Kniha: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Rozbor přidal(a): Emil
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Zasadit úryvek do kontextu díla, určení časoprostoru:
- Úryvek je ze závěru 4. zpěvu, poutník (sám Mácha) po 7 letech přichází na místo popravy Viléma o Silvestru (typicky romantický čas) a v hospodě se dovídá příběh Viléma a Jarmily (ten se skutečně stal v Dubé, poblíž České Lípy). Na místo se znovu vrací 1. máje. Přemýšlí o životě, šťastném dětství, které uplynulo (v mládí je už člověk šťastný jen navenek, v duši má smutek) – ,,to dětinský můj věk“ – smutek, pesimismus vyjadřuje v protikladech, oxymóronech, což je základní znak romantismu, ztotožňuje se s osudem Viléma a Jarmily, stává se součástí tragédie
- Časoprostor: místo popravy Viléma, 7 let po tragédii, typicky romantické kulisy.
Určit téma, myšlenka, motivy:
- téma – nešťastný osud milenců Viléma a Jarmily, osobní traumata básníka, i když sám Mácha uvedl, že to je oslava májové přírody (chtěl zmást cenzuru); myšlenka: úvahy o smrti, vztahu jedince a společnosti, čase, který nám vyměřuje osud; motivy: láska, májová příroda, čas, vina a trest, výrazný motiv země-matky, smutek…
Kompozice: 4 zpěvy a 2 intermezza, složitá vnitřní struktura.
- zpěv: 1. máj – oslava májové přírody, Jarmila čeká na Viléma na břehu jezera, místo něj přijíždí plavec a oznamuje jí, že Vilém bude příštího dne popraven za otcovraždu. Jarmila spáchá sebevraždu = rys romantismu: protiklady – krásná příroda x smrt.
- zpěv: Vilém ve vězení přemýšlí o svém životě, smrti, po níž není vůbec nic (provokativní myšlenka), vině – je vůbec vinen?? Padající kapky mu vyměřují čas.
- intermezzo: Na popravišti čeká sbor duchů na Viléma.
- zpěv: Vilém se loučí se životem, přírodou – jedny z nejkrásnějších veršů č. poezie, poprava.
- intermezzo: Vilémovi přátelé – loupežníci – jsou nešťastní ze ztráty svého vůdce.
- zpěv: Poutník, sám autor, přichází na místo popravy po 7 letech … závěrečný verš – apostrofa (zvolání) Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! – autor se ztotožňuje s tragédií milenců.
Určit lit. druh a žánr:
- Lyricko-epická skladba
- Žánr: básnická povídka, její děj je v pozadí, převažuje líčení pocitů, dojmů, nálad, skládá se z několika zpěvů, typická je pro romantismus: Byron, Puškin…
Označit vypravěče
- Lyrický subjekt /mluvčí/ – v lyricko-epických skladbách LS splývá s rolí vypravěče. Ten buď stojí nad postavami, nezasahuje přímo do děje = objektivní LS, nebo vyjadřuje, co postava prožívá, autor se s ní ztotožňuje a v tomto úryvku přímo vstupuje do děje = Hynku! Jde o subjektivní lyrický subjekt, ich-forma, typický pro romantická díla.
Charakterizovat hl. postavy:
- Vilém: ,,strašný lesů pán“, loupežník, který byl v mládí vyhnán svým otcem z domu, typický romantický hrdina – výjimečná postava, osamělý, vyhraněný individualista, hrdý, ale citlivý člověk, stojí proti společnosti, není pochopen svým okolím.
- Jarmila: miluje Viléma, není schopna vyrovnat se s tragickým osudem svého milého, raději volí sebevraždu.
- Poutník: objevuje se ve 4. zpěvu, ztotožňuje se s autorem, srovnává svůj osud s Vilémovým, mluví o sobě, o svém mládí – poznává, že vše je ztraceno.
Určit formu textu,, typy promluv, veršovou výstavbu:
- Forma: poezie (psaná vázanou formou, ve verších seskupených ve strofách (slokách), ty vyjadřují určitou myšlenku, básnický obraz)
- Typy promluv: řeč (promluva) jedné postavy = monolog, uplatnění přímé řeči;
– výstavba úryvku: rytmus veršů – jamb (nepřízvučná – přízvučná), pro českou poezii není typický, proto na konec veršů dává autor většinou jednoslabičná slova, která jakoby rozezpívají verš, rým: prvních 6 veršů sdružený, další 4 střídavý (abab).
Zhodnotit funkci jazykových prostředků výňatku, uplatnění výrazů z různých vrstev jazyka:
- Mácha je básník s ojedinělou fantazií (oxymórony v ukázce), volí moderní básnické prostředky, do té doby v č. poezii nepoužívané – dovede pracovat s barvami, perspektivou, zvukovými prostředky – eufonií (1. zpěv), s kategorií času (2. zpěv – čas básnický odpovídá reálnému). Skladba je psána spisovným jazykem – archaismy: neb, dalekoť, umrlý, takť, strůny, poetismy (slova básnická) – v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály … (velké množství).
Vyhledat a určit obrazná pojmenování (tropy) a figury:
- Tropy: metafory – co jiskry v jezeru, přirovnání – umrlý jako stín, epiteta – smutný zrak, vřelé slzy, vyhaslé světlo, personifikace – slzy si hrály, oxymórony – velké množství : dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní … zbortění harfy tón, ztrhané strůny zvuk … atd.
- Figury: anafory (stejná slova na začátku veršů) – daleko – dalekoť, takť – tak, zašlého – zašlé, inverze (obrácený slovosled) – po mé si tváři hrály…
Lit. hist. kontext
Zařadit dílo do kontextu autorovy tvorby:
- Máj je nejen vrcholné dílo H. Máchy, ale i č. literatury, i když Mácha své první verše psal německý, 1. česky psaná je báseň Svatý Ivan, ostatní básnická tvorba už není dnes tak známá. Próza: autobiografická díla Márinka (prozaické pasáže se střídají s veršovanými, děj se odehrává v chudinské čtvrti Na Františku, vypravěč se během krátkého setkání zamiluje do krásné dívky, po návratu z cest se dovídá, že zemřela) a Večer na Bezdězu.
- Nejznámější román Cikání svým námětem připomíná Máj – vražda svůdce, sebevražda milenky… Mácha chtěl napsat 4dílný historický román KAT, realizoval pouze 1. díl – Křivoklad.
- Pouť krkonošská je 1. českým hororem. Deník – otevřeně, ale v zašifrované formě, píše o svém bouřlivém intimním životě.
Zařadit autora do lit. kontextu:
- K. H. Mácha (1810-1836), ač zemřel mladý, je největším českým básníkem, zakladatelem moderní č. poezie – ,,kníže č. básníků“, jeho Máj patří k nejvydávanějším dílům, na ilustracích se podíleli – nejslavnější č. malíři (M. Aleš, K. Svolinský, J. Zrzavý, C. Bouda, Jar. Šerých aj.), je prakticky jediný představitel romantismu v č. lit., ve své době nebyl pochopen, byl příliš moderní, nesrozumitelný, jeho revolta, názory, že po smrti není nic, byly nepřijatelné, stejně jako témata (otcovražda, sebevražda) – kritika J. K. Tyla: Rozervanec
