Povídky malostranské

Kniha: Povídky malostranské

Autor: Jan Neruda

Přidal(a): Ema Plachá

Jan Neruda (*1834 – †1891)

Český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik.
Pocházel z Malé Strany, kde prožil většinu života, což silně ovlivnilo jeho tvorbu. Bydlel v domě U Dvou slunců.
Byl vůdčí osobností generace Májovců, která se hlásila k odkazu Karla Hynka Máchy a vydala almanach Máj.
Působil jako novinář v Národních listech, přispíval také do časopisů Obrazy domova, Květy, Čas a společně s Vítězslavem Hálkem vydával časopis Lumír.
Je považován za zakladatele a mistra českého fejetonu.
Jeho díla se často vyznačují pesimismem a skepsí, které odrážejí jeho osobní životní zkušenosti a zklamání.
Některá jeho díla nebyla za jeho života plně pochopena a oceněna, uznání dosáhl často až posmrtně.

Další díla:

Hřbitovní kvítí – pesimistická básnická sbírka, autorova prvotina.
Písně kosmické – básnická sbírka reagující na pokroky ve vědě a technice.
Balady a romance – sbírka epických básní s biblickými, legendárními i soudobými náměty.
Prosté motivy – intimní lyrická sbírka, bilancující autorův život.
Zpěvy páteční – vlastenecká sbírka básní, vydaná posmrtně.

Literárně-historický kontext

Realismus / Májovci

Jan Neruda tvořil ve 2. polovině 19. století. Patří k významným představitelům generace Májovců a je jedním ze zakladatelů českého realismu.
Realismus se zaměřuje na objektivní a pravdivé zobrazení skutečnosti bez idealizace. Autoři často popisují každodenní život, sociální problémy a zaměřují se na postavy z různých společenských vrstev, včetně těch nejnižších.

Další autoři:

Rozbor díla: Povídky malostranské

Základní charakteristika:

Literární druh: Epika
Literární žánr: Povídkový soubor (obsahuje 13 povídek)

Téma a motivy:

Hlavní téma: Kritické a zároveň nostalgické zobrazení každodenního života a svérázných obyvatel pražské Malé Strany v polovině 19. století.
Motivy: Mezilidské vztahy, maloměšťáctví, pomluvy, přetvářka, závist, lidská osamělost, střet generací, sociální rozdíly, smrt, ale i soucit a solidarita.

Hlavní myšlenka:

Dílo je detailní studií lidských charakterů a vztahů v uzavřeném mikrosvětě jedné městské čtvrti. Autor ukazuje, jak malicherné spory, předsudky a pomluvy mohou tragicky ovlivnit lidské osudy, ale zároveň s láskou a pochopením vykresluje jedinečnou atmosféru mizejícího světa.

Námět:

Námět: Námětem je autorův rodný kraj – Malá Strana. Neruda čerpal z vlastních vzpomínek, pozorování a zážitků z dětství a mládí, které strávil v této pražské čtvrti.

Vypravěč:

Vypravěč se v jednotlivých povídkách liší. Často se jedná o er-formu s vševědoucím vypravěčem, který s nadhledem a ironií komentuje dění.
V některých povídkách (např. ‚Týden v tichém domě‘, ‚U tří lilií‘) se objevuje ich-forma, kde vypravěčem je mladý muž, který je zjevným autorovým alter egem.

Kompozice:

Dílo je souborem 13 samostatných povídek.
Kompozice je rámcová – jednotlivé příběhy jsou volně spojeny místem děje (Malá Strana) a dobou. Každá povídka má vlastní uzavřený děj a pointu.

Jazyk a styl:

Neruda používá spisovný jazyk, který je velmi precizní a bohatý. Pro dosažení autentičnosti a charakterizaci postav ho obohacuje o prvky hovorové řeči, dobové pražské dialekty, archaismy a germanismy.
Styl je realistický, založený na detailním popisu prostředí i postav. Autor mistrně pracuje s ironií, satirou a humorem, ale i s melancholickými a tragickými tóny.
V textu se objevují dialogy, které věrně zachycují mluvu postav, a přímá řeč.

Básnické prostředky v díle:

Personifikace: *„Samá drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu…“*
Přirovnání: *„Oči její byly žlutozelené jako u kočky.“*
Dysfemismus: *„suchých hnátů“*
Oxymóron: Název povídky *„Přivedla žebráka na mizinu“* je v podstatě oxymóron, protože žebrák už na mizině je.
Archaismy: *almužna*
Historismy: *plachetka*
Hovorová slova: *žebračky*
Obecná čeština: *kejchla*
Citově zabarvená slova: *nudličky*

Časoprostor:

Vydání: Kniha byla poprvé vydána v roce 1878.
Prostor: Děj je pevně ukotven v konkrétním a detailně popsaném prostředí pražské Malé Strany – v jejích ulicích, domech, kostelích, hospodách a obchodech.
Čas: Příběhy se odehrávají přibližně v první polovině 19. století, tedy v době autorova dětství a mládí, před velkými modernizačními změnami.

Postavy:

pan Vojtíšek: (z povídky ‚Přivedla žebráka na mizinu‘) Starý, skromný a všemi oblíbený žebrák, který se stane obětí zlé pomluvy. Je ztělesněním poctivosti a dobroty, jeho osud ukazuje krutost lidské společnosti.
baba Miliónová: (z povídky ‚Přivedla žebráka na mizinu‘) Zlá a závistivá žebračka. Když ji pan Vojtíšek odmítne, ze msty o něm rozšíří lež, že je ve skutečnosti bohatý, a tím způsobí jeho zkázu.
Doktor Grünberger: (z povídky ‚Doktor Kazisvět‘) Lékař, který je považován za podivína a „kazisvěta“, protože se straní společnosti a neprojevuje zájem o pacienty. Shodou okolností však zachrání život radnímu Schepelerovi, kterého ostatní považovali za mrtvého, čímž prokáže své schopnosti.
pan Vorel: (z povídky ‚Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku‘) Krupař, který se přistěhuje na Malou Stranu a snaží se zapadnout. Jeho snaha je marná, místní komunita ho nepřijme kvůli banální záměně a nedorozumění, což ho dovede k finančnímu i osobnímu krachu.

Děj:

Dílo nemá souvislý děj, jedná se o soubor třinácti samostatných příběhů, které tvoří mozaiku života na Malé Straně. Každá povídka se zaměřuje na jinou postavu, událost nebo charakteristický rys malostranského života.

Například v povídce ‚Přivedla žebráka na mizinu‘ sledujeme osud pana Vojtíška, oblíbeného žebráka. Jeho poklidný život zničí zákeřná pomluva od žebračky ‚baby miliónové‘, která o něm rozšíří, že je tajný boháč. Lidé jí uvěří, přestanou mu dávat almužnu a on, opuštěný a zrazený, umírá zimou a hladem.

V povídce ‚Doktor Kazisvět‘ je zase hlavním hrdinou podivínský doktor Grünberger, který náhodou zachrání domněle mrtvého radního a proti své vůli se stane slavným. V povídce ‚Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku‘ je popsán tragikomický příběh přistěhovalce, kterého malostranská komunita nikdy nepřijme mezi sebe kvůli malichernosti.

Tyto a další příběhy vykreslují uzavřený, neměnný svět se svými pevnými pravidly, kde jedinec jen těžko obstojí proti síle kolektivu a veřejného mínění.

Inspirace a adaptace:

Hlavní inspirací pro Povídky malostranské byly autorovy vlastní vzpomínky na dětství a mládí prožité na Malé Straně. Neruda byl vynikající pozorovatel a dokázal s neobyčejnou přesností a psychologickou hloubkou zachytit charaktery lidí, které znal, a atmosféru míst, která denně potkával.

Doplňující informace:

Další rozbor zde

Přivedla žebráka na mizinu

Zasazení výňatku do kontextu díla:

Výňatek je třetí v pořadí souboru všech třinácti povídek.

Vyprávěcí způsoby:

Objevuje se zde přímá řeč.

Typy promluv:

Dialog.

Slova spisovná:

neutrální – den

hovorová – žebračky

knižní – není v textu

archaismy – almužna

historismy – plachetka

neologismy – není v textu

přechodníky – není v textu

citoslovce – Br!

termíny – není v textu

Slova nespisovná:

obecná čeština – kejchla

citově zabarvená slova – nudličky

nářeční – není v textu

slang – není v textu

argot –není v textu

vulgarismy – není v textu

Autor tato slova využil k přesnějšímu zachycení života na Malé Straně a řekla bych, že sám spoustu těchto slov používal, že se tak v jeho době mluvilo.

Tropy a jejich funkce ve výňatku:

metafora – není v textu

metonymie – není v textu

epiteton – není v textu

hyperbola –není v textu

eufemismus – není v textu

synekdocha – není v textu

ironie – není v textu

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:

Byl překrásný den červnový. Pan Vojtíšek vyšel z kostela Sv. Mikuláše, posadit si čepici na hlavu, co ochranu proti sálajícímu slunci, a šel pomalu přes nynější Štěpánské náměstí. U sochy svaté Trojice se zastavil a usedl na schod. Kašna za ním zvučně šplouchala, slunce hřálo, bylo tak příjemno! Patrně obědval dnes někde, kde stolovali až po dvanácté.

Sotva si byl usedl, zvedla se jedna ze žebraček od dveří mikulášského kostela a šla tímtéž směrem. Té říkali „baba miliónová“. Jiné žebračky slibovaly, že pánbůh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do „miliónů a miliónů“; proto také paní oficiálka Hermannová, která chodila ke všem licitacím po Praze, dávala almužnu jí jediné. Miliónová šla rovně kdy chtěla a kulhala kdy chtěla. Teď šla rovně a přímo k panu Vojtíškovi u sochy. Plátěné suknice se jí kolem suchých hnátů plandaly skoro bez zašustění, do čela silně stažená modrá plachetka kývala se nahoru dolů. Její obličej byl mně vždy děsně protivný. Samá drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu a ústům. Oči její byly žlutozelené jako u kočky.

Přistoupila až poblíž pana Vojtíška. „Pochválen buď pán Ježíš Kristus,“ zašpoulila ústa.

Pan Vojtíšek kývnul na znamení, že souhlasí.

Miliónová usedla na druhý konec schodu a kejchla. „Br!“ podotkla, „já nemám slunce ráda, když na mne svítí, musím kejchat.

Pan Vojtíšek nic.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.