Revizor – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Revizor

Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol

Přidal(a): Domecek

 

Nikolaj Vasiljevič Gogol (*1809 – †1852)

• Ruský prozaik a dramatik.
• Narodil se na Ukrajině.
• Po studiu na gymnáziu odjel do Petrohradu, kde se stal úředníkem.
• Od roku 1831 začal psát své osobité prózy.
• Spojením grotesknosti a ironičnosti s osudovou tragikou hrdinů povídek navázal Gogol na Puškina a ovlivnil Dostojevského.
• V díle Revizor Gogol odsuzuje společnost složenou z chladných, malicherných a všedních povah; ideálem je mravně dokonalá společnost.
• Gogol při psaní čerpá z tvorby svého přítele Puškina, přičemž vyzdvihá její zárodky realismu, které doplňuje o realistické obrazy.
• Ve svých dílech tak s humorem charakterizuje obyčejné lidi, výborně vykresluje prostředí venkova, provinčního maloměsta, ale i metropole.
• Také jsou v jeho próze často motivy z historie Ukrajiny, kde vyrůstal.

 

Další díla:

• Večery na samotě u Dikaňky
• Podobizna
• Petrohradské povídky
• Mrtvé duše
• Ženitba

 

Literárně-historický kontext

Kritický realismus 19. století

• Politická situace: Na počátku 19. století vedlo Rusko napoleonské války, Napoleon byl poražen.
• V roce 1825 umírá car Alexandr I. a na trůn nastupuje Mikuláš I.
• V Rusku bylo samoděržaví (specifická forma absolutismu).
• Základní principy fungování společnosti: Většina obyvatel Ruska byli rolníci a stále existovalo nevolnictví. Životní úroveň byla mizerná.
• Co se týče literatury, v Rusku se více kritizovalo kvůli nepřátelům a nepořádku v zemi, přesto však vycházelo hodně děl – literatura v realismu suplovala vědu a techniku.
• Realismus: Vznikl ve Francii ve 2. polovině 19. století.
• Vyznačuje se objektivností, žádné přikrášlování, všední situace (např. obrazy – unavené obličeje atd.).
• Člověk je vytvářen prostředím, ve kterém žije. Pro realismus je typický jedinec.
• Analýza společnosti a člověka, kritika nedostatků společnosti, charakter postav se vyvíjí.
• Literatura obsahuje dlouhé popisné pasáže, jazyk odpovídá prostředí, ve kterém se nacházíme.
• Kontext dalších druhů umění: Umění v realismu věnovalo pozornost námětům z běžného života a dívalo se na skutečnost objektivně, bez iluzí a fantazie.
• Malířství: Francie (G. Courbet, J. F. Millet), Rusko (Ilja S. Repin), české malířství (Karel Purkyně).
• Sochařství: Francie (Aimé Jules Dalou), české sochařství (Václav Myslbek).
• Hudba: Francie (G. Bizet, G. Verdi).

 

Další autoři:

• A. P. Čechov – Dáma s psíčkem (Rusko)
• L. N. Tolstoj – Anna Karenina (Rusko)
• Honoré de Balzac – Lidská komedie (Francie)
• Gustave Flaubert – Paní Bovaryová (Francie)
• Charles Dickens – Oliver Twist (Anglie)
• Mark Twain – Dobrodružství Huckleberryho Finna (USA)

 

Rozbor díla: Revizor

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Komedie
• Literární forma: Próza

 

Téma a motivy:

• Celkové téma: Kritika nedostatků ve společnosti, motiv záměny.
• Hlavní téma: Očekávaný příjezd revizora z Petrohradu, reakce na nevzdělanost, tupost a zkaženost úředníků (podlézavost a úplatkářství).

 

Hlavní myšlenka:

• Upozornit na nedostatky ve společnosti (úplatkářství, byrokracie) a na charaktery lidí ovlivněné penězi a mocí.

 

Námět:

• Námět: Námět k Revizorovi poskytl Puškin, který Gogolovi vyprávěl příběh o tom, jak byl jednou při jakési cestě považován za tajného vládního úředníka.

 

Vypravěč:

• Dílo je divadelní hra (drama), proto se zde klasický vypravěč nevyskytuje. Děj je posouván kupředu výhradně prostřednictvím přímé řeči (dialogů a monologů) jednotlivých postav a scénických poznámek.

 

Kompozice:

• Chronologická kompozice.
• Hra o 5 dějstvích.
• Expozice: Hrdinové příběhu získávají informace o příchodu revizora. Začíná debata na téma, jak si má každý uklidit na svém písečku.
• Kolize: Zjištění, že revizor je již delší dobu ve městě, neklid, snaha získat si revizora.
• Krize: Vyvrcholením hry je ve své podstatě zvrat děje na konci.
• Peripetie: Z dopisu, který údajný revizor poslal známému, se hrdinové dovídají jeho pravou identitu. Chvíli na to je jim ohlášen příchod skutečného revizora.
• Katastrofa: V závěru se již žádné dovysvětlení nevyskytuje. V posledním výstupu je oznámen příjezd úředníka na zvláštní rozkaz z Petrohradu. Následuje slavná němá scéna (hrdinové po oznámení příjezdu skutečného revizora strnou v groteskních pózách), která je pro toto drama naprosto ikonická a klíčová.

 

Jazyk a styl:

• Literární směr/sloh: Realismus (zobrazení skutečnosti a její kritické poznávání; objektivita; užívají se nové jazykové prostředky jako archaismy, nářečí; kladen důraz na důkladnou kompozici; literární hrdina se vyvíjí). Z latiny = věcný, skutečný.
• Stylistická charakteristika textu: Slohový postup vyprávěcí a popisný. Textové prostředky zahrnují dialogy a přímou řeč postav (uváděná bez uvozovek).
• Jednoduchý, spisovný i nespisovný jazyk.
• Hovorové výrazy.
• Využití jazyka postav k jejich charakteristice a vyjádření duševních stavů.
• Scénické poznámky.

 

Básnické prostředky v díle:

• Archaismy – račte, gáže, pakatel, loket.
• Hyperbola – gáže mi nestačí ani na chleba se solí.
• Zdrobnělina – krámek.
• Elipsa (výpustka, chybí „ran“) – vysázet pětadvacet.

 

Časoprostor:

• Ruské provinční městečko.
• Děj se odehrává v rozmezí 24 hodin.
• Za vlády cara Mikuláše I. (19. století).

 

Postavy:

• Ivan Alexandrovič Chlestakov: Třiadvacetiletý mladík, petrohradský úředníček, lhář, podvodník, povaleč, vychytralý, vychloubačný, není bohatý, všichni se ho obávají.
• Policejní direktor (Anton Antonovič): Městský hejtman, vládne nekompromisně městu, hodně lidí se ho bojí, snaží se házet vinu na ostatní, sám se ospravedlňuje, podplácí, vidí se jako velký pán v Petrohradu, důvěřivý.
• Anna Andrejevna: Žena hejtmana, venkovská koketa, zvědavá, chlubivá, hloupá a naivní. Myslí si, že ji Chlestakov chce, je ochotna soupeřit se svou dcerou.
• Marie Antonovna: Dcera hejtmana, mladá, hloupá a naivní.
• Osip: Sluha Chlestakova, chytřejší než jeho pán, rychleji se dovtípí.
• Poštmistr Špekin: Člen místní honorace, žaluje na ostatní a snaží se zalíbit revizorovi.
• Školní inspektor Chlopov: Člen místní honorace, žaluje na ostatní a snaží se zalíbit revizorovi.
• Soudce Ljapkin-Ťapkin: Člen místní honorace, žaluje na ostatní a snaží se zalíbit revizorovi.
• Kurátor Zemljanika: Člen místní honorace, žaluje na ostatní a snaží se zalíbit revizorovi.
• Lékař Gibner: Člen místní honorace, žaluje na ostatní a snaží se zalíbit revizorovi.
• Statkáři Bobčinskij a Dobčinskij: Členové místní honorace, žalují na ostatní a snaží se zalíbit revizorovi.

 

Děj:

Do ruského městečka se donese zpráva o tajném příjezdu revizora z Petrohradu. Ten se ubytuje v místním hostinci. Úředníci z městečka mají špatné svědomí hlavně z různých podvodů, a proto se snaží revizorovi nadbíhat. Jenže dojde k omylu. Za revizora je považován úředník Ivan Alexandrovič Chlestakov, který se v městečku pouze zastavuje na cestě ke svému otci.

Když Chlestakov vidí, jak ho všichni podlézavě obskakují, rozhodne se této situace využít. Protože je na mizině, rád přijímá stížnosti a dary a s pomocí mazaného sluhy Osipa z nich vyláká značné množství peněz. Vetře se do hejtmanovy rodiny, snaží se svést jeho manželku, dokonce požádá o ruku jeho dcery.

Ale Chlestakov se začíná obávat prozrazení, proto rychle odjíždí z městečka. Z jeho dopisu zachyceného poštmistrem se obyvatelé městečka dozvídají, že šlo o podvodníka. Scéna končí příjezdem pravého revizora do městečka. Následuje slavná němá scéna, kdy hrdinové po oznámení příjezdu skutečného revizora strnou v groteskních pózách, což je pro toto drama naprosto ikonický a klíčový moment.

 

Inspirace a adaptace:

• Dílo Revizor patří do kritického realismu, Gogol je v ruské literatuře považován za zakladatele tohoto směru.
• Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století.
• Dnes je 19. století nazývané „zlatým věkem“ ruské literatury.
• Po premiéře mělo dílo veliký úspěch a především mladými lidmi, studenty a pokrokovými literárními kritiky byla hra přijímána s nadšením.
• Gogol se však stal terčem útoků vyšší společnosti, o níž Gogolova komedie pronesla zdrcující soud. Právě těm bylo určeno motto knižního vydání hry „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“

 

Vlastní názor:

Téma je dle mého názoru velmi aktuální i v této době, i dnes tu existuje úplatkářství, lidé jsou stále ovlivňováni mocí a penězi.

 

Doplňující informace:

Srovnání díla z formálního či tematického hlediska: Mrtvé duše – toto dílo vzniklo také díky Puškinovi. Objevuje se zde postava podvodníka, který využívá lidi k vlastnímu obohacení. Jména postav vyjadřují jejich charakter. Společným rysem je kritika mravních nedostatků a popis společenské reality.

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.