Kniha: Kuře melancholik
Autor: Josef Karel Šlejhar
Přidal(a): Hifi St
Josef Karel Šlejhar (*1864 – †1914)
- Představitel českého naturalismu a realismu na přelomu 19. a 20. století, považovaný za jednoho z nejsvéráznějších spisovatelů své doby. Podepsal manifest České moderny.
- Základním rysem jeho děl je myšlenka, že život je neoddělitelně spojen s utrpením a lidská společnost je zmítána pudy a vášněmi. Bůh v jeho světě nepomáhá a pokora činí z člověka jen snazší oběť.
- Pro jeho tvorbu jsou typické silné kontrasty, především mezi krutou lidskou společností a lhostejnou, byť majestátní přírodou.
- Jeho díla často obsahují subjektivní úvahy a autobiografické prvky, jako jsou chudé poměry, nemoci v rodině či hrubost otce k matce.
- Kuře melancholik je považováno za Šlejharovo nejvýznamnější dílo.
Literárně-historický kontext
Český naturalismus a realismus
- Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1889 v časopise Hlas národa, později bylo zařazeno do sbírky „Co život opomíjí“.
- Po vydání bylo přijímáno rozporuplně pro svou syrovost a neobvyklost, ocenil ho však například kritik F. X. Šalda.
- Původ názvu je vysvětlen v knize: Zeptalo se děcko Katly, proč se to má tak s tím kuřátkem. I odvětila Katla s úsměvem: „Víš, to je nějaký ,melancholik‘, a proto je nemohou ti druzí vystáti.“
Rozbor díla: Kuře melancholik
Základní charakteristika:
- Literární druh: próza
- Literární žánr: novela (s prvky naturalismu)
Téma a motivy:
- Téma: nespravedlnost, nenávist, smrt a život, bezohlednost a zlo jako přirozená součást lidské povahy.
- Hlavní motiv: tragický příběh malého chlapce, který po smrti matky podlehne nenávisti macechy a bezohlednosti otce.
- Vedlejší motivy: paralela mezi osudem odstrčeného dítěte a slabého kuřete, kontrast mezi láskou zesnulé matky a nenávistí macechy.
Hlavní myšlenka:
- Zobrazení života jako permanentního utrpení a lidské společnosti jako arény, kde vládnou nízké pudy a vášně. Dílo ukazuje, že Bůh nepomáhá a pokora z člověka činí jen snazší oběť krutosti ostatních.
Vypravěč:
- Vypravěč: Většinu díla je použit vševědoucí vypravěč v er-formě.
- Autorský komentář: V úvahových pasážích autor přechází do ich-formy a přímo oslovuje čtenáře nebo filozoficky komentuje děj.
- Vyprávěcí postupy: Převažuje vyprávěcí postup, doplněný popisným (příroda) a úvahovým (filozofické pasáže).
- Typy promluv: V díle se střídá přímá řeč postav a nepřímá řeč, která je součástí vyprávění.
Kompozice:
- Dílo není členěno na kapitoly, text je tvořen dlouhými odstavci.
- Kompozice je chronologická, bez retrospektivy či časových skoků.
- Úvod: smrt matky a narození kuřat (kontrast života a smrti).
- Stať: zápletka v podobě otcovy nové svatby, nástup macechy a počátek jejího teroru vůči chlapci.
- Gradace: chlapcův stav se postupně zhoršuje, chřadne, stává se utlumeným, onemocní a macecha se ho aktivně snaží zbavit.
- Retardace: děj je zpomalován lyrickými popisy přírody, například západu slunce.
- Závěr: tragické finále, ve kterém umírá chlapec i jeho kuře.
Jazyk a styl:
- Literární směr: český naturalismus a realismus přelomu 19. a 20. století
- Jazyk je spisovný, ale objevují se v něm i prvky hovorové češtiny, nářečí a slangu.
- Použití archaismů a zastaralých tvarů slov (např. *rtoma* místo rty).
- Využití přechodníků (*vyšedši ze stavení*).
- Charakteristický je zvláštní, často inverzní slovosled (*…na můstku přes příkop mezi silnicí a stavení položeném.*).
- Větná stavba je složitá, autor používá dlouhá, rozvitá souvětí a vsuvky.
Básnické prostředky v díle:
- Metafory
- Oxymóron
- Přirovnání
- Nadsázka a ironie (především v lyrických a úvahových částech)
- Apoziopeze (nedokončené výpovědi): *Toť se ví—*
- Řečnické otázky (slouží k vzbuzení zamyšlení a soucitu)
Časoprostor:
- Čas: Děj se odehrává na jaře během několika týdnů. Přesný rok není určen, ale předpokládá se autorova současnost, tedy konec 19. století.
- Prostor: Děj je zasazen na blíže neurčený vesnický statek v Čechách.
Postavy:
- Chlapec: Hlavní postava, která zůstává bezejmenná, což podtrhuje jeho archetypální roli oběti. Na začátku je radostný a optimistický, ale pod vlivem týrání postupně chřadne, stává se zuboženým, apatickým a ztrácí veškerou naději. Jeho osud je paralelou k osudu odstrčeného kuřete.
- Kuře: Fyzicky slabé a nezdatné kuře, které je odstrkováno ostatními. Stává se chlapcovým jediným přítelem a spřízněnou duší. Symbolizuje nevinnou a bezbrannou oběť přírodních i společenských zákonů.
- Nevlastní matka (macecha): Záporná postava; je falešná, krutá a bezcitná. Před otcem předstírá lásku k dítěti, ale ve skutečnosti ho nenávidí, psychicky i fyzicky ho týrá a je hlavní příčinou jeho tragického osudu.
- Otec dítěte: Lhostejný, bezohledný a pasivní muž. O svého syna nejeví žádný zájem, nevšímá si jeho utrpení a slepě důvěřuje své nové ženě. Ztělesňuje lidskou nevšímavost a selhání rodičovské role.
- Vlastní matka: Zemřela na začátku příběhu. Vzpomínky na ni a její láska kontrastují s krutostí macechy. Je vykreslena zpětně jako laskavá a hodná.
- Pepka: Hlavní služebná na statku a pravá ruka macechy. Je popisována jako ošklivá nejen vzhledem, ale i charakterem, aktivně se podílí na týrání chlapce.
Děj:
Příběh začíná kontrastními událostmi: malému chlapci umírá matka, zatímco se na statku líhnou kuřata. Chlapcův otec se brzy znovu ožení. Nová macecha však chlapce od počátku nenávidí a začíná ho systematicky týrat, psychicky i fyzicky. Otec je k utrpení svého syna lhostejný a plně důvěřuje své nové ženě. Chlapec nachází spřízněnou duši v jednom slabém, odstrkovaném kuřeti, které se stává jeho jediným přítelem. Jak se stupňuje macešin teror, chlapec postupně chřadne, stává se apatickým a nakonec onemocní. Jeho stav se neustále zhoršuje, macecha se ho snaží zbavit a otec si ničeho nevšímá. Příběh vrcholí tragickým koncem, kdy zubožené dítě umírá, a téměř ve stejný okamžik umírá i jeho kuře, což symbolizuje jejich společný osud obětí.
Inspirace a adaptace:
- Dílo se stalo inspirací pro stejnojmenný film režiséra Jaroslava Brabce z roku 1999. Scénář se však od literární předlohy v mnohém odlišuje – dítě například není fyzicky týráno a na konci neumírá, je pouze zdůrazněno jeho citové odcizení.
Doplňující informace:
Ústředním prvkem analýzy je paralela mezi osudem chlapce a kuřete. Šlejhar je staví na stejnou úroveň, aby ukázal, že osudy všech živých tvorů jsou v podstatě jednotné a podléhají stejným krutým zákonům přírody a společnosti. Jak zazní v knize: „Osudy nás všech jsou jednotny. A my všichni jsme: lidé i němá tvář i mrtvá hmota…“
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
