Kniha: Spalovač mrtvol
Autor: Ladislav Fuks
Přidal(a): erzet
Ladislav Fuks (*1923 – †1994)
- Ladislav Fuks byl významný český prozaik, autor především psychologické prózy s tématy úzkosti, nesvobody a násilí.
- Jeho díla jsou často zasazena do období druhé světové války a holocaustu.
- Pro jeho styl je typické propojování reálného světa s iluzemi, sny a halucinacemi, využívání metody opakujících se motivů, symbolů a náznaků.
Další díla:
- Pan Theodor Mundstock (1963) – Psychologický román o osudu pražského Žida čekajícího na transport do koncentračního tábora.
- Myši Natálie Mooshabrové (1970) – Groteskní hororový román.
- Vévodkyně a kuchařka (1983) – Rozsáhlý historický román z konce 19. století.
Literárně-historický kontext
Psychologická próza; literatura s tématikou 2. světové války
- Dílo reflektuje atmosféru konce 30. let 20. století v Československu, konkrétně období před a na začátku druhé světové války.
- Zobrazuje nástup fašismu a jeho zhoubný vliv na lidskou psychiku a morálku.
- Atmosféra je depresivní a sklíčená, plná napětí a strachu z budoucnosti v době okupace Čech nacisty.
- Vztahy mezi lidmi jsou ovlivněny ideologií nadřazenosti árijské rasy a perzekucí Židů.
Další autoři:
- Arnošt Lustig
- Jan Otčenášek
- Bohumil Hrabal (v dílech reflektujících válku)
Rozbor díla: Spalovač mrtvol
Základní charakteristika:
- Literární druh: epika
- Literární forma: próza
- Literární žánr: novela (s prvky psychologického románu a hororu)
Téma a motivy:
- Hlavní téma: Vliv nacistické ideologie a demagogie na psychickou proměnu a morální selhání jedince.
- Dílčí motivy: varování proti fašismu, lehce ovlivnitelní a manipulovatelní jedinci, symboly zla a násilí, smrt, zpopelnění, čistota rasy, posedlost řádem, opakující se motivy (růžolící dívka v černých šatech, pohřby, spalovací pece).
Hlavní myšlenka:
- Autor ukazuje, jak se z obyčejného, zdánlivě neškodného člověka může pod vlivem zvrácené ideologie stát monstrum. Dílo je nadčasovým varováním před nebezpečím fanatismu a ztrátou lidskosti.
- Myšlenky a fráze opakované hlavní postavou: „Na světě má být mír, spravedlnost a štěstí…a za to se musí bojovat“, „Přání a řeči jsou k ničemu, jen činy…“, „Násilí a útočníci jsou vždycky poraženi….“, „Smrt je jediná jistota…“, „Každé velké dílo se rodí v odporu nepřátel….“
Vypravěč:
- Typ vypravěče: Vševědoucí vypravěč.
- Způsob vyprávění: Er-forma (třetí osoba). Vypravěč nezasahuje do děje, pouze vypráví. Příklad: „…pan Kopfrkingl se zastavil…“
- Vyprávění je silně subjektivizováno, často přebírá perspektivu a jazyk hlavní postavy, Karla Kopfrkingla, a využívá jeho časté vnitřní monology.
Kompozice:
- Děj je uspořádán chronologicky.
- Kniha je členěna do 15 nepojmenovaných kapitol.
- Napětí je postupně vystupňované až k hrůznému závěru.
- Kompozice záměrně propojuje reálný svět s iluzemi, sny a halucinacemi hlavní postavy.
Jazyk a styl:
- Slohové postupy : Vyprávění je přímočaré, směřuje k pointě s důrazem na logičnost. Autor střídá realitu s iluzí a využívá dlouhé monology pana Kopfrkingla, dialogy a přímou řeč.
- Metoda opakujících se motivů a náznaků je klíčová (např. opakování variací jedné věty: „jsem abstinent, nekuřák“, „chudák syn“).
- Jazyk je spisovný, a to i v řeči postav. Věty jsou jednoduché i složité.
- Charakteristické je oslovování lidí zdrobnělinami (Zinuška) nebo vznešenými přídavnými jmény (nebeská, drahá, blažená, čarokrásná), což v kontrastu s hrůznými činy působí zvráceně.
- Slovní zásoba obsahuje cizí slova z němčiny (mein lieber Karl), archaismy (apatyka, almara, kutna), nářečí (gatě) a výjimečně vulgarismy (blbec, seš blbá).
Básnické prostředky v díle:
- Ironie: Prolíná celou novelu. Hlavní hrdina své hrůzné činy ospravedlňuje frázemi jako: „dělám to pro klid svědomí“, „utrpení je zlo a my máme dělat vše, abychom ho zmírnili“.
- Kontrast: Největší kontrast je mezi chováním a jednáním pana Kopfrkingla – jeho vznešená mluva a jemné vystupování jsou v protikladu s jeho udavačstvím a vraždami („Co abych tě drahá oběsil?“).
- Metafora: Dílo je psáno pomocí složité metafory (smrt se kochá; nebe se otevřelo; živá duše).
- Symbolika: černovláska = židovka; barvy pleti.
- Přirovnání: jako tenkrát, jako živej, jako v nebi.
Časoprostor:
- Čas: Děj se odehrává v letech 1938 a 1939, v období před druhou světovou válkou a na jejím počátku. Závěr zmiňuje i konec války.
- Místo: Děj je zasazen převážně do Prahy.
- Konkrétní místa: Byt rodiny Kopfrkinglových (pěkně zařízený, s velkou vanou a zrcadly), pražské ulice a místa výletů, Casino (sídlo německých okupantů, luxusní palác), Krematorium (plechové pece, složité chodby, spalovací řád).
- Atmosféra: Depresivní a sklíčená v předvečer války a během okupace; hororová v krematoriu.
Postavy:
- Karel Kopfrkingl: Hlavní postava, na které autor demonstruje zhoubný vliv nacistické ideologie. Zpočátku vzorný otec rodiny a obětavý zaměstnanec pražského krematoria, který je posedlý smrtí a zpopelňováním. Je okázalý nekuřák a abstinent, demonstruje svou citlivost vztahem k hudbě. Postupně se pod vlivem nacisty Williho Reinkeho mění v udavače a vraha, aby se mohl stát ředitelem krematoria. Své činy racionalizuje jako pomoc nešťastným. Jeho proměna vrcholí vraždou manželky a syna a propuknutím naprostého šílenství, kdy se považuje za spasitele světa.
- Willi Reinke: Přítel Kopfrkingla z mládí, čistokrevný Němec a fanatický člen NSDAP. Je egoistický, povýšený a dovedně manipuluje s lidmi. Přesvědčí Kopfrkingla ke vstupu do strany, k přijetí nacistické ideologie a k tomu, aby se zbavil své rodiny a stal se udavačem.
- Marie (Lakmé): Manželka pana Kopfrkingla, kterou oslovuje Lakmé. Je krásná, černovlasá, hodná, tichá a poddajná. Má židovský původ, což se stane důvodem její vraždy manželem, který ji oběsí v koupelně.
- Zina: Šestnáctiletá dcera Kopfrkinglových. Je hodná, poslušná a nadaná klavíristka. Na rozdíl od zbytku rodiny se jí podaří před otcovým šílenstvím utéct.
- Mili: Čtrnáctiletý syn Kopfrkinglových. Je citlivý, toulavý a ve škole šikanovaný. Otec ho považuje za zženštilého a slabého, a proto ho v krematoriu ubije železnou tyčí.
- Doktor Bettelheim: Židovský lékař, přítel rodiny Kopfrkinglových. Stává se jednou z prvních obětí Kopfrkinglova udavačství.
- Vedlejší postavy: Strauss, Rubinstein, Dvořák (známí a kolegové), zaměstnanci krematoria (Vrána, Beran, Zajíc, Lišková).
Děj:
Děj sleduje Karla Kopfrkingla, zaměstnance pražského krematoria, který je zpočátku vnímán jako vzorný otec, manžel a pečlivý pracovník. Je posedlý smrtí a zpopelňováním, které vnímá jako akt očisty a spásy duše, inspirován svou oblíbenou knihou o Tibetu. S příchodem nacistické okupace se setkává se svým starým přítelem Willim Reinkem, přesvědčeným nacistou. Ten v něm postupně probouzí pocit, že má v sobě německou krev a je předurčen k vyšším cílům. Kopfrkingl, toužící po moci a uznání, začne spolupracovat s nacisty. Jeho proměna je postupná, ale děsivá. Aby dokázal svou loajalitu a mohl stoupat v kariéře, udává své známé a kolegy. Ideologie ho zcela pohltí a dovede ho k přesvědčení, že musí „očistit“ i svou vlastní rodinu. Jeho žena Marie, kterou nazývá Lakmé, má židovský původ, což se stává nepřekonatelnou překážkou. V přesvědčení, že jí prokazuje službu a ulevuje jí od utrpení, ji oběsí v koupelně. Podobně zlikviduje i svého syna Miliho, kterého považuje za příliš zženštilého a slabého, a ubije ho železnou tyčí v krematoriu. Jeho dcera Zina se zachrání útěkem. Kopfrkingl se stává ředitelem krematoria a plánuje masové spalování v plynových komorách. Jeho šílenství vrcholí, když uvěří, že je převtělením dalajlámy a spasitelem světa. Na konci války je odvezen do blázince, stále přesvědčen o svém božském poslání.
Inspirace a adaptace:
- Hlavní postava, Karel Kopfrkingl, je silně ovlivněna svou oblíbenou četbou – cestopisem o Tibetu. Z něj si osvojuje pokřivenou představu o vznešenosti zpopelnění jako aktu duchovní očisty a spásy, kterou pak aplikuje na své zrůdné činy.
Zajímavosti:
- Kniha byla v roce 1968 zfilmována režisérem Jurajem Herzem. Hlavní roli Karla Kopfrkingla ztvárnil Rudolf Hrušínský a film je považován za jeden z vrcholů československé nové vlny a nejlepších českých filmů vůbec.
Doplňující informace:
Konfrontace iluze a reality: Hranice mezi skutečností a představami je v díle záměrně zpochybňována. Pan Kopfrkingl si na výletech po Praze idealizuje skutečnost (pohled z rozhledny vidí jako moře nebo Jeruzalém). Jeho odtržení od reality vrcholí v závěru, kdy se mu zjeví tibetský mnich a sdělí mu, že je převtěleným dalajlámou.
Princip cynické hry: Tuto hru rozehrává Willi Reinke, který systematicky manipuluje s Kopfrkinglem, aby ho získal pro fašismus a donutil ho jít proti svým spoluobčanům i vlastní rodině.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
