Kniha: Král Lávra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Rozbor přidal(a): denisap
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Rok vydání: 1854
Umělecký směr/proud: Druhá generace národních buditelů – Realismus
- Rakouské císařství 50.léta 19.století
Národní buditelé: proces, při kterém se zastavil jazykový úpadek češtiny (od poněmčování ze strany Habsburků-Marie Terezie), vytvořil se nový spisovný jazyk a s ním se obrodila i česká národní literatura, která začala být opět hojně vydávána. Šlo o obnovení české kultury jako takové.
Hlavní představitelé : František Palacký (Dějiny národu českého v Čechách i Moravě), Josef Jungmann (Slovník česko-německý), Josef Dobrovský (Dějiny českého jazyka a kultury)
Realismus:
Vznik ve Francii 2.pol 19.století.
Objektivnost, nepřikrášlování skutečnosti, všední situace (obrazy- unavené obličeje)
Pro realismus je typický jedinec- člověk je utvářen prostředím, ve kterém žije.
Analýza společnosti a člověka, kritika jejich nedostatků, charakter postav se vyvíjí.
Světoví realisté: Charles Dickens : Kronika Pickwickova klubu, Honoré de Balzac : Otec Goriot, Gustave Flaubert: Madame Bovaryová, Guy de Maupassant : Kulička, Mark Twain : Dobrodružství Huckleberryho Finna, Fjodor Michajlovič Dostojevskij : Idiot, Lev Nikolajevič Tolstoj : Anna Karenina
Karel Havlíček Borovský
Psal i pod pseudonymem Havel. Borovský = Borová u Přibyslavi, kde se roku 1821 narodil (Dnes je tam jeho muzeum). Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Do roku 1838 studoval gymnázium v Německém Brodě a poté studoval filosofii v Praze.Toužil převychovat český lid a tak vstoupil do kněžského semináře- nelíbily se mu zdejší poměry (protinárodní duch). Od té doby kritika římskokat.církve a celibátu. Zprvu vlivem Jana Kollára zastával rusofilství, ale po roce, který strávil jako vychovatel v Rusku, svůj názor změnil. První dílo je otištěno v Pražských novinách : Obrazy z Rus (cestopis).Založil vlastní Národní noviny.Kritika Josefa Kajetána Tyla : román Poslední Čech. V důsledku tzv. Májového spiknutí byly Národní noviny zakázány= v Kutné Hoře založil časopis Slovan.Chtěl se věnovat rodině a hospodářství ve svém rodném městě.V prosinci 1851 byl nad ránem odveden do Tyrolského Brixenu (sice nečekal, že by mu daly rakouské mocnosti pokoj, ale tohle nečekal). Manželka Julie s dcerou Zdeňkou za ním sice přijely, ale chyběla mu vlast a přátelé-byl kontrolován. Vrátil se po téměř 4 letech po podepsání protokolu o ukončení veřejných aktivit.Měl zakázán pobyt v Praze.Zemřel na tuberkulózu ve 34 letech. (o rok dříve i jeho manželka=zhroucení). Na pohřbu mu Božena němcová položila na rakev trnovou korunu, jakožto symbol mučednictví.Havlíček, kterého se rakousko-uherská moc obávala natolik, že jej deportovala za hranice vlasti, byl nesporně obětí svých odvážných politických názorů. Izolace od přátel a své vlasti v Brixenu jej značně psychicky poznamenala. Nicméně fakt, že za dobu strávenou v Brixenu pobíral Havlíček plat vyššího úřednického zaměstnance ( 500 zlatých ,aby se jej vláda zbavila) a obýval druhý nejdražší dům v Brixenu nebo to, že nemoc na kterou zemřel, mu nezpůsobila údajná „izolace“, ale „jen“ obyčejné nachlazení, se mnohdy neuvádí.
Inspirace pro dílo: Psáno a motivy irské lidové pověsti.Řecká mytologie.
Filmové zpracování: Karel Zeman-1950 loutkové představení
Literární teorie
Literární druh : Lyriko-Epika
Literární žánr : satirická alegorická poezie
Literární forma : pohádková (vrba mluví,oslí uši, končí dobře), vyprávěcí
Hlavní myšlenka:
Výsměch a kritika hlouposti,omezenosti a zloby panovníka-muselo zemřít tolik nevinných, kvůli jednomu neuváženému králi.
Doba a místo děje:
Irsko, doba neuvedena (Ve skutečnosti psal o Rakousku v roce 1848, o slaboduchém císaři Ferdinandu “Dobrotivém”-zrušení přísné cenzury)
Kompozice:
Spisovný, humorný, zastaralý jazyk.
Jazykové prostředky typické pro pohádku : “Byl jednou jeden”, “Devatery hory”
Nepravidelné verše
Přímá řeč i prostý text
Er-forma
Chronologie 34 strof po 7 verších
ABCBDDB = nepravidelný rým
Motivy:
Oslí uši = symbol královy chyby a nedostaků
Tajemství = královo, předá Kukulínovi> skrze vrbu vyzrazeno
Pojmenování:
- Přímá : Epiteton (Konstanc a Ornanc= básnické přívlastky)
- Nepřímá : Metonymie (Záměna slov na základě vnitřní podobnosti)
Personifikace : Větev viklovské vrby zpívá
Ironie : čekala jej podivná odplata, nic na stříbře, ale skrze kata- to šibenice
Alegorie : Irský král x Rakouský císař
Přirovnání : “Vlasy dlouhé na krku, široce nosil, jak roj včel”
Archaismy: byltě, kvas, hudci
Hovorové výrazy: jazejček, švanda
Figury: (prostředek básnické řeči (spojování hlásek, vypouštění slov, opakování výrazů), sloužící k dosažení velkého uměleckého účinku; zvukově a významově obohacuje báseň)
- Anafora : opakování slova, stejných slov na začátku dvou nebo více po sobě jdoucích veršů nebo po sobě jdoucích vět
- Epizeuxis : opakování slova v jedné větě těsně po sobě
- Řečnické figury : řečnická otázka
- Inverze : přehození slovosledu (já jsem na jsem já)
Hlavní postavy
Král Lávra : oblíbený, moudrý ale nechce světu ukázat sví oslí ušei, takže nechává přihlouple popravovat rok co rok nevinné holiče
Kukulín : holič, je losem vybrán do služby králi, trápí se, protože nesmí vyzradit královo tajemství
Kukulínova matka : vdova, přišla o manžela ve válce, oroduje za jediného syna
Poustevníček : dá kukulínovi radu, jít se vyzpovídat vrbě
Červíček : hráč na kontrabas
