Kniha: Jak je důležité míti Filipa
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): nikol
Oscar Wilde (*1854 – †1900)
- Oscar Wilde byl anglický prozaik, dramatik, básník a esejista irského původu.
- Komedie „Jak je důležité míti Filipa“, napsaná v roce 1895, patří k Wildovým vrcholným dílům, společně s románem „Obraz Doriana Graye“. Dílo obsahuje realistické prvky.
Další díla:
- Vévodkyně z Padovy – divadelní hra
- Salome – divadelní hra
- Obraz Doriana Graye – próza
- Strašidlo Cantervillské – próza
Literárně-historický kontext
Anglická dekadence
- Oscar Wilde patří mezi hlavní představitele anglické dekadence, uměleckého směru konce 19. a počátku 20. století.
- Dekadence (z francouzského „úpadek“) je směr, který ve svých dílech typicky vyjadřuje nálady smutku, melancholie, marnosti, pocity rozkladu a smrti.
Další autoři:
- Paul Verlaine (tzv. prokletý básník)
- Stéphane Mallarmé (tzv. prokletý básník)
- Rainer Maria Rilke (německý autor)
- Karel Hlaváček (český autor)
- Jiří Karásek ze Lvovic (český autor)
Rozbor díla: Jak je důležité míti Filipa
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: konverzační komedie se satirickými prvky
Téma a motivy:
- Téma: Vytvoření fiktivní osoby za účelem úniku před společenskými povinnostmi. Hra zkoumá, zda i lhář může někdy mluvit pravdu, a satiricky komentuje společenské konvence.
- Motivy: Láska, společenské postavení, lež, dvojí identita, pokrytectví.
Vypravěč:
- Dílo je drama, nemá tedy klasického vypravěče.
- Text je psán formou scénáře, který se skládá z dialogů jednotlivých postav a scénických poznámek.
Kompozice:
- Děj postupuje chronologicky.
- Dílo je rozděleno do tří dějství.
Jazyk a styl:
- Jazyk je spisovný, bez vulgarismů.
- Charakteristický je břitký, inteligentní humor, ironie, paradox a aforismy.
- Postavy si často kladou otázky a používají formální oslovení (jméno/titul, např. Lady Bracknellová).
- Mezi přáteli, rodinnými příslušníky a milenci je užit familiární jazyk (např. Algy, milý kamaráde, miláčku).
- Postavy si často vykají, a to i v milostných scénách nebo v komunikaci pána se sluhou.
- Slovní hříčky: Autor využívá vtipné obraty, například: „Napřed mi podej moje pouzdro. Tumáš, a ty mi podej vysvětlení.“
- Bonmoty: V textu se hojně vyskytují vtipné a duchaplné výroky.
- Neologismy: Autor vytváří nová slova, jako je bunburista – člověk, který si vytvořil fiktivní postavu, jež mu umožňuje žít dvojí život.
- Archaismy: V textu se objevují i zastaralá slova, např. matinka, ženština.
Časoprostor:
- Děj se odehrává v roce 1894.
- Místem je Londýn (byt Algernona) a později venkovské sídlo ve Wooltonu.
Postavy:
- John (Jack) Worthing: Hlavní postava, která na venkově vystupuje jako zodpovědný poručník, zatímco v Londýně se pod jménem Filip (v originále Ernest) oddává radovánkám. Později zjišťuje, že se skutečně jmenuje Filip a je Algernonův starší bratr.
- Algernon Moncrieff: Jackův přítel, důmyslný a vtipný mladík z vyšší společnosti. Miluje Cecílii. Vytvořil si fiktivního nemocného přítele Bunburyho, aby se mohl vyhýbat společenským povinnostem.
- Gvendolína Fairfaxová: Dcera Lady Bracknellové a Algernonova sestřenice. Je bystrá, ale poněkud nafoukaná a povrchní. Miluje Jacka, ale je posedlá představou, že se musí vdát za muže jménem Filip (Ernest).
- Cecílie Cardewová: Jackova mladá a bohatá schovanka. Je romantická, naivní a fascinovaná zkaženými lidmi, proto se zamiluje do Algernona, když se vydává za Jackova fiktivního bratra Filipa.
- Lady Bracknellová: Gvendolínina matka, ztělesnění viktoriánské upjatosti a snobství. Je povrchní, panovačná a klade velký důraz na společenské postavení a majetek, podle čehož také posuzuje nápadníky své dcery.
- Slečna Prismová: Vychovatelka Cecílie. Působí jako přísná moralistka, která odsuzuje požitkářský život, ale v minulosti byla roztržitou autorkou románů, což vedlo ke klíčové zápletce hry.
- ThDr. Chasuble: Místní reverend, který je tajně zamilován do slečny Prismové. Jeho postavení v církvi mu však brání v otevřeném vyjádření citů.
Děj:
První dějství: se odehrává v Londýně. Algernon Moncrieff očekává návštěvu své tety, Lady Bracknellové, a sestřenice Gvendolíny. Přichází jeho přítel Jack Worthing, který se v Londýně vydává za Filipa. Jack se chce oženit s Gvendolínou, která jeho lásku opětuje, ale je posedlá jménem Filip (v originále Ernest). Lady Bracknellová podrobí Jacka výslechu a odmítne ho jako ženicha pro svou dceru, protože Jack je nalezencem, kterého v tašce na nádraží našel starý pan Worthing. Algernon se dozví o Jackově venkovském sídle a jeho krásné schovance Cecílii a rozhodne se tam vydat, přičemž se bude vydávat za Jackova fiktivního zkaženého bratra Filipa.
Druhé dějství: se přesouvá na Jackovo venkovské sídlo. Přijíždí Algernon, představí se jako Filip a okamžitě okouzlí Cecílii, která si o něm vedla deník a byla do něj zamilovaná ještě dříve, než ho potkala. Krátce nato přijíždí i Jack, který se rozhodl svého fiktivního bratra „pohřbít“. Situace se zkomplikuje, když přijede i Gvendolína, která utekla z Londýna za svým „Filipem“. Obě dívky se setkají a zjistí, že jsou zasnoubené se stejným mužem – Filipem Worthingem. Když se Jack a Algernon objeví, jejich lži jsou odhaleny.
Třetí dějství: přináší rozuzlení. Obě dívky svým snoubencům odpustí poté, co se oba muži rozhodnou nechat se pokřtít na jméno Filip. Přijíždí Lady Bracknellová, aby si odvezla Gvendolínu. Zjistí, že Cecílie je bohatá dědička, a souhlasí s jejím sňatkem s Algernonem. Jack však jako její poručník sňatek nepovolí, dokud Lady Bracknellová nedá souhlas k jeho sňatku s Gvendolínou. Do toho se objeví slečna Prismová, Cecíliina vychovatelka. Lady Bracknellová v ní pozná chůvu, která před lety ztratila jejího synovce. Ukáže se, že slečna Prismová omylem zaměnila dítě za rukopis svého románu a nechala ho v cestovní tašce na nádraží. Jack je tedy ztraceným synem sestry Lady Bracknellové, a tudíž Algernonův starší bratr. A co víc, při křtu dostal jméno Filip. Jack tedy celou dobu mluvil pravdu, když tvrdil, že se jmenuje Filip. Hra končí šťastně trojími zásnubami.
Inspirace a adaptace:
- Autor se při psaní hry inspiroval pokryteckou a povrchní viktoriánskou společností, jejímiž konvencemi a morálkou pohrdal.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
