Kniha: Tartuffe (Pokrytec)

Autor: Molière (Jean-Baptiste Poquelin)

Přidal(a): Karla

Molière (Jean-Baptiste Poquelin) (Molière (*1622 – †1673))

• Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského a světového klasicismu.
• Jeho otec byl čalouník. Molière byl původně herec, později se stal ředitelem vlastní kočovné společnosti a účinkoval také na královském dvoře Ludvíka XIV.
• Věnoval se zejména tzv. nízkým literárním žánrům, jako je satira, bajka a především komedie.
• Jeho díla byla odvážná, často zesměšňoval šlechtu, její snobskou morálku a další nešvary tehdejší společnosti.
• Zemřel 17. února 1673 krátce po svém posledním představení ve hře Zdravý nemocný, v níž hrál hlavní roli.

Další díla:

• Létající doktor
• Žárlivý Petřík
• Potřeštěnec
• Lakomec
• Hoře lásky
• Zamilovaný doktor

Literárně-historický kontext

Klasicismus

• Dílo spadá do období klasicismu ve francouzské literatuře 17. století.
• Název klasicismus vznikl ve Francii v 17. století a odvozuje se od latinského slova ‚classicus‘ (vynikající, vzorový). Inspiraci hledal v antickém umění.
• V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Typické pro toto období jsou literární salony, kde se literární díla předčítala, kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo.
• Literární tvorba se dělila na dva proudy: ‚vysoká‘ (eposy, ódy, hymny, tragédie), která zpracovávala vznešená témata a líčila urozené hrdiny (náměty většinou z antiky), a ‚nízká‘ (komedie, bajka, satira), která zobrazovala život měšťanstva i venkovanů, často s komickým nadhledem.

Další autoři:

• Jean de La Fontaine – Bajky (Francie)
• Pierre Corneille – Cid (Francie)
• Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů (Itálie)

Rozbor díla: Tartuffe (Pokrytec)

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Komedie (satirická měšťanská komedie)

Téma a motivy:

• Téma: Kritika pokrytectví, falešné zbožnosti a lidské důvěřivosti.
• Motivy: Podvod, lež, intriky, zaslepenost, chamtivost, povýšenost, faleš, rodinné vztahy, spravedlnost.

Hlavní myšlenka:

• Dílo poukazuje na nebezpečí slepé víry a zneužívání náboženství pro osobní obohacení. Varuje před pokrytectvím a zdůrazňuje hodnotu rozumu a kritického myšlení.

Námět:

• Námět: Příběh podvodníka, který se pod maskou zbožnosti vetře do rodiny bohatého měšťana, aby ji mohl ovládnout a připravit o majetek.

Vypravěč:

• Jedná se o dramatický text, děj je tedy zprostředkován přímou řečí postav (dialogy a monology) a scénickými poznámkami. Vypravěč v díle není.

Kompozice:

• Komedie je členěna do pěti dějství.
• Děj je chronologický a dodržuje aristotelovskou jednotu místa (Orgonův dům), času (jeden den) a děje (ústřední zápletka s Tartuffem).

Jazyk a styl:

• Dílo je psáno ve verších (v originále alexandrínech).
• Jazyk je spisovný, ale charakterizován podle společenského postavení postav. Objevují se v něm hovorové prvky, zejména v promluvách služky Doriny.

Básnické prostředky v díle:

• Přirovnání: *má jazyk jako bič* (rozkazuje, přikazuje, ubližuje slovem)
• Metafora: *hlavu pěkně mámí* (někoho ošálit laskavostí), *zrovna se k němu vine* (k někomu se lísat, tulit), *tupě oči třeští* (dívá se prázdným pohledem), *je do něj paf* (je do něj zblázněný, poslouchá ho na slovo), *svou kavku podškubává* (okrádá ho)
• Metonymie: *honí celý dům* (rozkazuje všem obyvatelům domu)

Časoprostor:

• Místo: Dům bohatého měšťana Orgona v Paříži.
• Čas: 17. století, za vlády Ludvíka XIV. Děj hry se odehraje během jediného dne.

Postavy:

• Tartuffe: Hlavní postava, intrikán, podvodník a lhář, který se pod maskou zbožnosti a svatouškovství snaží získat majetek a moc.
• Orgon: Bohatý měšťan, hlava rodiny. Je naivní, důvěřivý a zcela zaslepený Tartuffovou falešnou zbožností.
• Paní Pernellová: Orgonova matka. Stejně jako její syn je oklamána Tartuffem a hájí ho před zbytkem rodiny.
• Elmíra: Orgonova druhá manželka. Je moudrá, prozíravá a nakonec odhalí Tartuffovu pravou tvář.
• Damis: Orgonův syn z prvního manželství. Je horkokrevný a impulzivní, Tartuffa od začátku nenávidí.
• Mariana: Orgonova dcera, zamilovaná do Valéra. Je poslušná, ale nešťastná z otcova rozhodnutí provdat ji za Tartuffa.
• Dorina: Marianina komorná. Je energická, upřímná, prostořeká a jako jedna z prvních prohlédne Tartuffovu lest. Reprezentuje zdravý rozum.
• Kleant: Orgonův švagr. Rozumný a umírněný muž, který se snaží Orgonovi otevřít oči.
• Valér: Marianin snoubenec a ctitel.

Děj:

Bohatý měšťan Orgon se v kostele setkává s Tartuffem, zdánlivě zbožným a chudým mužem. Orgon, oklamán jeho svatouškovským vystupováním, ho přijme do svého domu. Tartuffe si rychle získá Orgonovu bezmeznou důvěru a obdiv, zatímco zbytek rodiny (s výjimkou Orgonovy matky, paní Pernellové) v něm správně tuší podvodníka. Tartuffe si užívá pohodlného života a postupně ovládá celou domácnost. Orgonova zaslepenost vyvrcholí, když se rozhodne zrušit slib daný Valérovi a provdat svou dceru Marianu za Tartuffa. Když se proti tomu postaví jeho syn Damis, Orgon ho vyhodí z domu a v záchvatu zaslepenosti přepíše veškerý svůj majetek na Tartuffa. V tu chvíli zasáhne Orgonova chytrá žena Elmíra. Aby manžela přesvědčila, nastraží na Tartuffa léčku. Přiměje Orgona, aby se schoval pod stůl, a poté předstírá, že podlehla Tartuffovým svodům. Když se ji Tartuffe pokusí obejmout a vyžaduje důkaz lásky, rozzuřený Orgon vyleze z úkrytu a vykáže ho z domu. Tartuffe se mu však vysměje, protože dům i majetek nyní patří jemu. Navíc se pokusí Orgona zničit tím, že králi předá kompromitující dokumenty, které mu Orgon dříve svěřil. Král Ludvík XIV. však prokáže svou moudrost a prozíravost. Tartuffa, kterého již delší dobu sledoval jako známého podvodníka, nechá zatknout a Orgonovi vrací všechen jeho majetek i čest. Hra končí šťastně a Valér si může vzít Marianu.

Citovaná literatura

1. Molière. Tartuffe. Přeložil František Vrba. Praha: Mladá fronta, 1966.

Doplňující informace:

Maříková DP1.A

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Tartuffe (Pokrytec) – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Molière (Jean-Baptiste Poquelin)

Přidal(a): Karla

Molière (Jean-Baptiste Poquelin) (*1622 – †1673)

• Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži a zemřel 17. února 1673. Jeho otec byl čalouník.
• Patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského a světového klasicismu.
• Původně byl hercem, poté ředitelem vlastní kočovné společnosti. Účinkoval také na královském dvoře. Věnoval se zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie).
• Jeho díla byla odvážná, zesměšňoval v nich šlechtu a její snobskou morálku.
• Zemřel krátce po svém posledním představení, paradoxně při uvádění hry Měšťák šlechticem, kde hrál hlavní roli Argana, který si myslí, že je nemocný.
• Lakomec patří mezi nejslavnější díla autora. Dílo je typické pro Molièrovu tvorbu, kterou je převážně satirická komedie.
• V době vzniku Lakomce byl již Molière pozitivně přijímán u dvora i veřejnosti, nicméně konkrétně toto dílo bylo přijato veskrze negativně – při jeho premiéře 9. září 1668 v divadle Palais Royal se mu nikdo nesmál a Molière ho brzy musel stáhnout z repertoáru.

Další díla:

• Létající doktor
• Žárlivý Petřík
• Potřeštěnec
• Tartuffe
• Hoře lásky
• Zamilovaný doktor
• Škola pro muže

Literárně-historický kontext

Klasicismus

• Francouzská literatura, 17. – 18. století.
• Název klasicismus vznikl ve Francii v 17. století a odvozuje se od latinského slova ‚classicus‘, což znamená vynikající, vzorový. V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala, kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo.
• Literární tvorba se dělila na dva proudy: vysoká (eposy, ódy, hymny, tragédie), která zpracovávala vznešená témata, líčila urozené hrdiny a náměty čerpala většinou z antiky, a nízká (komedie, bajka, satira), která zobrazovala život měšťanstva i venkovanů, často komicky.

Další autoři:

• Jean de La Fontaine – Bajky (Francie)
• Pierre Corneille – Cid (Francie)
• Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů (Itálie)

Rozbor díla: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama (postavy, scénické poznámky, repliky)
• Literární žánr: Komedie (charakterová komedie s prvky vtipu a nadsázky)

Téma a motivy:

• Hlavním tématem je chorobná touha po penězích a lakomství, které ničí charakter člověka a jeho vztahy s nejbližšími. Motivy zahrnují lásku, konflikt generací, intriky a přetvářku.

Hlavní myšlenka:

• Dílo kritizuje a zesměšňuje maloměšťáctví a lidskou chamtivost. Ukazuje, že peníze nejsou v životě vším a že posedlost majetkem může vést ke ztrátě lidskosti a rodinného štěstí.

Vypravěč:

• Dílo je divadelní hra, nemá tedy klasického vypravěče. Děj je posouván pomocí dialogů a monologů postav a scénických poznámek.

Kompozice:

• Dílo je psáno v próze a dělí se do pěti dějství. Děj je uspořádán chronologicky.

Jazyk a styl:

• Jazyk je srozumitelný, živý a hovorový, aby byl přístupný širokému publiku. Molière využívá situační i slovní komiku, nadsázku a ironii. Postavy jsou charakterizovány svou mluvou.

Básnické prostředky v díle:

• Autor používá metafory i přirovnání. Ve výňatku můžeme najít například:
• Metafora: ‚je mi divně kolem srdce‘ (vyjádření obavy), ‚mladý zlatohlávek‘ (označení pro mladého, pohledného muže).
• Přirovnání: ‚Harpagon není skřipcem‘ (Harpagon není ideální ženich), ‚zlatohlávkové jsou … hladoví jak myši‘ (mladí muži jsou často chudí).

Časoprostor:

• Děj se odehrává v Paříži v domě Harpagona kolem roku 1670.

Postavy:

• Harpagon: Otec Kleanta a Elišky, lichvář a necitelný lakomec. Jeho posedlost penězi je silnější než láska k vlastním dětem. Je paranoidní a podezřívavý.
• Kleantes: Harpagonův syn. Je zamilovaný do chudé Mariany. Je štědrý a představuje opak svého otce.
• Eliška: Harpagonova dcera. Je hodná, poctivá a zamilovaná do Valéra. Odporuje otcově tyranii.
• Valér: Zamilovaný do Elišky. Aby jí byl nablízku, nechá se u Harpagona zaměstnat jako správce a snaží se mu podlézavostí zalíbit.
• Mariana: Chudá a skromná dívka, do které je zamilovaný Kleantes. Stará se o svou nemocnou matku a je nucena přijmout Harpagonovu nabídku k sňatku.
• Anselm: Bohatý šlechtic, kterého Harpagon vybral za manžela pro Elišku. Nakonec se ukáže, že je otcem Valéra a Mariany.
• Jakub: Harpagonův kočí a kuchař v jedné osobě. Snaží se říkat pravdu, ale kvůli Harpagonově povaze se často uchyluje ke lžím.
• Frosina: Dohazovačka, mazaná a intrikánská žena, která za peníze pomáhá Harpagonovi sjednat sňatek s Marianou, ale zároveň straní mladým milencům.

Děj:

Harpagon, stárnoucí vdovec a nesmírný lakomec, je otcem dvou dětí, Kleanta a Elišky. Aby ušetřil a zároveň rozmnožil své bohatství, rozhodne se je oženit a provdat co nejvýhodněji. Pro dceru Elišku vybral staršího, ale bohatého pana Anselma, a pro syna Kleanta zámožnou vdovu. Kleantes a Eliška však milují někoho jiného. Eliška je zamilovaná do Valéra, který se nechal v Harpagonově domě zaměstnat jako správce, aby jí mohl být nablízku. Kleantes zase miluje chudou a ctnostnou Marianu. Situace se komplikuje, když se ukáže, že právě Marianu si chce vzít za ženu i sám Harpagon, jelikož je přesvědčen o jejím skromném věnu. Celý příběh se zamotá, když Kleantův sluha Čipera ukradne Harpagonovu truhlici s třiceti tisíci zlatými dukáty. Harpagon šílí a podezřívá všechny kolem sebe. Kleantes mu nabídne, že peníze vrátí, pokud mu otec dovolí vzít si Marianu. Na scénu přichází pan Anselm, ve kterém Valér a Mariana poznávají svého ztraceného otce, neapolského hraběte dona Tomáše d’Alburci. Vše se šťastně vyřeší – Anselm je ochoten zaplatit obě svatby (Kleanta s Marianou i Valéra s Eliškou). Harpagon, nadšený, že dostane zpět svou milovanou truhlici a nemusí platit žádné výdaje, se vším souhlasí.

Zajímavosti:

• Dílo bylo několikrát zfilmováno:
• Lakomec (L’Avare), francouzská komedie z roku 1980, režie: Jean Girault a Louis de Funès, který si zahrál i hlavní roli.
• Lakomec, česká televizní inscenace z roku 2002, režie: Zdeněk Zelenka, s Viktorem Preissm v hlavní roli.

Úryvek z díla:

Výňatek z 8. výstupu (Mariana se svěřuje Frosině):

MARIANA: Je mi divně kolem srdce, Frosino. Mám-li pravdu vyznati, obávám se této schůzky velice.

FROSINA: Ale proč, odkud váš nepokoj?

MARIANA: Ach, vy se ptáte? Což nedovedete si představit úzkost osoby, která má za chvilku se octnout na skřipci?

FROSINA: Nahlížím, že Harpagon není tím skřipcem, na němž by se vám sladce umíralo, a poznávám na vašem obličeji, že onen mladý zlatohlávek, o kterém jste mluvila, zase vám v hlavě straší!

MARIANA: Ano. Nemohu se tomu ubrániti, Frosino, uctivé návštěvy jeho v domě našem, přiznám se vám, učinily na mne dojem.

FROSINA: Víte-li, kdo jest on?

MARIANA: To nevím. Vím pouze, že jest milování hodný a že kdybych mohla svobodně voliti, vyvolila bych ihned jej, a že roste hrůza před ženichem, jenž na mne čeká.

FROSINA: Můj ty Bože! Všickni zlatohlávkové jsou příjemní, a umějí se zalichotit, ale z většiny jsou hladoví jak myši; lépe uděláte, vezmete-li si člověka staršího, ale hodně bohatého. Uznávám že největší rozkoš se starcem vás právě neočekává, a že již třeba přemoci trochu svou nechuť k takovému choti, však to dlouho trvati nebude; po smrti jeho pak si můžete vzíti mladého roztomilejšího, který to všecko napravil.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Citovaná literatura

1. MOLIÈRE. Lakomec. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha: Městská knihovna v Praze, 2012. Verze 1.0.

Doplňující informace:

Maříková DP1.A

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (6) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): lesak

Molière (*1622 – †1673)

• Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin.
• Získal výborné vzdělání, studoval práva a měl se stát notářem.
• Celý život zasvětil divadlu, kde působil jako autor, herec, režisér a ředitel divadelní společnosti.
• S dalšími devíti lidmi založil divadlo Illustre Théâtre.
• Je považován za největšího francouzského autora komedií, napsal jich celkem 33.
• Jeho díla jsou psána prózou i veršem.
• Zemřel krátce po odehrání své hry Zdravý nemocný.

Další díla:

• Tartuffe neboli Pokrytec
• Zdravý nemocný
• Chudák manžel

Literárně-historický kontext

Klasicismus

• Umělecký směr, který vznikl ve Francii v 2. polovině 17. století za vlády absolutistického panovníka Ludvíka XIV. („Stát jsem já“) a trval až do konce 18. století.
• Filozofickým základem byl racionalismus (z lat. racio = rozum), důraz byl kladen na harmonii, uměřenost a řád.
• Vzorem pro klasicismus byla antika. Podle jejího vzoru byla stanovena jasná pravidla pro uměleckou tvorbu.
• Smyslem umění bylo napodobení přírody v tom, co je v ní podstatné a neměnné.
• Žánry se dělily na vysoké (óda, epos, tragédie), které zpracovávaly vznešené náměty s urozenými hrdiny, a nízké (bajka, satira, komedie), jež čerpaly náměty ze života měšťanstva a pojímaly je se smyslem pro humor a komično.

Další autoři:

• Pierre Corneille – autor tzv. hrdinských tragédií, který vytvořil pravidla pro tento žánr. Díla: *Horatius*, *Polyeuktes*, *Cinna*, *Lhář*.
• Jean Racine – autor psychologických tragédií, často s ženskými hrdinkami a milostnou tematikou. Příkladem je *Faidra*, kde Faidra eroticky touží po nevlastním synovi Hippolytovi. Ten však miluje Aricii. Faidra ve vzteku nařkne Hippolyta u jeho otce Thésea, který nechá syna usmrtit bohy. Faidru tíží svědomí a páchá sebevraždu.

Rozbor díla: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie (konkrétně charakterová komedie)

Téma a motivy:

• Téma: Kritika lakomství a chorobné touhy po penězích, které deformují lidský charakter a ničí mezilidské vztahy.
• Motivy: Peníze, bohatství, láska, rodinné vztahy, intriky, podvod.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou díla je ukázat, jak posedlost majetkem a penězi může zničit přirozené lidské city, jako je láska a rodinná soudržnost. Molière varuje před tím, že peníze se nikdy nesmí stát nejvyšší hodnotou v životě člověka.

Vypravěč:

• Jelikož se jedná o divadelní hru (drama), dílo nemá klasického vypravěče. Děj je posouván vpřed prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.

Kompozice:

• Dílo je psáno chronologicky.
• Hra je rozdělena do pěti dějství (aktů) podle klasického schématu antického dramatu: 1. expozice (uvedení do děje), 2. kolize (zápletka), 3. krize (vyvrcholení), 4. peripetie (obrat v ději), 5. katastrofa (rozuzlení).

Jazyk a styl:

• Hra je psána spisovným jazykem, ale objevují se v ní i hovorové výrazy a vulgarismy, které dokreslují charaktery postav a komické situace.
• Příklad vulgarismu : „Táhni ty jeden taškáři taškářů, ty jeden arcišibečníku!“
• Jazyk je plný vtipu, ironie a sarkasmu, které autor používá k zesměšnění lidských neřestí.

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace: Oživení neživých věcí, například když Harpagon mluví o svých penězích jako o přátelích: „Vy moji hodní přátelé…“
• Ironie a sarkasmus: Používány k vyjádření pohrdání a k zesměšnění postav, zejména Harpagona.
• Metafora: Přenesení významu na základě vnější podobnosti.

Časoprostor:

• Děj se odehrává v Paříži v domě lakomce Harpagona.
• Časově je děj zasazen do roku 1670 (podle původního textu, hra měla premiéru v roce 1668).

Postavy:

• Harpagon: Šedesátiletý vdovec, otec Kleanta a Elišky. Je chorobně lakomý, posedlý svými penězi, které pro něj znamenají víc než vlastní děti. Chce se oženit s mladou Marianou.
• Kleant: Harpagonův syn. Je zamilovaný do Mariany. Kvůli otcově lakotě je nucen si půjčovat peníze. Je podnikavý a chytrý.
• Eliška (Élise): Harpagonova dcera. Je zamilovaná do Valéra. Je hodná a trpí pod tyranií svého otce.
• Valér (Valère): Anselmův syn a bratr Mariany, což se ukáže až na konci hry. Miluje Elišku a aby jí byl nablízku, nechal se u Harpagona najmout jako sluha.
• Mariana: Krásná a chudá dívka, do které je zamilovaný Kleant. O její ruku však usiluje i Harpagon. Na konci se ukáže, že je dcerou Anselma.
• Anselm: Postarší, bohatý a šlechetný muž, vlastním jménem don Tomáš d’Alburci. Je otcem Valéra a Mariany. Harpagon mu chce dát za ženu svou dceru Elišku.
• Frosina: Dohazovačka, která se snaží Harpagonovi dohodit Marianu a získat z toho pro sebe co největší prospěch.
• Mistr Šimon: Lichvář a zprostředkovatel, který jedná jménem Harpagona.
• Mistr Jakub: Harpagonův kuchař a kočí v jedné osobě. Nenávidí Harpagona pro jeho lakotu.
• La Flèche (Čipera): Kleantův sluha, který Harpagonovi na konci hry ukradne jeho truhlici s penězi.

Děj:

Lakomec Harpagon, posedlý touhou po penězích, terorizuje celou svou domácnost. Své děti, syna Kleanta a dceru Elišku, omezuje a plánuje jim sňatky pro svůj vlastní prospěch, nikoli pro jejich štěstí. Kleant, který je nucen si kvůli otcově lakotě půjčovat peníze, se zamiluje do chudé, ale krásné Mariany. Ke svému zděšení zjistí, že si na ni dělá zálusk i jeho vlastní otec. Harpagon chce Kleanta oženit s bohatou vdovou a dceru Elišku, která tajně miluje sluhu Valéra, chce provdat za postaršího, ale bohatého šlechtice Anselma, a to bez věna. Situace se vyhrotí, když Kleantův sluha La Flèche (Čipera) ukradne Harpagonovi jeho milovanou truhlici s 30 000 zlatými. Ztráta peněz přivede Harpagona k šílenství. Nakonec je ochoten přistoupit na dohodu: vrátí-li se mu jeho peníze, vzdá se Mariany a dá svolení k oběma svatbám (Kleanta s Marianou a Elišky s Valérem). V závěru se navíc ukáže, že Valér a Mariana jsou ztracenými dětmi bohatého Anselma, který s radostí zaplatí obě svatby.

Inspirace a adaptace:

• Hlavním inspiračním zdrojem pro Molièra byla antická komedie *Aulularia* (Komedie o hrnci) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Hlavní postava, lakomý Euklio, zde rovněž střeží hrnec plný zlaťáků.

Úryvek z díla:

Ukázka z Harpagonova monologu po krádeži peněz: „Zloděj! Vrah! Loupežník! Zabili mě! Chyťte ho! O spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknu, abych ho dopadl? … Dám všechny oběsit, a neshledám-li se znova se svými penězi, oběsím nakonec sám sebe.“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (5) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): johnhud

Molière (Jean-Baptiste Poquelin) (*1622 – †1673)

• Francouzský herec, spisovatel a dramatik, působící na přelomu období baroka a klasicismu. Ačkoliv byl synem měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Začínal jako člen kočovné společnosti, později si založil vlastní divadelní společnost.
• Tvořil převážně satirické komedie, veršované i prozaické. Ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval nešvary tehdejší společnosti, jako je lakota, naivita, pokrytectví a snobství, což ho často dostávalo do sporů s královským dvorem i církví.
• Jeho styl se vyznačuje důmyslným jazykem a humorem. Zabýval se tzv. nízkým dramatem (satiry, komedie, frašky) a jeho tvorba sahá od lidové frašky až po propracované charakterové komedie. Ve svých satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, morálku šlechty a v neposlední řadě i církev.

Další díla:

• Tartuffe aneb Podvodník (1664)
• Misantrop (1666)
• Zdravý nemocný (1673)

Literárně-historický kontext

Klasicismus, 17. století ve Francii

• Klasicismus je umělecký směr, který vznikl ve Francii v 17. století za vlády „krále slunce“ Ludvíka XIV. Inspiruje se hlavně antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád.
• V literatuře se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Dramata musela dodržovat pravidlo tří jednot (času, děje a místa).
• Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky.
• Literární tvorba se v této době dělila na dva proudy:
• Vysoká literatura: Zahrnovala eposy, ódy, hymny a tragédie. Zpracovávala vznešená témata, náměty z antiky a líčila urozené hrdiny.
• Nízká literatura: Zahrnovala komedie, bajky a satiry. Zobrazovala život měšťanstva i venkovanů, často s komickým nadhledem.

Další autoři:

• Jean de La Fontaine (Bajky)
• Pierre Corneille (Cid)
• Jean Racine (Faidra)

Rozbor díla: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: charakterová komedie v próze

Téma a motivy:

• Témata: Lakota, chamtivost, touha po penězích, která ničí vztahy a charakter. Konflikt mezi generacemi. Láska versus peníze.
• Motivy: Ztracená truhla s penězi, intriky, milostné vztahy, přetvářka, kritika lidských neřestí.

Hlavní myšlenka:

• Autor na postavě Harpagona ukazuje, jak mohou lakota a chamtivost zcela zničit lidský charakter a narušit nejdůležitější mezilidské vztahy, včetně těch rodinných. Dílo je kritikou posedlosti majetkem a zesměšňuje maloměšťáctví.

Námět:

• Námět: Přímou inspirací pro Molièra byla antická hra Komedie o hrnci (Aulularia) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Molière z ní převzal hlavní postavu lakomce a základní zápletku s ukradeným pokladem.

Vypravěč:

• Jelikož se jedná o drama, v díle není přítomen klasický vypravěč. Děj je zprostředkován pomocí dialogů a monologů jednotlivých postav a scénických poznámek.

Kompozice:

• Dílo je psáno chronologicky.
• Hra je rozdělena do 5 dějství.
• Je dodržena klasicistní zásada tří jednot (místa, času a děje): děj se odehrává během jednoho dne, na jednom místě (v Harpagonově domě v Paříži) a soustředí se na jednu hlavní dějovou linii (Harpagonova snaha o výhodné sňatky a ztráta jeho peněz).

Jazyk a styl:

• Jazyk je živý a charakterizuje jednotlivé postavy. Harpagonův projev je plný citově zabarvených výrazů, zejména když mluví o penězích.
• Dílo využívá živé, vtipné dialogy plné hovorových obratů, především u služebnictva.
• Molière používá nespisovný jazyk a hovorové výrazy, aby se co nejvíce přiblížil realitě.
• Celkově je jazyk spisovný, ale objevují se i vulgarismy pro dokreslení situace a charakterů.

Básnické prostředky v díle:

• Satira: Zesměšnění lidských neřestí a společenských poměrů.
• Ironie: Použita v dialozích k odhalení skutečných záměrů postav.
• Nadsázka (hyperbola): Zveličení Harpagonovy lakoty až do absurdních rozměrů (např. jeho monolog o ztracených penězích).
• Metafora: Používána v obrazných pojmenováních.

Časoprostor:

• Doba: 17. století.
• Místo: Paříž, dům lakomce Harpagona.

Postavy:

• Harpagon: Bohatý vdovec a lichvář, jehož chorobná lakota a touha po penězích ničí jeho rodinu i jeho samotného. Peníze miluje více než své děti.
• Kleant: Harpagonův syn. Je zamilovaný do chudé Mariany. Pohrdá otcovou lakotou a je ochoten se kvůli lásce i zadlužit.
• Eliška: Harpagonova dcera. Miluje Valéra, správce v jejich domě. Stejně jako její bratr touží po lásce a upřímných citech, nikoliv po majetku.
• Valér: Správce v Harpagonově domě, který se snaží vetřít do jeho přízně, aby mohl být nablízku své milované Elišce. Na konci se ukáže, že je synem bohatého šlechtice Anselma.
• Mariana: Krásná a ctnostná, ale chudá dívka, do které je zamilován Kleant. Stará se o svou nemocnou matku. Na konci hry se ukáže, že je dcerou Anselma a sestrou Valéra.
• Anselm: Postarší, bohatý a dobrosrdečný šlechtic, kterého Harpagon vybral jako ženicha pro svou dceru Elišku. Ve skutečnosti je otcem Valéra a Mariany.
• Čipera (La Flèche): Kleantův sluha, který svému pánovi pomáhá a nakonec Harpagonovi ukradne truhlu s penězi, aby Kleantovi pomohl.

Děj:

Děj se točí kolem bohatého, ale neuvěřitelně lakomého vdovce Harpagona, který tyranizuje své děti, Kleanta a Elišku. Eliška tajně miluje Valéra, který se nechal v Harpagonově domě zaměstnat jako správce, aby jí byl nablízku. Kleant je zase zamilován do chudé, ale krásné dívky Mariany. Harpagon však má pro své děti jiné plány – Elišku chce provdat za bohatého, leč starého šlechtice Anselma, a pro Kleanta vybral bohatou vdovu. Sám se přitom hodlá oženit s mladou Marianou, do níž je zamilován jeho syn. Situace se komplikuje, když Kleantův sluha Čipera ukradne Harpagonovi jeho největší poklad – truhlici s třiceti tisíci zlatých dukátů. Zběsilý Harpagon podezřívá všechny kolem sebe, včetně Valéra, který se v domnění, že je obviněn z lásky k Elišce, ke všemu přizná. Během následné hádky se ukáže, že Valér i Mariana jsou ve skutečnosti ztracenými dětmi šlechtice Anselma, který před lety ztroskotal na moři. Anselm je šťastný, že našel svou rodinu, a souhlasí se sňatkem Valéra s Eliškou i Kleanta s Marianou. Navíc slíbí, že zaplatí obě svatby a nechá Harpagonovi ušít nový oblek. Harpagon, nadšený, že ušetří a dostane zpět svou milovanou truhlici, se vším souhlasí.

Inspirace a adaptace:

• Hlavním inspiračním zdrojem pro Molièra byla antická Komedie o hrnci (Aulularia) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Z této hry Molière převzal ústřední motiv lakomce a zápletku s ukradeným pokladem, kterou však dále rozvinul a přizpůsobil francouzské společnosti 17. století.

Zajímavosti:

• Ačkoliv je dnes Lakomec jednou z nejhranějších a nejúspěšnějších Molièrových her, při své premiéře v roce 1668 u diváků zcela propadla. Molière ji po několika neúspěšných reprízách musel stáhnout z repertoáru.

Doplňující informace:

Lakomec se řadí mezi nejvýznamnější díla světové dramatiky a je vrcholným příkladem tzv. charakterové komedie. Hra je nadčasová díky svému zobrazení lidské chamtivosti, která je univerzální vlastností, a dodnes se hojně hraje na divadelních scénách po celém světě, včetně České republiky.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Veronika

Molière (*1622 – †1673)

• Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Přezdívku si zvolil, aby svým rodičům nedělal hanbu, jelikož herectví bylo v jeho době opovrhovaným povoláním.
• Původně se měl na přání otce stát notářem. Měl skvěle nastartovanou právnickou kariéru, které se však v roce 1643 zřekl a rozhodl se pro divadlo.
• Vstoupil do kočovné herecké společnosti, s níž cestoval řadu let po francouzském venkově. Setkal se s herci italské komedie (commedia dell’arte) a po jejich vzoru napsal první scénáře a hry. Působil jako herec, autor i režisér.
• Společnost, kterou vedl, získala dobrou pověst, dostala se až do Paříže a v roce 1658 vystoupila před králem Ludvíkem XIV. Později se Molière stal ředitelem královského divadla v Paříži.
• Měl časté spory s církví, ale udržel se pouze díky ochraně, kterou mu poskytoval král.
• Napsal celkem 33 komedií, v nichž navázal na tradici domácí frašky, odkaz antických komedií a italskou commedia dell’arte. Ve svých hrách předváděl soudobou mravní problematiku, například postavení žen ve společnosti i v rodině.
• Byl kritikem lidských nedostatků a špatných charakterů. Dokázal mistrně vystihnout mravní cynismus feudálů, chorobnou lakotu (Harpagon), náboženské pokrytectví (Tartuffe), snahy měšťanů o napodobení šlechty, nerudnost (Misantrop) či honbu za slastmi života (Don Juan).
• Závěr jeho života byl příznačný – při představení své hry Zdravý, nemocný na jevišti zkolaboval a doma po několika hodinách zemřel.

Další díla:

• Tartuffe neboli Podvodník (1664) – veršovaná komedie, která napadá pokrytectví, s nímž lze ovládat druhé; mířila proti církvi a donašečskému systému jejich institucí. Tartuffe si získá bezmeznou důvěru měšťáka Orgona, který na něj přepíše své jmění. Orgon si uvědomí svou chybu a jen díky králi získá svůj majetek i rodinu zpět.
• Don Juan neboli Kamenná hostina (1665) – komedie, v níž kritizoval dobové neřesti a chyby šlechty, jako je pokrytectví a rozmařilost.
• Zdravý, nemocný (1673) – kritika sobectví měšťáků a šarlatánství lékařů. Hlavní hrdina je hypochondr, který chce provdat svou dceru za lékaře, aby měl léčení zadarmo.
• Škola žen (1662) – hra zabývající se otázkou postavení žen v rodině i ve společnosti.

Literárně-historický kontext

Klasicismus

• Umělecký směr v Evropě 17. a 18. století, který napodoboval formy antického umění. V antickém umění byl spatřován vzor umělecké krásy, uměřenosti a tvůrčí kázně. Snažil se o formálně dokonalé dílo s pevným systémem pravidel a norem.
• Kolébkou klasicismu byla Francie za vlády krále Ludvíka XIV. („král Slunce“), odkud se brzy rozšířil i do dalších zemí.
• Základní myšlenky: krása se nalézá v pravdě a v obrazu přírody, má převládat rozum nad citem, důraz na střídmost a rozvahu. Pravidla klasicismu zformuloval v díle Umění básnické Nicolas Boileau.
• Literární díla se dělila na vysoké žánry (óda, epos, tragédie) a nízké žánry (bajka, satira, komedie).
• Antické drama: Dramatici dodržovali Aristotelovu myšlenku tří jednot: místa, času a děje. Celý příběh se tedy musel odehrávat na jednom místě, být dějově jednotný bez vedlejších motivů a odehrát se zhruba během 24 hodin.
• Commedia dell’arte: Italská improvizovaná komedie, která vznikla v polovině 16. století. Byla oblíbená u lidového publika, hry neměly pevnou stavbu a herci improvizovali podle reakcí diváků. Měla ustálené postavy zdůrazněné maskami (Pierot, Harlekýn, Kolombína, Pantalone). Dnes z ní čerpá cirkus, pantomima, balet či karneval.
• Nejznámější hudebníci doby: W. A. Mozart (Figarova svatba), L. van Beethoven (Óda na radost).
• Stavby postavené ve stylu klasicismu: zámek ve Versailles, zámek v Kroměříži.

Další autoři:

• Pierre Corneille (1606–1684) – francouzský dramatik, autor hrdinských tragédií, pro jejichž postavy je důležité hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest. Dílo: Cid.
• Jean Racine (1639–1699) – francouzský dramatik, autor psychologických tragédií, které líčí zhoubné působení vášně, jíž trpí hlavní postavy. Dílo: Faidra.
• Jean de La Fontaine (1621–1695) – francouzský bajkař, který čerpal z Ezopa. Ve svých Bajkách kritizoval lidské slabosti, předsudky a pokrytectví tehdejší společnosti.
• Carlo Goldoni (1707–1793) – italský dramatik, který čerpal z commedia dell’arte. Díla: Sluha dvou pánů, Poprask na laguně.

Rozbor díla: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie (charakterová veselohra)
• Forma: próza (což odporovalo tehdejšímu klasicistnímu vkusu, který preferoval verš)

Hlavní myšlenka:

• Kritika chorobné touhy po penězích, která člověka vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy, jako je láska a rodinné pouto. Člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city. Autor se vysmívá lidské chamtivosti a lakotě.

Vypravěč:

• Dílo je drama, nemá tedy vypravěče v pravém slova smyslu. Děj je posouván dialogy a monology postav. Scénické poznámky jsou psány v er-formě.

Kompozice:

• Děj je chronologický.
• Hra je členěna do 5 dějství (jednání).
• Je dodržena klasicistní zásada tří jednot: jednota místa (Harpagonův dům v Paříži), času (děj se odehraje během 24 hodin) a děje (jedna hlavní dějová linie – Harpagonova snaha o zisk a ztráta peněz).

Jazyk a styl:

• Charakteristická je dobrá komediální technika, patrná jak v hlavní zápletce, tak v dialozích.
• Vtipná komediální zápletka a zábavná nedorozumění.
• Autor využívá situační, slovní i pohybovou komiku, typickou pro frašku.
• Satirický tón a výsměch.
• Postavy jsou psychologicky prokreslené, jejich rysy se utváří ve vztahu k hlavnímu charakteru lakomce.

Časoprostor:

• Děj se odehrává v Paříži v 17. století, konkrétně v domě Harpagona.

Postavy:

• Harpagon: Šedesátiletý vdovec, lichvář a hlavní postava hry. Je chorobně lakomý, chamtivý a bezcitný. Peníze jsou pro něj vším, staví je nad rodinu, děti i lásku. Jeho postava je tragikomická – je směšný, ale zároveň vzbuzuje lítost. V této postavě prý Molière ztvárnil svého otce.
• Kleantes: Harpagonův syn. Miluje chudou Marianu. Je chytrý a podnikavý, ale kvůli otcově lakotě trpí nedostatkem peněz.
• Eliška: Harpagonova dcera. Miluje Valéra, otcova správce. Je milá, hodná, spravedlivá a upřímná.
• Valér: Mladý muž z Neapole, který se zamiloval do Elišky. Aby jí byl nablízku, nechá se u Harpagona zaměstnat jako správce a snaží se mu podlézavostí zalíbit.
• Mariana: Krásná a chudá dívka, do které je zamilovaný Kleantes. O její ruku usiluje i Harpagon, aniž by tušil, že je to láska jeho syna.
• Anselm: Stárnoucí, ale bohatý šlechtic, kterému chce Harpagon provdat svou dceru Elišku. Na konci hry se ukáže, že je otcem Valéra a Mariany.
• Frosina: Dohazovačka, která se snaží Harpagonovi domluvit sňatek s Marianou. Je vychytralá a jedná ziskuchtivě, ale nakonec pomůže mladým milencům.
• Čipera (La Flèche): Kleantův sluha. Je oddaný svému pánovi a na jeho příkaz ukradne Harpagonovu truhlu s penězi, aby mu pomohl. V různých překladech má různá jména.

Děj:

Děj se odehrává v Paříži v domě bohatého, ale chorobně lakomého vdovce Harpagona. Ten má dvě děti, syna Kleanta a dceru Elišku, které omezuje svou posedlostí penězi. Eliška tajně miluje Valéra, který se proto nechal u Harpagona zaměstnat jako správce. Kleantes je zase zamilován do chudé dívky Mariany. Harpagon však o citech svých dětí nic neví a má s nimi vlastní plány, které mu mají přinést další majetek. Elišku chce provdat za stárnoucího, ale bohatého pana Anselma, protože ten si ji vezme i bez věna. Pro Kleanta vybral bohatou vdovu. Sám se pak chce oženit s mladou a krásnou Marianou, kterou mu doporučila dohazovačka Frosina.

Situace se komplikuje, když Kleantes zjistí, že jeho otec je jeho sokem v lásce. Snaží se získat peníze na útěk s Marianou, ale otec mu odmítá půjčit. Dojde k řadě komických situací a nedorozumění. Během hádky mezi otcem a synem o Marianu dá Kleantův sluha Čipera svému pánovi znamení, že ukradl Harpagonovu truhlici s 30 000 dukáty, kterou Harpagon zakopal na zahradě. Ztráta peněz Harpagona naprosto zdrtí, ztrácí smysl života a je ochoten se vzdát Mariany, jen aby dostal své peníze zpět. Obviní z krádeže Valéra, který se v domnění, že Harpagon mluví o jeho lásce k Elišce, ke všemu přizná.

V závěrečné scéně se vše nečekaně vyřeší. Pan Anselm přichází, aby si odvedl Elišku, ale ve Valérovi a Marianě poznává své ztracené děti z Neapole. Když se Anselm dozví o lásce mezi Kleantem a Marianou a Valérem a Eliškou, souhlasí s jejich sňatky a slíbí, že uhradí veškeré náklady. Harpagon, šťastný, že nebude muset nic platit a že dostane zpět svou milovanou truhlici, dává ke sňatkům svolení. Hra končí šťastně pro všechny – mladí milenci mohou být spolu, Anselm našel svou rodinu a Harpagon má zpět své peníze.

Inspirace a adaptace:

• Hlavním inspiračním zdrojem byla antická komedie ‚Komedie o hrnci‘ (Aulularia) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Její hlavní hrdina, chuďas Euklio, najde hrnec plný peněz a od té chvíle žije v neustálém strachu, že o něj přijde.

Zajímavosti:

• V českém kontextu se Molièrův Lakomec poprvé objevil na scéně vlasteneckého divadla Bouda asi v roce 1786 v překladu herce Gunthera.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): barus

Molière (*1622 – †1673)

• Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, francouzský spisovatel období klasicismu, herec a jeden z nejslavnějších dramatiků všech dob.
• Je považován za zakladatele moderní francouzské komedie.
• Narodil se jako syn měšťana, brzy se stal (proti vůli rodiny) komediantem a hercem.
• Založil vlastní divadelní společnost, která uváděla hlavně satirické komedie a frašky.
• Spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym.
• Ve svých dílech se věnoval odvážné kritice a zesměšňování společenských poměrů (např. pokrytectví a snobská morálka šlechty a církve), což vedlo k častým sporům s královským dvorem.
• Zemřel přímo na jevišti při 4. repríze své hry Zdravý nemocný v roce 1673 (mezi diváky byl i francouzský král Ludvík XIV.).
• Proslavil se zejména mezi chudinou, ale jeho představení navštěvoval i král.

Další díla:

• Tartuffe (1664) – komedie, dvakrát zakázána.
• Don Juan aneb Kamenná hostina (1665) – komedie.
• Misantrop (1666) – komedie.
• Chudák manžel (1668) – komedie.
• Zdravý nemocný (1673) – komedie, jeho poslední hra.

Literárně-historický kontext

Klasicismus (2. polovina 17. století)

• Konec feudalistické společnosti, charakteristické tvrdou prací nevolníků.
• Rozvoj barokního umění v 17. století (1600–1750).
• Klasicismus v literatuře klade důraz na rozum, řád a jasná pravidla (např. pravidlo tří jednot v dramatu).

Další autoři:

• Jean de La Fontaine – francouzský bajkař a básník.
• Rembrandt van Rijn – nizozemský malíř (kontext výtvarného umění).

Rozbor díla: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Klasická komedie
• Literární forma: Próza (což bylo pro tehdejší klasicistní komedii velmi netypické)

Téma a motivy:

• Peníze deformují charakter, ničí rodinné vztahy a citové vazby.
• Zesměšnění maloměšťáctví – zobrazení zvráceného chování šlechty a měšťanů.
• Lakota, chamtivost, intriky v rodině, touha staršího muže po mladší ženě.

Vypravěč:

• Dialogy – střídání více ich-forem (jedná se o drama, děj je tvořen promluvami postav).

Kompozice:

• Hra je rozdělena na 5 dějství.
• Děj je časově navazující (chronologický postup vyprávění).

Jazyk a styl:

• Převažuje spisovný jazyk, jasné a stručné věty, jednoduchá souvětí.
• Občas proloženo hovorovými výrazy a zdrobnělinami.
• Detailní (dějová) charakteristika postav, komediální a důvtipné zápletky, úsměvná nedorozumění.
• Text je velice jednoduchý a srozumitelný.
• V určitých momentech velice emotivní jazyk hlavní postavy Harpagona.

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává během jediného dne v roce 1668 (rok premiéry hry).
• Prostor: Paříž (převážně Harpagonův dům).

Postavy:

• Harpagon: 60letý vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Je ochotný pro peníze udělat cokoli, ztráta peněz je pro něj tragédií a znamená ztrátu smyslu života. Vyobrazen jako tragikomická postava. (Jméno z latinského harpago = loupit).
• Kleantes: Harpagonův syn, je jeho pravým opakem. Miluje chudou Marianu a nechápe otcovu posedlost penězi.
• Mariana: Krásná, ale chudá dívka, která má starost o nemocnou matku. Doopravdy (ne kvůli penězům) miluje Kleanta.
• Čipera / Štika: Věrný a dobromyslný Kleantův sluha (ve francouzském originále La Flèche, v češtině překládán jako Čipera nebo Štika). V dobrém úmyslu ukradne Harpagonovu truhlu s penězi, aby pomohl Kleantovi.
• Eliška: Dcera Harpagona, miluje Valéra.
• Valér: Sluha Harpagona, miluje Elišku.
• Anselm: Bohatý šlechtic, který si má vzít Elišku proti její vůli. Nakonec se ukáže, že je ztraceným otcem Valéra a Mariany.
• Frosina: Dohazovačka.
• Kmotr Jakub: Kuchař a kočí.

Děj:

Harpagon omezuje své děti a manipuluje s jejich životy pro svůj osobní zisk. Jeho syn Kleantes si dokonce musí půjčovat, protože žádné peníze nedostává. Kleantes se zamiluje do chudé Mariany a chce požádat otce o svolení ke svatbě. Zjistí však, že Marianu chce pro sebe samotný Harpagon, který navíc plánuje oženit svého syna Kleanta s bohatou vdovou. Dceru Elišku chce Harpagon provdat za starého šlechtice Anselma, ačkoli Eliška miluje Valéra.

Kleantův sluha (překládaný jako Čipera nebo Štika) objeví ukrytou Harpagonovu truhlu s penězi a ukradne ji. Harpagon ji nemůže najít, což u něj vyvolá šílenství, zběsilé pátrání a podezírání všech ostatních. Výměnou za navrácení peněz se nakonec vzdává Mariany.

Valér následně prozrazuje šlechtický původ sebe a Mariany, přičemž vyjde najevo, že jejich otcem je právě Anselm. Harpagon zjišťuje, že ho to nic nebude stát a že ani své dceři nebude muset dávat žádné věno, takže proti oběma svatbám nic nenamítá. Příběh končí šťastně svatbou Kleanta s Marianou a Valéra s Eliškou.

Inspirace a adaptace:

• Titus Maccius Plautus – Komedie o hrnci (podobné téma, hlavní inspirace).
• Italská commedia dell’arte.
• Měšťanský původ autora – znalost prostředí a nechuť k tomuto stylu života.
• Lakomec se dodnes objevuje jak v divadelním, tak v televizním provedení po celém světě.

Zajímavosti:

• Vysvětlení názvu díla: Lakomec – podle nejvýraznější vlastnosti hlavního hrdiny Harpagona.
• Téma vlivu peněz na chování a vztahy člověka je zcela nadčasové a i dnes aktuální.

Doplňující informace:

Komedie – většinou dramatický (divadelní) žánr; vždy má dobrý konec; vyznačuje se humorem; často vtipně (někdy i silně kriticky) hodnotí lidské nedokonalosti a slabosti.

Commedia dell’arte – divadelní žánr založený na improvizaci; rozkvět v Itálii v období baroka (cca konec 16. stol. – 1. pol. 17. stol.).

Fraška – jednoduchá forma komedie; objevují se zde jednoznačně kladné nebo záporné postavy.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Petra

Molière (*1622 – †1673)

• Francouzský básník, dramatik, autor komedií, herec a vlastník divadla v Paříži (které bylo neúspěšné a přineslo mu dluhy).
• Narodil se v bohaté rodině, brzy mu zemřela matka a otec byl proti jeho divadelní kariéře.
• Byl oblíbený u chudších vrstev, ale vystupoval s úspěchem i pro krále na dvoře.
• Ve svých hrách se vysmívá špatným lidským vlastnostem – pokrytectví, přetvářce, falši, touze po penězích a majetku.
• Kriticky hodnotí tehdejší společnost, hrdinové jsou popisováni humorně až satiricky, v závěru je vše řešeno smírem.
• V jeho hrách nevystupuje mnoho postav, ale jsou nadčasové (hlavně charakterově).
• Jazyk jeho děl je nadčasový, používá archaismy, neologismy, nářeční slova i hovorové výrazy.
• Molière je pouze pseudonym, jeho vlastní jméno bylo Jean-Baptiste Poquelin.

Další díla:

• Zdravý nemocný – komedie, vysmívá se hypochondrům.
• Škola mužů – veršovaná komedie.
• Škola žen – veršovaná komedie.
• Tartuffe – komedie, vysmívá se pokrytectví a svatouškovství, hra byla dočasně zakázána kvůli kritice církve.

Literárně-historický kontext

Klasicismus (2. polovina 17. století – 18. století)

• Umělecký směr, který vznikl ve Francii za vlády Ludvíka XIV. a navazuje na antické umění (často dodržuje antické vzory).
• Racionalismus – klade důraz na rozum a pravdu; v popředí je společenský řád, nikoliv osobnost jednotlivce.
• Vše je podřízeno přísným pravidlům, směr byl zpočátku charakteristický pro aristokracii.
• Klasicismus je spojován se změnami ve společnosti: aristokracie postupně ztrácí vliv, do popředí se dostávají bohatší měšťané, končí feudalismus a nastupuje kapitalismus.
• Díla se dělila na vysoké žánry (tragédie, epos, óda, hymnus) a nízké žánry (komedie, bajka, fraška, satira).
• Vysoké žánry byly určeny pro vyšší společnost, hrdiny byli vládci a vojevůdci, zpracovávaly antické náměty, striktně dodržovaly pravidlo tří jednot a psaly se ve verších.
• Nízké žánry byly určeny pro prosté lidi, hrdiny byli obyčejní lidé, náměty čerpaly ze současnosti a mohly být psány veršem i prózou.
• V Itálii se ve stejné době rozvíjela komedie dell’arte (improvizace, masky, typické postavy jako Pantalone či Kolombína), kterou později reformoval Carlo Goldoni (zrušil masky, stereotypní kostýmy i improvizaci a rozepsal scénář a role).

Další autoři:

• Pierre Corneille – francouzský dramatik, autor tragédie Cid.
• Jean Racine – francouzský dramatik, autor tragédie Faidra.
• Jean de La Fontaine – francouzský spisovatel, známý svými bajkami.
• Carlo Goldoni – italský dramatik, reformátor komedie, autor hry Sluha dvou pánů.

Rozbor díla: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Tragikomická charakterová komedie o 5 dějstvích.
• Jedná se o vrcholné dílo francouzského klasicismu.

Téma a motivy:

• Peníze, které mění charakter člověka a ničí mezilidské vztahy.
• Všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa.
• Láska, intriky, lakota, sobectví, generační konflikt.

Hlavní myšlenka:

• Snaha poukázat na to, jak může člověka zničit chamtivost.
• Kritika chorobné touhy po penězích, pro které je člověk schopen obětovat i štěstí vlastní rodiny.

Námět:

• Námět: Inspirací pro hru byla antická Komedie o hrnci (Aulularia), jejímž autorem je římský dramatik Plautus.

Vypravěč:

• Divadelní hra je psána formou replik (dialogů a monologů).
• Dílo neobsahuje klasického vypravěče, děj posouvají kupředu promluvy postav a scénické poznámky.

Kompozice:

• Hra je rozdělena do 5 dějství.
• Dílo dodržuje klasicistní pravidlo tří jednot (jednota místa, času a děje).

Jazyk a styl:

• Hra je psána prózou.
• Využívá se spisovný jazyk, ale objevují se i občasné vulgarismy (např. holomek, padouch).
• Text obsahuje věty jednoduché i souvětí, časté jsou rozkazovací věty.
• Typické jsou živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva.
• Dílo má často satirický tón, využívá ironii a nadsázku.
• Znatelné je stylistické rozvrstvení slovní zásoby (např. silné citové zabarvení, zejména když Harpagon mluví o penězích, nebo jemnější jazyk Frosiny, aby jí Harpagon věřil).
• V moderním překladu Vladimíra Mikeše se téměř nevyskytují archaismy, na rozdíl od většiny předchozích překladů.

Verš a metrum:

• Ačkoliv je Lakomec psán prózou, v klasicismu se obecně často využíval alexandrin – šestistopý (dvanáctislabičný) verš.

Básnické prostředky v díle:

• Anafora – opakování slov na začátku po sobě jdoucích vět (zvláště ve vypjatých scénách).
• Metafora – přenesení významu na základě vnější podobnosti.

Časoprostor:

• Hra měla premiéru v roce 1668.
• Čas: Rok 1668 (doba premiéry díla), děj se odehraje během jednoho dne (vejde se do 30 hodin).
• Prostor: Okraj Paříže, převážně dům Harpagona.

Postavy:

• Harpagon: Hlavní postava, 60letý lakomý vdovec a lichvář (půjčuje na vysoký úrok). Zajímá se jen o peníze, které jsou pro něj důležitější než rodina. Je to lhář, nenapravitelný sobec, chamtivý, bezcitný (neuznává city druhých) a samolibý muž. Otec Kleanta a Elišky. Chce si vzít Marianu a výhodně provdat a oženit své děti.
• Kleant: Mladý muž s dobrými společenskými způsoby. Netouží po penězích, ale po lásce. Je velmi kultivovaný, syn Harpagona a snoubenec Mariany.
• Eliška: Harpagonova dcera a Valérova snoubenka. Bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže, kterého jí vybral otec a kterého nemiluje (Anselm). Je citlivá a věří v pravou lásku.
• Valér: Pracuje v Harpagonově domě jako správce, aby byl Elišce nablízku. Snaží se co nejvíce zalíbit Harpagonovi, proto se stává slídilem – pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než sám Harpagon a donáší na služebnictvo. Chce se před svým pánem ukázat v co nejlepším světle. Je to Anselmův syn, Eliščin snoubenec a bratr Mariany.
• Mariana: Pohledná a skromná dívka, sestra Valéra a snoubenka Kleanta. Je to Anselmova dcera. Nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření a vede tichý a skromný život po boku své nemocné matky.
• Anselm: Otec Valéra a Mariany, pravým jménem don Thomas d’Alburcy. Navenek bohatý starý muž, ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic. Svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem.
• Frosina: Chytrá intrikářka a dohazovačka. Je vychytralá a jako jediná zná poměry v celé rodině.
• Jakub: Harpagonův kuchař, kočí a sluha na všechno. Je podlý, pomstychtivý a nemá rád Valéra.
• Štika: Kleantův sluha, který si je dobře vědom Harpagonových vlastností.
• Šimon: Harpagonova pravá ruka.
• Klaudie: Harpagonova služka.
• Bumbal: Harpagonův lokaj.
• Treska: Harpagonův lokaj.
• Policejní komisař a jeho písař: Vyšetřují krádež Harpagonovy truhličky.

Děj:

První dějství: Eliška a Valér se baví o své lásce a lakotě Harpagona. Kleant se svěří Elišce se svými city k Marianě. Harpagon a Štika se hádají o penězích, přičemž Harpagon zjišťuje, zda Štika něco neukradl, a neopatrně se zmíní, že zakopal peníze na zahradě. Následně Harpagon kritizuje Kleantův nákladný styl oblékání a sdělí, že si sám vezme Marianu. Elišce oznámí, že ji chce provdat za starého Anselma. Ptá se Valéra na názor, ten s ním naoko souhlasí, čímž získá neomezenou moc nad Eliškou, ale slíbí jí, že ze svatby nějak vyklouznou.

Druhé dějství: Štika s Kleantem projednávají půjčku peněz (lichvu), kterou Kleant nutně potřebuje, aby si mohl vzít Marianu. Kleant vzápětí zjistí, že si peníze vlastně půjčuje od vlastního otce Harpagona, což vede k ostré hádce. Štika se poté setkává s Frosinou, která má Harpagonovi dohodit sňatek a doufá ve finanční odměnu. Frosina má za úkol domluvit schůzku s Anselmem a Marianou.

Třetí dějství: Harpagon rozdává příkazy na přípravu večera a jako obvykle na všem skrblí. Dochází k setkání Mariany, Elišky, Harpagona a Kleanta. Kleant útočí na Harpagona a natruc daruje Marianě Harpagonův prsten s diamantem.

Čtvrté dějství: Frosina, Kleant a Mariana chtějí překazit sňatek Mariany s Harpagonem. Frosina má sehnat falešnou šlechtičnu, která by Harpagona okouzlila. Harpagon předstírá před Kleantem, že je možná pro Marianu moc starý. Kleant se mu svěří, že ji miluje, načež mu Harpagon lásku zakáže a přikáže mu vzít si určenou vdovu. Hádku se snaží ukončit sluha Jakub, který hraje na obě strany, takže oběma namluví, že ten druhý ustoupil. Pokus sluhy se však nevydaří a hádka zuří nanovo. Během zmatku Štika ukradne ze zahrady Harpagonovu truhličku s penězi. Harpagon zjistí ztrátu, šílí, hledá truhličku a z krádeže obviňuje naprosto všechny, dokonce i sám sebe.

Páté dějství: Probíhá vyšetřování krádeže. Jakub ze zlosti obviní Valéra, protože ho v hádce při přípravě večeře uhodil. Valér se přiznává, ale mluví o tom, že se zasnoubil s Harpagonovou dcerou, zatímco Harpagon si stále myslí, že mluví o ukradených penězích. Na scéně se objevuje Anselm a zjišťuje se, že je otcem Valéra a Mariany (jejich rodina pocházející z Neapole údajně zemřela na moři při pronásledování). Kleant oznámí, že pokud Harpagon bude souhlasit s jeho sňatkem s Marianou, vrátí mu peníze. Anselm se nakonec uvolí zaplatit obě svatby i práci komisaře. Harpagon je naprosto spokojen, že nemusí nic platit, a zůstává sám se svými milovanými penězi.

Inspirace a adaptace:

• Inspirací byla antická Komedie o hrnci (Aulularia) od římského dramatika Plauta.
• Dodnes se tato komedie hojně hraje v divadlech po celém světě.

Zajímavosti:

• Ve své době se Lakomec nesetkal s velkým úspěchem u diváků, protože svými pokrokovými názory předstihl dobu.
• Dobové publikum hru nepřijalo příznivě i proto, že byla netradičně psána prózou, ačkoliv se u takových děl očekával verš.
• V současnosti se jedná o jednu z nejvíce hraných francouzských komedií vůbec.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.