Kniha: Král Lávra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): denisap
Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)
- Přezdívku Borovský si zvolil podle svého rodiště, Borové u Přibyslavi, kde se v roce 1821 narodil. Psal také pod pseudonymem Havel.
- Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.
- Studoval gymnázium v Německém Brodě a poté filosofii v Praze. Vstoupil do kněžského semináře, ale brzy jej opustil kvůli zdejším protinárodním poměrům. Od té doby se stal kritikem římskokatolické církve a celibátu.
- Zpočátku byl pod vlivem Jána Kollára zastáncem rusofilství, ale po ročním pobytu v Rusku v roli vychovatele svůj názor radikálně změnil.
- Založil a redigoval Národní noviny, později, po jejich zákazu, časopis Slovan v Kutné Hoře.
- Proslul svou ostrou kritikou románu Josefa Kajetána Tyla „Poslední Čech“.
- V prosinci 1851 byl zatčen a deportován do exilu v Brixenu v Tyrolsku, kde strávil téměř čtyři roky. Izolace od vlasti a přátel ho psychicky poznamenala.
- Po návratu z exilu mu byl zakázán pobyt v Praze. Krátce nato zemřel na tuberkulózu, rok po smrti své manželky Julie. Na jeho pohřbu mu Božena Němcová položila na rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.
Další díla:
- Obrazy z Rus – cestopisné črty, v nichž kriticky popisuje své zkušenosti z Ruska.
- Tyrolské elegie – satirická báseň o jeho zatčení a deportaci do Brixenu.
- Křest svatého Vladimíra – satirická skladba kritizující absolutismus a církev.
- Epigramy – krátké, úderné a satirické básně.
Literárně-historický kontext
Realismus, 2. generace národních buditelů
- Dílo vzniklo v 50. letech 19. století v Rakouském císařství, v období Bachova absolutismu, kdy byl autor v exilu v Brixenu.
- Národní obrození: Proces, při kterém se zastavil jazykový úpadek češtiny (způsobený poněmčováním ze strany Habsburků), vytvořil se nový spisovný jazyk a s ním se obrodila i česká národní literatura a kultura.
- Realismus: Umělecký směr vzniklý ve Francii v 2. polovině 19. století. Klade důraz na objektivní zobrazení skutečnosti, všední situace a analýzu společnosti a člověka. Postavy jsou utvářeny prostředím a jejich charakter se vyvíjí.
Další autoři:
- František Palacký (Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě)
- Josef Jungmann (Slovník česko-německý)
- Josef Dobrovský (Dějiny českého jazyka a literatury)
- Charles Dickens (Kronika Pickwickova klubu)
- Honoré de Balzac (Otec Goriot)
- Gustave Flaubert (Paní Bovaryová)
- Guy de Maupassant (Kulička)
- Mark Twain (Dobrodružství Huckleberryho Finna)
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Idiot)
- Lev Nikolajevič Tolstoj (Anna Karenina)
Rozbor díla: Král Lávra
Základní charakteristika:
- Literární druh: Lyricko-epická báseň
- Literární žánr: Satirická alegorická skladba
- Literární forma: Poezie
Téma a motivy:
- Téma: Kritika absolutistické vlády, omezenosti a hlouposti panovníka.
- Motivy: Oslí uši (symbol královy chyby a nedostatků), tajemství, vyzrazení tajemství, trest, odpuštění.
Hlavní myšlenka:
- Výsměch a kritika hlouposti, omezenosti a zloby panovníka. Dílo ukazuje, že i panovník má své chyby a že pravda vždy vyjde najevo. Kritizuje také fakt, že kvůli chybě jednoho panovníka muselo zemřít mnoho nevinných lidí.
Vypravěč:
- Vypravěč: Vševědoucí vypravěč
- Způsob vyprávění: Er-forma
Kompozice:
- Dílo je psáno chronologicky.
- Skládá se z 34 strof po 7 verších.
Jazyk a styl:
- Jazyk je spisovný, ale zároveň humorný, srozumitelný a má pohádkový ráz.
- Obsahuje zastaralé výrazy (archaismy): byltě, kvas, hudci.
- Objevují se i hovorové výrazy : jazejček, švanda.
- Využívá přímou řeč.
- Používá jazykové prostředky typické pro pohádku : „Byl jednou jeden“, „za devaterými horami“.
Verš a metrum:
- Verš: Nepravidelný verš.
- Rým: Přerývaný rým (schéma ABCBDDB).
Básnické prostředky v díle:
- Alegorie (jinotaj): Irský král Lávra představuje rakouského císaře Ferdinanda I. Dobrotivého a jeho vládu. Oslí uši symbolizují panovníkovu neschopnost a omezenost.
- Ironie: „čekala jej podivná odplata, nic na stříbře, ale skrze kata – to šibenice“
- Personifikace: „Větev viklovské vrby zpívá“
- Přirovnání: „Vlasy dlouhé na krku, široce nosil, jak roj včel“
- Epiteton: Básnický přívlastek.
- Metonymie: Záměna slov na základě vnitřní souvislosti.
- Anafora: Opakování stejných slov na začátku veršů.
- Epizeuxis: Opakování slova v jednom verši těsně za sebou.
- Řečnická otázka
- Inverze: Změna běžného slovosledu.
Časoprostor:
- Místo: Irsko (alegoricky Rakousko).
- Doba: Neurčená, pohádková (alegoricky 50. léta 19. století, doba Bachova absolutismu).
Postavy:
- Král Lávra: Irský král, který je v jádru dobrý a lidem oblíbený. Má však tajemství – oslí uši, které se snaží za každou cenu skrýt. Kvůli tomu každý rok nechává popravit holiče, který ho stříhá. Je nerozhodný a bojí se o svou pověst.
- Kukulín: Mladý holič, který je losem vybrán, aby ostříhal krále. Když zjistí královo tajemství, je zavázán mlčenlivostí. Tíha tajemství ho trápí, ale je čestný a nechce krále zradit.
- Kukulínova matka: Stará vdova, která se bojí o svého jediného syna. Přimlouvá se za něj u krále a její prosby nakonec vedou k tomu, že Kukulín není popraven.
- Poustevník: Moudrý stařec, který poradí Kukulínovi, aby své tajemství pošeptal do staré vrby a tak si ulevil.
- Červíček: Muzikant, hráč na basu, který na královském kvasu vyrobí nový kolíček do basy z vrbového proutku. Basa pak sama vyzradí královo tajemství.
Děj:
V Irsku vládne dobrý král Lávra, kterého mají jeho poddaní rádi. Král má však jedno velké tajemství – dlouhé oslí uši, za které se stydí. Proto nosí vlasy tak dlouhé, aby uši nebyly vidět.
Jednou do roka se král nechává stříhat. Holič, který ho ostříhá, je však poté pod slibem mlčenlivosti popraven, aby tajemství neprozradil.
Jednoho dne padne los na mladého holiče Kukulína. Jeho stará matka-vdova se za něj u krále přimluví a král Lávra, pohnut jejími prosbami, slíbí, že Kukulína nechá žít, pokud nikomu nic neprozradí.
Kukulína však tajemství velmi tíží. Nemůže spát ani jíst. Na radu poustevníka se jde vyzpovídat do duté vrby u jezera. Pošeptá do ní „Král Lávra má oslí uši!“ a okamžitě se mu uleví.
Po čase se na královském dvoře koná velký ples. Muzikantům se cestou rozbije basa a basista Červíček si uřízne z oné vrby proutek na nový kolíček. Když na plese začne hrát, basa sama od sebe hlasitě zahude: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“
Tajemství je prozrazeno. Král Lávra se nejprve stydí a zlobí, ale pak si uvědomí, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Lid ho má stále rád a on sám se zbavil břemene tajemství a nutnosti popravovat holiče. Od té doby chodí s hrdě odhalenými oslíma ušima.
Inspirace a adaptace:
- Dílo je inspirováno starou irskou lidovou pověstí o králi s oslíma ušima.
- Další inspirací mohla být řecká báje o králi Midasovi, který byl za trest obdařen oslíma ušima.
Zajímavosti:
- Báseň byla poprvé vydána v roce 1855 v almanachu Lada Nióla, ale pod jménem jiného autora (František Procházka), aby Havlíček, který byl v té době v exilu, neměl další problémy.
- Dílo bylo v roce 1950 zfilmováno jako loutkový film režisérem Karlem Zemanem.
Doplňující informace:
Definice figury z původního textu: (prostředek básnické řeči (spojování hlásek, vypouštění slov, opakování výrazů), sloužící k dosažení velkého uměleckého účinku; zvukově a významově obohacuje báseň)
Definice metonymie z původního textu: (Záměna slov na základě vnitřní podobnosti)
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
