Chrám Matky Boží v Paříži

Kniha: Chrám Matky Boží v Paříži

Autor: Victor Hugo

Přidal(a): Karolína

Victor Hugo (*1802 – †1885)

Velký a uznávaný francouzský národní básník, prozaik a dramatik, jeden z nejvýznamnějších francouzských spisovatelů 19. století a vrcholný představitel romantismu.
Snažil se prosadit zlepšení postavení lidových vrstev, zejména skrze vzdělání a osvětu.
Měl velké sociální cítění, věřil v klid, pokrok a mravní obrození společnosti.
Považoval se za hlasatele ideálů a za básníka, který předvídá lepší budoucnost.
V básních popisuje střet dobra a zla, často využívá protikladné dvojice jevů, postav i prostředí.
Aktivně se angažoval v politice, byl senátorem i členem parlamentu.

Další díla:

Bídníci
Muž, který se směje – historický příběh, líčí tragický osud zohyzděného člověka.
Devadesát tři – historický román, odráží kruté politické poměry na francouzském venkově v době revoluce.
Cromwell – drama, jehož úvod se stal manifestem romantismu ve Francii.
Legenda věků – trojdílný básnický cyklus, zobrazuje vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanismem.

Literárně-historický kontext

Romantismus

Dílo je zasazeno do historického kontextu středověké Paříže roku 1482 za vlády Ludvíka XI.
Hugo v románu poukazuje na sociální rozvrstvení tehdejší společnosti, neomezenou moc církve a nespravedlivá práva bohatých.
Román podává celkový obraz Paříže a představuje zde všechny společenské vrstvy od krále přes duchovenstvo, šlechtu, studenty až po společenskou spodinu.

Rozbor díla: Chrám Matky Boží v Paříži

Základní charakteristika:

Literární druh: epika
Literární žánr: historický román

Téma a motivy:

Kritika sociální nespravedlnosti, neomezené moci církve a privilegií bohatých.
Komplexní obraz středověké pařížské společnosti.
Motiv tragické a neopětované lásky.
Motiv vyděděnce ze společnosti, který je schopen hlubokého citu a sebeobětování.
Motiv pokrytectví a zla skrytého za maskou ctnosti a církevní hodnosti.

Hlavní myšlenka:

Dílo ukazuje, že skutečná krása a morální hodnoty se neskrývají ve vnějším vzhledu nebo společenském postavení, ale v nitru člověka. Zároveň kritizuje společenské předsudky a nespravedlnost tehdejší doby.

Jazyk a styl:

Autor využívá typický romantický prvek – kontrast (protiklad). Ten se objevuje na všech úrovních díla: postavy (ošklivý Quasimodo vs. krásná Esmeralda), prostředí (nádhera chrámu vs. bída ulice), city (láska vs. nenávist).

Časoprostor:

Děj se odehrává ve středověké Paříži v roce 1482 za vlády krále Ludvíka XI. Ústředním místem je Chrám Matky Boží (Notre-Dame) a jeho okolí.

Postavy:

Quasimodo: Ošklivý sirotek s hrbem na zádech, bradavicí na levém oku, křivou páteří a chromou nohou, navíc téměř hluchý kvůli zvonům. Vychoval ho Klaudius Frollo a stal se zvoníkem v chrámu. Lidé se ho bojí a on se bojí jich, proto je plachý a raději je sám. Ačkoliv působí zlým a strašidelným dojmem, v hloubi duše je citlivý a schopný opravdových citů. Pro lásku k Esmeraldě dokáže i zabíjet a nakonec kvůli ní sám umírá.
Esmeralda: Překrásná cikánská tanečnice, která si vydělává zpěvem, tancem a předváděním kousků se svou kozičkou Džali. Je obviněna z pokusu o vraždu svého milého Phoeba a následně odsouzena k smrti za čarodějnictví. Nosí červené šaty, spoustu šperků a má tmavé vlasy i pleť, proto je považována za cikánku, ačkoliv její biologická matka je Francouzka.
Klaudius Frollo: Kněz a arcijáhen z Chrámu Matky Boží. Odmalička se věnoval pouze studiu a víře v Boha. Ujal se Quasimoda, kterého chtěl vzdělávat. Zamiluje se do Esmeraldy, ale jeho láska je sobecká a zvrácená, a proto ji zároveň nenávidí. V jádru je zlý, lakomý a pro dosažení svých cílů se nezdráhá ani nejšpinavějších činů.
Phoebus de Châteaupers: Kapitán královských lučištníků. Je to krásný, avšak povrchní, ješitný a pokrytecký mladý muž. Esmeralda se do něj zamiluje, ale on její city pouze využívá pro své potěšení.

Děj:

Quasimoda se v dětství ujal kněz Frollo, který ho vychoval a učinil z něj zvoníka v chrámu Notre-Dame v Paříži. Jediný člověk, kterého má Quasimodo skutečně rád, je Frollo. Kvůli němu se pokusí o únos tanečnice Esmeraldy, do které se kněz zamiloval. Záměr se nezdaří, protože Esmeraldu zachrání kapitán lučištníků Phoebus, do nějž se Esmeralda zamiluje. Frollo stihne utéct, ale Quasimoda zatknou a odsoudí k trestu bičování na pranýři. Při výkonu trestu trpí Quasimodo žízní a posměchem davu. Jediná Esmeralda se ho zastane a dá mu napít. Quasimodo se do ní za tento soucitný čin zamiluje.

Frollo se náhodou dozví, že Esmeralda miluje Phoeba a má s ním domluvenou schůzku. Žárlivostí bez sebe pronásleduje Phoeba a v zamaskování se dostane do místnosti, kde se mají setkat. Ve vhodný okamžik se odhalí a v Esmeraldině přítomnosti Phoeba probodne dýkou. Frollo uteče a z pokusu o vraždu je obviněna Esmeralda. Je souzena nejen za vraždu, ale také za čarodějnictví. Během mučení pomocí španělské boty se ke všemu přizná a je odsouzena k trestu smrti oběšením.

Těsně před popravou je Esmeralda přivedena před chrám, aby byla zbavena hříchů. Tam se jí zmocní Quasimodo, který ji odnese do bezpečí chrámu, jenž poskytuje azyl, na jehož půdě nesmí být nikdo trestán. Esmeralda tam přežívá několik týdnů. Jednoho dne jí Frollo nabídne, že může žít, ale jen s ním, anebo zemře. Později se pro ni vrátí a s pomocí básníka Gringoira ji lstí vyláká z chrámu. Na břehu Seiny ji Frollo znovu dává na výběr: život s ním jako jeho milenka, nebo smrt. Dívka si raději vybere smrt. Frollo ji zanechá u poustevnice v komůrce zvané „myší díra“ a odběhne pro stráže. Mezitím Esmeralda zjišťuje, že poustevnice, která se patnáct let modlila za navrácení své dcery unesené cikány, je její matka. Matka se snaží dceru na poslední chvíli zachránit, ale při potyčce se strážemi nešťastně upadne, udeří se do hlavy o dlažbu a zemře.

Esmeralda je nakonec oběšena. Quasimodo, který se na popravu dívá z věže chrámu, v záchvatu zoufalství a hněvu shodí Frolla z ochozu a sám navždy zmizí. O dva roky později jsou v hrobce popravených nalezeny dvě kostry – jedna mužská s křivou páteří objímající druhou, ženskou. Mužská kostra neměla zlomený vaz, což znamená, že nebyla oběšena. Bylo zřejmé, že Quasimodo přišel do hrobky dobrovolně zemřít po boku své milované Esmeraldy.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.