Zločin a trest

Kniha: Zločin a trest

Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Přidal(a): xskoup

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (*1821 – †1881)

Narodil se 11. listopadu 1821 v Moskvě do rodiny lékaře. Nejprve ho vzdělávala matka, později nastoupil do soukromé školy, školu byl nucen změnit a po sedmi letech odchází ze školy úplně. Patřil ke skupině kolem Michaila Vasiljeviče Petraševského, který vystupoval proti carovi. Za své členství měl být popraven, ale trest byl změněn na nucené práce a vyhnanství na Sibiři. Po deseti letech se směl vrátit, avšak byl psychicky i fyzicky vyčerpán. Po smrti jeho manželky a bratra nad ním visely dluhy, v té době propadl hazardním hrám. To ho dostalo do hmotné nouze. Po celý život trpěl epilepsií, kvůli které nakonec v únoru roku 1881 zemřel.
Usiloval o nápravu Ruska, řešení viděl v návratu ke křesťanským ideálům a ruským tradicím. Stal se zakladatelem psychologické prózy. Podílel se na vydávání listů Epocha a Vremja.

Další díla:

Zápisky z mrtvého domu – dílo inspirované autorovým pobytem ve vyhnanství na Sibiři.
Idiot
Bratři Karamazovi

Literárně-historický kontext

Ruský realismus, psychologický román

Dostojevskij patřil ke skupině tzv. petraševců, která kriticky vystupovala proti carskému absolutismu v Rusku.
Za své politické aktivity byl odsouzen k trestu smrti, který mu byl na poslední chvíli zmírněn na nucené práce a vyhnanství na Sibiři.
Zkušenosti z vězení a vyhnanství hluboce ovlivnily jeho tvorbu, zejména v pohledu na lidskou psychiku, vinu, trest a víru.
Autor se ve svých dílech snažil o nápravu Ruska, přičemž řešení spatřoval v návratu ke křesťanským hodnotám a tradičním ruským ideálům.

Rozbor díla: Zločin a trest

Základní charakteristika:

Literární druh: Epika
Literární žánr: Psychologický román

Téma a motivy:

Motivy: chudoba, sebevražda, prostituce, prospěchářství, alkohol, psychická rozpolcenost, láska, sebeobětování, určené společenské postavení.

Hlavní myšlenka:

Hlavní myšlenkou díla je, že člověka, který se dopustí zločinu, vždy dožene jeho vlastní svědomí a myšlenky, bez ohledu na jeho původní motivaci či teorii ospravedlňující jeho čin.

Vypravěč:

Dílo je vyprávěno v er-formě.

Kompozice:

Dílo má chronologický postup.
Je rozděleno na šest částí a epilog.

Jazyk a styl:

Použit je spisovný jazyk, objevují se v něm však i *francouzské fráze* (př.: *une teorie comme une autre*) a *německé výrazy* (př.: *Gott der barmherzige!).
Místy se objevují také *archaismy* (př.: váda, v ústery, nýti).

Básnické prostředky v díle:

Apostrofa: „Bože můj,“ prosil, „ukaž mi cestu, a zřeknu se té své proklaté… vidiny!“
Paralelismus: … okamžik za okamžikem, bod za bodem, podrobnost za podrobností, …
Gradace: Ale co když nemůže být řeč nejen o lásce, ale ani o úctě, naopak už může být řeč o zošklivení, opovržení a zhnusení
Výčet: Ať jde o vědu, vývoj, myšlení, vynálezy, ideály, tužby, liberalismus, úsudek, zkušenost, prostě o všechno…
Epizeuxis a Aposiopese: „a až zítra, zítra si všechno… Kdy jste přijely, už dávno?
Přirovnání: Byl chudý jako kostelní myš
Synekdocha: Ach vy milá, nespravedlivá srdce!

Časoprostor:

Děj se odehrává v Petrohradě v autorově současnosti, tedy kolem roku 1866.

Postavy:

Rodion Romanovič Raskolnikov: Chudý bývalý student. Je přesvědčen, že někteří lidé mají povoleno páchat zločiny, protože jsou na to dost silní. Odhodlají se. On sám sebe přesvědčí, že vražda staré lichvářky bude pro společnost jen prospěšná. Poté však neunese váhu svého provinění. Přemýšlí o sebevraždě, ale neodhodlá se k ní. Místo toho se dozná. Je poslán na Sibiř, tam si uvědomí svou lásku k Soně a připouští, že může začít nový život.
Avdoťja Romanovna Raskolnikova (Duňa): Raskolnikova sestra, milá, obětavá, dobrosrdečná, krásná a žádoucí, ochotná obětovat svoje dobro pro ty, na kterých jí záleží. Její myšlenky jsou čisté.
Sofja Semjonovna Marmeladovová (Soňa): Podobně jako Duňa je krásná, milá, hodná. Ale mnozí jí opovrhují, protože se stala prostitukou, aby uživila svou nevlastní rodinu. Toto povolání v ní vyvolává rozpor a věří, že jí Bůh odpustí. Sblíží se s Raskolnikovem, se kterým odejde i na samotnou Sibiř, kde se na ni konečně přestanou dívat skrz prsty.
Dmitrij Prokofjič Razumichin: Bývalý spolužák Raskolnikova. Dobrosrdečný, starostlivý, mnohými pro svou dobrotu vnímán jako prostý a hloupý. Stará se o Raskolnikova, když je mu nejhůř. V tu dobu se seznámí s Duňou, kterou si vezme za manželku.
Petr Petrovič Lužin: Myslí pouze na sebe a své dobro, namyšlený, příliš sebevědomý. Nepříčí se mu lhát a podvádět, aby dosáhl svých cílů.

Děj:

Bývalý student Raskolnikov se v hospodě potká s bývalým úředníkem Marmeladovem. Dozví se o jeho životě a dceři Soni, která byla nucena stát se prostitutkou. Dostane dopis od maminky, v němž se píše, že se bude Duňa vdávat. Raskolnikov se po dlouhém váhání rozhodne, že zavraždí starou lichvářku a okrade ji. K vraždě se bohužel připlete i její sestra, kterou zabije taky. Nikdo o jeho vině neví. Kvůli svým dluhům se dostane na policii, kde omdlí. Probudí se doma, stará se o něj přítel Razumichin. Až je mu lépe, vstane z lůžka a je svědkem nehody, kdy umře podnapilý Marmeladov. Dá jeho manželce na pohřeb zbytek svých peněž, které mu poslala matka. Zasadí se o rozchod Petra Petroviče a Duni. Pohřeb Marmeladova se strhne v hádku a Marmeladova nemocná manželka umírá. Raskolnikov se svěří Soni, že vraždil. Soňa po něm chce, aby se přiznal. Po návštěvě vyšetřujícího soudce, který Raskolnikovi řekne, že o jeho vině ví, jde Raskolnikov na policii a sám se přizná. Je poslán na Sibiř, kam ho následuje i věrná Soňa, která mu slíbila, že s ním půjde komkoliv. Sestra Duňa se vdá za Razumichina a pološílená maminka umírá. Raskolnikov na Sibiři dojde díky Soni k prozření a začne věřit v lepší zítřky.

Vlastní názor:

Knihu vnímám jako zajímavé nahlédnutí do tehdejšího Petrohradu. Atmosféra knihy je po celou dobu spíše pochmurná, plná bezvýchodných situací a bezmoci. O to více mě překvapil optimistický konec s vidinou lepší budoucnosti. V pasážích s dlouhými popisy a myšlenkovými pochody postav mi po delším čtení scházel děj. Nejvíce se mi líbil epilog, kde bylo popsáno poměrně hodně událostí a dobrý konec. Nesympatická mi byla postava Raskolnikova pro jeho smýšlení, jeho teorii o obyčejných a výjimečných lidech a vůbec připuštění té myšlenky, že má někdo právo zabíjet. Soňu jsem si naopak oblíbila nejvíc, přišla mi jako naprostý opak Raskolnikova. Jediné, co je spojovalo, byla snad vnitřní rozpolcenost v důsledku jejich činů.

Citovaná literatura

Dostojevskij, Fjodor Michajlovič. Zločin a trest.
Vydal Svět sovětů, nakladatelství Svazu československo-sovětského přátelství, jako svou 1099. publikaci.
Edice Máj, svazek 88.
Vytiskla Severografia, n. p., závod 1, Liberec.
AA 35,33 (text 31,77, il. 3,56), VA 36,15.
Náklad 166000 výtisků.
Vydání třinácté (ve Světě sovětů druhá).

Doplňující informace:

Fabule: setkání s Marmeladovem, dopis od maminky, vražda, návštěva Razumichina, policie, nemoc, útěk z lůžka, smrt Marmeladova, setkání s matkou a sestrou, návštěva Porfirije Petroviče, rozchod Petra Petroviče se sestrou, Raskolnikova rozmluva se Soňou, výslech, pohřební hostina, přiznání Soně, smrt Soniny nevlastní matky, odhalení Raskolnikovy viny, pokus Svidrigajlova znásilnit Duňu, jeho sebevražda, rozloučení Raskolnikova s rodinou, přiznání, odpykávání trestu, láska k Soni.

Syžet: V dlouhých monolozích slyšíme myšlenky postav (hlavně pohnutky Raskolnikova), v dialozích jsou probírány různé teorie, v některých částech posouvají děj kupředu.

Další rozbor zde

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.