Kniha: Tartuffe (Pokrytec)

Autor: Moliére (Jean-Baptiste Poguelin)

Rozbor přidal(a): Karla

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Maříková DP1.A

Vydala Mladá fronta, nakladatelství GSM v roce 1966

PŘELOŽIL FRANTIŠEK VRBA

Druh: Drama – postavy, scénické poznámky, repliky

Žánr: Komedie –vtip, nadsázka

Téma knihy:

Měšťanská komedie o tom, jak někdo může být velice důvěřivý a nepozná podvodníka a lháře.

Námět a hlavní myšlenka: dílo poukazuje na špatné lidské vlastnosti – chamtivost, povýšenost, faleš, což patří i mezi hlavní témata dnešní doby, nejen literární tvorby

Časoprostor: Paříž, 17.století (1670); děj se odehrává v jeden čas, na jednom místě (dům Orgona)

Hlavní a vedlejší postavy:

Tartuffe – intrikář, podvodník a lhář

Orgon – šlechtic, ovlivněný církví, důvěřivý starší pán, věří Taftuffovi

Paní Pernellová – matka Orgonova, chrání dobrou pověst rodiny

Elmíra – manželka Orgonova

Damis a Mariana – Orgonovy děti z 1. manželství

Dorina – Marianina komorná, upřímná, energická

Kleantes – švagr Orgonův

Valér – Marianin ctitel

Vyprávěcí způsob: veršovaná divadelní hra o pěti dějstvích

Kompozice díla:

Komedie o pěti dějstvích, psaná ve verších.

Chronologická-děj se odehrává v jeden čas, na jednom místě.

Jazyk díla:

Verše, hovorový jazyk v malé míře

Obsah knihy:

Orgon, potkává v kostele Tartuffa, chudáka a zbožného člověka, který působí dojmem svatouška.

Tartuffa je mu líto, ujímá se ho a odvádí si ho domů. V rodině není příliš oblíbený, všichni kromě Orgona a jeho matky tuší, co je Tartuffe zač. Jeho falešná zbožnost  mu zajistí klidný život bez práce. Rodině se to nelíbí a začíná se bouřit.

Po zaslíbení Mariany Tartuffovi nastane v rodině rozepře a otec vyhodí Damise z domu a přepíše svůj dům na Tartuffa. Na scénu vstupuje Orgonova žena, Elmíra, která nastraží na Tartuffa léčku. Svádí Tartuffa, zatímco je Orgon schovaný pod stolem, Tartuffe se začíná rozpalovat a požaduje po Elmíře, aby mu dala důkaz její lásky – v ten moment vylézá rozzlobený Orgon zpod stolu a vyhodí Tartuffa z domu. Ale co majetek, který je na něj již přepsaný? Tartuffe jde ke králi s usvědčujícími materiály proti Orgonovi, ale král je moudrý, Tartuffa nechá zatknout a  vrací Orgonovi všechen majetek, který odkázal Tartuffovi.

Obrazná pojmenování:

Autor používá metafory i přirovnání.

Ve výňatku textu můžeme najít například:

má jazyk jako bič : přirovnání ( rozkazuje, přikazuje, ubližuje slovem)

hlavu pěkně mámí:  matafora (někoho ošálit laskavostí)

zbůhdarma se poštěkat:  matafora (zbytečně se pohádat)

zrovna se k němu vine : metafora (k někomu se lísat, tulit)

tupě oči třeští: matafora ( dívá se  prázdným pohledem)

je do něj paf: metafora  (je do něj zblázněný, poslouchá ho na slovo)

svou kavku podškubává: metafora  (okrádá ho)

honí celý dům: metonymie ( rozkazuje všem obyvatelům domu)

Kontext autorovy tvorby:

Dílo je typické pro Moliérovu tvorbu, kterou je převážně satirická komedie.

Moliér se narodil 15. ledna 1622 v Paříži a zemřel 17. února 1673. Jeho otec byl čalouník.

Patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského a světového klasicismu.

Původně byl herec, poté ředitel vlastní kočovné společnosti. Účinkoval také na královském dvoře. Věnoval se zejména nízkým literárním žánrům jako je např. satira, bajka, komedie.

Jeho díla byla odvážná, zesměšňoval šlechtu a její snobskou morálku.

Zemřel chvíli po svém posledním představení.

Další Moliérova díla:

– Létající doktor

– Žárlivý Petřík

– Potřeštěnec

– Lakomec

– Hoře lásky

– Zamilovaný doktor

Kritika

Hlavní hrdina Tartuffe se stal synonymem pro pokryteckou zbožnost. Kritika svatouškovství popudila vrchnost tak, že Moliérově herecké společnosti bylo hned několikrát zakázáno hru provozovat a Moliére zašel tak daleko, že ohrozil existenci svého divadla. Trvalo celých pět let, než se finální verze hry o pěti dějstvích pod názvem Tartuffe aneb Pokrytec mohla konečně hrát.

Historický kontext:

Francouzká literatura

Klasicismus: 17. – 18. Století

Název klasicismus vznikl ve Francii v 17. století a odvozuje se od lat. Classicus, V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala i kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo

Literární tvorba se dělila na dva proudy:

vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky

nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky.

Ostatní autoři:

Jean de La Fontaine – Bajky (Francie)

Pierre Corneille – Cid (Francie)

Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů (Itálie)

Ukázka je z prvního dějství  VÝSTUP 2 , KLEANTES a DORINA pomlouvají Orgona

KLEANTES, DORINA

(X) KLEANTES

Ne, od ní radši pryč –

ještě mi vynadá. Má jazyk jako bič.

Chudinka stará. . .

(X) DORINA

Cha! No to je ale

smůla,

že vás teď neslyší! Ta by se pominula!

Mladíku, řekla by, chudinka je spíš on,

nechal si pro sebe ten titul i ten tón!

(X) KLEANTES

Ne, takhle zbůhdarma se poštěkat! A s námi!

Ten její Tartuffe jí tu hlavu pěkně mámí!

(X) DORINA

To není ještě nic. Co teprv její syn!

Jen až ho potkáte! Řeknete: to je stín,

stín toho rozumu, co všichni uznávali,

když tenkrát v povstání kurážně sloužil králi.

Teď, co má Tartuffa, jen tupě oči třeští

a celý zpitoměl do toho svého štěstí.

Říká mu: bratříčku! Úplně roztouženě!

A visí na něm víc než na dětech a ženě.

Jen jemu svěřuje všecky své tajné spády a

nepodnikne nic bez Tartuffovy rady.

A objímá se s ním! Zrovna se k němu vine,

jak ani s milenkou se mužský nerozplyne.

Do čela ke stolu — tam ovšem Tartuffe patří,

a pán je celý pryč, když toho zbaští za tři.

Nejlepší kousíčky mu vždycky připraví,

a když si krkne pak — přeje mu: Na zdraví!

Zkrátka — je do něj paf, našel v něm ideál

a každý jeho šprk cituje dál a dál,

jak orákulum zní mu každá jeho věta

a každý jeho krok má zrovna za div světa.

A Tartuffe — ten už ví, čím si ho ochočí,

hraje mu tyátr, staví se do očí,

ale už pořádně svou kavku podškubává

a honí celý dům, jako by on byl hlava!

Teď by si na pána i jeho lokaj hrál —

dokonce i ten kluk nás bere na paškál.

Div by nás nesežral, vyčte nám každou mašli

a každou barvičku — i mušku, co nás krášlí!

Pes! Nadranc roztrhal nám tuhle kapesník —

našel ho v modlitbách a hnedka spustil křik,

že je to strašný hřích — tak řval, ten křeček

vzteklá —

spojovat nebeklíč prý s nástrahami pekla!

The post Tartuffe (Pokrytec) – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére (Jean-Baptiste Poguelin)

Rozbor přidal(a): Karla

Vloženo na: Studijni-svet.cz

                                                       Maříková DP1.A

Výňatek z neuměleckého textu (Výstup 8 – Mariana se svěřuje Frosině.)

Mariana, Frosina.

MARIANA. Je mi divně kolem srdce, Frosino. Mám-li pravdu vyznati, obávám se této schůzky velice.

FROSINA. Ale proč, odkud váš nepokoj?

MARIANA. Ach, vy se ptáte? Což nedovedete si představit úzkost osoby, která má za chvilku se octnout na skřipci?

FROSINA. Nahlížím, že Harpagon není tím skřipcem, na němž by se vám sladce umíralo, a poznávám na vašem obličeji, že onen mladý zlatohlávek, o kterém jste mluvila, zase vám v hlavě straší!

MARIANA. Ano. Nemohu se tomu ubrániti, Frosino, uctivé návštěvy jeho v domě našem, přiznám se vám, učinily na mne dojem.

FROSINA. Víte-li, kdo jest on?

MARIANA. To nevím. Vím pouze, že jest milování hodný a že kdybych mohla svobodně voliti, vyvolila bych ihned jej, a že roste hrůza před ženichem, jenž na mne čeká.

FROSINA. Můj ty Bože! Všickni zlatohlávkové jsou příjemní, a umějí se zalichotit, ale z většiny jsou hladoví jak myši; lépe uděláte, vezmete-li si člověka staršího, ale hodně bohatého. Uznávám že největší rozkoš se starcem vás právě neočekává, a že již třeba přemoci trochu svou nechuť k takovému choti, však to dlouho trvati nebude; po smrti jeho pak si můžete vzíti mladého roztomilejšího, který to všecko napravil.

Vydala Městská knihovna v Praze

V MKP 1. vydání

Verze 1.0 z 1. 1. 2012

Překlad:  Jaroslav Vrchlický

Druh: Drama – postavy, scénické poznámky, repliky

Žánr: Komedie –vtip, nadsázka

Téma knihy:

Lakomý bohatý člověk, který je pro bohatství ochotný obětovat i štěstí svých nejbližších.

Námět a hlavní myšlenka: Zesměšnění maloměšťáctví

Časoprostor: Paříž, r.1670, – dům Harpagona

Hlavní a vedlejší postavy:

Harpagon: otec, lakomý člověk

Kleantes: syn Harpagona, zamilovaný dobrák

Eliška: dcera Harpagona, hodná, poctivá zamilovaná dívka

Valér: zamilovaný do Elišky, chudý správce

Mariana: zamilovaná do Kleanta, poslušná dívka

Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany

Jakub – Harpagonův kočí a kuchař, lhář

Frosina – mazaná rádkyně, která pomůže všem

Kompozice díla:

Chronologická – komedie o pěti dějstvích, psané jako próza

Jazyk díla: srozumitelná čeština , použito hodně hovorových výrazů

Vyprávěcí způsob:  divadelní hra o pěti dějstvích

Obsah knihy:

Harpagon je lakomý otec dvou dětí Kleanta a Mariany. Aby byl ještě více bohatý a nemusel dávat věno svým dětem, najde jim bohaté protějšky vhodné pro sňatek. Pro Elišku bohatého starce a pro Kleanta bohatou vdovu.  Kleantes a Eliška však milují úplně někoho jiné. Eliška miluje Valéra a Kleantes miluje Marianu, kterou si ale vyhlédl k sňatku také jeho otec Harpagon.

Celý příběh se zkomplikuje ztrátou pokladu Harpagona, který najde jeho syn Kleantes. Ten navrhne, že peníze vrátí pod podmínkou, že dostane Marianu zpět.

Valér a Mariana jsou ve skutečnosti potomci hraběte Alburciho z Naepole ( Anselm), který ztroskotal na moři se svou rodinou  a nyní se konečně setkává se svými dětmi.

Obrazná pojmenování:

Autor používá metafory i přirovnání.

Ve výňatku textu můžeme najít například:

je mi divně kolem srdce: metafora    ( cítí obavu)

Harpagon není skřipcem: přirovnání   ( Harpagon není špatný ženich)

mladý zlatohlávek: metafora  ( mladý muž)

zlatohlávkové jsou příjemní, ale z většiny jsou hladoví jak myši: přirovnání  ( mladí muži jsou lepší než starší muži, ale většinou jsou chudí )

Kontext autorovy tvorby:

Molière  se narodil 15. ledna 1622 v Paříži a zemřel 17. února 1673. Jeho otec byl čalouník.

Patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského a světového klasicismu.

Původně byl herec, poté ředitel vlastní kočovné společnosti. Účinkoval také na královském dvoře.  Věnoval se zejména nízkým literárním žánrům jako je např: (satira, bajka, komedie).

Jeho díla byla odvážná, zesměšňoval šlechtu a její snobskou morálku.

Zemřel chvíli po svém posledním představení.

Lakomec patří mezi nejslavnější díla autora. Dílo je typické pro Molièrovu tvorbu, kterou je převážně satirická komedie.

Kritika

V době vzniku Lakomce byl již Molière pozitivně přijímán u dvora i veřejnosti, nicméně konkrétně toto dílo bylo přijato veskrze negativně – při jeho premiéře 9. 9. 1668 v divadle Palais Royal se mu nikdo nesmál a Molière ho brzy musel stáhnout z repertoáru

Filmové zpracování:

1980 Lakomec (L‘ Avare); francouzská komedie; režie: Jean Girault a Louis de Funès

2002 Lakomec; česká televizní inscenace; režie: Zdeněk Zelenka

Další Moliérova díla:                                                                         

– Létající doktor

– Žárlivý Petřík

– Potřeštěnec

– Tartuffe

– Hoře lásky

– Zamilovaný doktor

– Škola pro muže

Historický kontext:

Francouzká literatura

Klasicismus: 17. – 18. Století

Název klasicismus vznikl ve Francii v 17. století a odvozuje se od lat. Classicus, V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala i kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo

Literární tvorba se dělila na dva proudy:

vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky

nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky.

Další autoři:

Jean de La Fontaine – Bajky (Francie)

Pierre Corneille – Cid (Francie)

Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů (Itálie)

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (6) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Rozbor přidal(a): lesak

Vloženo na: Studijni-svet.cz

• Téma: Laakomství, peníze nadevše
• Motiv: Láska, bohatství,
• Časoprostor: děj se odehrává v roce 1670 v Harpagonově domě
• Kompozice: chronologická + zde navíc drama rozděleno do 5 části podle Aristotelese 1) expozice 2) kolize 3) krize 4) peripetie 5) katastrofa
• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie

• Vypravěč / lyrický subjekt: Je to drama a proto příběh vypráví AUTOR

• Postavy:

Hlavní postavy 

Harpagon: 60. letý vdovec, otec Kleanta a Elisy, zamilovaný do Mariany, chce jen peníze, posedlý penězi

Klean: jeho syn, milenec Mariany, podnikavý, chytrý

Elisa: jeho dcera a milenka valerova, hodná

Valer: syn Anselmuv, milenec Elisy, sluha Harpagona

Mariana: milenka kleantova, ae chce ji Harpagon

Anselm: otec Mariany a Valera, velmi hodný

Vedlejší postavy:

Frosina: dohazovačka,

Šimon: lichvář

Jakub: kuchař a kočí Harpagonův

La Fleche: sluha Kleantův

• Vyprávěcí způsoby: Tím, že jde o divadelní hru tak každá osoba vpráví sama za sebe
• Určování zda se jedná o monolog/dialog: dialogy, vnitřní monolog

(velmi dlouhý monolog HARPAGONA: Zloděj! Vrah! Loupežník! Zabili mě! Chyťte ho! O spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být ?Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknou, abych ho dopadl? …. Dám všechny oběsit, a neshledám- li se znova se svými penězi, oběsím nakonec sám sebe.)

• Typy promluv: U drama NEEXISTUJE přímá řec – místo toho monolog a dialog

1) Jazykové prostředky a funkce: psáno spisovným jazykem objevují se i vulgarismy: např. (Táhni ty jeden taškáři taškářů, ty jeden arcišibečníku!)

2) Figury a tropy: Personifikace např. (Vy moji hodní přátelé – myšleno na peníze). Ironie, Metafoy, Sarkasmus – vyjadřuje pohrdání

Autor

Moliére (1622-1673)

– vlastním jménem Jean-Baptiste Poqulin (žán batyst poklen)

– výborné vzdělání – studoval práva, měl být notářem

– největší francouzký autor komedií

– život zasvětil divadlu – autor, herec, režisér, ředitel divadelní spoleřnosti

založil s dalšími 9 lidmi divadlo Illustre Théatre

– zemřel kráce po odehrání hry Zdravý nemocný

– autor 33 komedií

– psal prozou ale i veršem

Zařazení autora do uměleckého směru:

Klasicismus

– umělecký směr, který vznikl ve Francii za absolustického LudvíkaXIV. (,,Stát jsem já”)

– 2. polovina 17. století – konec 18. století

– smysl umění je v napodobení přirody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné

– vzorem je antika

– ve filozofii racionalismu (racio = rozum), harmonie, uměřenost, řád

– podle antického vzotu stanovena jasná pravidla:

vysoké (oda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie)  

Žánry:

– vysokéžánry: – zpracování vznešených námětů, urození hrdinové

– nižší žánry: náměty ze životy měšťanstva, směšné pojetí

Určení století, v němž autor tvořil:

17. Století

Určení dalších autorů stejného umělckého směru:

Pierre Corneille

– autor tzv. hrdinských tragédií

– vytvořil pravidla tragédie – díla: Horatius, Polyeuktes, Cinna, Lhář

Jean Racine

– tragédie psychologické, s ženskými hrdinkami, milostně laděné příběhy

– například Faidra: Fraidraeroticky touží po nevlastním synovi Hppolytovi, ten však miluje Aricii. Fraidra ve vzteku žaluje manželovi Théseovi, a ten nechává syna usmrtit bohy. Fraidru  tíží svědomí, páchá sebevraždu

Názvy dalších autorových děl:

Tartuffe (Podvodník)

Chudák manžel

Zdravý nemocný

Obsah:

Harpagon manipuluje a omezuje se svými dětmi jen pro svůj vlastní zisk. Jeho syn si dokonce musí pujčovat, protože od Harpagona žádné peníze nedostává. Kleant se zamiluje do krásné Mariany ale zjistí, že si na ní myslí i jeho otec. Harpagon chce Kleanta provdat za starou vdovu a Elisa, která si myslí na Valerma chce provdat za vdovce Anslema. Harpagon si nedá říct, až do té doby než sluha Čipera okrade Harpagona o truhlu se zlatem. Harpagon se za výměnu vzdá Mariany a dá svolení k oboum svatbám. Mezitím se ještě ukáže, že Anselm je otec Valéra a Mariany.

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (5) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Rozbor přidal(a): johnhud

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Moliére (Jean-Baptiste Poquelin) – 17.st

Život autora:Francouzský herec, spisovatel a dramatik na přelomu období baroka a klasicismu. Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Tvoří převážně satirické komedie veršované (Misantrop) a prozaické (Lakomec). Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů s královským dvorem.

• Používá důmyslný jazyk a humor
• Tematicky se zaměřuje na nešvary francouzské vyšší společnosti (lakoty, naivita, pokrytectví a především snobství)
• Zabýval se tzv. nízkým dramatem (satiry, bajka, komedie, fraška
• Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku
• V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev.

Umělecký směr: Klasicismus

• umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád
• Vznikl ve Francii 17. století za vlády „krále slunce“ Ludvíka XIV
• rozvíjí se zejména epická poezie a dramatická tvorba
• Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa)
• Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky
• Další spisovatelé: Jean de La Fontaine (Bajky), Pierre Corneille (Cid), Jean Racine (Faidra)

Literární tvorba se dělila na dva proudy

1. vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky
2. nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky

Charakteristika díla

• inspirací byla antická Komedie o hrnci od Římana Plauta (pro klasicismus bylo typické inspirovat se antikou)
• všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa
• dodržení jednoty místa, času a děje – typické pro klasicismus
• Moliére v díle zesměšňuje maloměšťáctví

Literární druh: drama

Literární žánr: komedie

Doba a místo děje: 17. století, Paříž

Hlavní postavy:

• Harpagon: bohatý vdovec, člověk, který by si pro halíř nechal vrtat koleno a peníze měl radši než své vlastní děti.
• Kleant a Eliška: Harpagonovy děti, které nezajímaly peníze tak jak láska. Chtějí strávit život se svými vyvolenými partnery.
• Valér: správce Harpagonova domu, syn Anselma. Partner Elišky.
• Mariana: chudá dívka, dcera Anselma. Partnerka Kleanta.
• Anselm: štědrý dobrosrdečný šlechtic, otec Mariany a Valéra

Děj:

Harpagon je starý vdovec, který omezuje své dvě děti Elišku a Kleanta  jen proto, aby on sám měl dost peněz. Přitom sám o sobě říká, že je chudák a jak moc by se právě jemu peníze hodily. Jeho dcera se zamilovala do Valéra, který pracuje v jejich domě a snaží se Harpagonovi zalíbit. Valér nemá rodiče a ani peníze. Harpagon, ale už našel své dceři starého, ale bohatého ženicha Anselma.  Kleant se zamiluje do krásné Mariány, ale i pro něj našel Harpagon starší bohatou vdovu. Jako slušné děti by ho měly poslechnout. Sám jim oznámí, že se bude ženit s Marianou. Marianina nemocná matka se sňatkem souhlasí. Když Mariána uvidí Kleanta hned se do něj zamiluje. Harpagon se jí zdá starý a odporný. Jednou Harpagonovi ukradl Čipera, Kleantův sluha, truhlu s penězi. Harpagon jde žalovat na komisařství. Všichni se sejdou v jedné místnosti a Valér řekne Harpagonovi, že miluje Elišku a chce si ji vzít. V menší hádce Valéra s Anselmem se ukáže, že Valér je synem šlechtice, který se pravděpodobně utopil na moři. Anselm jim vypráví celý svůj příběh o ztroskotání lodi. Sám jíž několik let hledá svou manželku a děti. Anselm pozná, že Valér a Mariana jsou jeho děti a marianina matka jeho manželka. Harpagon souhlasil s oběma svatbami svých děti, protože Anselm je zaplatí a Harpagonovi nechá ušít oblek na svatbu. Harpagon ke své radosti nepřišel o žádné peníze.

Záměr autora:

• Moliére postavou Harpagona zobrazuje lakotu a chamtivost. Ukazuje, jak mohou tyto vlastnosti zničit lidský charakter.

Význam díla:

• Lakomec se řadí mezi nejúspěšnější Moliérova díla a dodnes se hojně hraje i v českých divadlech.
• Při premiéře v roce 1668 však u obecenstva zcela propadla a po několika reprízách ji Moliére stáhl ze svého repertoáru.

Kompoziční a umělecké prostředky:

• V této hře se objevuje satira, ironie, nadsázka, metafory, hyperboly.
• Nevyskytují se tam skoro žádné archaismy.
• Moliére se ve svých dílech snažil co nejvíc přiblížit skutečnosti, a proto i v Lakomci používá nespisovný jazyk a širokou škálu hovorových výrazů
• Chronologická kompozice.
• Drama o 5 dějství
• psáno er-formou
• živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva
• stylistické rozvrstvení slovní zásoby (např. citové zabarvení – zejména když Harpagon hovoří o penězích)
• psáno spisovným jazykem X občasné vulgarismy

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Rozbor přidal(a): Veronika

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Moliere: Lakomec

1. Hlavní myšlenka

Kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka  vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy. Člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani na lásku. Autor se vysmívá lidské chamtivosti.

2. Časoprostor

Paříž, 17. století. Tato divadelní hra je rozdělené do pěti dějství. Vypráví o Harpagonovi (= lakomec) a jeho rodině.

3. Literární druh

komedie (veselohra) = je to hra, která se snaží zachytit skutečnost z veselejší, směšnějši stránky, končí smírně či optimisticky

4. Jazyk a styl díla, jazykové prostředky užité v textu

• er-forma
• děj chronologický (jednota místa, času, děje)
• charakteristická dobrá komediální technika, patrná jak v hlavní zápletce, tak i v díalozích
• dílo členěno do 5 dějství (jednání)
• vtipná komediální zápletka, komické zábavné nedorozumění
• autor využívá situační, slovní i pohybovou komiku, kterou nalezneme v klasické frašce
• k antickému dramatu odkazuje jednota míst, času a děje
• hra je psána v próze (odporovalo to tehdejšímu klasicistnímu vkusu)
• satirický tón, výsměch
• psychologická kresba postav (jejich rysy se utváří ve vztahu k hlavnímu charakteru „lakomce”)

5. Děj

• Harpagon je velmi bohatý, ale také velmi lakomý. Má dceru Elišku, která je zamilovaná do Valéra (otcův správce), a syna Kleanta, zamilového do Marie (kterou miluje i Harpagon). Harpagona nemá nikdo rád, protože je tak lakomý, že nechce dát peníze ani vlastním dětem. Přesto má vše důkladně promyšlené, aby měl peněz ještě více. Dceru chce provdat za bohatého pana Anselma, syna chce oženit s bohatou vdovou a sám se chce oženit s krásnou Marií. Harpagon o lásce Elišky k Valérovi, ani o lásce Kleanta k Marií neví, protože se mu to ani jeden neodváží povědět. Proto se Valér stane správcem Harpagona, aby se mu zalíbil a potom ho požádal o Eliščinu ruku. Harpagonovi a jeho úmyslům pomáhá dohazovačka Frosina.
• V průběhu se děje spostu příhod, konfliktů a nepříjemných problémů. Když Kleantes a Harpagon se hádají o Marii, sluha Čipera na Kleantův příkaz ukradne Harpagonovu pokladnu s 30 000 dukáty. V ten moment Harpagon ztrácí smysl života a je ochoten vyměnit Marii za vrácení svých peněz. Nakonec vyjde najevo, že Marie a Valér jsou sourozenci a Anselm je jejich otec. Okamžitě jak se dozví o lásce těchto dvou páru, svoluje k svatbám. Proto přemlouvá Harpagona, aby ke sňatkům také svolil. Harpagon pod podmínkou, že nebude muset nic platit, svoluje.
• Nakonec si může vzít Eliška Valéra a Kleantes Marii, Anselm opět nachází svoji rodinu a Harpagon na opět svoje penízky.

6. Charakteristika postav

• Harpagon (Arpagon): sedesatilety lichvar, lakomý, vdovec, chamtový bezcitný boháč, pro peníze by udělal cokoli (citové vztahy, děti, rodinu). Je postavou tragikomickou. V postavě Harpagona prý ztvárnil svého otce.
• Eliška: dcera Harpagona, miluje Valéra, milá, hodná, spravedlivá, upřímná
• Kleantes:: syn Harpagona, miluje Marii, chytrý, podnikavý
• Frosina: pletíchářská dohazovačka, vychytrala, ale přesto se snaží pomoc
• Mariana: mladá dívka
• Anselm: stárnoucí boháč, má si ho vzít Harpagonova dcera
• Čipera: sluha, ukryl peníze (v různých vydáních různá jména)

7. Zasazení autora, díla do historického kontextu, charakteristika doby, popřípadě uměleckého směru

• vznik díla – r. 1668
• Klasícismus – z latinského classícus (= vynikající, vzorový)
• umělecký směr v Evropě 17. a 18. století, který napodoboval formy antického umění (v antickém umění byl spatřován vzor umělecké krásy, uměřenosti a tvůrčí kázně), snažil se o formálně dokonalé dílo -> pevný systém pravidel a norem
• krása se naléza v pravdě a v obrazu přírody
• kolébkou klasicismu byla Francie, brzy se rozšířil i do dalších zemí
• literární díla: vysoké žánry – óda, epos, tragédie X nízké žánry – bajka, saterie, komedie
• rozvoj dramatu – vychází z Aristotelovy zásady 3 jednot: místa, děje a času (hlavně u tragédií)
• pravidla klasicismu zformuloval v díle Umění básnické Nicolas BOILEAU (má převládat rozum nad citem, smysl pro střídmost a rozvahu)
• nejznámější hudebníci: W, A. Mozart (Figarova svatba), L. van Beethoven (Óda na radost)
• stavby postavené ve stylu klasicismu: zámek ve Versailles, zámek v Kroměříži
• Antické drama — dramatici dodržovali Aristotelovu myšlenku jednoho místa, Času a děje. Celý příběh se tedy musel odehrávat na jednom místě, musel být dějově jednotný, bez vedlejších motivů, a musel se odehrávat zhruba ve čtyřiadvaceti hodinách.
• Commedia del’arte – italská komedie, vznikla v polovině 16. století. Oblíbená u lidového publika, hry neměly pevnou stavbu – herci improvízovali podle reakcí diváků, má ústálené postavy zdůrazněny maskami – pierot, harlekýn, kolombina, pantalon. Dnes toho využívá: cirkus, pantomima, balet, karneval.

• Autoři tohoto období:

Pierre Corneille (1606 – 1684)

• francouzský dramatik
• hrdinské tragédie – pro hlavní postavy je důležité hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest
• Cid – středověký španělský námět, veršovaná hrdinské tragédie. Don Rodrigo je drsný rytíř, nazývaný Cidem pro svou udatnost v bojí s Maury, děj příběhu se odehrává v Seville v polovině 11. Století. Cid má těsně před svatbou s Chimérou, ale Chiméřin otec urazi Cidova otce, Cid pomsti urážku a Chiméřina otce zabije. Chiméra, přestože Cida miluje, žádá krále o jeho potrestání.. Král rozhodne pro smír – po ročním odkladu, kdy Chimera oplakává otcovu smrt a Cid bojuje za Španělsko, souhlasí se sňatkem.

Jean Racine (1639 – 1699)

• francouzský dramatik
• psychologická tragédie – líčí zhoubné působení vášně, kterou trpí hlavní postavy
• Faidra — námět z řecké mytologie. Žena athénského krále Thesea, Faidra se zamiluje do nevlastního syna Hippolyta – ten ji však odmítá, miluje Aricii. Faidra žárlí, její city jsou raněny a křivě před Théseem obviní Hippolyta z lásky k ní samé. Théseus tomu uvěří, svolává pomstu bohu -> syn umírá. Faidru sžírá svědomí, přizná se manželovi a spáchá sebevraždu (otráví se).

Jean de La Fontaine (1621 — 1695)

• Francouz, vystudoval práva, stal se správcem vod a lesů, má velmi blízko k přírodě, čerpá z Ezopa
• Bajky – kritika lidských slabosti, předsudků a pokrytectvi tehdejší společnosti

Carlo Goldoni (1707 — 1793)

• Ital, čerpá z commedie del’arte
• Poprask na laguně – sleduje osudy žárlivé milenecké dvojice v rybářském městečku
• Sluha dvou pánů

8. Autor – život, celkový přehled tvorby

• (1622-1673), Francouz, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin – přezdívka proto, aby svým rodičům nedělal hanbu (herectví bylo opovrhováno)
• dramatik, herec
• světovému dramatu dal tradici komedie charakterů v jedinečné podobě
• původně (na přání otce) se měl stát notářem
• měl skvělou právnickou kariéru, které se však v r. 1643 zřekl a rozhodl se pro divadlo
• vstoupil do kočovné herecké společnosti – s ní cestoval řadu let po francouzském venkově. Setkal se s herci italské komedie a po jejich vzoru napsal první scénář a první hru (byl herec, autor, režisér). Společnost, kterou vedl získala dobrou pověst – dostala se i do Paříže a v roce 1658 vystoupila před králem Ludvíkem XIV.
• později se Moliére stal ředitelem královského divadla v Paříži. Měl spory s církví, udržel se pouze díky ochraně, kterou mu poskytl král.
• napsal 33 komedii – navázal v nich na tradici domácí frasky, z odkazu antických komedií, z italské komedie_commedia del’arte (improvizace)
• ve svých hrách předváděl soudobou mravní problematiku, například postavení žen ve společnosti i v domě
• kritik lidských nedostatků a špatných charakterů ( Tartuffe – pokrytec, Harpagon – Lakomec, Mísantrop – nerudný člověk, Don Juan – žene se za slastmi života)
• Dokázal mistrne vystihnout mravní cynismus feudalu, chorobnou lakotu, náboženské pokrytectví, snahy měšťanů o napodobeni šlechty
• závěr života – Moliére při představení své hry Zdravý, nemocný na jevišti zkolaboval a doma po několika hodinách zemřel

Dílo:

• Tartuffe neboli podvodník (1664) – veršovaná komedie, která napdá pokrytectví,  s nímž lze ovládat druhé; mířila proti církvi a donašečskému systému jejich institucí. Tartuffe (slouží církvi) dokáže ziskat bezmeznou důvěru měšťáka Orgona, ten mu věří vic než své rodině, Tartuffe si s ním dělá co chce. Orgon  přepiše své jmění na Tartuffa – Orgon si uvědomil svoji chybu a jen diky králi získá svůj majetek i rodinu zpět.
• Don Juan neboli Kamenná hostina (1665) – komedie, kritizoval  v ní dobové něřesti a chyby šlechty (pokrytectvi, rozmařilostí)
• Zdravý, nemocný (1673) – kritika sobectvi měšťáků a šariatánství lékařů. Hlavní hrdina Je měšťák, který je hypochondr, chce provdat svoji dceru za lékaře, aby měl léčení zadarmo.
• Škola žen (1662) – zabývá se otázkou postaveni žen v rodině i ve společnosti.

9. Okoinosti vzniku dila

• Ke vzniku tohoto díla byla autorovi inspirací Komedie o hrnci od antického dramatika Plauta o chuďasi Eucliovi, který se náhodou stal majitelem hrnce plného peněz.

10. Poznámky

• dílo mělo premiéru r. 1668 v pařížském Palais Royal a sám Moliére si zahrál Harpagona
• pro neúspěch byla hra po měsíci vyzařena z repertoáru
• dnes však patří díky své trvalé aktuálnosti k nejhranějším a nejoblíběnějším hrám světa

v českém kontextu se Molierův L. poprvé objevil na scéně vlasteneckěho divadla Bouda

asi r. 1786 v překladu herce Gunthera

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Rozbor přidal(a): barus

Vloženo na: Studijni-svet.cz

       I.            ČÁST

Téma a motiv
– peníze deformují charakter, ničí rodinné vztahy a citové vazby; zesměšnění maloměšťáctví – zobrazení zvráceného chování šlechty a měšťanů
– lakota, ponaučení, přes dávky dětí se snaží získat peníze

Časoprostor
Čas:děj se odehrává během jediného dne v roce 1670
Prostor:Paříž (převážně Harpagonův dům)

Kompozice:hra je rozdělena na 5 dějství; děj je časově navazující (chronologický postup vyprávění)

Inscenace:Lakomec se dodnes objevuje jak v divadelním, tak v televizním provedení po celém světě

posouzení aktuálnosti díla

chamtivost – stálá vlastnost
intriky v rodině – trvalý jev
touha staršího muže po mladší ženě – stále aktuální

Děj
Harpagon omezuje své děti, manipuluje s jejich životy pro svůj osobní zisk; jeho syn Kleantes si dokonce musí půjčovat, protože žádné penízenedostává; Kleantes se zamiluje do chudé Mariany → chce požádat otce o svolení ke svatbě → Kleantes ji chce pro sebe a syna plánuje oženit sbohatou vdovou; dceru Elišku chce navíc provdat za starého šlechtice Anselma (Eliška ale miluje Valéra → Kleantův sluha Čipera objeví ukrytouHarpagonovu truhlu s penězi → Harpagon ji nemůže najít → šílenství, zběsilé pátrání a podezírání všech ostatních → výměnou za peníze se nakonecvzdává Mariany → Valér prozrazuje šlechtický původ sebe a Mariany (jejich otcem je Anselm) → Harpagon ví, že ho to nic nebude stát a že ani svédceři nebude muset dávat žádné věno, takže proti oběma svatbám nic nenamítá → svatba Kleanta s Marianou a Valéra s Eliškou

literární druh: divadelní hra
literární žánr: klasická komedie
literární forma: drama

     II.            ČÁST

Vypravěč:dialog – střídání více ich-forem

Postavy:

HARPAGON (latinsky harpago = loupit):60-ti letý vdovec; lichvář; necitelný lakomec, ochotný pro peníze udělat cokoli, ztráta peněz je pro něj tragédií a znamená pro něj ztrátu smyslu života; je zde vyobrazen jako tragikomická postava;
KLEANTES:Harpagonův syn; je jeho pravým opakem; miluje chudou Marianu; nechápe otcovu posedlost k penězům
MARIANA: krásná, ale chudá dívka; má starost o nemocnou matku; doopravdy (ne kvůli penězům) miluje Kleanta;
ČIPERA: věrný Kleantův sluha; ukradne Harpagonovi truhlu s penězi v dobrém úmyslu;
ELIŠKA: dcera Harpagona; miluje Valéra;
VALÉR: sluha Harpagona; miluje Elišku;
ANSELM: bohatý šlechtic; má si vzít Elišku proti její vůli; je otcem Valéra a Mariany;
FROSINA: dohazovačka
ŠTIKA:Kleantese dobromyslný sluha, ukradne Harpagenovu truhlici i s penězi, když chce Kleantemu pomoc
KMOTR JAKUB: kuchař a kočí

vysvětlení názvu díla: Lakomec – podle nejvýraznější vlastnosti hlavního hrdiny Harpagona

  III.            ČÁST

Slovní zásoba: převažuje spisovný jazyk; jasné a stručné věty; převažuje použití jednoduchých souvětí; občas proloženo hovorovými výrazy; zdrobněliny

Stylistická charakteristika textu: detailní (dějová) charakteristika postav; komediální a důvtipné zápletky; úsměvná nedorozumění

Text: komediální a hovorové prvky; text je velice jednoduchý a srozumitelný; v určitých momentech velice emotivní jazyk hlavní postavy Harpagona

kontext autorovy tvorby: vydáno r. 1668 – vrcholné období autorovy tvorby; klasicismus

Život autora:
Moliere (1622-1673)
– vl. jménem Jean-BaptistePoquelin; francouzský spisovatel období klasicismu, herec a jeden z nejslavnějších dramatiků všech dob
– je považován za zakladatele moderní francouzské komedie
– nar. se jako syn měšťana, brzy se stal (proti vůli rodiny) komediantem a hercem, založil vlastní divadelní společnost (uváděla hlavně satirické komedie a frašky) + spolupráce s hudebním skladatelem Jeanem-BaptistemLullym → odvážná kritika a zesměšňování společenských poměrů (např. pokrytectví a snobská morálka šlechty a církve), časté spory s královským dvorem
– r. 1673 zemřel přímo na jevišti při 4. repríze své hry Zdravý nemocný (mezi diváky byl i franc. král Ludvík XIV.); proslavil se zejména mezi chudinou

Základní principy fungování společnosti v dané době:konec feudalistické společnosti, charakteristické tvrdou prací nevolníků (většinou 1492-1789)
Kontext dalších druhů umění:rozvoj barokního umění (17. století – 1600-1750); MALBA: Rembrandt van Rijn (1606-1669) – nizozemský malíř

Kontext literárního vývoje:Jean de la Fontaine (1621-1695) – franc. bajkař a básník; probíhá období klasicismu

Vlivy na dané dílo:měšťanská rodina – znalost prostředí a nechuť k tomuto stylu života; Titus Plautus – Komedie o hrnci

Vlivy na jeho tvorbu:italská commedia dell´arte; měšťanský původ (znalost prostředí)

Další autorova tvorba:
jeho prvotiny nebyly příliš úspěšné; psal především divadelní (frašky, komedie, veselohry, satiry, parodie, atd.) na téma šlechtického života – celkem jich napsal 33
– např. Tartuffe (2x zakázána); Don Juan aneb Kamenná hostina (1665); Misantrop (1666); Chudák manžel (1668); Zdravý nemocný (1673)

Dobové vnímání díla a jeho proměny:autor tímto dílem navázal na předchozí úspěchy (Tartuffe, apod.) a ještě jím zvýšil svou popularitu; dílo bylo populární zejména u chudinských vrstev,některáMolierova představení však navštěvoval i tehdejší francouzský král Ludvík XIV.

Aktuálnost tématu a zpracování díla:téma vlivu peněz na chování a vztahy člověka je zcela nadčasové a i dnes aktuální

Srovnání s vybraným literárním dílem:
Titus Plautus – Komedie o hrnci (podobné téma); ostatní Molierovy hry (společná idea – kritika a zesměšňování šlechty a měšťanstva)

komedie – většinou dramatický (divadelní) žánr; vždy má dobrý konec; vyznačuje se humorem; často vtipně (někdy i silně kriticky) hodnotí lidské nedokonalosti a slabosti

commedia dell´arte – divadelní žánr založený na improvizaci; rozkvět v Itálii v období baroka (cca konec 16. stol. -1. pol. 17. stol.);

fraška – jednoduchá forma komedie; objevují se zde jednoznačně kladné nebo záporné postavy

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Rozbor přidal(a): Petra

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Lakomec (1670)

Obecná charakteristika

• drama
• divadelní hra – tragikomická charakterová komedie o 5 dějstvích
• vrcholný francouzský klasicismus

Jazykové prostředky

• Psáno prózou, v er – formě
• Spisovný jazyk x občasné vulgarismy (př. holomek, padouch)
• Věty jednoduché i souvětí
• Rozkazovací věty
• Živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva
• Často satirický tón, ironie, nadsázka
• Stylistické rozvrstvení slovní zásoby (např. citové zabarvení – zejména když Harpagon mluví o penězích)
• ZÁMĚRNÉ NEDODRŽENÍ JEDNOTY MÍSTA (na 1 místě), ČASU (vejde se do 30ti hodin) A DĚJE (nemá postranní odbočky)
• Mnohdy najdeme anaforu, zvláště ve vypjatých scénách
• Metafory
• V překladu Vladimíra Mikeše se téměř nevyskytují žádné archaismy na rozdíl od většiny předchozích překladatelů

Tematická výstavba

• Živé dialogy i občasné monology, scénické poznámky
• Odehrává se na okraji Paříže v roce 1670, převážně v domě Harpagona
• Snaha poukázat na to, jak může člověka zničit chamtivost a kritika chorobné touhy po penězích
• Podrobná a zdařilá charakteristika postav (i jazykem – Frosina – jemnější jazyk, aby jí Harpagon věřil)
• Značné klasicistní prvky

o   Inspirací byla antická ,,Komedie o hrnci Římana Plauta‘‘ (pro klasicismus bylo typické se inspirovat antikou)

o   Všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa

• Hlavní postavy:

o   Harpagon – hlavní postava, 60 ti letý lakomý vdovec, lichvář (půjčuje na vysoký úrok), zajímá se jen o peníze (jsou pro něj důležitější než rodina), lhář, nenapravitelný sobec, chamtivý, bezcitný (neuznává city druhých), samolibý; otec Kleanta a Elišky, chce si vzít Marianu a výhodně provdat a oženit své děti

o   Kleant – mladý muž, dobré společenské způsoby, netouží po penězích, ale po lásce, velmi kultivovaný, syn Harpagona, snoubenec Mariany

o   Eliška – Harpagonova dcera, Valérova snoubenka, bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže, kterého jí vybral otec a kterého nemiluje (Anselm), věří v pravou lásku, citlivá

o   Valér – pracuje v Harpagonově domě jako správce, aby byl Elišce nablízku, snaží se co nejvíce zalíbit Harpagonovi, proto se stává slídilem – pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než sám Harpagon, donáší na služebnictvo, chce se před svým pánem ukázat v co nejlepším světle, Anselmův syn, Eliščin nápadník/snoubenec, bratr Mariany

o   Mariana – pohledná, skromná, sestra Valéra, snoubenka Kleanta, Anselmova dcera, nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření, vede tichý a skromný život po boku své nemocné matky

o   Anselm – otec Valéra a Mariany, pravým jménem don Thomas d´Alburcy, navenek bohatý, starý muž, ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic

– svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem

o   Frosina – chytrá intrikářka, dohazovačka, vychytralá, jako jediná zná poměry v celé rodině

o   Jakub – Harmagonův kuchař, kočí a sluha na všechno, podlý a pomstychtivý nemá rád Valéra

o   Štika – Kleantův sluha, je si vědom Harpagonových vlastností

• Vedlejší postavy:

o   Šimon – Harpagonova pravá ruka

o   Klaudie – Harpagonova služka

o   Bumbal – Harpagonův lokaj

o   Treska – Harpagonův lokaj

o   Policejní komisař a jeho písař

• Děj:

o   První dějství

• Eliška a Valér se baví o své lásce a lakotě Harpagona
• Kleant se svěří Elišce se svými city k Marianě
• Harpagon a Štika se hádají o penězích, zda Štika něco neukradl
• Harpagon se zmíní, že zakopal peníze na zahradě
• Harpagon kritizuje Kleantův styl oblékání (nákladný), H. sdělí, že si vezme Marianu
• H. sdělí Elišce, že ji chce provdat za Anselma àH. se ptá Valéra na názor, ten s ním souhlasí a získá neomezenou moc nad Eliškou a slíbí jí, že z té svatby nějak vyklouznou

o   Druhé dějství

• Štika s Kleantem projednávají půjčku peněz (lichvu), kterou Kleant potřebuje, aby si mohl vzít Marianu
• Kleant zjistí, že si peníze vlastně půjčuje od Harpagona à hádka
• Štika se setkává s Frosinou, která má Harpagonovi dohodit sňatek a doufá ve finanční odměnu
• Frosina má domluvit schůzku s Anselmem a Marianou

o   Třetí dějství

• Harpagon rozdává příkazy na přípravu večera, skrblí
• Setkání Mariany, Elišky, Harpagona a Kleanta
• Kleant útočí na Harpagona, daruje Marianě Harpagonův prsten s diamantem

o   Čtvrté dějství

• Frosina, Kleant a Mariana chtějí překazit sňatek Mariany s Harpagonem, Frosina má sehnat ,,herečku‘‘, která má Harpagona oblbnout
• Harpagon předstírá před Klaentem, že je možná pro Marianu moc starý, Kleant se mu svěří, že ji miluje, Harpagon mu lásku zakáže a přikáže mu vzít si Vdovu, kterou mu určil
• Hádku ukončí sluha Jakub, který hraje na obě strany à H. řekne, že Kleant je ke všemu svolný a K. řekne, že mu otec povolil vzít si Marianu
• Pokus sluhy se nevydaří a hádka zuří nanovo
• Štika během hádky ukradne ze zahrady Harpagonovu truhličku s penězi
• Harpagon hledá truhličku a z krádeže obviňuje všechny, i sebe

o   Páté dějství

• Vyšetřování krádeže
• Jakub ze zlosti obviní Valéra, protože ho v hádce při přípravě večeře uhodil
• Valér oznámí Harpagonovi, že se zasnoubil s jeho dcerou, Harpagon si stále myslí, že mu ukradl peníze
• Na scéně se objeví Anselm, zjistí se, že je otcem Valéra a Mariany (rodina, která pochází z Neapole údajně zemřela na moři při pronásledování)
• Kleant oznámí, že pokud Harpagon souhlasí s jeho sňatkem s Marianou, vrátí mu peníze
• Anselm zaplatí obě svatby i práci komisaře, Harpagon je spokojen, že nemusí nic platit, a zůstává sám se svými penězi

Záměr díla, hlavní myšlenka

• Snaha poukázat na to, jak může člověka zničit chamtivost a kritika chorobné touhy po penězích
• Peníze mění charakter a mezilidské vztahy

Společenskohistorické pozadí

• KLASICISMUS

o   2. pol. 17. století – 18. stol. (Francie – Ludvík XIV.)

o   Navazuje na klasické umění – antika, mnohdy dodržuje antické vzory

o   Rozdělení žánrů:

• Rozdílný jazyk u vysokých a nízkých žánrů

o   Alexandrin (šesti strofý verš) – v klasicismu často používaný

o   Racionalismus – důraz na rozum, pravdu; v popředí společenský rozměr, už ne tolik osobnosti jednotlivců

o   V klasicismu vše podřízeno pravidlům

o   Směr charakteristický pro aristokracii

o   Klasicismus spojován se změnami ve společnosti

• Aristokracie ztrácí vliv
• Do popředí bohatší měšťané
• Končí feudalismus
• Nastupuje kapitalismus

• Autoři

o   Vyšší žánry

• Pierre Corneille – Cid
• Jean Racine – Faidra

o   Nižší žánry

• Molliére
• Jean de la Fontaine – Bajky

• Itálie

o   Goldoni – Sluha dvou pánů

• Hrají obyčejní lidé, zobrazuje špatné lidské vlastnosti, typická italská národní hra
• Comedia del arte – improvizace, masky, typické postavy (Pantalon, Kolombína), Itálie 16. století à on ji změnil (zrušil masky, stereotypní kostýmy, zrušil i improvizaci, rozepsal scénář a role)

Autor

• 1622 – 1678
• Francouzský básník, dramatik, autor komedií, herec a vlastník divadla v Paříži (neúspěšné àdluhy)
• Narodil se v bohaté rodině, zemřela mu matka, otec proti divadlu
• Oblíben u chudších, vystupoval i pro krále na dvoře – úspěchy
• Ve svých hrách se vysmívá špatným lidským vlastnostem – pokrytectví, přetvářka, faleš, touha po penězích a majetku
• V dílech kriticky hodnotí společnost, která ho obklopovala, hrdinové děl jsou popisováni humorně až satiricky, v závěru je vše řešeno smírem
• V jeho hrách nevystupuje mnoho postav, ale jsou nadčasové, hlavně charakterově, i jeho jazyk je nadčasový, používá archaismy, neologismy, nářeční slova, hovorové výrazy
• Moliére – pseudonym; jeho vlastní jméno bylo kritizováno (Jean Baptiste Poclaine)
• Tvorba:

o   Lakomec – vysmívá se lakomství

o   Zdravý, nemocný – vysmívá se hypochondrům

o   Škola mužů

o   Škola žen

o   Tartuffe = podvodník, vysmívá se pokrytectví, ZAKÁZÁNA (kritika církve)

Inspirace

o   Inspirací byla antická ,,Komedie o hrnci Římana Plauta‘‘

o   Dodnes se tato komedie hraje v divadlech

Kritika

o   Ve své době se Lakomec nesetkal s úspěchem u diváků, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu

• Ve své době se také neuchytil proto, že byl psán prózou

o   V současnosti stále nejvíce hraná francouzská komedie

The post Lakomec – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.