Kniha: Petr a Lucie
Autor: Romain Roland
Rozbor přidal(a): Šár
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Něco o díle:
- Protiválečná novela (obžaloba nesmyslnosti války)
- Shakespearovský motiv tragické lásky mladých lidí
- Kompozice budována na kontrastu. Válkou rozvrácený svět morálního úpadku x humanistický ideál čistého milostného citu (hrůza války x láska)
- Platonická láska x předtucha smrti (život x smrt)
- Úvahové pasáže, rétorické prvky, lyrické prvky
- Dějiště – válečná Paříž, od ledna do března 1918
- Tragický závěr – společná smrt pod troskami chrámu při náletu
O autorovi:
Romain Rolland (1866 – 1944)
- Francouzský dramatik, prozaik a publicista
- Držitel Nobelovy ceny za literaturu
- Pocházel z vážené notářské rodiny
- Získal rozsáhlé humanistické vzdělání
- Zajímal se i o dějiny divadla a umění
- Přednášel dějiny hudby na Sorbonně
- Představite důsledného pacifismu a humanismu
- Své humanistické myšlení veřejně projevoval ve vztahu k významným historickým událostem
- Bojoval proti fašismu
- V roce 1938 – se snažil zabránit rozbití ČSR – protestoval proti Mnichovu
Napsal životopisy: Život Beethovenův, Život Michelangelův, Život Tolstého
Další díla:
- Napsal životopisy: Život Beethovenův, Život Michelangelův, Život Tolstého
- Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije, Okouzlená duše
Děj:
– celý děj knihy se odehrává od středy 30. ledna do Vělikého pátku 29. března 1918, v Paříži, za 1. světové války
– Petra za 6 měsíců čeká vojna
– Petr popové uviděl Lucii v metru, kde se ze strachu chytli za ruku, protože právě nedaleko od nich dopadali střely
– Petrovo otec byl soudce
– jeho bratr Filip byl o šest let starší, ten však už dávno na vojnu odešel
– Petrova matka byla křesťanka
– jeho otec vždy dělal to, co se slušelo pro stát
– rodiče by se za Petra styděli, kdyby Petr říkal to ,co si doopravdy myslí
– měl spousty otázek, bál se je ale vyslovit
– Filip od té doby, co odešel dobrovolně na vojnu, se velice změnil
– ztratil své iluze a snažil se je vymanit i z Petra
– Petr svého bratra miloval, a proto velmi trpěl, když se Filip vracel na návštěvy domů s novým charakterem
– mladí lidé nikomu nevěřili
– svěřovat se totiž někomu se svými myšlenkami se tehdy nevyplácelo
– a proto se hoši z opatrnosti nesvěřovali ani jeden druhému
– Petr k sobě nemohl najít k vůli válce důvěrného přítele
– podruhé Petr Lucii spatřil v institutu s knihami-> držela skycák
– oba se začervenali při pohledu na toho druhého, Lucie však hned odešla
– Lucie je chudá dívka, která si vydělává tím, že kreslí skyci známých obrazů
– bydlela pouze s matkou, která pracovala v továrně na výrobu zbraní
– Petr se přes to nemohl přenést, že L. matka v podstatě pomáhá při zabíjení ve válce
– Lucce to však stejně jako její matce bylo jedno, brala to jako práci, ne jako nápomoc vojákum…jinak by se neuživily
– Petr se s Lucií krapet více sblížil a začal s ní ¨chodit na pochůzky do obchodů, kde si objednávali kupci její obrazy
– Lucie mu toho zatím o sobě příliš nepoví
– ne vždy jsou její pochůzky úspěšné, často se vracela s prázdnými rukami
– proto se však Petr rozhodl, že by chtěl od L. namalovat autoportrét, aby si nějaké peníze vydělala
– P. tedy má dorazit ve středu kolem 14. hodiny odpolední k L. domů, kde ho nakreslí
– u ní doma si povídali a přemýšleli při jejím kreslení o krátkosti života a krutosti války
– zde Petr poznal, jaký je L. charakter: – byla vždy bezstarostná, usměvavá dívka, která nerada snila, žila realitou, brala život takový, jaký je, smířena s válkou, stále optimistka
– a zde i Lucie poznala lépe P. charakter: – byl to mladík vroucně milující, horlivý, snivý, pochmurný, vášnivý, viděl spíše katastrofická scénář války
– P. s L. měli tedy opravdu málo společného, ovšem, pojilo je jedno, ani jeden nechtěl vidět budoucnost
– poté, co se Filip opět stavil doma na návštěvu, už ho P. neobdivoval jako dřív
– byl myšlenkami jinde
– Filip mu byl tedy lhostejný a povýšeného bratra to štvalo, a tak se snažil P. rozmluvit, ovšem ale marně
– F. následně potkal P. a L. jak se prochází a drží za ruce
– v tu chvíli si i on vzpomněl na svůj tehdejší život a ze srdce jim to v duchu přál
– opět se z něj stal ten starý F, kterého si P. pamatovával, a kterému P mohl opět věřit
– jejich přátelství tím bylo znovu obnoveno
– ve chvíli, kdy byl vyhlášen poplach nad Paříží před nálety, se P. L. zeptal, kdy bude jejím(kdy se vezmou)
– L. odpověděla, že o Velikonocích
– krátce před Velikonocemi se sešlo pět starých přátel, stejného věku (včetně Petra), aby debatovali o válce
– jeho přátelé ovšem na něm poznali, že je zamilovaný
– asi týden před Velikonocemi si P. vyšel s L. do kostela
– těsně před tím, než do něj vešli, Lucie zahlédla malou, rusovlasou holčičku
– v kostele se usadili a mlčky na sebe hleděli
– v duchu se jeden druhému oddali
– v tu chvíli za oknem znova zahlédla tu rusovlasou holčičku, která na ně zběsile mávala
– tehdy L. došlo, že nemává, ale že je chtěla chránit a varovat před katastrofou
– vzhlédla na místo, kam holčička ukazovala, na zeď kostela
– v ten okamžik se zeď sesula dolů na P. a L.
– oba společně zemřeli pod sutinami pilíře
- část
Zasazení do výňatku díla:
- literární forma: kapitola
- úvod, střed, závěr románu
Téma a motiv:
- téma: milostný život za 1.světové války, kontrast války a citu
- hlavní myšlenka: zoufalý protest proti válce, proti zbytečným ztrátám životů nevinných lidí, odsouzení, nesmyslnost války, ničí lidské životy
- motiv: láska, cit, válka, chudoba, strach
Časoprostor:
- čas: Ledna 1918 – 29. Března 1918
- prostor: válečná Paříž
Kompoziční výstavba:
kompozice: chronologický postup – děj plyne za sebou, jednotlivé události příběhu jsou uváděny od
nejstarších po nejmladší
- úryvek se bude skládat buď z: díly – kapitoly – odstavce
Literární druh: próza, epika – dílo, které má děj; popisuje skutečnost
Literární žánr: novela (protiválečná)
- část
Vypravěč/ lyrický subjekt:
- vypravěč:
- forma: er – forma, psánou prozaickou formou
druh vypravěče: vševědoucí vypravěč – vystupuje v er-formě, rozebírá a sleduje jednání všech postav, stojí „nad“ příběhem
Postavy:
- hlavní p.: Petr a Lucie
- vedlejší p.: Filip, Jakub Sée, Antonín Naudé, Bernard Saisset a Claude Puget (přátelé Petra)
- epizodické p.:
- fiktivní.:
- kladné p.: Petr a Lucie
- neutrální p.: Filip, Jakub Sée, Antonín Naudé, Bernard Saisset a Claude Puget
- záporné p.:
- charakteristika postav
*Petr Aubier
– mladík vroucně milující, horlivý, snivý, pochmurný, vášnivý, viděl spíše katastrofická scénář války
-18-ti letý student z lepší rodiny, syn váženého pařížského soudce
– zastává protiválečný postoj, nechápe smysl války
– vkládá všechny naděje do vztahu s Lucií, má sklon idealizovat svět
– vliv nábožensky založené matky
*Lucie
– bezstarostná, usměvavá dívka, která nerada snila, žila realitou, brala život takový, jaký je, smířena s válkou, stále optimistka
– žije jenom s matkou, která pracuje v továrně na výbušniny
– nedostupná malířka, citlivá, něžná, prostá dívka
– má trochu jiný pohled na svět, od malička se musela živit sama
– jejím smyslem života je láska
Vyprávěcí způsoby: přímá řeč/ polopřímá řeč/ nevlastní přímá řeč/ nepřímá reč
Typy promluv: monolog/dialog/ pásmo vypravěče
- část
Jazykové prostředky a jejich funkce výňatku: (drama a próza)
- slova spisovná: spisovný jazyk
- častá přímá řeč (Lucie s Petrem vedou hodně dialogů)
- řečnické otázky: „Zítřek? Zítřek je mrtev.“
- autor využívá líčení a úvah (vyjádření lásky, popis pocitů, když je člověk zamilován, myšlenky lásky a smrti)
- časté citoslovce
- slova nespisovná:
- + proč je autor použil
- navození atmosféry historické epochy, , navození básnické atmosféry
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:
- Tropy:
- metafora – nepřímé pojmenování na základě vnější podobnosti (hlad – nejlepší kuchař)
- Figury: (poezie)
- epizeuxis = opakování téhož slova krátce za sebou
Kontext autorovy tvorby:
– novela z roku 1920, vyšla po skončení první světové války
Literární/obecně kulturní kontext:
- století/půlstoletí: pol. 20 . stol., období mezi dvěma světovými válkami
- umělecký sloh: polovina 20 st., realismus
- literární proud
- základní rysy daného směru:
- přesný, objektivní obraz skutečnosti
- orientace na široky okruh čtenářů
- vznikají romány zachycující vývoj hlavní postavy
- ubývá dějovosti – destrukce děje, metoda proudu vědomí
- prolínání časových a významových rovin
- jde o konfrontaci vnitřního světa autora s okolím
- expresionistické a existencialistické prvky, prvky absurdity
- využívání tzv. podtextu – předpokládá spolupráci čtenáře – domýšlení, hodnocení
- nejčastější téma – obraz první světové války, válečné prožitky
- další zástupci daného směru:
*Henri arbusse
*Marcel Paust
*Erick Maria Remarque
*Lion Feuchwanger
