Kniha: Havran
Autor: Edgar Allan Poe
Přidal(a): Benchwarmer
Edgar Allan Poe (*1809 – †1849)
- Edgar Allan Poe byl americký básník, prozaik, literární teoretik a esejista. Je považován za zakladatele detektivního a hororového žánru a za jednoho z hlavních představitelů amerického romantismu.
- Jeho dílo je charakteristické tajemnou, mystickou a často až morbidní atmosférou. Často se zabýval tématy smrti, šílenství, ztráty a bolesti. Jeho styl je precizní, s důrazem na psychologii postav a budování napětí.
Další díla:
- Jáma a kyvadlo (1842) – hororová povídka
- Černý kocour (1843) – hororová povídka
- Vraždy v ulici Morgue (1841) – považována za první detektivní povídku
- Zánik domu Usherů (1839) – gotická povídka
- Annabel Lee (1849) – lyrická báseň
Literárně-historický kontext
Romantismus (USA)
- Nešťastná láska k mrtvé milence Lenoře.
- Hlavní hrdina je osamělý, melancholický, pesimistický a zoufalý ze smrti milenky, hledá útěchu u Boha.
- Přítomnost zvláštního, tajemného havrana.
- Dílo je postaveno na rozporech, například láska versus smrt nebo bouře venku versus klid v pokoji.
- Konec je pochmurný a beznadějný.
Další autoři:
- Nathaniel Hawthorne
- Herman Melville
- Walt Whitman
Rozbor díla: Havran
Základní charakteristika:
Téma a motivy:
- Hlavní téma: Zoufalství muže nad smrtí milované ženy a nemožnost jejího znovunalezení.
- Motivy: Smrt (postava Lenory), smutek, samota, tajemno (havran), krása spojená se smrtí, ztracená láska.
Hlavní myšlenka:
- Báseň zkoumá hlubiny lidského žalu, beznaděje a postupného propadání šílenství. Ukazuje, jak se člověk v zoufalství může sám utvrzovat ve své bolesti a jak se vnější symbol (havran) může stát ztělesněním vnitřní temnoty a ztráty víry v posmrtné shledání.
Vypravěč:
- Vyprávění je vedeno v ich-formě z pohledu hlavního hrdiny, což umožňuje čtenáři hluboký vhled do jeho psychiky a prožívání.
Kompozice:
- Báseň je tvořena 18 šestiveršovými strofami (slokami).
- Vyznačuje se gradací – napětí se postupně zvyšuje s každou další otázkou a havranovou odpovědí.
- Klíčovým kompozičním prvkem je refrén, který se opakuje na konci každé sloky. V originále zní „Nevermore“, v českých překladech nejčastěji jako „už víckrát ne“ nebo „nikdy víc“.
Jazyk a styl:
- Jazyk je spisovný, knižní až archaický, což dodává básni slavnostní a ponurý tón.
- Autor používá bohatý básnický jazyk plný obrazných pojmenování.
Verš a metrum:
- Rytmus básně je trochejský (stopy se skládají z jedné přízvučné a jedné nepřízvučné slabiky).
Básnické prostředky v díle:
- Metafora: přenesená pojmenování (např. „vyndej zobák z mého srdce“).
- Epiteton: básnický přívlastek (např. „jasnou dívku Lenoru“).
- Refrén: opakování verše „Havran dí: ‚Už víckrát ne.‘“
- Zvukomalba (eufonie a kakofonie): práce se zvuky a hláskami pro navození atmosféry.
- Symbolismus: havran jako symbol smrti, zla a beznaděje.
Časoprostor:
- Místo: Osamělý pokoj vypravěče, který kontrastuje s bouří venku.
- Čas: Ponurá prosincová půlnoc, 19. století.
Postavy:
- Vypravěč: Osamělý, melancholický a pesimistický muž. Je zoufalý ze smrti své milenky Lenory, nostalgický a stále na ni myslí, což jej naprosto ovládá. Proto přikládá nemístný význam havranovi, jenž se naučil opakovat jedno slovo. Pokládá mu otázky ohledně mrtvé milenky, i když předem zná odpověď, čímž dochází k sebetrýznění. Hledá útěchu u Boha. Havran v něm nejprve vyvolává neklid, který se postupně mění na hrůzu.
- Havran: Tajemný pták, který se naučil opakovat jedno slovo (v originále „Nevermore“). Zpočátku působí na vypravěče směšně, ale postupně v něm začíná budit hrůzu a stává se symbolem zoufalství a beznaděje.
Děj:
Nešťastný, osamělý muž je o půlnoci vyrušen od svých myšlenek na mrtvou milenku Lenoru podivným šramotem. Dovnitř vletí černý havran, jemuž vypravěč pokládá otázky, které zprvu nemíní vážně, poté se ale stává neklidným a postupuje k sebetrýznění (gradace). Havran na každou z otázek odpoví „už víckrát ne“. Když se ho vypravěč zeptá, jestli se se svou láskou setká alespoň v ráji, přestože předem zná odpověď, po havranově „už víckrát ne“ propadne v zoufalství. Báseň má pochmurný konec.
Vlastní názor:
Havran je dle mého názoru velmi dobře propracovaná báseň, jež na nás působí tajemně až děsivě, čehož je dosaženo zejména užitím havrana jako symbolu zla, jenž umocňuje vypravěčovo zoufalství nad mrtvou milenkou, a také opakováním refrénu „už víckrát ne“. Báseň jsem četla také v anglickém originále a musím uznat, že se mi líbil daleko více než český překlad, i když jsem nerozuměla úplně všemu, zejména zastaralým a knižním výrazům.
Úryvek z díla:
„Proroku,“ dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru kdy v náruči své přivine“ –
havran dí: „Už víckrát ne.“__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__
„Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! –
nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!“
Havran dí: „Už víckrát ne.“__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__
…a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se – víckrát ne.__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
