Kniha: Babička

Autor: Božena Němcová

Přidal: TerkaCZ

Božena Němcová

• Božena Němcová (1820–1862), vlastním jménem Barbora Panklová, patří k nejvýznamnějším českým spisovatelkám 19. století.
• Narodila se ve Vídni, dětství prožila v Ratibořicích, které se staly důležitou inspirací pro její pozdější tvorbu.
• Vdala se za Josefa Němce, ale manželství nebylo šťastné a rodina často žila ve finanční tísni.
• Vedle prózy sbírala lidovou slovesnost, pohádky a pověsti a věnovala se také národopisným textům.
• Babičku psala v osobně velmi těžkém období, kdy trpěla chudobou i bolestí po smrti syna Hynka.

Další díla

• Divá Bára
• Karla
• V zámku a v podzámčí
• Pohorská vesnice
• Národní báchorky a pověsti
• Slovenské pohádky a pověsti

Literárně-historický kontext

Česká literatura 19. století, národní obrození a realismus

• Dílo vzniklo v době doznívajícího národního obrození a zároveň už směřuje k českému realismu.
• V textu se spojuje realistické zachycení každodenního života na venkově s idealizací postav, vztahů a přírody.
• Na Babičce jsou patrné také prvky biedermeieru, zejména důraz na rodinu, domov, klid, řád a mravní hodnoty.
• K současníkům Boženy Němcové patřili Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben nebo Karel Hynek Mácha.
• Dílo je jedním ze základních textů české literatury a bývá chápáno jako obraz ideálního venkovského světa i jako osobní vzpomínka autorky na dětství.

Další autoři

• Karel Jaromír Erben – Kytice
• Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra
• Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák
• Karel Hynek Mácha – Máj

Rozbor díla Babička

Základní charakteristika

• Literární druh epika
• Literární forma próza
• Literární žánr rozsáhlá povídka / venkovská próza s prvky kroniky a idylického obrazu života
• Rok vydání 1855

Téma a motivy

• Život na českém venkově, rodina, tradice, vztah člověka k přírodě a domovu.
• Moudrost, laskavost a mravní autorita staré venkovské ženy.
• Dětství a vzpomínka na harmonický svět, který působí jako protiváha bolesti skutečného života.
• Vedlejší motivy tvoří příběhy Viktorky, Hortensie, Kristly a Jakuba Míly.

Hlavní myšlenka

• Dílo oslavuje dobro, pracovitost, skromnost, víru, úctu k tradici a lidskou vzájemnost.
• Ukazuje ideál harmonického života v souladu s přírodou, rodinou a základními morálními hodnotami.
• Zároveň naznačuje, že lidský život je pomíjivý a že skutečná hodnota člověka se projeví v tom, co po sobě zanechá v ostatních lidech.

Vypravěč

• Er-forma, tedy vypravěč ve 3. osobě.
• Vypravěč vystupuje klidně, přehledně a místy citově zabarveně.
• Na začátku i v některých pasážích je patrné, že jde o vzpomínkově laděné vyprávění spojené s osobní zkušeností autorky.

Kompozice

• Dílo má převážně chronologickou kompozici.
• Je rámcované: úvod působí jako vzpomínka na babičku a závěr směřuje k jejímu stárnutí, smrti a pohřbu.
• Vedle hlavní linie se objevují epizodické příběhy dalších postav, zejména Viktorky, Hortensie a Kristly s Mílou.
• Důležitou roli hraje cyklické plynutí času podle ročních období, svátků, obyčejů a prací na venkově.

Jazyk a styl

• Jazyková rovina Jazyk je převážně spisovný, ale často stylizovaný podle starší češtiny a místy se přibližuje lidové řeči.
• Archaismy a historismy V textu se objevují starší výrazy a dobové pojmenování reálií, což posiluje věrohodnost prostředí.
• Přímá řeč Časté dialogy oživují vyprávění a pomáhají charakterizovat postavy.
• Popisnost Významnou složkou textu jsou lyrizované popisy přírody, domu, zvyků i každodenních činností.
• Umělecké prostředky Objevují se přirovnání, personifikace, citově zabarvená slova i obrazná pojmenování.
• Styl Styl je klidný, vyprávěcí a místy až idylický, ale v některých epizodách přechází do tragického tónu.

Časoprostor

• Místo děje Staré bělidlo a jeho okolí, Ratibořické údolí, zámek, mlýn, myslivna a venkovská krajina.
• Čas děje První polovina 19. století, přibližně 20.–30. léta 19. století.
• Prostředí České venkovské prostředí spojené s rytmem přírody, svátků a tradičního života.

Postavy

• Babička Ústřední postava díla. Moudrá, laskavá, pracovitá, skromná, zbožná a zkušená žena. Je morální autoritou pro rodinu i celé okolí. Žije v souladu s přírodou, lidmi i tradicí.
• Barunka Nejstarší vnučka, nejrozumnější z dětí, citově nejbližší babičce. Je v ní patrný autobiografický obraz mladé Boženy Němcové.
• Jan a Vilém Barunčini bratři. Jsou živější, zlobivější, ale babičku mají velmi rádi a přijímají její výchovu.
• Adélka Nejmladší dítě, zvídavá a citlivá.
• Terezka Prošková Babiččina dcera, matka dětí, hospodyně na Starém bělidle.
• Jan Prošek Terezčin manžel, otec dětí.
• Paní kněžna Šlechtična ze zámku, laskavá a vlídná žena, která si babičky váží.
• Hortensie Schovanka kněžny, jemná a citlivá dívka, jejíž osud babička ovlivní.
• Viktorka Tragická postava romantičtějšího rázu. Zklamaná láskou zešílí, žije osaměle u splavu a její příběh vytváří kontrast k harmonii hlavní dějové linie.
• Kristla a Jakub Míla Prostí venkovští lidé, jejichž osud se díky babičce šťastně vyvine.
• Pan Beyer Myslivec, přítel rodiny a výrazná vedlejší postava.

Děj

Úvod: Vypravěčka vzpomíná na svou babičku a uvádí čtenáře do světa Starého bělidla, kam má stará žena přijet za rodinou své dcery Terezky.

Příjezd babičky: Babička přichází na Staré bělidlo mezi dceru, zetě a čtyři vnoučata – Barunku, Jana, Viléma a Adélku. Děti si ji rychle zamilují a babička se stává přirozeným středem domácnosti.

Každodenní život: Babička se stará o chod domu, pomáhá v hospodářství, vychovává děti a učí je pracovitosti, víře, pokoře i vztahu k rodné zemi. Chodí s nimi na procházky, vypráví jim příběhy, seznamuje je s přírodou a lidovými zvyky.

Setkání s vrchností: Při jedné z procházek se babička s dětmi setká s paní kněžnou a její schovankou Hortensií. Mezi oběma světy nevzniká konflikt, naopak se ukazuje vzájemná úcta a lidské porozumění.

Vedlejší příběhy: Do hlavní linie vstupují osudy dalších postav. Tragický je příběh Viktorky, která po nešťastné lásce zešílí a žije osaměle u splavu. Naopak šťastněji se vyvíjí osud Kristly a Jakuba Míly i příběh Hortensie.

Proměna času: Kniha zachycuje střídání ročních období, svátků, zvyků a venkovských prací. Děti postupně dospívají a odcházejí do školy, babička pomalu stárne a slábne.

Závěr: Babička cítí blížící se smrt, uspořádá své věci, rozloučí se s blízkými a tiše umírá. Její pohřeb se stává velkou událostí pro celé údolí a paní kněžna nad jejím životem pronese památnou větu: „Šťastná to žena!“

Okolnosti vzniku díla

• Dílo vznikalo v době osobní i materiální krize autorky.
• Božena Němcová v něm hledala útěchu ve vzpomínkách na dětství a na svou babičku Magdalenu Novotnou, která se stala předobrazem hlavní postavy.
• Babička proto není jen realistickým obrazem venkova, ale i citově stylizovanou vzpomínkou a osobní obranou proti bolesti skutečnosti.

Inspirace a adaptace

• Předlohou titulní postavy byla skutečná babička Boženy Němcové Magdalena Novotná.
• Dílo bylo mnohokrát ilustrováno a opakovaně filmově i televizně zpracováno.
• Patří k nejvydávanějším a nejznámějším knihám české literatury.

Zajímavosti

• Babička bývá označována za jedno ze základních děl české prózy.
• Text kombinuje realismus s idealizací, takže bývá řazen na pomezí realismu, romantických prvků a biedermeieru.
• Slavná závěrečná věta paní kněžny „Šťastná to žena!“ patří k nejznámějším větám české literatury.

Úryvek z díla

„Třetí den ráno, když se pohřební průvod, záležející z velikého množství lidstva, neboť každý, kdo babičku znal, chtěl ji doprovodit ke hrobu, ubíral okolo zámku, rozhrnula bílá ruka těžké záclony u okna a paní kněžna se mezi nimi objevila. Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc zašeptala: „Šťastná to žena!“

Citovaná literatura

• NĚMCOVÁ, Božena. Babička. Praha: Městská knihovna v Praze, 2012. Verze 1.1.
• Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

Doplňující informace

Úryvek pochází ze závěru knihy, kde je završena hlavní významová linie díla: babička odchází ze světa jako člověk, který po sobě zanechal dobro, úctu a lásku druhých.

The post Babička – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Petr a Lucie

Autor: Romain Rolland

Přidal(a): LILI

Romain Rolland (*1866 – †1944)

• Romain Rolland byl francouzský prozaik, dramatik, esejista a hudební historik. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915.
• Jeho dílo je silně humanistické a pacifistické, často se zaměřuje na morální dilemata a osudy výjimečných jedinců v pohnutých dobách. Patří mezi významné představitele světové literatury první poloviny 20. století.

Literárně-historický kontext

Světová literatura 1. poloviny 20. století

• Dílo spadá do období, které bylo silně ovlivněno prožitkem první a druhé světové války.
• První světová válka (1914–1918) je označována jako zákopová nebo plynová válka.
• Druhá světová válka (1939–1945) je považována za nejkrvavější válečný konflikt v dějinách.
• Po válkách vznikla snaha zabránit dalším konfliktům, což vedlo ke vzniku Organizace spojených národů (OSN).
• V literatuře se objevuje silné téma absurdity a pochybování o smyslu existence, což vedlo ke vzniku existencialismu. Ten zobrazuje člověka jako osamoceného a odcizeného jedince v mezních životních situacích, s pocity beznaděje a zoufalství (např. Franz Kafka, Albert Camus).

Další autoři:

• Francie: Guillaume Apollinaire, Tristan Tzara, André Breton, Marcel Proust, Antoine de Saint-Exupéry
• Anglie: James Joyce, Virginia Woolfová
• Německo: Christian Morgenstern, Erich Maria Remarque

Rozbor díla: Petr a Lucie

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: novela

Téma a motivy:

• Téma: Vznikající mladistvá láska uprostřed odehrávající se neúprosné války.
• Motivy: válka, mladistvá láska, marnotratnost, vojenská povinnost, dopady války.

Vypravěč:

• Dílo je vyprávěno v er-formě vševědoucím vypravěčem.
• Promluvy postav jsou v přímé řeči (dialogy), vyprávění je v nepřímé řeči.

Kompozice:

• Děj je uspořádán chronologicky.
• Text není členěn na kapitoly, pouze na oddělené části.

Jazyk a styl:

• Bohatá slovní zásoba.
• Spisovný jazyk.
• Časté dialogy postav.
• Využití symbolismu (např. rusovlasé děvčátko v kostele).
• Filozofické otázky a úvahy.
• Archaismy (zastaralá slova).
• Mnohonásobné přívlastky.

Básnické prostředky v díle:

• Metafora
• Přirovnání
• Personifikace
• Antiteze (celé dílo je postaveno na kontrastu lásky a naděje proti neúprosné válce).

Časoprostor:

• Děj se odehrává v Paříži za první světové války.

Postavy:

• Petr: Osmnáctiletý jinoch, který je stále neposkvrněn krutostí života. Pochází z bohatší měšťanské rodiny. Na první pohled se zamiluje do Lucie a je tak opojen láskou, že nevnímá svět kolem sebe a hrozbu blížícího se odvodu na frontu.
• Lucie: Mladá slečna z chudší vrstvy společnosti, žije pouze s matkou. Na živobytí si vydělává malováním kopií fotek a obrazů slavných umělců. Je si vědoma útrap a následků války, přesto se snaží žít v přítomnosti a nepřemýšlet nad budoucností.

Děj:

Děj se odehrává uprostřed první světové války v Paříži, která je pod útokem Němců. Mladičký Petr ví, že ho za krátký čas čeká povinná vojenská služba, podobně jako jeho bratra. Jednoho dne jede metrem, které se otřásá pod nadzemní palbou, a na jedné zastávce přistoupí dívka. Petr se na první pohled zamiluje. Když se metro silně otřese, chytí se za ruce, aby nespadli. O nějaký čas později, kdy se Petr prochází a tajně doufá, že ji potká, ji zahlédne, ale než se nadá, je opět pryč. Znovu se setkávají úplnou náhodou v parku. Osloví se a seznámí. Dívka se jmenuje Lucie a také si ho pamatuje z metra. Od té doby se často scházejí v parku, povídají si a procházejí se. Petr ji začne vyzvedávat před muzeem, kde vytváří kopie obrazů, které pak prodává, aby se uživila. Později začnou milenci trávit čas u ní doma, když je její matka v práci. Opojeni láskou nevnímají hrozby okolního světa ani burácení války. Mají jeden druhého a to jim stačí. Plánují společnou budoucnost, i když vědí, že to možná nebude možné, protože Petr bude muset brzy narukovat. Jednoho dne jdou spolu do kostela na mši. Kolem nich se motá rusovlasé děvčátko, které funguje jako symbol. Na město zrovna dopadají bomby a pod mohutnými otřesy se kostel řítí. Spadne na ně sloup a pohřbí je pod jeho sutinami.

Doplňující informace:

Další rozbor zde

Vznik nových směrů:

• Expresionismus
• Dadaismus
• Futurismus
• Kubofuturismus
• Surrealismus
• Socialistický realismus

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Petr a Lucie – rozbor díla first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: 451 stupňů Fahrenheita

Autor: Ray Bradbury

Přidal(a): LILI

Ray Bradbury (*1920 – †2012)

• Byl americký romanopisec a povídkář.
• Jeho matka ho vzdělávala v literatuře a brala ho do divadel.
• Sám trávil skoro veškerý svůj čas v knihovnách.
• Do svých 13 let žil v Illinois, pak se s rodinou přestěhovali do Los Angeles, kde navštěvoval střední školu.
• Rodina nebyla příliš finančně zajištěna, tak si nemohl dovolit studovat vysokou školu. Jedním z jeho prohlášení bylo: „Knihovny mě vychovaly. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny v týdnu po dobu 10 let.“
• Téma „knihy“ se také promítá právě v románu 451 stupňů Fahrenheita (teplota, při které se vznítí papír), kde naznačuje, kam by společnost spěla bez knih a jak jsou knihy důležité.
• Dílo přeložil Josef Škvorecký a bylo ironicky v 60. letech zařazeno do školních osnov anglické literatury.

Další díla:

• Marťanská kronika – povídky

Literárně-historický kontext

Sci-fi literatura 2. poloviny 20. století

• Dílo se řadí do literatury 1. a 2. poloviny 20. století, jejíž autoři byli ovlivněni prožitkem dvou světových válek.
• Druhá světová válka jako nejkrvavější válečný konflikt v dějinách vedla ke snaze zabránit dalším válkám, což vyústilo ve vznik OSN.
• Silným tématem se stala absurdita a zpochybnění existence, což vedlo ke vzniku existencialismu. Ten zobrazuje člověka jako osamoceného a odcizeného jedince v mezních životních situacích, s pocity beznaděje a zoufalství.
• Jako reakce na válku vznikl také vitalismus, který vyjadřoval radost z existence a vyznačoval se jednoduchostí a srozumitelností.
• Objevily se i další umělecké směry jako expresionismus, futurismus, dadaismus a surrealismus.
• V americké literatuře se prosadila tzv. beat generation (např. Allen Ginsberg a jeho báseň Kvílení) a v Anglii skupina rozhněvaných mladých mužů.
• Sci-fi (vědeckofantastická literatura) čerpá z poznatků vědy a techniky, děj se často odehrává v budoucnosti a zabývá se událostmi, které se ještě nestaly. Tajemství bývá rozluštěno na konci.
• Dílo má také rysy postmoderny (2. pol. 20. století), která reaguje na modernu, odmítá jediný správný výklad světa a vyznačuje se pluralitou názorů. Typické jsou hra se čtenářem, kritika nadvlády rozumu a nové typy postav (např. tulák, který uniká kontrole).

Další autoři:

• Franz Kafka
• Fráňa Šrámek
• Karel Čapek
• Jiří Wolker
• Allen Ginsberg
• George Orwell (autor antiutopického románu 1984)
• Umberto Eco (Jméno růže)
• Milan Kundera (Žert)
• J. R. R. Tolkien (trilogie Pán prstenů, román Hobit)

Rozbor díla: 451 stupňů Fahrenheita

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: sci-fi román, antiutopické dílo

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Totalitní vláda se snaží potlačit individualitu a kritické myšlení ve společnosti, proto potlačuje vědomosti pálením knih. Proti tomuto systému se postaví hlavní hrdina, který se přidává ke skupině lidí snažících se uchovat literární dědictví.
• Motivy: vědomosti, vzdělání, požárníci, smysl lidského bytí, technický pokrok, cenzura.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou díla je varování před společností, která se vzdává knih, a tím i kritického myšlení, vzdělanosti a historie. Autor ukazuje, jak snadno může být společnost manipulována, pokud je zbavena přístupu k informacím a odlišným názorům. Kniha je oslavou literatury a svobodného myšlení.

Vypravěč:

• Vyprávění je vedeno v er-formě. V textu se objevují vnitřní monology postav.

Kompozice:

• Román je rozdělen do tří částí.
• Děj je vyprávěn chronologicky, ale objevují se v něm i retrospektivní prvky (vzpomínky postav).

Jazyk a styl:

• Autor používá převážně spisovný jazyk, ale v dialozích se objevují i nespisovné výrazy.
• V textu se vyskytují řečnické otázky.
• Promluvy postav jsou realizovány formou přímé i nepřímé řeči.

Básnické prostředky v díle:

• Dysfemismy
• Epiteton (básnický přívlastek)
• Přirovnání
• Metonymie
• Hyperbola (nadsázka)

Časoprostor:

• Děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti v totalitní Americe.

Postavy:

• Guy Montag: Průměrný muž ve středním věku, který pracuje jako požárník. Zpočátku je součástí systému, ale postupně začne pochybovat o smyslu své práce a existence. Po setkání s Clarissou „prozře“ a rozhodne se postavit proti totalitní společnosti.
• Clarissa McClellanová: Mladá, zvídavá dívka, která je společností považována za podivínku, protože se zajímá o přírodu, počasí a mezilidské vztahy, nikoli o povrchní zábavu. Právě ona v Montagovi probudí pochybnosti.
• Kapitán Beatty: Montagův nadřízený, kapitán požárníků. Je velmi sečtělý a inteligentní, své znalosti však paradoxně získal z knih, které sám pálil. Pevně věří v totalitní režim a je jeho oddaným služebníkem.
• Faber: Bývalý profesor angličtiny na univerzitě. Je to ustrašený, ale moudrý muž, který nesouhlasí s režimem, ale bojí se proti němu otevřeně vystoupit. Stává se Montagovým mentorem a spojencem.

Děj:

První část: Guy Montag je požárník, jehož úkolem je pálit knihy. Žije zdánlivě spokojený život se svou manželkou Mildred. Jednoho dne cestou z práce potká mladou dívku Clarissu McClellanovou. Jejich rozhovory v něm probudí pochybnosti a změní mu pohled na svět. Každý další požár je pro Montaga těžší. Při jednom zásahu tajně ukradne knihu. Doma ji ukáže své ženě spolu s dalšími knihami, které tajně schovával. Mildred ho má za blázna a varuje ho před následky. Montag se rozhodne předstírat nemoc, aby nemusel do práce. Navštíví ho kapitán Beatty, který tuší, co se děje, a varuje ho.

Druhá část: Montag vyhledá bývalého profesora Fabera a přesvědčí ho, aby mu pomohl. Faber mu dá miniaturní sluchátko (odposlouchávač), aby mu mohl na dálku radit. Když se Montag vrátí domů, kde má jeho žena návštěvu, nevydrží to a začne jim číst z knihy poezie, čímž hosty vyděsí. Poté se vrací na požárnickou stanici, kde ho Beatty provokuje citáty z knih. Zanedlouho je ohlášen další požár. K Montagovu zděšení hasiči přijíždějí k jeho vlastnímu domu. Uvidí svou ženu Mildred, jak odchází s kufry. Beatty donutí Montaga, aby sám spálil svůj dům a knihy. Montag poslechne, ale poté obrátí plamenomet proti Beattymu a ostatním požárníkům a zabije je. Dává se na útěk a stává se hledanou osobou.

Třetí část: Montagovi se podaří uprchnout k Faberovi. Ten mu dá své oblečení, aby zmátl mechanického ohaře (robotického psa, který ho pronásleduje), a poradí mu, aby šel podél řeky a kolejí, kde se skrývá tábor uprchlíků. Montagovi se podaří uniknout a dostane se do tábora, kde se setkává se skupinou bývalých profesorů a intelektuálů. Každý z nich se naučil nazpaměť jednu knihu, aby ji tak uchoval pro budoucnost. Zatímco plánují, jak předat své vědomosti dalším generacím, vypukne válka a oni z dálky sledují, jak je jejich město zničeno bombardováním.

Doplňující informace:

Další rozbor zde

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post 451 stupňů Fahrenheita – rozbor díla first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Manon Lescaut

Autor: Vítězslav Nezval

Rozbor přidal(a): adelina0998

Další rozbor zde

Vítězslav Nezval

Život autora a autorův styl:

• český básník, dramatik, prozaik, překladatel
• narodil se na Moravě, vystudoval gymnázium, po propuštění z armády po dvou měsících začal studoval na právnické a poté filozofické fakultě (studium nedokončil)
• chvíli také pracoval jako dramaturg Osvobozeného divadla (V+W)
• vůdčí osobnost české avantgardy
• představitel poetismu
• přítel K. Teiga
• zakladatel Surrealistické skupiny
• plodný a mnohostranný autor s velkou fantazií
• píše se spontánní lehkostí
• optimistické ladění děl
• pověrčivý člověk (zajímal se o okultní vědy, věřil kartám, magii, předpověděl si datum vlastní smrti na Velikonoce 1958), ale i zastánce přísné vědy (zájem o fyziku, matematiku)
• ve 20. letech psal poetistické texty (báseň Abeceda, polytematická skladba Edison), byl součástí Devětsilu
• ve 30. letech psal surrealistické texty (sbírka Žena v množném čísle)
• v období okupace a války psal verše s vlasteneckými motivy – reaguje na atmosféru ohrožení českého národa (sbírka Matka naděje, dramatizace románu Manon Lescaut, román Valérie a týden divů)
• po válce, po roce 1948:
• ve službách komunistické ideologie (básnická skladba Stalin)
• aktivně se účastnil kulturního i politického života
• v tomto ohledu je kontroverzní osobností (tato doba byla jeho uměleckou i morální tragédií)
• angažoval se dokonce v politických procesech (na druhé straně se ale např. přimluvil za Seiferta, když měl s komunisty problémy v 50. letech) 
• básník velkých kontrastů životních i tvůrčích – vlastenec (věčně v něm žila moravská vesnice na Českomoravské vysočině, odkud pocházel), ale i kosmopolita (hodně cestoval, miloval Paříž, říkalo se o něm, že se na pařížském Montmartru cítí jako doma)

Literárně historický kontext:

• avantgardní umění je etapa ve vývoji moderního umění, které je poslední vývojovou fází novodobého umění (předcházející etapou ve vývoji umění byla moderna, která byla přechodným vývojovým stadiem mezi tradičním uměním 19. století)
• s modernou je avantgarda spojena antitradicionalismem a společenskou revoltou
• hlavní znaky avantgardy: 
• odmítání sociální nespravedlnosti (z toho plynoucí příklon k radikálním a extremistickým politickým hnutím – komunismus, anarchismus, fašismus)
• futurismus
• kolektivismus – skupiny, spolky, svazy a kluby (Devětsil 1920, Surrealistická skupina 1934)
• experimentování a hledání nových obsahů a forem
• poetismus je jediný avantgardní mezinárodně uznávaný umělecký směr českého původu, kterému dali název a programovou základnu v Praze v r. 1924 Karel Teige a Vítězslav Nezval
• inspirace hravostí dadaismu, vliv avantgardy a tvorby G. Apollinaira, užívá princip asociace a polytematičnost
• na rozdíl od proletářské poezie odmítá jakýkoliv ideologický záměr, chce být uměním hravým, veselým šťastným, proto klade důraz na fantazii a imaginaci (obrazotvornost)
• chce být jakýmsi způsobem života (modem vivendi), uměním žít a užívat si
• náměty hledá ve světě velkoměst, exotiky, lásky, jazzu
• surrealismus je ovlivněn francouzskou avantgardou
• využití principu asociace
• prolínání básnických obrazů
• volný proud vědomí v syrovém nezpracovaném stavu 
• důraz na podvědomé a subjektivní vnímání světa

Další autoři tohoto období: 

• proletářská poezie:
  • S. K. Neumann
  • Jiří Wolker (Těžká hodina)
• poetismus:
  • Karel Teige 
  • Jaroslav Seifert (Píseň o Viktorce)

Rozbor díla: Manon Lescaut 

Literární druh:

• drama ve verších

Literární žánr:

• tragédie

Jazyk:

• prolíná se próza s verši
• spisovný i nespisovný jazyk
• objevují se archaismy, historismy, metafory, metonymie, epanastrofy, epizeuxisy, anafory, hyperboly, řečnické otázky, větné ekvivalenty, odborné výrazy…
• oxymóron: „Manon je hříšná světice!“
• abbé = oslovení původně francouzských katolických kněží, užívané od poloviny 18. století hlavně pro mladší světské kněze bez dalších funkcí, kteří se často věnovali různým intelektuálním činnostem jako domácí učitelé, vědci, spisovatelé, básníci, hudebníci a podobně
• kniha se skládá se sedmi obrazů, které na sebe chronologicky navazují
• námětem je román francouzského spisovatele A. Prévosty
• text vznikl pro divadlo E. F. Buriana D34

Prostředí:

• Francie, 18. století

Postavy:

Manon Lescaut z Arrasu:

• 16letá krásná dívka, která na první pohled působí nevinně a roztomile
• ocitá se sama (zprvu bez dohledu rodičů, později rytíře des Grieux), a proto dychtivě podléhá nástrahám světa:

„Nepřijmout šperk je pošetilost

Proč neudělat muži tuto milost

když o ni doopravdy stojí

a nechce nechat ženu na pokoji?“

• odpovědnost za své činy raději přenechává druhým: 

„musíte si mě dobře hlídat,

ne, já se nechci s nikým vídat“

• láska je pro ni dostatečným důvodem k tomu, aby žila s rytířem, nepotřebuje ani svolení rodičů, ani uzavření manželské svátosti před Bohem:

„Mějte mě prostě rád

a buďme prostě svoji.“

• jde ve své toleranci dokonce ještě dál, když pošle rytíři milenku, aby ho utěšila v nepřítomnosti Manon a od svého milého žádá pouze „věrnost srdce“

Des Grieux:

• mladý šlechtic, rytíř maltánského řádu
• naivní, zbrklý
• původně se chtěl věnovat církevní dráze, protože pokládal duchovní stav za ušlechtilejší než rytířství, kvůli Manon, kterou nade vše miloval, se vzdal tohoto cíle
• jeho láska a věrnost nezná hranic, ačkoliv je si vědom, že věrností Manon si nemůže být nikdy jist (nazývá ji hříšnou a nevinnou zároveň)

Tiberge:

• sám se pokládá za přítele rytíře des Grieuxe, ale jeho vztah k rytíři spíš připomíná spíš žárlivé opatrovnictví než přátelství, nad Manon chce v podstatě zvítězit
• je přesvědčen, že jedná v zájmu rytíře des Grieuxe, ale nechce vědět, že milostný vztah nemůže řešit nikdo zvenčí
• po celou dobu se snažil zničit rytířův vztah s Manon, otevřeně říká, že Manon milovala rytíře věrnou láskou asi tak hodinu
• na rozdíl od rytíře des Grieuxe neuvažuje o jiném způsobu života a chce být sluha boží (trochu cynicky poznamenává, že není ani bohatý, ani hezký, ani zdravý, v dětství nikdy nesměl poznat, co je nuda)

pan Duval:

• prokurátor soudního dvora a velkostatkář
• velice zámožný a galantní k ženám, vydržování milenky patří k jeho životnímu stylu

syn pana Duvala:

• jaký otec, takový syn.

The post Manon Lescaut – rozbor díla first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Obraz Doriana Graye

Autor: Oscar Wilde

Přidal(a): lorakiwarnson

Oscar Wilde (*1854 – †1900)

• Oscar Wilde byl irský dramatik, prozaik, básník a esejista.
• Pobuřoval viktoriánskou společnost svými díly i extravagantním životním stylem.
• Byl klíčovým představitelem dekadence a hnutí estétů, které prosazovalo heslo „umění pro umění“.
• Podle něj byl jediným cílem života a umění honba za krásou a rozkoší.
• Za „přestupky proti mravnosti“ (homosexualitu) byl odsouzen na dva roky nucených prací, což zničilo jeho kariéru i zdraví.

Další díla:

• Jak je důležité míti Filipa
• Strašidlo cantervillské
• Šťastný princ a jiné pohádky

Literárně-historický kontext

Dekadence

• Dílo spadá do kontextu literární dekadence konce 19. století.
• Dekadence je umělecký směr, který se vyznačuje pocity marnosti, úpadku, přesycenosti a zklamání. Autoři se často obraceli k tématům smrti, erotiky, zla a mystiky.
• Autoři tohoto směru jsou často označováni jako „prokletí básníci“.

Další autoři:

• Edgar Allan Poe
• Paul Verlaine
• Arthur Conan Doyle

Rozbor díla: Obraz Doriana Graye

Základní charakteristika:

• Literární druh: Próza
• Literární žánr: Filozofický román s fantastickými a hororovými prvky

Téma a motivy:

• Témata: Vývoj osobnosti, vliv společnosti, morálka, narcismus, kult mládí a krásy, dualita duše a těla.
• Motivy: Obraz (portrét), smlouva s ďáblem, hřích, svědomí, krása, ošklivost, smrt, žití dle hesla „carpe diem“ (užívej dne).

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je kritika povrchní společnosti a myšlenka, že každý hřích a morální poklesek se člověku vrátí. Dílo zkoumá dualitu lidské povahy, vztah mezi krásou a morálkou, uměním a životem. Varuje před bezohledným hedonismem a ztrátou svědomí.

Vypravěč:

• Vypravěčem je autor, který používá er-formu (vyprávění ve 3. osobě).

Kompozice:

• Kompozice je chronologická s drobnými odbočkami do minulosti.
• Dílo je rozděleno na 20 kapitol.
• Na začátku je slavná předmluva, která vysvětluje autorův pohled na umění a estetiku formou aforismů.
• Na konci bývají v některých vydáních vysvětlivky cizích výrazů.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, bohatý, místy až archaický a poetický.
• Obsahuje dlouhé a detailní popisy přírody, interiérů a duševních stavů postav.
• Časté používání francouzských výrazů, které byly v té době považovány za moderní a elegantní.
• Dílo je filozoficky zaměřené, obsahuje mnoho aforismů, paradoxů a cynických poznámek, zejména v promluvách lorda Henryho.
• Využívá přímou a polopřímou řeč, dialogy a vnitřní monology.
• Kritika společnosti a cynismus jsou klíčovými prvky stylu.

Časoprostor:

• Děj se odehrává v Londýně na konci 19. století, v prostředí anglické aristokracie.

Postavy:

• Dorian Gray: Hlavní postava, neobyčejně krásný mladík. Z nevinného chlapce se pod vlivem lorda Henryho stane zvrácený a hříšný člověk. Zpočátku je miláčkem společnosti, postupně se z něj stává narcista, cynik a nakonec i vrah.
• Lord Henry „Harry“ Wotton: Aristokrat, filozof, bohém, cynik a manipulátor. Hlásá dekadentní ideály, odmítá morálku a ovlivňuje Doriana svými názory na život, krásu a rozkoš.
• Basil Hallward: Malíř, který je zaslepený Dorianovou krásou a považuje ho za svou múzu. Je to čestný a morální člověk, který představuje protiklad k lordu Henrymu. Zůstává nezkažený společností a je romantik.
• Sibyla Vaneová: Mladá, krásná a nadaná herečka, která se zamiluje do Doriana. Po hádce s ním, kdy ji zavrhne kvůli jejímu špatnému hereckému výkonu, spáchá sebevraždu. Její bratr James se ji později snaží pomstít.

Děj:

Malíř Basil Hallward nachází svou múzu v krásném, nezkaženém Dorianu Grayovi. Jednoho dne do ateliéru přijde Basilův přítel lord Henry Wotton a začne mladíka ovlivňovat svými dekadentními názory na společnost a život. Poté, co je obraz domalován, Dorian v záchvatu zoufalství nad pomíjivostí mládí vyřkne přání, aby obraz stárl místo něj a on si navždy zachoval svou krásu. Díky vlivu lorda Henryho se z Doriana stává miláček společnosti a oblíbenec všech večírků. Po návštěvě jednoho zapadlého divadla se zamiluje do krásné herečky Sibyly Vaneové. Ačkoliv pochází z chudé rodiny, Dorian ji žádá o ruku. Po jednom nezdařilém představení, kde Sibyla ztratí svůj talent, protože poznala skutečnou lásku, se s ní Dorian krutě rozejde. Sibyla následně spáchá sebevraždu. Na obraze se projeví první změna – krutý výraz v ústech. To Doriana znepokojí a obraz skryje na půdu. Začíná si bez zábran užívat života, oddává se hříchům, navštěvuje pochybná doupata, ale i cestuje a sbírá vzácné předměty. Zatímco ostatní stárnou, Dorian má stále svou mladou a krásnou tvář, a tak se začíná šuškat, že zaprodal duši ďáblu. Po letech ho jde navštívit Basil, který se před svým odjezdem do Paříže chce ujistit, že pomluvy jsou nepravdivé. Dorian ho odvádí na půdu a ukáže mu znetvořený obraz, který odráží jeho zkaženou duši. V záchvatu hněvu Basilovu kritiku neunese a malíře zabíjí. Poté nutí svého bývalého přítele, chemika Alana Campbella, aby se mrtvoly zbavil. Po nějaké době Doriana začne pronásledovat James Vane, bratr Sibyly, který se chce pomstít za smrt své sestry. Téměř ho zabije, ale Dorian se zachrání lstí, když poukáže na svou mladou tvář, která neodpovídá věku muže, jenž měl Sibylu znát před osmnácti lety. Dorian začíná mít halucinace, výčitky svědomí a paranoiu. Poté, co je James Vane omylem zastřelen na lovu, se Dorian rozhodne stát lepším člověkem. Chce začít tím, kde to vše začalo – zničit obraz, který je svědkem jeho hříchů. Probodne plátno dýkou, kterou zabil Basila. Tím se však kouzlo prolomí. Služebnictvo nachází na zdi nádherný portrét svého pána v celé jeho kráse a mládí, zatímco na zemi leží mrtvý, starý a šeredný muž s dýkou v srdci, kterého poznají jen podle prstenů.

Doplňující informace:

Další rozbor zde

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Obraz Doriana Graye – rozbor díla first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Povídky malostranské

Autor: Jan Neruda

Přidal(a): Ema Plachá

Jan Neruda (*1834 – †1891)

• Český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik.
• Pocházel z Malé Strany, kde prožil většinu života, což silně ovlivnilo jeho tvorbu. Bydlel v domě U Dvou slunců.
• Byl vůdčí osobností generace Májovců, která se hlásila k odkazu Karla Hynka Máchy a vydala almanach Máj.
• Působil jako novinář v Národních listech, přispíval také do časopisů Obrazy domova, Květy, Čas a společně s Vítězslavem Hálkem vydával časopis Lumír.
• Je považován za zakladatele a mistra českého fejetonu.
• Jeho díla se často vyznačují pesimismem a skepsí, které odrážejí jeho osobní životní zkušenosti a zklamání.
• Některá jeho díla nebyla za jeho života plně pochopena a oceněna, uznání dosáhl často až posmrtně.

Další díla:

• Hřbitovní kvítí – pesimistická básnická sbírka, autorova prvotina.
• Písně kosmické – básnická sbírka reagující na pokroky ve vědě a technice.
• Balady a romance – sbírka epických básní s biblickými, legendárními i soudobými náměty.
• Prosté motivy – intimní lyrická sbírka, bilancující autorův život.
• Zpěvy páteční – vlastenecká sbírka básní, vydaná posmrtně.

Literárně-historický kontext

Realismus / Májovci

• Jan Neruda tvořil ve 2. polovině 19. století. Patří k významným představitelům generace Májovců a je jedním ze zakladatelů českého realismu.
• Realismus se zaměřuje na objektivní a pravdivé zobrazení skutečnosti bez idealizace. Autoři často popisují každodenní život, sociální problémy a zaměřují se na postavy z různých společenských vrstev, včetně těch nejnižších.

Další autoři:

• Vítězslav Hálek
• Karolína Světlá
• Božena Němcová
• Honoré de Balzac (Francie)
• Gustave Flaubert (Francie)
• Charles Dickens (Anglie)
• Nikolaj Vasiljevič Gogol (Rusko)

Rozbor díla: Povídky malostranské

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Povídkový soubor (obsahuje 13 povídek)

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Kritické a zároveň nostalgické zobrazení každodenního života a svérázných obyvatel pražské Malé Strany v polovině 19. století.
• Motivy: Mezilidské vztahy, maloměšťáctví, pomluvy, přetvářka, závist, lidská osamělost, střet generací, sociální rozdíly, smrt, ale i soucit a solidarita.

Hlavní myšlenka:

• Dílo je detailní studií lidských charakterů a vztahů v uzavřeném mikrosvětě jedné městské čtvrti. Autor ukazuje, jak malicherné spory, předsudky a pomluvy mohou tragicky ovlivnit lidské osudy, ale zároveň s láskou a pochopením vykresluje jedinečnou atmosféru mizejícího světa.

Námět:

• Námět: Námětem je autorův rodný kraj – Malá Strana. Neruda čerpal z vlastních vzpomínek, pozorování a zážitků z dětství a mládí, které strávil v této pražské čtvrti.

Vypravěč:

• Vypravěč se v jednotlivých povídkách liší. Často se jedná o er-formu s vševědoucím vypravěčem, který s nadhledem a ironií komentuje dění.
• V některých povídkách (např. ‚Týden v tichém domě‘, ‚U tří lilií‘) se objevuje ich-forma, kde vypravěčem je mladý muž, který je zjevným autorovým alter egem.

Kompozice:

• Dílo je souborem 13 samostatných povídek.
• Kompozice je rámcová – jednotlivé příběhy jsou volně spojeny místem děje (Malá Strana) a dobou. Každá povídka má vlastní uzavřený děj a pointu.

Jazyk a styl:

• Neruda používá spisovný jazyk, který je velmi precizní a bohatý. Pro dosažení autentičnosti a charakterizaci postav ho obohacuje o prvky hovorové řeči, dobové pražské dialekty, archaismy a germanismy.
• Styl je realistický, založený na detailním popisu prostředí i postav. Autor mistrně pracuje s ironií, satirou a humorem, ale i s melancholickými a tragickými tóny.
• V textu se objevují dialogy, které věrně zachycují mluvu postav, a přímá řeč.

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace: *„Samá drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu…“*
• Přirovnání: *„Oči její byly žlutozelené jako u kočky.“*
• Dysfemismus: *„suchých hnátů“*
• Oxymóron: Název povídky *„Přivedla žebráka na mizinu“* je v podstatě oxymóron, protože žebrák už na mizině je.
• Archaismy: *almužna*
• Historismy: *plachetka*
• Hovorová slova: *žebračky*
• Obecná čeština: *kejchla*
• Citově zabarvená slova: *nudličky*

Časoprostor:

• Vydání: Kniha byla poprvé vydána v roce 1878.
• Prostor: Děj je pevně ukotven v konkrétním a detailně popsaném prostředí pražské Malé Strany – v jejích ulicích, domech, kostelích, hospodách a obchodech.
• Čas: Příběhy se odehrávají přibližně v první polovině 19. století, tedy v době autorova dětství a mládí, před velkými modernizačními změnami.

Postavy:

• pan Vojtíšek: (z povídky ‚Přivedla žebráka na mizinu‘) Starý, skromný a všemi oblíbený žebrák, který se stane obětí zlé pomluvy. Je ztělesněním poctivosti a dobroty, jeho osud ukazuje krutost lidské společnosti.
• baba Miliónová: (z povídky ‚Přivedla žebráka na mizinu‘) Zlá a závistivá žebračka. Když ji pan Vojtíšek odmítne, ze msty o něm rozšíří lež, že je ve skutečnosti bohatý, a tím způsobí jeho zkázu.
• Doktor Grünberger: (z povídky ‚Doktor Kazisvět‘) Lékař, který je považován za podivína a „kazisvěta“, protože se straní společnosti a neprojevuje zájem o pacienty. Shodou okolností však zachrání život radnímu Schepelerovi, kterého ostatní považovali za mrtvého, čímž prokáže své schopnosti.
• pan Vorel: (z povídky ‚Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku‘) Krupař, který se přistěhuje na Malou Stranu a snaží se zapadnout. Jeho snaha je marná, místní komunita ho nepřijme kvůli banální záměně a nedorozumění, což ho dovede k finančnímu i osobnímu krachu.

Děj:

Dílo nemá souvislý děj, jedná se o soubor třinácti samostatných příběhů, které tvoří mozaiku života na Malé Straně. Každá povídka se zaměřuje na jinou postavu, událost nebo charakteristický rys malostranského života.

Například v povídce ‚Přivedla žebráka na mizinu‘ sledujeme osud pana Vojtíška, oblíbeného žebráka. Jeho poklidný život zničí zákeřná pomluva od žebračky ‚baby miliónové‘, která o něm rozšíří, že je tajný boháč. Lidé jí uvěří, přestanou mu dávat almužnu a on, opuštěný a zrazený, umírá zimou a hladem.

V povídce ‚Doktor Kazisvět‘ je zase hlavním hrdinou podivínský doktor Grünberger, který náhodou zachrání domněle mrtvého radního a proti své vůli se stane slavným. V povídce ‚Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku‘ je popsán tragikomický příběh přistěhovalce, kterého malostranská komunita nikdy nepřijme mezi sebe kvůli malichernosti.

Tyto a další příběhy vykreslují uzavřený, neměnný svět se svými pevnými pravidly, kde jedinec jen těžko obstojí proti síle kolektivu a veřejného mínění.

Inspirace a adaptace:

• Hlavní inspirací pro Povídky malostranské byly autorovy vlastní vzpomínky na dětství a mládí prožité na Malé Straně. Neruda byl vynikající pozorovatel a dokázal s neobyčejnou přesností a psychologickou hloubkou zachytit charaktery lidí, které znal, a atmosféru míst, která denně potkával.

Doplňující informace:

Další rozbor zde

Přivedla žebráka na mizinu

Zasazení výňatku do kontextu díla:

Výňatek je třetí v pořadí souboru všech třinácti povídek.

Vyprávěcí způsoby:

Objevuje se zde přímá řeč.

Typy promluv:

Dialog.

Slova spisovná:

neutrální – den

hovorová – žebračky

knižní – není v textu

archaismy – almužna

historismy – plachetka

neologismy – není v textu

přechodníky – není v textu

citoslovce – Br!

termíny – není v textu

Slova nespisovná:

obecná čeština – kejchla

citově zabarvená slova – nudličky

nářeční – není v textu

slang – není v textu

argot –není v textu

vulgarismy – není v textu

Autor tato slova využil k přesnějšímu zachycení života na Malé Straně a řekla bych, že sám spoustu těchto slov používal, že se tak v jeho době mluvilo.

Tropy a jejich funkce ve výňatku:

metafora – není v textu

metonymie – není v textu

epiteton – není v textu

hyperbola –není v textu

eufemismus – není v textu

synekdocha – není v textu

ironie – není v textu

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:

Byl překrásný den červnový. Pan Vojtíšek vyšel z kostela Sv. Mikuláše, posadit si čepici na hlavu, co ochranu proti sálajícímu slunci, a šel pomalu přes nynější Štěpánské náměstí. U sochy svaté Trojice se zastavil a usedl na schod. Kašna za ním zvučně šplouchala, slunce hřálo, bylo tak příjemno! Patrně obědval dnes někde, kde stolovali až po dvanácté.

Sotva si byl usedl, zvedla se jedna ze žebraček od dveří mikulášského kostela a šla tímtéž směrem. Té říkali „baba miliónová“. Jiné žebračky slibovaly, že pánbůh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do „miliónů a miliónů“; proto také paní oficiálka Hermannová, která chodila ke všem licitacím po Praze, dávala almužnu jí jediné. Miliónová šla rovně kdy chtěla a kulhala kdy chtěla. Teď šla rovně a přímo k panu Vojtíškovi u sochy. Plátěné suknice se jí kolem suchých hnátů plandaly skoro bez zašustění, do čela silně stažená modrá plachetka kývala se nahoru dolů. Její obličej byl mně vždy děsně protivný. Samá drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu a ústům. Oči její byly žlutozelené jako u kočky.

Přistoupila až poblíž pana Vojtíška. „Pochválen buď pán Ježíš Kristus,“ zašpoulila ústa.

Pan Vojtíšek kývnul na znamení, že souhlasí.

Miliónová usedla na druhý konec schodu a kejchla. „Br!“ podotkla, „já nemám slunce ráda, když na mne svítí, musím kejchat.

Pan Vojtíšek nic.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Povídky malostranské – rozbor díla first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Edison

Autor: Vítězslav Nezval

Rozbor přidal(a): Štěpán Novák

Další rozbory: Rozbor-dila.cz

Kontext autorovy tvorby:

• Vítězslav Nezval byl český básník, spisovatel a překladatel. Považuje se za zakladatele poetismu.
• Byl členem Devětsilu společně s Teigem roku 1922, v té době taky vzniká poetismus.
• Působil v redakci Masarykova slovníku naučného, poté se věnoval pouze spisovatelství.
• Často cestoval do zahraničí, zejména Francie, a seznámil se zde se surrealisty jako André Breton.
• Ve 30.letech se účastnil protifašistického hnutí.

Díla:

• Pantomima, Absolutní hrobař

Literárně a obecně kulturní kontext:

• Poetismus – Avantgarda měla tří hlavní fáze: proletářské umění, surrealismus a právě poetismus. Jediný avantgardní mezinárodně uznávaný umělecký směr českého původu. Vytvořen roku 1924. Velká inspirace dadaismem. Tvůrčí metodou je hra, řada volných asociací. Exotické motivy, cestování, lidová zábava. Snaha být zcela apolitický.
• Autoři:
  • František Halas – Naše paní Božena Němcová, Staré ženy
  • Jaroslav Seifert – Maminka, Vějíř Boženy Němcové, Kamenný most

Rozbor díla: Edison

Literární druh a žánr:

• Druh – lyriko – epická
• Žánr – báseň

Téma a motiv:

• Báseň je poetistická za užití Apollainerovského pásma, což je zcela zjevné i ve výchozí ukázce, motiv kontrastu (pozitivní a negativní myšlenky, zmínění pokroku skrze vynálezy) a náhodné vzpomínky a pocity autora, téma: život Edisona-skrytě pasáže (např. že zachránil dítě před jedoucím vlakem)-nutnost znát velmi dobře Edisonův život, vyzdvihování individualit (Newton, Nero, Edison…) oproti mladé avantgardě (tvořila kolektivisticky a individuum potlačovala), zpočátku popis noční cesty Prahou-mnoho poetistických motivů-herny, bary, tanečnice a oslava práce.

Kompozice:

• Báseň se skládá z 5 zpěvů, dále dělení do slok psaných volným veršem (jen někdy se dá vypočítat tempo-klesavá trochej), sdružený rým (AABB); není užita interpunkce (typické pro avantgardu)

Vypravěč:

• Pokud mluvíme o básni, jedná se o lyrický subjekt, který se zde konkrétně ocitá v ději v první osobě

Vyprávěcí způsoby:

• Převládá ich-forma, místy např. při popisu Edisona er-forma; neužita interpunkce

Veršová výstavba

• Volný verš, který se však rýmuje a je velice rytmický; v určitých částech se dá mluvit o trocheji; autor používá sdružený rým

Jazykové prostředky a jejich funkce v díle:

• nejvýraznějším prvkem díla je anafora, autor je většinou kombinuje s výčtem nějakých vlastností nebo užije jedno slovo, kterému v dalších verších dává určité přívlastky a rozvíjí ho-konkrétně v úryvku má tuto funkci „jako“ a „malá“; metoda asociací-Apol. Pásmo-skáče v časoprostoru; kontrasty „kalifornské lupiče a noční vrahy“ X „pohleďte jak tisíc lidí klidně žije“; „svět si hraje“-metonymie; vlahé slunce=metafora

Postavy:

• vypravěč – „hazardní hráč“ ; Edison ; tulák, kterého potkává

Časoprostor:

• Autor v díle hodně skáče v času i prostoru, nicméně dílo se vztahuje k jeho době (20. století); zmiňuje velké množství zeměpisných názvů a časových období

The post Edison – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.