Kniha: Babička
Autor: Božena Němcová
Přidal: TerkaCZ
Božena Němcová
- Božena Němcová (1820–1862), vlastním jménem Barbora Panklová, patří k nejvýznamnějším českým spisovatelkám 19. století.
- Narodila se ve Vídni, dětství prožila v Ratibořicích, které se staly důležitou inspirací pro její pozdější tvorbu.
- Vdala se za Josefa Němce, ale manželství nebylo šťastné a rodina často žila ve finanční tísni.
- Vedle prózy sbírala lidovou slovesnost, pohádky a pověsti a věnovala se také národopisným textům.
- Babičku psala v osobně velmi těžkém období, kdy trpěla chudobou i bolestí po smrti syna Hynka.
Další díla
- Divá Bára
- Karla
- V zámku a v podzámčí
- Pohorská vesnice
- Národní báchorky a pověsti
- Slovenské pohádky a pověsti
Literárně-historický kontext
Česká literatura 19. století, národní obrození a realismus
- Dílo vzniklo v době doznívajícího národního obrození a zároveň už směřuje k českému realismu.
- V textu se spojuje realistické zachycení každodenního života na venkově s idealizací postav, vztahů a přírody.
- Na Babičce jsou patrné také prvky biedermeieru, zejména důraz na rodinu, domov, klid, řád a mravní hodnoty.
- K současníkům Boženy Němcové patřili Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben nebo Karel Hynek Mácha.
- Dílo je jedním ze základních textů české literatury a bývá chápáno jako obraz ideálního venkovského světa i jako osobní vzpomínka autorky na dětství.
Další autoři
- Karel Jaromír Erben – Kytice
- Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra
- Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák
- Karel Hynek Mácha – Máj
Rozbor díla Babička
Základní charakteristika
- Literární druh epika
- Literární forma próza
- Literární žánr rozsáhlá povídka / venkovská próza s prvky kroniky a idylického obrazu života
- Rok vydání 1855
Téma a motivy
- Život na českém venkově, rodina, tradice, vztah člověka k přírodě a domovu.
- Moudrost, laskavost a mravní autorita staré venkovské ženy.
- Dětství a vzpomínka na harmonický svět, který působí jako protiváha bolesti skutečného života.
- Vedlejší motivy tvoří příběhy Viktorky, Hortensie, Kristly a Jakuba Míly.
Hlavní myšlenka
- Dílo oslavuje dobro, pracovitost, skromnost, víru, úctu k tradici a lidskou vzájemnost.
- Ukazuje ideál harmonického života v souladu s přírodou, rodinou a základními morálními hodnotami.
- Zároveň naznačuje, že lidský život je pomíjivý a že skutečná hodnota člověka se projeví v tom, co po sobě zanechá v ostatních lidech.
Vypravěč
- Er-forma, tedy vypravěč ve 3. osobě.
- Vypravěč vystupuje klidně, přehledně a místy citově zabarveně.
- Na začátku i v některých pasážích je patrné, že jde o vzpomínkově laděné vyprávění spojené s osobní zkušeností autorky.
Kompozice
- Dílo má převážně chronologickou kompozici.
- Je rámcované: úvod působí jako vzpomínka na babičku a závěr směřuje k jejímu stárnutí, smrti a pohřbu.
- Vedle hlavní linie se objevují epizodické příběhy dalších postav, zejména Viktorky, Hortensie a Kristly s Mílou.
- Důležitou roli hraje cyklické plynutí času podle ročních období, svátků, obyčejů a prací na venkově.
Jazyk a styl
- Jazyková rovina Jazyk je převážně spisovný, ale často stylizovaný podle starší češtiny a místy se přibližuje lidové řeči.
- Archaismy a historismy V textu se objevují starší výrazy a dobové pojmenování reálií, což posiluje věrohodnost prostředí.
- Přímá řeč Časté dialogy oživují vyprávění a pomáhají charakterizovat postavy.
- Popisnost Významnou složkou textu jsou lyrizované popisy přírody, domu, zvyků i každodenních činností.
- Umělecké prostředky Objevují se přirovnání, personifikace, citově zabarvená slova i obrazná pojmenování.
- Styl Styl je klidný, vyprávěcí a místy až idylický, ale v některých epizodách přechází do tragického tónu.
Časoprostor
- Místo děje Staré bělidlo a jeho okolí, Ratibořické údolí, zámek, mlýn, myslivna a venkovská krajina.
- Čas děje První polovina 19. století, přibližně 20.–30. léta 19. století.
- Prostředí České venkovské prostředí spojené s rytmem přírody, svátků a tradičního života.
Postavy
- Babička Ústřední postava díla. Moudrá, laskavá, pracovitá, skromná, zbožná a zkušená žena. Je morální autoritou pro rodinu i celé okolí. Žije v souladu s přírodou, lidmi i tradicí.
- Barunka Nejstarší vnučka, nejrozumnější z dětí, citově nejbližší babičce. Je v ní patrný autobiografický obraz mladé Boženy Němcové.
- Jan a Vilém Barunčini bratři. Jsou živější, zlobivější, ale babičku mají velmi rádi a přijímají její výchovu.
- Adélka Nejmladší dítě, zvídavá a citlivá.
- Terezka Prošková Babiččina dcera, matka dětí, hospodyně na Starém bělidle.
- Jan Prošek Terezčin manžel, otec dětí.
- Paní kněžna Šlechtična ze zámku, laskavá a vlídná žena, která si babičky váží.
- Hortensie Schovanka kněžny, jemná a citlivá dívka, jejíž osud babička ovlivní.
- Viktorka Tragická postava romantičtějšího rázu. Zklamaná láskou zešílí, žije osaměle u splavu a její příběh vytváří kontrast k harmonii hlavní dějové linie.
- Kristla a Jakub Míla Prostí venkovští lidé, jejichž osud se díky babičce šťastně vyvine.
- Pan Beyer Myslivec, přítel rodiny a výrazná vedlejší postava.
Děj
Úvod: Vypravěčka vzpomíná na svou babičku a uvádí čtenáře do světa Starého bělidla, kam má stará žena přijet za rodinou své dcery Terezky.
Příjezd babičky: Babička přichází na Staré bělidlo mezi dceru, zetě a čtyři vnoučata – Barunku, Jana, Viléma a Adélku. Děti si ji rychle zamilují a babička se stává přirozeným středem domácnosti.
Každodenní život: Babička se stará o chod domu, pomáhá v hospodářství, vychovává děti a učí je pracovitosti, víře, pokoře i vztahu k rodné zemi. Chodí s nimi na procházky, vypráví jim příběhy, seznamuje je s přírodou a lidovými zvyky.
Setkání s vrchností: Při jedné z procházek se babička s dětmi setká s paní kněžnou a její schovankou Hortensií. Mezi oběma světy nevzniká konflikt, naopak se ukazuje vzájemná úcta a lidské porozumění.
Vedlejší příběhy: Do hlavní linie vstupují osudy dalších postav. Tragický je příběh Viktorky, která po nešťastné lásce zešílí a žije osaměle u splavu. Naopak šťastněji se vyvíjí osud Kristly a Jakuba Míly i příběh Hortensie.
Proměna času: Kniha zachycuje střídání ročních období, svátků, zvyků a venkovských prací. Děti postupně dospívají a odcházejí do školy, babička pomalu stárne a slábne.
Závěr: Babička cítí blížící se smrt, uspořádá své věci, rozloučí se s blízkými a tiše umírá. Její pohřeb se stává velkou událostí pro celé údolí a paní kněžna nad jejím životem pronese památnou větu: „Šťastná to žena!“
Okolnosti vzniku díla
- Dílo vznikalo v době osobní i materiální krize autorky.
- Božena Němcová v něm hledala útěchu ve vzpomínkách na dětství a na svou babičku Magdalenu Novotnou, která se stala předobrazem hlavní postavy.
- Babička proto není jen realistickým obrazem venkova, ale i citově stylizovanou vzpomínkou a osobní obranou proti bolesti skutečnosti.
Inspirace a adaptace
- Předlohou titulní postavy byla skutečná babička Boženy Němcové Magdalena Novotná.
- Dílo bylo mnohokrát ilustrováno a opakovaně filmově i televizně zpracováno.
- Patří k nejvydávanějším a nejznámějším knihám české literatury.
Zajímavosti
- Babička bývá označována za jedno ze základních děl české prózy.
- Text kombinuje realismus s idealizací, takže bývá řazen na pomezí realismu, romantických prvků a biedermeieru.
- Slavná závěrečná věta paní kněžny „Šťastná to žena!“ patří k nejznámějším větám české literatury.
Úryvek z díla
„Třetí den ráno, když se pohřební průvod, záležející z velikého množství lidstva, neboť každý, kdo babičku znal, chtěl ji doprovodit ke hrobu, ubíral okolo zámku, rozhrnula bílá ruka těžké záclony u okna a paní kněžna se mezi nimi objevila. Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc zašeptala: „Šťastná to žena!“
Citovaná literatura
- NĚMCOVÁ, Božena. Babička. Praha: Městská knihovna v Praze, 2012. Verze 1.1.
- Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
Doplňující informace
Úryvek pochází ze závěru knihy, kde je završena hlavní významová linie díla: babička odchází ze světa jako člověk, který po sobě zanechal dobro, úctu a lásku druhých.
