Kniha: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Rozbor přidal(a): Miruška
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Karel Hynek Mácha
-nejvýznamnější český romantik
-původním jménem Ignác
-vystudoval práva
-hrál amatérské divadlo v družině Josefa Kajetána Tyla – seznámil se tam s Elenorou Šomkovou – Lori (nemanželské dítě)
-zdatný turista – Litomyšl –Praha, Benátky
-když pomáhal hasit požár v Litomyšli, napil se cholerové vody – zemřel 26 let
-neznáme jeho skutečnou podobu- idealizovaný
-Máchův kult -19. stol. 50. léta – Jan Neruda, jakub Arbes – přeložil jeho deníky
-vytvořil moderní básnický jazyk,přinesl jamb do češtiny
Máj
-lyricko epická skladba o 4 zpěvech
-jediná kniha, která vydala za jeho života
-nejlepší česká báseň vůbec – 1. a skoro poslední takto dobrá
-vydával ji sám (600 výtisků)
-v místech – Doksy
-Mácháč
-Bezděz
– tragédie 3 lidí, přerostla v tragédii všeobecné lidskou
-myšlenková hloubka
FORMA:
– předzpěv – vlastenecká báseň – věnována vlastencům na uklidnění a donucení přečtení knihy – trik
1. zpěv – Jarmila se dozvídá o budoucí popravě Viléma, spáchá sebevraždu skokem do jezera – motiv lásky a nevěry
2. zpěv – Vilém čekající na smrt ve vězení přemýšlí o životě a smyslu – motivy vzpoury křivdy – kontrast věčné neomezené přírody v čase a ubývajícího času života Viléma = filozofická část
1. intermezzo – duchové na popravišti čekají na svého mrtvého
3.zpěv – Vyvrcholení = poprava Viléma, krátce před smrtí Vilém vyznává lásku rodné zemi a opěvuje její krásu
2. intermezzo- loupežníci oplakávají svého vůdce
3. zpěv – po 7 letech se dostává autor ( Mácha) na místo, – dozvídá se celý příběh a zamýšlí se nad tragikou osudu – ztotožňuje se s Vilémem
– psáno v reformě
– hl. postavy : Vilém, Jarmila, poutník
– explicitní vyjádření : vyjádření na plnou hubu
– implicitní vyjádření : vyjádření obklikou
– na konci zpěvu zvolání : Hynku, Viléme ,Jarmilo
– založeno na kontrastech – krásná příroda/ tragický děj
Hl. motivy – přírodní motivy – větřík, oblaka
- nebeská tělesa – měsíc, slunce hvězdy
- matka Země
- motivy smutku
- motiv mraků – poslů
- koloběh života – ztracené mládí
Jazyk
-spisovný jazyk, neutrální, knižní
-jazyk bohatý, básnický a vznešený
Tropy = obrazné přirovnání na základě přeneseného významu
– personifikace – co ramenem tajemným zemi objímaje
– poetismus – žel, blankyt
– epiteta- po modrém blankytu bělavé páry hynou
– stíny modra nebe
– epiteta v post pozici – za podstatným jménem – zemi širou
– pleonasmus – modrý blankyt, bělavé páry
Figury = básnický prostředek pomocí shluku hlásek se snaží navodit pocity
– epizeuxis- slza slzu stíhá
– anafora – to vše, to vše
-apostrofa – oslovení neživé věci – vy hvězdy, vy trůchlenci
– gradace – vyjádřena epiteton v post pozici
– oxymóron – stíny modra nebe
-aliterace – slza slzu stíhá
symbolismus- srdce, země
-instrumentace – patří pod figury
– eufonie –střídání měkkých hlásek l,ž,é – pozitivní pocit – hluboký žel
– kakofonie- opak eufonie trůcjlenci,srdce –ou,r,d,u,o,š
Stopy – metrum
– jamb + daktyl- hluboce vzdechne
-melodický
Rým – nepravidelné schéma, obkročný, střídavý, postupný, sdružený
– TRIÁDOVÝ rým – končí na stejnou hlásku verš
-prac.list. – 3. zpěv před popravou –loučí se se zemí
Obecně kulturní a literárně-historický kontext díla
-Máj v kontextu Máchovy tvorby
– V Máji vyvrcholily všechny jeho básně,
– Jeho vrcholné dílo, 1. vydané a poslední vydané
vydané těsně před smrtí
-Mácha v kontextu 19. století
– 1. pravý romantik v Čechách – po zbytek 19. byl Mácha velikány odmítán spolu s Májem
-Vliv Máchy na českou literaturu 20. a 21.století
-Český symbol + základ české poezie lidé se jím nechali inspirovat -> vznik Májovců – Neruda, Jakub Arbes, Seifert
– muzikály a filmy na téma Máje
Neumělecký text
– mluví o uměleckém textu
– přímá souvislost – zabývá se přímo o díle
– nepřímá souvislost – nemá žádnou souvislost
-jedná se o odborný styl s prvky uměleckého
-jedná se o lit. kritiku – psána proto, aby lidé dílu porozuměli
– typ textu – esej/kritika – texty, které jsou o odborných tématech
-používá poetismy – neutrální slovní zásobu, citaci, inverzní slovosled, novologismy
– znaménka – přístavky, rozvinuté podněty, udržují čtenáře bdělosti, emocialita
Mácha říká, že děj není to hlavní a důležité, a čtenář by měl vytušit sentencium moralis
zvukový, akustický účinek hláskových kombinací, který spíše přispívá k emocionální atmosféře
Onomatopoie – zvukomalba; nakupení určitých hlásek ve verši tak, aby vyvolaly dojem reálného zvuku
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola;
a na topole podle skal
zelený mužík zatleskal.
Eufonie (libozvučnost)– umělecky působivé uspořádání hlásek nebo skupiny hlásek na základě jejich opakování (především kombinace s převahou samohlásek, dvojhlásky OU a souhlásky L)
Kakofonie (nelibozvučnost) – především souhláskové shluky s velkou frekvencí souhlásek S, Š, R, Ř
Rým – je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půlveršů.
Aliterace – náslovný rým; opakování stejných hlásek na začátcích slov
Rovina lexikální – využití slovní zásoby
Afektivní pojmenování – vyjadřují různé typy příznakovosti: významovou, dobovou, citovou, charakterizační
Augmentativa (zesilují význam – psisko) – Deminutiva (zdrobněliny)
Slangismy – Argotismy – Dialektismy – Vulgarismy – Eufemismy
Neologismy – Archaismy – Historismy – Poetismy
Homonyma – Synonyma – Antomyma – Paronyma
Figury – esteticky účinné kombinování hlásek a slov
Podstatnou vlastností slovních figur je skutečnost, že se při jejich užití nemění význam slov, která figuru vytvářejí; zdůrazňují nějaké obsahové poselství
Elipsa – výpustka; vynechání slova, které si můžeme domyslet
Elize – apokopa; vynechání hlásky na konci slova
…pískat si, jak mi zobák narost, vínem si plašit z čela starost…
Exklamace – vzrušené básnické zvolání
otčinou vzplaň!
Anafora – opakování stejných slov na začátcích strof nebo veršů
Epifora – opakování stejných slov na konci veršů
Epanastrofa -opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého verše
Epizeuxis – opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou
Pleonasmus – nadbytečné seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov a výrazů
Přirovnání – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastnostmi jevu jiného.
Řečnická otázka – otázka, na níž ten, kdo ji klade, nečeká odpověď
Apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů
Klimax – gradace; – pojmenování nebo motivy seřazené podle významu tak, aby měly vzestupnou tendenci
Kontrast – postavení jevů nebo slov opačného významu vedle sebe, záměrné spojení protikladných myšlenek a obrazů
Paradox – zdánlivě protismyslné tvrzení, které odporuje vžitým představám
Parafráze – záměrné napodobení cizího uměleckého díla nebo stylu
Pointa – výrazné, často překvapivé vyvrcholení strofy nebo celé básně
Envoi – poslání, dozpěv vyslovující závěrečnou myšlenku básně
Tropy – obrazná pojmenování
Jednotlivé typy tropů se liší charakterem a typem přenášení významů.
Metafora – je přenesení významu na základě podobnosti, vzhledu, funkce, vlastností, pohybu apod; označení jednoho jevu pojmenováním jevu druhého – a srovnání nebo konfrontace těchto jevů na tomto základě
Tvé oči dva výstřely naslepo
Dva výstřely naslepo které se neminuly cílem
Dva výstřely naslepo za rohem ulice kudy jsem šel
Jak vězeň hledající konec dvora
Personifikace – přenos pojmenování lidských vlastností a jednání na neživé věci a abstraktní pojmy
Metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti
Na břehu moře maják do tmy hoří
– záměna příčiny a účinku (Její jazyk není nejvybranější)
– záměna obsahu za věc (Vypil celou sklenici)
– záměna věci za místo jejího původu (Bílý dům)
– záměna vlastnictví nebo výrobku za majitele nebo autora (Vykradli souseda)
Synekdocha– přenesení významu na základě záměny části a celku, na základě věcných souvislostí kvantitativních
pars pro toto – uvedení části místo celku
totum pro parte – uvedení celku místo části
Oxymorón – spojení významově protikladných slov Zbortěné harfy tón, ztrhané zvuky zvuk… (K. H. Mácha)
Alegorie – rozvinutá metafora, celá báseň může mít přenesený význam
Epiteton – básnický přívlastek, zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou vlastnost
