Obraz Doriana Graye

Kniha: Obraz Doriana Graye

Autor: Oscar Wilde

Přidal(a): Khalisi

Oscar Wilde (*1854 – †1900)

Prozaik, dramatik a básník irského původu.
Otec byl očním lékařem královny Victorie (povýšen do šlechtického stavu), matka umělkyně. Rodiče se mu příliš nevěnovali.
Vystudoval estetiku na univerzitě v Oxfordu.
Oženil se a měl dvě děti. Učil na univerzitě, pobuřoval svým oblékáním (extravagantní móda – barevné oblečení, růžový karafiát jako symbol homosexuálů), jednáním a orientací.
Hlásil se k homosexualitě (svedl svého žáka), dostal se k soudu, kde odmítl právníka a hájil se sám, skončil ve vězení.
Po propuštění z vězení odešel z Anglie, žil v Paříži, kde zemřel v bídě. Pár měsíců před smrtí ho vyhledal jeho žák, staral se o něj a zaplatil mu pohřeb.
Odpor proti anglickému puritánství a snobismu, cynický postoj ke společnosti.
Ženy v jeho dílech vypadají slabé, ale nakonec se ukáže, že jsou silnější než muži (byl feminista).

Další díla:

Jak je důležité míti Filipa – divadelní hra
Ideální manžel – divadelní hra
Vévodkyně z Padovy – divadelní hra
Salome – divadelní hra
Strašidlo cantervillské – povídka
Šťastný princ – pohádka
Slavík a růže – pohádka

Literárně-historický kontext

Literatura přelomu 19. a 20. století, dekadence

Dekadence vzniká ve 2. polovině 19. století společně se symbolismem.
Dekadence = úpadek (dekadentní = úpadkový). Autoři jsou znechuceni společností, unikají z ní a vytváří si svůj vlastní svět.
Projevuje se pesimistickými náladami, morbidními náměty, pocity zmaru, prvky erotické přesycenosti, poživačnosti a narcismu.
Umělci tvořili výlučnou skupinu bohémů, kteří vyznávali satanismus, alkohol, drogy a nevázanost.

Další autoři:

Charles Baudelaire – francouzský autor (Květy zla)
Alfred Jarry – francouzský autor (Král Ubu, Nadsamec)
Jiří Karásek ze Lvovic – český autor (Sodoma)
Karel Hlaváček – český autor (Pozdě k ránu)

Rozbor díla: Obraz Doriana Graye

Základní charakteristika:

Román s fantastickým námětem.
Dílo je dokumentem Wildovy doby a anglické společnosti.

Téma a motivy:

Boj člověka se sebou samým, mládí a narcismus.
Vztah umění, morálky a reality.
Motiv dvojnictví (člověk a jeho obraz/umělecké dílo) a nepodplatitelnosti svědomí.
Dorianův měnící se vztah k obrazu a sobě samému – nejdříve obraz obdivuje (obdivuje svoji krásu), později jím opovrhuje (svojí zkažeností).
Symbolika v názvu – obraz jako umělecké dílo, obraz duše Doriana, Dorian se mění v obraz Henryho.
Prvky homosexuality.

Hlavní myšlenka:

Závěr je poučný – vše, co člověk způsobí, se mu jednou vrátí.
Dílo poukazuje na to, že člověk je ovládán blízkými přáteli víc, než si myslí (Henry nabádá Doriana k jinému životu, než jak ho nutí společnost).
Boj mezi realitou a uměním.

Vypravěč:

Román je psán er-formou.

Kompozice:

Kompozice je chronologická s retrospektivními prvky (vzpomínky na Dorianovy opatrovníky) a dějovými odbočkami (Sibylina rodina).
Dílo je členěno do 20 nepojmenovaných kapitol.
Má předmluvu, kde autor vysvětluje a ospravedlňuje dekadentní tvorbu.
Na konci knihy jsou vysvětlivky cizích výrazů, pojmů a jmen použitých v textu.

Jazyk a styl:

Autor jej nazval „esej o dekorativním umění, která je namířena proti surové brutalitě prostoduchého realismu“.
Dílo je psáno spisovným jazykem.
Rozvinutá souvětí, velké množství přívlastků.
Vyprávění je prokládáno popisy interiérů, přírody a členů anglické smetánky (často podoba karikatury).
Dlouhé konverzační pasáže s mnoha odbočkami (zpomalování děje), ale také hodně monologů a filozofických úvah.

Básnické prostředky v díle:

Aforismy – krátká, vtipná, často ironicky zabarvená originální myšlenka (např. „Muž se žení, protože je znuděn, žena se vdává, protože je zvědavá. Oba se zklamou.“, „Ženy se vždycky brání tím, že útočí, a útočí tím, že se nenadále vzdávají.“).
Cizí výrazy – hlavně francouzské, odkazy k uměleckým dílům.

Časoprostor:

Odehrává se v Londýně na přelomu 19. a 20. století.
Děj se odehrává během několika let – s jedním velkým časovým skokem, kdy je v kapitole 11 stručně popsáno několik let.

Postavy:

Dorian Gray: Mladý chlapec, neobyčejně krásný a půvabný, touží zůstat navždy mladý a krásný.
Basil Hallward: Malíř, Dorian se mu stává inspirací a múzou.
Lord Henry Wotton: Velmi dobrý přítel Basila, seznámí se i s Dorianem a má na něj velký vliv.
Sibyla Vaneová: Mladičká a chudá herečka, do které se Dorian zamiluje.
James Vane: Bratr Sibyly. Jeho touha po pomstě za smrt sestry tvoří důležitou zápletku druhé poloviny románu.
Alan Campbell: Chemik a bývalý Dorianův přítel, který mu po vraždě pomůže zlikvidovat Basilovo tělo.

Děj:

Malíř Basil Hallward seznamuje svého přítele Henryho s krásným a mladým Dorianem Grayem, který je inspirací všech jeho děl a kterého právě portrétuje. Lord Henry se s Dorianem sbližuje a vnukne mu myšlenku, že by bylo skvělé zůstat navždy mladý a krásný. Dorian ji vysloví nad svým dokončeným portrétem – chce, aby on sám navždy zůstal takový, jaký je teď, a místo něj stárnul tento obraz.

Dorian se poté čím dál častěji stýká s Henrym, který má na vše velmi vyhraněný názor. Dorian se mu také svěří, že se zamiloval do mladičké a chudé herečky Sibyly Vaneové a dokonce ji i požádal o ruku. Chce ji ukázat i svým přátelům, proto se všichni tři vydají do divadla. Sibyla zrovna hraje Julii, ale oproti předchozím dnům hraje velmi špatně. Dorian se cítí trapně, protože po předchozích zkušenostech dívku před Basilem a Henrym vychválil.

Po představení jde tedy rozhořčeně za Sibylou, která se mu snaží vysvětlit, že hrála tak mizerně proto, že dodnes žila jen na jevišti, ale teď se zamilovala do něj a vidí, že jeviště není pravý svět, že na něm neříká to, co doopravdy říct chce. Tvrdí mu, že teď nemůže na jevišti předstírat lásku, protože ji cítí. On jí na to jen řekne, že tímto jeho lásku zabila, miloval ji totiž, když dávala podobu uměleckým dílům, ale teď mu přijde povrchní a hloupá. Nakonec odchází a Sibylu zanechá opuštěnou v pokoji s tím, že ji nechce již nikdy vidět.

Po návratu domů zjistí, že jeho portrét od Basila poněkud změnil výraz ve tváři. Hned si vzpomene na svá slova v ateliéru, kdy si přál, aby místo něj stárl jeho obraz a aby stopy všech jeho vášní a hříchů nesl jeho portrét. Ulekne se, aby tuto změnu plátna nepostřehl ještě někdo jiný, a proto jej ukryje za zástěnu. Ráno po snídani si usmyslí, že půjde zpět za Sibylou a omluví se jí za to, jak jí ukřivdil, a znovu jí nabídne sňatek. Obraz mu tak tedy bude sloužit jako svědomí. Odpoledne za ním přijde lord Henry, Dorian mu řekne, že se včera zachoval hrubě k Sibyle, ale nyní ví, co je to svědomí a chce se stát lepším člověkem. Na otázku Henryho, jak toho chce dosáhnout, odpoví tak, že si vezme Sibylu za ženu. Henry se ale zhrozí a ptá se ho, zda nedostal jeho dopis. Dorian ho dostal, ale nečetl jej. Henry mu tedy oznámí smutnou novinu, kterou již psal v dopise, že Sibyla je mrtvá, otrávila se včera v noci.

Dorian se později rozhodne, že svůj portrét uklidí do místnosti, kam nikdo kromě něj nebude mít přístup. Postupem času se na portrétu objevují nové a nové známky hříchů, ale Dorian si stále drží svoji krásu a mladost. Takto uplyne mnoho let. Během této doby se do děje zapojuje i James Vane, bratr mrtvé Sibyly, jehož touha po pomstě tvoří důležitou zápletku a neustále Doriana ohrožuje.

Jednou se znovu setká s Basilem a nakonec, po dlouhém přemlouvání, mu obraz ukáže. Basil se zhrozí ošklivé proměny tohoto portrétu, kterého je autorem. Snaží se Doriana přimět k lepšímu životu, tím ho ale rozzlobí a Dorian Basila zabije. Jeho portrét projde další změnou – ruce má potřísněné krví. Aby se zbavil důkazů, vydírá chemika Alana Campbella, který mu pomůže zlikvidovat Basilovo tělo.

Uplyne nějaký čas a Doriana čím dál víc tíží svědomí, respektive obraz. Jen ten může prozradit jeho činy, proto se rozhodne jej zničit. Popadne nůž a probodne svůj portrét, čímž ale zabije sám sebe. Když sluha a policie vejdou do této místnosti, najdou zde krásný portrét a mrtvého starého a ošklivého člověka, kterého poznají jen díky jeho prstenům. Je to Dorian Gray.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.