Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Alena

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• Anglický básník a dramatik, klíčová postava alžbětinského divadla na přelomu 16. a 17. století.
• Žil ve Stratfordu nad Avonou, ale působil v Londýně jako herec, autor her a spolumajitel divadla The Globe.
• Traduje se, že po požáru divadla, při němž si měl popálit tvář, opustil Londýn a vrátil se do Stratfordu, kde zemřel.
• Existují teorie (tzv. anti-stratfordiánské), které zpochybňují jeho autorství a připisují ho jiným osobnostem, například Francisi Baconovi.
• Je mu připisováno autorství přibližně 37 her a řady básní.
• Do češtiny jeho dílo překládali mnozí, nejvýznamněji Josef Václav Sládek a později Martin Hilský.

Další díla:

• Zkrocení zlé ženy – komedie
• Richard II. – historická hra
• Richard III. – historická hra
• Jindřich IV. – historická hra
• Jindřich V. – historická hra
• Jindřich VIII. – historická hra
• Zimní pohádka – pohádka (romance)
• Macbeth – tragédie
• Othello – tragédie
• Romeo a Julie – tragédie
• Král Lear – tragédie

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus

• Renesance (z franc. renaissance, „znovuzrození“) je umělecký a kulturní směr, který se snažil o obnovu antických ideálů a zaměřoval se na zkoumání člověka a přírody.
• Proti středověkému důrazu na Boha staví do centra člověka a jeho schopnosti (antropocentrismus).
• Uplatňovala se tvůrčí svoboda umělce, důraz byl kladen na cit, vášeň, fantazii a vůli, nikoli jen na rozum.
• Filozofickým základem renesance byl humanismus, myšlenkový proud zaměřený na lidskou důstojnost a vzdělání.
• Počátky renesance sahají do severní Itálie na konci 13. století, kde bohatí mecenáši (obchodníci a bankéři) podporovali umění a vědu.
• Období bylo charakteristické velkými přírodními a astronomickými objevy (Koperník, Galilei, Bruno), které otřásly postavením církve.
• Vynález knihtisku Johannem Gutenbergem umožnil rychlejší a širší šíření myšlenek a literatury.

Další autoři:

• Dante Alighieri (*Božská komedie*) – Itálie
• Giovanni Boccaccio (*Dekameron*) – Itálie
• Lope de Vega (*Fuente Ovejuna*) – Španělsko

Rozbor díla: Hamlet

Základní charakteristika:

• Literární forma: drama (text je tvořen promluvami postav a scénickými poznámkami)
• Literární druh: drama
• Literární žánr: alžbětinská tragédie (hra o 5 dějstvích)

Téma a motivy:

• Téma: Touha po moci, zrada v rodině a pomsta za vraždu otce.
• Motivy: Předstírané i skutečné šílenství, intriky, vražda, jed, smrt, neschopnost činu, divadlo na divadle (past na krále).

Hlavní myšlenka:

• Dílo klade filozofické otázky o smyslu lidského života a smrti (slavný monolog „Být, či nebýt“), zkoumá témata morálky, spravedlnosti, svědomí a zkaženosti lidské společnosti.

Vypravěč:

• Dílo je psáno formou divadelní hry, skládá se z dialogů a monologů postav a scénických poznámek. Vypravěč jako takový v díle není přítomen.

Kompozice:

• Dílo je seřazeno chronologicky a člení se na 5 dějství.
• Děj je soustředěn na jedno hlavní téma (Hamletova pomsta) s minimem vedlejších epizod (např. vpád norského prince Fortinbrase).
• První inscenace proběhla v divadle The Globe pravděpodobně roku 1601 (v té době hráli v divadlech pouze muži).
• Dílo bylo poprvé vydáno na počátku 17. století.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, bohatý a plný filozofických úvah, které jsou podány formou dlouhých dialogů a monologů.
• Autor využívá jak vznešený a obrazný jazyk, tak hovorové prvky a prózu (zejména v projevech šílenství nebo u nižších postav).
• Slovní zásoba kombinuje prvky tragické i komické, satiru, patos a slovní hříčky.
• Typickým znakem je prolínání filozofických úvah s každodenním životem a dvorskými intrikami.
• Tragické a komické prvky nejsou striktně odděleny.
• Příčinou tragédie je lidská vášeň nebo zdánlivá náhoda; dílo se neomezuje přísnými pravidly jednoty místa, času a děje.

Verš a metrum:

• Většina hry je psána blankversem, což je nerýmovaný pětistopý jambický verš, typický pro alžbětinské drama.

Časoprostor:

• Děj se odehrává na dánském královském hradě Elsinor.
• Atmosféra na hradě je napjatá, pochmurná a plná intrik.
• Časově je příběh zasazen do blíže neurčeného středověku, přestože dílo vzniklo na přelomu 16. a 17. století.
• Podle původního rozboru se děj odehrává během několika dní.

Struktura děje:

• Expozice: Smrt dánského krále, jeho bratr Klaudius nastoupí na trůn a vezme si za ženu královnu Gertrudu.
• Kolize: Hamletovi se zjeví duch jeho otce a odhalí, že byl zavražděn Klaudiem.
• Krize: Hamlet předstírá šílenství, aby odhalil pravdu. Nechá zahrát divadelní hru rekonstruující vraždu a omylem zabije Polonia.
• Peripetie: Hamlet je poslán do Anglie. Po jeho návratu ho Klaudius lstí přiměje k souboji s Laertem.
• Katastrofa: Závěrečný souboj, při kterém umírá Gertruda, Laertes, Klaudius i samotný Hamlet.

Postavy:

• Hamlet: Dánský princ, syn zavražděného krále. Je typem rozpolceného, přemýšlivého intelektuála. Cítí povinnost pomstít otce, ale neustále pochybuje a analyzuje, což odkládá jeho čin. Uvažuje nad smyslem života a smrti.
• Klaudius: Hamletův strýc, bratr a vrah předešlého krále. Po vraždě se ožení s Hamletovou matkou Gertrudou a stane se králem. Je zrádný, zákeřný a podlý, jeho hlavním motivem je touha po moci.
• Gertruda: Hamletova matka a dánská královna. Je vnitřně rozpolcená mezi láskou k synovi a láskou ke svému novému muži Klaudiovi. Její postava je nejednoznačná, není jasné, do jaké míry byla zapletena do vraždy.
• Polonius: Nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta. Je to upovídaný a pletichářský dvořan, který se snaží zalíbit králi. Doplatí životem na svou snahu špehovat Hamleta.
• Ofélie: Dcera Polonia, kterou Hamlet miluje. Je poslušnou dcerou a stává se nástrojem v rukou svého otce a krále. Po otcově smrti a Hamletově odmítnutí zešílí a nešťastnou náhodou se utopí.
• Horacio: Hamletův nejlepší a jediný věrný přítel a spolužák. Je racionální, čestný a loajální. Jako jediný z hlavních postav přežije a má za úkol vyprávět Hamletův pravdivý příběh.
• Laertes: Syn Polonia a bratr Ofélie. Je prchlivý a jedná impulzivně, na rozdíl od váhavého Hamleta. Po smrti otce a sestry se nechá Klaudiem snadno zmanipulovat k pomstě.
• Duch krále Hamleta: Nadpřirozená postava, která se zjevuje svému synovi. Odhalí pravdu o své vraždě a žádá spravedlivou odplatu, čímž spouští celý řetězec tragických událostí.

Děj:

Dánský princ Hamlet truchlí pro svého otce, krále Hamleta, který za podivných okolností zemřel. Jeho matka Gertruda se krátce po králově smrti provdala za jeho bratra Klaudia, který se tak stal novým králem. Jedné noci se Hamletovi zjeví duch jeho otce a prozradí mu, že nebyla jeho smrt náhodná – zavraždil ho Klaudius, když mu nalil jed do ucha. Duch žádá Hamleta o pomstu. Hamlet je zprávou otřesen a dlouho přemýšlí, jak se pomstít a zároveň si ověřit pravdivost duchových slov. Aby zakryl své úmysly, začne předstírat šílenství. Jeho okolí, včetně krále a královského komořího Polonia, se domnívá, že příčinou jeho stavu je neopětovaná láska k Poloniově dceři Ofélii, kterou Hamlet skutečně miloval, ale nyní ji od sebe hrubě odhání. Aby získal nezvratný důkaz strýcovy viny, najme skupinu potulných herců, aby na dvoře sehráli hru, jejíž děj přesně rekonstruuje otcovu vraždu. Během klíčové scény se Klaudius prozradí svou zděšenou reakcí. Po divadle Hamlet konfrontuje svou matku. V průběhu hádky si všimne postavy za závěsem a v domnění, že je to Klaudius, tasí meč a probodne Polonia, který je tam ukrytý. Ofélie, zdrcená otcovou smrtí a Hamletovým chováním, zešílí a utopí se. Její bratr Laertes se vrací z Francie a touží pomstít svého otce i sestru. Klaudius ho snadno zmanipuluje a navrhne jim společnou pomstu. Uspořádají přátelský šermířský souboj mezi Hamletem a Laertem. Laertův meč je však potřený jedem a pro jistotu je otráven i pohár vína určený pro Hamleta. Během souboje si vína omylem připije královna Gertruda a umírá. Laertes zraní Hamleta otráveným mečem, ale v potyčce si zbraně vymění a Hamlet zraní Laerta tou samou otrávenou čepelí. Umírající Laertes Hamletovi prozradí celou lest a označí za viníka krále. Rozzuřený Hamlet donutí Klaudia dopít zbytek otráveného vína a probodne ho. Téměř všechny hlavní postavy umírají. Naživu zůstává pouze Hamletův věrný přítel Horacio, který má za úkol očistit Hamletovo jméno a vyprávět světu jeho tragický příběh.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Hamlet – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Ostře sledované vlaky

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): Alena

Bohumil Hrabal (*1914 – †1997)

• Český prozaik, jeden z nejvýznamnějších autorů české literatury 20. století.
• Ve svých dílech často zobrazoval obyčejné lidi, postavy na okraji společnosti a jejich každodenní život.
• Typické jsou pro něj dlouhé proudy řeči, svébytný humor, poetizace všednosti a využívání hovorového jazyka.
• Narodil se v Brně, dětství však prožil hlavně v Nymburce, kde jeho nevlastní otec pracoval jako správce pivovaru.
• Vystudoval práva, ale vystřídal řadu zaměstnání – byl například výpravčím, dělníkem i baličem papíru ve sběrných surovinách.
• Od 60. let patřil k výrazným osobnostem české prózy, po roce 1968 měl omezenou možnost publikovat.
• Zemřel po pádu z okna nemocnice na Bulovce v Praze.
• Podle novely Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel stejnojmenný film, který získal Oscara.

Další díla:

• Obsluhoval jsem anglického krále
• Pábitelé
• Postřižiny
• Příliš hlučná samota
• Slavnosti sněženek

Literárně-historický kontext

Česká literatura 2. poloviny 20. století (2. vlna válečné prózy)

• Dílo vzniklo v 60. letech 20. století, tedy v období postupného uvolňování poměrů v Československu.
• V literatuře se projevovala snaha o pravdivější a civilnější zachycení života bez schematismu.
• Novela tematicky navazuje na druhou světovou válku, ale nezobrazuje ji pateticky – soustředí se na obyčejného člověka a jeho osobní problémy.
• Patří do tzv. druhé vlny válečné prózy, která ukazuje válku z neheroického, často ironického a psychologického pohledu.
• V 60. letech docházelo k uvolnění cenzury a k větší tvůrčí svobodě.
• Autoři se odkláněli od budovatelských témat a zaměřovali se na vnitřní svět člověka, absurditu doby a osobní zkušenost.
• Po roce 1968 nastoupila normalizace, která svobodu tvorby opět výrazně omezila.

Další autoři:

• Josef Škvorecký: *Zbabělci*
• Ota Pavel: *Smrt krásných srnců*
• Arnošt Lustig: *Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou*
• Ladislav Fuks: *Spalovač mrtvol*

Rozbor díla: Ostře sledované vlaky

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární forma: próza
• Literární žánr: tragikomická novela
• Rok vydání: 1965

Téma a motivy:

• Téma: Dospívání mladého muže, hledání vlastní identity a mužnosti na pozadí druhé světové války.
• Motivy: Válka, železnice, dospívání, sexualita, smrt, hrdinství, ironie, všední život.

Hlavní myšlenka:

• I nenápadný a nejistý člověk může v mezní situaci vykonat hrdinský čin. Dílo zároveň ukazuje absurditu války a nesmyslnost umírání obyčejných lidí.

Vypravěč:

• Typ vypravěče: ich-forma – příběh vypráví hlavní hrdina Miloš Hrma.
• Díky tomu čtenář sleduje nejen události, ale i jeho vnitřní nejistotu, stud a postupnou proměnu.

Kompozice:

• Děj je převážně chronologický.
• Objevují se retrospektivy hlavního hrdiny a vzpomínky na rodinu i předchozí události.
• Novela je poměrně krátká, děj je soustředěný a směřuje k tragickému závěru.

Jazyk a styl:

• Spisovná čeština se prolíná s hovorovými výrazy.
• Objevují se slova neutrální i stylově zabarvená.
• Typický je černý humor, ironie a kontrast mezi tragickými a komickými situacemi.
• Autor využívá delší souvětí připomínající plynulý proud řeči, což je pro Hrabala typické.
• Významnou roli mají dialogy a přímá řeč.

Časoprostor:

• Místo: malá železniční stanice v Kostomlatech
• Čas: konec druhé světové války, zejména rok 1945
• Atmosféra: válečné prostředí se mísí s tragikomickou, místy absurdní a chvílemi pochmurnou atmosférou.

Postavy:

• Miloš Hrma: mladý železničář, nezkušený, citlivý a nejistý chlapec bez sebevědomí; po osobním selhání se pokusí o sebevraždu, ale nakonec dospěje a vykoná hrdinský čin
• Hubička: Milošův starší spolupracovník, sebejistý a zkušený výpravčí; milovník žen a života, který Milošovi pomůže překonat jeho ostych
• Přednosta stanice: pořádný a klidný muž, který miluje svou práci, manželku i holuby; působí komicky svou maloměšťáckou pečlivostí
• Paní přednostová: hodná, trpělivá a chápavá žena
• Zdenička Svatá: mladá telegrafistka, která se stane středem aféry s Hubičkou kvůli orazítkovanému pozadí
• Máša: Milošova dívka, se kterou prožil své milostné zklamání
• Viktoria Freie: odvážná odbojářka, která Milošovi pomůže při závěrečné životní proměně

Děj:

Miloš Hrma se po delším zotavování z pokusu o sebevraždu vrací do práce na železniční stanici. Trápí ho jeho milostné selhání s přítelkyní Mášou i nízké sebevědomí. Na stanici sleduje každodenní provoz i zvláštní události kolem svých kolegů, zejména výpravčího Hubičky, který měl aféru s mladou telegrafistkou Zdeničkou a způsobil skandál tím, že jí orazítkoval zadeček. Miloš se snaží svůj osobní problém překonat. Nakonec se mu to podaří díky setkání s odbojářkou Viktorií Freie. Zároveň dostane důležitý úkol – zúčastnit se sabotážní akce proti německému vojenskému transportu. Miloš vyleze na stožár a hodí na projíždějící vlak nálož, čímž splní svůj úkol. Při akci je však postřelen německým vojákem a umírá. V posledních chvílích si uvědomuje tragickou absurditu války a nesmyslnost smrti obyčejných lidí.

Vlastní názor:

Dílo je působivé tím, že spojuje vážné válečné téma s humorem, nadsázkou a civilností. Velmi silně působí proměna hlavního hrdiny z nejistého chlapce v člověka, který je schopen oběti. Novela je čtivá, jazykově originální a nadčasová tím, že ukazuje obyčejný lidský osud uprostřed dějin. Silnou stránkou textu je i kontrast mezi banálními každodenními situacemi a tragickým pozadím války.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Ostře sledované vlaky – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Havran

Autor: Edgar Allan Poe

Přidal(a): Zdeňka Mauerová

Edgar Allan Poe (*1809 – †1849)

• Americký romantický prozaik, básník, kritik, literární teoretik a esejista, jeden z nejoriginálnějších amerických básníků a povídkářů, známý svým bohémským životem. Je autorem fantastických a mystických příběhů, zakladatelem detektivní literatury, americké novelistické tvorby a moderního hororu, prozaického žánru, jehož úkolem je vyvolat strach.
• Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts. Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 na tuberkulózu. Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu.
• Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy. Ve finanční krizi se zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu, kde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Po odchodu z akademie došlo k rozporům a následně i k rozchodu s Edgarovým adoptivním otcem.
• V roce 1833 zaznamenal první úspěch, když získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Posléze vstoupil do richmondského Southern Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho šéfredaktorem. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm. Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání.
• Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost. Manželka Edgara Allana Poea v roce 1847 zemřela na tuberkulózu a Poe prošel velkou duševní krizí, která vyvrcholila roku 1848 pokusem o sebevraždu. 3. října 1849 byl urychleně hospitalizován poté, co byl nalezen opilý na ulici, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku 7. října 1849.
• Ve své próze i poezii dokázal Poe mistrovsky navodit atmosféru tajemna a hrůzy. Hlavním námětem je ve většině děl láska a krása v kombinaci se smrtí. Často se zde objevuje protiklad skutečného světa s krajinou mimo reálno. První básnickou sbírku vydal ještě za pobytu v armádě. Významné jsou jeho pozdější básně pro svou působivou obraznost, hudebnost a symboličnost.
• Jeho poezie je založena na přesných estetických principech, je pro ni typické téma smrti krásné ženy. Ačkoliv zachycuje především zjitřené city a nálady, v eseji Filozofie básnické skladby Poe doložil na genezi básně Havran, že vznikla na základě racionálního principu, přesně odvažujícího dávky smutku, melancholie a tragické ironičnosti.
• Poe je také mistrem krátké prózy. Jeho první tištěná práce je založena na postupné kumulaci hrůz během námořní výpravy. Na malé ploše jsou okamžiky hrůzy předváděny v povídkách, které jsou považovány za předchůdce moderních hororů. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí. Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction; důležitou součástí díla jsou i povídky humoristické.
• Povídky Vraždy v ulici Morgue, Odcizený dopis, Zlatý brouk jsou pro deduktivní, přísně logický postup hrdinů při odkrývání tajemství považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního „velkého detektiva“. Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty (např. Charles Baudelaire).

Další díla:

• Skokan (1849): povídka o špatnosti lidské duše; příběh trpasličího šaška Skokana, který se svému panovníkovi mstí za surové zacházení a zahanbení; při velkém maškarním plese krále i s jeho pobočníky upálí.
• Rukopis nalezený v láhvi (1833): povídka líčí neuvěřitelný příběh jediného přeživšího pasažéra ztroskotané lodi. Při své záchraně se dostane na jinou loď, kde si ho ovšem nikdo nevšimne. Pozoruje neobvykle starou posádku. Na konci rukopisu je vylíčen zoufalý popis lodi, která se řítí do záhuby.
• Uloupený list (1844): detektivní povídka.
• Tajemství Marie Rogetové (1842 – 1843): detektivní povídka.
• Vraždy v ulici Morgue (1841): detektivní povídka; líčí podivnou a brutální vraždu dvou žen v zamčeném pokoji. Vypravěč se dává do vyšetřování se svým přítelem Dupinem. Výpovědi si odporují a případ vypadá neřešitelně. Zjistí, že vrahem vůbec není člověk. Podle stop se dopátrají orangutana a jeho majitele, který řádění zvířete viděl, ale nedokázal mu zabránit.
• Zlatý brouk (1843): povídka; detektiv Legrand najde zlatého brouka, který ho náhodou zavede k velkému pokladu.
• Jáma a kyvadlo (1842): povídka; popisuje bezmoc bezejmenného muže, který se ocitl svázaný v temnotě. Netuší, kde je, proč a kdo ho tam vězní. Z celé situace víme jen to, že uprostřed jeho cely se nachází jáma, ze které vylézají krysy. Nad ním se později objeví pohybující se kyvadlo, které se nebezpečně přibližuje. Právě díky krysám se mu na poslední chvíli podaří rozvázat pouta. Kyvadlo najednou zastaví a zmizí. Mezitím se začnou hýbat stěny a muže neúprosně tlačí k jámě. Když už málem padá do jejích hlubin, omdlí a probudí se v řadách francouzské armády vstupující do Toleda.
• Zrádné srdce (1843): povídka; hlavní postava líčí svůj úkladný čin – mladý pečovatel dostane nápad: chce se zbavit svého starého pacienta. O půlnoci ho zabije, rozseká na části a uloží do podlahy v jeho ložnici. Další den k němu přichází tři komisaři vyšetřit křik z minulé noci. Vrah se ničeho nezalekne a provede muže po celém domě až do ložnice. Tam si sednou a on jim odpovídá na další otázky. Po chvíli jako by uslyšel tlukot srdce. Nejprve tomu nepřikládal význam, ale poté mu dochází, že je to odporné starcovo srdce. Stále slyší jen jeho tlukot, který ho nakonec přiměl, aby se sám od sebe komisařům přiznal.
• Černý kocour (1843): povídka; pojednává o muži, který zabije svoji manželku a zazdí ji v domě. Při vyšetřování sebevědomě poklepe přímo na místo své skrýše. V tu chvíli ho prozradí neuvěřitelný jekot kocoura, který je zazděn s mrtvolou jeho ženy.

Literárně-historický kontext

Americký romantismus

• Romantismus je myšlenkové hnutí a umělecký směr ve výtvarném umění, hudbě a literatuře, který dominoval v 1. polovině 19. století. Název je odvozen od slova román (jako v románu). Není to jen umělecký směr, ale i životní postoj. Vznikl v Anglii v 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství a postupně se rozšířil po celé Evropě i do Ameriky. Jeho předstupněm byl preromantismus a myšlenky J. J. Rousseaua.
• Romantismus rozrušoval hodnoty osvícenství a klasicismu. Proti klasicistním pravidlům uplatňoval tvůrčí svobodu umělce. Proti racionalismu stavěl cit, vášně, fantazii a vůli. Proti ideálu antiky vyzdvihoval hodnoty středověku. Proti idealizaci požadoval opravdovost a proti abstraktnímu pojetí člověka zdůrazňoval konkrétního jedince se zájmem o jeho psychiku. Proti obecnému pojetí lidství stavěl ideu národa. Je to umění vyhraněně subjektivistické a individualistické, které odmítá klasické estetické normy a preferuje lidové umění a národní tradice.
• Důvody vzniku romantismu souvisí se změnami v myšlení lidí pod vlivem revolučních hnutí. Velká francouzská revoluce nepřinesla slibovanou volnost, rovnost a bratrství, což vedlo k deziluzi a nespokojenosti. Lidé tak utíkali do snů o lepším životě, což se projevilo v literatuře. Směr je hluboce rozporuplný: odmítá staré formy, ale zároveň obdivuje minulost; hrdina je výjimečný, ale zároveň je obdivován prostý člověk.
• Hlavním požadavkem byla tvůrčí svoboda a osobitost autora. Spisovatelé zdůrazňovali jedinečnost, emocionalitu, spontánnost a individuální zkušenost. Fascinovalo je iracionálno, nadpřirozené jevy, pověry a šílenství. Autoři si vybírali jen některé skutečnosti podle subjektivního pohledu. Oblíbenými tématy byly útěk z každodenního života, svoboda, nespoutanost, individualita, nezkrotná síla přírody (bouře, moře), minulost (zejména středověk), mystika a exotické země.
• Romantický hrdina je výjimečná osobnost stojící mimo společnost, jejíž normy odmítá. Často je to vrah, kat, vyděděnec, žebrák nebo tulák. Touží po lásce, která však zůstává nenaplněná, protože nedokáže milovat skutečnou ženu, má pouze svůj vysněný ideál. Hrdina často splývá s autorem (autobiografické rysy), prožívá konflikt se světem, cítí se osamělý a východisko hledá ve fantazii, exotice, u prostých lidí nebo v idealizaci minulosti. Uzavírá se do vlastního nitra. Hrdinové vědí, že svět nelze změnit, což vede k melancholii, pesimismu a zklamání.
• Z literárních druhů se zpočátku dařilo lyrice (intimní, reflexivní), postupně ale začala převažovat próza. Typickými žánry jsou lyrická balada, básnická povídka (poéma), moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a povídka. Autoři rozvolnili verš i prózu, hojně využívali lidovou mluvu a archaismy.
• Romantismus měl dva hlavní proudy: revoluční (zdůrazňoval národní hrdost, snil o lepším světě, hrdina bojoval proti společnosti) a konzervativní (stavěl do kontrastu současnou společnost a ideály, ale nesnažil se o změnu). Tyto proudy se promítaly do národních literatur s dalšími specifiky: v Anglii inspirace přírodou (jezerní škola), ve Francii oslava středověkého křesťanství, v Německu inspirace lidovou poezií, v Rusku protest proti carismu, v Polsku a Maďarsku téma ztráty národní samostatnosti. V 19. století byl romantismus postupně vystřídán realismem.

Další autoři:

• James Fenimore Cooper (díla: Vyzvědač, Příběhy kožené punčochy)
• Nathaniel Hawthorne (dílo: Šarlatové písmo)
• Herman Melville (díla: Bílá velryba, Má první paluba, Bílý žaket)
• George Gordon Byron
• Percy Bysshe Shelley
• Jane Austenová
• Alfred de Musset
• Heinrich Heine
• bratři Grimmové
• Novalis
• Alexandr Sergejevič Puškin
• Michail Jurjevič Lermontov
• Karel Hynek Mácha
• Josef Kajetán Tyl
• Karel Jaromír Erben
• Karel Sabina
• Božena Němcová

Rozbor díla: Havran

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyriko-epika
• Literární žánr: Baladická báseň (balada je básnický žánr na pomezí lyriky, epiky i dramatu, má smutný až ponurý děj, rychlý spád často dosažený dialogem a tragické vyznění).

Téma a motivy:

• V díle můžeme nalézt motivy lásky, strachu, samoty, smutku, zla, opuštěnosti a tajemna.

Hlavní myšlenka:

• Hlavním tématem je ztráta milované osoby, v případě hlavní postavy Havrana milenky Lenory, a způsob, jakým se s touto změnou ve svém životě lyrický subjekt vyrovnává.

Vypravěč:

• Dílo je psáno ich-formou. Lyrický subjekt představuje zároveň i hlavní postavu celé básně.

Kompozice:

• Kompozice je chronologická, bez jakýchkoli dějových odchylek.
• Báseň se skládá celkem ze 108 veršů a osmnácti slok.
• Poslední verš ve sloce má nejčastěji podobu refrénu „už víckrát ne“, který napomáhá ke gradaci celého díla.

Jazyk a styl:

• V básni je užito výhradně spisovné vrstvy jazyka. Poměrně často se vyskytují v textu archaismy a poetismy.
• Havran představuje symbol smrti, ďábla, pekla. Autor naprosto vědomě využívá jednotlivých jazykových prostředků k vygradování celé básně – s umem a přesností čtenáři nakládá odpovídající dávky napětí, tajemna, ironie, aby dosáhl kýženého výsledku.
• Ve většině strof probíhá dialog mezi lyrickým subjektem a havranem; lze nalézt také vnitřní monology vypravěče.
• Dosti frekventovaně autor užívá přechodníků a přímé řeči.

Verš a metrum:

• V básni se střídají strofy se šesti a sedmi verši. Schéma rýmu je u šestiveršových strof ABCBBB a u sedmiveršových ABCDCCC. V obou schématech se uplatňuje rým sdružený a střídavý.
• Z hlediska rytmu autor využívá dvoudobé stopy se sestupným metrem, kterým se říká trochej.
• V rámci strof dochází ke střídání délky veršů s osmi a sedmi a půl trochejskými stopami; u strof se sedmi verši je vždy jeden verš výrazně kratší.

Básnické prostředky v díle:

• Epifora: Opakování stejného slova nebo skupiny slov na konci po sobě jdoucích veršů (refrén „už víckrát ne“).
• Epizeuxis: Opakování slova nebo slovního spojení těsně za sebou.
• Apostrofa: Oslovení nepřítomné osoby (Lenora) nebo neživé věci (havran).
• Metafora: Přenesení významu na základě vnější podobnosti.
• Přirovnání
• Metonymie
• Kontrast
• Personifikace: Přisuzování lidských vlastností neživým věcem (havran mluví).
• Oxymóron: Spojení slov, která si významově odporují.

Časoprostor:

• Děj básně se odehrává o půlnoci jedné bouřlivé lednové noci.
• Místem je světnice (pokoj) náležející patrně samotnému vypravěči.
• Bližší časové ani místní určení není uvedeno.

Postavy:

• vypravěč: Typický romantický hrdina, který prožívá smutek nad nenaplněnou láskou a cítí se ve světě opuštěný. Je přemýšlivý, zádumčivý, zoufalý a nešťastný. Nachází se v horečnatém stavu a blouzní.
• Lenora: Zesnulá milenka hlavního hrdiny. V básni fyzicky nevystupuje, je pouze předmětem jeho vzpomínek a žalu.
• havran: Tajemný pták ebenového zbarvení s vážným a přísným chováním. Stále opakuje slova „Už víckrát ne.“ Představuje symbol smrti, ďábla, pekla a neutuchající beznaděje.

Děj:

Vypravěč, zřejmě mladý muž, soužený horečkou sedí o půlnoci ve svém pokoji a rozjímá nad starými knihami. Snaží se v nich najít útěchu od smutku nad ztrátou své milované Lenory. Únavou upadá do polospánku, ze kterého jej vyruší slabé zaťukání na dveře. Muž se nejprve bojí, ale pak se utěšuje představou pozdního hosta a rozhodne se otevřít. Za dveřmi však nikdo nestojí. V blouznění si myslí, že klepala jeho zesnulá dívka, a šeptá do tmy její jméno.

Vrací se zpět do pokoje, když se ozve nový šramot, tentokrát od okna. Otevře okenici a do pokoje znenadání vletí velký havran, který se usadí nade dveře na sochu bohyně Pallas Athény. Hrdina pociťuje úlevu a s pobavením se ptá havrana na jeho jméno. Ke svému překvapení zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na otázku odpoví: „Už víckrát ne.“

Muž je havranovou odpovědí vyveden z míry. Snaží se sám sebe přesvědčit, že pták brzy odletí, stejně jako mu odešli jiní přátelé i jeho milovaná Lenora. Havran na jeho myšlenky opět odpoví svým „Už víckrát ne.“ Muž usuzuje, že pták tato slova pochytil od nějakého nešťastného pána. Přesto se snaží pochopit význam havranových slov – dumá, zdali se vyjadřuje ke svému odchodu, nebo k nemožnosti dalšího setkání s Lenorou.

Nakonec dospěje k závěru, že havran je boží posel, který má ukončit jeho muka. Pták však i na tuto domněnku odvětí stejným způsobem. Napětí graduje. Muž se havrana ptá, jestli jeho duše nalezne pokoj alespoň po smrti. Havran opět namítá své „Už víckrát ne.“ Nastává sebetrýzeň a hrdina, přestože tuší odpověď, se přímo ptá, zda se se svou milovanou setká alespoň v ráji. Havran pronese své „Už víckrát ne.“

Muže popadne strach, úzkost a zlost. Zoufale se snaží ptáka vyhnat, ale ten se ani nehne. Před zrakem zoufalého muže se pták uvelebí na soše Pallas Athény a hrdina se smiřuje s faktem, že havranův stín zůstane navždy v jeho duši jako symbol věčného žalu a beznaděje.

Inspirace a adaptace:

• Poe popsal vznik a proces tvorby básně ve svém eseji *Filosofie básnické skladby* (1846). Tvrdil, že báseň nevznikla ze spontánní inspirace, ale na základě racionálního a logického postupu, kde každý prvek (refrén, téma smrti krásné ženy, atmosféra) byl pečlivě zvolen pro dosažení maximálního účinku.

Zajímavosti:

• Ačkoliv je báseň proslulá svou ponurou atmosférou, Poe ji původně zamýšlel tak, aby oslovila jak kritiky, tak širokou veřejnost. Úspěch byl okamžitý a masivní, z Poea udělal literární celebritu, ale finančně mu příliš nepomohl – za báseň údajně obdržel jen asi 9 dolarů.
• Poe zvažoval pro roli mluvícího tvora i papouška, ale nakonec zvolil havrana pro jeho temnou symboliku a melancholický zvuk, který lépe odpovídal tónu básně.

Vlastní názor:

Kdo by neznal jednu z nejslavnějších básní všech dob, proslulou svou nebývalou promyšleností, genialitou a originalitou! Musím s upřímným respektem a hlubokým uznáním smeknout před autorem tohoto věhlasného díla a s plným přesvědčením uznat, že přídomky, které během desítek let, kdy si ji s ohromeným úžasem čtou stovky a tisíce lidí, jeho báseň získala, jí právem náleží.

Na nevelké ploše pouhých 108 veršů dokázal Edgar Allan Poe vtěsnat do Havrana emoce, které v některých případech marně hledáme v sáhodlouhých a obsáhlých románech – strach, napětí, zlost, lásku, beznaděj, zoufalství, žal, odpor, zmatek, překvapení, pobavení.

Ohromeně si uvědomuji, s jakou bravurou Poe vnímá nuance lidského vědomí, přesně vycítí, co by mělo následovat, aby ve čtenáři docílil požadovaného dojmu.

Myslím si, že obdobně fascinující, uchvacující a fenomenální báseň v spektru světové literatury bude těžko k nalezení, a čím častěji projíždím zrakem po jednotlivých řádcích, tím více se v této domněnce utvrzuji.

Citovaná literatura

1. POE, Edgar Allan. Havran: překlad: Vítězslav Nezval. In: V noci jsem snil, že jsem motýlem [online]. 1999 [cit. 2017-01-15]. Dostupné z: https://www.odaha.com/edgar-allan-poe/basne/havran-preklad-vitezslav-nezval
2. POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 54
3. https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B
4. http://ld.johanesville.net/poe
5. BENEŠOVÁ, J.. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha 1999, str. 169
6. http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe
7. POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 61
8. http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus
9. BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999, str. 425, 426
10. http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html
11. http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/
12. POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 144
13. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B
14. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Literární Doupě: NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR [online]. Johanesville, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://ld.johanesville.net/poe
15. KROPÁČKOVÁ, Barbora. Poe Edgar Allan: Havran (rozbor). In: ČESKÝ-JAZYK.cz: Studentský UNDERGROUND [online]. 2003 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html
16. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe – Havran. In: Uč se online! [online]. 2013 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/
17. ŠMEJDOVÁ, Petra. Dílo Edgara Allana Poea. In: VašeLiteratura.cz: Literatura pro všechny.. [online]. 2009 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe
18. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Osobnosti.cz: tiscali.cz [online]. Tiscali Media, a.s., 1996 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/edgar-allan-poe#cv
19. ŠRUBAŘ, Pavel. Pojednání o rýmech. In: www.rymy.cz [online]. 2008 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.rymy.cz/rymy.htm
20. NEZMÁNÝ AUTOR. Romantismus. In: Literatura 2 [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus
21. POLÁŠKOVÁ, Taťána, Ivana DOROVSKÁ a Yvonne KONEČNÁ. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-129-9.
22. BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-8-2.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Havran – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Proměna

Autor: Franz Kafka

Přidal(a): aja

Franz Kafka (*1883 – †1924)

• Pražský německý prozaik židovského původu, Franz Kafka, se narodil 3. července 1883 na Starém Městě v Praze. Měl pět sourozenců, dva bratry a tři sestry. Oba jeho bratři však v brzké době po narození zemřeli a Kafka se tak stal nejstarším a jediným synem.
• Jeho otec vedl obchod a Kafka jako jeho jediný syn ho měl časem převzít. Kafka o to avšak nestál, ale otec byl odhodlaný udělat z něj někoho, kým nebyl. Přestože otcovy metody byly pro něj trýznivé, vzhlížel k němu a měl ho rád.
• V jeho dílech se často objevuje problém hlavního hrdiny se svým otcem (např. v dílech Proměna a Proces). Sám doslova napsal: „… moje psaní bylo o Tobě, žaloval jsem v něm jen na to, na co jsem nemohl žalovat v Tvém náručí. Bylo to úmyslně do délky protahované loučení s Tebou…“.[1]
• Jeho pohled na otce je detailněji popsán v díle „Dopis otci“, který mu však nebyl nikdy doručen. V tomto dopise ukazuje otci chyby, kterých se na něm dopouštěl, a co všechno ho poznamenalo. Nejvíce mu vyčítal, že se ho nikdy nepokusil pochopit a že mu nepomohl splnit jeho největší sen – oženit se a založit rodinu. „Odvažuji se říct, že jsi v celém svém životě nezažil nic, co by pro tebe mělo takový význam jako pro mne mé pokusy oženit se.“ [2]
• Kafka si svůj sen nikdy nesplnil, byl sice dvakrát zasnouben, ale pokaždé bylo zasnoubení zrušeno. Poprvé byl zasnouben s Felicií Bauerovou, té věnoval povídku Ortel.
• Podruhé byl zasnouben s Milenou Jesenskou, která jako první překládala jeho knihy do češtiny.
• Korespondence s oběma snoubenkami vyšla knižně.
• Jeho poslední přítelkyní byla Dora Diamantová.
• Kafka byl od malička psychicky velmi slabý. Jeho otec chtěl překonat jeho přecitlivělost a hypochondrii a snažil se ho alespoň fyzicky utužovat, v čemž pak následně pokračoval sám Kafka. Nedostavil se však žádný kladný výsledek, pouze chronická nespavost a bolesti hlavy.
• V roce 1917 se nakazil tuberkulózou, která ho nakonec roku 1924 stála život.
• Byl pohřben v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově.
• Jelikož byl k většině svých děl kritický, ve své závěti požádal Doru Diamantovou, aby zničila všechny jeho nevydané rukopisy. Ta tak také učinila. Přesto však jeho kamarád Max Brod jeho přání ignoroval a několik rukopisů po jeho smrti vydal.

Další díla:

• Proces: nedokončený román; bankovní úředník Josef K. je v den svých 30. narozenin nečekaně zatčen a obviněn z neznámého zločinu. Proces probíhá u absurdního a nepřístupného soudu, K. se marně snaží bránit a je nakonec popraven.
• Zámek: nedokončený román; zeměměřič K. přijíždí do vesnice pod zámkem, ale marně se snaží získat povolení ke vstupu a k výkonu své práce. Naráží na všudypřítomnou, nepochopitelnou byrokracii.
• Amerika (Nezvěstný): nedokončený román; mladý Karel Rossmann je po skandálu poslán rodiči do Ameriky, kde zažívá sérii groteskních a absurdních situací a je vláčen osudem.
• Povídky: *Ortel*, *V kárném táboře*, *Umělec v hladovění*.

Literárně-historický kontext

Expresionismus a existencialismus v literatuře 1. poloviny 20. století

• Dílo se řadí do předválečné prózy světové literatury 1. poloviny 20. století.
• Novela poprvé vyšla v časopise roku 1915 a až o rok později vyšla knižně v Lipsku.
• Jako jedno z mála děl byla vydána již za Kafkova života.
• Dílo pochází z období začátku první světové války, přesto se zde již Kafka potýká s myšlenkami dopadů blížící se hospodářské krize.
• V díle se odráží existencialismus a expresionismus. Jsou zde patrné existenční problémy společnosti (přestože bylo dílo vydáno již v roce 1915).
• Kafka je řazen i do experimentálního (tzv. moderního) proudu, ve kterém spisovatelé bourají klasické pojetí románu. Děj je zde odsunut do pozadí a místo vnější reality se autoři zaměřují spíše na vnitřní svět hrdiny.
• Kafkovo dílo Proměna nebylo zprvu příliš vřele přijato. Až po druhé světové válce se dostalo do širšího povědomí a postupem času se nakonec dočkalo světového ohlasu.

Další autoři:

• Albert Camus – Cizinec
• Jean-Paul Sartre – Nevolnost
• Richard Weiner – Škleb
• Ladislav Klíma – Utrpení knížete Sternenhocha aj.

Rozbor díla: Proměna

Základní charakteristika:

• Literární forma: próza
• Literární druh: epika
• Literární žánr: povídka (absurdní a iracionální)

Téma a motivy:

• sociální situace, hospodářská krize
• proměna vztahů ve společnosti
• vyjádření existenciálního pocitu člověka (samota a odcizení člověka, neschopnost řídit svůj vlastní život)
• nedostatek ochrany a pochopení i mezi nejbližšími
• udělení trestu bez známého prohřešku
• povrchnost společnosti
• smrt

Námět:

• Námět: Proměna hlavní postavy v brouka a měnící se chování jeho rodiny k němu.
• Námět: Odcizení, nemožnost komunikace a ztráta lidskosti.

Vypravěč:

• Dílo je psáno er-formou z pohledu Řehoře Samsy.
• Převažuje zde vnitřní monolog, který je občas narušen přímou řečí.

Kompozice:

• Dílo je psáno chronologicky, až na občasné vracení se do minulosti a přemýšlení o budoucnosti.
• Děj je členěn na tři celky:
• První kapitola: Řehoř a jeho rodina se vyrovnávají s proměnou Řehoře v brouka.
• Druhá kapitola: Postavy se snaží najít způsob, jak spolu v nové situaci vycházet.
• Třetí kapitola: Dominují motivy odcizení, bolesti a smrti jakožto vysvobození.

Jazyk a styl:

• Literární směr: expresionismus / existencialismus
• Využívá se spisovný jazyk bez hovorových či slangových výrazů.
• Text je srozumitelný, věcný až strohý.
• Autor využívá úsečných vět. Archaismy se zde nevyskytují, metafory a rozvitější souvětí pouze zřídka.
• Objevují se zde paradoxní slovní spojení, například: …„a už klepal na jedny z postranních dveří otec, slabě, ale zato pěstí.“ [4]

Časoprostor:

• Děj se odehrává v bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě. Valná většina děje se odehrává v jeho pokoji.
• Období, ve kterém se děj odehrává, není zcela specifikováno. Je zde naznačena hospodářská krize, což by sedělo na období po první světové válce, ale dílo bylo napsáno a vydáno ještě před ní.

Interpretace:

• Proměna byla pouze Řehořova snová, nerealistická vize.
• Jedná se o absurdní grotesku plnou nadsázky a humoru. Řehořova proměna je zdrojem pobavení.
• Proměna je symbolické zobrazení osamělosti a bezradnosti před vlastním údělem.
• Proměna zobrazuje měšťanskou strnulost a povrchní morálku.
• Z psychoanalytického hlediska dochází v rodině ke dvojí proměně. Nejprve zaujal Řehoř otcovo místo živitele (otec nepracoval, dokud rodinu živil Řehoř) a Řehoř se stal vůdčím jedincem rodiny. Po proměně je Řehoř oslaben, ztrácí místo vůdce, které znovu zaujímá otec (vrací se do práce). V souboji (jablky) otec syna smrtelně zraní.[3]

Postavy:

• Řehoř Samsa: Mladý muž, který zastoupil otce a živí svou rodinu, aniž by po ní na oplátku něco chtěl. Jednoho rána se promění v brouka a najednou začíná být své rodině na obtíž. Je trpělivý, zodpovědný a hodný. Trpí sníženou sebedůvěrou a úzkostí. Po své proměně se trápí, ne však proto, že by se cítil ukřivděn či se litoval, ale proto, že rodině přidělal problémy.
• Markéta: Sestra Řehoře. Zprvu je jediná, která ho nezavrhne a částečně se o něj stará. Postupem času ho však začne nenávidět a vinit z toho, do jaké situace ji a rodinu dostal, až pro ni není ničím jiným než otravným hmyzem, který je pouhou přítěží.
• Matka: Matka Markéty a Řehoře. Zezačátku je jí Řehoře líto, ale fyzicky k němu cítí odpor, přestože se ho snaží přemoci. Je to starostlivá, opatrná a citově slabá žena, která se na něj není schopna ani podívat a která zcela přejímá názory otce.
• Otec: Otec Markéty a Řehoře. Je to přísný a necitelný muž, který svého syna zavrhne v okamžiku, kdy zjistí, že už není schopen živit rodinu. Během celé knihy z něj čiší nenávist a odpor vůči Řehořovi.
• Gréta: Služka, která Řehoře neoslovuje jménem, nýbrž ho nazývá „to“.

Děj:

Řehoř Samsa, pracující jako obchodní cestující, se jednoho rána probudí ve své posteli proměněný v odporný hmyz. Přestože si svou změnu plně uvědomoval, nechtěl si zprvu připustit, že by to mohlo nějak změnit jeho dosavadní život, a jako obvykle se chystal odejít do práce, z jejíhož výdělku živí celou rodinu. To, že se z neznámého důvodu přeměnil v brouka, ho zpočátku nechalo chladným a jediné, oč se zajímal, bylo, že musí stihnout vlak do práce. Zanedlouho však zjistí, že jeho přeměna nese horší důsledky – není schopen se téměř pohybovat, a když už se mu to podaří, tak s neuvěřitelnými potížemi. Není schopen mluvit, i když zcela zřetelně ostatním rozumí. Poté, co jeho rodina zjistí, v co se proměnil, začne se ho štítit, přestože ho dříve milovala. Nikdo z nich se však nepozastaví nad tím, jak a proč se to stalo.

Zpočátku je jeho sestra Markéta jediná, která dokáže přemoci svůj odpor a nezavrhne ho. Nějakou dobu mu nosí jídlo, než ji nahradí služka Gréta, ale postupem času začíná být Řehoř zanedbáván a nenáviděn celou rodinou. I jeho sestra ho totiž po čase začne vinit ze situace, do které se jejich rodina dostala. Otec ho nenávidí od chvíle, co proměnu zjistil, a matka se raději drží stranou. I když je předtím Řehoř živil převážně ze svého platu a nikdy po nich za to nic nechtěl, teď v něm rodina vidí pouze nevítanou přítěž a veškeré jeho předchozí skutky jdou do pozadí.

Markéta s matkou jednou dojdou k závěru, že by bylo lepší vystěhovat Řehořův nábytek z pokoje pryč, aby měl větší prostor k lezení. Matka se však bojí, že by si to mohl Řehoř vyložit tak, že ho již zavrhli a že ho zde nechtějí. Řehořovi to zprvu přišlo jako dobrý nápad, po nějaké chvíli si však uvědomil, že o to nestojí, a pokusil se jim to dát najevo tím, že vylezl na svůj oblíbený obraz a chránil ho. Když to matka spatří, upadne do mdlob. Když otec dorazí domů a zjistí, co se stalo, situaci vyhrotí a začne na Řehoře útočit. Snaží se ho zasáhnout jablkem, což se mu nakonec podaří a Řehoře tak těžce zraní (jedno jablko mu uvízne v krunýři).

Samsovi mají finanční problémy. Otec se sice navrátil do práce a sestra si začala také přivydělávat, ale stále nemají dostatek peněz a bylo by pro ně ideální se přestěhovat do menšího bytu, což ale s Řehořem a jeho velikostí není možné. Rozhodnou se tedy alespoň pronajímat část bytu. Řehoř však jednoho večera omylem způsobí pozdvižení, když jeho obrovské tělo zahlédnou nájemníci (přileze si poslechnout Markétinu hru na housle). Ti následně odmítnou panu Samsovi zaplatit nájem a odejdou. Řehoř se po tomto incidentu, naprosto vysílen a zklamán postojem sestry, odplazí do pokoje a ještě téhož večera umírá. Další den ho najde služebná a celé rodině se znatelně uleví.

Jedná se o absurdní a iracionální povídku. Nikde nám není vysvětleno, proč se Řehoř proměnil a čím si to zasloužil.

Vlastní názor:

Zarazila mě rychlá změna vztahu rodiny Samsových k jejich synovi Řehořovi. Dokud byl Řehoř potřebný člen domácnosti jako jediný živitel, byl jimi milovaný a tolerovaný. Kvůli přeměně, která čtenáři není nijak vysvětlena, se ho ale najednou začnou všichni bát a opovrhovat jím.

Samsovi nejsou ochotni ani schopni se postarat o svého syna a Markéta nakonec také ne. Otočí se k němu zády přesně ve chvíli, kdy je nejvíc potřebuje, a sobecky se starají pouze o sebe, přestože on se mnoho let staral o ně a přišlo mu to jako samozřejmost. A nakonec všichni berou jeho smrt jako obrovské vysvobození.

Zarážející je také to, že na jednu stranu berou fakt, že ten obří brouk je skutečně jejich Řehoř, jako relativně jasnou věc, ale na stranu druhou se k němu chovají pouze jako k nějakému hmyzu a absolutně ignorují jeho snahu s nimi komunikovat.

Kniha se mi celkově líbila. Je to sice dějově jednoduchá a poměrně krátká povídka, ale skrývá obrovské množství důležitých myšlenek k zamyšlení. Ocenila jsem zde především velké množství psychologických popisů myšlenek a pocitů hlavního hrdiny.

Citovaná literatura

1. http://www.franzkafka-soc.cz/
2. https://cs.wikipedia.org/wiki/
3. http://crg.cz/sekce/svetova_literatura/
4. Kniha: Franz Kafka – Proměna a jiné povídky
5. [1] Hermannu Kafkovi (Dopis otci) – Franz Kafka
6. [2] Hermannu Kafkovi (Dopis otci) – Franz Kafka
7. [3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Prom%C4%9Bna_%28pov%C3%ADdka%29 – Interpretace
8. [4] Franz Kafka – Proměna

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Proměna – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: O myších a lidech

Autor: John Steinbeck

Přidal(a): Markéta

John Steinbeck (*1902 – †1968)

• Americký spisovatel a nositel Pulitzerovy ceny za román Hrozny hněvu.
• Své životní zkušenosti vkládal do svých sociálně kritických románů.
• Často ve svých dílech reagoval na hospodářskou krizi, kde popisoval zejména bídu a utrpení lidí stojících na okraji společnosti. Jeho hrdinové jsou tedy lidé bez práce či bez domova, nebo tuláci. Avšak tyto postavy nepopisuje negativně, spíše k nim vyjadřuje jakési sympatie a pochopení.
• V roce 1962 získal Nobelovu cenu za literaturu.
• Patří k nejvýznamnějším představitelům amerického realismu první poloviny 20. století. Sám si vyzkoušel mnoho manuálních prací na farmách, proto je jeho popis dělníků tak autentický.

Další díla:

• Na východ od ráje – rozsáhlá rodinná sága
• Pláň Tortilla
• Toulavý autobus

Literárně-historický kontext

1. polovina 20. století, americký realismus, sociálně-kritická próza

• Dílo vzniklo v období Velké hospodářské krize, která odstartovala krachem na newyorské burze v roce 1929.
• Lidé přicházeli o domovy, po Americe putovaly tisíce nezaměstnaných a hledaly jakoukoliv sezonní práci.
• Autor na osudech jednotlivců ukazuje selhání tzv. „amerického snu“.

Rozbor díla: O myších a lidech

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Novela (s překvapivým a tragickým závěrem)

Téma a motivy:

• Téma: Těžký život a osud nemajetných, putujících zemědělských dělníků v období Velké hospodářské krize v USA.
• Motivy: Přátelství a zodpovědnost za druhého (George a Lennie), hluboká osamělost, nedosažitelnost amerického snu, rasismus (černoch Crooks), mentální postižení a fatální nevyhnutelnost osudu.

Hlavní myšlenka:

• Autor podrobuje tvrdé kritice sociální podmínky chudých lidí, pro které je „americký sen“ o lepším životě nedosažitelný.
• Ukazuje, že i uprostřed nejtvrdšího a nejchladnějšího prostředí může existovat hluboké přátelství a obětavost.
• Název díla je inspirován básní Roberta Burnse, jejíž myšlenkou je, že „nejlepší plány myší a lidí často selžou“ a místo slibované radosti přinesou jen bolest a žal.

Vypravěč:

• Příběh je vyprávěn v er-formě.
• Vypravěč je objektivní a nezaujatý, chování postav nehodnotí, pouze jej popisuje.

Kompozice:

• Děj je přísně chronologický a odehrává se ve velmi krátkém časovém úseku (během pouhých tří dnů – od čtvrtka do neděle).
• Kniha je rozdělena do 6 kapitol.
• Dílo má dramatickou (divadelní) strukturu – každá kapitola se odehrává v jedné jediné propracované scéně (u řeky, ve srubu, ve stodole).
• Chybí dlouhé popisné pasáže nebo vnitřní monology, děj posouvají kupředu téměř výhradně dialogy, což připomíná divadelní hru.
• Rámcová kompozice prostoru: Příběh začíná i tragicky končí na naprosto stejném místě – v úkrytu v roští u řeky.

Jazyk a styl:

• Vypravěčova řeč (např. popis krajiny) je čistě spisovná a básnická.
• Promluvy postav (dialogy) jsou naopak plné slangu, vulgarismů, nespisovné a obecné češtiny (např. *všecko, ňákým, budem*).
• Tento obrovský kontrast mezi řečí vypravěče a řečí postav dodává dělnickému prostředí maximální autentičnost.
• Dílo má silné prvky balady – celým dějem prostupuje ponurá atmosféra a pocit blížící se nevyhnutelné osudové tragédie.
• V díle se objevuje častá alegorie.

Časoprostor:

• Místo: USA, Kalifornie, na farmě poblíž města Soledad.
• Doba: Začátek 20. století, období Velké hospodářské krize.

Postavy:

• George: Hodný, inteligentní, pracovitý a obětavý muž, který velmi touží po spokojeném životě na vlastní farmě. Lennieho bere jako svého bratra, má ho velice rád, i když mu často vyčítá, že se o něj musí starat.
• Lennie: Je velmi pracovitý a dobrák, udělá, co se mu řekne, ale je naivní a hloupý a chová se jako malé dítě (je mentálně postižený), proto se o něj stará George. Je to „hromotluk“, který rád hladí hebké věci, avšak neodhaduje svou obrovskou sílu, což se mu nakonec stane osudným.
• Curley: Velice žárlivý, mladý, arogantní muž, který si snaží vynutit svou vlastní autoritu a myslí si, že je něco víc než ostatní lidé.
• Curleyova žena: Krásná, velice vyzývavá žena, která není příliš inteligentní. Je v manželství s Curleyem, kterého však nemiluje, a proto se cítí velice osamělá. Žije život, který si nikdy nepřála, a proto hledá útěchu u ostatních mužů.
• Candy: Starý, jednoruký uklízeč na ranči. Když slyší o snu George a Lennieho, nabídne jim své celoživotní úspory.
• Crooks: Osamělý černošský podomek, který má kvůli rasové segregaci zakázáno spát s bílými dělníky.
• Slim: Moudrý a respektovaný předák honáků, přirozená autorita ranče. Jediný plně chápe pouto mezi Georgem a Lenniem.

Děj:

Jedná se o příběh dvou mužů, Lennieho a George, kteří jsou nemajetní zemědělští dělníci. Chodí od ranče k ranči a hledají místo, kde se jim bude dařit v práci. Lennie je mentálně postižený, a proto se o něj George stará jako o svého mladšího bratra. Lennie velice rád hladí hebké věci, jako jsou myši nebo malá štěňátka, avšak je to velký hromotluk, který si neuvědomuje svou obrovskou sílu. Cestují směrem k ranči, kde mají již předem domluvenou práci, jelikož z předchozího ranče je vyhodili, když si Lennie chtěl pohladit šaty jedné dívky. Po cestě na ranč přenocují u potůčku, kdy George poví Lenniemu, že kdyby se cokoliv stalo, má se utíkat ukrýt právě na toto domluvené místo a nikam jinam.

Oba dva sní o své vlastní malé farmě, kde budou chovat králíky a budou oba spokojení. Když dorazí na ranč, začínají pracovat a poznávat nové lidi. Poznají zde starého muže Candyho, kterému se jejich sen líbí natolik, že se k nim přidává. Díky tomu se jejich sen stává realizovatelným a vidí naději.

Jednoho dne mladý Curley vyprovokuje Lennieho k boji, načež mu Lennie (v sebeobraně) v souboji rozdrtí ruku. Curley se snaží tuto potupnou prohru Lenniemu nějak oplatit a snaží se ho vyprovokovat. Jednou se psovi na ranči narodí štěňátka a Lennie si s nimi rád hraje a velmi rád je hladí. Avšak jednou zlomí štěňátku vaz, protože jej moc hladil a opět si neuvědomoval svou sílu.

Najednou se u Lennieho objeví Curleyova žena a začne si s ním povídat. Začne mu vyprávět o svém životě a je velice ráda, že ji někdo poslouchá, i když si uvědomuje, že Lennie je zvláštní. Dovolí Lenniemu hladit její hebké vlasy, jelikož se Lennie zmínil o tom, že rád hladí hebké věci. Začne její vlasy hladit víc a víc, až se to Curleyově ženě přestane líbit a začne křičet. Lennie se nechce dostat do maléru a snaží se ji umlčet, avšak jí omylem zlomí vaz. O tomto činu se ihned dozvídá mladý Curley a chce Lennieho zlynčovat. Lennie se však utíká schovat do svého úkrytu, kde jej následně najde George. George na ranči (pro tento účel tajně) ukradl pistoli a poté začíná Lenniemu vyprávět o krásném životě na jejich vysněném ranči, při čemž ho (s obrovským sebezapřením) střelí zezadu do hlavy, aby z milosrdenství ukončil trápení, které by jej jinak čekalo.

Inspirace a adaptace:

• Název díla je inspirován básní Roberta Burnse „Polní myšce“, jejíž myšlenkou je, že „nejlepší plány myší a lidí často selžou“.
• Autor John Steinbeck sám adaptoval novelu do podoby divadelní hry o třech aktech, která měla premiéru v roce 1937.
• Dílo bylo několikrát zfilmováno, nejznámější je adaptace z roku 1992 v režii Garyho Sinise.

Vlastní názor:

Velké množství studentů si právě tuto knihu vybírá k maturitě, jelikož se dobře a překvapivě rychle čte. Avšak dle mého názoru se v knize od začátku téměř do konce neodehrává nic zásadního. Jak jsem se již zmínil, pouze konec mi přišel zajímavý, jelikož byl napínavý a dychtivě jsem čekal, jak tato kniha dopadne.

Úryvek z díla:

„Ne, povídej ty. Já už si to všecko nepamatuju. Povídej, jak to bude s náma.“

„Tak dobře. Jednoho krásného dne si dáme svoje šesťáky dohromady a koupíme si maličkej domeček s ňákým tím kouskem pole a krávu a pár prasat a…“

„A budem mít všecko, co srdce ráčí,“ rozjásal se Lennie. „A budem si držet králíky. Povídej dál, Georgi! Co všecko budem mít na zahrádce, a o těch králících v kotcích, o tom, jak v zimě bude pršet, a o těch kamínkách, a o tý smetaně a mlíce, co se skoro ani nedá prorazit. Povídej mi o tom, Georgi.“

„Proč nepovídáš ty? Vždyť to všecko znáš.“

„Ale ne… povídej ty. Když to povídám já, to už není ono. Jak budu muset opatrovat ty králíky.“

„Tak tedy,“ začal Georgie, „budem mít hezky velkou zelinářskou zahradu a králíkárnu a slepice. A když bude v zimě pršet, řeknem si ‚Však ona práce počká‘, rozděláme v kamínkách oheň, posadíme se ke kamínkám a budem poslouchat, jak déšť bubnuje na střechu. To bude!“ Vytáhl z kapsy nůž. „Na víc už nemám čas.“ Zajel nožem do víčka fazolové konzervy, odřízl je a podal plechovku Lenniemu. Potom otevřel druhou konzervu. Vytáhl z kapsy dva lžíce a jednu z nich podal jemu.

Doplňující informace:

Z tohoto úryvku snad každý pozná, že Lennie není tak úplně v pořádku. Mluví jako malé dítě, avšak se jedná o dospělého muže, který má obrovskou sílu. Je mentálně postižený. Také se zde dočteme, že George se o Lennieho stará jako o svého mladšího bratra. I přes všechny rozdíly mají oba dva stejný sen, sní o malé farmě, kde budou společně žít a chovat králíky, které Lennie velice rád hladil, protože miluje hebké věci.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post O myších a lidech – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine de Saint-Exupéry

Přidal(a): Cernos

Antoine de Saint-Exupéry (*1900 – †1944)

• Byl to francouzský prozaik, filozof, humanista a letec. Pocházel ze šlechtické (aristokratické) rodiny.
• Stal se pilotem. Létání bylo jeho celoživotní vášní a zásadně ovlivnilo celou jeho tvorbu. Povolání mu umožňovalo vidět svět z obrovského nadhledu a hluboce se zamýšlet nad lidskými hodnotami.
• Při pokusu o překonání leteckého rekordu na trase Paříž–Saigon nouzově přistál v saharské poušti. Před jistou smrtí žízní ho na poslední chvíli zachránila procházející karavana (tento zážitek ho přímo inspiroval k napsání Malého prince).
• Měl celoživotní zásadu a krédo: „Nic nemá smysl, když do toho nevložíme celé své tělo i duši.“
• Za 2. světové války žil v emigraci v USA. Později byl zařazen k francouzské letecké eskadře. Dne 31. července 1944 beze stopy zmizel při svém posledním průzkumném letu (během oslav osvobození Korsiky).
• Život a tvorba autora jsou velice sourodé. Kniha byla napsána po kapitulaci Francie – autor ji začal psát v nejhorší době svého života, kdy v leteckých bojích zahynuli téměř všichni jeho kamarádi. Důležité je zejména jeho povolání letce, havárie v poušti a psychické založení (citlivost, ušlechtilost). Často cestoval do exotických prostředí.
• Jeho díla jsou prostoupena hlubokými filozofickými úvahami o smyslu života a o základních lidských hodnotách (jako je láska, přátelství, odvaha, věrnost). Soudobé civilizaci vytýkal její omezené vnímání světa.

Další díla:

• Letec – první povídka.
• Kurýr na jih – z období jeho pobytu na západě Afriky.
• Noční let.
• Země lidí – Exupéryho osobní prožitky. Popisuje zavedení leteckých linek a filozofickými úvahami vybízí lidstvo k nalezení tolerance a vytvoření harmonického společenství.
• Válečný pilot – zkušenosti a vzpomínky z 2. světové války.
• Citadela – nedokončená próza, vydaná posmrtně. Jedná se o rozsáhlé básnicko-filozofické dílo a souhrn jeho morálních a filozofických zásad a názorů na svět a na život. Sám sebe zde charakterizuje jako stavitele, který na základech (duše a srdce) buduje civilizaci.

Literárně-historický kontext

Francouzská meziválečná a válečná literatura (1. polovina 20. století)

• Politická situace: První světová válka způsobila otřes v celé Evropě a rozpad tradičních hodnot, vznikají nové filozofické směry. Roku 1917 proběhla Velká říjnová revoluce v Rusku. Následovalo neklidné příměří mezi válkami, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, obrovská světová hospodářská krize a posílení Německa, což vyústilo ve druhou světovou válku.
• Společnost: Běžné obyvatele ovlivnil nástup totalitních režimů a světová hospodářská krize. Obyvatelstvo také těžce trpí válkou.
• Umění: V architektuře dominoval německý Bauhaus a sovětský konstruktivismus. V malířství vévodil surrealismus, geometrické abstrakce, kubismus, expresionismus a fauvismus. Hudba byla inspirována dadaismem a jazzem. Významné osobnosti: Pablo Picasso, Salvador Dalí, Charlie Chaplin atd.
• Literatura: Autoři reagovali na změny a na válku. Neorealisté navazovali na realismus a naturalismus (kladli větší důraz na souvislosti mezi dílčími jevy). Próza se sociální tematikou se zabývala životními podmínkami nižších sociálních vrstev. Pomocí filozofických témat autoři hledali příčiny vzniku politických systémů. Vznikala experimentální próza, uplatňovaly se filmové techniky a metody volných asociací a automatického psaní.
• Pragmatismus – (z řeckého pragma = čin). Filozofie činného života. Měřítkem pravdivosti byla praxe jako činnost ve smyslu praktické použitelnosti. Vědecké zákony jsou pravdivé tehdy, jsou-li prospěšné v praxi. Představitelé: Josef Ludvík Fischer, Karel Čapek.
• Unanimismus – Směr, kde se klade váha na lidský kolektiv a společnou duši.
• Realismus – Směr, který zachycuje skutečnost takovou, jaká opravdu je. Realismus 20. století chce zachytit také duševní a citový život člověka. Zaměřuje se na sociální, národní a civilizační problémy. U některých autorů přerůstá v kritický realismus (který chce problémy i řešit). Hlavním tématem byla válka. Představitelé: Erich Maria Remarque, Romain Rolland, Ernest Hemingway.
• Modernismus – Ubývá dějovost, próza je subjektivnější. Čtenář si musí domýšlet a hodnotit (využití podtextu), prolínají se časové roviny a častá je ich-forma. Představitelé: Marcel Proust, James Joyce, Franz Kafka.
• Ztracená generace – V Americe; šlo o mladší autory, kteří odešli ze školy rovnou do 1. sv. války. Během ní ztratili iluze o svobodě, demokracii a štěstí. Obracejí se k přátelství, odvaze, lásce a přírodě. Představitelé: E. Hemingway, Francis Scott Fitzgerald.

Další autoři:

• Romain Rolland (francouzský autor) – *Dobrý člověk ještě žije, Petr a Lucie*.
• Marcel Proust (francouzský autor) – *Hledání ztraceného času*.
• Erich Maria Remarque (německý autor) – *Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených*.
• Franz Kafka (pražská německy psaná literatura) – *Zámek, Proces, Proměna*.
• Ernest Hemingway (americký autor) – *Stařec a moře, Komu zvoní hrana*.
• John Steinbeck (americký autor) – *O myších a lidech*.

Rozbor díla: Malý princ

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika – literární druh, v němž je skutečnost ztvárněna vypravováním příběhu. Obvykle mívá dvě složky: řeč autorskou (vypravěče) a promluvy jednotlivých postav. Nejběžnější epickou výrazovou formou je dnes próza, ale nejstarší dochovaná epická díla jsou vesměs veršovaná. Podle rozsahu a povahy informací ji většinou dělíme na velkou (např. epos, román, kronika, legenda), střední (např. povídka, novela, pohádka, pověst) a drobnou (např. bajka, anekdota).
• Literární žánr: Filozofická pohádka (smyšlené vyprávění s poutavým dějem, které využívá motivů zázračných činů k předání myšlenky) / filozoficko-pohádková alegorie.
• Dílo je v úvodu věnováno Léonu Werthovi, s dodatkem „když byl ještě dítě“.

Téma a motivy:

• Příběh vypráví o pilotovi, který havaroval s letadlem a na poušti se setkává se zvláštní postavou Malého prince, který přiletěl ze své vzdálené planetky.

Hlavní myšlenka:

• „Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.“
• Je zde ukázáno, jak dospělí lidé postupně ztrácejí představivost a pochopení pro fantazii a zabývají se jen povrchními malichernostmi.
• Kniha nabízí hluboké zamyšlení nad pravými hodnotami lidského života – řeší otázky smyslu života, smrti, hodnotu přátelství a lásky.
• V postavě Malého prince je zosobněna láska, upřímnost, lidskost a opravdovost.
• Autor na jednotlivých planetách představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost s tehdejší moderní společností.

Vypravěč:

• V rámci příběhu se střídají dva vyprávěcí postupy. Rámcový příběh na poušti je vyprávěn v ich-formě z pohledu osamělého pilota (samotného autora).
• Samotné putování a zážitky Malého prince na ostatních planetách jsou pak vyprávěny v er-formě.

Kompozice:

• Dílo je rozčleněno na úvodní věnování a 27 krátkých kapitol.
• Celá kniha je neodmyslitelně doprovázena ilustracemi samotného autora.
• Čas: Na začátku a na konci (v rámcovém příběhu na Zemi) je kniha psána chronologicky. Při cestování po planetkách je děj vyprávěn retrospektivně (Malý princ na Zemi postupně vzpomíná na svou cestu).
• Motivace: Zamyslet se nad tím, co je v životě doopravdy důležité.
• Zakončení: Autor v závěru vypráví o tom, že pouštní krajina je pro něj to nejkrásnější, ale zároveň nejsmutnější místo na světě, protože se právě zde setkal (a rozloučil) s Malým princem. Také prosí čtenáře, aby mu kdokoli, kdo se s Malým princem někdy setká, dal honem vědět, že se vrátil.

Jazyk a styl:

• V textu je použit prostý spisovný jazyk.
• Vyskytuje se zde přímá řeč, časté dialogy i vnitřní monology.
• Kniha je plná alegorií a hlubokých filozofických zamyšlení. Jsou zde dokonale ukázány kontrasty a rozdíly ve vnímání světa okem dítěte a dospělého.
• Objevují se typické nedokončené výpovědi Malého prince (a jeho neústupné, stále se opakující otázky při rozhovorech s letcem).
• Příběh je postaven na symbolech – např. liška (symbolizuje moudrost a chytrost) či růže (symbolizuje krásu, jedinečnost, ale i pýchu).
• Text v sobě mísí znaky původní pohádky (postavy beze jména, jsou to jen typy chování) a znaky moderní pohádky (netradiční a melancholické zakončení příběhu).

Básnické prostředky v díle:

• Autor bohatě využívá obrazná vyjádření :
• Personifikace: „květina zakašlala“; „růže byly zaražené“.
• Přirovnání: „byla srdci tak milá jako nějaký dárek“; „klesl pomalu, jako padá strom“.
• Metafora: „bude to jako stará opuštěná skořápka“; „tvoje hvězdy se budou smát“.
• Hyperbola (nadsázka): „osvětlený rychlík, dunící jako hrom, třásl domkem výhybkáře“.
• Epiteton (básnický přívlastek): „chvějící se slunce“.

Časoprostor:

• Kniha vyšla v roce 1943.
• Doba děje: Není přesně určena, patrně začátek až polovina 20. století.
• Prostředí: Pozemská poušť Sahara, domovská planeta Malého prince (asteroid B 612) a různé další fiktivní planety včetně Země.

Postavy:

• Pilot: Vypravěč celého příběhu (zosobnění autora). Dobře si s Malým princem rozuměl a přiblížil se mu díky svému pochopení pro dětský styl myšlení, který už ostatní dospělí lidé ztratili.
• Malý princ: Malý záhadný človíček se zlatými vlasy, který se vydal na dlouhou cestu kvůli potížím s jeho květinou a se snahou poznat smysl života. Je nevinný, čistý, vnitřně nezkažený a citlivý. Je plný porozumění a zvídavých otázek. Má moc rád západy slunce a svou květinu.
• Květina (růže): Velmi pyšná, domýšlivá a marnivá květina. Myslí si, že je jediná na světě. Ve skrytu duše má ale Malého prince ráda a je velmi křehká.
• Liška: Moudrá bytost, která neustále hledá přítele. Nechala se Malým princem dobrovolně ochočit a ukázala mu veliký význam opravdového přátelství a jedinečnosti jeho květiny.
• Král: Panovačný vládce první planety, který si myslí, že je rozumný (vydává pouze příkazy, které jdou přirozeně splnit).
• Domýšlivec: Samolibý a ješitný člověk, který je schopen slyšet pouze chválu na svou osobu.
• Pijan: Velmi nešťastný člověk, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije (začarovaný kruh).
• Byznysmen: Strašně zaměstnaný a vážný muž. Nebaví se o „hloupostech“, jen neustále počítá a hromadí hvězdy.
• Lampář: Nesmírně pracovitý muž, zaslepeně a věrně oddaný příkazu (který ale ztratil smysl).
• Zeměpisec: Vědec u stolu, který zaznamenává teorii, ale chybí mu vlastní zkušenost.
• Obchodník: Prodává pilulky proti žízni pro zbytečnou úsporu času.

Děj:

Kniha začíná porovnáním představivosti dětí a dospělých samotným vypravěčem (pomocí slavného obrázku slona spolknutého hroznýšem, který dospělí považují za klobouk). Následně pilot začne vyprávět svůj příběh. Zřítí se s letadlem uprostřed Sahary, má vodu sotva na týden a snaží se proto stroj rychle opravit. Setkává se zde ale se zvláštním človíčkem – Malým princem. Ten po něm s naivní upřímností žádá, aby mu nakreslil beránka.

Postupem času se princ pilotovi svěřuje s historkami o své planetě B 612. Ta je malinká, jsou na ní pouze tři drobné sopky (které je nutno vymetá), semínka baobabů (které se musí pravidelně vyplít) a jedna pyšná růže. Malý princ má svou růži moc rád, i přesto, že vyžadovala přehnanou péči a myslela si, že je jediná svého druhu ve vesmíru. Dále princ vypráví o svém putování vesmírem. Na dalších planetách potkal dospělé lidi ponořené do svých starostí – pyšného krále, domýšlivce, pijana (který pil proto, aby zapomněl, že se stydí, že pije), byznysmena (který stále počítal hvězdy), lampáře (který ráno rozsvítil a večer zhasnul lampu) a zeměpisce (který od stolu vše zapisoval, ale nic nezažil).

Sedmá planeta, na kterou se Malý princ dostal, byla Země. Seznámil se zde na poušti nejprve s hadem, který mu řekl, že ho dokáže jediným dotykem vrátit, odkud přišel. Poté potkal svou první květinu, poznal ozvěnu a narazil na zahradu plnou růží, které byly úplně stejné jako jeho květina doma. Byl z toho velmi smutný, protože si myslel, že ta jeho je ve vesmíru něco naprosto výjimečného. Nakonec ale potkal lišku, kterou si ochočil. Ta ho naučila význam přátelství a jedinečnosti. Malý princ díky ní pochopil, že přestože jeho květina není jediná na světě, pro něj vždy bude jediná a ta nejdůležitější, protože jí věnoval svůj čas. Dále na Zemi potkal i výhybkáře a obchodníka s pilulkami proti žízni.

Osmý den pilot a Malý princ na poušti marně hledají vodu. Nakonec nacházejí studnu a pilot posléze opravuje své letadlo. Malý princ se vypraví do pouště, aby si znovu promluvil s hadem. Když to pilot zjistí, je velice smutný, ale nemůže s tím nic dělat, protože nechce Malému princi bránit v cestě na jeho domovskou planetu (princovo tělo je pro cestu hvězdami příliš těžké). Následující noc se Malý princ nechá dobrovolně uštknout hadem a odejde. Ráno už pilot jeho tělo nenachází, a tak mu zbývají pouze vzpomínky na prince. Před odchodem mu princ slíbil: „Ty se v noci budeš dívat na oblohu proto, že já budu na jedné z planet. A protože se budu na jedné z nich smát, tobě bude připadat, že se všechny hvězdy smějí. Tvoje hvězdy se budou umět smát!“

Inspirace a adaptace:

• Dočkala se několika filmových zpracování (včetně muzikálního filmu z roku 1974 či moderní animované verze).
• Příběh byl také zpracován do podoby 2 oper a oblíbeného animovaného seriálu.

Zajímavosti:

• Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků po celém světě.
• Patří k 50 nejprodávanějším knihám historie.

Úryvek z díla:

„Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.“

„Ty se v noci budeš dívat na oblohu proto, že já budu na jedné z planet. A protože se budu na jedné z nich smát, tobě bude připadat, že se všechny hvězdy smějí. Tvoje hvězdy se budou umět smát!“

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Malý princ – rozbor díla k maturitě (5) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: R.U.R.

Autor: Karel Čapek

Přidal(a): Alena

Karel Čapek (*1890 – †1938)

• Jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 19. a 20. století. Působil jako prozaik, dramatik, novinář (především v Lidových novinách), překladatel a režisér (Vinohradské divadlo).
• Byl hlavní tváří demokratického proudu české meziválečné literatury. Měl velmi blízko k filozofii pragmatismu.
• Měl mimořádně blízký vztah se svým bratrem Josefem Čapkem (malíř a spisovatel), se kterým na počátku své kariéry úzce spolupracoval. Měli také sestru Helenu, po níž je v R.U.R. pojmenována hlavní hrdinka.
• Patřil k okruhu tzv. Pátečníků a byl blízkým přítelem prezidenta T. G. Masaryka (napsal Hovory s T. G. Masarykem).
• Na konci 30. let aktivně a ostře vystupoval proti fašismu. Po Mnichovské dohodě (1938) byl štván českými fašistickými skupinami, což ho psychicky i fyzicky zlomilo. Zemřel o Vánocích 1938 na zápal plic (čímž unikl gestapu, které si pro něj krátce nato přišlo).

Další díla:

• Dramata: *Bílá nemoc*, *Matka*, *Ze života hmyzu*, *Věc Makropulos*.
• Romány a próza: *Válka s mloky*, *Krakatit*, *Hordubal*, *Povětroň*, *Obyčejný život*, *Povídky z jedné a druhé kapsy*.
• Pro děti: *Dášeňka čili život štěněte*, *Devatero pohádek*.

Literárně-historický kontext

Česká meziválečná literatura

• Vznik ČSR (1918) přinesl svobodu slova a různorodost literárních směrů. R.U.R. vzniklo v roce 1920 (vydáno a hráno 1921), tedy v době tzv. zlatých dvacátých let, kdy se společnost po 1. světové válce rychle rozvíjela.
• V Evropě vznikaly nové avantgardní směry reagující na absurditu války a hledající novou realitu (dadaismus, surrealismus). U nás dominoval pragmatismus a demokratický proud.
• Čapek ve svém díle vnímal temnou stránku lidského bytí a varoval před nebezpečím. Dílo reflektuje obavy z rychlého přetechnizování světa. Během 30. let pak Čapek varoval přímo před světovou hospodářskou krizí a nástupem nacismu a komunismu.
• Dílo mělo celosvětový úspěch, bylo ihned přeloženo do mnoha jazyků a slovo „robot“ (které vymyslel bratr Josef Čapek ze slovanského základu robota = těžká práce) se stalo mezinárodním pojmem.

Další autoři:

• Karel Poláček (*Bylo nás pět*)
• Eduard Bass (*Klapzubova jedenáctka*)
• Ivan Olbracht (*Golet v údolí*)

Rozbor díla: R.U.R.

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Vědecko-fantastická utopie / antiutopie (s tragickou povahou).
• Utopie: Původně nereálná představa ideální dokonalé společnosti, která se zde ovšem zvrhne v antiutopii – v naprostou katastrofu.

Téma a motivy:

• Varování před zneužitím vynálezů a techniky.
• Vzpoura umělých bytostí proti svým stvořitelům.

Hlavní myšlenka:

• Autorův kritický postoj k přeceňování techniky, lidské lenosti a touze po pohodlí.
• Poukazuje na to, že práce a překonávání překážek dávají lidskému životu smysl.
• Nejvyšší hodnotou je lidskost, obětavost a vzájemná láska.

Vypravěč:

• Dílo je divadelní hra, proto klasický vypravěč chybí.
• Text se skládá výhradně z dialogů a monologů jednotlivých postav.
• Autorův hlas a pokyny pro herce jsou vyjádřeny pomocí scénických poznámek (psaných kurzívou v závorkách).

Kompozice:

• Drama je vystavěno na chronologickém postupu.
• Děj využívá gradaci a kontrast (lidé × roboti, cit × rozum).
• Skládá se z předehry a tří dějství.

Jazyk a styl:

• Úrovně jazyka: Jazyk je převážně spisovný a lehce srozumitelný. Postavy vědců občas užívají odborné výrazy a terminologii.
• Neologismy: Zásadním přínosem díla je uměle vytvořené slovo robot (odvozeno od slova *robota*, neboli nucená práce).
• Syntaktické prostředky: Pro zvýšení dramatičnosti jsou dialogy nesmírně rychlé, často se posouvají kupředu pomocí krátkých, úderných vět. Hojně se vyskytují věty tázací a zvolací (vyjadřující údiv, strach či naléhavost).

Časoprostor:

• Místo děje: Továrna na výrobu robotů na Rossumově ostrově (izolované místo kdesi v oceánu).
• Čas děje: Nespecifikovaná budoucnost. Čapek řeší problémy své současnosti, ale zasazuje je do fiktivní přetechnizované budoucnosti.

Postavy:

• Harry Domin: Centrální ředitel továrny. Zastánce vznešené, ale nebezpečné myšlenky povznést člověka a zcela ho osvobodit od dřiny, aby se mohl věnovat jen sebezdokonalování.
• Helena Gloryová (Dominová): Dominova manželka. Ztělesňuje ženský, citový a laskavý přístup ke světu. Má s roboty soucit a touží po tom, aby dostali duši a práva.
• Stavitel Alquist: Hlas samotného autora. Za největší hodnotu považuje lidský život a poctivou manuální práci. K technice a pokroku má skeptický, spíše rozumový přístup.
• Dr. Gall: Vedoucí fyziologického a výzkumného oddělení. Na Helenino přání potají upraví robotům nervovou soustavu (dá jim jakousi formu emocí a vnímání bolesti), což nakonec vede k jejich vzpouře.
• Další lidé v továrně: Ing. Fabry, dr. Hallemeier, konzul Busman (zosobnění byznysu a peněz).
• Roboti (Radius, Primus, robotka Helena): Umělé bytosti stvořené z organické hmoty (nejde o plechové stroje, jsou od lidí k nerozeznání). Původně nemají city, necítí bolest a slouží jen k práci. Později získají vědomí a ovládnou svět.

Děj:

Předehra (Expozice): Na Rossumův ostrov přijíždí dcera prezidenta, Helena Gloryová, jako zástupkyně Ligy humanity. Seznamuje se s chodem továrny R.U.R., ředitelem Dominem a jeho kolegy. Zjišťuje, že roboti jsou od lidí k nerozeznání, ale nemají city. Všichni muži z vedení se do krásné Heleny zamilují, ale Domin ji o samotě požádá o ruku a ona souhlasí.

První dějství (Kolize a Krize): O deset let později. Helena trpí tím, že roboti vykonávají veškerou práci za lidi. Lidstvo zpohodlnělo, ztratilo smysl života a přestaly se rodit děti. Helena se bojí o budoucnost lidstva, a proto potají spálí staré Rossumovy plány (recept na výrobu robotů). Zároveň přicházejí zprávy, že po celém světě vypukla vzpoura robotů. K ostrovu dorazí loď, ale nevystoupí z ní lidé – je plná ozbrojených robotů. Ostrov je obklíčen.

Druhé dějství (Peripetie): Vedení továrny je uvězněno v domě. Helena se zoufale přizná, že spálila plány. Byla to jejich jediná zbraň (chtěli plány vyměnit za své životy). Fabry napojí železnou bránu na elektřinu, aby se roboti nedostali dál. Busman se pokusí roboty uplatit obrovským množstvím peněz, ale v nepozornosti sáhne na zelektrizovaný plot a umírá. Roboti se vzápětí dostanou dovnitř a povraždí všechny lidi kromě Alquista – toho ušetří, protože jako jediný (jako stavitel) pracoval vlastníma rukama, takže ho považují za „robotům rovného“.

Třetí dějství (Rozuzlení a Katastrofa): Alquist jako poslední člověk na Zemi sedí už roky v laboratoři. Roboti po něm chtějí, aby objevil ztracené tajemství života (Rossumův recept), protože jejich životnost je jen 20 let a bez výroby vyhynou. Alquist to neumí, není vědec. Zoufalí roboti ho přemluví, aby jednoho z nich zaživa pitval a zjistil, jak fungují. Alquist to nedokáže a usne únavou. Probudí ho smích mladých robotů Prima a Heleny. Alquist si všimne, že se chovají jinak – ochraňují se navzájem, cítí k sobě náklonnost a jeden chce jít na pitevní stůl, jen aby zachránil toho druhého. Alquist v úžasu zjišťuje, že se v nich zrodila láska a lidské city. Posílá je pryč jako nového Adama a Evu a dochází mu, že i když staré lidstvo vyhynulo, život samotný nezahyne.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post R.U.R. – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Přidal(a): Beb

Erich Maria Remarque (*1898 – †1970)

• Vlastním jménem Erich Paul Remarque, byl německý protiválečný spisovatel.
• V 18 letech odešel na frontu, kde byl raněn. Zbytek války strávil v lazaretu v Duisburgu.
• Po válce vystřídal mnoho povolání (učitel, obchodní cestující, automobilový závodník, redaktor), ale nikde se nedokázal plně zapojit do společnosti. Patřil k tzv. „Ztracené generaci“.
• Roku 1930 emigroval do Švýcarska, později do USA.
• Prožil neopětovanou lásku k Marlene Dietrich. Byl dvakrát ženatý, jeho druhou manželkou byla herečka Paulette Goddardová.
• V roce 1933 byly jeho knihy v Německu veřejně páleny nacisty.
• Byl nominován na Nobelovu cenu za mír.
• Jeho díla mají humanistický náboj, kladou lidský život na první místo a hlavní hrdina je sugestivně vykreslen, aby s ním čtenář soucítil.
• Nacistická propaganda šířila, že jeho příjmení Remarque je přesmyčkou jména Kramer a že je Žid, který v první světové válce nebojoval, a proto o ní nemůže psát.
• Zemřel ve švýcarském Locarnu.
• Psal o osudech vojáků z první světové války a také o německých emigrantech hledajících své místo ve společnosti.
• Jeho styl byl ovlivněn tvorbou Jacka Londona a Ernesta Hemingwaye.

Další díla:

• Cesta zpátky – volné pokračování románu Na západní frontě klid, kde se mladí lidé snaží o začlenění do společnosti a špatně snášejí nezaměstnanost a bídu.
• Tři kamarádi – román o přátelství, které pomáhá přestát těžká poválečná léta.
• Vítězný oblouk – příběh doktora Ravica, který před nacismem emigruje do Francie.
• Černý obelisk – román, v němž zaměstnanec krematoria hledá smysl života v poválečném Německu.

Literárně-historický kontext

Světová literatura mezi válkami (ztracená generace)

• Děj se odehrává v období po první světové válce, které je charakterizováno touhou po míru, ale také politickou a ekonomickou nestabilitou.
• Pařížská mírová konference (1919–1920) uspořádala Evropu pomocí tzv. Versaillského systému smluv.
• V roce 1920 vznikla Společnost národů, která měla za cíl řešit konflikty v Evropě a předcházet válkám.
• Dne 24. října 1929 došlo ke krachu na Newyorské burze, což odstartovalo celosvětovou hospodářskou krizi.

Další autoři:

• Ernest Hemingway (USA) – představitel ztracené generace (Sbohem, armádo; Komu zvoní hrana)
• Henri Barbusse (Francie) – (Oheň)
• Romain Rolland (Francie) – (Petr a Lucie)
• Thomas Stearns Eliot (Anglie) – (Pustina)
• James Joyce (Irsko) – (Odysseus)
• Thomas Mann (Německo) – (Buddenbrookovi, Doktor Faustus)
• Heinrich Mann (Německo) – (Profesor Neřád)
• Boris Pasternak (Rusko) – (Doktor Živago)
• Michail Bulgakov (Rusko) – (Mistr a Markétka)
• Marcel Proust (Francie) – (Hledání ztraceného času)
• Antoine de Saint-Exupéry (Francie) – (Malý princ)
• Francis Scott Fitzgerald (USA) – (Velký Gatsby, Podivuhodný případ Benjamina Buttona)
• Theodore Dreiser (USA) – (Americká tragédie)

Rozbor díla: Na západní frontě klid

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: válečný román

Téma a motivy:

• Lidská solidarita a přátelství v extrémních podmínkách.
• Obětavost pro kamarády.
• Nesmyslnost a absurdita války.
• Ztráta iluzí, ideálů a nevinnosti.
• Smrt kamarádů a vyrovnávání se se ztrátou.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou díla je ukázat zbytečnost a nesmyslnost války, která ničí nejen lidské životy, ale i duše a celou jednu generaci mladých lidí.

Vypravěč:

• Většina románu je psána v ich-formě z pohledu hlavního hrdiny Pavla Bäumera.
• Závěrečná zpráva o Pavlově smrti je psána v er-formě, což podtrhuje objektivitu a strohost vojenského hlášení.

Kompozice:

• Děj je vyprávěn chronologicky, ale je často přerušován retrospektivními pasážemi, ve kterých Pavel vzpomíná na svůj život před válkou.
• Román je tvořen mozaikou epizod z fronty i ze zázemí.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, ale pro dokreslení atmosféry autor používá i hovorové a vulgární výrazy.
• V dialozích postav se objevují archaismy a vojenský slang.
• Autor střídá napínavé dějové pasáže s reflexivními, úvahovými částmi, kde hrdina přemýšlí o dopadu války na jejich životy.
• Naturalistické popisy hrůz války (bombardování, plynové útoky, zranění, umírání) působí jako dokument a posilují kruté vyznění válečných obrazů.

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace: „Slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce.“
• Přirovnání: „Cosi mu utrhlo hlavu, ale běží ještě pár kroků, ačkoliv mu z krku tryská krev jako fontána.“

Časoprostor:

• Děj se odehrává během první světové války, převážně na západní frontě na pomezí Francie a Německa.

Postavy:

• Pavel Bäumer: Hlavní hrdina a vypravěč příběhu, dvacetiletý student gymnázia z chudých poměrů. Pod nátlakem třídního učitele se s celou třídou přihlásí na vojnu. Z počátku je nadšený, ale brzy ztrácí iluze. Válku bere jako samozřejmost, stává se odtažitým a uzavřeným. Má problém začlenit se do normální společnosti během dovolené. Mluví o nesmyslnosti války. Naučí se nelpět na svých přátelích, kteří postupně umírají. Umírá na samém konci války.
• Stanislav Katczinski („Katcza“): Čtyřicetiletý voják polského původu, hlava skupiny a Pavlův nejlepší přítel. Je zkušený, praktický a „vyčůraný“, vždy dokáže sehnat jídlo a zajistit přežití. Morálně podporuje a učí nováčky. Jeho smrt je pro Pavla poslední a nejtěžší ranou.
• Albert Kropp: Pavlův spolužák a kamarád. Jsou spolu zraněni a dostanou se do katolické nemocnice. Po amputaci nohy ztrácí vůli žít.
• Kantorek: Pavlův třídní profesor, malý a autoritativní muž. Své studenty přesvědčil, aby se dobrovolně přihlásili na frontu. Později je sám povolán jako domobranec a na frontě zažije šikanu od svého bývalého žáka Mittelstaedta.
• František Kemmerich: Pavlův spolužák, který umírá hned na začátku knihy po amputaci nohy. Jeho kvalitní kožené boty se stávají symbolem, který si vojáci předávají po smrti majitele.
• Himmelstoss: Desátník a velitel výcviku, který šikanoval nováčky, zejména Tjadena. Na frontě se ukáže jako zbabělec, ale později se snaží své chování napravit.
• Leer: Pavlův spolužák, nosí plnovous a má rád dívky. Společně s Pavlem a Kroppem navštíví francouzské dívky.
• Tjaden: Největší rebel skupiny a zámečník. Chová zášť vůči Himmelstossovi, který ho šikanoval kvůli jeho nočnímu pomočování.
• Müller: Pavlův spolužák, který i ve válce sní o „válečné maturitě“. Zdědí Kemmerichovy boty. Umírá po zásahu osvětlovací raketou do žaludku.
• Deterding: Sedlák, který neustále myslí na svůj statek a rodinu. Těžce nese utrpení koní ve válce. Nakonec dezertuje, ale je chycen.
• Další postavy: Haie Westhus, Hans Kramer, Martens, Mayer, Marx, Beyer, Hämmerling.

Děj:

Děj se odehrává během první světové války na západní frontě. Vypravěč Pavel Bäumer a jeho spolužáci se po vlasteneckém projevu svého učitele Kantorka dobrovolně přihlásí do armády. Po brutálním výcviku pod velením desátníka Himmelstosse jsou posláni na frontu, kde rychle ztrácejí své ideály a iluze o válce. Příběh sleduje střídání drsných bojových scén v zákopech s chvílemi odpočinku v zázemí, kde se vojáci snaží najít trochu normálního života. Pavel popisuje hrůzy války, smrt kamarádů, hlad, strach a psychické vyčerpání. Po smrti Františka Kemmericha si uvědomí důležitost přátelství, které je jedinou oporou v nelidských podmínkách. Během dovolené doma zjišťuje, že se odcizil civilnímu světu a své rodině a že jeho jedinou realitou se stala fronta. Při jedné akci zabije v boji muže proti muži francouzského vojína Gérarda Duvala, což v něm zanechá hluboké trauma a pocit viny. Slibuje mrtvému, že se postará o jeho rodinu. Postupně umírají všichni jeho přátelé a spolužáci. Poslední ranou je smrt jeho nejlepšího přítele a mentora Katczinského. Sám Pavel umírá v říjnu 1918, v den, kdy je na frontě takový klid, že armádní velitelství vydá pouze stručnou zprávu: „Na západní frontě klid.“ Jeho tvář má po smrti klidný a vyrovnaný výraz, jako by byl se svým osudem smířen.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Na západní frontě klid – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Krysař

Autor: Viktor Dyk

Přidal(a): faný

Viktor Dyk (*1877 – †1931)

• Narozen v Mělníku, byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik.
• Vystudoval gymnázium v Praze a poté Právnickou fakultu Karlovy Univerzity.
• V mládí patřil mezi představitele tzv. generace anarchistických buřičů, později se jeho tvorba i politické postoje přiklonily k nacionalismu.
• Od roku 1907 se podílel na redigování časopisu Lumír.
• Během první světové války se zapojil do protirakouského odboje, za což byl vězněn ve Vídni.
• V roce 1918 se stal redaktorem Národních listů a spoluzakládal Československou národní demokracii.
• Později se za tuto stranu stal senátorem a v politice působil až do své smrti.
• Zemřel předčasně v roce 1931 na srdeční záchvat při koupání v moři u chorvatského ostrova Lopud.

Další díla:

• Zmoudření Dona Quijota – drama
• Devátá vlna – básnická sbírka

Literárně-historický kontext

Česká literatura na přelomu 19. a 20. století, anarchističtí buřiči

• V literatuře se objevují tendence překonat individualismus a sblížit umění se skutečným životem.
• Silný vliv měl anarchismus, který usiloval o neomezenou svobodu člověka a odmítal autoritu státu.
• Generace mladých spisovatelů z počátku 20. století, spojená s negací soudobé společnosti, odporem a pesimismem, je označována jako generace anarchistických buřičů.
• Rysy buřičů: Navazovali na Českou modernu z 90. let 19. století, ale používali přirozenější a hovorovější jazyk. Spojoval je přibližně stejný věk, bohémský způsob života a sympatie k anarchismu. Navzdory odporu vůči společnosti oslavovali život a vitalitu, proto jsou nazýváni „básníky života a vzdoru“.
• Další směry na přelomu století: antimilitarismus (odmítání války), civilismus (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismus (oslava života, přírody a smyslových prožitků).

Další autoři:

• František Gellner
• Fráňa Šrámek
• Karel Toman
• Stanislav Kostka Neumann
• Petr Bezruč (někdy k nim bývá řazen)

Rozbor díla: Krysař

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: novela (s prvky romantismu, symbolismu a dekadence)

Téma a motivy:

• Hlavní témata: Láska (nenaplněná, zrazená), pomsta, zklamání ze společnosti, hledání smyslu života.
• Motivy: Kouzelná píšťala, krysy, město Hameln, propast, sebevražda, dav, lhostejnost, touha po lepším životě (zaslíbená země).

Hlavní myšlenka:

• Kritika maloměšťácké společnosti, její povrchnosti, chamtivosti a lhostejnosti k osudu druhých.
• Zamyšlení nad smyslem života, kterým je podle díla láska. Její ztráta vede ke ztrátě důvodu žít a může vyústit v tragédii.

Vypravěč:

• Vypravěč: er-forma, vševědoucí autor, který nahlíží do nitra postav.

Kompozice:

• Děj je členěn do 26 krátkých kapitol.
• Vyprávění je chronologické.
• Příběh má rychlý spád a graduje směrem k tragickému závěru.
• Důraz je kladen na dialogy, které posouvají děj a charakterizují postavy.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, básnický a rytmický.
• Archaismy: Použití zastaralých slov a tvarů pro navození historické atmosféry.
• Personifikace: Neživé věci a jevy jednají jako lidé (např. píšťala).
• Řečnické otázky a figury: Zvyšují napětí a nutí k zamyšlení.
• Stručné, úsečné věty (často holé) se střídají s delšími souvětími.
• Inverze: Časté použití přeházeného slovosledu ve větě.

Časoprostor:

• Místo: Fiktivní německé městečko Hameln, inspirované skutečným městem.
• Čas: Doba není přesně specifikována, děj vychází ze staroněmecké pověsti ze 13. století. Celý příběh se odehraje během několika dnů.

Postavy:

• Krysař: Tajemná postava s nejasnou minulostí, cizinec, který přichází a odchází. Je moudrý, zkušený a chápavý. Uvnitř je vyrovnanou a silnou osobností, ačkoliv vykonává nízké povolání. Jeho život změní láska k Agnes.
• Agnes: Mladá a krásná měšťanka z Hamelnu. Zamiluje se do Krysaře, ale zároveň má vztah s Kristiánem, se kterým otěhotní. Neunese tíhu situace a spáchá sebevraždu skokem do propasti.
• Kristián: Bývalý milenec Agnes, který touží po dědictví a spokojeném, zajištěném životě. Pracuje u svého strýce a netuší o hloubce vztahu mezi Krysařem a Agnes.
• Sepp Jörgen: Chudý a prostoduchý rybář, který se nedokáže plně zařadit do společnosti a vše chápe se zpožděním. Jako jediný dospělý přežije a na konci příběhu se symbolicky ujímá opuštěného kojence, čímž představuje naději na nový začátek.

Děj:

Do města Hameln, zamořeného krysami, přichází krysař. Konšelé mu slíbí štědrou odměnu, pokud město škůdců zbaví. Krysař pomocí své kouzelné píšťaly vyláká všechny krysy z města a utopí je v řece. Během svého pobytu se seznámí s dívkou Agnes a zamiluje se do ní. Když však po splnění úkolu žádá svou odměnu, chamtiví konšelé mu ji odmítnou vyplatit. Rozzlobený krysař se chce městu pomstít, ale kvůli své lásce k Agnes od svého záměru upustí. Jeho milá Agnes však není jen s ním, ale i se svým dalším milencem Kristiánem. Když zjistí, že s Kristiánem čeká dítě, neunese to a spáchá sebevraždu skokem do propasti na hoře Koppel. Podle pověsti je tato propast bránou do zaslíbené země klidu. Když se krysař dozví o její smrti, nic už ho nedrží zpět. Začne hrát na svou píšťalu pronikavou a hlasitou melodii. Všichni obyvatelé města ho v transu následují až k propasti, kam společně s ním skočí. Jediný, kdo přežije, je prostoduchý rybář Sepp Jörgen, ke kterému zvuk doléhá se zpožděním, a nemluvně, které ještě nemá rozum. Sepp Jörgen pak odchází hledat matku, která by dala plačícímu dítěti napít, což symbolizuje naději a nový začátek.

Inspirace a adaptace:

• Dílo je inspirováno staroněmeckou pověstí ze 13. století o krysaři, který odvedl z města Hameln nejdříve krysy a poté i děti, protože mu radní odmítli zaplatit. Dyk pověst obohatil o silný milostný motiv a psychologickou rovinu.

Zajímavosti:

• Novela původně vycházela pod názvem Pravdivý příběh.
• První knižní vydání se uskutečnilo v roce 1915.
• V roce 1985 vznikl na motivy novely slavný československý loutkový film Krysař, kde postavy dabovali například Oldřich Kaiser a Jiří Lábus.
• V roce 2003 byl natočen další český film Krysař, který byl experimentálně natočen během jediného silvestrovského dne.
• Český rozhlas zpracoval dílo v roce 2009 jako šestidílnou četbu na pokračování.

Vlastní názor:

Kniha se mi moc líbila, dobře se mi četla, chci ji doporučit ostatním z důvodu krátkého časového vytížení. Kniha má pouze 136 stran, je velmi srozumitelná a lehká na čtení. Já osobně jsem měl knihu přečtenou za 3 dny.

https://youtu.be/_THY9i9sB0k?si=yk20KejRTFQ8XMqa

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Krysař – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Andrea

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• Nejuznávanější světový anglický dramatik, básník a herec, klíčová postava evropské renesance.
• Narodil se roku 1564 v městečku Stratford nad Avonou jako třetí z osmi dětí (a nejstarší přeživší) do rodiny úspěšného rukavičkáře a radního; matka pocházela z významné zemanské rodiny.
• Vystudoval místní gymnázium (grammar school), kde se naučil obratně používat latinu i řečtinu a seznámil se s antickou literaturou.
• Už v 18 letech si vzal za ženu o osm let starší Anne Hathawayovou, se kterou měl brzy po svatbě dceru Susannu a později dvojčata (chlapce a dívku). Chlapec Hamnet však v jedenácti letech zemřel (1596).
• Působil především v Londýně jako herec a úspěšný spisovatel, jeho hry se hrály i na královském dvoře za vlády královny Alžběty I. Tiskem poprvé vyšly v roce 1594.
• Byl spolumajitelem divadelní společnosti Služebníků lorda komořího (Lord Chamberlain’s Men), která od roku 1599 hrála ve slavné dřevěné aréně The Globe.
• V roce 1613 divadlo Globe do základů vyhořelo, čímž v podstatě skončila Shakespearova dramatická kariéra. Stáhl se do ústraní a zemřel o tři roky později ve svém rodišti, krátce po oslavě vlastních 52. narozenin.

Další díla:

• Historické hry (podle anglických panovníků): *Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Jan, Richard II., Richard III.* a *Edward III.*.
• Zápletkové a romantické komedie: *Jak se vám líbí, Komedie omylů, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový* a *Zkrocení zlé ženy*.
• Světoznámé humanistické tragédie: *Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth* a žárlivecký *Othello*.
• Pohádkové hry (romance): *Bouře*, *Zimní pohádka*.
• Poezie: Sbírka *Sonety*, ve které se odklání od petrarkovského modelu a využívá typický anglický (shakespearovský) sonet.

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (15.–17. století), alžbětinské divadlo

• Renesance (z francouzského *renaissance* = znovuzrození) vznikla v Itálii a postupně se rozšířila do celé Evropy. Jde o umělecký a životní sloh, který se vrací k antickým ideálům (kalokagathie), klade důraz na pozemský život, radost a krásu.
• Humanismus je myšlenkový proud, který se odvrací od středověkého Boha jako středobodu všeho a do centra pozornosti staví člověka (antropocentrismus). Vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozum, svobodu a úctu k lidskému životu. Lidé začínají klást velký důraz na vzdělanost, přirozenost a návrat k přírodě.
• V tomto období dochází k obrovskému rozvoji vědy, vzniku zámořských objevů (Kolumbus), astronomických teorií (Koperník, Bruno, Galileo) a byl vynalezen knihtisk (Gutenberg). Rozvíjí se obchod a bohatne měšťanská vrstva.
• Literatura se začíná psát především v národních jazycích. Dochází k obnově původních antických žánrů – epos, satira, epigram, komedie a tragédie.
• V oblasti Itálie a dnešního Španělska vzniká commedia dell’arte – typ profesionální komedie s ustálenými maskami a charaktery (Harlekýn, Kolombína, Kapitán), v níž se hojně improvizuje. Kočovné společnosti podporovaly vznik divadla po celé Evropě.
• V Anglii dochází k rozvoji tzv. alžbětinského dramatu (za vlády Alžběty I.). Tento typ divadla vychází z lidových kořenů, porušuje striktní antickou jednotu místa, času a děje, prolínají se v něm komické a tragické prvky a postavy v něm řeší zásadní existenční otázky („Být, či nebýt?“).

Další autoři:

• Niccolò Machiavelli (Itálie) – *Vladař*
• Dante Alighieri (Itálie) – *Božská komedie*
• Giovanni Boccaccio (Itálie) – *Dekameron*
• Miguel de Cervantes y Saavedra (Španělsko) – *Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha*
• Lope de Vega (Španělsko) – zakladatel španělského národního divadla
• Jan Ámos Komenský (Čechy) – *Labyrint světa a ráj srdce*

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Renesanční tragédie (drama s vážným obsahem, kde se hrdina obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem či společností; většinou podniká předem prohraný boj, kterému nakonec podléhá a umírá).

Téma a motivy:

• Celkové téma: Nesmyslný a krvavý spor dvou znepřátelených rodů (Monteků a Kapuletů).
• Hlavní téma: Uspěchaná a osudově tragická láska mladých milenců Romea a Julie, kteří doplatí na nenávist svých rodin.
• Vedlejší témata: Romeova počáteční neopětovaná náklonnost k Rosalině, konflikt Merkucia s Tybaltem, dohodnutý a vynucovaný sňatek Julie s Parisem.

Hlavní myšlenka:

• Autor poukazuje na právo mladých lidí – stejně jako Romea a Julie – bojovat o svou lásku, štěstí a právo svobodně rozhodovat o vlastním osudu, i přes silnou nepřízeň společnosti a rodiny.
• Příběh kritizuje lhostejnost rodičů k názorům a citům svých dětí.
• Ukazuje, že lidé jsou schopni pro opravdovou lásku obětovat cokoliv, dokonce i vlastní život.
• Tragický konec a smrt obou dětí je jedinou věcí, která dokáže ukončit nesmyslnou nenávist obou rodin.

Vypravěč:

• Dílo je drama, nemá tedy klasického vypravěče. Děj je posouván dialogy a monology postav.
• Úvodní prolog ve formě sonetu je přednesen chórem (symbolizujícím obyvatelstvo Verony), což je prvek inspirovaný antickým dramatem.

Kompozice:

• Hra obsahuje velké množství postav a má komplikovaný, dynamický děj.
• Porušuje antickou jednotu času, místa a děje.
• Dílo je uvozeno prologem ve formě sonetu.
• Prolínají se zde komické a tragické prvky.

Jazyk a styl:

• Dílo pracuje s úmyslnými kontrasty, a to jak v ději (láska milenců × zaslepená nenávist rodů), tak v jazyce (vznešená milostná poezie × hrubé hospodské a dvojsmyslné vtipy z ulice).
• Je kladen důraz na jedince a jeho individualitu (renesanční prvek), odklání se od středověkých křesťanských dogmat o bezmezné poslušnosti („Cti otce svého…“).
• Jazyk je odlišen podle společenského postavení postav: vyšší vrstvy (Romeo, Julie) mluví ve verších, zatímco nižší vrstvy (sluhové, chůva) používají prózu a lidové výrazy (např. *„Beruško! Kde se rajdáš? Chraň pánbu!“*).
• Pokud je použit rým, objevuje se rým střídavý či sdružený.

Verš a metrum:

• Blankvers: Většina díla (především repliky vznešených postav a milenců) je psána blankversem, což je nerýmovaný pětistopý jambický verš.

Básnické prostředky v díle:

• Dílo je plné básnických prostředků, zejména:
• Metafora a přirovnání (např. „milounký jako beránek“, „rty jako uzardělí poutníci“).

Časoprostor:

• Místo děje: Italská Verona (ulice, náměstí, Kapuletův dům, hrobka) a částečně Mantova (kam je Romeo vyhoštěn).
• Čas děje: Konec 16. století (období renesance). Příběh v samotné hře se odehraje během pouhých několika dní.

Postavy:

• Romeo: Mladý syn rodiny Monteků. Původně je zamilovaný do chladné Rosaliny, ale pak se bláznivě zamiluje do Julie natolik, že je ochotný pro ni okamžitě obětovat veškeré životní jistoty (původ, rodinu i svůj život). Je impulzivní a romantický.
• Julie: Dcera z rodiny Kapuletů, na začátku hry téměř čtrnáctiletá dívka. Zamiluje se do Romea a postupně dospívá z poslušného dítěte v ženu. Je citlivá, ale statečná, chytrá, rafinovaná a neoblomně odhodlaná bojovat za svou lásku a samostatnost i za cenu smrti.
• Merkucio: Romeův věrný přítel a příbuzný veronského knížete. Je vtipný, cynický, užívá si života a vysmívá se přehnané romantice. V boji za Romeovu čest je zabit Tybaltem.
• Tybalt: Juliin bratranec z rodu Kapuletů. Je agresivní, prudký, hrdý na svůj rod a nenávidí Monteky. Vyhledává souboje a zabije Merkucia, za což ho následně zabije Romeo.
• Bratr Lorenzo (Otec Vavřinec): Františkánský mnich, laskavý a moudrý. Tajně oddá Romea a Julii v naději, že jejich sňatek usmíří znesvářené rody. Vymyslí riskantní plán s uspávacím lékem, který má Julii zachránit před sňatkem s Parisem, ale vlivem náhody plán tragicky selže.
• Chůva: Juliina kojná a důvěrnice, stará se o ni od malička. Představuje komický, lidový prvek. Pomáhá zprostředkovat tajný sňatek, ale když jde do tuhého, pragmaticky radí Julii, aby si vzala Parise, čímž ji zradí.
• Hrabě Paris: Bohatý a pohledný šlechtic, kterého Kapuletovi vybrali Julii za manžela. Upřímně o ni stojí, stane se však nevinnou obětí celého sporu, když ho Romeo u hrobky zabije.
• Kapuleti a Montekové: Dva znepřátelené šlechtické rody z Verony, které jsou vůči sobě bezdůvodně nevraživé a jakýkoliv styk s druhou rodinou trestají. Teprve smrt jejich dětí je donutí uzavřít mír.

Děj:

Romeo je zpočátku zoufale zamilovaný do dívky jménem Rosalina, která o něj ovšem nejeví sebemenší zájem. S kamarády Merkuciem a Benvoliem se tedy rozhodnou přijít na jiné myšlenky a v maskách tajně proniknou na ples Kapuletů – rodiny, s níž jsou Montekové na nože.

Na večírku Romeo náhodou spatří dceru pána domu, Julii. Okamžitě se do sebe bláznivě zamilují (slavná „balkónová scéna“). Když oba později zjistí, že milují potomka ze zapřisáhlé rodiny nepřítele, jejich lásku to nijak neodradí; naopak, rozhodnou se jednat rychle a dohodnou si tajnou svatbu. Už druhý den je v klášterní cele potají oddá mnich Lorenzo, který věří, že tento sňatek konečně usmíří rozhádanou Veronu.

Na náměstí však dojde k šarvátce. Juliin horkokrevný bratranec Tybalt narazí na Romea a chce ho vyprovokovat k boji. Romeo se prát nechce (Tybalt je teď jeho příbuzný), ale do sporu zasáhne Merkucio, který se za Romea postaví. Tybalt Merkucia smrtelně zraní. Smrt přítele Romea natolik rozhněvá, že Tybalta v souboji zabije. Za tuto vraždu je veronským knížetem vyhoštěn z města do nedaleké Mantovy. Po jediné, společně strávené noci tak musí svou novomanželku Julii opustit.

Situace se zkomplikuje tím, že pan Kapulet trvá na tom, aby se Julie neprodleně provdala za bohatého hraběte Parise. To Julie rezolutně odmítá, ale rodiče jí pohrozí vyděděním. Zoufalá Julie prosí o pomoc mnicha Lorenza. Lorenzo pro ni vymyslí geniální plán: Julie vypije speciální lektvar, který ji na 42 hodin uvrhne do hlubokého spánku, takže bude na pohled vypadat jako mrtvá. Rodina ji opláče a pochová v rodinné hrobce. Lorenzo mezitím pošle posla do Mantovy s dopisem pro Romea, aby přijel; až se Julie v hrobce probudí, Romeo si ji odveze do bezpečí.

Julie odvážně vypije „nápoj smrti“ a rodina ji skutečně prohlásí za mrtvou. Plán se ale osudově zadrhne – Lorenzův posel kvůli karanténě moru neopustí Veronu a zpráva s vysvětlením se k Romeovi nedostane. Místo toho se Romeo od svého sluhy dozvídá falešnou zprávu o skutečné smrti své ženy.

Zlomený Romeo si u lékárníka koupí prudký jed a okamžitě vyráží zpět do Verony. U vstupu do Juliiny hrobky narazí na truchlícího Parise. Dojde k boji, ve kterém Romeo Parise zabije. Vstoupí do hrobky a když vidí bezvládnou (ve skutečnosti jen spící) Julii, vypije jed a umírá po jejím boku. O chvíli později do hrobky dorazí Lorenzo, aby Julii odvedl, protože se začíná probouzet. Když Julie procitne a vidí mrtvého Romea, odmítá s mnichem odejít. Políbí Romeovy rty, na kterých zbyl jed, a následně se probodne jeho vlastní dýkou.

Na místo tragédie dorazí zástupci města a obou rodin. Nad mrtvými těly svých dětí si hlavy rodů Monteků a Kapuletů podají ruce a usmíří se. Za tento mír však zaplatili tou nejvyšší možnou cenou.

Úryvek z díla:

ROMEO (K Julii)
Vás dotýkat se neurvalou dlaní
je stejný hřích, jak svátost znesvětit,
ale mé rty, poutníci uzardění,
spěchají polibkem tu vinu smýt.

JULIE
Křivdíš své ruce, poutníčku můj milý,
vždyť poutá moji ruku oddaně,
tím dotykem se obě políbily,
jak při modlitbě jsou teď spoutané.

ROMEO
Člověk se modlí nejen rukama.

JULIE
Máš pravdu, k modlení jsou hlavně rty.

ROMEO
Dopřej jim také zbožnost, lásko má,
ať v modlitbě jsou k sobě spjaty.

JULIE
Mé rty jsou němé, prahnou po modlení.

ROMEO
Mlč, světice, a dej mi rozhřešení.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.