Kniha: Manon Lescaut
Autor: Vítězslav Nezval
Rozbor přidal(a): adelina0998
Další rozbor zde
Vítězslav Nezval
Život autora a autorův styl:
- český básník, dramatik, prozaik, překladatel
- narodil se na Moravě, vystudoval gymnázium, po propuštění z armády po dvou měsících začal studoval na právnické a poté filozofické fakultě (studium nedokončil)
- chvíli také pracoval jako dramaturg Osvobozeného divadla (V+W)
- vůdčí osobnost české avantgardy
- představitel poetismu
- přítel K. Teiga
- zakladatel Surrealistické skupiny
- plodný a mnohostranný autor s velkou fantazií
- píše se spontánní lehkostí
- optimistické ladění děl
- pověrčivý člověk (zajímal se o okultní vědy, věřil kartám, magii, předpověděl si datum vlastní smrti na Velikonoce 1958), ale i zastánce přísné vědy (zájem o fyziku, matematiku)
- ve 20. letech psal poetistické texty (báseň Abeceda, polytematická skladba Edison), byl součástí Devětsilu
- ve 30. letech psal surrealistické texty (sbírka Žena v množném čísle)
- v období okupace a války psal verše s vlasteneckými motivy – reaguje na atmosféru ohrožení českého národa (sbírka Matka naděje, dramatizace románu Manon Lescaut, román Valérie a týden divů)
- po válce, po roce 1948:
- ve službách komunistické ideologie (básnická skladba Stalin)
- aktivně se účastnil kulturního i politického života
- v tomto ohledu je kontroverzní osobností (tato doba byla jeho uměleckou i morální tragédií)
- angažoval se dokonce v politických procesech (na druhé straně se ale např. přimluvil za Seiferta, když měl s komunisty problémy v 50. letech)
- básník velkých kontrastů životních i tvůrčích – vlastenec (věčně v něm žila moravská vesnice na Českomoravské vysočině, odkud pocházel), ale i kosmopolita (hodně cestoval, miloval Paříž, říkalo se o něm, že se na pařížském Montmartru cítí jako doma)
Literárně historický kontext:
- avantgardní umění je etapa ve vývoji moderního umění, které je poslední vývojovou fází novodobého umění (předcházející etapou ve vývoji umění byla moderna, která byla přechodným vývojovým stadiem mezi tradičním uměním 19. století)
- s modernou je avantgarda spojena antitradicionalismem a společenskou revoltou
- hlavní znaky avantgardy:
- odmítání sociální nespravedlnosti (z toho plynoucí příklon k radikálním a extremistickým politickým hnutím – komunismus, anarchismus, fašismus)
- futurismus
- kolektivismus – skupiny, spolky, svazy a kluby (Devětsil 1920, Surrealistická skupina 1934)
- experimentování a hledání nových obsahů a forem
- poetismus je jediný avantgardní mezinárodně uznávaný umělecký směr českého původu, kterému dali název a programovou základnu v Praze v r. 1924 Karel Teige a Vítězslav Nezval
- inspirace hravostí dadaismu, vliv avantgardy a tvorby G. Apollinaira, užívá princip asociace a polytematičnost
- na rozdíl od proletářské poezie odmítá jakýkoliv ideologický záměr, chce být uměním hravým, veselým šťastným, proto klade důraz na fantazii a imaginaci (obrazotvornost)
- chce být jakýmsi způsobem života (modem vivendi), uměním žít a užívat si
- náměty hledá ve světě velkoměst, exotiky, lásky, jazzu
- surrealismus je ovlivněn francouzskou avantgardou
- využití principu asociace
- prolínání básnických obrazů
- volný proud vědomí v syrovém nezpracovaném stavu
- důraz na podvědomé a subjektivní vnímání světa
Další autoři tohoto období:
- proletářská poezie:
- S. K. Neumann
- Jiří Wolker (Těžká hodina)
- poetismus:
- Karel Teige
- Jaroslav Seifert (Píseň o Viktorce)
Rozbor díla: Manon Lescaut
Literární druh:
- drama ve verších
Literární žánr:
Jazyk:
- prolíná se próza s verši
- spisovný i nespisovný jazyk
- objevují se archaismy, historismy, metafory, metonymie, epanastrofy, epizeuxisy, anafory, hyperboly, řečnické otázky, větné ekvivalenty, odborné výrazy…
- oxymóron: „Manon je hříšná světice!“
- abbé = oslovení původně francouzských katolických kněží, užívané od poloviny 18. století hlavně pro mladší světské kněze bez dalších funkcí, kteří se často věnovali různým intelektuálním činnostem jako domácí učitelé, vědci, spisovatelé, básníci, hudebníci a podobně
- kniha se skládá se sedmi obrazů, které na sebe chronologicky navazují
- námětem je román francouzského spisovatele A. Prévosty
- text vznikl pro divadlo E. F. Buriana D34
Prostředí:
- Francie, 18. století
Postavy:
Manon Lescaut z Arrasu:
- 16letá krásná dívka, která na první pohled působí nevinně a roztomile
- ocitá se sama (zprvu bez dohledu rodičů, později rytíře des Grieux), a proto dychtivě podléhá nástrahám světa:
„Nepřijmout šperk je pošetilost
Proč neudělat muži tuto milost
když o ni doopravdy stojí
a nechce nechat ženu na pokoji?“
- odpovědnost za své činy raději přenechává druhým:
„musíte si mě dobře hlídat,
ne, já se nechci s nikým vídat“
- láska je pro ni dostatečným důvodem k tomu, aby žila s rytířem, nepotřebuje ani svolení rodičů, ani uzavření manželské svátosti před Bohem:
„Mějte mě prostě rád
a buďme prostě svoji.“
- jde ve své toleranci dokonce ještě dál, když pošle rytíři milenku, aby ho utěšila v nepřítomnosti Manon a od svého milého žádá pouze „věrnost srdce“
Des Grieux:
- mladý šlechtic, rytíř maltánského řádu
- naivní, zbrklý
- původně se chtěl věnovat církevní dráze, protože pokládal duchovní stav za ušlechtilejší než rytířství, kvůli Manon, kterou nade vše miloval, se vzdal tohoto cíle
- jeho láska a věrnost nezná hranic, ačkoliv je si vědom, že věrností Manon si nemůže být nikdy jist (nazývá ji hříšnou a nevinnou zároveň)
Tiberge:
- sám se pokládá za přítele rytíře des Grieuxe, ale jeho vztah k rytíři spíš připomíná spíš žárlivé opatrovnictví než přátelství, nad Manon chce v podstatě zvítězit
- je přesvědčen, že jedná v zájmu rytíře des Grieuxe, ale nechce vědět, že milostný vztah nemůže řešit nikdo zvenčí
- po celou dobu se snažil zničit rytířův vztah s Manon, otevřeně říká, že Manon milovala rytíře věrnou láskou asi tak hodinu
- na rozdíl od rytíře des Grieuxe neuvažuje o jiném způsobu života a chce být sluha boží (trochu cynicky poznamenává, že není ani bohatý, ani hezký, ani zdravý, v dětství nikdy nesměl poznat, co je nuda)
pan Duval:
- prokurátor soudního dvora a velkostatkář
- velice zámožný a galantní k ženám, vydržování milenky patří k jeho životnímu stylu
syn pana Duvala:
- jaký otec, takový syn.
