Lakomec – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Lakomec

Autor: Molière (Jean-Baptiste Poquelin)

Přidal(a): Karla

 

Molière (Jean-Baptiste Poquelin) (*1622 – †1673)

• Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži a zemřel 17. února 1673. Jeho otec byl čalouník.
• Patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského a světového klasicismu.
• Původně byl hercem, poté ředitelem vlastní kočovné společnosti. Účinkoval také na královském dvoře. Věnoval se zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie).
• Jeho díla byla odvážná, zesměšňoval v nich šlechtu a její snobskou morálku.
• Zemřel krátce po svém posledním představení, paradoxně při uvádění hry Měšťák šlechticem, kde hrál hlavní roli Argana, který si myslí, že je nemocný.
• Lakomec patří mezi nejslavnější díla autora. Dílo je typické pro Molièrovu tvorbu, kterou je převážně satirická komedie.
• V době vzniku Lakomce byl již Molière pozitivně přijímán u dvora i veřejnosti, nicméně konkrétně toto dílo bylo přijato veskrze negativně – při jeho premiéře 9. září 1668 v divadle Palais Royal se mu nikdo nesmál a Molière ho brzy musel stáhnout z repertoáru.

 

Další díla:

• Létající doktor
• Žárlivý Petřík
• Potřeštěnec
• Tartuffe
• Hoře lásky
• Zamilovaný doktor
• Škola pro muže

 

Literárně-historický kontext

Klasicismus

• Francouzská literatura, 17. – 18. století.
• Název klasicismus vznikl ve Francii v 17. století a odvozuje se od latinského slova ‚classicus‘, což znamená vynikající, vzorový. V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala, kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo.
• Literární tvorba se dělila na dva proudy: vysoká (eposy, ódy, hymny, tragédie), která zpracovávala vznešená témata, líčila urozené hrdiny a náměty čerpala většinou z antiky, a nízká (komedie, bajka, satira), která zobrazovala život měšťanstva i venkovanů, často komicky.

 

Další autoři:

• Jean de La Fontaine – Bajky (Francie)
• Pierre Corneille – Cid (Francie)
• Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů (Itálie)

 

Rozbor díla: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama (postavy, scénické poznámky, repliky)
• Literární žánr: Komedie (charakterová komedie s prvky vtipu a nadsázky)

 

Téma a motivy:

• Hlavním tématem je chorobná touha po penězích a lakomství, které ničí charakter člověka a jeho vztahy s nejbližšími. Motivy zahrnují lásku, konflikt generací, intriky a přetvářku.

 

Hlavní myšlenka:

• Dílo kritizuje a zesměšňuje maloměšťáctví a lidskou chamtivost. Ukazuje, že peníze nejsou v životě vším a že posedlost majetkem může vést ke ztrátě lidskosti a rodinného štěstí.

 

Vypravěč:

• Dílo je divadelní hra, nemá tedy klasického vypravěče. Děj je posouván pomocí dialogů a monologů postav a scénických poznámek.

 

Kompozice:

• Dílo je psáno v próze a dělí se do pěti dějství. Děj je uspořádán chronologicky.

 

Jazyk a styl:

• Jazyk je srozumitelný, živý a hovorový, aby byl přístupný širokému publiku. Molière využívá situační i slovní komiku, nadsázku a ironii. Postavy jsou charakterizovány svou mluvou.

 

Básnické prostředky v díle:

• Autor používá metafory i přirovnání. Ve výňatku můžeme najít například:
• Metafora: ‚je mi divně kolem srdce‘ (vyjádření obavy), ‚mladý zlatohlávek‘ (označení pro mladého, pohledného muže).
• Přirovnání: ‚Harpagon není skřipcem‘ (Harpagon není ideální ženich), ‚zlatohlávkové jsou … hladoví jak myši‘ (mladí muži jsou často chudí).

 

Časoprostor:

• Děj se odehrává v Paříži v domě Harpagona kolem roku 1670.

 

Postavy:

• Harpagon: Otec Kleanta a Elišky, lichvář a necitelný lakomec. Jeho posedlost penězi je silnější než láska k vlastním dětem. Je paranoidní a podezřívavý.
• Kleantes: Harpagonův syn. Je zamilovaný do chudé Mariany. Je štědrý a představuje opak svého otce.
• Eliška: Harpagonova dcera. Je hodná, poctivá a zamilovaná do Valéra. Odporuje otcově tyranii.
• Valér: Zamilovaný do Elišky. Aby jí byl nablízku, nechá se u Harpagona zaměstnat jako správce a snaží se mu podlézavostí zalíbit.
• Mariana: Chudá a skromná dívka, do které je zamilovaný Kleantes. Stará se o svou nemocnou matku a je nucena přijmout Harpagonovu nabídku k sňatku.
• Anselm: Bohatý šlechtic, kterého Harpagon vybral za manžela pro Elišku. Nakonec se ukáže, že je otcem Valéra a Mariany.
• Jakub: Harpagonův kočí a kuchař v jedné osobě. Snaží se říkat pravdu, ale kvůli Harpagonově povaze se často uchyluje ke lžím.
• Frosina: Dohazovačka, mazaná a intrikánská žena, která za peníze pomáhá Harpagonovi sjednat sňatek s Marianou, ale zároveň straní mladým milencům.

 

Děj:

Harpagon, stárnoucí vdovec a nesmírný lakomec, je otcem dvou dětí, Kleanta a Elišky. Aby ušetřil a zároveň rozmnožil své bohatství, rozhodne se je oženit a provdat co nejvýhodněji. Pro dceru Elišku vybral staršího, ale bohatého pana Anselma, a pro syna Kleanta zámožnou vdovu. Kleantes a Eliška však milují někoho jiného. Eliška je zamilovaná do Valéra, který se nechal v Harpagonově domě zaměstnat jako správce, aby jí mohl být nablízku. Kleantes zase miluje chudou a ctnostnou Marianu. Situace se komplikuje, když se ukáže, že právě Marianu si chce vzít za ženu i sám Harpagon, jelikož je přesvědčen o jejím skromném věnu. Celý příběh se zamotá, když Kleantův sluha Čipera ukradne Harpagonovu truhlici s třiceti tisíci zlatými dukáty. Harpagon šílí a podezřívá všechny kolem sebe. Kleantes mu nabídne, že peníze vrátí, pokud mu otec dovolí vzít si Marianu. Na scénu přichází pan Anselm, ve kterém Valér a Mariana poznávají svého ztraceného otce, neapolského hraběte dona Tomáše d’Alburci. Vše se šťastně vyřeší – Anselm je ochoten zaplatit obě svatby (Kleanta s Marianou i Valéra s Eliškou). Harpagon, nadšený, že dostane zpět svou milovanou truhlici a nemusí platit žádné výdaje, se vším souhlasí.

 

Zajímavosti:

• Dílo bylo několikrát zfilmováno:
• Lakomec (L’Avare), francouzská komedie z roku 1980, režie: Jean Girault a Louis de Funès, který si zahrál i hlavní roli.
• Lakomec, česká televizní inscenace z roku 2002, režie: Zdeněk Zelenka, s Viktorem Preissm v hlavní roli.

 

Úryvek z díla:

Výňatek z 8. výstupu (Mariana se svěřuje Frosině):

MARIANA: Je mi divně kolem srdce, Frosino. Mám-li pravdu vyznati, obávám se této schůzky velice.

FROSINA: Ale proč, odkud váš nepokoj?

MARIANA: Ach, vy se ptáte? Což nedovedete si představit úzkost osoby, která má za chvilku se octnout na skřipci?

FROSINA: Nahlížím, že Harpagon není tím skřipcem, na němž by se vám sladce umíralo, a poznávám na vašem obličeji, že onen mladý zlatohlávek, o kterém jste mluvila, zase vám v hlavě straší!

MARIANA: Ano. Nemohu se tomu ubrániti, Frosino, uctivé návštěvy jeho v domě našem, přiznám se vám, učinily na mne dojem.

FROSINA: Víte-li, kdo jest on?

MARIANA: To nevím. Vím pouze, že jest milování hodný a že kdybych mohla svobodně voliti, vyvolila bych ihned jej, a že roste hrůza před ženichem, jenž na mne čeká.

FROSINA: Můj ty Bože! Všickni zlatohlávkové jsou příjemní, a umějí se zalichotit, ale z většiny jsou hladoví jak myši; lépe uděláte, vezmete-li si člověka staršího, ale hodně bohatého. Uznávám že největší rozkoš se starcem vás právě neočekává, a že již třeba přemoci trochu svou nechuť k takovému choti, však to dlouho trvati nebude; po smrti jeho pak si můžete vzíti mladého roztomilejšího, který to všecko napravil.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

 

Citovaná literatura

1. MOLIÈRE. Lakomec. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha: Městská knihovna v Praze, 2012. Verze 1.0.

 

Doplňující informace:

Maříková DP1.A

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.