Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Alena

Vloženo na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare (1564–1616)

• anglický básník a dramatik (16. – 17. století)
• žil ve Stratfordu, byl hercem, autorem her a spolumajitelem divadla The Globe
• při jeho požáru mu uhořela tvář → odchází z Londýna do Stratfordu, kde umírá
• někteří lidé tvrdí, že není autorem všech těchto her, že to za něho napsal Francis Bacon
• je mu připisováno autorství 37 her
• téměř všechny jeho hry u nás přeložil Josef Václav Sládek

Další autorova díla:

• Komedie: Zkrocení zlé ženy
• Historické hry: Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VIII.
• Pohádky (romance): Zimní pohádka
• Tragédie: Macbeth, Othello, Romeo a Julie, Král Lear

Okolnosti vzniku díla

Společensko-historický kontext:

Renesance (znovuzrození antiky):

• cíl – zkoumání přírody a člověka
• uplatnění tvůrčí svobody umělce, proti racionalismu stavěl na citu, vášni, fantazii a vůli
• filozoficky vyrůstala renesance z humanismu (lidský) -> životní program, ideový proud, jedna ze složek renesance
• počátky v severní Itálii na konci 13. století
• antropocentrismus – v centru dění je člověk a jeho schopnosti, nikoliv Bůh
• v italských městech se rozvíjel obchod, vytvořila se skupina bohatých obchodníků a bankéřů, kteří podporovali umělce a studia = mecenáši
• mnoho přírodních a astronomických objevů (Koperník, Galilei, Bruno) – tyto objevy otřásly církví
• objev knihtisku → knihy se šíří mnohem rychleji

Další představitelé:

• Itálie: Dante Alighieri – Božská komedie, G. Boccaccio – Dekameron
• Španělsko: Lope de Vega – Fuente Ovejuna

Rozbor díla: Hamlet

Obecná charakteristika díla:

• Literární forma: drama (text je tvořen promluvami postav a scénickými poznámkami)
• Literární druh: drama
• Literární žánr: alžbětinská tragédie (hra o 5 dějstvích)

Téma, motivy a hlavní myšlenka:

• Téma: Touha po moci, zrada v rodině a pomsta za vraždu otce.
• Motivy: Předstírané i skutečné šílenství, intriky, vražda, jed, smrt, neschopnost činu, divadlo na divadle (past na krále).
• Hlavní myšlenka: Úvahy o smyslu lidského života a smrti (slavný monolog „Být, či nebýt“), otázka morálky, spravedlnosti, svědomí a zkaženosti lidské společnosti.

Kompozice:

• dílo je seřazeno chronologicky a člení se na 5 dějství
• děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinor v Dánsku = náhodně vybraná země
• odehrává se v blíže neurčené době – středověk
• má jedno hlavní téma, které je rozvíjeno, s minimem vedlejších epizod (norský král)
• první inscenace proběhla v divadle The Globe roku 1601 (hráli jen muži), vydáno v 16. století

Fáze děje:

• expozice: Smrt krále, Klaudius nastoupí na trůn a vezme si Gertrudu.
• kolize: Hamletovi se zjeví duch jeho otce a řekne mu pravdu o jeho smrti.
• krize: Hamlet předstírá šílenství. Zabije Polonia a Ofélie se zabije.
• peripetie: Hamlet se vrací z Anglie. Klaudius navádí Laerta, aby bojoval s Hamletem.
• katastrofa: Boj Hamleta s Laertem. Smrt jeho matky, Klaudia, Laerta i samotného Hamleta.

Jazyk:

• dlouhé, spisovné a srozumitelné dialogy, ve kterých autor přemýšlí nad problémy
• dvorské intriky
• slovní zásoba – prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky
• psáno blankversem (nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, končí na přízvučnou slabiku)
• kromě verše používá i prózu a lidový jazyk
• komické prvky nejsou odděleny od tragických
• příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhoda, neomezenost látky, času a místa
• prolínání filozofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě
• vznešená obraznost i hovorovost

Postavy:

• Hamlet: dánský princ, typ rozpolceného člověka; měl pocit povinnosti trestat zlo, hodně pochyboval, uvažoval nad smyslem života a málokomu věřil.
• Klaudius: Hamletův strýc a nevlastní otec; zrádný, zákeřný a podlý vrah.
• Gertruda: Hamletova matka; vnitřně rozpolcená (mezi dobrem a zlem), zaslepená láskou ke Klaudiovi.
• Polonius: nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta; doplatí životem na svou chorobnou snahu zalíbit se králi.
• Ofélie: dcera Polonia, miluje Hamleta, ale po otcově smrti a z nešťastné lásky zešílí a nešťastnou náhodou se utopí.
• Horacio: Hamletův věrný přítel a spolužák; racionální a čestný. Jako jediný přežije tragédii, aby mohl vyprávět Hamletův pravdivý příběh.
• Laertes: syn Polonia a bratr Ofélie, prchlivý mladík, kterého Klaudius po smrti Polonia snadno zmanipuluje k pomstě proti Hamletovi.
• Duch krále Hamleta: nadpřirozená postava, zjeví se svému synovi a žádá spravedlivou odplatu za svou vraždu.

Místo a čas děje:

• Odehrává se začátkem 17. století (respektive v blíže neurčeném středověku) na dánském hradu Elsinor (panuje zde napjatá, až pochmurná atmosféra).

Stručný děj

Hamlet byl syn dánského krále Hamleta, který za podivných okolností zemřel. Jeho manželka si vzala jeho bratra Klaudia. Jednoho dne se Hamletovi jako duch zjeví jeho otec, aby mu prozradil pravdu o své smrti – byl zavražděn právě Klaudiem. Hamlet dlouho přemýšlel, jak se pomstít, aby na sobě nic nedal znát.

Nakonec předstíral, že je šílený. Lidé si mysleli, že je to tím, že ho odmítá Ofélie, dcera Polonia, kterou miloval. Aby potvrdil strýcovu vinu, domluvil s potulnými herci představení, které přesně rekonstruovalo královu vraždu. Klaudius se při scéně prozradil. Hamlet musel odjet do Anglie, ještě předtím však všechno stihl říct své matce. Zrovna v tu chvíli byl v místnosti za závěsem schovaný Polonius. Hamlet si myslel, že je to strýc, a tak ho probodl.

Ofélie z toho žalem zešílela a později se utopila. Hamlet se předčasně vrátil z Anglie (cestou unikl smrti) na hrad a všechno si vyčítal. Přijel i Laertes, Oféliin bratr. Klaudius Laerta navádí, aby pomstil svou rodinu a bojoval s Hamletem.

Hamlet na to přistoupil, Klaudius ale natřel Laertův meč jedem, který mu pro jistotu dal i do pití. Boj se jim ovšem trochu vymkl, Gertruda si chtěla připít na Hamleta z jeho otrávené sklenice a zemřela. Laertes mezitím Hamleta jedem škrábl, ten ho však v souboji stihl probodnout také. Laertes se z posledních sil zmínil, že ten jed byl od Klaudia, a tak rozzuřený a umírající Hamlet Klaudia probodne také. Téměř všechny hlavní postavy umírají, naživu zůstává pouze věrný Horacio.

The post Hamlet – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Ostře sledované vlaky

Autor: Bohumil Hrabal

Rozbor přidal(a): Alena

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Bohumil Hrabal (1914–1997)

• český prozaik, jeden z nejvýznamnějších autorů české literatury 20. století
• ve svých dílech často zobrazoval obyčejné lidi, postavy na okraji společnosti a jejich každodenní život
• typické jsou pro něj dlouhé proudy řeči, svébytný humor, poetizace všednosti a využívání hovorového jazyka
• narodil se v Brně, dětství však prožil hlavně v Nymburce, kde jeho nevlastní otec pracoval jako správce pivovaru
• vystudoval práva, ale vystřídal řadu zaměstnání – byl například výpravčím, dělníkem i baličem papíru ve sběrných surovinách
• od 60. let patřil k výrazným osobnostem české prózy, po roce 1968 měl omezenou možnost publikovat
• zemřel po pádu z okna nemocnice na Bulovce v Praze
• podle novely Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel stejnojmenný film, který získal Oscara

Další autorova díla:

• Obsluhoval jsem anglického krále
• Pábitelé
• Postřižiny
• Příliš hlučná samota
• Slavnosti sněženek

Okolnosti vzniku díla

Společensko-historický kontext:

• dílo vzniklo v 60. letech 20. století, tedy v období postupného uvolňování poměrů v Československu
• v literatuře se projevovala snaha o pravdivější a civilnější zachycení života bez schematismu
• novela tematicky navazuje na druhou světovou válku, ale nezobrazuje ji pateticky – soustředí se na obyčejného člověka a jeho osobní problémy
• patří do tzv. druhé vlny válečné prózy, která ukazuje válku z neheroického, často ironického a psychologického pohledu

Literatura 60. let 20. století:

• docházelo k uvolnění cenzury a k větší tvůrčí svobodě
• autoři se odkláněli od budovatelských témat a zaměřovali se na vnitřní svět člověka, absurditu doby a osobní zkušenost
• po roce 1968 nastoupila normalizace, která svobodu tvorby opět výrazně omezila

Další představitelé této doby:

• Josef Škvorecký: Zbabělci
• Ota Pavel: Smrt krásných srnců
• Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
• Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol

Rozbor díla: Ostře sledované vlaky

Obecná charakteristika díla:

• Literární druh: epika
• Literární forma: próza
• Literární žánr: tragikomická novela
• Rok vydání: 1965

Téma, motivy a hlavní myšlenka:

• Téma: Dospívání mladého muže, hledání vlastní identity a mužnosti na pozadí druhé světové války.
• Motivy: Válka, železnice, dospívání, sexualita, smrt, hrdinství, ironie, všední život.
• Hlavní myšlenka: I nenápadný a nejistý člověk může v mezní situaci vykonat hrdinský čin. Dílo zároveň ukazuje absurditu války a nesmyslnost umírání obyčejných lidí.

Kompozice:

• děj je převážně chronologický
• objevují se retrospektivy hlavního hrdiny a vzpomínky na rodinu i předchozí události
• novela je poměrně krátká, děj je soustředěný a směřuje k tragickému závěru

Vypravěč:

• ich-forma – příběh vypráví hlavní hrdina Miloš Hrma
• díky tomu čtenář sleduje nejen události, ale i jeho vnitřní nejistotu, stud a postupnou proměnu

Jazyk:

• spisovná čeština se prolíná s hovorovými výrazy
• objevují se slova neutrální i stylově zabarvená
• typický je černý humor, ironie a kontrast mezi tragickými a komickými situacemi
• autor využívá delší souvětí připomínající plynulý proud řeči, což je pro Hrabala typické
• významnou roli mají dialogy a přímá řeč

Postavy:

• Miloš Hrma: mladý železničář, nezkušený, citlivý a nejistý chlapec bez sebevědomí; po osobním selhání se pokusí o sebevraždu, ale nakonec dospěje a vykoná hrdinský čin
• Hubička: Milošův starší spolupracovník, sebejistý a zkušený výpravčí; milovník žen a života, který Milošovi pomůže překonat jeho ostych
• Přednosta stanice: pořádný a klidný muž, který miluje svou práci, manželku i holuby; působí komicky svou maloměšťáckou pečlivostí
• Paní přednostová: hodná, trpělivá a chápavá žena
• Zdenička Svatá: mladá telegrafistka, která se stane středem aféry s Hubičkou kvůli orazítkovanému pozadí
• Máša: Milošova dívka, se kterou prožil své milostné zklamání
• Viktoria Freie: odvážná odbojářka, která Milošovi pomůže při závěrečné životní proměně

Místo a čas děje:

• Místo: malá železniční stanice v Kostomlatech
• Čas: konec druhé světové války, zejména rok 1945
• Atmosféra: válečné prostředí se mísí s tragikomickou, místy absurdní a chvílemi pochmurnou atmosférou

Stručný děj

Miloš Hrma se po delším zotavování z pokusu o sebevraždu vrací do práce na železniční stanici. Trápí ho jeho milostné selhání s přítelkyní Mášou i nízké sebevědomí. Na stanici sleduje každodenní provoz i zvláštní události kolem svých kolegů, zejména výpravčího Hubičky, který měl aféru s mladou telegrafistkou Zdeničkou a způsobil skandál tím, že jí orazítkoval zadeček.

Miloš se snaží svůj osobní problém překonat. Nakonec se mu to podaří díky setkání s odbojářkou Viktorií Freie. Zároveň dostane důležitý úkol – zúčastnit se sabotážní akce proti německému vojenskému transportu. Miloš vyleze na stožár a hodí na projíždějící vlak nálož, čímž splní svůj úkol. Při akci je však postřelen německým vojákem a umírá. V posledních chvílích si uvědomuje tragickou absurditu války a nesmyslnost smrti obyčejných lidí.

Vlastní zhodnocení

Dílo je působivé tím, že spojuje vážné válečné téma s humorem, nadsázkou a civilností. Velmi silně působí proměna hlavního hrdiny z nejistého chlapce v člověka, který je schopen oběti. Novela je čtivá, jazykově originální a nadčasová tím, že ukazuje obyčejný lidský osud uprostřed dějin. Silnou stránkou textu je i kontrast mezi banálními každodenními situacemi a tragickým pozadím války.

The post Ostře sledované vlaky – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Havran

Autor: Edgar Alan Poe

Rozbor přidal(a): Zdeňka Mauerová

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Edgar Allan Poe (1809–1849)

• Americký romantický prozaik, básník, kritik, literární teoretik a esejista, jeden z nejoriginálnějších amerických básníků a povídkářů, známý svým bohémským životem.
• Autor fantastických a mystických příběhů, zakladatel detektivní literatury, americké novelistické tvorby a moderního hororu, prozaického žánru, jehož úkolem je vyvolat strach¹.
• Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts. Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu.
• Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu.
• Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy. Poe se ve finanční krizi zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Zde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Po odchodu z akademie došlo k rozporům a následně i k rozchodu s Edgarovým adoptivním otcem.
• V roce 1833 zaznamenal Edgar Allan Poe první úspěch, když získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Posléze vstoupil do richmondského Southern Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho šéfredaktorem.
• V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm. Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání.
• Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost.
• Manželka Edgara Allana Poea v roce 1847 zemřela na tuberkulózu a Poe prošel velkou duševní krizí, která vyvrcholila roku 1848 pokusem o sebevraždu.
• 3. října 1849 byl urychleně hospitalizován poté, co byl nalezen opilý na ulici, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku 7. října 1849².

Autorův styl a tvorba:

• Ve své próze i poezii dokázal Poe mistrovsky navodit atmosféru tajemna a hrůzy. Hlavním námětem je ve většině děl láska a krása v kombinaci se smrtí. Často se zde objevuje protiklad skutečného světa s krajinou mimo reálno³.
• První básnickou sbírku vydal Edgar Allan Poe ještě za pobytu v armádě.
• Významné jsou jeho pozdější básně pro svou působivou obraznost, hudebnost a symboličnost.
• Jeho poezie je založena na přesných estetických principech, je pro ni typické téma smrti krásné ženy; ačkoliv zachycuje především zjitřené city a nálady, v eseji Filozofie básnické skladby Poe doložil na genezi básně Havran, že vznikla na základě racionálního principu, přesně odvažujícího dávky smutku, melancholie a tragické ironičnosti.
• Poe je také mistrem krátké prózy. Jeho první tištěná práce je založena na postupné kumulaci hrůz během námořní výpravy. Na malé ploše jsou okamžiky hrůzy předváděny v povídkách, které jsou považovány za předchůdce moderních hororů. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí. Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction; důležitou součástí díla jsou i povídky humoristické.
• Povídky Vraždy v ulici Morgue, Odcizený dopis, Zlatý brouk jsou pro deduktivní, přísně logický postup hrdinů při odkrývání tajemství považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního „velkého detektiva“.
• Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty (např. Charles Baudelaire)⁴.

Dílo:

• Skokan (1849): povídka o špatnosti lidské duše; příběh trpasličího šaška Skokana, který se svému panovníkovi mstí za surové zacházení a zahanbení; při velkém maškarním plese krále i s jeho pobočníky upálí
• Rukopis nalezený v láhvi (1833): povídka líčí neuvěřitelný příběh jediného přeživšího pasažéra ztroskotané lodi
  • při své záchraně se dostane na jinou loď, kde si ho ovšem nikdo nevšimne
  • pozoruje neobvykle starou posádku
  • na konci rukopisu je vylíčen zoufalý popis lodi, která se řítí do záhuby
• Uloupený list (1844): detektivní povídka
• Tajemství Marie Rogetové (1842 – 1843): detektivní povídka
• Vraždy v ulici Morgue (1841): detektivní povídka; líčí podivnou a brutální vraždu dvou žen v zamčeném pokoji
  • vypravěč se dává do vyšetřování se svým přítelem Dupinem
  • výpovědi si odporují a případ vypadá neřešitelně
  • zjistí, že vrahem vůbec není člověk
  • podle stop se dopátrají orangutana a jeho majitele, který řádění zvířete viděl, ale nedokázal mu zabránit
• Zlatý brouk (1843): povídka; detektiv Legrand najde zlatého brouka, který ho náhodou zavede k velkému pokladu
• Jáma a kyvadlo (1842): povídka; popisuje bezmoc bezejmenného muže, který se ocitl svázaný v temnotě
  • netuší, kde je, proč a kdo ho tam vězní
  • z celé situace víme jen to, že uprostřed jeho cely se nachází jáma, ze které vylézají krysy
  • nad ním se později objeví pohybující se kyvadlo, které se nebezpečně přibližuje
  • právě díky krysám se mu na poslední chvíli podaří rozvázat pouta
  • kyvadlo najednou zastaví a zmizí
  • mezitím se začnou hýbat stěny a muže neúprosně tlačí k jámě
  • když už málem padá do jejích hlubin, omdlí a probudí se v řadách francouzské armády vstupující do Toleda
• Zrádné srdce (1843): povídka; hlavní postava líčí svůj úkladný čin – mladý pečovatel dostane nápad: chce se zbavit svého starého pacienta
  • o půlnoci ho zabije, rozseká na části a uloží do podlahy v jeho ložnici
  • další den k němu přichází tři komisaři vyšetřit křik z minulé noci
  • vrah se ničeho nezalekne a provede muže po celém domě až do ložnice
  • tam si sednou a on jim odpovídá na další otázky
  • po chvíli jako by uslyšel tlukot srdce
  • nejprve tomu nepřikládal význam, ale poté mu dochází, že je to odporné starcovo srdce
  • stále slyší jen jeho tlukot, který ho nakonec přiměl, aby se sám od sebe komisařům přiznal
• Černý kocour (1843): povídka; pojednává o muži, který zabije svoji manželku a zazdí ji v domě
  • při vyšetřování sebevědomě poklepe přímo na místo své skrýše
  • v tu chvíli ho prozradí neuvěřitelný jekot kocoura, který je zazděn s mrtvolou jeho ženy⁵

Literárně-historický kontext: Romantismus

AMERICKÝ ROMANTISMUS (světová literatura 1. pol. 19. stol.)

• James Fenimore Cooper: Vyzvědač, Příběhy kožené punčochy
• Nathaniel Hawthorne: Šarlatové písmo
• Herman Melville: Bílá velryba, Má první paluba, Bílý žaket

ROMANTISMUS

= myšlenkové hnutí a směr ve výtvarném umění, hudbě a literatuře v 19. stol.

= umělecký proud v evropských literaturách 1. pol. 19. stol.

• romantic, die Romantik něm, il romanticismus it. jako v románu
• není jen umělecký směr, ale i postoj člověka
• vznikl v 18. stol. a přetrvával do 1. pol. 19. stol.
• vznikl v Anglii a prošel všemi literaturami Evropy (pronikl i do Ameriky)
• předstupněm romantismu v literatuře a estetice byl preromantismus 18. stol. i ideje J. J. Rousseaua
• stojí proti klasicismu a osvícenství
• rozrušoval hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismus 18. stol.
• proti klasicistním výtvarným pravidlům uplatňoval tvůrčí svobodu umělce
• proti racionalismu stavěl cit, vášně, fantazii a vůli
• proti ideálu antiky vyzdvihoval hodnoty středověku
• proti idealizaci požadavek opravdovosti
• proti abstraktnímu pojetí člověka zdůrazňoval konkrétního jedince
• zájem o lidskou psychiku
• proti obecnému pojetí lidství ideu národa
• uměním vyhraněně subjektivistickým, individualistickým
• zásadně odmítal klasické estetické normy
• preferoval lidové umění a národní tradice
• důvody vzniku:
  • pod vlivem revolučních hnutí se mění myšlení lidí
  • deziluze
  • není slibovaná volnost, rovnost, bratrství
  • lidé jsou nespokojení, a tak sní o lepším životě → projevuje se v literatuře
• hluboce rozporuplný:
  • odmítá staré formy X obdivuje minulost
  • hrdina je výjimečný X obdivuje prostého člověka
• hlavním požadavkem byla tvůrčí svoboda a osobitost autora
• autoři zdůrazňovali jedinečnost, emocionalitu, spontánnost a individuální zkušenost člověka
• v reakci na osvícenectví vyzdvihující rozum byli romantičtí spisovatelé fascinováni iracionálnem
• nadpřirozené jevy, pověry, šílenství
• nezobrazuje celou skutečnost
• vybírá jen některé skutečnosti (to co se líbí autorovi – subjektivní pohled)
• oblíbená témata:
  • útěk z každodenního života
  • svoboda
  • nespoutanost
  • individualita
  • nezkrotná síla přírody: bouře, vodopády, pouště, moře
  • minulost, zejm. středověk
  • mystika
  • exotické země
• romantický hrdina:
  • = výjimečná osobnost
  • stojí mimo společnost a odmítá její normy
  • vrah, kat, vyděděnec, žebrák, tulák
  • touží po lásce, která ovšem zůstává nenaplněna
  • nedokáže milovat skutečnou ženu, má pouze svůj vysněný ideál
  • často splývá s autorem (autobiografické rysy)
  • prožívá konflikt se světem
  • cítí se v něm jako osamělý cizinec
  • východisko hledá v návratech do světa fantazie a exotiky, k prostým venkovských lidem spjatým s přírodou a tradicemi nebo v idealizaci minulosti
  • uzavírá se do vlastního nitra
• romantická hrdinka, přestože je vdaná, často bývá zamilovaná do jiného muže
  • kvůli společenským konvencím, které mají přednost před vášní, zůstává věrná svému manželovi
  • např.: Evžen Oněgin – Taťána, Utrpení mladého Werthera – Charlotta
• hrdinové vědí, že svět nelze změnit ani vůlí, ani vírou v nějaký ideál, ani gestem vzpoury nebo protestu
• odtud plyne příznačná melancholie, pesimismus a všudypřítomné zklamání a skepse
• z literárních druhů se zpočátku nejvíce dařilo lyrice, zejm. intimní a reflexivní
• postupně začala převažovat próza
• doposud považována za nižší druh literatury
• typické žánry: lyrická balada, básnická povídka či poéma, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román, povídka
• autoři rozvolnili verš, rým i prózu
• hojně využívali lidovou mluvu a archaický jazyk
• dva velké proudy:
  • a) revoluční
    • zdůrazňoval národní hrdost
    • snil o lepším uspořádání světa
    • jeho hrdina bojoval proti společnosti (většinou neúspěšně)
  • b) konzervativní
    • stavěl do kontrastu současnou společnost a vysněné ideály
    • aktivně se nesnažil o změnu tohoto stavu
  • tyto dva proudy se promítaly i do národních literatur
• kromě nich lze v jednotlivých státech pozorovat další odlišnosti:
  • v Anglii byli umělci inspirováni drsností a nezkrotností přírody
  • snažili se o objevení nových hlubokých významů v obyčejných věcech (tzv. jezerní škola)
  • pokoušeli se sloučit ideál krásy s revolučními očekáváními
  • francouzská díla se kromě revolučního romantismu zaměřovala na minulost a oslavu středověkého křesťanství
  • němečtí autoři vycházeli především z lidové národní poezie
  • ruští autoři protestovali proti carské vládě, v jejich tvorbě se odráželo povstání proti carovi v prosinci roku 1825
  • literatura tu často byla společensky angažovaná
  • hrdinové vzdorovali společenskému a národnostnímu útlaku
  • polský a maďarský romantismus silně prožíval ztrátu národní samostatnosti
• popisoval nesvobodu a utrpení národa
• v 19. stol. byl romantismus postupně vystřídán realismem

Významní představitelé:

• Georgie Gordon Byron, Percy Bysshe Shelly, Jane Austenová, Alfred de Mussset, Heinrich Heine, bratři Grimmové, Novalis, Alexandr Sergefevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, James Fenimore Cooper, Nathaniel Hawthorne, Herman Melville, Edgar Allan Poe
• v české literatuře zejména: K. H. Mácha, J. K. Tyl, K. J. Erben, K. Sabina, B. Němcová⁶

Rozbor díla: Havran

• Báseň je součástí sbírky Havran a jiné básně z roku 1845. Stala se patrně jeho nejslavnější a nejpřekládanější básní a rázem zařadila Poea mezi přední představitele romantické básnické linie⁷.
• Havran představuje jedno z nejvýznamnějších děl romantismu, zároveň se jedná o jednu z nejkratších básní všech dob. Později se stal vzorem pro prokleté básníky.
• Báseň byla „vysvětlena“ až v pozdějším díle Filosofie básnické skladby⁸.

Literární zařazení

• Dílo je psáno ve verších, literární druh lyriko-epika, literární žánr baladická báseň.
• balada = básnický žánr na pomezí lyriky, epiky i dramatu
  • ballare tančit
  • smutný až ponurý děj
  • líčen s citovým zaujetím
  • rychlejšího spádu dosahuje využitím dialogu
  • závěr mívá tragické vyznění⁹

Vyprávěcí forma

• Dílo je psáno ich-formou. Lyrický subjekt představuje zároveň i hlavní postavu celé básně.

Kompozice

• Kompozice je chronologická, bez jakýchkoli dějových odchylek. Báseň se skládá celkem ze sto osmi veršů a osmnácti slok.
• V básni se střídají strofy se šesti a sedmi verši; počet veršů ovlivňuje také schéma rýmu: u strof se šesti verši lze zaznamenat obecnou strukturu ABCBBB, u strof se sedmi ABCDCCC. V obou schématech se uplatňuje rým sdružený a střídavý.
• Z hlediska rytmu autor využívá dvoudobé stopy se sestupným metrem, kterým se říká trochej¹⁰. V rámci strof dochází ke střídání délky veršů s osmi a sedmi a půl trochejskými stopami; u strof se sedmi verši je vždy jeden verš výrazně kratší – s jeden a půl či s třemi trochejskými stopami.
• Poslední verš ve sloce má nejčastěji tři a půl, někdy čtyři, čtyři a půl a v jednom případě dvě trochejské stopy. Jedná se o refrén s vždy podobným zněním „už víckrát ne“; napomáhá ke gradaci celého díla.

Hlavní myšlenka

• Hlavním tématem je ztráta milované osoby, v případě hlavní postavy Havrana milenky Lenory, a způsob, jakým se s touto změnou ve svém životě lyrický subjekt vyrovnává.

Motivy

• V díle můžeme nalézt motivy lásky, strachu, samoty, smutku, zla, opuštěnosti, tajemna.

Místo a čas děje

• Děj básně se odehrává o půlnoci jedné bouřlivé lednové noci ve světnici náležející patrně samotnému vypravěči.
• Bližší časové ani místní určení není uvedeno.

Jazyková stránka díla

• V básni je užito výhradně spisovné vrstvy jazyka. Poměrně často se vyskytují v textu archaismy a poetismy. Havran představuje symbol smrti, ďábla, pekla. Autor naprosto vědomě využívá jednotlivých jazykových prostředků k vygradování celé básně – s umem a přesností čtenáři nakládá odpovídající dávky napětí, tajemna, ironie, aby dosáhl kýženého výsledku.
• Ve většině strof probíhá dialog mezi lyrickým subjektem a havranem; lze nalézt také vnitřní monology vypravěče.
• Dosti frekventovaně autor užívá přechodníků, přímé řeči.
• Časté jsou epifory, vyskytující se téměř ve všech slokách, nachází se zde rovněž epizeuxis, apostrofa. Z tropů autor nejvíce uplatňuje metafory; méně častá jsou přirovnání, apostrofy, metonymie, kontrasty, personifikace, oxymóron.

Charakteristika postav

• vypravěč
  • vnitřní charakteristika:
    • typický romantický hrdina
      • prožívá smutek nad nenaplněnou láskou
      • cítí se ve světě opuštěný – známka individualismu
      • působí jako citově založený člověk
    • přemýšlivý, zádumčivý
    • zoufalý, nešťastný
  • vnější charakteristika:
    • horečnatý stav, blouznění
• Lenora
  • zesnulá milenka hlavního hrdiny
• havran
  • vážné, přísné chování
  • ebenové zbarvení, lysá hlava
  • stále opakuje své „Už víckrát ne.“
  • představuje symbol smrti

Obsah díla

Vypravěč, zřejmě mladý muž, soužený horečkou sedí ve svém pokoji, rozjímá nad knihou, v jejímž čtení hledá útěchu od smutku nad ztrátou své milované Lenory a prostředek k překlenutí noci. Únavou upadá do polospánku, ze kterého jej vyruší slabé zaťukání na dveře.

Muž nejprve přemýšlí, zdali zvuk nebyl pouze výplodem jeho fantazie, poté se ve strachu utěšuje představou pozdního hosta a v náhlém přívalu odvahy se rozhodne otevřít.

Za dveřmi však nikdo nestojí a hrdinova hrůza se stupňuje. V blouznění si myslí, že klepala jeho zesnulá dívka, a šeptá do noci její jméno.

Posléze se vrací zpět do pokoje plný údivu a úzkosti. Náhle se v jeho blízkosti ozve nový šramot, který si muž vysvětluje spadením jakéhosi předmětu v chumelenici na jeho okenici. Donutí jej to otevřít okno.

Do pokoje znenadání vletí havran a usadí se nade dveře na sochu bohyně Pallas Athény. Hrdina pociťuje jistou úlevu nad konečným zjištěním zdroje rozruchu a s úsměvem a jistým pobavením se táže havrana na jeho pravé jméno. Ke svému překvapení zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na jeho otázku odpoví: „Už víckrát ne.“

Muž je havranovou reakcí zcela vyveden z míry. Snaží se si namluvit pouhou krátkodobou „návštěvu“ ptáka – doufá, že se z jeho pokoje k ránu havran opět vytratí. V této návaznosti si opět vzpomene na Lenoru, která mu vlivem osudu také odešla. Na jeho myšlenky host však opět odpovídá svým „Už víckrát ne.“

Zaražený muž usuzuje, že tuto větu patrně pták pochytil od svého pán – který, podle jeho dohadů, byl sveden neštěstím – jakožto refrén smutných či pohřebních písní.

Zároveň se snaží pochopit význam havranových slov – dumá, zdali se vyjadřuje ke svému odchodu, nebo k nemožnosti dalšího setkání s Lenorou.

Nakonec dospěje k závěru, že havran k němu byl seslán jako boží posel, aby konečně ukončil jeho muka a osvobodil jeho mysl od vzpomínek na Lenoru. Pták však i na tuto domněnku odvětí stejným způsobem.

Napětí začíná gradovat. Muž se havrana ptá, jestli jeho osamělá, zarmoucená duše nalezne pokoj alespoň ve smrti. Havran opět namítá své „Už víckrát ne.“ Nastává sebetrýzeň a hrdina, přestože tuší, jaká odpověď jej čeká, se přímo otáže, zda se se svou milovanou setká alespoň v ráji. Havran podle mužových předtuch pronese své „Už víckrát ne.“

Muže popadne strach, úzkost, ale také rozezlení. Nastalou situaci řeší výbuchem zlosti a zoufalou snahou vyhnat ptáka ze svého pokoje. Poslední tečkou je havranova typická netečná věta. Před zrakem zoufalého muže se pták uvelebí na svém místě na ňadrech Pallas Athény, nechávaje před sebou už blouznícího hrdinu, který se smiřuje s faktem, že havranův stín zůstane navždy v jeho duši.

Vlastní názor

Kdo by neznal jednu z nejslavnějších básní všech dob, proslulou svou nebývalou promyšleností, genialitou a originalitou! Musím s upřímným respektem a hlubokým uznáním smeknout před autorem tohoto věhlasného díla a s plným přesvědčením uznat, že přídomky, které během desítek let, kdy si ji s ohromeným úžasem čtou stovky a tisíce lidí, jeho báseň získala, jí právem náleží.

Na nevelké ploše pouhých 108 veršů dokázal Edgar Allan Poe vtěsnat do Havrana emoce, které v některých případech marně hledáme v sáhodlouhých a obsáhlých románech – strach, napětí, zlost, lásku, beznaděj, zoufalství, žal, odpor, zmatek, překvapení, pobavení.

Ohromeně si uvědomuji, s jakou bravurou Poe vnímá nuance lidského vědomí, přesně vycítí, co by mělo následovat, aby ve čtenáři docílil požadovaného dojmu.

Myslím si, že obdobně fascinující, uchvacující a fenomenální báseň v spektru světové literatury bude těžko k nalezení, a čím častěji projíždím zrakem po jednotlivých řádcích, tím více se v této domněnce utvrzuji.

Citace a zdroje

• POE, Edgar Allan. Havran: překlad: Vítězslav Nezval. In: V noci jsem snil, že jsem motýlem [online]. 1999 [cit. 2017-01-15]. Dostupné z: https://www.odaha.com/edgar-allan-poe/basne/havran-preklad-vitezslav-nezval
• ¹ POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 54
• ² https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B
• ³ http://ld.johanesville.net/poe
• ⁴BENEŠOVÁ, J.. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha 1999, str. 169
• ⁵http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe
• ⁶ POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 61
• http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus
• BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999, str. 425, 426
• 7 http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html
• ⁸ http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/
• ⁹ POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 144
• ¹⁰ http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html
• ¹¹POE, Edgar Allan. Havran: překlad: Vítězslav Nezval. In: V noci jsem snil, že jsem motýlem [online]. 1999 [cit. 2017-01-15]. Dostupné z: https://www.odaha.com/edgar-allan-poe/basne/havran-preklad-vitezslav-nezval
• NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B
• NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Literární Doupě: NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR [online]. Johanesville, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://ld.johanesville.net/poe
• KROPÁČKOVÁ, Barbora. Poe Edgar Allan: Havran (rozbor). In: ČESKÝ-JAZYK.cz: Studentský UNDERGROUND [online]. 2003 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html
• NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe – Havran. In: Uč se online! [online]. 2013 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/
• ŠMEJDOVÁ, Petra. Dílo Edgara Allana Poea. In: VašeLiteratura.cz: Literatura pro všechny.. [online]. 2009 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe
• NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Osobnosti.cz: tiscali.cz [online]. Tiscali Media, a.s., 1996 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/edgar-allan-poe#cv
• ŠRUBAŘ, Pavel. Pojednání o rýmech. In: www.rymy.cz [online]. 2008 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.rymy.cz/rymy.htm
• NEZMÁNÝ AUTOR. Romantismus. In: Literatura 2 [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus
• POLÁŠKOVÁ, Taťána, Ivana DOROVSKÁ a Yvonne KONEČNÁ. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-129-9.
• BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-8-2.

The post Havran – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Proměna

Autor: Franz Kafka

Rozbor přidal(a): aja

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Franz Kafka (1883–1924)

• 3. červenec 1883, Praha (Rakousko-Uhersko) – 3. červen 1924, Kierling (Rakousko)
• Pražský německý prozaik židovského původu, Franz Kafka, známý také jako František Kafka, se narodil 3. července na Starém Městě v Praze. Měl pět sourozenců, dva bratry a tři sestry. Oba jeho bratři však v brzké době po narození zemřeli a Kafka se tak stal nejstarším a jediným synem, kterého se snažili jeho rodiče co nejvíce ochránit. Jeho otec vedl obchod a Kafka jako jeho jediný syn ho měl časem převzít. Kafka o to avšak nestál, ale otec byl odhodlaný udělat z něj někoho, kým nebyl. A přestože otcovy metody byly pro něj trýznivé, vzhlížel k němu a měl ho rád.
• Proto se v jeho dílech často objevuje určitý problém hlavního hrdiny se svým otcem (např. v dílech Proměna a Proces). Sám doslova napsal: „… moje psaní bylo o Tobě, žaloval jsem v něm jen na to, na co jsem nemohl žalovat v Tvém náručí. Bylo to úmyslně do délky protahované loučení s Tebou…„.[1]
• Jeho pohled na otce je detailněji popsán v díle „Dopis otci“, který mu však nebyl nikdy doručen. V tomto dopise ukazuje otci chyby, kterých se na něm dopouštěl, a co všechno ho poznamenalo. Nejvíce mu vyčítal, že se ho nikdy nepokusil pochopit a že mu nepomohl splnit jeho největší sen – oženit se a založit rodinu. „Odvažuji se říct, že jsi v celém svém životě nezažil nic, co by pro tebe mělo takový význam jako pro mne mé pokusy oženit se.“ [2]
• Kafka si svůj sen nikdy nesplnil, byl sice dvakrát zasnouben, ale pokaždé bylo zasnoubení zrušeno. Poprvé byl zasnouben s Felicií Bauerovou, té věnoval povídku Ortel.
• Podruhé byl zasnouben s Milenou Jesenskou, která jako první překládala jeho knihy do češtiny.
• Korespondence s oběma snoubenkami vyšla knižně.
• Jeho poslední přítelkyní byla Dora Diamantová.
• Kafka byl od malička psychicky velmi slabý. Jeho otec chtěl překonat jeho přecitlivělost a hypochondrii a snažil se ho alespoň fyzicky utužovat, v čemž pak následně pokračoval sám Kafka. Nedostavil se však žádný kladný výsledek, pouze chronická nespavost a bolesti hlavy. V roce 1917 se nakazil tuberkulózou, která ho nakonec roku 1924 stála život.
• Byl pohřben v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově.
• Jelikož byl k většině svých děl kritický, ve své závěti požádal Doru Diamantovou, aby zničila všechny jeho nevydané rukopisy. Ta tak také učinila. Přesto však jeho kamarád Max Brod jeho přání ignoroval a několik rukopisů po jeho smrti vydal.

Další díla autora

• Proces: nedokončený román; bankovní úředník Josef K. je v den svých 30. narozenin nečekaně zatčen a obviněn z neznámého zločinu. Proces probíhá u absurdního a nepřístupného soudu, K. se marně snaží bránit a je nakonec popraven.
• Zámek: nedokončený román; zeměměřič K. přijíždí do vesnice pod zámkem, ale marně se snaží získat povolení ke vstupu a k výkonu své práce. Naráží na všudypřítomnou, nepochopitelnou byrokracii.
• Amerika (Nezvěstný): nedokončený román; mladý Karel Rossmann je po skandálu poslán rodiči do Ameriky, kde zažívá sérii groteskních a absurdních situací a je vláčen osudem.
• Povídky: Ortel, V kárném táboře, Umělec v hladovění.

Proměna (1915)

Obecná charakteristika díla:

• Literární forma: próza
• Literární druh: epika
• Literární směr: expresionismus / existencialismus
• Literární žánr: povídka (absurdní a iracionální)

Literárně-historický kontext

a) Historický

• Dílo se řadí do předválečné prózy světové literatury 1. poloviny 20. století.
• Novela poprvé vyšla v časopise roku 1915 a až o rok později vyšla knižně v Lipsku.
  • Jako jedno z mála děl byla vydána již za Kafkova života.
• Dílo pochází z období začátku první světové války, přesto se zde již Kafka potýká s myšlenkami dopadů blížící se hospodářské krize.

b) Literární

• V díle se odráží existencialismus a expresionismus. Jsou zde patrné existenční problémy společnosti (přestože bylo dílo vydáno již v roce 1915).
• Další autoři tvořící expresionistickou literaturu:
  • Albert Camus – Cizinec, Jean-Paul Sartre – Nevolnost, Richard Weiner – Škleb
  • Ladislav Klíma – Utrpení knížete Sternenhocha aj.
• Kafka je řazen i do experimentálního (tzv. moderního) proudu, ve kterém spisovatelé bourají klasické pojetí románu. Děj je zde odsunut do pozadí a místo vnější reality se autoři zaměřují spíše na vnitřní svět hrdiny.

Reakce společnosti:

• Kafkovo dílo Proměna nebylo zprvu příliš vřele přijato. Až po druhé světové válce se dostalo do širšího povědomí a postupem času se nakonec dočkalo světového ohlasu.

Hlavní námět:

• Proměna hlavní postavy v brouka a měnící se chování jeho rodiny k němu.
• Odcizení, nemožnost komunikace a ztráta lidskosti.

Klíčové motivy:

• sociální situace, hospodářská krize
• proměna vztahů ve společnosti
• vyjádření existenciálního pocitu člověka
  • samota a odcizení člověka
  • neschopnost řídit svůj vlastní život
• nedostatek ochrany a pochopení i mezi nejbližšími
• udělení trestu bez známého prohřešku
• povrchnost společnosti
• smrt

Kompozice

• Dílo je psáno chronologicky, až na občasné vracení se do minulosti a přemýšlení o budoucnosti.
• Je psáno er-formou z pohledu Řehoře Samsy.
• Převažuje zde vnitřní monolog, který je občas narušen přímou řečí.

Děj je členěn na tři celky:

• První kapitola: Řehoř a jeho rodina se vyrovnávají s proměnou Řehoře v brouka.
• Druhá kapitola: Postavy se snaží najít způsob, jak spolu v nové situaci vycházet.
• Třetí kapitola: Dominují motivy odcizení, bolesti a smrti jakožto vysvobození.

Interpretace:

Existuje mnoho odlišných interpretací Proměny:

• Proměna byla pouze Řehořova snová, nerealistická vize.
• Jedná se o absurdní grotesku plnou nadsázky a humoru. Řehořova proměna je zdrojem pobavení.
• Proměna je symbolické zobrazení osamělosti a bezradnosti před vlastním údělem.
• Proměna zobrazuje měšťanskou strnulost a povrchní morálku.
• Z psychoanalytického hlediska dochází v rodině ke dvojí proměně. Nejprve zaujal Řehoř otcovo místo živitele (otec nepracoval, dokud rodinu živil Řehoř) a Řehoř se stal vůdčím jedincem rodiny. Po proměně je Řehoř oslaben, ztrácí místo vůdce, které znovu zaujímá otec (vrací se do práce). V souboji (jablky) otec syna smrtelně zraní.[3]

Jazyk

• Využívá se spisovný jazyk bez hovorových či slangových výrazů.
• Text je srozumitelný, věcný až strohý.
• Autor využívá úsečných vět. Archaismy se zde nevyskytují, metafory a rozvitější souvětí pouze zřídka.
• Objevují se zde paradoxní slovní spojení, například: …„a už klepal na jedny z postranních dveří otec, slabě, ale zato pěstí.“ [4]

Charakteristika postav

• Řehoř Samsa: Mladý muž, který zastoupil otce a živí svou rodinu, aniž by po ní na oplátku něco chtěl. Jednoho rána se promění v brouka a najednou začíná být své rodině na obtíž. Je trpělivý, zodpovědný a hodný. Trpí sníženou sebedůvěrou a úzkostí. Po své proměně se trápí, ne však proto, že by se cítil ukřivděn či se litoval, ale proto, že rodině přidělal problémy.
• Markéta: Sestra Řehoře. Zprvu je jediná, která ho nezavrhne a částečně se o něj stará. Postupem času ho však začne nenávidět a vinit z toho, do jaké situace ji a rodinu dostal, až pro ni není ničím jiným než otravným hmyzem, který je pouhou přítěží.
• Matka: Matka Markéty a Řehoře. Zezačátku je jí Řehoře líto, ale fyzicky k němu cítí odpor, přestože se ho snaží přemoci. Je to starostlivá, opatrná a citově slabá žena, která se na něj není schopna ani podívat a která zcela přejímá názory otce.
• Otec: Otec Markéty a Řehoře. Je to přísný a necitelný muž, který svého syna zavrhne v okamžiku, kdy zjistí, že už není schopen živit rodinu. Během celé knihy z něj čiší nenávist a odpor vůči Řehořovi.
• Gréta: Služka, která Řehoře neoslovuje jménem, nýbrž ho nazývá „to“.

Prostředí a čas

• Děj se odehrává v bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě. Valná většina děje se odehrává v jeho pokoji.
• Období, ve kterém se děj odehrává, není zcela specifikováno. Je zde naznačena hospodářská krize, což by sedělo na období po první světové válce, ale dílo bylo napsáno a vydáno ještě před ní.

Děj

Řehoř Samsa, pracující jako obchodní cestující, se jednoho rána probudí ve své posteli proměněný v odporný hmyz. Přestože si svou změnu plně uvědomoval, nechtěl si zprvu připustit, že by to mohlo nějak změnit jeho dosavadní život, a jako obvykle se chystal odejít do práce, z jejíhož výdělku živí celou rodinu. To, že se z neznámého důvodu přeměnil v brouka, ho zpočátku nechalo chladným a jediné, oč se zajímal, bylo, že musí stihnout vlak do práce. Zanedlouho však zjistí, že jeho přeměna nese horší důsledky – není schopen se téměř pohybovat, a když už se mu to podaří, tak s neuvěřitelnými potížemi. Není schopen mluvit, i když zcela zřetelně ostatním rozumí. Poté, co jeho rodina zjistí, v co se proměnil, začne se ho štítit, přestože ho dříve milovala. Nikdo z nich se však nepozastaví nad tím, jak a proč se to stalo.

Zpočátku je jeho sestra Markéta jediná, která dokáže přemoci svůj odpor a nezavrhne ho. Nějakou dobu mu nosí jídlo, než ji nahradí služka Gréta, ale postupem času začíná být Řehoř zanedbáván a nenáviděn celou rodinou. I jeho sestra ho totiž po čase začne vinit ze situace, do které se jejich rodina dostala. Otec ho nenávidí od chvíle, co proměnu zjistil, a matka se raději drží stranou. I když je předtím Řehoř živil převážně ze svého platu a nikdy po nich za to nic nechtěl, teď v něm rodina vidí pouze nevítanou přítěž a veškeré jeho předchozí skutky jdou do pozadí.

Markéta s matkou jednou dojdou k závěru, že by bylo lepší vystěhovat Řehořův nábytek z pokoje pryč, aby měl větší prostor k lezení. Matka se však bojí, že by si to mohl Řehoř vyložit tak, že ho již zavrhli a že ho zde nechtějí. Řehořovi to zprvu přišlo jako dobrý nápad, po nějaké chvíli si však uvědomil, že o to nestojí, a pokusil se jim to dát najevo tím, že vylezl na svůj oblíbený obraz a chránil ho. Když to matka spatří, upadne do mdlob. Když otec dorazí domů a zjistí, co se stalo, situaci vyhrotí a začne na Řehoře útočit. Snaží se ho zasáhnout jablkem, což se mu nakonec podaří a Řehoře tak těžce zraní (jedno jablko mu uvízne v krunýři).

Samsovi mají finanční problémy. Otec se sice navrátil do práce a sestra si začala také přivydělávat, ale stále nemají dostatek peněz a bylo by pro ně ideální se přestěhovat do menšího bytu, což ale s Řehořem a jeho velikostí není možné. Rozhodnou se tedy alespoň pronajímat část bytu. Řehoř však jednoho večera omylem způsobí pozdvižení, když jeho obrovské tělo zahlédnou nájemníci (přileze si poslechnout Markétinu hru na housle). Ti následně odmítnou panu Samsovi zaplatit nájem a odejdou. Řehoř se po tomto incidentu, naprosto vysílen a zklamán postojem sestry, odplazí do pokoje a ještě téhož večera umírá. Další den ho najde služebná a celé rodině se znatelně uleví.

Jedná se o absurdní a iracionální povídku. Nikde nám není vysvětleno, proč se Řehoř proměnil a čím si to zasloužil.

Vlastní názor

Zarazila mě rychlá změna vztahu rodiny Samsových k jejich synovi Řehořovi. Dokud byl Řehoř potřebný člen domácnosti jako jediný živitel, byl jimi milovaný a tolerovaný. Kvůli přeměně, která čtenáři není nijak vysvětlena, se ho ale najednou začnou všichni bát a opovrhovat jím.

Samsovi nejsou ochotni ani schopni se postarat o svého syna a Markéta nakonec také ne. Otočí se k němu zády přesně ve chvíli, kdy je nejvíc potřebuje, a sobecky se starají pouze o sebe, přestože on se mnoho let staral o ně a přišlo mu to jako samozřejmost. A nakonec všichni berou jeho smrt jako obrovské vysvobození.

Zarážející je také to, že na jednu stranu berou fakt, že ten obří brouk je skutečně jejich Řehoř, jako relativně jasnou věc, ale na stranu druhou se k němu chovají pouze jako k nějakému hmyzu a absolutně ignorují jeho snahu s nimi komunikovat.

Kniha se mi celkově líbila. Je to sice dějově jednoduchá a poměrně krátká povídka, ale skrývá obrovské množství důležitých myšlenek k zamyšlení. Ocenila jsem zde především velké množství psychologických popisů myšlenek a pocitů hlavního hrdiny.

Zdroje

Internetové zdroje:

• http://www.franzkafka-soc.cz/
• https://cs.wikipedia.org/wiki/
• http://crg.cz/sekce/svetova_literatura/

Písemné zdroje:

• Kniha: Franz Kafka – Proměna a jiné povídky
• [1] Hermannu Kafkovi (Dopis otci) – Franz Kafka
• [2] Hermannu Kafkovi (Dopis otci) – Franz Kafka
• [3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Prom%C4%9Bna_%28pov%C3%ADdka%29 – Interpretace
• [4] Franz Kafka – Proměna

The post Proměna – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: O myších a lidech

Autor: John Steinbeck

Rozbor přidal(a): Markéta

Vloženo na Studijni-svet.cz

John Steinbeck (1902–1968)

• Americký spisovatel a nositel Pulitzerovy ceny za román Hrozny hněvu.
• Své životní zkušenosti vkládal do svých sociálně kritických románu.
• Často ve svých dílech reagoval na hospodářskou krizi, kde popisoval zejména bídu a utrpení lidí stojících na okraji společnosti. Jeho hrdinové jsou tedy lidé bez práce či bez domova, nebo tuláci. Avšak tyto postavy nepopisuje negativně, spíše k nim vyjadřuje jakési sympatie a pochopení.
• V roce 1962 získal Nobelovu cenu za literaturu.
• Patří k nejvýznamnějším představitelům amerického realismu první poloviny 20. století. Sám si vyzkoušel mnoho manuálních prací na farmách, proto je jeho popis dělníků tak autentický.

Další díla:

• Na východ od ráje (rozsáhlá rodinná sága), Pláň Tortilla, Toulavý autobus.

Literárně-historický kontext

1. polovina 20. století (kniha vyšla v roce 1937).

Historické pozadí:

• Období Velké hospodářské krize (odstartoval ji krach na newyorské burze v roce 1929).
• Lidé přicházeli o domovy, po Americe putovaly tisíce nezaměstnaných a hledaly jakoukoliv sezonní práci.

Literární směr: Realismus, sociálně-kritická próza.

• Autor na osudech jednotlivců ukazuje selhání tzv. „amerického snu“.

Rozbor díla: O myších a lidech

Základní informace:

• Druh – Epika
• Žánr – Novela (kniha má překvapivý a tragický závěr)
• Místo a doba děje – V USA, Kalifornie, začátkem 20. století, období hospodářské krize
• Časová linie – chronologická
• Jazyk a styl – častá alegorie, objevují se zde prvky balady, er-forma, autor používá slang, užitá obecná a hovorová čeština, dílo má formu vyprávění, objevují se zde zejména dialogy.

Téma, motivy a hlavní myšlenka:

• Téma: Těžký život a osud nemajetných, putujících zemědělských dělníků v období Velké hospodářské krize v USA.
• Motivy: Přátelství a zodpovědnost za druhého (George a Lennie), hluboká osamělost, nedosažitelnost amerického snu, rasismus (černoch Crooks), mentální postižení a fatální nevyhnutelnost osudu.
• Hlavní myšlenka: Autor podrobuje tvrdé kritice sociální podmínky chudých lidí, pro které je „americký sen“ o lepším životě nedosažitelný. Ukazuje, že i uprostřed nejtvrdšího a nejchladnějšího prostředí může existovat hluboké přátelství a obětavost. Název díla je inspirován básní Roberta Burnse, jejíž myšlenkou je, že „nejlepší plány myší a lidí často selžou“ a místo slibované radosti přinesou jen bolest a žal.

Kompozice:

• Děj je přísně chronologický a odehrává se ve velmi krátkém časovém úseku (během pouhých tří dnů – od čtvrtka do neděle).
• Kniha je rozdělena do 6 kapitol.
• Má dramatickou (divadelní) strukturu – každá kapitola se odehrává v jedné jediné propracované scéně (u řeky, ve srubu, ve stodole). Chybí dlouhé popisné pasáže nebo vnitřní monology, děj posouvají kupředu téměř výhradně dialogy (jako v divadelní hře).
• Rámcová kompozice prostoru: Příběh začíná i tragicky končí na naprosto stejném místě – v úkrytu v roští u řeky.

Jazykové prostředky a styl:

• Příběh je vyprávěn v er-formě (objektivní, nezaujatý vypravěč, který chování postav nehodnotí, pouze jej popisuje).
• Vypravěčova řeč (popis krajiny) je čistě spisovná a básnická.
• Naopak promluvy postav (dialogy) jsou plné slangu, vulgarismů, nespisovné a obecné češtiny (např. všecko, ňákým, budem). Tento obrovský kontrast mezi řečí vypravěče a řečí postav dodává dělnickému prostředí maximální autentičnost.
• Dílo má silné prvky balady – celým dějem prostupuje ponurá atmosféra a blížící se pocit nevyhnutelné osudové tragédie.

Hlavní postavy:

• George – hodný, inteligentní, pracovitý a obětavý muž, který velmi touží po spokojeném životě na vlastní farmě. Lennieho bere jako svého bratra, má ho velice rád, i když mu často vyčítá, že se o něj musí starat.
• Lennie – je velmi pracovitý a dobrák, udělá co se mu řekne, ale je naivní a hloupý a chová se jako malé dítě (nepobral moc rozumu, je mentálně postižený), proto se o něj stará George. Je to “hromotluk”, který rád hladí hebké věci, avšak neodhaduje svou obrovskou sílu, což se mu nakonec stane osudným.
• Curley – velice žárlivý, mladý, arogantní muž, který si snaží vynutit svou vlastní autoritu a myslí si, že je něco víc než ostatní lidé.
• Curleyova žena – krásná, velice vyzývavá žena, která není příliš inteligentní. Je v manželství s Curleyem, kterého však nemiluje a proto se cítí velice osamělá. Žije život, který si nikdy nepřála a proto hledá útěchu u ostatních mužů.

Doplněné vedlejší postavy:

• Candy – starý, jednoruký uklízeč na ranči. Když slyší o snu George a Lennieho, nabídne jim své celoživotní úspory.
• Crooks – osamělý černošský podomek, který má kvůli rasové segregaci zakázáno spát s bílými dělníky.
• Slim – moudrý a respektovaný předák honáků, přirozená autorita ranče. Jediný plně chápe pouto mezi Georgem a Lenniem.

Děj:

Jedná se o příběh dvou mužů, Lennieho a George, kteří jsou nemajetní zemědělští dělníci. Chodí od ranče k ranči, a hledají místo, kde se jim bude dařit v práci. Lennie je mentálně postižený a proto se o něj George stará, jako o svého mladšího bratra. Lennie velice rád hladí hebké věci, jakou jsou myši nebo malé štěňátka, avšak je to velký hromotluk, který si neuvědomuje svou obrovskou sílu. Jednoho dne cestují směrem k ranči, kde mají již předem domluvenou práci, jelikož z předchozího ranče je vyhodili, když si Lennie chtěl pohladit šaty jedné dívky. Po cestě na ranč přenocují u potůčku, kdy George poví Lenniemu, že kdyby se cokoliv stane, má se utíkat ukrýt právě na toto domluvené místo, a nikam jinam.

Oba dva sní o své vlastní malé farmě, kde budou chovat králíky a budou oba spokojení. Když dorazí na ranč, začínají pracovat a poznávat nové lidi. Zažívají také mnoho různých dobrodružství. Poznají zde starého muže Candyho, kterému se jejich sen líbí natolik, že se k nim přidává. Díky tomuto se jejich sen stává realizovatelný a vidí naději.

Jednoho dne mladý Curley vyprovokuje Lennieho k boji, načež mu Lennie (v sebeobraně) v souboji rozdrtí ruku. Curley se snaží tuto potupnou prohru Lenniemu nějak oplatit a snaží se ho vyprovokovat. Jednou se starému psovi, co také žije na ranči, narodí štěňátka a Lennie si s nimi rád hraje a velmi rád je hladí. Avšak jednou zlomí štěňátku vaz, protože jej moc hladil a opět si neuvědomoval svou sílu.

Najednou se u Lennieho objeví Curleyova žena, a začne si s Lenniem povídat. Začne mu vyprávět o svém životě a je velice ráda, že ji někdo poslouchá, i když si uvědomuje že Lennie je zvláštní. Dovolí Lenniemu hladit její hebké vlasy, jelikož se Lennie zmínil o tom, že rád hladí hebké věci. Začne její vlasy hladit víc a víc, až se to Curleyově ženě přestane líbit a začne křičet. Lennie se nechce dostat do maléru a snaží se jí umlčet, avšak ji omylem zlomí vaz. O tomto činu se ihned dozvídá mladý Curley a chce Lennieho zlynčovat. Lennie se však utíkal schovat do svého úkrytu, kde jej následně najde George. George na ranči (pro tento účel tajně) ukradl pistoli a poté začíná Lenniemu vyprávět o krásném životě na jejich vysněném ranči, při čemž ho (s obrovským sebezapřením) střelí do zad/hlavy, aby z milosrdenství ukončil trápení, které by jej jinak čekalo.

Vlastní názor:

Velké množství studentů si právě tuto knihu vybírá k maturitě, jelikož se dobře a překvapivě rychle čte. Avšak dle mého názoru se v knize, od začátku téměř do konce neodehrává nic zásadního. Jak jsem se již zmiňoval, pouze konec mi přišel zajímavý, jelikož byl napínavý a dychtivě jsem čekal, jak tato kniha dopadne.

Úryvek z knihy:

„Ne, povídej ty. Já už si to všecko nepamatuju. Povídej, jak to bude s náma.“

„Tak dobře. Jednoho krásného dne si dáme svoje šesťáky dohromady a koupíme si maličkej domeček s ňákým tím kouskem pole a krávu a pár prasat a…“

„A budem mít všecko, co srdce ráčí,“ rozjásal se Lennie. „A budem si držet králíky. Povídej dál, Georgi! Co všecko budem mít na zahrádce, a o těch králících v kotcích, o tom, jak v zimě bude pršet, a o těch kamínkách, a o tý smetaně a mlíce, co se skoro ani nedá prorazit. Povídej mi o tom, Georgi.“

„Proč nepovídáš ty? Vždyť to všecko znáš.“

„Ale ne… povídej ty. Když to povídám já, to už není ono. Jak budu muset opatrovat ty králíky.“

„Tak tedy,“ začal Georgie, „budem mít hezky velkou zelinářskou zahradu a králíkárnu a slepice. A když bude v zimě pršet, řeknem si ‚Však ona práce počká‘, rozděláme v kamínkách oheň, posadíme se ke kamínkám a budem poslouchat, jak déšť bubnuje na střechu. To bude!“ Vytáhl z kapsy nůž. „Na víc už nemám čas.“ Zajel nožem do víčka fazolové konzervy, odřízl je a podal plechovku Lenniemu. Potom otevřel druhou konzervu. Vytáhl z kapsy dva lžíce a jednu z nich podal jemu.

Rozbor ukázky:

Z tohoto úryvku snad každý pozná, že Lennie není tak úplně v pořádku. Mluví jako malé dítě, avšak se jedná o dospělého muže, který má sílu pěti. Avšak je mentálně postižený. Také se zde dočteme, že George se o Lennieho stará jako o svého mladšího bratra. I přes všechny rozdíly mají oba dva stejný sen, sní o malé farmě, kde budou společně žít a chovat králíky, které Lennie velice rád hladil, protože miluje hebké věci.

The post O myších a lidech – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine de Saint-Exupéry

Rozbor přidal(a): Cernos

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)

• Život:
  • Narodil se v roce 1900 a zemřel roku 1944.
  • Byl to francouzský prozaik, filozof, humanista a letec. Pocházel ze šlechtické (aristokratické) rodiny.
  • Stal se pilotem. Létání bylo jeho celoživotní vášní a zásadně ovlivnilo celou jeho tvorbu. Povolání mu umožňovalo vidět svět z obrovského nadhledu a hluboce se zamýšlet nad lidskými hodnotami.
  • Při pokusu o překonání leteckého rekordu na trase Paříž–Saigon nouzově přistál v saharské poušti. Před jistou smrtí žízní ho na poslední chvíli zachránila procházející karavana (tento zážitek ho přímo inspiroval k napsání Malého prince).
  • Měl celoživotní zásadu a krédo: „Nic nemá smysl, když do toho nevložíme celé své tělo i duši.“
  • Za 2. světové války žil v emigraci v USA. Později byl zařazen k francouzské letecké eskadře. Dne 31. července 1944 beze stopy zmizel při svém posledním průzkumném letu (během oslav osvobození Korsiky).

• Vlivy na tvorbu a vývoj:
  • Vliv na dané dílo: Život a tvorba autora jsou velice sourodé. Kniha byla napsána po kapitulaci Francie – autor ji začal psát v nejhorší době svého života, kdy v leteckých bojích zahynuli téměř všichni jeho kamarádi. Důležité je zejména jeho povolání letce, havárie v poušti a psychické založení (citlivost, ušlechtilost). Často cestoval do exotických prostředí.
  • Vliv na tvorbu celkově: Povolání letce a citlivé psychické založení. Soudobé civilizaci vytýkal její omezené vnímání světa.

• Další díla:
  • Letec – první povídka.
  • Kurýr na jih – z období jeho pobytu na západě Afriky.
  • Noční let.
  • Země lidí – Exupéryho osobní prožitky. Popisuje zavedení leteckých linek a filozofickými úvahami vybízí lidstvo k nalezení tolerance a vytvoření harmonického společenství.
  • Válečný pilot – zkušenosti a vzpomínky z 2. světové války.
  • Citadela – nedokončená próza, vydaná posmrtně. Jedná se o rozsáhlé básnicko-filozofické dílo a souhrn jeho morálních a filozofických zásad a názorů na svět a na život. Sám sebe zde charakterizuje jako stavitele, který na základech (duše a srdce) buduje civilizaci.

• Autorský styl:
  • Silně ovlivněn povoláním letce.
  • Jeho díla jsou prostoupena hlubokými filozofickými úvahami o smyslu života a o základních lidských hodnotách (jako je láska, přátelství, odvaha, věrnost).

Literárně-historický kontext

• Charakteristika doby vzniku díla:
  • Politická situace: První světová válka způsobila otřes v celé Evropě a rozpad tradičních hodnot, vznikají nové filozofické směry. Roku 1917 proběhla Velká říjnová revoluce v Rusku. Následovalo neklidné příměří mezi válkami, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, obrovská světová hospodářská krize a posílení Německa, což vyústilo ve druhou světovou válku.
  • Společnost: Běžné obyvatele ovlivnil nástup totalitních režimů a světová hospodářská krize. Obyvatelstvo také těžce trpí válkou.
  • Umění: V architektuře dominoval německý Bauhaus a sovětský konstruktivismus. V malířství vévodil surrealismus, geometrické abstrakce, kubismus, expresionismus a fauvismus. Hudba byla inspirována dadaismem a jazzem. Významné osobnosti: Pablo Picasso, Salvador Dalí, Charlie Chaplin atd.
  • Literatura: Autoři reagovali na změny a na válku. Neorealisté navazovali na realismus a naturalismus (kladli větší důraz na souvislosti mezi dílčími jevy). Próza se sociální tematikou se zabývala životními podmínkami nižších sociálních vrstev. Pomocí filozofických témat autoři hledali příčiny vzniku politických systémů. Vznikala experimentální próza, uplatňovaly se filmové techniky a metody volných asociací a automatického psaní.

• Umělecké směry období:
  • Pragmatismus – (z řeckého pragma = čin). Filozofie činného života. Měřítkem pravdivosti byla praxe jako činnost ve smyslu praktické použitelnosti. Vědecké zákony jsou pravdivé tehdy, jsou-li prospěšné v praxi. Představitelé: Josef Ludvík Fischer, Karel Čapek.
  • Unanimismus – Směr, kde se klade váha na lidský kolektiv a společnou duši.
  • Realismus – Směr, který zachycuje skutečnost takovou, jaká opravdu je. Realismus 20. století chce zachytit také duševní a citový život člověka. Zaměřuje se na sociální, národní a civilizační problémy. U některých autorů přerůstá v kritický realismus (který chce problémy i řešit). Hlavním tématem byla válka. Představitelé: Erich Maria Remarque, Romain Rolland, Ernest Hemingway.
  • Modernismus – Ubývá dějovost, próza je subjektivnější. Čtenář si musí domýšlet a hodnotit (využití podtextu), prolínají se časové roviny a častá je ich-forma. Představitelé: Marcel Proust, James Joyce, Franz Kafka.
  • Ztracená generace – V Americe; šlo o mladší autory, kteří odešli ze školy rovnou do 1. sv. války. Během ní ztratili iluze o svobodě, demokracii a štěstí. Obracejí se k přátelství, odvaze, lásce a přírodě. Představitelé: E. Hemingway, Francis Scott Fitzgerald.

• Další autoři dobového směru:
  • Romain Rolland (francouzský autor) – Dobrý člověk ještě žije, Petr a Lucie.
  • Marcel Proust (francouzský autor) – Hledání ztraceného času.
  • Erich Maria Remarque (německý autor) – Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených.
  • Franz Kafka (pražská německy psaná literatura) – Zámek, Proces, Proměna.
  • Ernest Hemingway (americký autor) – Stařec a moře, Komu zvoní hrana.
  • John Steinbeck (americký autor) – O myších a lidech.

Rozbor díla Malý princ

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika – literární druh, v němž je skutečnost ztvárněna vypravováním příběhu. Obvykle mívá dvě složky: řeč autorskou (vypravěče) a promluvy jednotlivých postav. Nejběžnější epickou výrazovou formou je dnes próza, ale nejstarší dochovaná epická díla jsou vesměs veršovaná. Podle rozsahu a povahy informací ji většinou dělíme na velkou (např. epos, román, kronika, legenda), střední (např. povídka, novela, pohádka, pověst) a drobnou (např. bajka, anekdota).
• Literární žánr: Filozofická pohádka (smyšlené vyprávění s poutavým dějem, které využívá motivů zázračných činů k předání myšlenky) / filozoficko-pohádková alegorie.
• Směr a doba: Francouzská meziválečná (a válečná) literatura, 1. polovina 20. století.
• Kniha vyšla v roce 1943.
• Dílo je v úvodu věnováno Léonu Werthovi, s dodatkem „když byl ještě dítě“.

Tematická výstavba

• Téma: Příběh vypráví o pilotovi, který havaroval s letadlem a na poušti se setkává se zvláštní postavou Malého prince, který přiletěl ze své vzdálené planetky.
• Doba děje: Není přesně určena, patrně začátek až polovina 20. století.
• Prostředí: Pozemská poušť Sahara, domovská planeta Malého prince (asteroid B 612) a různé další fiktivní planety včetně Země.

Hlavní myšlenka díla

• „Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.“
• Je zde ukázáno, jak dospělí lidé postupně ztrácejí představivost a pochopení pro fantazii a zabývají se jen povrchními malichernostmi.
• Kniha nabízí hluboké zamyšlení nad pravými hodnotami lidského života – řeší otázky smyslu života, smrti, hodnotu přátelství a lásky.
• V postavě Malého prince je zosobněna láska, upřímnost, lidskost a opravdovost.
• Autor na jednotlivých planetách představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost s tehdejší moderní společností.

Kompoziční výstavba

• Dílo je rozčleněno na úvodní věnování a 27 krátkých kapitol.
• Celá kniha je neodmyslitelně doprovázena ilustracemi samotného autora.
• Čas: Na začátku a na konci (v rámcovém příběhu na Zemi) je kniha psána chronologicky. Při cestování po planetkách je děj vyprávěn retrospektivně (Malý princ na Zemi postupně vzpomíná na svou cestu).
• Motivace: Zamyslet se nad tím, co je v životě doopravdy důležité.
• Zakončení: Autor v závěru vypráví o tom, že pouštní krajina je pro něj to nejkrásnější, ale zároveň nejsmutnější místo na světě, protože se právě zde setkal (a rozloučil) s Malým princem. Také prosí čtenáře, aby mu kdokoli, kdo se s Malým princem někdy setká, dal honem vědět, že se vrátil.

Vypravěč

• V rámci příběhu se střídají dva vyprávěcí postupy. Rámcový příběh na poušti je vyprávěn v ich-formě z pohledu osamělého pilota (samotného autora).
• Samotné putování a zážitky Malého prince na ostatních planetách jsou pak vyprávěny v er-formě.

Jazyková výstavba

• V textu je použit prostý spisovný jazyk.
• Vyskytuje se zde přímá řeč, časté dialogy i vnitřní monology.
• Kniha je plná alegorií a hlubokých filozofických zamyšlení. Jsou zde dokonale ukázány kontrasty a rozdíly ve vnímání světa okem dítěte a dospělého.
• Objevují se typické nedokončené výpovědi Malého prince (a jeho neústupné, stále se opakující otázky při rozhovorech s letcem).
• Příběh je postaven na symbolech – např. liška (symbolizuje moudrost a chytrost) či růže (symbolizuje krásu, jedinečnost, ale i pýchu).
• Text v sobě mísí znaky původní pohádky (postavy beze jména, jsou to jen typy chování) a znaky moderní pohádky (netradiční a melancholické zakončení příběhu).
• Autor bohatě využívá metafory i obrazná vyjádření:
  • Personifikace: „květina zakašlala“; „růže byly zaražené“.
  • Přirovnání: „byla srdci tak milá jako nějaký dárek“; „klesl pomalu, jako padá strom“.
  • Metafora: „bude to jako stará opuštěná skořápka“; „tvoje hvězdy se budou smát“.
  • Hyperbola (nadsázka): „osvětlený rychlík, dunící jako hrom, třásl domkem výhybkáře“.
  • Epiteton (básnický přívlastek): „chvějící se slunce“.

Postavy

• Pilot – Vypravěč celého příběhu (zosobnění autora). Dobře si s Malým princem rozuměl a přiblížil se mu díky svému pochopení pro dětský styl myšlení, který už ostatní dospělí lidé ztratili.
• Malý princ – Malý záhadný človíček se zlatými vlasy, který se vydal na dlouhou cestu kvůli potížím s jeho květinou a se snahou poznat smysl života. Je nevinný, čistý, vnitřně nezkažený a citlivý. Je plný porozumění a zvídavých otázek. Má moc rád západy slunce a svou květinu.
• Květina (růže) – Velmi pyšná, domýšlivá a marnivá květina. Myslí si, že je jediná na světě. Ve skrytu duše má ale Malého prince ráda a je velmi křehká.
• Liška – Moudrá bytost, která neustále hledá přítele. Nechala se Malým princem dobrovolně ochočit a ukázala mu veliký význam opravdového přátelství a jedinečnosti jeho květiny.
• Král – Panovačný vládce první planety, který si myslí, že je rozumný (vydává pouze příkazy, které jdou přirozeně splnit).
• Domýšlivec – Samolibý a ješitný člověk, který je schopen slyšet pouze chválu na svou osobu.
• Pijan – Velmi nešťastný člověk, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije (začarovaný kruh).
• Byznysmen – Strašně zaměstnaný a vážný muž. Nebaví se o „hloupostech“, jen neustále počítá a hromadí hvězdy.
• Lampář – Nesmírně pracovitý muž, zaslepeně a věrně oddaný příkazu (který ale ztratil smysl).
• Zeměpisec – Vědec u stolu, který zaznamenává teorii, ale chybí mu vlastní zkušenost.
• Obchodník – Prodává pilulky proti žízni pro zbytečnou úsporu času.

Děj (obsah) díla

Kniha začíná porovnáním představivosti dětí a dospělých samotným vypravěčem (pomocí slavného obrázku slona spolknutého hroznýšem, který dospělí považují za klobouk). Následně pilot začne vyprávět svůj příběh. Zřítí se s letadlem uprostřed Sahary, má vodu sotva na týden a snaží se proto stroj rychle opravit. Setkává se zde ale se zvláštním človíčkem – Malým princem. Ten po něm s naivní upřímností žádá, aby mu nakreslil beránka.

Postupem času se princ pilotovi svěřuje s historkami o své planetě B 612. Ta je malinká, jsou na ní pouze tři drobné sopky (které je nutno vymetá), semínka baobabů (které se musí pravidelně vyplít) a jedna pyšná růže. Malý princ má svou růži moc rád, i přesto, že vyžadovala přehnanou péči a myslela si, že je jediná svého druhu ve vesmíru. Dále princ vypráví o svém putování vesmírem. Na dalších planetách potkal dospělé lidi ponořené do svých starostí – pyšného krále, domýšlivce, pijana (který pil proto, aby zapomněl, že se stydí, že pije), byznysmena (který stále počítal hvězdy), lampáře (který ráno rozsvítil a večer zhasnul lampu) a zeměpisce (který od stolu vše zapisoval, ale nic nezažil).

Sedmá planeta, na kterou se Malý princ dostal, byla Země. Seznámil se zde na poušti nejprve s hadem, který mu řekl, že ho dokáže jediným dotykem vrátit, odkud přišel. Poté potkal svou první květinu, poznal ozvěnu a narazil na zahradu plnou růží, které byly úplně stejné jako jeho květina doma. Byl z toho velmi smutný, protože si myslel, že ta jeho je ve vesmíru něco naprosto výjimečného. Nakonec ale potkal lišku, kterou si ochočil. Ta ho naučila význam přátelství a jedinečnosti. Malý princ díky ní pochopil, že přestože jeho květina není jediná na světě, pro něj vždy bude jediná a ta nejdůležitější, protože jí věnoval svůj čas. Dále na Zemi potkal i výhybkáře a obchodníka s pilulkami proti žízni.

Osmý den pilot a Malý princ na poušti marně hledají vodu. Nakonec nacházejí studnu a pilot posléze opravuje své letadlo. Malý princ se vypraví do pouště, aby si znovu promluvil s hadem. Když to pilot zjistí, je velice smutný, ale nemůže s tím nic dělat, protože nechce Malému princi bránit v cestě na jeho domovskou planetu (princovo tělo je pro cestu hvězdami příliš těžké). Následující noc se Malý princ nechá dobrovolně uštknout hadem a odejde. Ráno už pilot jeho tělo nenachází, a tak mu zbývají pouze vzpomínky na prince. Před odchodem mu princ slíbil: „Ty se v noci budeš dívat na oblohu proto, že já budu na jedné z planet. A protože se budu na jedné z nich smát, tobě bude připadat, že se všechny hvězdy smějí. Tvoje hvězdy se budou umět smát!“

Inspirace literárním dílem

• Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků po celém světě.
• Patří k 50 nejprodávanějším knihám historie.
• Dočkala se několika filmových zpracování (včetně muzikálního filmu z roku 1974 či moderní animované verze).
• Příběh byl také zpracován do podoby 2 oper a oblíbeného animovaného seriálu.

The post Malý princ – rozbor díla k maturitě (5) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: R.U.R.

Autor: Karel Čapek

Rozbor přidal(a): Alena

Vloženo na Studijni-svet.cz

Karel Čapek (1890–1938)

• Jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 19. a 20. století. Působil jako prozaik, dramatik, novinář (především v Lidových novinách), překladatel a režisér (Vinohradské divadlo).
• Byl hlavní tváří demokratického proudu české meziválečné literatury. Měl velmi blízko k filozofii pragmatismu.
• Měl mimořádně blízký vztah se svým bratrem Josefem Čapkem (malíř a spisovatel), se kterým na počátku své kariéry úzce spolupracoval. Měli také sestru Helenu, po níž je v R.U.R. pojmenována hlavní hrdinka.
• Patřil k okruhu tzv. Pátečníků a byl blízkým přítelem prezidenta T. G. Masaryka (napsal Hovory s T. G. Masarykem).
• Na konci 30. let aktivně a ostře vystupoval proti fašismu. Po Mnichovské dohodě (1938) byl štván českými fašistickými skupinami, což ho psychicky i fyzicky zlomilo. Zemřel o Vánocích 1938 na zápal plic (čímž unikl gestapu, které si pro něj krátce nato přišlo).

Další autorova díla:

• Dramata: Bílá nemoc, Matka, Ze života hmyzu, Věc Makropulos.
• Romány a próza: Válka s mloky, Krakatit, Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Povídky z jedné a druhé kapsy.
• Pro děti: Dášeňka čili život štěněte, Devatero pohádek.

Literárně-historický kontext a vznik díla

Česká meziválečná literatura:

• Vznik ČSR (1918) přinesl svobodu slova a různorodost literárních směrů. R.U.R. vzniklo v roce 1920 (vydáno a hráno 1921), tedy v době tzv. zlatých dvacátých let, kdy se společnost po 1. světové válce rychle rozvíjela.
• V Evropě vznikaly nové avantgardní směry reagující na absurditu války a hledající novou realitu (dadaismus, surrealismus). U nás dominoval pragmatismus a demokratický proud.
• Čapek ve svém díle vnímal temnou stránku lidského bytí a varoval před nebezpečím. Dílo reflektuje obavy z rychlého přetechnizování světa. Během 30. let pak Čapek varoval přímo před světovou hospodářskou krizí a nástupem nacismu a komunismu.
• Dílo mělo celosvětový úspěch, bylo ihned přeloženo do mnoha jazyků a slovo „robot“ (které vymyslel bratr Josef Čapek ze slovanského základu robota = těžká práce) se stalo mezinárodním pojmem.

Současníci (demokratický proud):

• Karel Poláček (Bylo nás pět), Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka), Ivan Olbracht (Golet v údolí).

Rozbor díla: R.U.R. (Rossum’s Universal Robots)

Základní charakteristika díla:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Vědecko-fantastická utopie / antiutopie (s tragickou povahou).
  • Utopie = původně nereálná představa ideální dokonalé společnosti (která se zde ovšem zvrhne v antiutopii – v naprostou katastrofu).

Téma a hlavní myšlenka:

• Téma: Varování před zneužitím vynálezů a techniky. Vzpoura umělých bytostí proti svým stvořitelům.
• Hlavní myšlenka: Autorův kritický postoj k přeceňování techniky, lidské lenosti a touze po pohodlí. Poukazuje na to, že práce a překonávání překážek dávají lidskému životu smysl. Nejvyšší hodnotou je lidskost, obětavost a vzájemná láska.

Kompozice a dějová linie:

• Drama je vystavěno na chronologickém postupu a jasné gradaci a kontrastu (lidé × roboti, cit × rozum).
• Skládá se z předehry a tří dějství.

Vypravěč:

• Chybí – jde o divadelní hru, text se tedy skládá výhradně z dialogů a monologů jednotlivých postav.
• Autorův hlas a pokyny pro herce jsou vyjádřeny pomocí scénických poznámek (kurzívou v závorkách).

Jazykové prostředky a stylistika:

• Úrovně jazyka: Jazyk je převážně spisovný a lehce srozumitelný. Postavy vědců občas užívají odborné výrazy a terminologii.
• Neologismy: Zásadním přínosem díla je uměle vytvořené slovo robot (odvozeno od slova robota, neboli nucená práce).
• Syntaktické prostředky: Pro zvýšení dramatičnosti jsou dialogy nesmírně rychlé, často se posouvají kupředu pomocí krátkých, úderných vět. Hojně se vyskytují věty tázací a zvolací (vyjadřující údiv, strach či naléhavost).

Hlavní postavy:

• Harry Domin – Centrální ředitel továrny. Zastánce vznešené, ale nebezpečné myšlenky povznést člověka a zcela ho osvobodit od dřiny, aby se mohl věnovat jen sebezdokonalování.
• Helena Gloryová (Dominová) – Dominova manželka. Ztělesňuje ženský, citový a laskavý přístup ke světu. Má s roboty soucit a touží po tom, aby dostali duši a práva.
• Stavitel Alquist – Hlas samotného autora. Za největší hodnotu považuje lidský život a poctivou manuální práci. K technice a pokroku má skeptický, spíše rozumový přístup.
• Dr. Gall – Vedoucí fyziologického a výzkumného oddělení. Na Helenino přání potají upraví robotům nervovou soustavu (dá jim jakousi formu emocí a vnímání bolesti), což nakonec vede k jejich vzpouře.
• Další lidé v továrně: Ing. Fabry, dr. Hallemeier, konzul Busman (zosobnění byznysu a peněz).
• Roboti (Radius, Primus, robotka Helena): Umělé bytosti stvořené z organické hmoty (nejde o plechové stroje, jsou od lidí k nerozeznání). Původně nemají city, necítí bolest a slouží jen k práci. Později získají vědomí a ovládnou svět.

Časoprostor:

• Místo děje: Továrna na výrobu robotů na Rossumově ostrově (izolované místo kdesi v oceánu).
• Čas děje: Nespecifikovaná budoucnost (Čapek řeší problémy své současnosti, ale zasazuje je do fiktivní přetechnizované budoucnosti).

Děj (obsah) díla:

Předehra (Expozice)
Na Rossumův ostrov přijíždí dcera prezidenta, Helena Gloryová, jako zástupkyně Ligy humanity. Seznamuje se s chodem továrny R.U.R., ředitelem Dominem a jeho kolegy. Zjišťuje, že roboti jsou od lidí k nerozeznání, ale nemají city. Všichni muži z vedení se do krásné Heleny zamilují, ale Domin ji o samotě požádá o ruku a ona souhlasí.

1. dějství (Kolize a Krize)

O deset let později. Helena trpí tím, že roboti vykonávají veškerou práci za lidi. Lidstvo zpohodlnělo, ztratilo smysl života a přestaly se rodit děti. Helena se bojí o budoucnost lidstva, a proto potají spálí staré Rossumovy plány (recept na výrobu robotů). Zároveň přicházejí zprávy, že po celém světě vypukla vzpoura robotů. K ostrovu dorazí loď, ale nevystoupí z ní lidé – je plná ozbrojených robotů. Ostrov je obklíčen.

2. dějství (Peripetie)

Vedení továrny je uvězněno v domě. Helena se zoufale přizná, že spálila plány. Byla to jejich jediná zbraň (chtěli plány vyměnit za své životy). Fabry napojí železnou bránu na elektřinu, aby se roboti nedostali dál. Busman se pokusí roboty uplatit obrovským množstvím peněz, ale v nepozornosti sáhne na zelektrizovaný plot a umírá. Roboti se vzápětí dostanou dovnitř a povraždí všechny lidi kromě Alquista – toho ušetří, protože jako jediný (jako stavitel) pracoval vlastníma rukama, takže ho považují za „robotům rovného“.

3. dějství (Rozuzlení a Katastrofa)

Alquist jako poslední člověk na Zemi sedí už roky v laboratoři. Roboti po něm chtějí, aby objevil ztracené tajemství života (Rossumův recept), protože jejich životnost je jen 20 let a bez výroby vyhynou. Alquist to neumí, není vědec. Zoufalí roboti ho přemluví, aby jednoho z nich zaživa pitval a zjistil, jak fungují. Alquist to nedokáže a usne únavou. Probudí ho smích mladých robotů Prima a Heleny. Alquist si všimne, že se chovají jinak – ochraňují se navzájem, cítí k sobě náklonnost a jeden chce jít na pitevní stůl, jen aby zachránil toho druhého. Alquist v úžasu zjišťuje, že se v nich zrodila láska a lidské city. Posílá je pryč jako nového Adama a Evu a dochází mu, že i když staré lidstvo vyhynulo, život samotný nezahyne.

The post R.U.R. – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Rozbor přidal(a): Beb

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Erich Maria Remarque

• Erich Paul Remarque, 1898 – 1970, protiválečný německý spisovatel
• v mládí odešel na frontu (18) – byl raněn – strávil zbytek války v lazaretu v Duisburgu
• po válce – mnoho povolání (redaktor, učitel, obchodní cestující, automobilový závodník) – nikde se nedokázal zapojit do společnosti, patřil k tzv.: „Ztracené generaci“
• roku 1930 emigroval do Švýcarska, později do USA
• neopětovaná láska k Marlene Dietrich, 2. ženatý (druhá Paulette Goddardová)
• 1933- jeho knihy veřejně páleny
• nominován na Nobelovku za mír
• zajímavé náměty – napínavé až do konce => u nás nejčtenější spisovatel
• humanistický náboj románů, plytké filozofování, všechny romány mají stejné téma
• dle nacistické propagandy bylo jeho příjmení {Remark} přesmyčka příjmení Kramer = žid, který nemohl být v 1. sv. a tudíž o ní nemohl psát
• zemřel ve švýcarském Locarnu
• psal o osudech vojáků 1. sv. a také o německých migrantech hledajících místo ve společnosti
• jeho díla mají humanitní náboj – lidský život na 1. místě, hlavní hrdina je sugestivně vykreslen – čtenář s ním soucítí
• ovlivněn stylem Jacka Londona a E. Hemingwaye

Díla:

• „Cesta zpátky“ – volné pokračování románu Na západní frontě klid, mladí lidé se snaží o začlenění do společnosti, špatně snášejí nezaměstnanost a bídu
• „Tři kamarádi“ – přátelství pomáhá přestát poválečná léta
• „Vítězný oblouk“ – doktor Ravic před nacismem emigruje do Francie
• „Černý obelisk“ – zaměstnanec krematoria hledá smysl života

Literárně-historický kontext

Doba: Meziválečná (1920 – 1939)

• po 1. sv. – touha po míru
• 24. 10. 1929 – krach na Newyorské burze – počátky krize
• uspořádání Evropy po válce (Versaillský systém smluv) – 1919-1920 – Pařížská mírová konference
• 1920 – vznik Společnosti národů – měla řešit konflikty v Evropě

Odraz v literatuře: (1.sv.)

• USA – Ernest Hemigway – představitel ztracené generace (Sbohem armádo, Komu zvoní hrana),
• FR. – Henry Barbusse (Oheň), Romain Rolland (Petr a Lucie)
• ANG. – Thomas Elliot (Pustina – poema o válce), James Joyce (Odysseus)

Literární kontext:

• NĚM. – Thomas Mann (Buddenbrookovi, Doktorfaustus), Heinrich Mann (Profesor Neřád)
• RUS. – Boris Pasternak (Doktor Živago), Michail Bulgakov (Mistr a Markétka)
• FR. – Marcel Proust (Hledání ztraceného času), Antoine de Saint Exupéry (Malý princ)
• USA. – Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby, Podivuhodný případ Benjamina Buttona), Theodore Dreiser (Americká tragédie)
• ANG. – James Joyce (Odysseus)

Směr: SURREALISMUS

• nadrealismus, vychází z psychoanalýz a z podvědomí
• snaha osvobodit mysl od rozumu

Na západní frontě klid (1929)

Román napsán 1928

Druh: prozaická epika

Žánr: román

Válečný román

• poukazuje na nesmyslnost války =>přeložen do 12 ti světových jazyků
• autobiografický – názornost (očité svědectví), 12 kapitol

Téma:

• lidská solidarita, obětavost pro kamarády, nesmyslnost války, ztráta iluzí a ideálů, smrt kamarádů

Kompozice:

• chronologicky + retrospektivně (vzpomínky na dětství před válkou)
• psáno v ich –formě – závěrečná zpráva o smrti hrdiny Pavla je v er – formě
• mozaika epizod (přítomnost i minulost)

Jazyk:

• spisovný, vulgární i hovorový (zvyšuje napětí)
• přímá řeč – jednoduché dialogy mezi vojáky (archaismy, vulgarismy)
• slangové výrazy z fronty
• Personifikace: „ Slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce
• Přirovnání: „ Cosi mu utrhlo hlavu, ale běží ještě pár kroků, ačkoliv mu z krku tryská krev jako fontána“
• autor popisuje hrůzy války (bombardování, plynové útoky, nesmyslné umírání) jako dokument – posiluje to kruté vyznění válečných obrazů, nikdo nemá potřebu zabíjet druhého člověka, ale musí
• napínavé dějové pasáže X reflexivní, úvahové části, kdy hlavní hrdina uvažuje, jak moc drtivě a trvale válka zasáhla do jejich životů
• „Tato kniha nemá být ani obžalobou ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům“

Postavy:

• Pavel Bäumer – hlavní hrdina (sám autor), 20ti letý student gymnázia z chudých poměrů, pod nátlakem svého třídního učitele se společně s celou třídou (Kemmerichem, Müllerem a leerem) přihlásí na vojnu. Z počátku je nadšený, později ztrácí iluze, válku bere jako samozřejmost, odtažitý, uzavřený, má problém začlenit se do normální společnosti. Mluví o nesmyslnosti války. Naučí se nelpět na svých přátelích, kteří okolo postupně umírají. Vždy pak vzpomíná na své dětství a na výcvik. Dostane dovolenou, dozvídá se, že matka má rakovinu. Neumí se začlenit, již patří a frontu. Sám je raněn střepinou  do boku a spolu s Kroppem je v nemocnici, kde zařizuje pomocí úplatků, aby s Kroppem byli spolu, později je  doma a pak zase v zákopech. V poslední části se snaží zachránit svého nejlepšího přítele Katczu, který je postřelen. Zemře. On sám umírá na konci knihy.
• Stanislav Katczinski – „Katcza“ – 40ti letý polák, který provází hrdinu téměř celou knihou. Je obětavý, správně „vyčůraný“, hodně se vyzná a morálně podporuje a učí nováčky i Pavla, již žádné iluze nemá. Vždy našel nejlepší jídlo a zajišťoval přežití. Hlava skupiny. Jeho smrt byla pro Pavla poslední rána (byl pro něho jako bratr)
• Albert Kropp – také provází Pavla téměř až do konce, jsou oba raněni při evakuaci vesnice, Pavel ho odnese do bezpečí a dostanou se spolu nejdříve do polní nemocnice, pak do katolické, kde mají štěstí a na pokoji si můžou dělat téměř, co chtějí díky majiteli volňáska Josefu Hamacherovi, tam mu však amputují celou nohu, prohlásí, že už nemá smysl žít
• domobranec Kantorek – Pavlův třídní profesor, tlačil na ně, ať se přihlásí na frontu, nosil šedivé sako s dlouhými šosy, byl stejně jako Himmelstoss drobné postavy, později odvolánna frontu jako domobranec, kde je další Pavlův spolužák Mittelstaedt a je jeho nadřízený, dává mu řádně sežrat, že je donutil narukovat
• František Kemmerich – Pavlův spolužák, který umírá hned na začátku, amputují mu nohu, protože má průstřel stehna, Pavel s Müllerem ho jdou navštívit, a najdou pod postelí kožené anglické boty, nechce jim je dát, po čase je Kemmerich věnuje Müllerovi, protože mu padnou. Poté zemře.
• Himmelstoss- desátník, měl na starost výchovu celé skupiny, šikanoval je, proto, když je povolán na frontu, tak se mu za to bohatě odmění – nejvíce Tjaden a Kropp, při zteči se chce ulejt, ale Pavel ho donutí vylézt. Je primitivní a zlý.
• Leer – nosí plnovous a má rád dívky, vypraví se společně s Kroppem a Pavlem přes řeku a tajně za 3 francouzskými dívkami. Byl první ze třídy, kdo měl poměr
• Tjaden – největší rebel skupiny, je naštvaný na Himmelstosse, protože je enuretik (v noci se pomočuje. Tak H. sehnal Kindervatera (2. enuretik), dal je spolu do jedné palandy, protože si myslel, že je to pouhá lenost. Každou noc je střídal.
• Müller – spolužák, sní o válečné maturitě, po smrti předal Kemmerichovi boty Pavlovi, zemřel po přímém zásahu osvětlovací raketou do žaludku. Byl pohřben v poli.
• Deterding – sedlák, je zklíčený, nemluvný, kradou mu koně a jeho žen musí hospodařit sama, jednoho dne uteče, jeho nepřítomnost vyjde najevo při nástupu, byl chycen za týden, běžel směr Německo.
• Další: Haie Westhus, Hans Kramer, Martens, Mayer, Marx, Beyer, Hämmerling

Děj: období 1 . sv. – Francie a Německo

Pavel vypráví příběh své roty, která hned na začátku přijde o polovinu členů (ale mají tím pádem dvojnásobné příděly). Střídají se zde pasáže plné strachu, kdy jsou na frontě, snaží se na nic nemyslet a vykonat svou povinnost. Po smrti Františka si Pavel uvědomí důležitost přátelství. V době, kdy jsou střídáni, vtipkují, snaží se najít nejlepší jídlo, mají sraz se ženami. Jediné, co nedokáží je mluvit spolu o frontě, snaží se tomu vyhnout. Pavel vzpomíná na zážitky z dětství, uvažuje nad smyslem života. Dostane dovolenou, kde se setkává se svou rodinou, ale ví, že tam již nepatří, dá rodině své příděly a je povolán zpět. nejdříve se dostane do výcvikového tábora, kde vidí, jak se zachází s Rusy v zajateckém táboře. Jejich jednotka trpí ztrátami vojáků, takže mají plné ruce práce s výcvikem rekrutů, kteří umírají na frontě ve velkém, protože nemají dostatečný výcvik. Na frontu je povolán i desátník Himmelstoss. Při jednom bombardování Pavel zabije typografa Gérarda Duvala – francouzského vojáka, protože skočí k němu do trychtýře. Snaží se o něho postarat aslíbí, že se postará o jeho ženu i dítě, říká mu „Kamaráde“. Pavel, Katcza, Müller, Deterding, Kropp, Leer a Tjaden jsou povoláni na obranu vysídlené vesnice, kde se mají velice dobře, díky sklad zásob, ale poté je Kropp a Pavel zraněni. Celou dobu jsou spolu. Pavel se s ním musí rozloučit až, když je povolán zpět. Je rok 1918 – nejkrvavější. Před bitvou se ještě posilní plackami od Pavlovi matky a pak, v tom boji, Katczu zabijou, poslední rána pro Pavla. Nese ho na zádech, snaží se ho zachránit. Po smrti měl klidný a vyrovnaný výraz, jakoby spal, byl smířený.

„Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid.“

HM: zbytečnost a nesmyslnost války

The post Na západní frontě klid – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Krysař

Autor: Viktor Dyk

Rozbor přidal(a): faný

Rozbor vložen na: Studijni-svet.cz

Literárně-historický kontext

Česká literatura na přelomu 19. a 20. století, anarchističtí buřiči

• Tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem, vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu).
• Odpor k společnosti, pesimismus → buřičství → skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně spojeni s negací soudobé společnosti.
• Generace mladých spisovatelů z počátku 20. století.

Rysy:

• Návaznost na generaci 90. let 19. století – Českou modernu.
  • Přirozenější, hovorovější, jasnější jazyk.
  • Společné rysy buřičů – přibližně stejný věk, bohémský život, tíhnutí k anarchismu.
  • Přestože odpor vůči společnosti, příklon k životu, vitalitě – „básníci života a vzdoru“.
• Někdy k nim bývá řazen Petr Bezruč.
• František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neumann.

Další směry na přelomu století:

• Antimilitarismus (hnutí odmítající válku).
• Civilismus (oslava moderní techniky a civilizace).
• Vitalismus (oslava života, přírody, citové a smyslové prožitky).

Autor – Viktor Dyk (1877-1931)

Narozen v Mělníku, byl český básník, spisovatel, novinář a politik. Navštěvoval gymnázium v Praze, kde později dokončil Právnickou fakultu Karlovy Univerzity. V mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor.

• Od roku 1907 až do své smrti se podílel na upravování časopisu Lumír.
• Během první světové války se podílel na protirakouském odboji a 2 roky byl vězněn kvůli své literární činnosti ve Vídni.
• V roce 1918 se stal redaktorem Národních listů a v tomto roce se také podílel na založení Československé národní demokracie.
• O 7 let později se s touto stranou dostal do senátu, kde setrval do své smrti roku 1931. Bohužel zemřel předčasně, postihl ho infarkt a utopil se v moři v Chorvatsku.

Mezi jeho nejznámější literární díla patří např. novela Krysař, drama Zmoudření Dona Quijota nebo básnická sbírka Devátá vlna.

Krysař

Základní údaje o knize

• Název novely je Krysař, která však dříve vycházela pod jménem Pravdivý příběh.
• První vydání knihy: 1915.
• V roce 1985 vznikl československý loutkový film Krysař (s dabingem Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse).
• V roce 2009 byla novela zpracována v Českém rozhlasu jako šestidílná četba na pokračování.
• V roce 2003 byl natočen český film Krysař (vznikl za jediný Silvestrovský den).

Obsah knihy

Krysař přichází do městečka Hameln, které je plné krys. Konšelé mu slíbí velkou sumu, když krysy z města vyžene. Krysař má píšťalu, na kterou když začne hrát, krysy jdou za ním a on je všechny utopí v řece. Při pobytu v Hameln se krysař seznámí s dívkou Anges, do které se zamiluje. Když mu ale konšelé nechtějí zaplatit, rozzlobí se a chce se městu pomstít. Kvůli Agnes si to rozmyslí. Jeho milá nemá jen jednoho milence, kterým je krysař, ale také Kristiána. Agnes miluje krysaře a nedokáže unést to, že ji Kristian přivedl do jiného stavu. Proto se vydá na horu Koppel a skáče do propasti, která podle pohádky, je bránou do země, kde je jenom mír a klid. Krysař se to dozvídá a už ho nemá co zastavit. Celý naštvaný začne hrát na svou píšťalu. Nehraje jemně jako když vyháněl krysy, hraje nahlas a pronikavě. Lidé z města ho následují a on je odvádí společně s nimi do propasti, kde skončila i Agnes. Naživu zůstane jen rybář, kterému vše dojde později, a dítě, které ještě nemá rozum. Rybář odchází hledat matku, která dá brečícímu dítěti napít.

Hlavní postavy

• Krysař – velmi moudrý, zkušený, chápavý, tajemný; uvnitř vyrovnaná a silná osoba s nízkým povoláním.
• Kristián – vysoký milenec Agnes, touží po dědictví a spokojeném životě; netuší, co se odehrává mezi Krysařem a Agnes; pracuje u strýce.
• Agnes – mladá a krásná měšťanka z Hamelnu; miluje Krysaře a zároveň je s Kristiánem; otěhotní s Kristiánem, svůj život ukončí sebevraždou.
• Sepp Jörgen – chudý rybář, neschopný zařadit se do společnosti; ne příliš inteligentní; na konci díla se postará o kojence.

Literární druh

• Epika

Literární žánr

• Novela

Téma

• Hlavní postava je názvem díla.
• Téma: láska a pomsta, touha, sebevražda.
• Motiv: zpracování pověsti o krysaři z města Hameln, obohacenou o milostný projev.

Hlavní myšlenka

• Vysmívání se maloměšťanské společnosti, lhostejnost k neštěstí druhých, zesměšňování občanů.
• Smysl života = láska. Když člověk ztratí lásku, tak nemá důvod proč žít.

Časoprostor

• Městečko Hameln (Sasko), staroněmecká pověst ze 13. stol.
• Doba není upřesněna, děj se odehrává pouze v rozmezí několika dnů.

Kompozice

• Děj je členěn do 26 krátkých kapitol, autor klade důraz na dialogy (1. kapitola rozhovor Krysaře a Agnes).
• Děj je vyprávěn chronologicky, graduje ke konci příběhu.

Vypravěč

• Er forma, autor je vypravěč.

Jazyk

• Spisovný jazyk, archaismy, personifikace, řečnické figury, holé věty, občas přeházený slovosled ve větě.

Vlastní názor

Kniha se mi moc líbila, dobře se mi četla, chci ji doporučit ostatním z důvodu krátkého časového vytížení. Kniha má pouze 136 stran, je velmi srozumitelná a lehká na čtení. Já osobně jsem měl knihu přečtenou za 3 dny.

The post Krysař – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Andrea

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Autor: William Shakespeare (1564–1616)

• Nejuznávanější světový anglický dramatik, básník a herec, klíčová postava evropské renesance.
• Narodil se roku 1564 v městečku Stratford nad Avonou jako třetí z osmi dětí (a nejstarší přeživší) do rodiny úspěšného rukavičkáře a radního; matka pocházela z významné zemanské rodiny.
• Vystudoval místní gymnázium (grammar school), kde se naučil obratně používat latinu i řečtinu a seznámil se s antickou literaturou.
• Už v 18 letech si vzal za ženu o osm let starší Anne Hathawayovou, se kterou měl brzy po svatbě dceru Susannu a později dvojčata (chlapce a dívku). Chlapec Hamnet však v jedenácti letech zemřel (1596).
• Působil především v Londýně jako herec a úspěšný spisovatel, jeho hry se hrály i na královském dvoře za vlády královny Alžběty I. Tiskem poprvé vyšly v roce 1594.
• Byl spolumajitelem divadelní společnosti Služebníků lorda komořího (Lord Chamberlain’s Men), která od roku 1599 hrála ve slavné dřevěné aréně The Globe.
• V roce 1613 divadlo Globe do základů vyhořelo, čímž v podstatě skončila Shakespearova dramatická kariéra. Stáhl se do ústraní a zemřel o tři roky později ve svém rodišti, krátce po oslavě vlastních 52. narozenin.

Další autorova díla:
Dílo W. Shakespeara se tradičně dělí na tři základní tematické skupiny (historické hry, komedie a tragédie) a doplňují ho pohádkové hry (romance) a poezie.

• Historické hry (podle anglických panovníků): Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Jan, Richard II., Richard III. a Edward III..
• Zápletkové a romantické komedie: Jak se vám líbí, Komedie omylů, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy.
• Světoznámé humanistické tragédie: Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth a žárlivecký Othello.
• Pohádkové hry (romance): Bouře, Zimní pohádka.
• Poezie: Sbírka Sonety, ve které se odklání od petrarkovského modelu a využívá typický anglický (shakespearovský) sonet.

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (15.–17. století):

• Renesance (z francouzského renaissance = znovuzrození) vznikla v Itálii a postupně se rozšířila do celé Evropy. Jde o umělecký a životní sloh, který se vrací k antickým ideálům (kalokagathie), klade důraz na pozemský život, radost a krásu.
• Humanismus je myšlenkový proud, který se odvrací od středověkého Boha jako středobodu všeho a do centra pozornosti staví člověka (antropocentrismus). Vyzdvihuje lidskou důstojnost, rozum, svobodu a úctu k lidskému životu. Lidé začínají klást velký důraz na vzdělanost, přirozenost a návrat k přírodě.
• V tomto období dochází k obrovskému rozvoji vědy, vzniku zámořských objevů (Kolumbus), astronomických teorií (Koperník, Bruno, Galileo) a byl vynalezen knihtisk (Gutenberg). Rozvíjí se obchod a bohatne měšťanská vrstva.

Vývoj literatury a divadla:

• Literatura se začíná psát především v národních jazycích. Dochází k obnově původních antických žánrů – epos, satira, epigram, komedie a tragédie.
• V oblasti Itálie a dnešního Španělska vzniká commedia dell’arte – typ profesionální komedie s ustálenými maskami a charaktery (Harlekýn, Kolombína, Kapitán), v níž se hojně improvizuje. Kočovné společnosti podporovaly vznik divadla po celé Evropě.
• V Anglii dochází k rozvoji tzv. alžbětinského dramatu (za vlády Alžběty I.). Tento typ divadla vychází z lidových kořenů, porušuje striktní antickou jednotu místa, času a děje, prolínají se v něm komické a tragické prvky a postavy v něm řeší zásadní existenční otázky („Být, či nebýt?“).

Související spisovatelé:

• Itálie: Niccolò Machiavelli (Vladař), Dante Alighieri (Božská komedie), Giovanni Boccaccio (Dekameron).
• Španělsko: Miguel de Cervantes y Saavedra (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha), Lope de Vega (zakladatel španělského národního divadla).
• Čechy: Jan Ámos Komenský (Labyrint světa a ráj srdce).

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika literárního díla:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Renesanční tragédie (drama s vážným obsahem, kde se hrdina obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem či společností; většinou podniká předem prohraný boj, kterému nakonec podléhá a umírá).
• Hra obsahuje velké množství postav a má komplikovaný, dynamický děj, přičemž porušuje antickou jednotu času.
• Dílo začíná prologem ve formě sonetu, který vypráví chór (obyvatelstvo Verony), což je typický prvek inspirovaný klasickým antickým dramatem.

Téma a myšlenka díla:

• Celkové téma: Nesmyslný a krvavý spor dvou znepřátelených rodů (Monteků a Kapuletů).
• Hlavní téma: Uspěchaná a osudově tragická láska mladých milenců Romea a Julie, kteří doplatí na nenávist svých rodin.
• Vedlejší témata: Romeova počáteční neopětovaná náklonnost k Rosalině, konflikt Merkucia s Tybaltem, dohodnutý a vynucovaný sňatek Julie s Parisem.
• Hlavní myšlenka: Autor poukazuje na právo mladých lidí – stejně jako Romea a Julie – bojovat o svou lásku, štěstí a právo svobodně rozhodovat o vlastním osudu, i přes silnou nepřízeň společnosti a rodiny. Příběh kritizuje lhostejnost rodičů k názorům a citům svých dětí. Ukazuje, že lidé jsou schopni pro opravdovou lásku obětovat cokoliv, dokonce i vlastní život. Tragický konec a smrt obou dětí je jedinou věcí, která dokáže ukončit nesmyslnou nenávist obou rodin.

Časoprostor:

• Místo děje: Italská Verona (ulice, náměstí, Kapuletův dům, hrobka) a částečně Mantova (kam je Romeo vyhoštěn).
• Čas děje: Konec 16. století (období renesance). Příběh v samotné hře se odehraje během pouhých několika dní.

Hlavní postavy:

• Romeo: Mladý syn rodiny Monteků. Původně je zamilovaný do chladné Rosaliny, ale pak se bláznivě zamiluje do Julie natolik, že je ochotný pro ni okamžitě obětovat veškeré životní jistoty (původ, rodinu i svůj život). Je impulzivní a romantický.
• Julie: Dcera z rodiny Kapuletů, na začátku hry téměř čtrnáctiletá dívka. Zamiluje se do Romea a postupně dospívá z poslušného dítěte v ženu. Je citlivá, ale statečná, chytrá, rafinovaná a neoblomně odhodlaná bojovat za svou lásku a samostatnost i za cenu smrti.
• Merkucio: Romeův věrný přítel a příbuzný veronského knížete. Je vtipný, cynický, užívá si života a vysmívá se přehnané romantice. V boji za Romeovu čest je zabit Tybaltem.
• Tybalt: Juliin bratranec z rodu Kapuletů. Je agresivní, prudký, hrdý na svůj rod a nenávidí Monteky. Vyhledává souboje a zabije Merkucia, za což ho následně zabije Romeo.
• Bratr Lorenzo (Otec Vavřinec): Františkánský mnich, laskavý a moudrý. Tajně oddá Romea a Julii v naději, že jejich sňatek usmíří znesvářené rody. Vymyslí riskantní plán s uspávacím lékem, který má Julii zachránit před sňatkem s Parisem, ale vlivem náhody plán tragicky selže.
• Chůva: Juliina kojná a důvěrnice, stará se o ni od malička. Představuje komický, lidový prvek. Pomáhá zprostředkovat tajný sňatek, ale když jde do tuhého, pragmaticky radí Julii, aby si vzala Parise, čímž ji zradí.
• Hrabě Paris: Bohatý a pohledný šlechtic, kterého Kapuletovi vybrali Julii za manžela. Upřímně o ni stojí, stane se však nevinnou obětí celého sporu, když ho Romeo u hrobky zabije.
• Kapuleti a Montekové: Dva znepřátelené šlechtické rody z Verony, které jsou vůči sobě bezdůvodně nevraživé a jakýkoliv styk s druhou rodinou trestají. Teprve smrt jejich dětí je donutí uzavřít mír.

Dějová linie:

Romeo je zpočátku zoufale zamilovaný do dívky jménem Rosalina, která o něj ovšem nejeví sebemenší zájem. S kamarády Merkuciem a Benvoliem se tedy rozhodnou přijít na jiné myšlenky a v maskách tajně proniknou na ples Kapuletů – rodiny, s níž jsou Montekové na nože.

Na večírku Romeo náhodou spatří dceru pána domu, Julii. Okamžitě se do sebe bláznivě zamilují (slavná „balkónová scéna“). Když oba později zjistí, že milují potomka ze zapřisáhlé rodiny nepřítele, jejich lásku to nijak neodradí; naopak, rozhodnou se jednat rychle a dohodnou si tajnou svatbu. Už druhý den je v klášterní cele potají oddá mnich Lorenzo, který věří, že tento sňatek konečně usmíří rozhádanou Veronu.

Na náměstí však dojde k šarvátce. Juliin horkokrevný bratranec Tybalt narazí na Romea a chce ho vyprovokovat k boji. Romeo se prát nechce (Tybalt je teď jeho příbuzný), ale do sporu zasáhne Merkucio, který se za Romea postaví. Tybalt Merkucia smrtelně zraní. Smrt přítele Romea natolik rozhněvá, že Tybalta v souboji zabije. Za tuto vraždu je veronským knížetem vyhoštěn z města do nedaleké Mantovy. Po jediné, společně strávené noci tak musí svou novomanželku Julii opustit.

Situace se zkomplikuje tím, že pan Kapulet trvá na tom, aby se Julie neprodleně provdala za bohatého hraběte Parise. To Julie rezolutně odmítá, ale rodiče jí pohrozí vyděděním. Zoufalá Julie prosí o pomoc mnicha Lorenza. Lorenzo pro ni vymyslí geniální plán: Julie vypije speciální lektvar, který ji na 42 hodin uvrhne do hlubokého spánku, takže bude na pohled vypadat jako mrtvá. Rodina ji opláče a pochová v rodinné hrobce. Lorenzo mezitím pošle posla do Mantovy s dopisem pro Romea, aby přijel; až se Julie v hrobce probudí, Romeo si ji odveze do bezpečí.

Julie odvážně vypije „nápoj smrti“ a rodina ji skutečně prohlásí za mrtvou. Plán se ale osudově zadrhne – Lorenzův posel kvůli karanténě moru neopustí Veronu a zpráva s vysvětlením se k Romeovi nedostane. Místo toho se Romeo od svého sluhy dozvídá falešnou zprávu o skutečné smrti své ženy.

Zlomený Romeo si u lékárníka koupí prudký jed a okamžitě vyráží zpět do Verony. U vstupu do Juliiny hrobky narazí na truchlícího Parise. Dojde k boji, ve kterém Romeo Parise zabije. Vstoupí do hrobky a když vidí bezvládnou (ve skutečnosti jen spící) Julii, vypije jed a umírá po jejím boku. O chvíli později do hrobky dorazí Lorenzo, aby Julii odvedl, protože se začíná probouzet. Když Julie procitne a vidí mrtvého Romea, odmítá s mnichem odejít. Políbí Romeovy rty, na kterých zbyl jed, a následně se probodne jeho vlastní dýkou.

Na místo tragédie dorazí zástupci města a obou rodin. Nad mrtvými těly svých dětí si hlavy rodů Monteků a Kapuletů podají ruce a usmíří se. Za tento mír však zaplatili tou nejvyšší možnou cenou.

Jazykové prostředky a stylistika:

• Blankvers: Celé dílo (především repliky vznešených postav a milenců) je psáno tzv. blankversem, což je nerýmovaný pětistopý jamb.
• Dílo pracuje s úmyslnými kontrasty, a to jak v ději (láska milenců × zaslepená nenávist rodů), tak v jazyce (vznešená milostná poezie × hrubé hospodské a dvojsmyslné vtipy z ulice).
• Je kladen důraz na jedince a jeho individualitu (renesanční prvek), odklání se od středověkých křesťanských dogmat o bezmezné poslušnosti („Cti otce svého…“).
• Dílo je plné metafor a přirovnání („milounký jako beránek“, „rty jako uzardělí poutníci“).
• Odlišení společenských vrstev pomocí stylu mluvy:
  • Poezie a verše: Využívají ji vyšší společenské vrstvy a vznešené postavy (Romeo, Julie, Kapulet). Pokud je použit rým, objevuje se rým střídavý či sdružený.
  • Próza a lidové výrazy: Jsou typické pro postavy z nižších vrstev (sluhové, chůva), jejich mluva je plná lidových rčení, komiky a prostých hovorových tvarů (např. „Beruško! Kde se rajdáš? Chraň pánbu!“).

Úryvek (první setkání Romea a Julie na plese):

ROMEO (K Julii)
Vás dotýkat se neurvalou dlaní
je stejný hřích, jak svátost znesvětit,
ale mé rty, poutníci uzardění,
spěchají polibkem tu vinu smýt.

JULIE
Křivdíš své ruce, poutníčku můj milý,
vždyť poutá moji ruku oddaně,
tím dotykem se obě políbily,
jak při modlitbě jsou teď spoutané.

ROMEO
Člověk se modlí nejen rukama.

JULIE
Máš pravdu, k modlení jsou hlavně rty.

ROMEO
Dopřej jim také zbožnost, lásko má,
ať v modlitbě jsou k sobě spjaty.

JULIE
Mé rty jsou němé, prahnou po modlení.

ROMEO
Mlč, světice, a dej mi rozhřešení.

The post Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.