Spisovatel: Karel Havlíček Borovský

Životopis přidal(a): ema

Životopis

Český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Přídomek Borovský, který Karel Havlíček začal používat, je odvozen od jeho místa narození Borová (dnes Havlíčkova Borová).
Studentská léta si uměl Havlíček náležitě užít, stal se v té době vášnivým kytaristou a zpěvákem. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. V letech 1843-44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu (přeložil dílo N. V. Gogola) a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech (Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu). Borovský kriticky hodnotil ruské společenské poměry (své dojmy vylíčil v Obrazech z Rusi).

V roce 1846 převzal Borovský redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. V kritice Tylovy novely Poslední Čech Borovský napadl neplodné a sebeuspokojující vlastenčení, publikoval stati o nereálnosti všeslovanské myšlenky Slovan a Čech a o obecním životě Co jest obec?

Od 1. ledna 1846 se Havlíček stal redaktorem úředních Pražských novin, které v roce 1848 přeměnil na Národní noviny. První jejich číslo vyšlo 5. dubna. Byl to první velký český politický deník. Po celý bouřlivý rok byly Národní noviny orgánem pokrokové politiky národně uvědomělého měšťanstva, jehož prvním mluvčím byl Havlíčkův příznivec a dobrý přítel František Palacký. Když na počátku roku 1849 se situace začala přiostřovat, Havlíčkův satirický duch si žádal útočnějšího nástroje. Stal se jím satirický a humoristický Šotek, příloha Národních novin, s obrázky Soběslava Pinkase. V Šotku, jejž Havlíček vyplňoval téměř sám, objevovaly se ostré epigramy, veršované i prozaické vtipy nejrozmanitějšího druhu, zaměřené na stále reakčnější vládu. Havlíček tu otiskuje i parodické politické texty na nápěvy známých národních písní (Sedmero vzdechnutí k ministerstvu, Šuselka nám píše aj.). Život Šotkův byl velmi krátký. Asi po čtvrt roce (22. dubna 1849) byl Havlíček nucen na základě nového tiskového zákona tuto přílohu zastavit. Rok 1849 stále stupňoval politický útisk, až konečně 18. ledna 1850 vyšlo poslední číslo Národních novin. Po zastavení Národních novin 1850 vydával v Kutné Hoře týdeník Slovan. V roce 1851 publikoval soubor článků Duch národních novin a Epištoly kutnohorské.

Za svou novinářskou činnost byl Borovský v létech 1851 internován v Brixenu, kde napsal satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světskou i církevní reakci. Z vyhnanství se směl vrátit až roku 1855. Bohužel se u něj záhy projevila tuberkulóza, na kterou zemřela těsně před jeho návratem i jeho žena. O rok později této nemoci podlehl i sám Havlíček.

Jeho pohřeb na Olšanské hřbitovy se stal protirakouskou manifestací pražského lidu a je dobře znám symbolický čin Boženy Němcové, která nikdy své přátelství k Havlíčkovi nezapřela.
Jeho matka Josefína Havlíčková ho přežila a zemřela v Německém Brodě 1. července 1884 ve věku 93 let. Havlíčkova dcera Zdeňka, přezdívaná po jeho smrti „dcera národa“, navzdory finanční podpoře českých vlastenců zemřela roku 1872 ve věku 23 let na tuberkulózu.

Nedlouho po Havlíčkově smrti začali čeští vlastenci kolem jeho osobnosti budovat kult národního mučedníka. Jeho ranou manifestací byla oslavná vlastenecká píseň Spi, Havlíčku, která se rychle zařadila po bok dalších známých národních písní jako Hej, Slované nebo Kde domov můj. Zpívána byla již při příležitosti první národní pouti do Borové 19. srpna 1862.

Známým zpodobením Karla Havlíčka je jeho socha z hořického pískovce od Josefa Strachovského, která je od roku 1883 před Vlašským dvorem v Kutné Hoře. Další pomníky jsou např. v Prostějově (Julius Pelikán, 1921) nebo v Jičíně (Jindřich Říha, 1906)

Havlíček Borovský je považován za zakladatele české moderní žurnalistiky, usilující logickými argumenty i ostrou satirou oprostit skutečnost od mýtů a iluzí.

The post Karel Havlíček Borovský first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Král Lávra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): denisap

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

• Přezdívku Borovský si zvolil podle svého rodiště, Borové u Přibyslavi, kde se v roce 1821 narodil. Psal také pod pseudonymem Havel.
• Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.
• Studoval gymnázium v Německém Brodě a poté filosofii v Praze. Vstoupil do kněžského semináře, ale brzy jej opustil kvůli zdejším protinárodním poměrům. Od té doby se stal kritikem římskokatolické církve a celibátu.
• Zpočátku byl pod vlivem Jána Kollára zastáncem rusofilství, ale po ročním pobytu v Rusku v roli vychovatele svůj názor radikálně změnil.
• Založil a redigoval Národní noviny, později, po jejich zákazu, časopis Slovan v Kutné Hoře.
• Proslul svou ostrou kritikou románu Josefa Kajetána Tyla „Poslední Čech“.
• V prosinci 1851 byl zatčen a deportován do exilu v Brixenu v Tyrolsku, kde strávil téměř čtyři roky. Izolace od vlasti a přátel ho psychicky poznamenala.
• Po návratu z exilu mu byl zakázán pobyt v Praze. Krátce nato zemřel na tuberkulózu, rok po smrti své manželky Julie. Na jeho pohřbu mu Božena Němcová položila na rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.

Další díla:

• Obrazy z Rus – cestopisné črty, v nichž kriticky popisuje své zkušenosti z Ruska.
• Tyrolské elegie – satirická báseň o jeho zatčení a deportaci do Brixenu.
• Křest svatého Vladimíra – satirická skladba kritizující absolutismus a církev.
• Epigramy – krátké, úderné a satirické básně.

Literárně-historický kontext

Realismus, 2. generace národních buditelů

• Dílo vzniklo v 50. letech 19. století v Rakouském císařství, v období Bachova absolutismu, kdy byl autor v exilu v Brixenu.
• Národní obrození: Proces, při kterém se zastavil jazykový úpadek češtiny (způsobený poněmčováním ze strany Habsburků), vytvořil se nový spisovný jazyk a s ním se obrodila i česká národní literatura a kultura.
• Realismus: Umělecký směr vzniklý ve Francii v 2. polovině 19. století. Klade důraz na objektivní zobrazení skutečnosti, všední situace a analýzu společnosti a člověka. Postavy jsou utvářeny prostředím a jejich charakter se vyvíjí.

Další autoři:

• František Palacký (Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě)
• Josef Jungmann (Slovník česko-německý)
• Josef Dobrovský (Dějiny českého jazyka a literatury)
• Charles Dickens (Kronika Pickwickova klubu)
• Honoré de Balzac (Otec Goriot)
• Gustave Flaubert (Paní Bovaryová)
• Guy de Maupassant (Kulička)
• Mark Twain (Dobrodružství Huckleberryho Finna)
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Idiot)
• Lev Nikolajevič Tolstoj (Anna Karenina)

Rozbor díla: Král Lávra

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyricko-epická báseň
• Literární žánr: Satirická alegorická skladba
• Literární forma: Poezie

Téma a motivy:

• Téma: Kritika absolutistické vlády, omezenosti a hlouposti panovníka.
• Motivy: Oslí uši (symbol královy chyby a nedostatků), tajemství, vyzrazení tajemství, trest, odpuštění.

Hlavní myšlenka:

• Výsměch a kritika hlouposti, omezenosti a zloby panovníka. Dílo ukazuje, že i panovník má své chyby a že pravda vždy vyjde najevo. Kritizuje také fakt, že kvůli chybě jednoho panovníka muselo zemřít mnoho nevinných lidí.

Vypravěč:

• Vypravěč: Vševědoucí vypravěč
• Způsob vyprávění: Er-forma

Kompozice:

• Dílo je psáno chronologicky.
• Skládá se z 34 strof po 7 verších.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, ale zároveň humorný, srozumitelný a má pohádkový ráz.
• Obsahuje zastaralé výrazy (archaismy): byltě, kvas, hudci.
• Objevují se i hovorové výrazy : jazejček, švanda.
• Využívá přímou řeč.
• Používá jazykové prostředky typické pro pohádku : „Byl jednou jeden“, „za devaterými horami“.

Verš a metrum:

• Verš: Nepravidelný verš.
• Rým: Přerývaný rým (schéma ABCBDDB).

Básnické prostředky v díle:

• Alegorie (jinotaj): Irský král Lávra představuje rakouského císaře Ferdinanda I. Dobrotivého a jeho vládu. Oslí uši symbolizují panovníkovu neschopnost a omezenost.
• Ironie: „čekala jej podivná odplata, nic na stříbře, ale skrze kata – to šibenice“
• Personifikace: „Větev viklovské vrby zpívá“
• Přirovnání: „Vlasy dlouhé na krku, široce nosil, jak roj včel“
• Epiteton: Básnický přívlastek.
• Metonymie: Záměna slov na základě vnitřní souvislosti.
• Anafora: Opakování stejných slov na začátku veršů.
• Epizeuxis: Opakování slova v jednom verši těsně za sebou.
• Řečnická otázka
• Inverze: Změna běžného slovosledu.

Časoprostor:

• Místo: Irsko (alegoricky Rakousko).
• Doba: Neurčená, pohádková (alegoricky 50. léta 19. století, doba Bachova absolutismu).

Postavy:

• Král Lávra: Irský král, který je v jádru dobrý a lidem oblíbený. Má však tajemství – oslí uši, které se snaží za každou cenu skrýt. Kvůli tomu každý rok nechává popravit holiče, který ho stříhá. Je nerozhodný a bojí se o svou pověst.
• Kukulín: Mladý holič, který je losem vybrán, aby ostříhal krále. Když zjistí královo tajemství, je zavázán mlčenlivostí. Tíha tajemství ho trápí, ale je čestný a nechce krále zradit.
• Kukulínova matka: Stará vdova, která se bojí o svého jediného syna. Přimlouvá se za něj u krále a její prosby nakonec vedou k tomu, že Kukulín není popraven.
• Poustevník: Moudrý stařec, který poradí Kukulínovi, aby své tajemství pošeptal do staré vrby a tak si ulevil.
• Červíček: Muzikant, hráč na basu, který na královském kvasu vyrobí nový kolíček do basy z vrbového proutku. Basa pak sama vyzradí královo tajemství.

Děj:

V Irsku vládne dobrý král Lávra, kterého mají jeho poddaní rádi. Král má však jedno velké tajemství – dlouhé oslí uši, za které se stydí. Proto nosí vlasy tak dlouhé, aby uši nebyly vidět.

Jednou do roka se král nechává stříhat. Holič, který ho ostříhá, je však poté pod slibem mlčenlivosti popraven, aby tajemství neprozradil.

Jednoho dne padne los na mladého holiče Kukulína. Jeho stará matka-vdova se za něj u krále přimluví a král Lávra, pohnut jejími prosbami, slíbí, že Kukulína nechá žít, pokud nikomu nic neprozradí.

Kukulína však tajemství velmi tíží. Nemůže spát ani jíst. Na radu poustevníka se jde vyzpovídat do duté vrby u jezera. Pošeptá do ní „Král Lávra má oslí uši!“ a okamžitě se mu uleví.

Po čase se na královském dvoře koná velký ples. Muzikantům se cestou rozbije basa a basista Červíček si uřízne z oné vrby proutek na nový kolíček. Když na plese začne hrát, basa sama od sebe hlasitě zahude: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“

Tajemství je prozrazeno. Král Lávra se nejprve stydí a zlobí, ale pak si uvědomí, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Lid ho má stále rád a on sám se zbavil břemene tajemství a nutnosti popravovat holiče. Od té doby chodí s hrdě odhalenými oslíma ušima.

Inspirace a adaptace:

• Dílo je inspirováno starou irskou lidovou pověstí o králi s oslíma ušima.
• Další inspirací mohla být řecká báje o králi Midasovi, který byl za trest obdařen oslíma ušima.

Zajímavosti:

• Báseň byla poprvé vydána v roce 1855 v almanachu Lada Nióla, ale pod jménem jiného autora (František Procházka), aby Havlíček, který byl v té době v exilu, neměl další problémy.
• Dílo bylo v roce 1950 zfilmováno jako loutkový film režisérem Karlem Zemanem.

Doplňující informace:

Definice figury z původního textu: (prostředek básnické řeči (spojování hlásek, vypouštění slov, opakování výrazů), sloužící k dosažení velkého uměleckého účinku; zvukově a významově obohacuje báseň)

Definice metonymie z původního textu: (Záměna slov na základě vnitřní podobnosti)

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Král Lávra – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Král Lávra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Rozbor přidal(a): Sylviaaa

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Král Lávra

Rok vydání: 1870

Napsáno: 1854

A)Tématika

1) Celková charakteristika díla

• Literární druh: epická poezie
• Žánr: satirická báseň

Dějová linie:

• Král Lávra byl dobrý král, lidé ho měli rádi, avšak jednu slabost měl- nechával se stříhat pouze jednou za rok a holiče vždy místo odměny čekala šibenice
• Každý rok se na letnice losovalo, který holič ostříhá krále
• Los padl na Kukulína
• Kukulínova matka se šla za něj u krále přimluvit, byl to její jediný syn a manžela už neměla- zahynul ve službě královského dvora
• Král se slitoval a nabídl Kukulínovi, že ho bude jeho osobním holičem, ale nesmí nikomu říct, co viděl
• Kukulína začalo tajemství sužovat a jeho tělo chřadlo
• Starostlivá matka ho poslala za poustevníčkem do lesa, který má od všech lidských srdcí klíček, aby mu poradil
• Poustevníček mu poradil, aby tajemství řekl do vrby nedaleko Viklova
• Kukulín se uzdravil
• Král Lávra pořádal dvorní kvas a pozval si Karlovarskou bandu, aby mu zahrála
• Když hudebníci táhli k bálu, pan Červíček si všiml, že ztratil z basy kolíček
• Než by ho našel, tak by promeškali bál, a tak vyrobil nový kolíček z vrby nedaleko Viklova
• Když však na bále začal hrát na basu, basa zpustila: Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!
• Tajemství se tak dostalo mezi lid, a tak nebyl důvod oslí uši dále schovávat
• Po krátké době utichl povyk, lidé měli krále rádi a říkali, že ty dlouhé uši právě ke koruně dobře sluší…

2) Postavy a jejich charakter

a) Hlavní postavy

• Král Lávra– dobrý panovník v Irsku, nebyl tyran, neodváděl mládence na vojnu, nedal chudé dřít, měl však jednu slabost- každý rok pověsil jednoho holiče

-měl soucit a dobré srdce- nad Kukulínem a jeho matkou se slitoval

-za svou slabost se styděl

-lidem uznávaný panovník

• Kukulín– holič, spolehlivý a diskrétní- drží tajemství i za cenu svého zdraví

b) Vedlejší postavy

• Kukulínova matka– vdova, starostlivá a milující matka, chce za Kukulína obětovat svůj vlastní život

3) Prostředí a doba děje

-Irsko, doba není specifikována

B) Kompozice

• Kompoziční princip: chronologický
• Vyprávěcí forma: er-forma
• Spojení jednotlivých tematických celků: těsné
• Lexikální prostředky: archaismy- Byltě jednou jeden…, rekrutýrkou nesužoval chasu…, bradýřský cech, zdrávoť, ty je nesmíš povědít žádnému,…

ironie- …dlouhé uši právě dobře ke koruně sluší…

Elipsa („…ve dne nemáš stání, v noci pokoje…“), personifikace („…tu řve basa…“), metonymie („…ten má od všech lidských srdcí klíček…“), archaismy (hudci, chřadne, bál, kvas), hovorové výrazy (jazejček, švanda), kontrast (král hodný X popravuje)

jazykové prostředky typické pro pohádky („Byl jednou jeden…“)

34 strof o 7 verších, rým ABCBDDB (ne úplně pravidelné)

• Textové prostředky: přímá řeč, nepřímá řeč

C) Okolnosti vzniku díla

• Datace- přelom 1. a 2. poloviny 19. století

• Společenskohistorický kontext

Starší generace– Josef Jungmann, Václav Hanka- viděli v tom zradu Slovanů

Mladší generace– K. H. Mácha, Karel Sabina- spravedlivý  boj za svobodu polského národa proti carskému útlaku

-růst politického uvědomění díky řadě revolucí, nastolena otázka národní svobody

-poptávka po knihách i po spotřebním zboží- díky rozvoji měšťanské společnosti

-založeny organizace: Matice česká- členové překládali díla cizích autorů

-rozvoj divadla (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo)

-rozvoj časopisů (Časopis Českého muzea, Česká včela, Květy)

-emancipační hnutí žen- vznikaly školy pro české dívky

– kritika společnosti

• Literární kontext

– přechod od osvícenství k romantismu

-romantismus

– vyzdvihuje svobodu jedince, cit a vášeň, kontrasty, boj o svobodu, volnost, nespoutanost

-romantický hrdina

– hrdina utíká do exotických krajin

– odmítá klasicistní idealizaci člověka

– inspirace ve středověku

– zaměřuje se na lidstvo

– kontrast mezi snem a skutečností

– hlavním hrdinou je člověk z určité společenské vrstvy, ukazuje běžný život

-pro 30. léta je charakteristický spor o Máchovu tvorbu zaměřenou především na estetickou funkci (J. K. Tyl mu vytýkal nedostatek vlastenectví)

Světový: Victor Hugo (1802-1885), Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci

Alexandre Dumas st. (1802-1870), Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo

George Sand (1804-1876), Indiana, Valentina

Alfred de Musset (1810-1857), Zpověď dítěte svého věku

Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841), Hrdina naší doby, Maškaráda

Edgar Allan Poe (1809-1849), Havran, Jáma a kyvadlo

L´udovít Štúr (1815-1856), Nárečja slovenskuo alebo potreba písaňja v tomto nárečí

Český: Božena Němcová (1820-1862), Babička, Divá Bára, Karla

Karel Hynek Mácha (1810-1836), Máj, Cikáni, Marinka

Karel Jaromír Erben (1811-1870), Kytice z pověstí národních

Josef Kajetán Tyl (1808-1856), Strakonický dudák

• Ukázka

Způsobil tam s basou králi čistou věc,

jak na bále pustil po strunách smyčec,

tu řve basa, až všechno přehluší:

„Král Lávra má dlouhé oslí uši,

král je ušatec!“

Král dal hned Červíčka s basou vyhodit,

bylo však již pozdě basu oběsit,

a tajemství, pro něž lazebníci

umírali, jsou na šibenici,

rozneslo se v lid.

Co nyní celý svět věděl od basy,

nebylo nic platno skrývat pod vlasy,

tak král Lávra nosil po tom bálu

svoje dlouhé uši bez futrálu

po všechny časy.

• Vliv díla

-satira a kritika absolutistické vlády, lidské lhostejnosti a pasivity, výsměch hlouposti a omezenosti korunovaných hlav

-není tak útočná jako ostatní díla psaná ve vyhnanství (Brixen)

Předobraz: irská pověst o králi, jemuž narostly oslí uši

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

• Život autora

–novinář a básník, byla zakladatelem moderní české žurnalistiky a politického novinářství, klasik české básnické satiry a politik

–jeho jméno se stalo symbolem statečnosti boje proti útlaku a národní svobody

–studoval filosofii a vstoupil do kněžského semináře- chtěl jako kněz působit na lidi- byl však vyloučen a věnoval se soukromému studiu

–v Moskvě pracoval jako vychovatel

–redaktorem Pražských novin a České včely, které změnil na Národní noviny s přílohou Šotek- první velký český politický deník

–po jejich zákazu odešel do Kutné Hory a vydával týdeník Slovan

–kritizoval vládu a církevní hierarchii, hájil národnostní a demokratická práva

–za žurnalistickou činnost byl dvakrát souzen a v roce 1851 byl deportován do Brixenu

• Další díla autora

–Tyrolské elegie

–Křest svatého Vladimíra- nejútočnější, váže se k Rusku

–Epigramy

–Obrazy z Rus

• Vlastní názor

Dílo mě zaujalo svojí pohádkovostí a ironickým humorem.

The post Král Lávra – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Tyrolské elegie

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): Aneta Břízová

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

• Český novinář, spisovatel, politik, zakladatel české žurnalistiky, literární kritiky a politické satiry.
• Studoval v Německém Brodě a v Praze. Po gymnáziu vstoupil do kněžského semináře, ze kterého byl ale pro nedostatečný prospěch a neshody vyloučen.
• Na doporučení P. J. Šafaříka odjel do Moskvy jako vychovatel, kde studoval ruskou literaturu a kriticky se stavěl k carskému režimu.
• Po návratu se stal novinářem, redigoval Pražské noviny s přílohou Česká včela a později založil vlastní Národní noviny.
• Byl známý svými ostrými spory s J. K. Tylem, kritizoval například jeho povídku Poslední Čech.
• Za svou neohroženou novinářskou činnost a kritiku vlády byl v letech 1851–1855 deportován do exilu v Brixenu v Tyrolsku, kde napsal své nejznámější satirické skladby.
• Krátce po návratu z exilu zemřel v Praze na tuberkulózu. Jeho pohřeb se stal velkou tichou protirakouskou demonstrací.
• Stal se mistrem epigramu, krátké satirické básně.

Další díla:

• Obrazy z Rus
• Král Lávra
• Křest svatého Vladimíra
• Epigramy

Literárně-historický kontext

Realismus / 3. fáze národního obrození

• Dílo vzniklo v období bachovského absolutismu, který nastal po porážce revoluce v roce 1848. Jedná se o dobu útlaku, cenzury a potlačování národních snah.
• Karel Havlíček Borovský ve svém díle jasně, ale chytře a vtipně kritizuje dobovou společnost, zejména vládu ministra vnitra Alexandra Bacha, její povýšenost a moc, která jí umožňuje dělat vše, co se jí zlíbí.
• V době svého exilu v Brixenu napsal svá nejznámější satirická díla: Křest sv. Vladimíra, Král Lávra a Tyrolské elegie. V každém z nich se kriticky vyjadřuje ke společnosti a politické situaci.
• Báseň byla dokončena v roce 1852, ale nesměla být vydána a šířila se pouze v opisech. Poprvé byla vydána až v časopise roku 1861, po Havlíčkově smrti.
• Autoři v době realismu, na rozdíl od romantiků, neidealizují svět a společnost. Důrazně upozorňují na nedostatky i přes skutečnost, že za své názory mohou být potrestáni, jak dokazuje Havlíčkův osud.

Další autoři:

• Božena Němcová
• František Ladislav Čelakovský
• Jan Neruda

Rozbor díla: Tyrolské elegie

Základní charakteristika:

• Literární druh: lyricko-epický
• Literární žánr: satirická báseň

Téma a motivy:

• Kritika společnosti a jejích nedostatků (vlády, policie, císařství).
• Utlačování prostého lidu.
• Pokrytectví a nesvoboda v době bachovského absolutismu.
• Autobiografické prvky – autorova cesta do vyhnanství.
• Loučení s domovem a rodinou.
• Kontrast mezi zbabělostí moci a odvahou jednotlivce.
• Motiv měsíce jako tichého svědka událostí.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je ostrá, ale humorná kritika bachovského absolutismu, jeho policejního aparátu a neschopnosti vlády, která se snaží ovládat národy, ale nedokáže si poradit ani s banální situací. Dílo oslavuje vzdor a duševní svobodu jedince proti represivní moci.

Vypravěč:

• Vypravěčem je sám autor, Karel Havlíček Borovský, který dílo píše v ich-formě.
• Dílo má silné autobiografické rysy, vypravěč je zároveň hlavní postavou příběhu.

Kompozice:

• Dílo je rozděleno na devět zpěvů.
• Kompozice je chronologická, ale rámovaná retrospektivou – první zpěv je psán již z Brixenu, kde autor vzpomíná na začátek své cesty.

Jazyk a styl:

• Jazyk je hovorový, srozumitelný a blízký lidové písni.
• Použití sarkasmu a ironie: „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří.“
• Využití nespisovných a hovorových výrazů: „Rozumíš-li ouřední němčině“, „cigáru“, „hubě“.
• Přítomnost německých výrazů: (Treu und bieder) a latinských výrazů: („Habeas corpus“).
• Užití historismů: (žandarm – četník, voják; ekypáž).
• Časté použití citoslovcí („Ó, měsíčku“, „Ach“) a vykřičníků pro zdůraznění emocí a děje.

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace: „Borovský kostelíček na mě hleděl“
• Přirovnání: „Tak jsem cválal sám a sám v kočáře jako vítr s Alpy.“
• Řečnické otázky: „Což se mi může horšího již stát?“
• Apostrofa: oslovení měsíce v prvním zpěvu.
• Náboženské narážky a symboly (např. Jonáš a velryba).

Časoprostor:

• Prostředí: Rakouské císařství – cesta z Německého Brodu přes Alpy do Brixenu v Tyrolsku.
• Doba: Noc z 15. na 16. prosince 1851 a několik následujících dní. Dílo reflektuje období bachovského absolutismu v 50. letech 19. století.

Postavy:

• Karel Havlíček Borovský: Hlavní postava a zároveň vypravěč. Je zobrazen jako odvážný, poctivý a inteligentní vlastenec, který se nebojí kritizovat vládu. Používá ironii a sarkasmus jako svou zbraň. I když je deportován, zachovává si svou důstojnost a nadhled. Je vzpurný a popírá svou vinu, ale ke konci cesty je smířený se svým osudem, aniž by ztratil svůj vnitřní vzdor. Jeho odvaha je zdůrazněna ve scéně se splašenými koňmi.
• Komisař Dedera: Vrchní policejní komisař, který řídí Havlíčkův převoz do Brixenu. Je představitelem rakouské byrokracie a moci, podporuje Bachův režim. V díle působí jako zbabělec a protiklad Havlíčkovy statečnosti, což se projeví zejména při útěku ze splašeného kočáru.

Děj:

Dílo je satirická báseň o devíti zpěvech, která s humorem a ironií popisuje autorovo zatčení a deportaci do exilu. První zpěv je psán retrospektivně z Brixenu, kde autor oslovuje měsíc, svědka své cesty. Děj se pak vrací na začátek. Uprostřed noci vtrhnou do Havlíčkova domu v Německém Brodě rakouští četníci (žandarmi) s komisařem Dederou a oznámí mu, že musí na příkaz vlády opustit zemi. Havlíček se s ironií a klidem loučí se svou rodinou a domovem. Následuje cesta kočárem přes Alpy. Během cesty se splaší koně, zbabělí policisté v panice vyskáčou z kočáru, ale Havlíček, který by mohl uprchnout, zůstává. Sám dojede na další poštovní stanici, kde v klidu povečeří a počká, až ho jeho strážci zahanbeně doženou. Tímto zesměšňuje neschopnost a zbabělost rakouské policie a celého režimu. Báseň končí příjezdem do Brixenu.

Inspirace a adaptace:

• Dílo je silně autobiografické, Havlíček v něm popisuje vlastní zatčení a deportaci do vyhnanství v Brixenu v prosinci 1851.
• Inspirací je také biblický příběh o Jonášovi a velrybě, který Havlíček používá jako paralelu ke svému osudu – je pohlcen nespravedlivým systémem, ale doufá ve vysvobození.

Zajímavosti:

• Báseň byla dokončena v roce 1852, ale kvůli cenzuře a svému kritickému obsahu nesměla být vydána. Šířila se pouze v opisech a poprvé byla oficiálně publikována až v roce 1861, pět let po Havlíčkově smrti.

Úryvek z díla:

Ach ty světe, obrácený světe!
Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž,
ale s panem delikventem samým
kluše ekypáž!

Ach ty vládo, převrácená vládo!
národy na šňůrce vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš! – –

Bez kočího, bez opratí, potmě,
u silnice propast místo škarpy:
tak jsem cválal sám a sám v kočáře
jako vítr s Alpy.

Svěřiti svůj osud také jednou
koňům splašeným se já mám bát,
občan rakouský? Což se mi může
horšího již stát?

Tak jsem s chladnou resignací v hlavě,
v hubě ale vřelou cigáru,
čerstvěj než cár ruský přijel k poště
v dobrém rozmaru.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Doplňující informace:

Veršovaný text: Báseň má pravidelný rytmus a rým, což jí dodává písňový charakter.

Jazyk: Používá nespisovné výrazy („cigáru“), hovorové až vulgární výrazy („hubě“) a historismy („ekypáž“).

Básnické prostředky: Obsahuje citoslovce („Ach“), přirovnání („Čerstvěj než cár ruský“), řečnické otázky a opakování slov pro zdůraznění („Ach ty světe, obrácený světe!“, „sám a sám“).

Forma: Je psána v ich-formě, což posiluje autobiografický dojem.

Obsah a myšlenka: Úryvek popisuje, jak se splaší koně, policisté zbaběle vyskáčou z kočáru a jediný, kdo klidně dojede k poště, je sám Havlíček. Autor si zde neodpouští ostrou kritiku režimu – vláda, která se snaží „ukočírovat“ celý národ, nezvládne ani čtyři splašené koně. Tím je odhalena její neschopnost a směšnost.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Tyrolské elegie – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Král Lávra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): kaja

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

• Přízvisko „Borovský“ si zvolil podle svého rodiště, Borové u Přibyslavi.
• Byl český básník, novinář, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.
• Studoval filozofii v Praze a později vstoupil do kněžského semináře, odkud byl ale pro své názory vyloučen.
• Působil jako vychovatel v Moskvě, kde poznal ruskou literaturu a poměry v carském Rusku, což zformovalo jeho kritický postoj k absolutismu.
• V revolučním roce 1848 byl krátce zatčen, ale zároveň zvolen poslancem do říšského sněmu a členem národního výboru.
• Po potlačení revoluce byl nucen opustit Prahu a usadil se v Kutné Hoře.
• Založil a redigoval deník Národní noviny a později v Kutné Hoře vydával časopis Slovan. Za svou novinářskou činnost byl deportován do Brixenu v Tyrolsku.
• Jeho satirická díla vznikala převážně v období Bachova absolutismu a jsou ostrou kritikou politických a společenských poměrů.

Další díla:

• Obrazy z Rus – cestopisné črty, ve kterých kriticky popisuje své zážitky a postřehy z pobytu v Rusku.
• Epigramy – soubor krátkých, satirických a vtipných básní s pointou, které se zaměřují na kritiku církve, monarchie, byrokracie a dalších společenských nešvarů.
• Tyrolské elegie – satirická skladba popisující autorovo zatčení a deportaci do Brixenu. Žánr elegie (žalozpěvu) je zde využit ironicky.
• Křest svatého Vladimíra – nedokončená satirická skladba, která na pozadí legendy o pokřtění Rusi kritizuje absolutistickou moc, církev a vztah státu a náboženství.

Literárně-historický kontext

Realismus (počátky), doba Bachova absolutismu

• Dílo vzniklo v roce 1854, v období Bachova absolutismu, které následovalo po porážce revoluce v roce 1848. Pro tuto dobu byla typická přísná cenzura, policejní dohled a potlačování politických svobod.
• Karel Havlíček Borovský je klíčovou postavou přechodu od romantismu k realismu v české literatuře. Jeho tvorba je silně politicky angažovaná a kritická.
• Báseň je alegorií na poměry v tehdejším Rakouském císařství. Postava krále Lávry s oslíma ušima, který se bojí prozrazení svého tajemství, je narážkou na omezeného panovníka (císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, případně Františka Josefa I.) a jeho absolutistickou vládu.
• Havlíček převzal námět ze staré irské (keltské) pověsti, kterou přizpůsobil českým poměrům a dal jí politický význam.
• Literární romantismus, který v té době dozníval, kladl důraz na cit, individualismus a svobodu. Český romantismus byl navíc silně spjat s národním obrozením. Havlíček však tyto principy posouvá k realistickému a satirickému zobrazení skutečnosti.

Další autoři:

• Karel Jaromír Erben
• Božena Němcová
• Josef Kajetán Tyl
• Walter Scott
• Victor Hugo
• Stendhal
• Alexandr Sergejevič Puškin
• Edgar Allan Poe

Rozbor díla: Král Lávra

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Satirická báseň (alegorická skladba)
• Literární forma: Poezie

Téma a motivy:

• Téma: Kritika omezeného panovníka, absolutismu, nesmyslných zákonů a strachu z pravdy.
• Motivy: Tajemství (oslí uši), strach z prozrazení, trest, vina, odpuštění, moc hudby a přírody (zpívající vrba), hloupost, lidský soud.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou díla je, že pravdu nelze utajit navždy a že i zdánlivě mocný panovník může mít směšné a lidské slabosti. Báseň kritizuje hloupost a omezenost vlády a vyzdvihuje zdravý rozum prostého lidu, který je schopen svému králi nakonec odpustit a přijmout ho i s jeho chybami.

Námět:

• Námět: Námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, kterou Havlíček přetvořil v politickou alegorii na poměry v Rakouském císařství v polovině 19. století.

Vypravěč:

• Příběh je vyprávěn v er-formě. Vypravěčem je sám autor, který v úvodu a závěru básně přímo oslovuje čtenáře, čímž vytváří dojem lidového, ústně tradovaného vyprávění.

Kompozice:

• Báseň je členěna do 34 strof.
• Kompozice je chronologická, děj je vyprávěn od začátku do konce.
• Skladba má rámcovou kompozici – úvod a závěr tvoří oslovení čtenáře.
• Stavba příběhu odpovídá klasické pohádce (zápletka, vyvrcholení, šťastný konec).

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, ale zároveň jednoduchý, lidový, hovorový a humorný, aby byl srozumitelný širokému publiku.
• Hovorové výrazy: např. *švanda*, *jazejček*.
• Archaismy (zastaralé výrazy): např. *byltě* (byl), *kvas* (hostina), *hudci* (hudebníci), *chřadne* (chřadne).
• Využívá přímou řeč, která dodává ději spád a živost.
• Styl je satirický a ironický, zlehčuje vážné téma.

Verš a metrum:

• Každá strofa má 7 veršů.
• Verš je jednoduchý, pravidelný a rýmovaný, což připomíná lidovou píseň.
• Rýmové schéma je nepravidelné, nejčastěji se střídá (např. ABCBDDB).

Básnické prostředky v díle:

• Alegorie (jinotaj): Celý příběh je alegorií na politickou situaci v Rakouském císařství.
• Ironie a satira: Zlehčování královy krutosti a hlouposti.
• Personifikace: Basa sama promluví a prozradí královo tajemství.
• Přirovnání: ‚dlouhé vlasy na krku nosil jak roj včel‘.
• Apostrofa: Oslovení čtenáře v úvodu a závěru básně.

Časoprostor:

• Místo: Děj je fiktivně zasazen do Irska, do království krále Lávry. Odkazy na ‚muzikanty z Čech‘ však jasně propojují příběh s českým prostředím.
• Doba: Doba není přesně určena, jedná se o pohádkový, neurčitý čas. Alegoricky však odkazuje na autorovu současnost – Rakouské císařství v polovině 19. století.

Postavy:

• Král Lávra: V jádru dobrý a lidem oblíbený panovník, který má však jednu velkou slabost – stydí se za své oslí uši a ve strachu z prozrazení se uchyluje ke krutosti. Nakonec se ukáže jako moudrý, když přijme pravdu a odpustí. Představuje alegorii omezeného, ale v podstatě ne zlého panovníka.
• Kukulín: Mladý, čestný, ale bojácný a upovídaný holič. Tíží ho tajemství, které nedokáže udržet. Představuje obyčejného člověka, který se nevinně dostane do soukolí moci a je nucen čelit dilematu.
• Kukulínova matka: Chudá vdova, milující a statečná matka, která se nebojí přimluvit za svého syna u krále a zachrání mu tak život. Ztělesňuje mateřskou lásku a odvahu.
• Basista Červíček: Typická postava českého muzikanta, který nevědomky způsobí prozrazení králova tajemství. Vnáší do příběhu humorný a lidový prvek a je nástrojem osudu.
• Poustevník: Moudrý stařec, který Kukulínovi poradí, jak se zbavit tíživého tajemství, aniž by ho přímo prozradil. Symbolizuje moudrost, soucit a nalezení cesty.

Děj:

Děj se odehrává v Irsku, kde vládne dobrý král Lávra. Má však tajemství – dlouhé oslí uši. Aby se to nikdo nedozvěděl, nechává každého holiče, který ho jednou ročně stříhá, po službě popravit. Holiči si každý rok losují, kdo půjde na smrt. Jednoho roku padne los na mladého Kukulína. Jeho matka, chudá vdova, se však za něj u krále přimluví a Lávra mu udělí milost pod podmínkou, že tajemství nikdy nikomu neprozradí. Kukulín se stává královým stálým holičem. Tajemství ho ale nesmírně tíží a trápí. Na radu poustevníka ho zašeptá do dutiny staré vrby u jezera, což mu přinese velkou úlevu. Po čase pořádá král Lávra velký bál, na který pozve i muzikanty z Čech. Jeden z nich, basista Červíček, si cestou ztratí kolíček od basy. Vyřeže si nový z větve oné vrby. Když pak na plese začne hrát, basa sama od sebe hlasitě vykřikne: ‚Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!‘ Tajemství je prozrazeno. Král se nejprve rozzlobí, ale pak zjistí, že jeho poddaní ho kvůli uším neodsoudili a mají ho stále rádi. Lid si na královy uši zvykne, Lávra je přestane skrývat a Kukulín může bez obav dál sloužit jako jeho dvorní holič.

Inspirace a adaptace:

• Havlíček se inspiroval starou irskou (případně keltskou) pověstí o králi, který měl zvířecí (oslí nebo koňské) uši. Tuto legendu, známou v různých obměnách po celé Evropě (např. řecký mýtus o králi Midasovi), zpracoval a přetvořil v politickou satiru a alegorii na soudobé poměry v Rakouském císařství.

Zajímavosti:

• Ačkoliv je děj zasazen do Irska, postavy jako ‚basista Červíček z Čech‘ jsou jasným odkazem na české prostředí a posilují národní vyznění díla.
• Báseň byla napsána v Brixenu během autorova vyhnanství, ale vydána byla až po jeho smrti.
• Díky své jednoduché a písňové formě se báseň rychle šířila v ústním podání a v opisech, čímž unikala přísné cenzuře.

Vlastní názor:

Král Lávra je i dnes velmi čtivá a zábavná báseň, která dokazuje, že politická satira nemusí být složitá a nepřístupná. Havlíčkův geniální nápad zasadit kritiku rakouské monarchie do jednoduchého pohádkového příběhu umožnil dílu přežít svou dobu a oslovovat čtenáře napříč generacemi. Humor, lehkost a srozumitelný jazyk z něj činí jedno z nejpopulárnějších děl české literatury, které je zároveň skvělým úvodem do pochopení role alegorie v literatuře.

Doplňující informace:

Znaky [romantismu]: rozpor snu a skutečnosti, individualismus, důraz na cit, touha po svobodě, návrat k přírodě, zájem o exotiku, navazuje na preromantismus

Romantický hrdina: člověk výjimečný, který se bouří proti společnosti, ta jej nechápe, zůstává ve svém boji osamocen. Častý tragický konec. Autobiografické rysy.

Realistický hrdina: průměrný člověk, v průběhu děje se mění a vyvíjí.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Král Lávra – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Král Lávra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): Grimli

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

• Český básník, novinář, literární kritik, politik a zakladatel české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.
• Patří mezi autory českého realismu a je významnou postavou druhé fáze národního obrození.
• Po studiích působil jako vychovatel v Moskvě, kde studoval ruskou literaturu a kriticky hodnotil ruskou společnost, což popsal v díle Obrazy z Rus.
• Založil Národní noviny a později časopis Slovan, kde ostře kritizoval absolutistický režim.
• Proslul svými epigramy – krátkými, útočnými satirickými básněmi, v nichž kritizoval panovníky, církev a společenské nešvary.
• Za svou politickou a novinářskou činnost byl deportován do vyhnanství v Brixenu v Tyrolsku, kde vznikla jeho nejznámější satirická díla (Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra).
• Po návratu z vyhnanství brzy zemřel na tuberkulózu.

Další díla:

• Epigramy – sbírka krátkých satirických básní, rozdělená do pěti oddílů (Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu).
• Obrazy z Rus – cestopisné dílo s kritickým pohledem na ruskou společnost.
• Tyrolské elegie – satirická skladba s autobiografickými prvky, popisující autorovo zatčení a deportaci do Brixenu.
• Křest svatého Vladimíra – nedokončená satirická skladba zesměšňující absolutistickou moc a zasahování státu do církevních záležitostí.

Literárně-historický kontext

Realismus a národní obrození (50. léta 19. století)

• Realismus vznikl v 2. polovině 19. století ve Francii jako reakce na romantismus.
• Hlavními rysy jsou snaha o objektivní zobrazení skutečnosti bez idealizace a přikrášlování, zaměření na všední život a typické postavy v typickém prostředí.
• Realisté věřili, že člověk je formován společenským prostředím, ve kterém žije.
• Díla často obsahují analýzu a kritiku společenských nedostatků a problémů.
• V českém prostředí se realismus prolínal s doznívajícím národním obrozením a autoři se často věnovali politickým a společenským tématům.

Další autoři:

• Karel Jaromír Erben
• Honoré de Balzac
• Guy de Maupassant

Rozbor díla: Král Lávra

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyricko-epické dílo
• Literární žánr: Satirická alegorická báseň

Téma a motivy:

• Témata: Kritika absolutismu, omezenosti a strachu panovníka, neudržitelnost tajemství a lži.
• Motivy: Tajemství (oslí uši), strach z pravdy, poprava, odhalení, odpuštění, lidová moudrost.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je kritika a výsměch absolutistické moci, která se bojí pravdy a snaží se ji potlačit. Báseň alegoricky poukazuje na to, že pravda si vždy najde cestu ven a že lidé jsou často ochotni svému vládci odpustit i zjevné nedostatky, pokud je jinak dobrý a spravedlivý. Je to také kritika tehdejšího panovníka pomocí symbolů.

Námět:

• Námět: Námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, kterou Havlíček přenesl do českého prostředí a přizpůsobil ji k satirické kritice poměrů v habsburské monarchii.

Vypravěč:

• Typ vypravěče: Vševědoucí vypravěč.
• Způsob vyprávění: Příběh je vyprávěn v er-formě. Vypravěč zná všechny události, myšlenky i pocity postav, ale do děje přímo nezasahuje a komentuje ho s humorným nadhledem.

Kompozice:

• Skladba je psána chronologicky, děj postupuje lineárně bez časových skoků.
• Je rozdělena do 34 strof, z nichž každá má 4 verše (čtyřverší).

Jazyk a styl:

• Forma: Poezie, stylizovaná do formy pohádky.
• Jazyk je jednoduchý, prostý a srozumitelný, blízký lidové mluvě a humoru.
• Autor používá spisovný jazyk, ale obohacuje ho o hovorové výrazy a archaismy (zastaralá slova).
• Styl je vyprávěcí, s využitím přímé řeči postav.
• Celkové vyznění je humorné a satirické, s rysy pohádky.

Verš a metrum:

• Báseň má jednoduchý, nepravidelný verš a nepravidelný rým, což přispívá k jejímu lidovému a písňovému charakteru.

Básnické prostředky v díle:

• Alegorie (jinotaj): Král Lávra a jeho království jsou symbolem habsburského panovníka a Rakouska-Uherska.
• Ironie a sarkasmus: Použity k výsměchu králově rozmaru a strachu.
• Kontrast: Spojení dobrého a oblíbeného krále s krutým zvykem popravovat holiče.
• Personifikace: Basa vyrobená z vrby lidským hlasem prozradí královo tajemství.
• Metonymie
• Přirovnání

Časoprostor:

• Místo: Děj se odehrává v Irsku, v království krále Lávry. Toto prostředí je však pouze fiktivní kulisou pro alegorii.
• Čas: Čas není přesně určen, děj má pohádkový, nadčasový charakter. Dílo však obsahuje zjevnou paralelu s autorovou dobou, tedy s politickou situací v 19. století.

Postavy:

• Král Lávra: V jádru dobrý, moudrý a lidem oblíbený panovník. Má však jeden rozmar – trpí komplexem kvůli svým dlouhým oslím uším, a proto každý rok nechá popravit holiče, který ho stříhá, aby jeho tajemství nebylo prozrazeno.
• Kukulín: Mladý holič, na kterého padne los, aby ostříhal krále. Je čestný, spravedlivý a diskrétní. Tíha králova tajemství ho trápí natolik, že ho musí pošeptat vrbě, aby si ulevil.
• Matka Kukulína: Stará vdova, která se přimluví u krále a uprosí ho, aby jejího syna nechal naživu. Poradí Kukulínovi, aby své tajemství svěřil vrbě.
• Červíček: Muzikant, hráč na basu. Když na plese ztratí kolíček od basy, vyřeže si nový z vrbové větve. Jeho basa pak na plese sama od sebe zahraje a zazpívá o králových oslích uších, čímž tajemství odhalí.

Děj:

V Irsku vládne dobrý král Lávra, kterého má jeho lid rád. Král má však jedno velké tajemství – dlouhé oslí uši, za které se stydí. Aby tajemství uchránil, nechá se stříhat jen jednou do roka a holiče, který proceduru vykoná, dá následně popravit. Jednoho dne padne los na mladého holiče Kukulína. Jeho matka, stará vdova, však krále uprosí, aby jejího syna ušetřil. Král svolí pod podmínkou, že Kukulín nikdy nic neprozradí.

Kukulín slib dodrží, ale tíha tajemství je pro něj nesnesitelná. Na radu své matky jde do lesa a své tajemství pošeptá do duté vrby: „Král Lávra má oslí uši, je ušatec!“ Tím se mu uleví. Po čase se v království koná velký ples. Muzikant Červíček si cestou ztratí kolíček od basy, a tak si uřízne nový z oné vrby. Když na plese začne hrát, jeho basa sama od sebe spustí na celý sál: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Tajemství je prozrazeno. Král se nejprve rozzlobí, ale když vidí, že se mu lid nesměje a má ho stále rád, přestane se za své uši stydět. Kukulín se stane jeho stálým holičem a v zemi je opět klid.

Inspirace a adaptace:

• Dílo je inspirováno starou irskou (keltskou) pověstí o králi s koňskýma (nebo oslíma) ušima. Havlíček si tuto látku přizpůsobil a využil ji jako alegorii k satirické kritice soudobých poměrů v Rakouském císařství.

Zajímavosti:

• Báseň byla napsána během Havlíčkova nuceného pobytu v Brixenu v roce 1854, ale poprvé byla vydána až po jeho smrti.
• Dílo má nadčasový obsah, protože kritika mocných a poukázání na to, že pravda vždy vyjde najevo, jsou platné v každé době.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Král Lávra – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Tyrolské elegie

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): Sašenka

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

• Karel Havlíček Borovský, vlastním jménem Karel Havlíček, byl český básník, novinář, překladatel z ruštiny a polštiny, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.
• V mládí se chtěl stát knězem, aby mohl promlouvat k lidem a ovlivňovat je. Po studiu teologie se však rozhodl pro jinou dráhu. Vydal se do Moskvy, kde působil jako vychovatel a seznámil se s ruskou literaturou i společenskými poměry, které ho zklamaly.
• Po návratu do Čech se stal redaktorem Pražských novin a později založil vlastní Národní noviny. Jeho ostré a kritické články proti rakouské vládě vedly k jeho perzekuci a nakonec k deportaci do exilu v Brixenu v Tyrolsku. Krátce po návratu do Čech zemřel na tuberkulózu.

Další díla:

• Král Lávra
• Křest svatého Vladimíra
• Epigramy
• Obrazy z Rus

Literárně-historický kontext

Realismus, Národní obrození (3. fáze – vrcholná)

• Dílo bylo napsáno v roce 1852 během Havlíčkova nuceného pobytu v exilu v Brixenu.
• Poprvé bylo vydáno až po autorově smrti, v roce 1861.
• Báseň je satirickou reakcí na politickou situaci v habsburské monarchii po porážce revoluce 1848, konkrétně na období Bachova absolutismu, které se vyznačovalo cenzurou a potlačováním občanských svobod.

Další autoři:

• Božena Němcová
• Alois Jirásek
• Jan Neruda

Rozbor díla: Tyrolské elegie

Základní charakteristika:

• Literární druh: lyricko-epická báseň
• Literární žánr: satirická báseň, elegie (žalozpěv, zde v ironickém pojetí)

Téma a motivy:

• Celkové téma: Výsměch a kritika tehdejší rakouské vládě a policejnímu aparátu.
• Hlavní téma: Autorova nedobrovolná cesta do exilu v Brixenu.
• Vedlejší motivy: Loučení s rodinou a vlastí, bojácnost a hloupost policie, statečnost a morální převaha jednotlivce.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je ukázat absurditu a neschopnost absolutistického režimu a jeho represivních složek. Autor dokazuje, že i v pozici bezmocného zajatce si lze zachovat duševní svobodu, nadhled a důstojnost pomocí humoru a ironie.

Vypravěč:

• Způsob vyprávění: Ich-forma
• Vypravěčem je sám autor, Karel Havlíček Borovský, který líčí své osobní zážitky.

Kompozice:

• Báseň je rozdělena do devíti zpěvů.
• Děj je uspořádán chronologicky, sleduje postup cesty z Německého Brodu do Brixenu.

Jazyk a styl:

• Jazyk je čtivý, hovorový a srozumitelný, což dílo přibližuje širokému okruhu čtenářů.
• Autor používá citově zabarvené výrazy, občasné vulgarismy, ironii a sarkasmus.
• Ve skladbě se střídají věty jednoduché a souvětí, častá je přímá řeč, která dodává textu na živosti.

Básnické prostředky v díle:

• Ironie: „od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní po nás posílá“
• Sarkasmus: „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí, v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří“
• Personifikace: „borovský kostelíček na mne hleděl“
• Přirovnání: „Hloupost mezi národy je bezedná jak drška armády.“

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává v roce 1851.
• Místo: Děj začíná v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), pokračuje cestou přes Rakousko a končí v Brixenu v Tyrolsku (dnes Itálie).

Postavy:

• Karel Havlíček Borovský: Autor, vypravěč a hlavní postava. Je zobrazen jako inteligentní, odvážný a ironický muž, který si i v těžké situaci udržuje nadhled a pohrdá hloupostí svých věznitelů. Jeho postoj je sice navenek rezignovaný, ale vnitřně zůstává svobodný a morálně vítězí.
• Policejní komisař Dedera a strážní: Představitelé státní moci, kteří jsou vykresleni jako zbabělí, hloupí a neschopní. Slouží jako terč Havlíčkova posměchu a symbolizují absurditu celého režimu.

Děj:

Děj básně popisuje autorovu deportaci do exilu. Vše začíná v noci, kdy k Havlíčkovi domů v Německém Brodě vtrhnou policisté s rozkazem k odjezdu. Následuje dojemné loučení s rodinou, přáteli a rodným městem. Havlíček neví, kam ho vezou, ani zda se kdy vrátí. Cestu do neznáma absolvuje v doprovodu policejního komisaře Dedery a dalších strážníků. Během cesty přes rakouské Alpy se v noci splaší koně, kočí uteče a policisté v panice vyskáčou z kočáru. Havlíček, na rozdíl od nich, zachová klid, zůstane ve voze a sám s ním dojede do nejbližšího města. Tam povečeří a s pobavením počká, až se zranění a ponížení strážníci dostaví. Nakonec dorazí do cílové destinace, města Brixen v Tyrolsku, kde je Havlíček předán pod dohled místních úřadů.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Tyrolské elegie – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.