Král Lávra – rozbor díla k maturitě (2)

Král Lávra

Kniha: Král Lávra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): kaja

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

Přízvisko „Borovský“ si zvolil podle svého rodiště, Borové u Přibyslavi.
Byl český básník, novinář, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.
Studoval filozofii v Praze a později vstoupil do kněžského semináře, odkud byl ale pro své názory vyloučen.
Působil jako vychovatel v Moskvě, kde poznal ruskou literaturu a poměry v carském Rusku, což zformovalo jeho kritický postoj k absolutismu.
V revolučním roce 1848 byl krátce zatčen, ale zároveň zvolen poslancem do říšského sněmu a členem národního výboru.
Po potlačení revoluce byl nucen opustit Prahu a usadil se v Kutné Hoře.
Založil a redigoval deník Národní noviny a později v Kutné Hoře vydával časopis Slovan. Za svou novinářskou činnost byl deportován do Brixenu v Tyrolsku.
Jeho satirická díla vznikala převážně v období Bachova absolutismu a jsou ostrou kritikou politických a společenských poměrů.

Další díla:

Obrazy z Rus – cestopisné črty, ve kterých kriticky popisuje své zážitky a postřehy z pobytu v Rusku.
Epigramy – soubor krátkých, satirických a vtipných básní s pointou, které se zaměřují na kritiku církve, monarchie, byrokracie a dalších společenských nešvarů.
Tyrolské elegie – satirická skladba popisující autorovo zatčení a deportaci do Brixenu. Žánr elegie (žalozpěvu) je zde využit ironicky.
Křest svatého Vladimíra – nedokončená satirická skladba, která na pozadí legendy o pokřtění Rusi kritizuje absolutistickou moc, církev a vztah státu a náboženství.

Literárně-historický kontext

Realismus (počátky), doba Bachova absolutismu

Dílo vzniklo v roce 1854, v období Bachova absolutismu, které následovalo po porážce revoluce v roce 1848. Pro tuto dobu byla typická přísná cenzura, policejní dohled a potlačování politických svobod.
Karel Havlíček Borovský je klíčovou postavou přechodu od romantismu k realismu v české literatuře. Jeho tvorba je silně politicky angažovaná a kritická.
Báseň je alegorií na poměry v tehdejším Rakouském císařství. Postava krále Lávry s oslíma ušima, který se bojí prozrazení svého tajemství, je narážkou na omezeného panovníka (císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, případně Františka Josefa I.) a jeho absolutistickou vládu.
Havlíček převzal námět ze staré irské (keltské) pověsti, kterou přizpůsobil českým poměrům a dal jí politický význam.
Literární romantismus, který v té době dozníval, kladl důraz na cit, individualismus a svobodu. Český romantismus byl navíc silně spjat s národním obrozením. Havlíček však tyto principy posouvá k realistickému a satirickému zobrazení skutečnosti.

Další autoři:

Rozbor díla: Král Lávra

Základní charakteristika:

Literární druh: Epika
Literární žánr: Satirická báseň (alegorická skladba)
Literární forma: Poezie

Téma a motivy:

Téma: Kritika omezeného panovníka, absolutismu, nesmyslných zákonů a strachu z pravdy.
Motivy: Tajemství (oslí uši), strach z prozrazení, trest, vina, odpuštění, moc hudby a přírody (zpívající vrba), hloupost, lidský soud.

Hlavní myšlenka:

Hlavní myšlenkou díla je, že pravdu nelze utajit navždy a že i zdánlivě mocný panovník může mít směšné a lidské slabosti. Báseň kritizuje hloupost a omezenost vlády a vyzdvihuje zdravý rozum prostého lidu, který je schopen svému králi nakonec odpustit a přijmout ho i s jeho chybami.

Námět:

Námět: Námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, kterou Havlíček přetvořil v politickou alegorii na poměry v Rakouském císařství v polovině 19. století.

Vypravěč:

Příběh je vyprávěn v er-formě. Vypravěčem je sám autor, který v úvodu a závěru básně přímo oslovuje čtenáře, čímž vytváří dojem lidového, ústně tradovaného vyprávění.

Kompozice:

Báseň je členěna do 34 strof.
Kompozice je chronologická, děj je vyprávěn od začátku do konce.
Skladba má rámcovou kompozici – úvod a závěr tvoří oslovení čtenáře.
Stavba příběhu odpovídá klasické pohádce (zápletka, vyvrcholení, šťastný konec).

Jazyk a styl:

Jazyk je spisovný, ale zároveň jednoduchý, lidový, hovorový a humorný, aby byl srozumitelný širokému publiku.
Hovorové výrazy: např. *švanda*, *jazejček*.
Archaismy (zastaralé výrazy): např. *byltě* (byl), *kvas* (hostina), *hudci* (hudebníci), *chřadne* (chřadne).
Využívá přímou řeč, která dodává ději spád a živost.
Styl je satirický a ironický, zlehčuje vážné téma.

Verš a metrum:

Každá strofa má 7 veršů.
Verš je jednoduchý, pravidelný a rýmovaný, což připomíná lidovou píseň.
Rýmové schéma je nepravidelné, nejčastěji se střídá (např. ABCBDDB).

Básnické prostředky v díle:

Alegorie (jinotaj): Celý příběh je alegorií na politickou situaci v Rakouském císařství.
Ironie a satira: Zlehčování královy krutosti a hlouposti.
Personifikace: Basa sama promluví a prozradí královo tajemství.
Přirovnání: ‚dlouhé vlasy na krku nosil jak roj včel‘.
Apostrofa: Oslovení čtenáře v úvodu a závěru básně.

Časoprostor:

Místo: Děj je fiktivně zasazen do Irska, do království krále Lávry. Odkazy na ‚muzikanty z Čech‘ však jasně propojují příběh s českým prostředím.
Doba: Doba není přesně určena, jedná se o pohádkový, neurčitý čas. Alegoricky však odkazuje na autorovu současnost – Rakouské císařství v polovině 19. století.

Postavy:

Král Lávra: V jádru dobrý a lidem oblíbený panovník, který má však jednu velkou slabost – stydí se za své oslí uši a ve strachu z prozrazení se uchyluje ke krutosti. Nakonec se ukáže jako moudrý, když přijme pravdu a odpustí. Představuje alegorii omezeného, ale v podstatě ne zlého panovníka.
Kukulín: Mladý, čestný, ale bojácný a upovídaný holič. Tíží ho tajemství, které nedokáže udržet. Představuje obyčejného člověka, který se nevinně dostane do soukolí moci a je nucen čelit dilematu.
Kukulínova matka: Chudá vdova, milující a statečná matka, která se nebojí přimluvit za svého syna u krále a zachrání mu tak život. Ztělesňuje mateřskou lásku a odvahu.
Basista Červíček: Typická postava českého muzikanta, který nevědomky způsobí prozrazení králova tajemství. Vnáší do příběhu humorný a lidový prvek a je nástrojem osudu.
Poustevník: Moudrý stařec, který Kukulínovi poradí, jak se zbavit tíživého tajemství, aniž by ho přímo prozradil. Symbolizuje moudrost, soucit a nalezení cesty.

Děj:

Děj se odehrává v Irsku, kde vládne dobrý král Lávra. Má však tajemství – dlouhé oslí uši. Aby se to nikdo nedozvěděl, nechává každého holiče, který ho jednou ročně stříhá, po službě popravit. Holiči si každý rok losují, kdo půjde na smrt. Jednoho roku padne los na mladého Kukulína. Jeho matka, chudá vdova, se však za něj u krále přimluví a Lávra mu udělí milost pod podmínkou, že tajemství nikdy nikomu neprozradí. Kukulín se stává královým stálým holičem. Tajemství ho ale nesmírně tíží a trápí. Na radu poustevníka ho zašeptá do dutiny staré vrby u jezera, což mu přinese velkou úlevu. Po čase pořádá král Lávra velký bál, na který pozve i muzikanty z Čech. Jeden z nich, basista Červíček, si cestou ztratí kolíček od basy. Vyřeže si nový z větve oné vrby. Když pak na plese začne hrát, basa sama od sebe hlasitě vykřikne: ‚Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!‘ Tajemství je prozrazeno. Král se nejprve rozzlobí, ale pak zjistí, že jeho poddaní ho kvůli uším neodsoudili a mají ho stále rádi. Lid si na královy uši zvykne, Lávra je přestane skrývat a Kukulín může bez obav dál sloužit jako jeho dvorní holič.

Inspirace a adaptace:

Havlíček se inspiroval starou irskou (případně keltskou) pověstí o králi, který měl zvířecí (oslí nebo koňské) uši. Tuto legendu, známou v různých obměnách po celé Evropě (např. řecký mýtus o králi Midasovi), zpracoval a přetvořil v politickou satiru a alegorii na soudobé poměry v Rakouském císařství.

Zajímavosti:

Ačkoliv je děj zasazen do Irska, postavy jako ‚basista Červíček z Čech‘ jsou jasným odkazem na české prostředí a posilují národní vyznění díla.
Báseň byla napsána v Brixenu během autorova vyhnanství, ale vydána byla až po jeho smrti.
Díky své jednoduché a písňové formě se báseň rychle šířila v ústním podání a v opisech, čímž unikala přísné cenzuře.

Vlastní názor:

Král Lávra je i dnes velmi čtivá a zábavná báseň, která dokazuje, že politická satira nemusí být složitá a nepřístupná. Havlíčkův geniální nápad zasadit kritiku rakouské monarchie do jednoduchého pohádkového příběhu umožnil dílu přežít svou dobu a oslovovat čtenáře napříč generacemi. Humor, lehkost a srozumitelný jazyk z něj činí jedno z nejpopulárnějších děl české literatury, které je zároveň skvělým úvodem do pochopení role alegorie v literatuře.

Doplňující informace:

Znaky [romantismu]: rozpor snu a skutečnosti, individualismus, důraz na cit, touha po svobodě, návrat k přírodě, zájem o exotiku, navazuje na preromantismus

Romantický hrdina: člověk výjimečný, který se bouří proti společnosti, ta jej nechápe, zůstává ve svém boji osamocen. Častý tragický konec. Autobiografické rysy.

Realistický hrdina: průměrný člověk, v průběhu děje se mění a vyvíjí.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.