Nikola Šuhaj loupežník

Kniha: Nikola Šuhaj loupežník

Autor: Ivan Olbracht

Přidal(a): rizekB

Ivan Olbracht (*1882 – †1952)

Vlastním jménem Kamil Zeman, jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek.
Studoval práva, poté přestoupil na filozofickou fakultu, ale studium nedokončil. Stal se novinářem.
Po vzniku republiky pracoval aktivně v sociální demokracii (Právo lidu) a poté v nově založené KSČ, kde byl do roku 1929 redaktorem Rudého práva. V roce 1929 se dočasně s KSČ rozešel.
Ve 30. letech několikrát navštívil Zakarpatskou Ukrajinu, což silně ovlivnilo jeho tvorbu.
Po osvobození byl politicky činný v ÚV KSČ a jako poslanec.
Jeho tvorba vychází z tradice realistické prózy s výraznou kresbou postav, ale rozvíjí ji o hlubší psychologickou analýzu lidských typů.

Další díla:

O zlých samotářích (1913) – tři povídky, příběhy tuláků, žebráků a komediantů.
Žalář nejtemnější (1916) – román o vnitřním osamocení člověka, který ztrácí schopnost soužití s ostatními lidmi.
Podivné přátelství herce Jesenia (1919) – román sledující osudy dvou povahově protikladných přátel – herců.
Anna proletářka (1928) – román zobrazující politické události roku 1920.
Zamřížované zrcadlo (1930) – próza vycházející z autorových zážitků v ostravské věznici, soubor psychologických studií.
Země beze jména (1932) – reportážní kniha, v rozšířeném vydání jako Hory a staletí (1935) o Zakarpatské Ukrajině.
Golet v údolí (1937) – tři prózy ze života ortodoxních Židů na Podkarpatské Rusi: Zázrak s Julčou, Zázrak v mikve, O smutných očích Hany Karadžičové.
Biblické příběhy (1939) – převyprávění pro mládež.
Ze starých letopisů (1940) – úprava pro mládež.
O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách – staroindické bajky pro mládež.
Dobyvatel – převyprávění Dějin dobytí Mexika.

Literárně-historický kontext

Česká próza 20. a 30. let 20. století

Poválečná próza byla silně ovlivněna zážitky z první světové války, což se projevilo jako ideový a mravní problém v dílech mnoha autorů.
Rozvíjela se legionářská literatura a reportáž se stala samostatným literárním žánrem (např. Egon Erwin Kisch).
Docházelo ke snahám o proměnu tradičního románového útvaru, oslabování příběhu a využívání fantazijních či lyrických prvků.
Tvorbu 30. let ovlivnila světová hospodářská krize (od r. 1929) a nástup fašismu, což vedlo k polarizaci společnosti.
Próza 30. let dosáhla vysoké umělecké úrovně, srovnatelné se světovou literaturou. Vznikaly velké románové skladby, které se vracely k tématu první světové války.
Autoři se sdružovali kolem časopisů (Lidové noviny) nebo nakladatelství (Družstevní práce).
Hlavní proudy literatury té doby byly: demokratický proud, sociálně orientovaná próza a katolická moderna s ruralisty.

Další autoři:

Alois Jirásek
Josef Holeček
Karel Václav Rais
Jakub Šimon Baar
Antal Stašek
Fráňa Šrámek
Jaromír John
Jan Weiss
Jaroslav Hašek
Egon Erwin Kisch
Karel Čapek
Karel Poláček
Eduard Bass
Vladislav Vančura
Karel Konrád
Jaroslav Kratochvíl
Karel Nový
Benjamin Klička
Marie Majerová
Marie Pujmanová

Rozbor díla: Nikola Šuhaj loupežník

Základní charakteristika:

Literární druh: epika
Literární žánr: román, který využívá různých literárních forem – balady (příběh tragické vzpoury), legendy (sepětí člověka s přírodou) a reportáže (národopisné, geografické a sociální poznatky).

Téma a motivy:

Téma: Obraz země a života jejích obyvatel; ve spojení s pověrčivostí zrod mýtu o hrdinovi v boji proti bezpráví.
Motivy: Zbojnický život, tragický osud, individuální vzpoura proti společnosti, příroda, pověry, láska, zrada, spravedlnost.

Hlavní myšlenka:

Dílo zobrazuje touhu po spravedlivějším světě a svobodě, kterou ztělesňuje hlavní hrdina. Ukazuje, jak se z reálné postavy stává legenda a mýtus, který vyjadřuje kolektivní touhu lidu po spravedlnosti a boji proti útlaku a bídě.

Námět:

Námět: Zbojnický námět – tragický osud zbojníka a jeho individuální vzpoury proti společnosti. Olbracht vycházel ze skutečného příběhu zbojníka a lupiče, studoval soudní spisy a mluvil s pamětníky. Zachytil vznik báje nezávislé na čase a skutečnosti, přestože od smrti skutečného zbojníka neuplynulo ani deset let.

Vypravěč:

Děj a prostředí jsou nahlíženy z různých perspektiv: očima Rusínů, místních židovských obchodníků a českých četníků.
Vypravování je rámováno postavou pastevce. Autor (vypravěč) občas vstupuje do děje se svými komentáři a vysvětleními, čímž narušuje objektivitu vyprávění.
Převažuje er-forma.

Kompozice:

Kompozice je chronologická, s rámcem tvořeným vypravováním pastevce na začátku a na konci.
V knize se střídají lyrické pasáže, kde je líčena krajina a atmosféra, s dramatickými částmi postavenými na dialozích.
Řeč postav často zprostředkovává samotné líčení událostí. Využívá se přímá, nepřímá i polopřímá řeč, což je typické pro moderní prózu 30. let.

Jazyk a styl:

Styl je dramatický, se smyslem pro spád a tempo děje. Spojuje epickou linii s lyrickými prvky (popis přírody).
Jsou užity postupy reportáže, dialogičnost, lyričnost a prvky lidové slovesnosti.
Jazyk je rozmanitý. Základem je spisovná čeština, ale jsou využity i archaismy, biblické a knižní výrazy, hovorová řeč, nářeční prvky a cizí slova (hebrejská/jidiš, např. „Šma jesruel!“, „Charzkopf“; a další slovanské výrazy, např. „břicho“ pro život, „oboroh“, „polonina“, „sopilka“).
Některé scény jsou silně naturalistické. Charakteristiky a dialogy jsou úsporné.

Časoprostor:

Prostor: Zakarpatská Ukrajina, vesnice Koločava a její okolí (Verchovina), zejména oblast mezi městy Chust a Volové. Jde o básnický obraz svérázné podhůrské krajiny s pastvinami, loukami a lesy.
Čas: První světová válka a poválečná léta (skutečný Nikola Šuhaj zemřel 16. srpna 1921).

Postavy:

Nikola Šuhaj: Vojenský zběh a později zbojník. Je to silná, odvážná osobnost, zvyklá rozhodovat. Společností je donucen ke vzpouře. Svým jednáním budí v lidech touhu po spravedlnosti a svobodě. Po smrti se stává legendou a hrdinou, který ‚bohatým bral a chudým dával‘. Je přirovnáván ke zvěři (vlk, rys, medvěd), což podtrhuje jeho sepětí s přírodou a samotářství.
Eržika: Nikolova milovaná žena. Je statečná, obětavá a věrná.
Juraj (bratr Nikoly): Nikolův mladší bratr, který se k němu přidá. Je opatrný, nedůvěřivý a na rozdíl od Nikoly zabíjí, aby nahnal strach.
Juraj (bratr Eržiky): Bratr Eržiky, který nemá rád Nikolu.
Abram Beer: Bohatý Žid, který ke konci přesvědčí Nikolovy přátele, aby ho zradili a zabili.
Adam Chrepta, Vasyl Derbak Derbačok, Ihnat Sopko, Danylo Jasinko: Šuhajovi přátelé a spoluzbojníci, kteří ho nakonec zradí a zavraždí.
Lid: Vystupuje jako kolektivní postava. Sympatizuje s Nikolou, pomáhá mu a chrání ho. Po jeho smrti z něj vytváří legendu. Vyjadřuje kolektivní touhu po spravedlnosti v době bídy a útlaku.

Děj:

Román má dvě dějová pásma: reálný příběh Nikoly Šuhaje a legendu o jeho nezranitelnosti, která se šíří mezi lidmi. Nikola se svým přítelem dezertuje z uherského pluku. Na útěku se dostanou k babizně-čarodějnici, která jim dá vypít lektvar zajišťující nezranitelnost střelnou zbraní. Nikola však touží po své milé Eržice, a tak od čarodějnice uteče a vrátí se do rodné Koločavy. Jako zběh se musí skrývat v lesích. Po válce se s Eržikou ožení, ale chudoba ho donutí vrátit se do hor. Stane se vůdcem zbojnické skupiny, do které patří i jeho bratr Jura. Začnou přepadat bohaté a kořist rozdávat chudým, čímž si získají sympatie a ochranu místních obyvatel. Četníci se ho marně snaží dopadnout; kulky se mu zázračně vyhýbají. Jednou je přece jen chycen, ale Eržika podplatí četníka a Nikola je opět volný. Poté, co zastřelí četníka, který byl jeho sokem v lásce, je na jeho hlavu vypsána vysoká odměna. Navzdory varování bratra Jury Nikola nevěří, že by ho jeho přátelé mohli zradit. Nakonec je však spolu s Jurou zlákán do pasti a svými zrádnými kamarády z Koločavy ubit sekerou.

Inspirace a adaptace:

Příběh se stal inspirací pro dvě úspěšné divadelní hry: Balada pro banditu (autoři Milan Uhde a Miloš Štědroň) a Koločava (autoři Stanislav Moša a Petr Ulrych).

Zajímavosti:

Předchůdcem Nikoly Šuhaje v lidové tradici byl Oleksa Dovbuš, o kterém se říkalo, že až jeho puška vzejde z temnot, objeví se nový zbojník, který bude bohatým brát a chudým dávat.
Mezi další slavné zbojníky, ke kterým bývá Nikola Šuhaj přirovnáván, patří Juraj Jánošík (Slovensko), Ondráš (Beskydy) nebo Robin Hood (Anglie).

Doplňující informace:

Balada je původně epická později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. Děj se obyčejně obtáčí okolo viny z porušení mravních principů, za což neodvratně následuje trest. Balady mají prudký dějový spád a bohatý, často zkratkovitý, dialog. Původní balady jsou lidové, jejich náměty čerpají zejména z legend, kde vystupují hrdinové konfrotovaní s nadpřirozenými silami.

Legenda je epický literární žánr, pojednávající o životě, smrti, umučení a zázracích určitého světce či mučedníka, příp. ostatků nebo svatého předmětu (legenda o sv. Kříži). V legendách se vyskytují zázraky. V přeneseném smyslu může být i legenda o známé osobě.

Reportáž je literární útvar používaný především v žurnalistice, reportáž popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, většinou získaných přímou účastí nebo pozorováním. Autor danou skutečnost popisuje a zároveň ji i hodnotí, jeho postoj je často zřetelný. Podstatnými znaky reportáže je věcnost, důraz na detail (vyžaduje všímavost reportéra). Základem reportáže je popisný postup. Reportáž chce vyvolat názornou představu prostředí. Usiluje o zajímavost. Užívá expresivních obrazných a aktualizovaných prostředků.

MARIE MAJEROVÁ (1882-1967) Bývá vedle Olbrachta považována za zakladatelku socialistické prózy. Narozena v Úvalech u Prahy, ve 3 letech jí zemřel otec, matka se znovu provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, po několika letech v Praze se rodina usadila na Kladně, po vychození měšťanské školy byla rok služkou v Budapešti, pak písařkou v Praze. Zde se sblížila s kroužkem spisovatelů okolo S. K. Neumanna a začala psát básně a později povídky do sociálně demokratického tisku, 1906-1907 studijně v Paříži, po návratu vstoupila do soc. dem. strany, 1921 vstoupila do KSČ a byla redaktorkou Rudého práva, za krize v KSČ se se stranou rozešla a žila jako spisovatelka z povolání, po osvobození se do strany vrátila. Své první práce věnovala vesměs ženské psychologii patří sem sbírky: POVÍDKY Z PEKLA, PLANÉ MILOVANÍ. Románové dílo M. dosáhlo vrcholu v rozsáhlé skladbě – SIRÉNA (1935) – přináší obraz života kladenských horníků a hutníků v 2. pol. 19. stol. (některé epizody v Americe), vyprávění se soustřeďuje na 4 generace dělnické rodiny Hudců, ústřední postavou je žena Hudcovka, na počátku vystupuje Hudec zvaný Vynálezce, po něm je v popředí Hudec Frajer a zejména jeho žena. Ta zprvu stojí mimo sociální proud, ale je jím stržena, když četníci zabijí její dceru Emču. Rodinná i životní zkušenost formuje jejího přemýšlivého syna, ze šprýmu přezdívaného Hudec – policajt . Patří spolu s matkou k oporám dlouhodobé kladenské stávky r. 1900, kdy mezi dělníky přišel i prof. Masaryk. Také vnuka Jožku čekaly zkoušky, především válečná. Na Sirénu navazuje menší skladba HAVÍŘSKÁ BALADA (1938) – sleduje osudy jedné postavy ze Sirény, havíře, který odchází za prací do Saska, od stávky r. 1900 až do doby svět. hospod. krize, jeho vynucenou emigraci, práci v dolech, návrat do vlasti, nezaměstnanost a smutné stáří.

MARIE PUJMANOVÁ (1893-1957) – důkladně humanitní vzdělání, pocházela z pražské patricijské rodiny – otec univerzitní profesor, bratr známý neurolog; celý život působila jako publicistka a spisovatelka; Hodně cestovala (Indie, Rusko FR, Čína); od začátku 30. let angažovaná ve veřejném životě; na její vývoj silný vliv světová válka s hladovými bouřemi a stávkami. hospodářská krize, návštěva SSSR, styky s F.X. Šaldou, J.Fučíkem, B. Václavkem. ve své tvorbě se soustřeďovala na 2 prostředí – dělníků – inteligence. román PACIENTKA DOKTORA HEGLA – hrdinkou je dcera z měšťanské rodiny, která se vzepře morálním předsudkům měšťanské společnosti a hájí právo na svobodné mateřství; – v těchto letech začala pracovat na velkém románu LIDÉ NA KŘIŽOVATCE (1937); – pokusila se postihnout velkým epickým tvarem soudobou společnost jako celek; – zachycuje čes. život od 1. svět. války do hospodářské krize; Za okupace vydala povídku PŘEDTUCHA. Pokračování Lidí na křižovatce jsou romány HRA S OHNĚM 1948, ŽIVOT PROTI SMRTI 1952.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.