Kytice – rozbor díla k maturitě (2)

Kytice

 

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): Pavel Chytil

 

Karel Jaromír Erben (*1811 – †1870)

  • Český historik, právník, spisovatel, básník, překladatel, folklorista a archivář.
  • Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší).
  • Vystudoval právnickou a filozofickou fakultu na Univerzitě Karlově.
  • Byl sekretářem Českého národního muzea (od 1843).
  • Od roku 1851 působil jako první archivář města Prahy, od roku 1864 jako ředitel pomocných úřadů pražských (vysoký úředník na pražském magistrátu).
  • Stýkal se s Karlem Hynkem Máchou, Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími osobnostmi národního obrození.
  • Pomáhal Palackému spravovat velmi zanedbaný stavovský archiv.
  • Znám jako sběratel lidové poezie, kterou obdivoval a považoval ji za duchovní odkaz národa.
  • Je považován za zakladatele české moderní balady, které pozdější autoři jako Neruda, Wolker nebo Bezruč dali sociální podtext.
  • Byl 2× ženatý (1. manželka Betyna Mečířová zemřela 1845, 2. manželka Anna Dornreichová od 1850).
  • Umírá na tuberkulózu roku 1870 v Praze.
  • Podílel se na utváření spisovné češtiny, byl členem jazykové komise Matice české.

 

Další díla:

  • Prostonárodní české písně a říkadla – 1842-1845, pětidílná sbírka folklóru z Čech, nejvýznamnější dílo svého druhu.
  • Písně národní v Čechách – obsahuje přes 2000 písní (spolu s F. Palackým, vydáno 1862-1864).
  • Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – 1865, srovnávací studie slovanského folklóru.
  • České pohádky – například Tři zlaté vlasy děda Vševěda, O Zlatovlásce, Hrnečku, vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
  • Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, vydání středověké kroniky.
  • Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného).
  • Vlastenecké básně: Mladší bratr, Večer.

 

Literárně-historický kontext

Romantismus v českých zemích (3. fáze národního obrození)

  • Datování: 1830-1848 (3. fáze národního obrození – vrcholná/romantická fáze).
  • Umělecký a filozofický směr, ve kterém cit převládá nad rozumem.
  • Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci – Wordsworth, Coleridge) a v Německu, do českých zemí přichází v 30. letech 19. století.
  • Hlavní znaky romantismu: důraz na city, fantazii a individualismus; zájem o lidovou slovesnost, národní tradice a historii (zejména středověk); výjimečný hrdina ve výjimečné situaci a prostředí (temné noci, hřbitovy, zříceniny, lesy, jezera); hrdina je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem, končí to tragicky; vztah k přírodě, nadpřirozené bytosti.
  • Český romantismus se liší od západoevropského: dělí se na objektivní romantismus (Erben, Tyl), který čerpá z lidové slovesnosti, zdůrazňuje kolektivní hodnoty a mravní ponaučení a postavy pokorně přijímají osud, a subjektivní romantismus (Mácha), kde autor vyjadřuje vlastní pocity a prožitky, individualismus a bouřlivé postavy.
  • Český romantismus je spjat s národním obrozením – má vlastenecký charakter, snaží se napravit společnost a obnovit český jazyk.
  • Kontext národního obrození (3. fáze 1830-1848): Období tzv. předbřeznové doby (před revolucí 1848). Růst politického uvědomění, boj za politická práva českého národa. Vlna revolucí v Evropě (1830 – Francie, 1848 – revoluční rok). V Rakousku vládne metternichovský absolutismus (cenzura, potlačování svobod). Po revoluci 1848 nastává bachovský absolutismus (1849-1859) – ještě tvrdší útlak. Rozdělení na liberální proud (Palacký, Rieger) a radikálně demokratický proud (Sabina, Frič). Čeština se pomalu stává jazykem veřejného života, rozvoj divadla.

 

Další autoři:

 

Rozbor díla: Kytice

Základní charakteristika:

  • Původní název: Kytice z pověstí národních
  • Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864.
  • Literární druh: Lyricko-epický (kombinace lyriky a epiky)
  • Literární žánr: Balady (některé mají rysy pohádek, pověstí nebo legend)
  • Literární forma: Poezie (vázaný verš)
  • Literární směr: Romantismus (český objektivní romantismus)

 

Téma a motivy:

  • Hlavní téma: Vina a trest (často nepřiměřený), osudovost, mateřská láska.
  • Motivy: provinění (úmyslné i neúmyslné) a nevyhnutelný, krutý trest; mezilidské vztahy – především mateřská láska, vztah matky a dítěte; marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě; vztah živých a mrtvých; lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda; pokání, odpuštění, milost boží; vlastenectví (Kytice, Věštkyně).

 

Hlavní myšlenka:

  • Humanistické a morálně naučné příběhy prostoupené filosofickými úvahami, které hledají duchovní smysl lidského života.
  • Poselství: nutnost hledání lásky, přátelství, moudrosti a odpovědnosti; dodržování mravního řádu.

 

Námět:

  • Námět: Dílo čerpá z českých lidových pověstí, pohádek a balad, které Erben sbíral po českých vsích.

 

Vypravěč:

  • Vypravěč: Er-forma (3. osoba) – objektivní vypravěč.
  • Způsob vyprávění: Časté použití přímé řeči a dialogů, které zvyšují dramatičnost.

 

Kompozice:

  • Sbírka obsahuje 13 lyricko-epických básní (původně 12, v 2. vydání přidána Lilie).
  • Velmi promyšlená zrcadlová kompozice – balady na základě shodných znaků korespondují (první s poslední, druhá s předposlední atd.):
  • 1. Kytice × 13. Věštkyně – naděje a víra v lepší budoucnost vlastencům, vlastenecké básně, alegorie (matka = vlast, děti = národ).
  • 2. Poklad × 12. Dceřina kletba – narušení vztahu mezi matkou a dítětem, mateřská vina.
  • 3. Svatební košile × 10. Vrba – přeměna člověka, vztah živých a mrtvých (v 2. vydání je místo Vrby Lilie, ta se ale do kompozice nepočítá).
  • 4. Polednice × 9. Vodník – záporná role nadpřirozených postav, konflikt dvou mateřských lásek.
  • 5. Zlatý kolovrat × 8. Záhořovo lože – vina a konečné vykoupení, spravedlnost, pokání.
  • 6. Štědrý den × 7. Holoubek – kontrasty (štěstí × smrt, láska × zrada).
  • Holoubek je středem sbírky a osou symetrie.
  • Lilie byla přidána až v 2. vydání roku 1861 a porušuje původní zrcadlovou kompozici.
  • Poznamenání – závěrečná část, kde Erben vysvětluje, odkud vzal motivy a jak je upravil.
  • Každá báseň má chronologickou kompozici – začíná staticky obecným úvodem do děje, poté následuje klíčová událost, která je tragicky ukončená. Plyne z toho morální ponaučení.
  • Baladická zkratka – děj je zhuštěn do krátkého časového úseku, autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky, vše ostatní si musí čtenář domyslet.

 

Jazyk a styl:

  • Spisovný jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň) a historismy.
  • Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty, elipsy (vynechání sloves), které jsou nahrazeny citoslovci (hop, klop, bác).
  • Zvukomalba – napodobování zvuků (bouch, bác, klop).
  • Básnické prostředky: metafory, personifikace, přirovnání, epiteta (básnické přívlastky), alegorie, eufemismy, inverze.
  • Figury: anafora (opakování na začátku veršů), epifora (opakování na konci), apostrofa (oslovení), gradace, antiteze.
  • Refrén – opakování částí textu.

 

Verš a metrum:

  • Básně mají pravidelný rytmus a metrum.
  • Verš: Slabotónický (pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik).
  • Rým: Sdružený (aa bb) nebo střídavý (ab ab).
  • Metrum: Střídání daktylu (– ◡ ◡) a trocheje (– ◡).
  • Verš tzv. gnomický: krátký a hutný, působí jako přísloví.
  • Zvukem se podobají lidovým písním – poezie je jednoduchá, pro široký okruh veřejnosti.

 

Časoprostor:

  • Prostor: Děj se odehrává ve venkovském prostředí (vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy).
  • Čas: Není přesně určen – neurčená minulost, cyklický čas.
  • Prostředí je často výjimečné a tajemné: temné noci, hřbitovy, lesy, jezera – typické pro romantismus.

 

Postavy:

  • Ženy a matky: Kromě Záhořova lože jsou všechny hlavní hrdinky ženy, často matky. Matky se i přes nepochybnou mateřskou lásku proviní na potomkovi (Poklad, Polednice, Holoubek). Postavy nejsou typicky romanticky rozpolcené – nepouštějí se do boje se světem, ale pokorně přijímají svůj osud a trest (rozdíl oproti západoevropskému romantismu).
  • Nadpřirozené bytosti: V baladách se objevují nadpřirozené bytosti – vodník, polednice, mrtvý milý, kouzelný stařec. Celá kniha je protknuta magií, tajemnými silami a nadpřirozenem. Je zde připomenuta síla přírody, což poukazuje na pohanský původ příběhů.

 

Děj:

1. Kytice (Mateřídouška)
Zemřela matka a zůstalo po ní sedm sirotků, kteří ji každé ráno navštěvují na hrobě. Bylo jí jich líto, tak se k nim vrátí v podobě květin, které vyrostou na hrobě. Děti ji poznají podle vůně a nazvou ji mateřídouškou. Poté promlouvá autor: natrhal mateřídoušku a ptá se, komu ji má přinést. Zavážel ji, ovine stužkou a ukáže jí cestu do širých zemí, kde má rodinu. Pak doufá, že ji najde některý syn, který se k ní nakloní. Báseň má alegorický význam: autor ke kytici přirovnává celou sbírku, matka symbolizuje vlast a děti národ. Ponaučením je vlastenecké poselství a láska k vlasti.

2. Poklad
Na Velký pátek spěchá mladá vdova s dítětem v náručí do kostela. V lese uvidí otevřenou skálu s pokladem. Zlákána bohatstvím položí dítě na zem a sbírá zlato. Protože nemůže odnést dítě i poklad, nechá ho tam s tím, že se pro něj vrátí. Doma se však poklad změní v kamení. Žena běží zpět, ale skála i s dítětem zmizela. Celý rok naříká a o dalším Velkém pátku se skála opět otevře. Žena si už zlata nevšímá, popadne své živé a zdravé dítě a utíká pryč. Ponaučením je, že chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou k dítěti lze zlehčit trest.

3. Svatební košile
Dívka se modlí k Panně Marii za návrat svého milého z vojny, jinak hrozí sebevraždou. Milý se v noci objeví a láká ji ven, aby se hned vzali. Cestou ji donutí zahodit modlící knížky, růženec i křížek. Dovede ji na hřbitov, který nazývá svým hradem. Dívka pochopí, že je mrtvý. Přeskočí zeď a schová se v márnici. Mrtvý ženich volá na mrtvého v márnici, aby mu otevřel. Dívka se usilovně modlí a její modlitby ji chrání až do kuropění, kdy moc mrtvých pomine. Ráno ji lidé najdou v márnici a kolem jsou roztrhané svatební košile. Ponaučením je, že se nemá pokoušet osud a víra v Boha zachraňuje.

4. Polednice
Matka vaří oběd a její malé dítě neustále zlobí a křičí. V zlosti mu matka pohrozí Polednicí. Dítě však nepřestává, a tak matka Polednici skutečně zavolá. V tu chvíli se otevřou dveře a vstoupí Polednice, malá, hnědá bytost, a sahá po dítěti. Matka v hrůze přivine dítě pevně k sobě a omdlí. Když se otec vrátí domů, najde omdlelou ženu, která v náručí drží své dítě, které nechtěně udusila. Děj se odehrává ve velmi krátkém čase. Ponaučením je, že slova mají moc a trest je zde nepřiměřený vině.

5. Zlatý kolovrat
Král zabloudí na lovu a v chalupě se zamiluje do krásné Dorničky. Chce si ji vzít, ale její nevlastní matka a sestra ji v lese zabijí, vezmou jí oči, ruce a nohy, aby králi podstrčily vlastní dceru. Král nic nepozná a ožení se s ní. Když odjede do války, kouzelný stařeček pošle pachole na hrad, aby postupně vyměnil zlatý kolovrat, přeslici a kužel za chybějící části těla. Stařec pak Dorničku oživí. Po návratu krále přinutí žena kolovrat, aby předl. Ten však zpěvem prozradí celý zločin. Král najde v lese živou Dorničku a vezme si ji za ženu. Matku a sestru potrestá stejným způsobem, jakým ony ublížily Dorničce. Ponaučením je, že dobro a spravedlnost vítězí nad zlem a závistí.

6. Štědrý den
Dvě dívky, Hana a Marie, jdou o štědrovečerní půlnoci k jezeru, aby ve vodě spatřily svého budoucího ženicha. Obě milují mládence Václava. Hana ve vidině spatří svatbu s Václavem. Marie uvidí svůj vlastní pohřeb. Předpověď se naplní: do roka se Hana za Václava vdá, zatímco Marie zemře. Báseň končí zamyšlením, že je lepší žít v naději a nevědomosti než znát svou budoucnost, je-li tragická. Ponaučením je, že osud je neúprosný a člověk by neměl chtít znát budoucnost.

7. Holoubek
Mladá vdova krátce po smrti manžela truchlí, ale brzy zapomene a vdá se za jiného muže. Na hrobě jejího prvního muže vyroste doubek, na který usedá bílý holoubek. Svým vrkáním neustále připomíná ženě její vinu – že na manžela rychle zapomněla a možná i zavinila jeho smrt. Žena neunese tíhu výčitek, které v ní holoubek probouzí, a křičí na něj, aby toho nechal, nebo

 

Inspirace a adaptace:

  • Erben na Kytici pracoval přes 20 let, přičemž nejstarší báseň Polednice pochází z roku 1834.
  • Básně nejdříve vycházely jednotlivě v časopisech jako Květy nebo Pražský posel, kde si získaly velkou popularitu.
  • První souborné vydání vyšlo v roce 1853, v době tuhého bachovského absolutismu, kdy byla omezena politická a kulturní svoboda. Dílo tak představovalo únik k národním kořenům a tradicím.
  • Některé básně, jako úvodní Kytice a závěrečná Věštkyně, mají silný vlastenecký a alegorický podtext, kde matka symbolizuje vlast a děti český národ.
  • Druhé vydání z roku 1861 bylo rozšířeno o baladu Lilie a oddíl Písně. Erben také připojil oddíl Poznamenání, kde vysvětluje původ a inspiraci jednotlivých motivů, které čerpal z lidové slovesnosti.

 

Zajímavosti:

  • Dílo je dodnes živé a aktuální, patří k povinné četbě na školách.
  • V 70. letech 20. století bylo dílo zdramatizováno Jiřím Suchým v divadle Semafor jako úspěšný muzikál Kytice s hudbou Ferdinanda Havlíka.
  • V roce 2000 vznikla filmová podoba Kytice v režii F. A. Brabce. Film zpracovává sedm balad (Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den) a byl oceněn několika Českými lvy.
  • Erbenova baladická tvorba ovlivnila řadu pozdějších básníků, kteří na ni navázali a rozvinuli žánr sociální balady (např. Jan Neruda, Jiří Wolker, Petr Bezruč).

 

Původní zdroj: – web s materiály pro maturanty.


Podobné materiály:
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.