Kniha: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Rozbor přidal(a): Natálie V.
Další rozbory na: Rozbor-dila.cz
Alena Mornštajnová
- česká spisovatelka a překladatelka
- vystudovala angličtinu a češtinu v Ostravě
- pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka beletrie (červené knihovny)
- žije ve Valašském Meziříčí
- ženská autorka (hlavní hrdinkou je žena, kniha je psána čistě z ženského pohledu)
- zájem o příběhy obyčejných lidí z doby tzv. velkých dějin 20. století – 2. sv. válka
- poznávacím znamením příběhu jsou pohromy (i několik)
- zaměřuje se na více generací v rámci románu
Další díla:
- Slepá mapa, Hotýlek
Současníci:
- Radka Denemarková: Peníze pro Hitlera
- Petra Hůlová: Stanice Tajga
- Jiří Hájíček: Rybí krev
- Tereza Boučková: Indiánský běh
Hana
Literární druh
Literární žánr
Téma
- koncentrační tábor, likvidace Židů, nešťastný život, 2. světová válka
Motiv
- strach, naivita, nevědomost, slepá láska, ochrana blízkých, krutost, nelidskost
Čas
- 30.-70. léta 20. Století (vždy každá část ohraničena roky)
Prostor
- Valašské Meziříčí, Terezín, Osvětim (dům Miry, dům Karáskových, dům Hany a Rosy, dům Horáčkových), Nový Jičín (návštěva Elsiných rodičů)
Kompoziční výstavba
- dílo je rozděleno do třech částí: život Miry před i po smrti jejích rodičů (vypravěčka Mira), život mladé Rosy a Hany, život Hany v koncentračním táboře a po něm (vypravěč Hana), dále rozděleno do kapitol)
Postavy
- Mira– mladá dívka, dcera Rosy, nebojácná, hodná, osamělá
- Hana– teta Miry, naivní, zkazí svým rozhodnutím celý život sobě i rodině, zamilovaná, tvrdohlavá
- Rosa– maminka Mirykřehká, hodná, s, pravedlivá, statečná, milující
- Jaroslav Horáček– chlapec Hany, nejdrříve hodný, později zbabělý, umí se zařídit
- Karel Karásek– otec Miry, samotářský, uzavřený
- Ludmila Karásková– matka Karla, hodná, starostlivá, nemocná, nebojácná
Jazykové prostředky
- spisovný jazyk, přímá řeč, dialogy
Vyprávěcí způsoby
- vnitřní monology postav (hlavně Hana a Mira),
- linie vypravěče (uvádí nás do života jednotlivých postav, vševědoucí),
Obsah díla
1954- 1963
V první části se zaměřujeme na život malé Miry, dcery maminky Rosy a tatínka Karla (hodináře). Celá rodina bydlí ve Valašském Meziříčí. Mira je Židovka. Mira má sourozence Dagmarku a Otíka, prožívá vcelku poklidné své dětství, maminka hodně mluví s hroby svých předků – maminka Elsa a tatínek Ervin, babička Greta a dědeček Bruno. Také má tetu Hanul která nemluví, je podivná, pořád nosí v kapsách chléb, Mira se jí trochu bojí. Mira je ale odvážná, nebojácná, nemá ráda hrách, doma celou rodinu moc miluje. Jednoho dne jde ale v zimě na řeku, chtějí plout po krách, ale Mira spadne do řeky, a její kamarádka Jarmilka ji dovede celou promrzlou domů. Maminka se na ni zlobí, a druhý den, na příležitosti oslavy maminky narozenin, Mira nedostane za trest žloutkový věneček. Tyto věnečky v sobě ale obsahují tyfovou bakterii. Později v knize se dozvíme, že tyto věnečky donesla teta Hana, která chtěla mamince udělat radost, ačkoli nikdy žádné dárky nikomu nedává. Jelikož celá rodina tyto věnečky sní, postupně všichni zemřou na tyfus.
Mira se dostává do rodiny Ivany Horáčkové, Jaroslava Horáčka a jejich dětí Gusty a Idy. Je jí v té době asi devět let. Ida ji velmi trápí, celá situace vyvrcholí tak, že Jaroslav Horáček jde do bytu tety Hany, a poprosí ji, aby se o Miru postarala. Hana je zmožena životem a koncentračním táborem. Jelikož Jaroslav je pro ni zrádce, nechce aby Mira zůstala u nich, a tak si pro Miru jde, ale nějak se o ni nestará, protože na to nemá sílu, ačkoli ji Mira dělá radost. Má konečně nějaký důvod žít. Mira jí neustále něco vypráví, jednoho dne si dokonce najde přítele- Gustu Horáčka.
1933-1945
V druhé části se dozvídáme více o životě Hany a Rosy. Tato situace se odvíjí před válkou a v jejím průběhu. Na začátku se dozvídáme o smrti Ervina- zemře na sepsi, potom co se řízl do prstu. Elsa, Ervin, Hana, Rosa bydlí v domě, ve kterém se nachází i malé papírnictví. Elsa je po smrti manžela ztracená, ale brzy se oklepe, protože ví, že se musí postarat o své dvě dcery. Papírnictví ale sama moc nezvládá, a tak pronajme místo trafikantovi Skácelovi, který jí ale pořád dluží za nájem. Elsa se neustále stará o Ludmilu Karáskovou, která je nemocná a má syna Karla Karáska. Ludmila je její věrná přítelkyně. Hana musí Rosu pořád opatrovat, protože se o ni maminka stále bojí, je křehká a drobná. Elsa popisuje, jak hrozná měla těhotenství s oběma děvčaty. Hana chodí na učitelský ústav, Rosa do místní měšťanky.
Hana si najde chlapce Jaroslava Horáčka, který je voják, a pořád musí odjíždět z města. Svou známost tají, ale maminka na to přijde a nemá z nich radost. Jaroslav má Hanu rád, ale s blížící se válkou začne myslet na to, že Hana není dobrá známost, jelikož je Židovka. Předtím dal přednost Haně před Ivanou, Haninou nejlepší kamarádkou, protože Hana měla lepší věno, ale nyní se začíná scházet s Ivanou. Elsa k sobě do Meziříčí z Nového Jičína přestěhuje své rodiče- Mutti Gretu a tatínka Ervina. Elsin bratr už dávno odjel do Anglie, protože přicházela vidina války a bylo známo, že Hitler nemá rád Židy. Všichni Else namlouvali, aby odjela s děvčaty do Anglie, ona dlouho nechtěla, ale potom se uvolila a začala vše zařizovat- Hana měla ale poslat dopis se žádostí o doklady Elsy, ale Hana odjet kvůli Jaroslavovi nechce, ten jí neustále namlouvá, že se o ni postará, ale doufá, že Hana odjede a bude po problému. Tímto jí zkazil celý osud. Hana dopis nepošle, pošle ho o dlouhou dobu později, ale to už je na odjezd pozdě a celá rodina zůstává v Meziříčí. Mezitím Hana, připravena na svatbu s Jaroslavem, se dozví o tom, že Jaroslav se schází a chce se brát s Ivanou. Ivanina maminka pere paničkám prádlo, Ivana chodí vypomáhat do místního obchodu s lahůdkami. Ivana byla Hanina jediná kamarádka a cítí se velmi zrazena.
Jak válka přichází, Elsin dům se stává útočištěm pro Židy, kteří se snaží uprchnout ze země. Postupně také přichází opatření vůči Židům, musí nosit hvězdu, chodit nakoupit jen v určitých hodinách, život se pro ně stává nesnesitelným. Jednoho dne dostanou předvolání na transport. Maminka Elsa by mom chtěla dcery uchránit, ale Hana už nemá, koho by si vzala, a Rosa je moc mladá. Vymyslí plán, že Rosu schová u Ludmily Karáskové. Nikomu o něm neřekne, ale jednoho večera odvede Rosu ke Karáskovým a druhý den ráno odejdou ostatní na transport (září 1942) . Rosa pláče steskem, ale doufá, že se jednou celá rodina vrátí. Karla se trochu bojí, ale postupně se začnou sbližovat. Chodí k nim hospodyně- maminka Ivany Zítkové. Rosa se musí schovávat na půdě, být naprosto ticho, protože za schovávání Židů se rovnou střílí. Karel Rosu doma nechtěl, ale postupem času mu přestala vadit. Paní Zítková Rosu viděla, ale nic neřekla a dala výpověď. Karel s Rosou se starali o velmi nemocnou paní Karáskovou, v té době už spolu chodili. Modlili se, aby paní Karásková zemřela, protože měla hrozné bolesti, a tak se taky brzy stalo. Karel se děsil, jak vystačí dvě zdravé osoby na jeden potravinový lístek, když zemřela. Ke konci války Rosa otěhotněla. Pořád doufala, že se rodina vrátí. Když válka skončila, Riosa po třech letech vyšla na denní světlo, v pokročilém stádiu těhotenství a šla se podívat na svůj stary domov. Doufala, že se zde shledá s rodinou, ale nestalo se tomu tak. Porodila dceru Miru, ještě předtím se s Karlem Karáskem vzali.
1942-1963
Zde se dozvídáme o životě Hany v koncentračním táboře. Židům je namluveno, že se pro ně staví nové židovské město- Terezín. Tam se celá rodina také dostane, ale babička na cestě onemocní. Zanedlouho jsou separováni- Hana je mladá, potencionálně dobrá pracovnice. Greta a Bruno mají být odvedeni, ale maminka Elsa je nechce nechat samotné, a tak Haně řekne, aby se snažila se v Terezíně udržet co nejdéle, a odjede se svými rodiči. Řekne Haně, že se po válce bšichni sejdou v domově na náměstí, ale obě vědí, že Elsa lže.
Hana je v táboře osamělá, brzy ji začne oslovovat Jarka, která je už protřelá a umí si v táboře poradit. Řekne jí, aby si našla v táboře známost, která by jí mohla být výhodná. Ona sama někoho má a Hana si brzy v kuchyni najde kuchaře Lea. Ten ji začne víceméně znásilňovat, ale Hana ho začne vnímat jako přítele, a plánují, jak budou spolu i po válce. Leo jí z kuchyně nosí jídlo navíc. Ostatní ženy nemají Jarku ani Hanu rády. Hana je svědkem toho, jak někteří vězni páchají sebevraždu skokem na dráty. Vidí hustý kouř, vycházející z komínů, kde se ve spalovnách spalovala lidská těla z plynových komor. Každý den někdo ubyl. Hana otěhotněla. Byla ihned poslána na potrat, porodila mrtvého chlapečka. Vykřikovala , že Leo je otcem dítěte. Oba dostali druhý den výzvu na transport do Osvětimi. Leo hned zemřel v plynu, ona sama pracovala v továrně, kde se splétaly zbytky oblečení po Židech.Byla dobrá pracovnice, tak ji nechali žít. Jarka se přihlásila jako opatrovatelka dětí, které byly do Terezína přivezeny, s vidou toho, že bude ve Švýcarsku, ale hned další den šla s dětmi do plynu.
Když se válka blížila ke konci, Hana onemocněla tyfem, ale po skončení války jí z toho červený kříž dostal. Hana byla vyhublá na kost, měla vypadané všechny zuby, zničená játra, vlasy úplně řídké a bílé. Po skončrení války- v 26 letech- vypadala hrůzostrašně. Cestou zpět domů se jí ve vlaku v černém obrovském svetru všichni báli. Hana se vrátila úplné zesláblá domů, stále omdlívala. Dostala se k Rose. Ta byla šťastná, že se alespoň někdo vrátil. Chtěla jí ukázat dceru Miru.
Hana věděla, že vše zkazila- poslala kvůli své zamilovanosti a hlouposti na smrt celou svou rodinu. V koncentračním táboře i Lea. Několik žen, které v továrně pracovaly pomaleji. Nakonec, když chtěla udělat po tolika letech radost své sestře na narozeniny, přinesla jú žloutkové věnečky a ty zabily celou její rodinu. Přežila peklo, aby ho působila dál ostatním lidem.
Ke konci knihy je smířená. Má radost z Miry. Bydlí v domě u řeky, s Gustou a synem Otíkem. Hana jí pomáhá plést čepičky po syna a má důvod žít.
