Kniha: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): Anee
Nikolaj Vasiljevič Gogol (*1809 – †1852)
- Ruský prozaik a dramatik, přední představitel ruského realismu.
- Je považován za zakladatele ruského kritického realismu.
- Narodil se na Ukrajině do rodiny statkáře.
- Roku 1828 odešel do Petrohradu, kde se neúspěšně pokoušel prosadit v divadle.
- Stal se úředníkem, což mu poskytlo hluboký vhled do poměrů na ruských úřadech. Tato zkušenost se stala klíčovým zdrojem inspirace pro jeho díla, včetně Revizora a Petrohradských povídek.
- Cestoval po Itálii a podnikl cestu do Jeruzaléma.
- Ke konci života začal mít pochybnosti o smyslu vlastní tvorby a ze strachu před božím trestem zničil část svých rukopisů (např. druhou část románu Mrtvé duše).
- Zemřel ve věku 42 let, na konci života trpěl psychickými problémy.
Další díla:
- Taras Bulba – próza inspirovaná minulostí Gogolovy rodné Ukrajiny; hlavními hrdiny jsou ukrajinští kozáci a autor zobrazuje jejich boj s Poláky.
- Petrohradské povídky – soubor povídek, kde spojuje satirické zobrazení života obyčejných obyvatel Petrohradu s fantaskními motivy.
- Mrtvé duše – román, kde kriticky zachycuje poměry na ruském venkově.
Literárně-historický kontext
Ruský realismus
- V literatuře se objevuje obraz nevolnictví, touha po svobodě a sociální konflikty.
- Hlavní hrdina se v průběhu děje vyvíjí.
- Kritický realismus, který vznikl ve Francii, se zaměřuje na hrdiny ovlivněné dobou.
- Pro období je typický značný rozvoj techniky a věd.
- Gogolova díla se vyznačují kritickým zobrazením poměrů v Rusku v jeho době a využitím prostředků komiky – satiry a humoru.
Další autoři:
- Alexander Sergejevič Puškin (veršovaný román Evžen Oněgin)
- Michail Jurjevič Lermontov (Maškaráda)
- Fjodor Michailovič Dostojevskij (román Zločin a trest)
- Lev Nikolajevič Tolstoj (romány Vojna a mír, Anna Karenina)
Rozbor díla: Revizor
Základní charakteristika:
Téma a motivy:
- Satirický obraz zkorumpované a povrchní byrokracie, která neplní své povinnosti, lidi odírá o jejich majetek, ale k výše postaveným se chová servilně (podlézavě).
- Nejdůležitějším motivem je záměna osob.
Hlavní myšlenka:
- Kritika vyšších společenských vrstev, jejich zkaženosti, úplatkářství, hlouposti a pokrytectví.
Kompozice:
- Hra je rozdělena na 5 aktů (dějství).
- Děj je chronologický.
- Dílo je tvořeno dialogy, monology a scénickými poznámkami.
Jazyk a styl:
- Základem je spisovný jazyk, který je ale (v překladu) prokládán hovorovou až obecnou češtinou, zejména v replikách Chlestakova, aby se dosáhlo dojmu mluvenosti.
- V originále se jedná o nespisovnou ruštinu.
- Objevují se expresivní slova a místy i vulgarismy.
- Text je založen na přímých pojmenováních.
- Jazykové prostředky slouží k navození dojmu mluvenosti, což je pro divadelní hru klíčové.
Časoprostor:
- Místo: Malé ruské město v některé z gubernií (krajů), daleko od velkých městských center.
- Doba: 30. léta 19. století. Celý děj se odehraje během jediného dne.
Postavy:
- Chlestakov: Mladý, bezvýznamný úředník z Petrohradu. Je to vychytralý lhář, chvástal a podvodník, který dokáže mistrně využít situace ve svůj prospěch. Jeho žvanivost a schopnost vytvářet dojem pána z velkého světa oklamou celé město.
- Osip: Chlestakovův sluha. Je praktičtější a chytřejší než jeho pán, vidí realitu a nakonec přesvědčí Chlestakova, aby včas odjeli.
- Policejní direktor (hejtman): Hlavní představitel městské byrokracie. Je zkorumpovaný, zneužívá svého postavení a ve městě toleruje nepořádek. Ze strachu před revizí se snaží Chlestakova uplatit a podlézá mu.
- Anna Andrejevna: Manželka policejního direktora. Je hloupá, marnivá a koketní. Snadno se nechá obalamutit Chlestakovovými výmysly o jeho významu a společenské důležitosti.
- Dobčinskij a Bobčinskij: Dvojice místních statkářů. Jsou velmi zvědaví, hloupí a roznášejí po městě drby. Právě oni rozšíří zprávu, že Chlestakov je revizor.
Děj:
Děj se odehrává v malém ruském provinčním městě, jehož představitelé v čele s policejním direktorem (hejtmanem) netrpělivě a se strachem očekávají příjezd revizora z Petrohradu. Všichni úředníci jsou totiž zkorumpovaní a mají co skrývat. Místní statkáři Dobčinskij a Bobčinskij mylně označí za obávaného revizora mladého úředníka Ivana Alexandroviče Chlestakova, který se shodou okolností ubytoval ve zdejším hostinci a prohrál všechny peníze v kartách. Chlestakov zpočátku nechápe, proč se mu najednou všichni klaní, hostí ho a nabízejí mu peníze jako ‚půjčku‘. Jakmile mu však dojde, za koho ho považují, začne situace s chutí využívat. Vymýšlí si neuvěřitelné historky o svém vlivu a postavení v Petrohradě, přijímá úplatky a užívá si nečekané pozornosti. Hejtman ho dokonce ubytuje ve svém domě a nabídne mu ruku své dcery. Chlestakovův prozíravý sluha Osip však svému pánovi radí, aby co nejrychleji zmizeli, než se podvod provalí. Chlestakov poslechne, pod záminkou odjezdu na statek opouští město, ale předtím ještě napíše dopis svému příteli, ve kterém se vysmívá hlouposti místních úředníků. Poštmistr, který ze zvyku otevírá cizí dopisy, tento dopis přečte nahlas před shromážděnými úředníky. Všichni jsou zděšeni a poníženi. V tu chvíli přichází strážník se zprávou, že do města právě dorazil skutečný revizor.
Zajímavosti:
- Dílem Gogola byl nadšen český satirik a novinář Karel Havlíček Borovský a překládal ho do češtiny ještě za života autora.
Úryvek z díla:
CHLESTAKOV: (Direktoru) Ale co stojíte, pánové, račte se taky posadit!
__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__
POLICEJNÍ DIREKTOR: V naší šarži může člověk postát.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__
ARTĚMlJ FILIPOVIČ: My postojíme.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__
LUKA LUKIČ: Neračte se obtěžovat.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_4__
CHLESTAKOV: Posaďte se, pánové, bez ohledu na šarže. Já nemám velké ceremonie rád. Naopak, já vždy hledím proklouznout co nejnepozorovaněji. Ale to nejde, to vůbec nejde! Já jen tak vyjdu – a už si lidé špitají: „Tamhle jde – povídají tamhle jde Ivan Alexandrovič!“ A jednou, jednou mě dokonce pokládali za vrchního velitele: vojáci se vyřítí ze strážnice, vzdávají čest … Potom mi důstojník, starý můj známý, povídal: „My tě, brachu, tenkrát měli skutečně za vrchního velitele.“
__PROTECTED_LINK_BLOCK_5__
ANNA ANDREJEVNA: Neříkejte!
__PROTECTED_LINK_BLOCK_6__
CHLESTAKOV: Znám se dobře i s hezounkými herečkami. Já tu a tam i sám nějakou tu aktovku … Stýkám se totiž mnoho s literáty. S Puškinem jsem jedna ruka. Často se s ním vídávám a říkám: „Tak co, Puškine, tak co, milý brachu – jakpak se nám vede?“ – „Ale to víš, říkává – to víš – tak tak…“ To je vám strašně zvláštní chlap!
__PROTECTED_LINK_BLOCK_7__
ANNA ANDREJEVNA: Tak vy jste taky spisovatel! To musí být příjemné být takový spisovatel! Píšete asi tady do novin?
__PROTECTED_LINK_BLOCK_8__
CHLESTAKOV: Ano, už jsem toho napsal strašně moc: Figarova svatba, Robert ďábel, Norma. Já si už ani všecky tituly nepamatuju. A to všecko jen tak – levou rukou: já ani psát nechtěl, ale to víte: divadelní ředitelé! Pořád na mne: Prosím tě, kamaráde, napiš něco. A tak jsem to, myslím, za jeden večer všechno napsal – všichni překvapením jen mrkali, u mne se nápady jen rojí.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_9__
ANNA ANDREJEVNA: A Robinson Crusoe – to je asi taky od vás?
__PROTECTED_LINK_BLOCK_10__
CHLESTAKOV: Ano, to je taky moje dílo!
__PROTECTED_LINK_BLOCK_11__
ANNA ANDREJEVNA: Hned jsem si to myslela.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_12__
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
