Kniha: Květy zla
Autor: Charles Baudelaire
Rozbor přidal(a): lucievachalova<>seznam.cz
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Vydala Mladá fronta, 1976, 1. vydání
O autorovi:
Charles Baudelaire se narodil v roce 1821 v Paříži ve věkově nerovném manželství, otec mu v šesti letech zemřel. Matka se za rok znovu provdala za majora Aupica, budoucího senátora a vyslance. Otčíma básník nenáviděl, považoval jeho existenci v rodině za křivdu. Nenávist byla oboustranná, neboť nevlastní syn básník byl pro otčíma čímsi nepochopitelným, nezařaditelným, zdrojem potíží a skvrnou v jeho kariéře. Příchod otčíma znamenal pro Charlese ztrátu dětského ráje, která později podněcuje jeho tvorbu, společně se vzpomínkami na exotický přírodní ráj z jeho cesty do Indie, na kterou byl vyslán Aupicem v roce 1841 s cílem převychovat jej na obchodníka.
Po návratu do Paříže přebral velké jmění po otci, jehož valnou část však rychle promrhal, propadl kouzlu mulatky Jeanne Duvalové (inspirovala většinu milostných veršů z Květů zla), a tímto nekonvenčním vztahem provokoval společnost. Ve svých 23 letech byl prohlášen za finančně nesvéprávného a postaven pod kuratelu. Živil se uměleckou kritikou, vydával básně, ale žil na pokraji bídy. Navíc jeho vrcholné dílo Květy zla, vydané roku 1857, bylo soudně stíháno pro urážku mravopočestnosti. Přednáškové turné v Belgii na sklonku jeho života skončil fiaskem. Pekelný kruh Baudeleirova života se uzavřel jeho vleklou nemocí, která ho provázela posledních šestnáct let života. Zbyl jen nemocný a umírající básník, velké bezmocné dítě vracející se ke své matce, blábolící slova beze smyslu, muž bez ženy a bez dětí. Jeho jedinými dětmi byly jeho básně, které byly oceněny až po autorově smrti.
Zemřel roku 1867 v Paříži, která byla vždy středem jeho života a kulisou i scenérií jeho díla.
Další díla: Malé básně v próze, Umělé ráje (esej o účincích hašiše), Intimní deníky, Bruselské roky (zápisky)
Rozbor díla:
Literární druh: lyrika
Literární žánr: různé žánry, nejčastěji sonet
Prostředí a doba: Paříž, 19. století
Téma:
básně v originále uspořádány do 6 tematických celků: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta a
Smrt (v tomto vydání mírně pozměněny: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno a smrt, Květy zla a básně
odsouzené, Tříšť a doplňky)
Motivy:
Splín a ideál – vyjadřuje touhu po ideálu a nemožnost jej dosáhnout, melancholie
Pařížské obrazy – sociální motivy, návrat do velkoměsta
Víno a smrt – únik do alkoholového opojení
Květy zla a básně odsouzené – pesimismus, zmar, beznaděj
Tříšť a doplňky – nová naděje, rozjímání nad životem
Hlavní postavy: nelze specifikovat, jedná se o básnickou sbírku
Dějová linie:
Vzhledem tomu, že se jedná o básnickou sbírku, nelze hovořit o dějové linii. Toto vydání obsahuje
81 básní členěných do 5 tematických celků, oproti originálu je zkráceno (126 básní v 6 celcích).
Jazykové prostředky:
Přes provokativní obsah jsou básně psány většinou klasickým, formálně vybroušeným dvanáctislabičným alexandrinem ve formě sonetu.
Často se objevují symboly, metafory a jiná obrazná pojmenování. Básník se inspiroval též vjemy dráždícími smysly (zvuky, chutě, vůně, zrak).
Úryvek (první báseň části Květy zla a básně odsouzené):
Zničení
Zde po boku a vždy se démon zmítá mi,
všude je jako vzduch, jenž hmatný není,
pálí mě v útrobách, vdechován plícemi
v podobě chtivosti a věčných provinění.
Přichází – poučen mou láskou k uměnám –
ve tvaru svůdných žena přichází tak zhusta,
vždy pokrytecky rád se kloní k výmluvám,
jen aby jedy pít navykl moje ústa.
Takhle mě zavádí daleko od Boha,
až jsem rozdrcen, ubit, dál nemoha,
na pusté pláně nud, hlubokých jako jámy,
a vrhá před oči, tonoucí v zmatení,
ty šaty ztřísněné, ty otevřené rány,
ty ještě krvavé nástroje zničení.
