Kniha: Těžká hodina
Autor: Jiří Wolker
Přidal(a): Sašenka
Jiří Wolker (*1900 – †1924)
- Pocházel z dobře zajištěné rodiny bankovního úředníka.
- Vystudoval gymnázium v Prostějově.
- Byl všestranně nadaný, věnoval se hudbě i výtvarnému umění.
- Byl nadšeným členem Sokola a Skauta.
- Stal se členem uměleckého svazu Devětsil.
- Od dětství byl často nemocný, zemřel na tuberkulózu ve věku 24 let.
Další díla:
- Host do domu
- O milionářovi, který ukradl slunce
- Polární záře
Literárně-historický kontext
- Sbírka byla vydána v roce 1922 a je vrcholným dílem české proletářské poezie, která se rozvíjela v první polovině 20. let 20. století.
- Proletářská literatura byla reakcí na sociální bídu, třídní rozdíly a důsledky první světové války.
- Charakteristickým rysem je pohled na svět očima dělníků a chudých lidí.
- Hlavními znaky jsou revolučnost, optimismus ve změnu společnosti a kolektivismus (důraz na kolektiv, nikoli na jedince).
Další autoři:
- Jindřich Hořejší: Den a noc, Koráloví náhrdelník, Hudba na náměstí
- Josef Hora: Pracující den, Dělnická madona, Bouřlivé jaro
- Jaroslav Seifert: Město v slzách, Samá láska
Rozbor díla: Těžká hodina
Základní charakteristika:
- Literární druh: Lyrika (převažuje), epika (v baladách)
- Literární žánr: Básnická sbírka, obsahuje intimní lyriku i sociální balady. Sociální balada je lyricko-epická báseň se smutným, někdy tragickým koncem, kde za tragédii člověka může společnost a sociální nerovnost.
Téma a motivy:
- Hlavními tématy jsou bída, utrpení, sociální nespravedlnost, práce, smrt, ale i láska a touha po lepším a spravedlivějším světě.
Hlavní myšlenka:
- Dílo kritizuje sociální nespravedlnost a vykořisťování dělnické třídy. Autor poukazuje na to, jak se jedinci často obětují pro společnost, a vyjadřuje víru v revoluční přeměnu světa a v sílu kolektivu.
Vypravěč:
- Vypravěč se mění báseň od básně. Často se jedná o lyrického mluvčího (lyrický subjekt), který vyjadřuje své pocity a postoje, nebo o objektivního vypravěče v er-formě v baladách.
Kompozice:
- Sbírka obsahuje 22 básní, z nichž nejznámější jsou 3 sociální balady: Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti a Balada o očích topičových.
Jazyk a styl:
- Jazyk je jednoduchý, srozumitelný a přímý, aby byl blízký prostému člověku. Wolker používá kontrasty (bohatství vs. chudoba, život vs. smrt), personifikace (zlidštění věcí) a metafory, aby zdůraznil sociální témata.
Časoprostor:
- Čas: Není přesně určen, děj se odehrává v autorově současnosti, tedy v období po první světové válce.
- Prostor: Různorodý, často se jedná o prostředí velkoměsta, továren, chudinských čtvrtí, ale i přírody nebo přímořských letovisek (např. továrna v ‚Baladě o očích topičových‘, pláž v básni ‚Nevěrná‘).
Postavy:
- Typizované postavy: Postavy se v jednotlivých básních mění. Jsou to často typizovaní zástupci společenských tříd – dělníci, topiči, milenci z chudých poměrů, ale i bohatí lidé z vyšších vrstev, kteří jsou často zobrazeni v negativním světle.
Děj:
Těžká hodina: Úvodní báseň popisuje přerod chlapce v muže. Chlapec má své sny a ideály, ale dospělý muž musí čelit tvrdé realitě, pracovat a jeho hodnotu určují činy, nikoli sny. Srdce chlapce se mění v mužovo srdce, které je symbolem boje a oběti.
Balada o nenarozeném dítěti: Mladí milenci zjistí, že žena je těhotná. Kvůli své chudobě si nemohou dovolit dítě uživit, a tak je žena nucena jít na potrat. Autor vyjadřuje lítost nad tím, že dítě počaté z velké lásky se nemůže narodit kvůli sociální situaci rodičů.
Slepí muzikanti: Báseň vyjadřuje myšlenku, že vnímání světa skrze hudbu a umění může být hlubší a pravdivější než pouhým zrakem.
Čepobití: Mladý voják se loučí se svou milou a odchází do války. Po návratu oba zjišťují, že je válka nenávratně změnila a odcizila.
Tvář za sklem: V luxusní kavárně Bellevue sedí bohatí lidé a baví se. Za oknem se objeví tvář chudého, hladového muže. Jeho pohled promění stoly v mramorové náhrobky a úsměvy bohatých ztuhnou. Báseň ostře odsuzuje lhostejnost vyšší třídy.
Kázání na hoře: Řečník parafrázuje biblické kázání a říká, že je lepší být živý a špatný (jako vrazi, vojáci, nevěstky) než mrtvý a hodný, čímž kritizuje pasivní odevzdanost a vyzývá k aktivnímu životu.
Oči: Oči jsou bránou do duše, vnímají krásu i ošklivost světa a vše ukládají do srdce.
Jaro: S příchodem jara se probouzí příroda i lidské touhy, muži si opět všímají dívek.
Báseň milostná: Lyrické vyznání lásky, které se mísí s úvahami nad tím, proč na tak krásném světě existuje tolik zla a nespravedlnosti.
Balada o snu: Mládenec Jan je znechucen nespravedlností světa a sní o lepším životě. Svůj sen vypráví přítelkyni Marii. Ta mu řekne, že i ona měla sen o ideálním muži, ale ten zmizel, když poznala Jana. To Jana motivuje, aby se pokusil svůj sen o spravedlivějším světě uskutečnit v realitě.
Sloky: Báseň s myšlenkou, že je mnohem těžší a statečnější bolest aktivně přemáhat a bojovat proti ní, než ji jen pasivně snášet.
Pohřeb: Vnuk jde po pohřbu své babičky na vojnu. Nechce zemřít v posteli jako ona, ale v boji za slávu své země, což je typický motiv obětování se pro kolektiv.
Muž: Dědeček umírá uprostřed noci, ale ani nehlesne, aby nevzbudil vnoučata spící vedle. Autor se zamýšlí, zda bude schopen stejné tiché statečnosti a ohleduplnosti, až přijde jeho čas.
Fotografie: Ve výkladní skříni je fotografie hladovějících lidí v Rusku. Autor se rozhořčuje nad lhostejností bohatých, které nazývá lidojedy, protože hodují, zatímco jiní umírají hlady.
Dům v noci: Báseň popisuje dům, kde v každém okně žijí lidé z dělnické třídy svůj těžký život. Pouze v podkroví bydlí dva milenci, které při životě drží jejich láska, což jim ostatní závidí.
Setkání: Popis setkání s dívkou, která je na pohled krásná jako hvězda, ale její mluva je hrubá a sprostá. Báseň ukazuje kontrast mezi vnějším vzhledem a vnitřní podstatou.
Mirogoj: Autor na hřbitově v Záhřebu lituje mladé muže, kteří zemřeli v nesmyslné válce, a touží je oživit a dát jim nový, smysluplný život.
Nevěrná: Na pláži potká krásná žena námořníka. Během tří dnů zapomene na svého milého, který musel odjet, a je mu s námořníkem nevěrná.
Odjezd: Cizinec opouští místo a svou milenku. Je smutný, ale všechny krásné vzpomínky si ukládá do srdce.
Milenci: Vyznání lásky je přerušeno zvukem tovární sirény, který volá milence do práce. Ptá se své milé, zda na něj počká, než se svět zlepší a on ji bude moci obejmout bez starostí.
Balada o očích topičových: Topič Antonín po pětadvaceti letech těžké práce u kotle postupně ztrácí zrak. Jednoho dne při práci oslepne úplně a krátce nato umírá. Jeho smrt je přímým důsledkem vyčerpávající a nelidské práce. Zanechává po sobě ženu a dítě.
Moře: Vypravěč hledá šest dní na ostrově Krk skutečné moře. Nenachází ho v přírodě, ale až večer v hospodě, kde v rybáři a námořníkovi poznává zosobnění mořské síly a práce.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
