Kniha: Květy zla
Autor: Charles Baudelaire
Přidal(a): lucievachalova<>seznam.cz
Charles Baudelaire (*1821 – †1867)
- Charles Baudelaire se narodil v roce 1821 v Paříži ve věkově nerovném manželství, otec mu v šesti letech zemřel. Matka se za rok znovu provdala za majora Aupica, budoucího senátora a vyslance. Otčíma básník nenáviděl, považoval jeho existenci v rodině za křivdu. Nenávist byla oboustranná, neboť nevlastní syn básník byl pro otčíma čímsi nepochopitelným, nezařaditelným, zdrojem potíží a skvrnou v jeho kariéře.
- Příchod otčíma znamenal pro Charlese ztrátu dětského ráje, která později podněcuje jeho tvorbu, společně se vzpomínkami na exotický přírodní ráj z jeho cesty do Indie, na kterou byl vyslán Aupicem v roce 1841 s cílem převychovat jej na obchodníka.
- Po návratu do Paříže přebral velké jmění po otci, jehož valnou část však rychle promrhal, propadl kouzlu mulatky Jeanne Duvalové (inspirovala většinu milostných veršů z Květů zla), a tímto nekonvenčním vztahem provokoval společnost. Ve svých 23 letech byl prohlášen za finančně nesvéprávného a postaven pod kuratelu. Živil se uměleckou kritikou, vydával básně, ale žil na pokraji bídy.
- Jeho vrcholné dílo Květy zla, vydané roku 1857, bylo soudně stíháno pro urážku mravopočestnosti. Přednáškové turné v Belgii na sklonku jeho života skončilo fiaskem. Pekelný kruh Baudelairova života se uzavřel jeho vleklou nemocí, která ho provázela posledních šestnáct let života. Zbyl jen nemocný a umírající básník, velké bezmocné dítě vracející se ke své matce, blábolící slova beze smyslu, muž bez ženy a bez dětí. Jeho jedinými dětmi byly jeho básně, které byly oceněny až po autorově smrti.
- Zemřel roku 1867 v Paříži, která byla vždy středem jeho života a kulisou i scenérií jeho díla.
Další díla:
- Malé básně v próze
- Umělé ráje (esej o účincích hašiše)
- Intimní deníky
- Bruselské roky (zápisky)
Literárně-historický kontext
Prokletí básníci, symbolismus, dekadence
- Dílo spadá do druhé poloviny 19. století ve Francii, období pozdního romantismu přecházejícího v symbolismus a dekadenci. Baudelaire je považován za jednoho z ‚prokletých básníků‘, kteří svým bohémským životem a provokativní tvorbou stáli v opozici vůči tehdejší měšťácké společnosti.
Rozbor díla: Květy zla
Základní charakteristika:
- Literární druh: lyrika
- Literární žánr: básnická sbírka obsahující různé žánry, nejčastěji sonet
Téma a motivy:
- Sbírka vyjadřuje pocity a prožitky moderního člověka, jeho rozervanost mezi touhou po ideálu (krása, čistota, láska) a skutečností plnou zla, ošklivosti a nudy (splín).
- Splín a ideál: vyjadřuje touhu po ideálu a nemožnost jej dosáhnout, melancholie.
- Pařížské obrazy: sociální motivy, život v moderním velkoměstě.
- Víno a smrt: únik před realitou do alkoholového opojení a myšlenky na smrt.
- Květy zla a básně odsouzené: pesimismus, zmar, beznaděj, fascinace zlem a ošklivostí.
- Revolta a Smrt (v originále): vzpoura proti Bohu a společnosti, smrt jako konečné vysvobození.
Hlavní myšlenka:
- Hlavní myšlenkou je hledání krásy v ošklivosti a zlu. Baudelaire se snaží ukázat, že i negativní a tabuizované aspekty života mohou být zdrojem umělecké inspirace a hlubokého prožitku. Dílo je obrazem vnitřního boje člověka, jehož duše je rozpolcena mezi touhou po duchovních výšinách (ideál) a pádem do bahna hmotného světa a vlastních neřestí (splín).
Vypravěč:
- V básních promlouvá lyrický subjekt, který často splývá s autorem. Vyjadřuje své nejniternější pocity, úzkosti, touhy a znechucení ze světa i ze sebe sama. Jedná se o typického moderního člověka, odcizeného a ztraceného ve velkoměstě.
Kompozice:
- Sbírka je promyšleně uspořádaná. V originále se skládá ze 126 básní rozdělených do 6 tematických oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta a Smrt.
- České vydání z roku 1976, na kterém je tento rozbor založen, je zkrácené a obsahuje 81 básní v 5 oddílech: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno a smrt, Květy zla a básně odsouzené, Tříšť a doplňky.
Jazyk a styl:
- Básně mají pevnou a formálně dokonalou formu, nejčastěji se jedná o dvanáctislabičný verš (alexandrin) a formu sonetu.
- Jazyk je bohatý na obrazná pojmenování, zejména symboly (např. albatros jako symbol básníka) a metafory.
- Autor využívá synestézie – prolínání smyslových vjemů (např. spojení vůní, barev a zvuků).
- Kontrast mezi formální dokonalostí básní a jejich provokativním, často šokujícím obsahem (ošklivost, smrt, hřích) je pro sbírku typický.
Časoprostor:
- Děj se odehrává převážně v Paříži v 19. století. Město je zde zobrazeno jako moderní metropole plná kontrastů – luxusu i bídy, krásy i ošklivosti.
Postavy:
- Lyrický subjekt: Hlavní ‚postavou‘ je lyrický subjekt, který často splývá s autorem. Vyjadřuje své pocity, prožitky, touhy a zklamání. Jeho vnitřní svět je plný rozporů – touží po kráse a ideálu, ale zároveň je fascinován ošklivostí, zlem a úpadkem.
- Žena: V básních se objevuje několik typů žen. Může být vnímána jako zdroj inspirace a lásky (múza), ale také jako ďábelská svůdkyně, která přináší utrpení a zkázu (femme fatale). Často je inspirována skutečnými ženami z Baudelairova života, například Jeanne Duvalovou.
Děj:
Vzhledem k tomu, že se jedná o lyrickou básnickou sbírku, nemá souvislý děj. Jednotlivé básně jsou spíše obrazy, reflexe a pocity lyrického subjektu, které jsou uspořádány do tematických celků, jež mapují jeho pomyslnou duchovní cestu od touhy po ideálu až po přijetí smrti.
Inspirace a adaptace:
- Vzpomínky na exotickou cestu do Indie, která v básníkovi zanechala touhu po vzdálených a neznámých krajích.
- Bouřlivý a nekonvenční vztah s mulatkou Jeanne Duvalovou, která se stala inspirací pro mnoho milostných i nenávistných veršů.
- Život v Paříži, moderním velkoměstě 19. století, s jeho kontrasty, bídou a anonymitou.
- Vnitřní rozpory samotného autora, jeho pocity nudy (splín), melancholie a hledání smyslu života.
Zajímavosti:
- Původní vydání Květů zla v roce 1857 vyvolalo skandál. Baudelaire byl obžalován z urážky veřejné morálky a náboženství.
- Soud nařídil z prvního vydání odstranit šest básní, které byly považovány za nejobscénnější. Tyto básně pak mohly vyjít až v roce 1949.
- Kvůli svému rozmařilému životnímu stylu byl Baudelaire ve 23 letech na žádost rodiny zbaven finanční svéprávnosti a byl mu přidělen opatrovník.
Úryvek z díla:
Zničení
Zde po boku a vždy se démon zmítá mi,
všude je jako vzduch, jenž hmatný není,
pálí mě v útrobách, vdechován plícemi
v podobě chtivosti a věčných provinění.Přichází – poučen mou láskou k uměnám –
ve tvaru svůdných žena přichází tak zhusta,
vždy pokrytecky rád se kloní k výmluvám,
jen aby jedy pít navykl moje ústa.Takhle mě zavádí daleko od Boha,
až jsem rozdrcen, ubit, dál nemoha,
na pusté pláně nud, hlubokých jako jámy,a vrhá před oči, tonoucí v zmatení,
ty šaty ztřísněné, ty otevřené rány,
ty ještě krvavé nástroje zničení.__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__
Citovaná literatura
- BAUDELAIRE, Charles. Květy zla. Přeložil Vítězslav NEZVAL. Praha: Mladá fronta, 1976. 1. vydání.
Doplňující informace:
Úryvek (první báseň části Květy zla a básně odsouzené):
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
