (původ, rodinu i svůj život). Je impulzivní a romantický.
  • Julie: Dcera z rodiny Kapuletů, na začátku hry téměř čtrnáctiletá dívka. Zamiluje se do Romea a postupně dospívá z poslušného dítěte v ženu. Je citlivá, ale statečná, chytrá, rafinovaná a neoblomně odhodlaná bojovat za svou lásku a samostatnost i za cenu smrti.
  • Merkucio: Romeův věrný přítel a příbuzný veronského knížete. Je vtipný, cynický, užívá si života a vysmívá se přehnané romantice. V boji za Romeovu čest je zabit Tybaltem.
  • Tybalt: Juliin bratranec z rodu Kapuletů. Je agresivní, prudký, hrdý na svůj rod a nenávidí Monteky. Vyhledává souboje a zabije Merkucia, za což ho následně zabije Romeo.
  • Bratr Lorenzo (Otec Vavřinec): Františkánský mnich, laskavý a moudrý. Tajně oddá Romea a Julii v naději, že jejich sňatek usmíří znesvářené rody. Vymyslí riskantní plán s uspávacím lékem, který má Julii zachránit před sňatkem s Parisem, ale vlivem náhody plán tragicky selže.
  • Chůva: Juliina kojná a důvěrnice, stará se o ni od malička. Představuje komický, lidový prvek. Pomáhá zprostředkovat tajný sňatek, ale když jde do tuhého, pragmaticky radí Julii, aby si vzala Parise, čímž ji zradí.
  • Hrabě Paris: Bohatý a pohledný šlechtic, kterého Kapuletovi vybrali Julii za manžela. Upřímně o ni stojí, stane se však nevinnou obětí celého sporu, když ho Romeo u hrobky zabije.
  • Kapuleti a Montekové: Dva znepřátelené šlechtické rody z Verony, které jsou vůči sobě bezdůvodně nevraživé a jakýkoliv styk s druhou rodinou trestají. Teprve smrt jejich dětí je donutí uzavřít mír.

 

Dějová linie:

Romeo je zpočátku zoufale zamilovaný do dívky jménem Rosalina, která o něj ovšem nejeví sebemenší zájem. S kamarády Merkuciem a Benvoliem se tedy rozhodnou přijít na jiné myšlenky a v maskách tajně proniknou na ples Kapuletů – rodiny, s níž jsou Montekové na nože.

Na večírku Romeo náhodou spatří dceru pána domu, Julii. Okamžitě se do sebe bláznivě zamilují (slavná „balkónová scéna“). Když oba později zjistí, že milují potomka ze zapřisáhlé rodiny nepřítele, jejich lásku to nijak neodradí; naopak, rozhodnou se jednat rychle a dohodnou si tajnou svatbu. Už druhý den je v klášterní cele potají oddá mnich Lorenzo, který věří, že tento sňatek konečně usmíří rozhádanou Veronu.

Na náměstí však dojde k šarvátce. Juliin horkokrevný bratranec Tybalt narazí na Romea a chce ho vyprovokovat k boji. Romeo se prát nechce (Tybalt je teď jeho příbuzný), ale do sporu zasáhne Merkucio, který se za Romea postaví. Tybalt Merkucia smrtelně zraní. Smrt přítele Romea natolik rozhněvá, že Tybalta v souboji zabije. Za tuto vraždu je veronským knížetem vyhoštěn z města do nedaleké Mantovy. Po jediné, společně strávené noci tak musí svou novomanželku Julii opustit.

Situace se zkomplikuje tím, že pan Kapulet trvá na tom, aby se Julie neprodleně provdala za bohatého hraběte Parise. To Julie rezolutně odmítá, ale rodiče jí pohrozí vyděděním. Zoufalá Julie prosí o pomoc mnicha Lorenza. Lorenzo pro ni vymyslí geniální plán: Julie vypije speciální lektvar, který ji na 42 hodin uvrhne do hlubokého spánku, takže bude na pohled vypadat jako mrtvá. Rodina ji opláče a pochová v rodinné hrobce. Lorenzo mezitím pošle posla do Mantovy s dopisem pro Romea, aby přijel; až se Julie v hrobce probudí, Romeo si ji odveze do bezpečí.

Julie odvážně vypije „nápoj smrti“ a rodina ji skutečně prohlásí za mrtvou. Plán se ale osudově zadrhne – Lorenzův posel kvůli karanténě moru neopustí Veronu a zpráva s vysvětlením se k Romeovi nedostane. Místo toho se Romeo od svého sluhy dozvídá falešnou zprávu o skutečné smrti své ženy.

Zlomený Romeo si u lékárníka koupí prudký jed a okamžitě vyráží zpět do Verony. U vstupu do Juliiny hrobky narazí na truchlícího Parise. Dojde k boji, ve kterém Romeo Parise zabije. Vstoupí do hrobky a když vidí bezvládnou (ve skutečnosti jen spící) Julii, vypije jed a umírá po jejím boku. O chvíli později do hrobky dorazí Lorenzo, aby Julii odvedl, protože se začíná probouzet. Když Julie procitne a vidí mrtvého Romea, odmítá s mnichem odejít. Políbí Romeovy rty, na kterých zbyl jed, a následně se probodne jeho vlastní dýkou.

Na místo tragédie dorazí zástupci města a obou rodin. Nad mrtvými těly svých dětí si hlavy rodů Monteků a Kapuletů podají ruce a usmíří se. Za tento mír však zaplatili tou nejvyšší možnou cenou.

 

Jazykové prostředky a stylistika:

  • Blankvers: Celé dílo (především repliky vznešených postav a milenců) je psáno tzv. blankversem, což je nerýmovaný pětistopý jamb.
  • Dílo pracuje s úmyslnými kontrasty, a to jak v ději (láska milenců × zaslepená nenávist rodů), tak v jazyce (vznešená milostná poezie × hrubé hospodské a dvojsmyslné vtipy z ulice).
  • Je kladen důraz na jedince a jeho individualitu (renesanční prvek), odklání se od středověkých křesťanských dogmat o bezmezné poslušnosti („Cti otce svého…“).
  • Dílo je plné metafor a přirovnání („milounký jako beránek“, „rty jako uzardělí poutníci“).
  • Odlišení společenských vrstev pomocí stylu mluvy:
    • Poezie a verše: Využívají ji vyšší společenské vrstvy a vznešené postavy (Romeo, Julie, Kapulet). Pokud je použit rým, objevuje se rým střídavý či sdružený.
    • Próza a lidové výrazy: Jsou typické pro postavy z nižších vrstev (sluhové, chůva), jejich mluva je plná lidových rčení, komiky a prostých hovorových tvarů (např. „Beruško! Kde se rajdáš? Chraň pánbu!“).

 

 

Úryvek (první setkání Romea a Julie na plese):

ROMEO (K Julii)
Vás dotýkat se neurvalou dlaní
je stejný hřích, jak svátost znesvětit,
ale mé rty, poutníci uzardění,
spěchají polibkem tu vinu smýt.

JULIE
Křivdíš své ruce, poutníčku můj milý,
vždyť poutá moji ruku oddaně,
tím dotykem se obě políbily,
jak při modlitbě jsou teď spoutané.

ROMEO
Člověk se modlí nejen rukama.

JULIE
Máš pravdu, k modlení jsou hlavně rty.

ROMEO
Dopřej jim také zbožnost, lásko má,
ať v modlitbě jsou k sobě spjaty.

JULIE
Mé rty jsou němé, prahnou po modlení.

ROMEO
Mlč, světice, a dej mi rozhřešení.


Podobné materiály:
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.