Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Autor: Jaroslav Hašek

Přidal(a): porez

Jaroslav Hašek (*1883 – †1923)

Jaroslav Hašek byl český novinář, spisovatel, autor a herec kabaretních vystoupení. Jeho rodina se často stěhovala a žila nuzně, po smrti otce na pokraji chudoby. Studoval gymnázium, kde byl jeho třídním profesorem Alois Jirásek, kterého nenáviděl. Ze studií byl vyloučen za účast na demonstraci. Stal se novinářem a používal přes 100 pseudonymů.
Psal často v hospodách a některé texty po sobě ani nečetl. Všechny jeho texty jsou autobiografické, čerpají z vlastních zážitků a zesměšňují politiku, maloměšťáctví a rakušáctví, přičemž často čtenáře mystifikuje. Napsal přes 1200 povídek.
Jeho nejvýznamnější román, Osudy dobrého vojáka Švejka, vznikal v letech 1921 až 1923 po jeho návratu z Ruska. Dílo zůstalo nedokončené kvůli jeho smrti na ochrnutí srdce. Byl pohřben na dluh.

Další díla:

Májové výkřiky
Trampoty pana Tenkráta

Literárně-historický kontext

Česká literatura s legionářskou tematikou

Román vznikl v období po 1. světové válce jako odlehčená humorná forma reakce na válku.
Legionářská literatura je spíše zajímavé svědectví doby a dělí se na dva způsoby zobrazení: dokumentární (Medek, Kopta) a humoristický (John, Hašek).
Ke kritikům Haškova díla patřil F. X. Šalda, nacionalista Viktor Dyk nebo katolík Jaroslav Durych. Naopak levicoví intelektuálové jako Ivan Olbracht a pražští němečtí spisovatelé Max Brod a Alfred Fuchs jeho umělecké kvality rozpoznali.
Na Haškovo spojení humoru s vojenským prostředím navázali autoři jako Josef Škvorecký v Tankovém praporu nebo Miloslav Švandrlík v Černých baronech.

Další autoři:

Josef Kopta
Rudolf Medek
Jaromír John
Ivan Olbracht
S. K. Neumann
Fráňa Šrámek

Rozbor díla: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Základní charakteristika:

Literární druh: epika, próza
Literární žánr: satirický protiválečný román. Dílo je zároveň groteskou, fraškou a obsahuje karikatury.

Téma a motivy:

Hlavním tématem je život Josefa Švejka během první světové války, jeho absurdní příhody a konfrontace s byrokracií a lidskou hloupostí.
Dílo předkládá nesmyslnost války, vysmívá se jí a protestuje proti ní.

Hlavní myšlenka:

Nesmyslnost rakouského militarismu (pojetí politiky, v němž stojí na předním místě vojenská síla a armáda) a prohnilost Rakouského mocnářství.
Zobrazení války a života kolem ní.
Vyzdvihuje zdravý rozum člověka v protikladu s nemyslností války.
Odpor proti válce, násilí a ponižování člověka.

Vypravěč:

Vypravěč je neosobní, vyprávění probíhá v er-formě (třetí osobě).

Kompozice:

Dílo má chronologickou kompozici, která je často přerušována retrospektivními historkami, jež vypráví Švejk (např. v hospodě).
V knize se prolínají Švejkovy rozhovory a jeho vyprávění.
Jedná se o nedokončenou románovou tetralogii (čtyři díly). Poslední díl dopsal po Haškově smrti Karel Vaněk.
1. díl: V zázemí
2. díl: Na frontě
3. díl: Slavný výprask
4. díl: Pokračování slavného výprasku

Jazyk a styl:

Jazyk autora je velmi specifický. Řeč je hovorová, postavy používají nespisovná slova, nářečí i hrubší výrazy.
Švejk mluví obecnou češtinou. Jeho nejčastějším slovním obratem je: „Poslušně hlásím,…“
Vulgarismy: „Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden.“
Germanismy: V textu se objevují německé výrazy a germanismy, což bylo v tehdejší době běžné.
Vojenský slang: desátník, maršbatalión.
Přímá řeč: Použita ve velké míře v dialozích.
Archaismy a přechodníky: např. usmívaje.
Zesměšnění frází: „Člověk míní, hospoda mění.“
Nadsázka: „Takového vola jsem neviděl.“
Personifikace: „nakukovala dobromyslná tvář Švejkova“

Časoprostor:

Děj se odehrává převážně v Praze, ale i v dalších místech Rakousko-Uherska (např. České Budějovice).
Časově je dílo zasazeno do období první světové války, začíná bezprostředně po atentátu na Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu v roce 1914.

Postavy:

Josef Švejk: Člověk, který jde na vojnu, vnáší zmatky a dělá zdánlivé naschvály. Nevěří ve vítězství Rakouska-Uherska, ale přitom hlasitě provolává slávu císaři. Je to vychytralý šibal, který hájí své právo na život, ale zároveň působí jako prostomyslný dobrák a moudrý blázen. Svým chováním dohání nadřízené k zuřivosti, přičemž vždy jedná v klidu a horlivě plní všechny rozkazy. Je rafinovaný a nic ho nevyvede z míry. Zůstává otázkou, zdali byl hlupákem, nebo chytrákem, který se tak jen tvářil, aby lépe přežil válku.
Hostinský Palivec: Sprostý hostinský, který za každým druhým slovem používá vulgarismy (hlavně ‚zadnice‘ nebo ‚hovno‘). Byl zatčen za velezradu, protože pronesl, že mouchy ‚sraly‘ na obraz císaře pána.
Feldkurát Katz: Sluha boží, který ale v Boha nevěří a udělal si z kněžství výnosné a pohodlné zaměstnání. Je věčně opilý a Švejk je jeho poskok. Nakonec Švejka prohraje v kartách.
Nadporučík Lukáš: Aktivní důstojník rakousko-uherské armády, který má rád poctivost a pořádek. Ze Švejka šílí a je na něj čím dál víc vysazený. Je známý mnoha milostnými aférami.
Bretschneider: Tajný policejní udavač, který dostane Švejka a Palivce do problémů svým provokováním v hospodě.
Baloun: Poskok nadporučíka Lukáše po Švejkovu povýšení. Je neustále hladový a sní, na co přijde. Symbolizuje vzpomínku na doby předválečného klidu, míru a pohody.

Děj:

Děj prvního dílu V zázemí začíná v Praze. Po zprávě o atentátu na Ferdinanda d’Este v Sarajevu mluví Josef Švejk v hospodě U Kalicha tak neopatrně, že je tajným policistou Bretschneiderem zatčen pro velezrádné řeči. Ve vězení je vyslýchán komisí, která ho uzná za notorického blba a pošle do blázince, kde se mu velice líbí. Odtud ho však lékaři brzy označí za simulanta a pošlou zpět na policejní komisařství. Když válka propukne naplno, Švejk se rozhodne, že půjde na vojnu. Jelikož ho trápí revma a nemůže chodit, veze ho na invalidním vozíku k odvodu jeho hospodyně, paní Müllerová, a cestou Švejk vykřikuje, že jde bojovat za císaře pána. U odvodu je opět označen za simulanta a poslán do léčebny pro simulanty. Po ‚vyléčení‘ následuje pobyt ve vojenské věznici, kde se setkává s věčně opilým polním kurátem Otto Katzem. Švejk se stane jeho pucflekem (sluhou), shání mu peníze na dluhy a alkohol. Katz však Švejka prohraje v kartách, a tak se Švejk stává sluhou nadporučíka Jindřicha Lukáše, milovníka žen a zvířat. Švejk dostane za úkol sehnat pro Lukáše psa, ale nešťastnou náhodou ukradne psa, který patří plukovníkovi Krausovi. Za trest jsou Lukáš i Švejk posláni k 91. pluku do Českých Budějovic.

Inspirace a adaptace:

Dílo inspirovalo amerického spisovatele Josepha Hellera k napsání románu Hlava XXII, který rovněž humoristicky zpracovává válečné události. Heller sám přiznával silnou inspiraci Haškem.
Švejk byl několikrát zfilmován. První němé filmové zpracování je z roku 1926 v režii Karla Lamače. Loutkový film natočil v roce 1954 Jiří Trnka. Nejslavnější je dvoudílná filmová adaptace Karla Steklého Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957) s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.
Existují i zahraniční filmová zpracování (Německo, Polsko, Velká Británie) a dílo bylo také několikrát zdramatizováno pro divadlo.

Zajímavosti:

Román byl přeložen do více než 58 jazyků a patří k nejznámějším českým knihám ve světě.
Nejznámější ilustrace k dílu vytvořil Josef Lada, který je tvořil podle přímých rad Jaroslava Haška.
Autor zemřel na ochrnutí srdce uprostřed psaní čtvrtého dílu a byl pohřben na dluh k zadní zdi hřbitova v Lipnici nad Sázavou.

Vlastní názor:

Kniha se mi četla dobře. Líbilo se mi, jak dokáže zesměšňovat zřízence Rakouska. Haškova ironie se mi líbí. Myslím si, že je to dokonalý obraz nás Čechů.

Úryvek z díla:

Jestli v případě Švejkově došlo k úplné shodě mezi těmi protivopoloženými vědeckými tábory, dá se to vysvětliti čistě jedině tím ohromujícím dojmem, který na celou komisi učinil Švejk, když vstoupiv v síň, kde měl být prozkoumán jeho duševní stav, vykřikl, zpozorovav na stěně visící obraz rakouského mocnáře: „Ať žije, pánové, císař František Josef I.!“
Věc byla úplně jasnou. Spontánním projevem Švejkovým odpadla celá řada otázek a zůstaly jen některé nejdůležitější, aby s odpovědí potvrzeno bylo prvé mínění o Švejkovi na základě systému doktora psychiatrie Kallersona, doktora Heverocha i Angličana Weikinga.
„Jest radium těžší než olovo?“
„Já ho prosím nevážil,“ se svým milým úsměvem odpověděl Švejk.
„Věříte v konec světa?“
„Napřed bych ten konec světa musel vidět,“ ledabyle odpověděl Švejk, „rozhodně se ho ale zejtra ještě nedočkám.“
„Dovedl byste vypočítat průměr zeměkoule?“
„To bych prosím nedovedl,“ odpověděl Švejk, „ale sám bych vám, pánové, dal také jednu hádanku: Je tříposchoďovej dům, v tom domě je v každém poschodí 8 oken. Na střeše jsou dva vikýře a dva komíny. V každém poschodí jsou dva nájemníci. A teď mně řekněte, pánové, v kterým roce zemřela domovníkovi jeho babička?“
Soudní lékaři podívali se významně na sebe, nicméně jeden s nich dal ještě tuto otázku:
„Neznáte nejvyšší hloubku v Tichém oceáně?“
„To prosím neznám,“ zněla odpověď, „ale myslím, že rozhodně bude větší než pod vyšehradskou skálou na Vltavě.“
Předseda komise se stručně otázal: „Stačí?“, ale přece si ještě jeden s členů vyžádal tuto otázku:
„Kolik je 12897 krát 13863?“
„729,“ odpověděl Švejk nemrkaje.
„Myslím, že to úplně postačí,“ řekl předseda komise, „můžete toho obžalovaného zas odvést na staré místo.“
„Děkuji vám, pánové,“ uctivě se ozval Švejk, „mně to také úplně stačí.“
Po jeho odchodu kolegium tří se shodlo, že je Švejk notorický blb a idiot podle všech přírodních zákonů vynalezených psychiatrickými vědátory.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Doplňující informace:

Román je již 90 let jednou z nejznámějších českých knih. Je aktuální pro svůj humor, nadsázku a odpor k válce.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.