Havran – rozbor díla k maturitě

Kniha: Havran

Autor: Edgar Allan Poe

Přidal(a): Miruška (Miroslava Jeřábková)

Edgar Allan Poe (*1809 – †1849)

• Americký prozaik, básník a esejista, narodil se v Bostonu v rodině kočovných herců a zemřel v Baltimoru.
• Je považován za zakladatele detektivního žánru a moderního hororu.
• V jeho dílech se objevuje záhadnost, kontrasty, smutek, úvahy o smrti (typický romantismus) i řeč symbolů a snaha o čistou poezii (což ho zařazuje k předchůdcům moderní poezie).
• Převažuje u něj motiv strachu, hrůzy až hororu, přičemž původem strachu je často lidská zloba nebo šílenství.
• Měl ohromné finanční i soukromé problémy, potýkal se s alkoholismem a hazardem. Oženil se se svou čtrnáctiletou sestřenicí Virginií, která později zemřela na tuberkulózu. Sám zemřel za nejasných okolností (nalezen v kómatu na ulici).

Další díla:

• Jáma a kyvadlo – stěžejní hororová povídka.
• Černý kocour – psychologická hororová povídka.
• Vraždy v ulici Morgue – první moderní detektivní povídka.

Literárně-historický kontext

Světový romantismus 1. poloviny 19. století

• Dílo spadá do období světového romantismu 1. poloviny 19. století.
• Romantismus klade důraz na cit, individualitu, tajemno, fantazii a rozpor mezi snem a skutečností.
• Autoři často pracují s různými smysly vnímání, idealizují skutečnosti a snaží se zobrazovat nálady, emoce a pocity, které nelze realisticky popsat.

Další autoři:

• Victor Hugo – francouzský romantismus (Chrám Matky Boží v Paříži).
• George Gordon Byron – anglický romantismus, tvůrce byronské povídky.
• Alexandr Sergejevič Puškin – ruský romantismus (Evžen Oněgin).

Rozbor díla: Havran

Základní charakteristika:

• Jedná se o baladickou lyricko-epickou báseň, místy ponurou až tajemnou.
• Výrazným prvkem celé básně je stále se opakující refrén.

Téma a motivy:

• Smutek, ztráta milované osoby, beznaděj, strach, samota, tajemno.
• Motiv havrana jako symbolu zla, truchlivosti a nevědění.

Hlavní myšlenka:

• Vyjádření pocitu bezradnosti, bezmocnosti a strachu z toho, že duše nenajde po smrti odpuštění a nikdy se nevzchopí.

Námět:

• Námět: Smrt krásné ženy (Lenory).
• Námět: Báseň vyšla v roce 1845, zatímco Poeova manželka Virginia zemřela na tuberkulózu až v roce 1847. Báseň tedy nemohla vzniknout jako reakce na její smrt, jak se někdy mylně uvádí.

Vypravěč:

• Báseň je psána v ich-formě.
• Lyrický subjekt (básník/milenec) uvažuje o smrti a o tom, zda se ještě setká se svou láskou.

Kompozice:

• Jedná se o baladu (lyricko-epická báseň s tragickým dějem).
• Báseň je členěna do 18 slok.
• Každá sloka má stejný počet veršů (v originále i v překladech V. Nezvala a J. Vrchlického je to vždy 6 veršů).
• Délka slov ve verši se liší.
• Děj postupuje chronologicky.
• Na konci každé sloky se opakuje refrén.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, autor psal převážně knižní češtinou (v překladech).
• Objevuje se inverze, velké množství přívlastků a podstatných jmen středního rodu (uvěření, ustání, znenadání).
• Zastaralé výrazy (kuropění) a ojediněle expresivní výrazy.
• Často narážíme na přímou řeč, a to téměř v každé sloce.

Verš a metrum:

• Trochej – střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky.
• Pokaždé se rýmuje předposlední verš s předpřeposledním.

Básnické prostředky v díle:

• Epifora – opakování slov na konci veršů (např. „opusť sochu, havrane!“).
• Aliterace – opakování stejných hlásek na začátku slov.
• Metafora – přenesení významu (např. „z mého srdce“).
• Symbolika – havran (truchlivost, zlo), černá barva (deprese), Pallas Athéna (učenost).
• Mene tekel – naléhavé varování, tajemná výstraha.

Časoprostor:

• Děj se odehrává v noci (o půlnoci), v zimě, během bouřky.
• Prostorem je tmavý, ponurý pokoj hlavního hrdiny, osvětlený jen lampou.

Postavy:

• Básník (milenec): Truchlící muž, který ztratil svou lásku Lenoru. Je osamělý, propadá beznaději, úzkosti a možná i šílenství či halucinacím. Klade havranovi otázky, i když ví, jaká bude odpověď.
• Havran: Tajemný černý pták, který vletí do pokoje a usadí se na bustě Pallas Athény. Stává se symbolem zla, smutku a truchlivosti. Na všechny otázky odpovídá slovem „nevermore“.
• Lenora: Zemřelá milenka hlavního hrdiny. Ztělesňuje ideál krásné ženy, jejíž ztráta je příčinou básníkova žalu.

Děj:

Jednoho zimního večera sedí osamělý muž ve svém pokoji, má horečku a truchlí pro svou zemřelou lásku Lenoru. Znenadání uslyší tiché zaklepání na dveře a později na okno. Když okno otevře, vletí dovnitř majestátní černý havran a usadí se na mramorové bustě Pallas Athény nade dveřmi.

Básník, zpočátku pobavený ptákovou vážností, mu začne klást různé otázky. Ptá se ho na jeho jméno, na to, zdaž najde balzám v smrti, nebo jestli se na věčnosti ještě někdy potká se svou milovanou Lenorou. Na všechny jeho naléhavé a stále zoufalejší dotazy havran stereotypně odpovídá jediným slovem.

V závěru básně si muž uvědomuje, že havranova odpověď je definitivní. Pták se stává symbolem zla a věčného smutku, který nikdy neopustí básníkův pokoj. Duše hlavního hrdiny je pohlcena stínem havrana a už nikdy se nevzchopí.

Zajímavosti:

• Vítězslav Nezval ve svém překladu refrén nepřekládal, ale zachoval původní anglické „nevermore“. Jaroslav Vrchlický refrén překládá jako „nikdy víc“ (výraz „pranic víc“ je použit pouze v první sloce).
• Vrchlického překlad Havrana zachovává původních 6 veršů ve sloce, ačkoli se někdy mylně uvádí, že jich má 11.
• V anglickém originále se báseň jmenuje *The Raven*, což v přesném zoologickém překladu znamená krkavec, nikoliv havran (anglicky *rook*).

Úryvek z díla:

Tu má duše vzmužila se; řek jsem bez rozpaků v hlase:
„Prosím, pane, nebo paní, odpusťte mi velmožně;
avšak byl jsem v polospaní, když jste přišel znenadání,
přeslechl jsem zaklepání – je to skoro nemožné,
že jste klepal vy“ – a poté otevřel jsem úslužně –
venku tma a víc už ne.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Doplňující informace:

Porovnání s realismem: Pokud srovnáme tuto báseň s realistickou tvorbou (např. *Ve stínu lípy* od Svatopluka Čecha), zjistíme zásadní rozdíly. Realisté vnímají a popisují vše tak, jak to je, bez idealizace (např. přesný popis vzhledu a práce krejčího). Romantici naopak pracují se smysly, fantazií a snaží se zachytit nálady, emoce a pocity, které nelze jednoduše nakreslit nebo realisticky popisovat. Romantici si mnohé okamžiky přikreslují. Pro srovnání jsem vybrala právě tyto dvě básně.

Filozofie básnické skladby: Poe napsal úvahu, kde racionálně vysvětluje, jak Havrana komponoval. Tvrdil, že báseň má být krátká, aby se dala přečíst na jedno posezení (zvolil 108 veršů). Tónem básně měl být smutek a námětem smrt krásné ženy, protože krása je jediným plnohodnotným oborem poezie. Refrén měl tvořit „čep, na němž by se mohla celá stavba otáčet“, a musel být zvučný (využití samohlásky „o“ a souhlásky „r“ ve slově *nevermore*). Kompozici začal tvořit od vrcholné strofy (třetí od konce), aby dosáhl maximálního účinku zoufalství. Děj umístil na nějakém vymezeném místě (pokoj) a náznakovost posledních dvou slok měla pronikat celým předcházejícím vyprávěním.

Medicínsko-literární úvaha: MUDr. Miroslav Macek analyzoval báseň z lékařského hlediska. Zatímco Poe popisuje racionální tvůrčí proces, Macek vidí v díle projevy alkoholika typu delta. Deprese a bezradnost jsou podle něj příznaky predelirantního stavu, a samotný havran může být projevem mikrozoopsie (halucinace drobných zvířat). Macek pátral v dobových listech a zjistil, že Poeova podporovatelka Lenora Bucková se odstěhovala, protože nesnášela jeho alkoholismus. Psaly se tam důvody jejího odchodu, což mohlo být podnětem k napsání básně.

Porovnání anglické a holandské verze: V obou verzích byl dodržen rým, avšak v holandské verzi je mnohem více slov, což omezuje pauzy během věty. Přízvuk je zřetelnější v angličtině. Intonace u refrénu *nevermore* je v angličtině spíše klesavá, kdežto v holandštině místy stoupavá. Holandština klade větší důraz na výslovnost (zejména hlásky „r“) a působí hrubším dojmem.

Vrchlického pokus: Vrchlický byl představitelem lumírovců a literaturu se snažil povznést na evropskou úroveň. Svůj překlad pojal tak, aby se přiblížil ke společenskému dění (dobová aktualizace). Nesetkáme se u něj s takovým popisem pocitů nebo myšlenek jako u V. Nezvala.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.