Kniha: Tyrolské elegie
Autor: Karel Havlíček Borovský
Rozbor přidal(a): Sašenka
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Autor – Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček byl český básník, novinář, překladatel z ruštiny a polštiny, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a kritického realismu u nás. V mládí se chtěl stát knězem, aby mohl promlouvat k lidem. Po škole se vydal do Moskvy aby se zde stal vychovatelem a také se zde setkává s ruskými klasickými díly. Po návratu do Čech se stal novinářem. Některé jeho články se ale nelíbily vládě a proto byl poslán do Brixenu. Krátce po návratu do Čech umírá na tuberkulózu.
Další autorova díla:
Král Lávra, Křest sv. Vladimíra, Epigramy, Obrazy z Rus
Tyrolské elegie
Žánr
satirická báseň
Bližší zařazení
– dílo napsáno 1852 a vydáno 1861
– spadá do období realismu (u nás národního obrození)
– elegie = žalozpěv
– Další autoři: Božena Němcová
Charakteristika díla
– útočná satira na rakouskou vládu a státní policii
– autobiografické
– nesvoboda v době bachovského absolutismu
Děj
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Na cestě ho doprovázel policejní komisař Dedera a další strážní. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města kde povečeřel a počkal až pochroumaní strážní dorazí. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíček zůstává pod dohledem místních orgánů.
Hlavní postavy
Karel Havlíček Borovský – ironický, odvážný, vzpurný, rezignovaný
Doba děje
rok 1851
Místo děje
Německý Brod a cesta do Brixenu
Tématický plán
Celkové téma: výsměch tehdejší vládě
Hlavní téma: cesta do Brixenu
Vedlejší téma: bojácnost policie
Kompoziční plán
Počet částí: 9 zpěvů
Postup: chronologický
Ich forma
Jazykový plán
Jazyk
čtivý, hovorový, citově zabarvený, občasné vulgarismy
Figury a tropy
ironie – od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní po nás posílá
sarkasmus – Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí, v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří
personifikace – borovský kostelíček na mne hleděl
přirovnání – Hloupost mezi národy je bezedná jak drška armády.
Věty
Jednoduché i souvětí, přímá řeč
