Kniha: Těžká hodina
Autor: Jiří Wolker
Rozbor přidal(a): Skořice
Autor: Jiří Wolker (1900 – 1924)
- básník, prozaik, literární kritik, teoretik proletářského umění
Umělecký směr:
- Proletářská poezie (spojovala je myšlenka změnit kapitalistickou společnost na socialistickou, bojovali proti sociálnímu útlaku a válce, vznikla r. 1920, když představitel starší generace Josef Hora vydal sbírku Pracující den a zanikla r. 1924, když zemřel J. Wolker )
Další autoři tohoto směru:
- J. Seifert (zakl. Devětsilu, dílo Město v slzách – odhodlání chlapce bojovat v revoluci, Samá láska – sen o spravedlivější budoucnosti, Maminka, Chlapec a hvězdy)
Konstantin Biebl (Věrný hlas, Zvon)
Stanislav Kostka Neumann (Agitační umění)
Život:
- na přání otce studoval práva
- všestranně nadaný – literárně, hudebně i výtvarně
- byl členem Lit. skupiny a Devětsilu (kam patří i J.Wolker, J.Seifert, K.Biebl, J.Hora, J.Hořejší )
- měl tuberkulózu, léčil se u Jaderského moře, ve Vysokých Tatrách
Další známá díla:
- Host do domu (vliv vitalismu, poezie prostých věcí)
- Svatý kopeček (polytematická báseň, návrat do doma)
Rozbor díla: Těžká hodina
Charakteristika díla:
- druh – poezie
- žánr – sociální balada
- lit.forma – lyricko-epická
- er-forma
Postavy:
- Hrdina je dělník, který se dokáže postavit za kolektiv. Dělníci jsou nositelé nového lidství a hrdinství, kteří se potýkají se sociálnimi problémy a špatnými poměry mezi lidmi – snaží se proti tomu bojovat. V básních vystupují služky, chudí lidé, žebráci, milenci a také příslušníci smetánky a vyšších vrstev.
Kompozice díla:
- sbírka obsahuje 22 básní z toho jsou 3 sociální balady, rým pravidelný sdružený a střídavý, začíná básní Těžká hodina a končí básní Moře
Motiv:
- upozornění na bídu a těžkou práci dělníků
Téma:
- lásky milenců, utrpení a bída, sociální problémy a špatné poměry ve společnosti, těžká práce)
Styl autora:
- často metafory(okno je skleněná loď)
- personifikace (když ruka má za tebou odchází)
- přirovnání, vulgarismy, poetismy, epizeuxis (utichly továrny)
Obsah:
Autor vyjadřuje skok z naivní, dětské, vše-objímací lásky ke světu vážnějšímu a realističtějšímu přístupu dospělého muže.
Báseň v podstatě popisuje celý život člověka. Narodí se, je plný energie, nápadů, předsevzetí, dobromyslnosti. S postupem času dospívá a z chlapce se stává muž. Vše musí zaplatit tvrdou prací, aby si alespoň částečně splnil svůj sen z mládí. Ta vitalita se ztrácí a nastává zklamání. Všechny ty ideály dětství jsou nenávratně ztraceny. Zbaven iluzí musí jít světem a i přesto, že se mu to nelíbí, musí stále pracovat,aby měl z čeho žít.
Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším
a zemřelým trpě, trpím i tím,
které mi v prsou se roditi počíná.
Dnes je má těžká hodina,
jeho srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám,
zesláblý úzkostí, zesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
pokoje svého
uštěpačného.
BALADA O NENAROZENÉM DÍTĚTI
Balada je o dvojici mladých lidí, kteří se milují. Popisuje, že láska chudých je stejně bohatá jako láska bohatých.. Na začátku je popisováno, že žena se brání aktu ale nakonec se muži odevzdá a uvědomí si, že je těhotná. Dojde jí, že nebudou schopni to dítě uživit a oba milenci se tedy rozhodnou pro potrat. Když jdou k doktorovi, tak Wolker popisuje tuhle scénu chladně, protože oba milenci vědí, že vzít život není správné. Muž si dává za vinu ,že dítěti museli vzít život a žena je popisována jako hrob potraceného dítěte.Balada končí otevřeně.
Já nejsem žena,
já jsem hrob.
Dvě oči na mně stojí jako dvě víčky,
co na podzim hoří za dušičky,
a nikdo se nademnou nemodlí.
Další podobné materiály na webu:
