Kniha: Havran
Autor: Edgar Allan Poe
Rozbor přidal(a): Miruška
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Jméno: Miroslava Jeřábková
ZÁKLADNÍ INFORMACE O AUTOROVI
➔Byl to americký prozaik a básník, který se narodil roku 1809 v Bostonu v rodině kočovných herců a zemřel roku 1849 v Baltimoru.
➔V jeho dílech se objevuje jak záhadnost, kontrasty, smutek, úvahy o smrti (typický romantismus) tak řeč symbolů a snaha o čistou poezii (což ho zařazuje do moderní poezie). Tudíž nemůže s přesností říci, do jakého směru ho můžeme zařadit.
➔Svá díla psal v první polovině 19. století, mezi jeho nejznámější dílo patří Havran.
ROZBOR DÍLA
➔jedná se o baladickou lyrickou epickou báseň, místy ponurou až tajemnou
➔výrazným prvkem celé básně je stále se opakující refrén „nevermore“
➔v jeho dílech převažuje motiv strachu, hrůzy, až hororu (původ strachu je lidská zloba)
➔pravděpodobným námětem básně byla smrt jeho lásky Virginie (která zemřela na turbekulózu v příliš nízkém věku)
Tematika
Tato kniha vypráví o muži. Jednoho zimního večera měl horečku a znenadání mu na okno zaťukal havran. Havran se usadí výhružně na bílém poprsí mramorové busty Pallas Athény a básník mu začal klást různé otázky např. „zdaň. najdu balzám v smrti, zda tvá věštba uhádne“ nebo také jestli se na věčnosti ještě někdy potká s Lenorou (se svojí láskou). Na všechny jeho otázky mu havran odpovídá „nevermore“ – už víckrát ne (v překladu od V. Nezvala) nebo také a pranic víc (v překladu od Vrchlického). Děj se odehrává v noci při bouřce. V závěru básně se havran stává symbolem zla a duše hlavního hrdiny se nikdy nevzchopí.
Kompozice
Jedná se baladu (lyricko-epická báseň s tragickým dějem až tragickým koncem). Báseň je členěna do 18 slok.Je psáno ich-formou (básník uvažuje o smrti, uvažuje o tom, zda se ještě setká se svojí láskou). Každá sloka má stejný počet veršů (u Vrchlického vždy 11 veršů, u Nezvala vždy 6 veršů). Délka slov ve verši se liší. Báseň je členěna na odstavce, je psána chronologicky. Na konci každé sloky se opakuje výraz „nevermore“, který tu funguje jako refrén. Rým nemůžu s přesností určit, avšak pokaždé se rýmuje předposlední verš s předpřeposledním.
Tu má duše vzmužila se; řek jsem bez rozpaků v hlase:
„Prosím, pane, nebo paní, odpusťte mi velmožně;
avšak byl jsem v polospaní, když jste přišel znenadání,
přeslechl jsem zaklepání – je to skoro nemožné,
že jste klepal vy“ – a poté otevřel jsem úslužně –
venku tma a víc už ne.
Často v této básni narážíme na přímou řeč, a to téměř v každé sloce.
Jazyk
Jazyk je spisovný. Objevuje se tu inverze, dále je tu velké množství přívlastků a podstatných jmen středního rodu např. uvěření, ustání,znenadání (což se už nevyskytuje v posledních verších básně), zastaralé výrazy např. Kuropění, ojediněle expresivní výrazy. Autor psal převážně knižní češtinou.
Často se tu setkáváme s opakováním jednoho i více slov (epifora) a to ve sloce 3., 5., 6., 7., 9., 12., 13., 14., 15., 17., 18. např.
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!“
Toto opakování slov se objevuje pouze v předposledních dvou verších. Setkáme se tu i s opakování výrazu „mene tekel“ (v překladu naléhavé varování, tajemná výstraha) např.„Proroku,“ dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,…
Autor v této básni vyjadřuje pocit bezradnosti, bezmocnosti, samoty, pocity strachu z toho, že jeho duše nenajde po smrti odpuštění. A to se projevuje různými smysly vnímání. V první sloce píše, jak znenadání něco zaťukalo na dveře, tento strach z toho, že hlavní hrdina nemá zdání, kdo by to mohl být, se projevuje i dále v druhé, třetí,čtvrté sloce. Sluchové vnímání nás provází celou skladbu, neustálé hlavní hrdina slyší tajemné zvuky, povídá si s havranem, který přiletěl do jeho pokoje, ptá se ho na různé otázky a havran mu odpovídá. Zapojuje i zrak, havran je černý (černá barva-depresivní barva). Pokoj, ve kterém se se nachází už vypovídá, že báseň bude ponurá (pokoj je pravděpodobně hodně tmavý, jedna lampa, která vydává malé množství světla). Děj se totiž odehrává v zimě, při bouřce (bouřka může v někom vyvolat pocity strachu). Symbolem strachu a nevědění se stává tedy černý havran.
Pokud srovnáme tuto báseň s nějakou realistickou básní, pak zjistíme, jak se tyto 2 skladby od sebe liší. Realisté vnímají vše tak jak je, a to bez zkreslení, bez idealizace, bez toho, aniž by si něco domýšleli, kdežto romantici (mezi které řadíme i E.A.Poea) ve svých dílech pracují s různými smysly vnímaní, často si idealizují skutečnosti, objevuje se tu fantazie, situaci se snaží popisisovat tak, aby ji lidé vnímali všemi svými smysl. Snaží se zobrazovat věci, které se nedají realisticky popsat a to nálady, emoce, pocity. Z toho vyplývá, že realisté popisují věcí, přesně tak jak vypadají (dokázali bychom je i lehce nakreslit) a naopak romantici si mnohé okamžiky přiklesují, popisují pocity a nálady (což bychom asi stěží nakreslili). Pro srovnání jsme vybrala báseň Ve stínu Lípy od Svatopluka Čecha a Havran od E.A. Poea.
Pokud srovnáme tyto dvě ukázky, a to tedy realistické dílo a romantické dílo, všimneme si, že realisté se pokoušeli o ztvárnění díla, tak jako by to bylo ve skutečnosti. Konkrétně v ukázce ze sbírky Ve stínu lípy autor popsal krejčího, co nosí, jako vypadá, jakou práci vykonává. Ale když se zaměříme na ukázku z Havrana, všimneme si, že autor se pokouší v této skladbě popsat pocity, to co cítí, z čeho má strach. Snaží se to popsat tak, abychom to mohli vnímat všemi smysly.
Filozofie básnické skladby
V této úvaze se vrací k tomu, jak vlastně jeho skladba vznikla. Vrací se k té nejznámější a to k Havranovi. Nejprve se zaměříme na délku celé skladby. Podle autora by báseň měla být krátká z toho důvodu, aby ji čtenář mohl přečíst na jedno posezení. Aby báseň vyhovovala prostému i vytříbenému vkusu, má báseň 108 veršů (původně jich měla mít jen 100). Jeho báseň se má zaměřit na krásno, říká totiž, že jediný plnohodnotným oborem poezie je krása. Jako tón básně zvolil smutek. Ve své Filozofii vysvětluje, že krása dokáže dohnat citlivou duši až k slzám,a že smutek je ze všech básnických tónů nejoprávnější. Poté začal uvažovat o refrénu. „nějaký čep, na němž by se mohla celá stavba otáčet„.Říká, že refrén by se měl omezit na lyriku, měl by zachytit jak zvuk tak i myšlenku, musel být krátký, protože ho autor chtěl znovu a znovu obměňovat. Jelikož se tedy pro refrén rozhodl, musel báseň rozdělit na sloky, a každá sloka by měla být uzavřena refrénem. Refrén musí být zvučný a musí vynikat jakýmsi prodloužením. Ve svém refrénu uvažoval o použití samohlásky o se spojením se souhláskou r. Rozhodl se použití slova nevermore, které se mu údajně hned vynořilo z hlavy. Začal si potom uvědomovat, kdo by toto slovo mohl pronášet, Nejprve pomýšlel na papouška, ale později ho vytlačil havran, jakožto symbol smutného tónu. Když uvažoval o námětu, měl jasnou myšlenku, že nejsmutnějším námětem je bezpochyby smrt. A tento námět je nejbáječnější právě tehdy, když je spjat s krásou. Proto tedy zvolil námětem smrt krásně ženy. Dále se zaměřoval na to, kdo bude klást otázky, kdo odpovídat. Přišel tedy k tomu závěru, že první otázku položí milenec, a havran mu poprvé odpoví nevermore. Přišel na to, že první otázka může být všední, druhá už méně, třetí ještě méně a to se bude neustále stupňovat až do té doby, až mu nakonec dává docela jiné otázky a na těchto otázku mu velmi záleží. Při všech těchto rozhodnutí složil nejprve vrcholnou strofu, která je třetí od konce, na kterou bude nevermore konečnou odpovědí, tato odpověď v milenci vyvolá to největší zoufalství. Touto slokou si postavil vrchol, a od toho odvíjel kompozici celé skladby. Pokud se zastavíme u metra, autor použil trochej (střídání nepřízvučné a přízvučné slabiky). Používal tu také hodně rýmů, aliterací a střídá se délka veršů. Když přemýšlel o prostoru, kde by se měla skladba odehrávat, s přesností věděl, že děj by měl být na nějakou vymezeném místě. Rozhodl se dát milence do jeho pokoje, kde se svou milenkou strávil krásné chvíle. Bouřku v noci použil jako kontrast s klidným pokojem, ve kterém se milenec nachází. Havrana nechal usednout na poprsí Athény Pallas právě proto, že to vysvětluje milencovu učenost a také pro zvučnost slova Pallas. Uprostřed básně si vypomohl kontrastem, havran vejde do pokoje a čepýří se a natřásá se. Poté nastává rozmlouvání s havranem. Dojdeme-li až k samotnému závěru celé balady, čeká na nás rozuzlení. Milenec má poslední dotaz, jestli se setká se svou milenkou po smrti, a na to mu havran odpovídá nevermore. Havran se slovo nevermore naučil odříkávat, což milenec uhádne, ale přesto se ho stále ptá na různé otázky, i když mu havran vždy odpoví nevermore. Autor přidá ještě 2 sloky a naznákovost těchto 2 slok měla pronikat celým předcházejícím vyprávěním. Právě v těchto 2 slokách je obsažen první metaforický obrat „z mého srdce“. Během celé skladby vidí čtenář v havranovi nějaký symbol, ale až právě tady mu dojde, že havran je symbolem truchlivosti (a to až úplně v poslední sloce).
Filozofie básnické skladby:
funkční styl: umělecký
slohový postup: úvahový
útvar: úvaha
Medicínsko-literární úvaha nad překladem Poeova Krkavce
Nyní se zastavím u další úvahy, kde se autor soustřeďuje na to, jak vzniklo dílo Havran, tentokrát od doktora Miroslava Macka.
MUDr. Miroslav Macek se zastavil u Filozofie básnické skladby. Zatímco E.A. Poe vidí za ztvárněním své skladby racionální tvůrčí metodu, náhodu a intuici, doktor Miroslav Macek toto dílo vidí jako ztvárnění alkoholika tzv. typu delta. Ve své úvaze začal rozebírat skladbu od počátečního verše. Ten vyjadřuje to, že hladina alkoholu v krvi je zvýšena trvale a že se pomalu blíží ke stádiu deliria. Popisuje to, že deprese, smutek a bezradnost, která se objevuje v díle, je příznakem predelirantího stavu. Zastavuje se nad tím, že překladatelé a vykladače Poeova Krkavce tento jeho stav je přičiněním smrti dívky Lenory, ale o smrti ve skladbě autor nemluví. Doktor Macka pátral v rubrikách a listech a našel ve společenské rubrice listu Evening Mirror ze dne 28.11.1844 vysvětlení jeho stavu. Psali se tam důvody, proč přišli o svojí velkou podporovatelku Lenoru Buckovou. Lenora se přestěhovala. Zřejmě už nemohla dále snášet alkoholismus svého přítele. I jeho přátelé v alkoholismu viděli problém, a tak postupně o všechny přicházel. Podle Macka je logická a jasná časová posloupnost, poněvadž 27.11.1844 odchází Lenora z města, den nato vychází v Evening Mirror oznámení, že v prosinci 1844 prožívá alkoholickou psychózu a 29.1. 1845 vydává v těchto listech báseň Havran. Dále Macek ve své úvaze popisuje, že Poe měl tzv. Mikrozoopsi, což je halucinování drobných zvířat (havran), poté údajně upadá do krátkého komatu, kde prožívá další halucinace, tentokrát čichové, ale i sluchové. Další sloky popisují hádku s havranem, pocity úzkosti a beznaděje což je projevem paranoidní alkoholické psychózy. Závěrečná sloka poukazuje na to, že autor si svůj stav dokonce i uvědomoval, nicméně s tím nic nedělá. Přichází o všechny své přátele, stále pije a 3.10.1849 ho našli v bezvědomí na ulici, a posléze za 4 dny umírá.
Je dobré si také povšimnout toho, že The Raven znamená v překladu krkavec, kdežto the rook je překladu havran.
Pokud si připomene životní osudy autora, pak zjistíme, že v podstatě pan Macek měl v hodně věcech pravdu. Vždyť E.A.Poe měl ohromné problémy, jak finanční tak i soukromé. Studoval na akademii ve Virginii, tam už začal mít problémy s alkoholem a hazardem. Nejprve se pohádal se svým bratrem a ten ho přestal podporovat na univerzitě. Poe se proto zapsal na vojenské akademii ale pro svou nedisciplinovanost byl brzo vyhozen. I přes všechny jeho problémy měl pár úspěchů, a dokonce se i oženil, a to se svou sestřenicí Virginii, které bylo čtrnáct let. Byl šéfredaktorem novin, jenomže díky jeho problémům s pití a drogami byl záhy propuštěn. Takže zažil chvíli slávy ale o tuto slávu později přišel a zase se z něho stal zoufalec. Jeho žena mu zemřela na tuberkulózu a on sám zemřel jako ztroskotanec. Našli na zemi na baltimorském chodníku opilého, a zřejmě i pod vlivem opia, a našli ho tu v komatu. Byl převezen do nemocnice, a tam zemřel. To jsou všechno právě ty chvíle, které by mohli být podmětem k napsání Havrana.
Medicínsko-literární úvaha nad překladem Poeova Krkavce
funkční styl: publicistický
slohový postup: úvahový
útvar: úvaha
Porovnání anglické a holandské verze Havrana
Co se týká kompozice, v obou verzí byl dodržen rým. Tedy rýmují se 2 předposlední sloky, veršů v 1 sloce je stejný počet, avšak pokud se podíváme na počet slov, zjistíme, že v holandské verzi jich je mnohem více. Jen ojediněle se setkáme s pauzou během jedné věty, právě díky velkému množství slov ve větě. Toto ale angličtina umožňuje. Z toho vyplývá, že u anglické verze se setkáváme s větším počtem větných úseků. Co se týká přízvuku, je zřetelnější v angličtině, rozpoznáme ho tam lépe.Intonace a melodie u refrénu nevermore je v angličtině spíše klesavá, kdežto v holandštině se mi zdá místy i stoupavá nebo bez jakékoliv změny. V holandštině se klade větší důraz na výslovnost, tím, že jazyk je podstatně hrubší než jazyk anglický. Největší důraz se klade na písmenko r, dá se říct,že téměř v každém druhém slově se nachází. S tematikou se obě dvě verze vypořádaly stejně, dodržely základní téma.
Vrchlického pokus-Havran
První rozdíl spatřujeme už na první pohled. Báseň má méně slov v jednom verši, více veršů v jedné sloce, ale dodržel stanovenou laťku-18 slok. Slovo nevermore přeložil také jinak, a to jako pranic víc. Nesetkáme se tu s popisem pocitů, nebo myšlenek, tak jako u V. Nezvala. Vrchlický byl představitelem lumírovců, literaturu se snažil povznést na evropskou úroveň, a v jeho dílech se objevuje myšlenka, že lidstvo se neustále vyvíjí k humanitě. Vrchlický svůj překlad pojal tak, aby se přiblížil ke společenskému dění (=dobová aktualizace).
