Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): barus
Molière (*1622 – †1673)
- Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, francouzský spisovatel období klasicismu, herec a jeden z nejslavnějších dramatiků všech dob.
- Je považován za zakladatele moderní francouzské komedie.
- Narodil se jako syn měšťana, brzy se stal (proti vůli rodiny) komediantem a hercem.
- Založil vlastní divadelní společnost, která uváděla hlavně satirické komedie a frašky.
- Spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym.
- Ve svých dílech se věnoval odvážné kritice a zesměšňování společenských poměrů (např. pokrytectví a snobská morálka šlechty a církve), což vedlo k častým sporům s královským dvorem.
- Zemřel přímo na jevišti při 4. repríze své hry Zdravý nemocný v roce 1673 (mezi diváky byl i francouzský král Ludvík XIV.).
- Proslavil se zejména mezi chudinou, ale jeho představení navštěvoval i král.
Další díla:
- Tartuffe (1664) – komedie, dvakrát zakázána.
- Don Juan aneb Kamenná hostina (1665) – komedie.
- Misantrop (1666) – komedie.
- Chudák manžel (1668) – komedie.
- Zdravý nemocný (1673) – komedie, jeho poslední hra.
Literárně-historický kontext
Klasicismus (2. polovina 17. století)
- Konec feudalistické společnosti, charakteristické tvrdou prací nevolníků.
- Rozvoj barokního umění v 17. století (1600–1750).
- Klasicismus v literatuře klade důraz na rozum, řád a jasná pravidla (např. pravidlo tří jednot v dramatu).
Další autoři:
- Jean de La Fontaine – francouzský bajkař a básník.
- Rembrandt van Rijn – nizozemský malíř (kontext výtvarného umění).
Rozbor díla: Lakomec
Základní charakteristika:
- Literární druh: Drama
- Literární žánr: Klasická komedie
- Literární forma: Próza (což bylo pro tehdejší klasicistní komedii velmi netypické)
Téma a motivy:
- Peníze deformují charakter, ničí rodinné vztahy a citové vazby.
- Zesměšnění maloměšťáctví – zobrazení zvráceného chování šlechty a měšťanů.
- Lakota, chamtivost, intriky v rodině, touha staršího muže po mladší ženě.
Vypravěč:
- Dialogy – střídání více ich-forem (jedná se o drama, děj je tvořen promluvami postav).
Kompozice:
- Hra je rozdělena na 5 dějství.
- Děj je časově navazující (chronologický postup vyprávění).
Jazyk a styl:
- Převažuje spisovný jazyk, jasné a stručné věty, jednoduchá souvětí.
- Občas proloženo hovorovými výrazy a zdrobnělinami.
- Detailní (dějová) charakteristika postav, komediální a důvtipné zápletky, úsměvná nedorozumění.
- Text je velice jednoduchý a srozumitelný.
- V určitých momentech velice emotivní jazyk hlavní postavy Harpagona.
Časoprostor:
- Čas: Děj se odehrává během jediného dne v roce 1668 (rok premiéry hry).
- Prostor: Paříž (převážně Harpagonův dům).
Postavy:
- Harpagon: 60letý vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Je ochotný pro peníze udělat cokoli, ztráta peněz je pro něj tragédií a znamená ztrátu smyslu života. Vyobrazen jako tragikomická postava. (Jméno z latinského harpago = loupit).
- Kleantes: Harpagonův syn, je jeho pravým opakem. Miluje chudou Marianu a nechápe otcovu posedlost penězi.
- Mariana: Krásná, ale chudá dívka, která má starost o nemocnou matku. Doopravdy (ne kvůli penězům) miluje Kleanta.
- Čipera / Štika: Věrný a dobromyslný Kleantův sluha (ve francouzském originále La Flèche, v češtině překládán jako Čipera nebo Štika). V dobrém úmyslu ukradne Harpagonovu truhlu s penězi, aby pomohl Kleantovi.
- Eliška: Dcera Harpagona, miluje Valéra.
- Valér: Sluha Harpagona, miluje Elišku.
- Anselm: Bohatý šlechtic, který si má vzít Elišku proti její vůli. Nakonec se ukáže, že je ztraceným otcem Valéra a Mariany.
- Frosina: Dohazovačka.
- Kmotr Jakub: Kuchař a kočí.
Děj:
Harpagon omezuje své děti a manipuluje s jejich životy pro svůj osobní zisk. Jeho syn Kleantes si dokonce musí půjčovat, protože žádné peníze nedostává. Kleantes se zamiluje do chudé Mariany a chce požádat otce o svolení ke svatbě. Zjistí však, že Marianu chce pro sebe samotný Harpagon, který navíc plánuje oženit svého syna Kleanta s bohatou vdovou. Dceru Elišku chce Harpagon provdat za starého šlechtice Anselma, ačkoli Eliška miluje Valéra.
Kleantův sluha (překládaný jako Čipera nebo Štika) objeví ukrytou Harpagonovu truhlu s penězi a ukradne ji. Harpagon ji nemůže najít, což u něj vyvolá šílenství, zběsilé pátrání a podezírání všech ostatních. Výměnou za navrácení peněz se nakonec vzdává Mariany.
Valér následně prozrazuje šlechtický původ sebe a Mariany, přičemž vyjde najevo, že jejich otcem je právě Anselm. Harpagon zjišťuje, že ho to nic nebude stát a že ani své dceři nebude muset dávat žádné věno, takže proti oběma svatbám nic nenamítá. Příběh končí šťastně svatbou Kleanta s Marianou a Valéra s Eliškou.
Inspirace a adaptace:
- Titus Maccius Plautus – Komedie o hrnci (podobné téma, hlavní inspirace).
- Italská commedia dell’arte.
- Měšťanský původ autora – znalost prostředí a nechuť k tomuto stylu života.
- Lakomec se dodnes objevuje jak v divadelním, tak v televizním provedení po celém světě.
Zajímavosti:
- Vysvětlení názvu díla: Lakomec – podle nejvýraznější vlastnosti hlavního hrdiny Harpagona.
- Téma vlivu peněz na chování a vztahy člověka je zcela nadčasové a i dnes aktuální.
Doplňující informace:
Komedie – většinou dramatický (divadelní) žánr; vždy má dobrý konec; vyznačuje se humorem; často vtipně (někdy i silně kriticky) hodnotí lidské nedokonalosti a slabosti.
Commedia dell’arte – divadelní žánr založený na improvizaci; rozkvět v Itálii v období baroka (cca konec 16. stol. – 1. pol. 17. stol.).
Fraška – jednoduchá forma komedie; objevují se zde jednoznačně kladné nebo záporné postavy.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
