Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Veronika
Molière (*1622 – †1673)
- Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Přezdívku si zvolil, aby svým rodičům nedělal hanbu, jelikož herectví bylo v jeho době opovrhovaným povoláním.
- Původně se měl na přání otce stát notářem. Měl skvěle nastartovanou právnickou kariéru, které se však v roce 1643 zřekl a rozhodl se pro divadlo.
- Vstoupil do kočovné herecké společnosti, s níž cestoval řadu let po francouzském venkově. Setkal se s herci italské komedie (commedia dell’arte) a po jejich vzoru napsal první scénáře a hry. Působil jako herec, autor i režisér.
- Společnost, kterou vedl, získala dobrou pověst, dostala se až do Paříže a v roce 1658 vystoupila před králem Ludvíkem XIV. Později se Molière stal ředitelem královského divadla v Paříži.
- Měl časté spory s církví, ale udržel se pouze díky ochraně, kterou mu poskytoval král.
- Napsal celkem 33 komedií, v nichž navázal na tradici domácí frašky, odkaz antických komedií a italskou commedia dell’arte. Ve svých hrách předváděl soudobou mravní problematiku, například postavení žen ve společnosti i v rodině.
- Byl kritikem lidských nedostatků a špatných charakterů. Dokázal mistrně vystihnout mravní cynismus feudálů, chorobnou lakotu (Harpagon), náboženské pokrytectví (Tartuffe), snahy měšťanů o napodobení šlechty, nerudnost (Misantrop) či honbu za slastmi života (Don Juan).
- Závěr jeho života byl příznačný – při představení své hry Zdravý, nemocný na jevišti zkolaboval a doma po několika hodinách zemřel.
Další díla:
- Tartuffe neboli Podvodník (1664) – veršovaná komedie, která napadá pokrytectví, s nímž lze ovládat druhé; mířila proti církvi a donašečskému systému jejich institucí. Tartuffe si získá bezmeznou důvěru měšťáka Orgona, který na něj přepíše své jmění. Orgon si uvědomí svou chybu a jen díky králi získá svůj majetek i rodinu zpět.
- Don Juan neboli Kamenná hostina (1665) – komedie, v níž kritizoval dobové neřesti a chyby šlechty, jako je pokrytectví a rozmařilost.
- Zdravý, nemocný (1673) – kritika sobectví měšťáků a šarlatánství lékařů. Hlavní hrdina je hypochondr, který chce provdat svou dceru za lékaře, aby měl léčení zadarmo.
- Škola žen (1662) – hra zabývající se otázkou postavení žen v rodině i ve společnosti.
Literárně-historický kontext
Klasicismus
- Umělecký směr v Evropě 17. a 18. století, který napodoboval formy antického umění. V antickém umění byl spatřován vzor umělecké krásy, uměřenosti a tvůrčí kázně. Snažil se o formálně dokonalé dílo s pevným systémem pravidel a norem.
- Kolébkou klasicismu byla Francie za vlády krále Ludvíka XIV. („král Slunce“), odkud se brzy rozšířil i do dalších zemí.
- Základní myšlenky: krása se nalézá v pravdě a v obrazu přírody, má převládat rozum nad citem, důraz na střídmost a rozvahu. Pravidla klasicismu zformuloval v díle Umění básnické Nicolas Boileau.
- Literární díla se dělila na vysoké žánry (óda, epos, tragédie) a nízké žánry (bajka, satira, komedie).
- Antické drama: Dramatici dodržovali Aristotelovu myšlenku tří jednot: místa, času a děje. Celý příběh se tedy musel odehrávat na jednom místě, být dějově jednotný bez vedlejších motivů a odehrát se zhruba během 24 hodin.
- Commedia dell’arte: Italská improvizovaná komedie, která vznikla v polovině 16. století. Byla oblíbená u lidového publika, hry neměly pevnou stavbu a herci improvizovali podle reakcí diváků. Měla ustálené postavy zdůrazněné maskami (Pierot, Harlekýn, Kolombína, Pantalone). Dnes z ní čerpá cirkus, pantomima, balet či karneval.
- Nejznámější hudebníci doby: W. A. Mozart (Figarova svatba), L. van Beethoven (Óda na radost).
- Stavby postavené ve stylu klasicismu: zámek ve Versailles, zámek v Kroměříži.
Další autoři:
- Pierre Corneille (1606–1684) – francouzský dramatik, autor hrdinských tragédií, pro jejichž postavy je důležité hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest. Dílo: Cid.
- Jean Racine (1639–1699) – francouzský dramatik, autor psychologických tragédií, které líčí zhoubné působení vášně, jíž trpí hlavní postavy. Dílo: Faidra.
- Jean de La Fontaine (1621–1695) – francouzský bajkař, který čerpal z Ezopa. Ve svých Bajkách kritizoval lidské slabosti, předsudky a pokrytectví tehdejší společnosti.
- Carlo Goldoni (1707–1793) – italský dramatik, který čerpal z commedia dell’arte. Díla: Sluha dvou pánů, Poprask na laguně.
Rozbor díla: Lakomec
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: komedie (charakterová veselohra)
- Forma: próza (což odporovalo tehdejšímu klasicistnímu vkusu, který preferoval verš)
Hlavní myšlenka:
- Kritika chorobné touhy po penězích, která člověka vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy, jako je láska a rodinné pouto. Člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city. Autor se vysmívá lidské chamtivosti a lakotě.
Vypravěč:
- Dílo je drama, nemá tedy vypravěče v pravém slova smyslu. Děj je posouván dialogy a monology postav. Scénické poznámky jsou psány v er-formě.
Kompozice:
- Děj je chronologický.
- Hra je členěna do 5 dějství (jednání).
- Je dodržena klasicistní zásada tří jednot: jednota místa (Harpagonův dům v Paříži), času (děj se odehraje během 24 hodin) a děje (jedna hlavní dějová linie – Harpagonova snaha o zisk a ztráta peněz).
Jazyk a styl:
- Charakteristická je dobrá komediální technika, patrná jak v hlavní zápletce, tak v dialozích.
- Vtipná komediální zápletka a zábavná nedorozumění.
- Autor využívá situační, slovní i pohybovou komiku, typickou pro frašku.
- Satirický tón a výsměch.
- Postavy jsou psychologicky prokreslené, jejich rysy se utváří ve vztahu k hlavnímu charakteru lakomce.
Časoprostor:
- Děj se odehrává v Paříži v 17. století, konkrétně v domě Harpagona.
Postavy:
- Harpagon: Šedesátiletý vdovec, lichvář a hlavní postava hry. Je chorobně lakomý, chamtivý a bezcitný. Peníze jsou pro něj vším, staví je nad rodinu, děti i lásku. Jeho postava je tragikomická – je směšný, ale zároveň vzbuzuje lítost. V této postavě prý Molière ztvárnil svého otce.
- Kleantes: Harpagonův syn. Miluje chudou Marianu. Je chytrý a podnikavý, ale kvůli otcově lakotě trpí nedostatkem peněz.
- Eliška: Harpagonova dcera. Miluje Valéra, otcova správce. Je milá, hodná, spravedlivá a upřímná.
- Valér: Mladý muž z Neapole, který se zamiloval do Elišky. Aby jí byl nablízku, nechá se u Harpagona zaměstnat jako správce a snaží se mu podlézavostí zalíbit.
- Mariana: Krásná a chudá dívka, do které je zamilovaný Kleantes. O její ruku usiluje i Harpagon, aniž by tušil, že je to láska jeho syna.
- Anselm: Stárnoucí, ale bohatý šlechtic, kterému chce Harpagon provdat svou dceru Elišku. Na konci hry se ukáže, že je otcem Valéra a Mariany.
- Frosina: Dohazovačka, která se snaží Harpagonovi domluvit sňatek s Marianou. Je vychytralá a jedná ziskuchtivě, ale nakonec pomůže mladým milencům.
- Čipera (La Flèche): Kleantův sluha. Je oddaný svému pánovi a na jeho příkaz ukradne Harpagonovu truhlu s penězi, aby mu pomohl. V různých překladech má různá jména.
Děj:
Děj se odehrává v Paříži v domě bohatého, ale chorobně lakomého vdovce Harpagona. Ten má dvě děti, syna Kleanta a dceru Elišku, které omezuje svou posedlostí penězi. Eliška tajně miluje Valéra, který se proto nechal u Harpagona zaměstnat jako správce. Kleantes je zase zamilován do chudé dívky Mariany. Harpagon však o citech svých dětí nic neví a má s nimi vlastní plány, které mu mají přinést další majetek. Elišku chce provdat za stárnoucího, ale bohatého pana Anselma, protože ten si ji vezme i bez věna. Pro Kleanta vybral bohatou vdovu. Sám se pak chce oženit s mladou a krásnou Marianou, kterou mu doporučila dohazovačka Frosina.
Situace se komplikuje, když Kleantes zjistí, že jeho otec je jeho sokem v lásce. Snaží se získat peníze na útěk s Marianou, ale otec mu odmítá půjčit. Dojde k řadě komických situací a nedorozumění. Během hádky mezi otcem a synem o Marianu dá Kleantův sluha Čipera svému pánovi znamení, že ukradl Harpagonovu truhlici s 30 000 dukáty, kterou Harpagon zakopal na zahradě. Ztráta peněz Harpagona naprosto zdrtí, ztrácí smysl života a je ochoten se vzdát Mariany, jen aby dostal své peníze zpět. Obviní z krádeže Valéra, který se v domnění, že Harpagon mluví o jeho lásce k Elišce, ke všemu přizná.
V závěrečné scéně se vše nečekaně vyřeší. Pan Anselm přichází, aby si odvedl Elišku, ale ve Valérovi a Marianě poznává své ztracené děti z Neapole. Když se Anselm dozví o lásce mezi Kleantem a Marianou a Valérem a Eliškou, souhlasí s jejich sňatky a slíbí, že uhradí veškeré náklady. Harpagon, šťastný, že nebude muset nic platit a že dostane zpět svou milovanou truhlici, dává ke sňatkům svolení. Hra končí šťastně pro všechny – mladí milenci mohou být spolu, Anselm našel svou rodinu a Harpagon má zpět své peníze.
Inspirace a adaptace:
- Hlavním inspiračním zdrojem byla antická komedie ‚Komedie o hrnci‘ (Aulularia) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Její hlavní hrdina, chuďas Euklio, najde hrnec plný peněz a od té chvíle žije v neustálém strachu, že o něj přijde.
Zajímavosti:
- V českém kontextu se Molièrův Lakomec poprvé objevil na scéně vlasteneckého divadla Bouda asi v roce 1786 v překladu herce Gunthera.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
