Kniha: Labyrint světa a ráj srdce
Autor: Jan Ámos Komenský
Rozbor přidal(a): Krysstoff
Vloženo na: Studijni-svet.cz
rok vydání: 1984
místo vydání: Česká republika
Kontext doby:
Kniha byla napsána v 17. století, v době kdy byla celá Evropa poznamenána barokem – novým uměleckým a kulturním stylem který se rozšířil z Itálie a trval až do konce 18. století. Myšlení lidí se v tomto období obrací opět k bohu a křesťanství. Vznikají nové kostely, kláštery, zámky, nebo jsou již stávající budovy přestavovány a upravovány. K nejznámějším architektům té doby patří: Gian Lorenzo Bernini, Guarino Guarini a Francesco Borromini. Také dochází k rozvoji hudby a malířství. K barokním umělcům můžeme zařadit hudebního skladatele Johanna Sebastiana Bacha, mezi významné malíře tohoto období pak patří Petr Paul Rubens nebo Rembrandt van Rijn.
17. století bylo na našem území poznamenáno hned na počátku třicetiletou válkou (1618-1648), která začala jako politicky-náboženský spor mezi Rakousko-Uherskou říší a Svatou říší římskou. Postupně se ale do tohoto konfliktu zapojily téměř všechny evropské státy.
Válečné potyčky probíhaly i mezi Anglií a Holandskem, důvodem byl námořní obchod. V Anglii pak v letech 1642-1651 proběhla občanská válka, kde nakonec 16. září 1651 zvítězil parlament v bitvě u Worcesteru.
Po celé 17. století probíhaly války mezi evropskými křesťany, kteří byli reprezentováni hlavně Habsburky a Benátkami a Osmanskou říší, která se postupně rozvíjela až do třetí čtvrtiny století.
České země byly v tomto období součástí mocné Rakousko-Uherské říše které vlád rod Habsburku, kteří patřili k nejvlivnějším v Evropě. Nejvýznamnějším panovníkem toho století byl Rudolf II.
Literární kontext:
Kniha byla napsána v období raného baroka. Literatura této doby se vyznačuje aktualizací typických středověkých žánrů jako legendy duchovní písně, traktáty a eposy.
K současníkům Jana Ámose Komenského patří například Španělský básník a dramatik Pedro Calderón de la Barca, mezi jehož nejvýznamnější díla se řadí drama Soudce zalamejský, kde na příběhu rychtáře Crespa jeho dcery a kapitána královského vojska kritizuje zejména feudální zvůli, které se často šlechtici dopouštěli na poddaných. Jeho hra Život je sen pak řeší především filozofické pojetí svobodné vůle člověka a osudu.
V Anglii žil ve stejné době jako Komenský John Milton. Do jeho tvorby patří duchovní epos Ztracený ráj, kde líčí různé biblické příběhy.
Asi nejoblíbenějším autorem německého baroka je Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen. Popisoval životní osudy obyčejných lidí na pozadí třicetileté války. K jeho nejznámějším dílům patří Dobrodružství Simplicia Simplicissima .
V Českých zemích pak v době Komenského působil Bohuslav Balbín, který napsal encyklopedické dílo Rozmanitosti z historie Království českého ve kterém oslavuje národní minulost. V jeho dalším díle Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého které obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk.
Autor a jeho dílo:
Jan Ámos Komenský se narodil 28. března 1592 v oblasti jihovýchodní Moravy.
Postupně získával vzdělání, nejdříve na latinské škole v Přerově a později i v jiných zemích, například na univerzitě v Německém Heidelbergu. Poté se vrátil do Čech, kde se stal rektorem latinské školy v Přerově. V roce 1616 byl vysvěcen na kazatele a odešel do Fulneku, kde působil jako rektor a kazatel jednoty bratrské. Po bitvě na Bílé hoře se musel skrývat. V roce 1628 opustil vlast a usadil se v polském středisku Jednoty bratrské v Lešně. Dále pak působil v Uhrách, ve Švédsku a posledních 14 let svého života pobýval v Amsterdamu. Zemřel 15. listopadu 1670. Je pohřben v Naardenu.
Jeho díla se zabývala především teologií, pedagogikou a lingvistikou. Největší část jeho díla tvořily především filozofické a teologické spisy. K nejvýznamějším patří De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských). Dále pak například spisy jako Truchlivý, Via Lucius (Cesta světla), Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, nebo také Hlubina bezpečnosti. Do této kategorie jeho tvorby také patří Labyrint světa a ráj srdce.
Díla zabývající se lingvistikou jsou převážně zaměřeny na český jazyk. Knihy týkající se tohoto tématu jsou: O poezii české , Moudrost starých Čechů nebo Poklad jazyka českého. Dále ještě napsal Grammatica latina, Orbis pictus (Svět v obrazech), které se zabývaly latinou. Učebnice Svět v obrazech se později využívala i jako učebnice jiných jazyků.
Velmi významnou částí jeho práce byla pedagogika. Názory které zastával v mnohém předběhly jeho dobu. Jeho práce v tomto oboru byla uznána už za jeho života. Knihy vznikaly i na základě jiných autoru jako třeba Tomáše štítného ze štítného či Jana Blahoslava. Stanovil zásady vzdělávání a mnoho z nich je uplatňováno dodnes.
Literární forma: próza
Literární druh: epika
Literární žánr: alegorický a filozofický román
Hlavní myšlenka díla:
Autor vyjadřuje své myšlenky, názory a životní postoje prostřednictvím příběhu Poutníka, kterému ukazují svět průvodci Všudybud a Mámení. Ve svém díle tak kritizuje postoj lidí k životu a jejich chování.
Hlavní postavy a jejich charakteristika:
Poutník
Mladý muž, který si chce vybrat povolání, cestu kterou se v životě vydá, chce si vybrat pro něj tu nejlepší práci, ale protože je nezkušený přijdou mu na pomoc dva rádcové: Všudybud a Mámení.
Všudybud
průvodce poutníka, který symbolizuje zvědavost
Mámení
poutníkův průvodce, který v příběhu představuje klam a idealizaci
Obsah:
Mladý muž dospěl do věku, kdy by si měl zvolit své povolání, chtěl najít takové, které by ho bavilo a měl s ním málo starostí. Protože věděl že by mu řemeslníci vždy říkali že právě to jejich povolání je nejlepší, proto se rozhodl že sám zjistí, jaké povolání je pro něho to nejlepší. Ve světě by se ale sám stratil a proto mu přichází na pomoc Všudybud, který se mu nabídl jako jeho průvodce. Po cestě potkají ještě Mámení. Aby poutník šel bezesporů se Všezvědem, nasadil mu uzdu. Mámení mu nasadilo brýle aby viděl to co ono chce, brýle byly ale nasazeny špatně a tak poutník viděl svět i vlastníma očima.
Průvodci ho vedli městem. Viděl zde jak se lidé bezohledně chovají k sobě i mezi sebou navzájem, když někdo něco postavil, závistiví lidé v okolí mu to zničili, když někdo spadl tak mu nikdo nepomohl, všichni se mu smáli. Mezi lidmi si pak všiml Smrti, která střílela lidi šípy, které si ale každý zhotovoval sám. Smrt vždy jen přišla a zastřelila člověka střelou kterou si sám pro sebe přichystal.
Dál pak procházel s poutníky jednotlivá řemesla a povolání. Viděl mnoho možností práce, ale žádná se mu nelíbila. Viděl mnoho utrpení a těžké práce a to nechtěl a tak šel dál.
Viděl stále další a další lidi, kterí kteří dělají rozmanité věci. Navštívil mořeplavce, tam se mu líbilo, ale brzy zjistil že život na lodi není lehký a často skončí nečekanou smrtí v bouři. Přišel pak k učencům, filozofům, lékařům, vědcům – a co viděl? – vždy jen skupiny lidí co zkoumali a diskutovali o různých věcech, často ale úplně nemožných a nesmyslných. Navštívil také hrad Fortuny kde spatřil jaké by to bylo, kdyby byl bohatý. Zjistil však že peníze nepřinášejí opravdové štěstí. Někteří lidé byli v zajetí svého majetku, báli se o něj a byli jim spoutáni, jiní se zase oddávali obžerství a podobným radovánkám, ti však dopláceli na svoje chování svým zdravím. Ani zde nenašel své místo.
Protože si Poutník nemohl nikde vybrat, průvodci ho tedy zavedli ke královně Moudrosti, kde viděl snahu o zlepšení světa ale brzy zjistil že i zde je klam.
Nakonec až ve svém srdci nalézá pokoj a štěstí ve spojení s Bohem. Jen s ním bude spokojený a v bezpečí.
ukázka a její rozbor:
Když jsem v tom věku byl, v kterémž se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati začíná, vida já rozdílné mezi lidmi stavy, řády, povolání, práce a předsevzetí, jimiž se zanášejí, zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se houfu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil. Na kterouž věc mnoho a často pomýšleje a s rozumem svým pilně se radě, na tom mi se ustanovovala mysl, abych sobě takový života způsob, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo, oblíbil. Než to mi se opět nesnadné zdálo, které a jaké by to takové povolání bylo, poznati, a s kým se o to dostatečně poraditi nevěděl sem, aniž mi se hrubě chtělo s někým raditi, mysle, že mi každý svou věc chváliti bude. Sám také kvapně k něčemu sáhnouti, abych nepřebral boje se, nesměl jsem
vlastní názor:
Kniha se mi velmi líbila. Myšlenky v ní zpracované jsou pro mě v mnohém zajímavé. Mnoho přirovnání v ní obsažených byly velmi přesné a vydařené. Dílo je napsáno starou češtinou, což mi dělalo problémy asi prvních 20 stránek, jakmile jsem si na tento pro mě neobvyklý jazyk zvykl, kniha se mi začala číst velmi snadno. Zvláštní tvary slov a neobvykle složené věty pak již byly jen zpestřujícím článkem celého dojmu z knihy. Jediná věc, která se mi na této knížce nelíbila, bylo že část knížky ve které bylo popisováno jak prochází a poznává různá řemesla byla dlouhá a po nějaké době už jednotvárná. Jsem ale velmi rád že jsem si knihu přečetl, mohl jsem tak vidět věci se kterými se setkávám ve svém životě v úplně jiném světle a z jiného pohledu.
