Kniha: Kytice z pověstí národních

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): vasek

Karel Jaromír Erben (*1811 – †1870)

• Český básník, sběratel lidové slovesnosti, autor pohádek, historik, folklorista, archivář a překladatel.
• Narodil se v Miletíně v chudé venkovské rodině. Vystudoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze.
• Působil jako archivář hlavního města Prahy a podílel se na utváření spisovné češtiny jako člen jazykové komise Matice české.
• Osobně se znal s významnými osobnostmi své doby, jako byli bratři Grimmové nebo Karel Hynek Mácha.
• Je považován za zakladatele moderní české balady. Kytice je jeho jediná původní básnická sbírka, na které pracoval přes dvacet let.

Další díla:

• Zlatovláska – pohádka čerpající z lidové slovesnosti.
• Hrnečku vař! – pohádka čerpající z lidové slovesnosti.
• Tři zlaté vlasy děda Vševěda – pohádka čerpající z lidové slovesnosti.
• Prostonárodní české písně a říkadla – sběratelské dílo zaměřené na lidovou slovesnost.
• Nápěvy prostonárodních písní českých – sbírka nápěvů k lidovým písním.

Literárně-historický kontext

Romantismus (3. fáze Národního obrození)

• Dílo vznikalo v období romantismu, konkrétně v jeho objektivní, folkloristické podobě. Knižně vyšlo v době bachovského absolutismu (1849–1859).
• První vydání vyšlo v roce 1853 s 12 baladami. Druhé, rozšířené vydání z roku 1861 obsahovalo navíc baladu Lilie a oddíl Písně.
• Erben na sbírce pracoval přes 20 let; nejstarší báseň Polednice pochází již z roku 1834.
• Romantismus jako umělecký směr klade důraz na cit, individualitu a inspiraci hledá v lidové slovesnosti, historii (zejména středověku) a v přírodě.
• Český romantismus je úzce spjat s Národním obrozením, a proto má na rozdíl od individualistického evropského romantismu spíše kolektivní a vlastenecký charakter.
• Dílo nese i některé klasicistní rysy, jako je pevný mravní řád, etický princip a víra ve spravedlnost a řád světa.

Další autoři:

• Karel Hynek Mácha – představitel subjektivního, revolučního romantismu v české literatuře.
• Božena Němcová – sběratelka lidových pohádek a pověstí, autorka próz z venkovského prostředí.
• Josef Kajetán Tyl – dramatik a prozaik, představitel romantismu s výchovným a vlasteneckým zaměřením.
• Bratři Grimmové – němečtí jazykovědci a sběratelé lidových pohádek, jejichž práce Erbena ovlivnila.

Rozbor díla: Kytice z pověstí národních

Základní charakteristika:

• Literární druh: lyricko-epický (básně mají děj, ale zároveň vyjadřují pocity a nálady).
• Literární žánr: balada (básně s ponurým dějem a tragickým koncem). Některé básně se blíží jiným žánrům, jako je pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně) nebo legenda (Záhořovo lože).
• Sbírka obsahuje 13 balad, které se vyznačují pochmurným dějem, rychlým spádem a často tragickým koncem.
• Děj se většinou odehrává na venkově v blíže neurčené, mytické minulosti.

Téma a motivy:

• Vina a trest: Ústřední téma celé sbírky. Každé provinění proti morálnímu řádu je nevyhnutelně a často nepřiměřeně krutě potrestáno.
• Mezilidské vztahy: Zvláště problematický vztah matky a dítěte (Poklad, Polednice, Vodník, Dceřina kletba).
• Osudovost: Osud je chápán jako nezvratná síla, které člověk nemůže uniknout.
• Boj člověka s přírodou a nadpřirozenem: Porušení přírodních nebo božských zákonů vede vždy ke katastrofě.
• Vztah světa živých a mrtvých: Hranice mezi oběma světy je křehká a její překročení je nebezpečné (Svatební košile, Vrba).
• Lidská hřešnost: Závist, chamtivost, zrada, rouhání a další negativní vlastnosti jsou příčinou tragédií.

Hlavní myšlenka:

• Základní myšlenkou díla je existence vyššího, neměnného mravního zákona, který nelze beztrestně porušit. Každý čin, ať už dobrý, nebo zlý, dojde své spravedlivé odplaty. Erben ukazuje, že lidské provinění narušuje přirozený řád světa a trest je prostředkem k jeho obnovení.

Vypravěč:

• Vypravěč: Převládá er-forma (vyprávění ve 3. osobě). Vypravěč je objektivní, stojí nad příběhem a nezasahuje do něj, pouze popisuje události.
• Způsob vyprávění: Využívá se přímá řeč postav (dialogy), která zvyšuje dramatičnost děje. V některých básních je příběh zprostředkován další postavou (např. stařec v básni Poklad).

Kompozice:

• Sbírka je uspořádána podle principu zrcadlové kompozice, kde si tematicky odpovídají básně na začátku a na konci sbírky.
• Kytice a Věštkyně: Motiv vlastenectví a naděje pro národ.
• Poklad a Dceřina kletba: Motiv mateřské viny a narušeného vztahu matky a dítěte.
• Svatební košile a Vrba: Vztah světa živých a mrtvých, přeměna člověka.
• Polednice a Vodník: Zásah nadpřirozené bytosti do lidského života.
• Zlatý kolovrat a Záhořovo lože: Motiv viny, pokání a konečného vítězství dobra.
• Štědrý den: Stojí proti nedokončené básni Svatojánská noc (motiv magických dní).
• Holoubek: Tvoří osu symetrie celé sbírky.
• Lilie: Byla přidána až do druhého vydání a tuto symetrii narušuje.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, ale bohatý na archaismy (zastaralé výrazy, např. ‚bodejž‘, ‚kdos‘) a lidové obraty.
• Styl je velmi úsporný a hutný. Erben používá krátké věty, častá citoslovce a elipsy (výpustky), což přispívá k rychlému spádu děje.
• Dramatičnost je podpořena častými dialogy a využitím baladické zkratky (vynechání méně podstatných částí děje).
• Básně jsou zvukomalebné, rytmické a snadno zapamatovatelné.

Verš a metrum:

• Rým: Nejčastěji je použit rým střídavý (abab) a sdružený (aabb).
• Verš: Verš je pravidelný, přízvučný a často gnomický (obsahuje stručné mravní ponaučení).
• Rytmus: Převažuje trochej (střídání jedné slabiky přízvučné a jedné nepřízvučné: – ◡), ale objevuje se i jamb (◡ –) a daktyl (– ◡ ◡).

Básnické prostředky v díle:

• Metafora: přenesení významu na základě podobnosti (např. ‚sníh na šedé hlavě‘ = stáří).
• Personifikace: zosobnění, neživým věcem jsou přisuzovány lidské vlastnosti (např. ‚duše její se vrátila‘, ‚světélka laškují‘).
• Inverze: obrácený slovosled pro zdůraznění (např. ‚vlasti naší milé‘).
• Alegorie (jinotaj): skrytý význam; celé básně Kytice a Věštkyně jsou alegorické (matka = vlast, děti = národ).
• Přirovnání: srovnání dvou jevů pomocí spojky ‚jako‘ (např. ‚bílé jako sníh‘).
• Eufemismus: zjemnění výrazu pro drsnou skutečnost (např. ‚na něm roste trávníček‘ = je v hrobě).
• Epiteton: básnický přívlastek (např. ‚milá vlast‘, ‚zelený vodník‘).
• Anafora: opakování stejných slov na začátku veršů.
• Epifora: opakování stejných slov na konci veršů.
• Apostrofa: oslovení nepřítomné osoby nebo neživého objektu (např. ‚Kriste pane!‘).
• Zvukomalba (onomatopoie): napodobení zvuků slovy (např. ‚bouch‘, ‚bác‘).

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává v blíže neurčeném, mytickém čase. Je cyklický (opakující se svátky, roční období). Děj básní je zhuštěn pomocí baladické zkratky, odehrává se velmi rychle.
• Místo: Typické venkovské prostředí – vesnice, chalupa, les, jezero, hřbitov. Prostředí často dokresluje ponurou atmosféru příběhů.
• Pro Erbena není konkrétní čas a místo rozhodující; klíčový je etický rozměr příběhu.

Postavy:

• Matka a děti (Kytice): Zemřelá matka se převtělí v mateřídoušku (kytici) na svém hrobě, aby byla nablízku svým dětem. Jde o alegorii vlasti (matka) a národa (děti).
• Matka a dítě (Poklad): Vdova, která na Velký pátek v touze po pokladu opustí své dítě v otevřené skále. Za porušení mateřské lásky je potrestána ročním odloučením.
• Dívka a umrlec (Svatební košile): Dívka se modlitbou rouhá a žádá návrat svého milého, o němž neví, že je mrtvý. Ten si pro ni přijde jako umrlec a snaží se ji stáhnout do hrobu.
• Matka, dítě a Polednice (Polednice): Matka v hněvu přivolá na své zlobivé dítě Polednici. Když si uvědomí nebezpečí, v křečovitém objetí dítě udusí.
• Dornička, macecha a král (Zlatý kolovrat): Dobrá Dornička je zavražděna zlou macechou a sestrou, aby ji nahradila u krále. Spravedlnost je obnovena pomocí kouzelného kolovratu.
• Hana a Marie (Štědrý den): Dvě dívky, které na Štědrý den hádají svou budoucnost z obrazu v ledu. Haně se zjeví ženich, Marii smrt.
• Mladá vdova (Holoubek): Žena, která otrávila svého muže, aby se mohla rychle provdat za jiného. Výčitky svědomí, symbolizované vrkáním holoubka na hrobě, ji doženou k sebevraždě.
• Poutník a Záhoř (Záhořovo lože): Mladý poutník na cestě do pekla a vrah Záhoř, který se díky upřímnému pokání a odpuštění dočká spásy.
• Dívka, matka a Vodník (Vodník): Dívka je Vodníkem stažena pod vodu. Když se chce vrátit za svou matkou, Vodník v hněvu zabije jejich společné dítě.
• Manžel a žena (Vrba): Muž nechá podetnout vrbu, v níž přebývá duše jeho ženy během noci. Tím ji nevědomky zabije.
• Lilie a pán (Lilie): Dívka, která po smrti ožije jako lilie. Pán si ji vezme za ženu, ale jeho zlá matka lilii zničí a dívku tím podruhé zabije.
• Matka a dcera (Dceřina kletba): Dcera, která zabila své nemanželské dítě, proklíná svou matku za to, že ji příliš volně vychovala a nenaučila ji mravním zásadám.
• Věštkyně (Věštkyně): Mytická postava, která předpovídá slavnou budoucnost českého národa, podobně jako kněžna Libuše.

Děj:

Sbírka Kytice obsahuje 13 balad, jejichž děj se soustředí na konflikt jedince s morálními a přírodními zákony. Postavy se dopouštějí různých provinění (rouhání, vražda, neposlušnost, chamtivost), za která jsou stiženy krutým a neodvratným trestem, často z rukou nadpřirozených bytostí (Vodník, Polednice, umrlec). Děje jsou dramatické, rychlé a obvykle končí tragicky. Některé básně, jako Zlatý kolovrat, mají pohádkový motiv a končí vítězstvím spravedlnosti. Úvodní a závěrečná báseň (Kytice, Věštkyně) rámují sbírku alegorickým poselstvím o osudu českého národa.

Inspirace a adaptace:

• Erben čerpal inspiraci především z české a slovanské lidové slovesnosti, mýtů a pověstí. Jeho cílem nebylo jen zaznamenat lidové příběhy, ale odhalit v nich skryté mravní zákony a univerzální principy, které řídí lidský život. Byl ovlivněn také tvorbou bratří Grimmů, s nimiž se osobně znal.

Zajímavosti:

• Erben na sbírce Kytice pracoval více než 20 let.
• Báseň Lilie byla do sbírky přidána až v druhém vydání a narušila tak původní přísně symetrickou kompozici.
• Proti básni Štědrý den měla v kompozici stát báseň Svatojánská noc, tu ale Erben nikdy nedokončil.
• Erben si pro báseň Zlatý kolovrat vypůjčil námět od Boženy Němcové, která jej zaznamenala ve sbírce Slovenských pohádek a pověstí.

Doplňující informace:

Erben vs. Mácha: Erben je často srovnáván s Karlem Hynkem Máchou. Zatímco Máchův romantismus je subjektivní, plný osobních prožitků, rozervanosti a vzpoury proti společnosti, Erbenův romantismus je objektivní. Erben se neztotožňuje se svými hrdiny, ale stojí nad nimi jako nezaujatý vypravěč, který prostřednictvím jejich osudů demonstruje platnost vyššího mravního řádu. Jeho hrdinové nejsou výjimeční jedinci, ale typizované postavy, které se provinily a musí přijmout trest.

https://youtu.be/UNfqADz_0YA

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Kytice – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): vasek

Karel Jaromír Erben (*1811 – †1870)

• Karel Jaromír Erben se narodil roku 1811 v Miletíně pod Zvičinou, nedaleko Hořic v Podkrkonoší.
• Studoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově. Na studium si vydělával vyučováním hudby, což se později projevilo v jeho básnické tvorbě, kde pracoval s rýmem, rytmem a zvukomalbou.
• Byl českým básníkem, historikem, folkloristou, publicistou, sekretářem Českého muzea, archivářem města Prahy a překladatelem. Chtěl být učitelem, ale věnoval se historii a později se stal hlavním archivářem města Prahy.
• Sbíral lidové písně, pohádky a pověsti. Lidovou slovesnost považoval za básnický projev starobylého mýtu, v souladu s romantickou teorií bratří Grimmů. Sbíral, rekonstruoval, vydával a vykládal lidovou lyriku i epiku.
• Byl dlouholetým spolupracovníkem Františka Palackého, například na díle Písně národní v Čechách.
• Podílel se na vydání almanachu Máj, společně s Boženou Němcovou, Vítězslavem Hálkem, Janem Nerudou a Karlem Sabinou.
• Zemřel na tuberkulózu v roce 1870.

Další díla:

• Prostonárodní české písně a říkadla – patří k nejvýznamnějším sbírkám lidové slovesnosti.
• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – popisují cestu na venkov, náměty z lidové slovesnosti.
• České pohádky – Zlatovláska, Hrnečku vař!, Tři zlaté vlasy děda Vševěda.
• Sebrané spisy české – vydával i díla staré české literatury, například od mistra Jana Husa.

Literárně-historický kontext

Romantismus

• Dílo spadá do 3. fáze národního obrození (1830–1848), která je označována jako vrcholná neboli romantická. V této době sílil boj za politická práva českého národa a rostlo politické uvědomění, ovlivněné revolucemi v Evropě. Čeština se postupně stávala jazykem veřejného života a rozvíjelo se divadlo (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo).
• Romantismus jako umělecký směr vznikl na konci 18. století v Anglii. V českých zemích se prosadil v první polovině 19. století. Jedná se o směr, kde obrazovost a citovost převládají nad rozumem, což je protikladem klasicismu.
• Typickými znaky romantismu jsou motivy přírody, venkovského prostředí, hřbitovů, jezer, zřícenin a opuštěných míst. V dílech vystupují nadpřirozené bytosti a důležitou roli hraje vztah člověka s přírodou.
• Český romantismus, jehož je Erben představitelem, se liší od západoevropského. Postavy nejsou bouřlivé a toužící po svobodě, ale spíše mírné a pokorně přijímají svůj osud i trest za prohřešky podle mravního kodexu.
• Erben čerpal z českých lidových pověstí, které sbíral po vsích. Věřil, že v duši národa (v lidové slovesnosti) je uloženo to nejdůležitější. Jeho dílo má silný vlastenecký prvek a snahu poukázat na krásu českého jazyka a kultury.

Další autoři:

• Čeští autoři: Karel Hynek Mácha (subjektivní romantismus), Božena Němcová (realistické prvky), Josef Kajetán Tyl (divadelní hry), František Ladislav Čelakovský (ohlasová poezie).
• Zahraniční autoři: William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge (jezerní básníci – Anglie), George Gordon Byron, Walter Scott (Anglie), Victor Hugo (Francie), Alexandr Sergejevič Puškin (Rusko).

Rozbor díla: Kytice

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyricko-epická poezie (kombinuje dějové vyprávění s lyrickými prvky, jako jsou emoce a pocity).
• Literární žánr: Sbírka umělých (autorských) balad. Erben se inspiroval lidovými baladami a snažil se je umělecky napodobit.
• Balady mají pochmurný děj a často tragický konec. Jsou psány formou dialogů a ohraničeny malým časovým prostorem, což se označuje jako baladická zkratka (autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky děje).
• Děj je často neúplný a úsporný, čtenář si musí mnohé domyslet. Některé básně mají rysy pohádek (Zlatý kolovrat), pověstí (Věštkyně) nebo legend (Záhořovo lože).

Téma a motivy:

• Hlavní témata: Vina a trest, osudovost, mateřská láska, porušení základních lidských a přírodních zákonů.
• Hlavní motivy: Přiznání viny, pokání, odpuštění, lidská morálka, vztah člověka k osudu a přírodě.
• Vlastenecké motivy: Víra v lepší budoucnost národa (Kytice, Věštkyně).
• Nadpřirozeno: Záporná role nadpřirozených postav (Vodník, Polednice).
• Vztahy: Narušení vztahu mezi matkou a dítětem (Poklad, Dceřina kletba), vztah živých a mrtvých (Svatební košile, Vrba), porušení mezilidských vztahů kvůli chamtivosti (Zlatý kolovrat).
• Kontrasty: Štěstí a smutek, láska a smrt (Holoubek, Štědrý den).
• Nejhorším proviněním je porušení mateřských povinností, za které vždy následuje trest. Mravnostní řád nesmí být porušen.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou sbírky je, že každý čin proti základním mravním principům a přírodním zákonům bude potrestán. Trest je nevyhnutelný a často nepřiměřeně krutý. Erben zdůrazňuje důležitost pokory, pokání a harmonie v mezilidských vztazích, zejména v rodině. I když je trest neodvratný, pokání a láska ho mohou zmírnit nebo vést k odpuštění.

Námět:

• Námět: Náměty Erben čerpal především z českých a slovanských lidových pověstí, bájí a písní, které sbíral po vsích. Inspiroval se mytologickou teorií bratří Grimmů, podle níž lidová slovesnost uchovává pozůstatky nejstarších mýtů. Látku přebíral v původní podobě a zdůrazňoval její osudovost a mravní poselství.

Vypravěč:

• Děj balad je vyprávěn chronologicky. Vypravěčem je převážně nezúčastněná osoba, vyprávění probíhá v er-formě (3. osobě jednotného čísla).

Kompozice:

• Sbírka obsahuje 13 lyricko-epických básní (první vydání z roku 1853 mělo 12 básní).
• Básně jsou uspořádány do promyšlené zrcadlové kompozice, kde si básně navzájem tematicky odpovídají:
• Kytice × Věštkyně: vlastenecké básně, alegorie národa.
• Poklad × Dceřina kletba: mateřská vina.
• Svatební košile × Vrba: vztah světa živých a mrtvých.
• Polednice × Vodník: zásah nadpřirozených bytostí.
• Zlatý kolovrat × Záhořovo lože: vina, pokání a spravedlnost (pohádkový/legendární námět).
• Štědrý den a protějšek (původně zamýšlená Svatojánská noc, která nebyla dokončena).
• Holoubek tvoří střed a osu symetrie celé sbírky.
• Báseň Lilie byla přidána až do druhého vydání (1861) a tuto symetrickou kompozici narušuje.
• Na konci sbírky je oddíl Poznamenání, kde Erben vysvětluje původ a pojetí jednotlivých motivů.
• Každá báseň začíná statickým úvodem, následuje dramatická událost s tragickým koncem a mravním ponaučením.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, ale obsahuje archaismy (bodejž, kdos, proň) a lidové prvky, což přibližuje básně lidové poezii.
• Erben tvoří i nová slova, tzv. neologismy (např. mateřídouška).
• Styl je charakteristický stručností a úsporností – baladická zkratka. To se projevuje vynecháváním sloves a zhuštěním děje.
• Časté je užití citoslovcí (bouch, bác, hop, klop), která nahrazují slovesa a dynamizují děj.
• Využívá živé dialogy a opisy postav a prostředí, které nahrazují romantické popisy duševních stavů.
• V textu se objevují zvolání a otázky, které vtahují čtenáře do děje.

Verš a metrum:

• Básně mají pravidelný, zpěvný rytmus, který připomíná lidové písně.
• Verš je slabotonický, s pravidelným střídáním přízvučných a nepřízvučných slabik.
• Převažuje rým sdružený (aabb) a střídavý (abab).
• V metru se střídá daktyl (– ◡ ◡) a trochej (– ◡).
• Verše jsou často krátké a hutné (tzv. gnomický verš).

Básnické prostředky v díle:

• Metafora (přenášení významu na základě podobnosti).
• Přirovnání (srovnání dvou jevů pomocí spojky ‚jako‘).
• Epiteton (básnický přívlastek, např. ‚bílá laň‘).
• Personifikace (zosobnění, např. ‚duše její se vrátila‘).
• Zvukomalba (onomatopoie) (napodobení zvuků slovy, např. ‚A na chalupu klop, klop, klop!‘).
• Inverze (obrácený slovosled).
• Asyndeton (vynechávání spojek pro zrychlení děje).
• Antiteze (přirovnání protikladem, např. ‚běží bohatýr, ne on neběží, on přímo letí!‘).
• Refrén (opakování části textu v rámci básně).

Časoprostor:

• Prostor: Děj se odehrává v neurčitém, často venkovském prostředí – v chalupách, lesích, u jezer či na hřbitovech. Prostředí je často tajemné a podtrhuje ponurou atmosféru balad.
• Čas: Děj je zhuštěn do krátkých, klíčových okamžiků (např. poledne v Polednici, Štědrý den, Velký pátek). Čas plyne rychle a osudově.

Další autoři balad:

• František Ladislav Čelakovský (ohlasová poezie)
• Jan Neruda (Básně, Kniha veršů)
• Jiří Wolker (sociální balady)
• Petr Bezruč (sociální balady)

Postavy:

• Ženy (matky): Jsou ústředními postavami většiny balad. Jejich láska může být jak ochranitelská, tak i zničující. Často poruší nějaký mravní zákon (z chamtivosti, vášně, či nedbalosti), což vede k tragédii. Postavy pokorně přijímají svůj osud i trest.
• Nadpřirozené bytosti: Postavy jako Vodník, Polednice nebo kouzelný stařec zasahují do světa lidí. Obvykle představují personifikaci přírodních sil nebo osudu a trestají lidské prohřešky. Nejsou jednoznačně zlé, ale jednají podle pevných, neměnných zákonů.
• Dornička: Postava z balady Zlatý kolovrat. Krásná a nevinná dívka, kterou zavraždí její nevlastní matka a sestra, aby ji nahradily u krále. Je symbolem dobra, které je nakonec díky zázraku odměněno a zlo je potrestáno.
• Záhoř: Hlavní postava balady Záhořovo lože, loupežník a vrah, který se kaje ze svých činů a dosáhne odpuštění díky devadesátiletému pokání a víře. Je jedinou mužskou hlavní postavou ve sbírce.

Děj:

Kytice: Alegorická báseň. Po smrti matky zůstanou sirotci, kteří pláčou na jejím hrobě. Matčina duše se z lásky k nim vtělí do kvítku mateřídoušky, aby s nimi mohla zůstat. Báseň symbolizuje pouto mezi národem (dětmi) a vlastí (matkou).

Poklad: Na Velký pátek žena s dítětem objeví v otevřené skále poklad. V zaslepení chamtivostí odloží dítě a odnáší zlato. Skála se zavře a poklad se doma promění v kamení. Po roce pokání a utrpení nachází ve skále své dítě živé a zdravé. Ponaučení: Mateřská láska je cennější než jakékoli bohatství.

Svatební košile: Dívka se modlí za návrat svého milého z vojny. Ten se v noci objeví jako duch a láká ji na rychlou svatbu. Cestou ji přiměje odhodit modlitební knížky, růženec i křížek. Dívka pozná, že ji vede na hřbitov, a v poslední chvíli se zachrání modlitbou v umrlčí komoře. Ponaučení: Člověk nemá zasahovat do osudu a víra ho může zachránit.

Polednice: Matka v hněvu na zlobivé dítě zavolá Polednici. Ta skutečně přijde a chce si dítě vzít. Matka v hrůze dítě pevně přimkne k sobě a v mdlobách ho nechtěně udusí. Trest je zde nepřiměřený vině.

Zlatý kolovrat: Král se zamiluje do dívky Dory. Její macecha a nevlastní sestra ji v lese zabijí, vezmou jí oči a údy, aby ji mohla sestra u krále nahradit. Starý kouzelník v lese najde tělo, vyšle pachole na hrad a za zlatý kolovrat, přeslici a kužel získá zpět části těla. Doru oživí. Zpívající kolovrat pak králi odhalí pravdu. Zlo je potrestáno a dobro odměněno.

Štědrý den: Dvě dívky, Hana a Marie, o Štědrém večeru hádají budoucnost z pohledu do díry v ledu. Hana vidí svatbu, Marie pohřeb. Obě věštby se do roka vyplní. Ponaučení: Je lepší neznat svou budoucnost a žít přítomností.

Holoubek: Mladá vdova, která otrávila svého muže, se brzy znovu vdá. Na hrobě jejího prvního muže sedává bílý holoubek a svým vrkáním neustále připomíná její zločin. Žena tíhu viny neunese a spáchá sebevraždu utopením.

Záhořovo lože: Poutník, jehož otec upsal ďáblu, jde do pekla pro úpis. Cestou slíbí loupežníku Záhořovi, že mu poví, jaké tresty v pekle viděl. V pekle se dozví o strašlivém ‚Záhořově loži‘. Když to Záhořovi vypráví, ten se zhrozí a činí pokání. Po devadesáti letech mu Bůh odpustí a oba umírají smířeni.

Vodník: Dívka neuposlechne varování matky a jde prát k jezeru, kde ji stáhne vodník. Stane se jeho ženou a porodí mu dítě. Stýská se jí po matce, a tak ji vodník pustí na návštěvu pod podmínkou, že se do večera vrátí. Matka ji však zpět nepustí. Rozzuřený vodník přinese jejich dítě na práh domu, zabije ho a oddělí mu hlavu od těla.

Vrba: Muž zjišťuje, proč je jeho žena v noci jako bez duše. Dozví se, že její duše je spjata s vrbou u potoka. V touze mít ženu jen pro sebe vrbu porazí, čímž ale zabije i svou ženu. Umírající mu poradí, aby z vrbového dřeva udělal kolébku pro jejich syna, aby mu matka byla stále nablízku.

Lilie: Dívka si přeje být pohřbena v lese. Na jejím hrobě vyroste bílá lilie. Pán, který ji najde, si ji odnese na zahradu, kde se promění zpět v dívku a vezme si ji za ženu. Když musí odjet do války, svěří ji do péče své matky. Ta ji však ze zášti a nenávisti nechá zahynout na slunci. Pán po návratu prokleje svou matku.

Dceřina kletba: Dcera, která zabila své nemanželské dítě, proklíná svého svůdce i svou matku za to, že jí ve všem ustupovala a příliš ji rozmazlovala. Chystá se spáchat sebevraždu. Báseň je o vině, která padá i na rodiče za špatnou výchovu.

Věštkyně: Fragmentární, vlastenecká báseň. Věštkyně předpovídá slavnou budoucnost českého národa, zmiňuje historické postavy jako Libuši a Přemysla. Báseň končí nadějeplnou vizí budoucnosti národa.

Inspirace a adaptace:

• Dílo vznikalo v době Bachova absolutismu (1849–1859), období silného útlaku a potlačování národního života. Vlastenecká činnost byla omezena, a proto se autoři uchylovali k jinotajům a alegoriím (např. úvodní báseň Kytice jako symbol vlasti).
• Erben psal a sbíral balady přes 20 let. Některé byly nejprve vydávány časopisecky. První souborné vydání vyšlo v roce 1853 a obsahovalo 12 balad. Druhé vydání z roku 1861 bylo rozšířeno o baladu Lilie. Poslední vydání za Erbenova života vyšlo roku 1864.
• Hlavní inspirací byla pro Erbena lidová slovesnost, české a slovanské mýty a pověsti, které považoval za odkaz předků a projev duše národa. Vycházel z mytologické teorie bratří Grimmů, která hledala v pohádkách a pověstech stopy prastarých mýtů.

Zajímavosti:

• V 70. letech 20. století vznikl v divadle Semafor úspěšný muzikál Kytice s libretem Jiřího Suchého a hudbou Ferdinanda Havlíka. Zpracovával šest balad, každou v jiném hudebním žánru.
• V roce 2000 byl natočen film Kytice režiséra F. A. Brabce. Jedná se o vizuálně působivé ztvárnění sedmi balad (Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den). Film získal několik ocenění Český lev.

Doplňující informace:

Již nejstarší balada Polednice, která vyšla časopisecky v roce 1840, vzbudila velký ohlas. Celá sbírka byla přijata velmi pozitivně a ukázala se jako nadčasová, dnes patří k základním dílům české literatury.

Erbenovo dílo ovlivnilo mnoho dalších básníků, například Jana Nerudu nebo Petra Bezruče a Jiřího Wolkera v jejich sociálních baladách.

Kytice je stále živou součástí českého kulturního povědomí, je stálicí v repertoáru divadel, inspirací pro filmaře a hudebníky a patří k povinné školní četbě.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Kytice – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): Pavel Chytil

Karel Jaromír Erben (*1811 – †1870)

• Český historik, právník, spisovatel, básník, překladatel, folklorista a archivář.
• Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší).
• Vystudoval právnickou a filozofickou fakultu na Univerzitě Karlově.
• Byl sekretářem Českého národního muzea (od 1843).
• Od roku 1851 působil jako první archivář města Prahy, od roku 1864 jako ředitel pomocných úřadů pražských (vysoký úředník na pražském magistrátu).
• Stýkal se s Karlem Hynkem Máchou, Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími osobnostmi národního obrození.
• Pomáhal Palackému spravovat velmi zanedbaný stavovský archiv.
• Znám jako sběratel lidové poezie, kterou obdivoval a považoval ji za duchovní odkaz národa.
• Je považován za zakladatele české moderní balady, které pozdější autoři jako Neruda, Wolker nebo Bezruč dali sociální podtext.
• Byl 2× ženatý (1. manželka Betyna Mečířová zemřela 1845, 2. manželka Anna Dornreichová od 1850).
• Umírá na tuberkulózu roku 1870 v Praze.
• Podílel se na utváření spisovné češtiny, byl členem jazykové komise Matice české.

Další díla:

• Prostonárodní české písně a říkadla – 1842-1845, pětidílná sbírka folklóru z Čech, nejvýznamnější dílo svého druhu.
• Písně národní v Čechách – obsahuje přes 2000 písní (spolu s F. Palackým, vydáno 1862-1864).
• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – 1865, srovnávací studie slovanského folklóru.
• České pohádky – například Tři zlaté vlasy děda Vševěda, O Zlatovlásce, Hrnečku, vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
• Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, vydání středověké kroniky.
• Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného).
• Vlastenecké básně: Mladší bratr, Večer.

Literárně-historický kontext

Romantismus v českých zemích (3. fáze národního obrození)

• Datování: 1830-1848 (3. fáze národního obrození – vrcholná/romantická fáze).
• Umělecký a filozofický směr, ve kterém cit převládá nad rozumem.
• Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci – Wordsworth, Coleridge) a v Německu, do českých zemí přichází v 30. letech 19. století.
• Hlavní znaky romantismu: důraz na city, fantazii a individualismus; zájem o lidovou slovesnost, národní tradice a historii (zejména středověk); výjimečný hrdina ve výjimečné situaci a prostředí (temné noci, hřbitovy, zříceniny, lesy, jezera); hrdina je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem, končí to tragicky; vztah k přírodě, nadpřirozené bytosti.
• Český romantismus se liší od západoevropského: dělí se na objektivní romantismus (Erben, Tyl), který čerpá z lidové slovesnosti, zdůrazňuje kolektivní hodnoty a mravní ponaučení a postavy pokorně přijímají osud, a subjektivní romantismus (Mácha), kde autor vyjadřuje vlastní pocity a prožitky, individualismus a bouřlivé postavy.
• Český romantismus je spjat s národním obrozením – má vlastenecký charakter, snaží se napravit společnost a obnovit český jazyk.
• Kontext národního obrození (3. fáze 1830-1848): Období tzv. předbřeznové doby (před revolucí 1848). Růst politického uvědomění, boj za politická práva českého národa. Vlna revolucí v Evropě (1830 – Francie, 1848 – revoluční rok). V Rakousku vládne metternichovský absolutismus (cenzura, potlačování svobod). Po revoluci 1848 nastává bachovský absolutismus (1849-1859) – ještě tvrdší útlak. Rozdělení na liberální proud (Palacký, Rieger) a radikálně demokratický proud (Sabina, Frič). Čeština se pomalu stává jazykem veřejného života, rozvoj divadla.

Další autoři:

• Karel Hynek Mácha (1810-1836) – představitel subjektivního romantismu. Díla: Máj, Večer na Bezdězu, Marinka, Cikáni.
• Josef Kajetán Tyl (1808-1856) – dramatik, představitel objektivního romantismu. Pohádkové hry: Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena, Strakonický dudák. Historické hry: Jan Hus, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové. Hra Fidlovačka, kde zazněla píseň Kde domov můj.
• Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – satirik, novinář, politik. Satirické básně: Křest svatého Vladimíra, Král Lávra. Osobní lyrika: Tyrolské elegie. Epigramy.
• Božena Němcová (1820-1862) – prozaička, sběratelka folklóru, s realistickými prvky. Díla: Národní báchorky a pověsti, Babička, Divá Bára, V zámku a podzámčí, Chytrá horákyně.
• František Ladislav Čelakovský (1799-1852) – básník ohlasové poezie. Díla: Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých.
• Zahraniční autoři romantismu: Anglie: William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge, George Gordon Byron, Walter Scott; Francie: Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci), Alexandre Dumas (Tři mušketýři); Německo: bratři Grimmové, Johann Wolfgang Goethe (Faust), Friedrich Schiller; Rusko: Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin), Michail Jurjevič Lermontov; USA: Edgar Allan Poe.

Rozbor díla: Kytice

Základní charakteristika:

• Původní název: Kytice z pověstí národních
• Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864.
• Literární druh: Lyricko-epický (kombinace lyriky a epiky)
• Literární žánr: Balady (některé mají rysy pohádek, pověstí nebo legend)
• Literární forma: Poezie (vázaný verš)
• Literární směr: Romantismus (český objektivní romantismus)

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Vina a trest (často nepřiměřený), osudovost, mateřská láska.
• Motivy: provinění (úmyslné i neúmyslné) a nevyhnutelný, krutý trest; mezilidské vztahy – především mateřská láska, vztah matky a dítěte; marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě; vztah živých a mrtvých; lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda; pokání, odpuštění, milost boží; vlastenectví (Kytice, Věštkyně).

Hlavní myšlenka:

• Humanistické a morálně naučné příběhy prostoupené filosofickými úvahami, které hledají duchovní smysl lidského života.
• Poselství: nutnost hledání lásky, přátelství, moudrosti a odpovědnosti; dodržování mravního řádu.

Námět:

• Námět: Dílo čerpá z českých lidových pověstí, pohádek a balad, které Erben sbíral po českých vsích.

Vypravěč:

• Vypravěč: Er-forma (3. osoba) – objektivní vypravěč.
• Způsob vyprávění: Časté použití přímé řeči a dialogů, které zvyšují dramatičnost.

Kompozice:

• Sbírka obsahuje 13 lyricko-epických básní (původně 12, v 2. vydání přidána Lilie).
• Velmi promyšlená zrcadlová kompozice – balady na základě shodných znaků korespondují (první s poslední, druhá s předposlední atd.):
• 1. Kytice × 13. Věštkyně – naděje a víra v lepší budoucnost vlastencům, vlastenecké básně, alegorie (matka = vlast, děti = národ).
• 2. Poklad × 12. Dceřina kletba – narušení vztahu mezi matkou a dítětem, mateřská vina.
• 3. Svatební košile × 10. Vrba – přeměna člověka, vztah živých a mrtvých (v 2. vydání je místo Vrby Lilie, ta se ale do kompozice nepočítá).
• 4. Polednice × 9. Vodník – záporná role nadpřirozených postav, konflikt dvou mateřských lásek.
• 5. Zlatý kolovrat × 8. Záhořovo lože – vina a konečné vykoupení, spravedlnost, pokání.
• 6. Štědrý den × 7. Holoubek – kontrasty (štěstí × smrt, láska × zrada).
• Holoubek je středem sbírky a osou symetrie.
• Lilie byla přidána až v 2. vydání roku 1861 a porušuje původní zrcadlovou kompozici.
• Poznamenání – závěrečná část, kde Erben vysvětluje, odkud vzal motivy a jak je upravil.
• Každá báseň má chronologickou kompozici – začíná staticky obecným úvodem do děje, poté následuje klíčová událost, která je tragicky ukončená. Plyne z toho morální ponaučení.
• Baladická zkratka – děj je zhuštěn do krátkého časového úseku, autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky, vše ostatní si musí čtenář domyslet.

Jazyk a styl:

• Spisovný jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň) a historismy.
• Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty, elipsy (vynechání sloves), které jsou nahrazeny citoslovci (hop, klop, bác).
• Zvukomalba – napodobování zvuků (bouch, bác, klop).
• Básnické prostředky: metafory, personifikace, přirovnání, epiteta (básnické přívlastky), alegorie, eufemismy, inverze.
• Figury: anafora (opakování na začátku veršů), epifora (opakování na konci), apostrofa (oslovení), gradace, antiteze.
• Refrén – opakování částí textu.

Verš a metrum:

• Básně mají pravidelný rytmus a metrum.
• Verš: Slabotónický (pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik).
• Rým: Sdružený (aa bb) nebo střídavý (ab ab).
• Metrum: Střídání daktylu (– ◡ ◡) a trocheje (– ◡).
• Verš tzv. gnomický: krátký a hutný, působí jako přísloví.
• Zvukem se podobají lidovým písním – poezie je jednoduchá, pro široký okruh veřejnosti.

Časoprostor:

• Prostor: Děj se odehrává ve venkovském prostředí (vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy).
• Čas: Není přesně určen – neurčená minulost, cyklický čas.
• Prostředí je často výjimečné a tajemné: temné noci, hřbitovy, lesy, jezera – typické pro romantismus.

Postavy:

• Ženy a matky: Kromě Záhořova lože jsou všechny hlavní hrdinky ženy, často matky. Matky se i přes nepochybnou mateřskou lásku proviní na potomkovi (Poklad, Polednice, Holoubek). Postavy nejsou typicky romanticky rozpolcené – nepouštějí se do boje se světem, ale pokorně přijímají svůj osud a trest (rozdíl oproti západoevropskému romantismu).
• Nadpřirozené bytosti: V baladách se objevují nadpřirozené bytosti – vodník, polednice, mrtvý milý, kouzelný stařec. Celá kniha je protknuta magií, tajemnými silami a nadpřirozenem. Je zde připomenuta síla přírody, což poukazuje na pohanský původ příběhů.

Děj:

1. Kytice (Mateřídouška)
Zemřela matka a zůstalo po ní sedm sirotků, kteří ji každé ráno navštěvují na hrobě. Bylo jí jich líto, tak se k nim vrátí v podobě květin, které vyrostou na hrobě. Děti ji poznají podle vůně a nazvou ji mateřídouškou. Poté promlouvá autor: natrhal mateřídoušku a ptá se, komu ji má přinést. Zavážel ji, ovine stužkou a ukáže jí cestu do širých zemí, kde má rodinu. Pak doufá, že ji najde některý syn, který se k ní nakloní. Báseň má alegorický význam: autor ke kytici přirovnává celou sbírku, matka symbolizuje vlast a děti národ. Ponaučením je vlastenecké poselství a láska k vlasti.

2. Poklad
Na Velký pátek spěchá mladá vdova s dítětem v náručí do kostela. V lese uvidí otevřenou skálu s pokladem. Zlákána bohatstvím položí dítě na zem a sbírá zlato. Protože nemůže odnést dítě i poklad, nechá ho tam s tím, že se pro něj vrátí. Doma se však poklad změní v kamení. Žena běží zpět, ale skála i s dítětem zmizela. Celý rok naříká a o dalším Velkém pátku se skála opět otevře. Žena si už zlata nevšímá, popadne své živé a zdravé dítě a utíká pryč. Ponaučením je, že chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou k dítěti lze zlehčit trest.

3. Svatební košile
Dívka se modlí k Panně Marii za návrat svého milého z vojny, jinak hrozí sebevraždou. Milý se v noci objeví a láká ji ven, aby se hned vzali. Cestou ji donutí zahodit modlící knížky, růženec i křížek. Dovede ji na hřbitov, který nazývá svým hradem. Dívka pochopí, že je mrtvý. Přeskočí zeď a schová se v márnici. Mrtvý ženich volá na mrtvého v márnici, aby mu otevřel. Dívka se usilovně modlí a její modlitby ji chrání až do kuropění, kdy moc mrtvých pomine. Ráno ji lidé najdou v márnici a kolem jsou roztrhané svatební košile. Ponaučením je, že se nemá pokoušet osud a víra v Boha zachraňuje.

4. Polednice
Matka vaří oběd a její malé dítě neustále zlobí a křičí. V zlosti mu matka pohrozí Polednicí. Dítě však nepřestává, a tak matka Polednici skutečně zavolá. V tu chvíli se otevřou dveře a vstoupí Polednice, malá, hnědá bytost, a sahá po dítěti. Matka v hrůze přivine dítě pevně k sobě a omdlí. Když se otec vrátí domů, najde omdlelou ženu, která v náručí drží své dítě, které nechtěně udusila. Děj se odehrává ve velmi krátkém čase. Ponaučením je, že slova mají moc a trest je zde nepřiměřený vině.

5. Zlatý kolovrat
Král zabloudí na lovu a v chalupě se zamiluje do krásné Dorničky. Chce si ji vzít, ale její nevlastní matka a sestra ji v lese zabijí, vezmou jí oči, ruce a nohy, aby králi podstrčily vlastní dceru. Král nic nepozná a ožení se s ní. Když odjede do války, kouzelný stařeček pošle pachole na hrad, aby postupně vyměnil zlatý kolovrat, přeslici a kužel za chybějící části těla. Stařec pak Dorničku oživí. Po návratu krále přinutí žena kolovrat, aby předl. Ten však zpěvem prozradí celý zločin. Král najde v lese živou Dorničku a vezme si ji za ženu. Matku a sestru potrestá stejným způsobem, jakým ony ublížily Dorničce. Ponaučením je, že dobro a spravedlnost vítězí nad zlem a závistí.

6. Štědrý den
Dvě dívky, Hana a Marie, jdou o štědrovečerní půlnoci k jezeru, aby ve vodě spatřily svého budoucího ženicha. Obě milují mládence Václava. Hana ve vidině spatří svatbu s Václavem. Marie uvidí svůj vlastní pohřeb. Předpověď se naplní: do roka se Hana za Václava vdá, zatímco Marie zemře. Báseň končí zamyšlením, že je lepší žít v naději a nevědomosti než znát svou budoucnost, je-li tragická. Ponaučením je, že osud je neúprosný a člověk by neměl chtít znát budoucnost.

7. Holoubek
Mladá vdova krátce po smrti manžela truchlí, ale brzy zapomene a vdá se za jiného muže. Na hrobě jejího prvního muže vyroste doubek, na který usedá bílý holoubek. Svým vrkáním neustále připomíná ženě její vinu – že na manžela rychle zapomněla a možná i zavinila jeho smrt. Žena neunese tíhu výčitek, které v ní holoubek probouzí, a křičí na něj, aby toho nechal, nebo

Inspirace a adaptace:

• Erben na Kytici pracoval přes 20 let, přičemž nejstarší báseň Polednice pochází z roku 1834.
• Básně nejdříve vycházely jednotlivě v časopisech jako Květy nebo Pražský posel, kde si získaly velkou popularitu.
• První souborné vydání vyšlo v roce 1853, v době tuhého bachovského absolutismu, kdy byla omezena politická a kulturní svoboda. Dílo tak představovalo únik k národním kořenům a tradicím.
• Některé básně, jako úvodní Kytice a závěrečná Věštkyně, mají silný vlastenecký a alegorický podtext, kde matka symbolizuje vlast a děti český národ.
• Druhé vydání z roku 1861 bylo rozšířeno o baladu Lilie a oddíl Písně. Erben také připojil oddíl Poznamenání, kde vysvětluje původ a inspiraci jednotlivých motivů, které čerpal z lidové slovesnosti.

Zajímavosti:

• Dílo je dodnes živé a aktuální, patří k povinné četbě na školách.
• V 70. letech 20. století bylo dílo zdramatizováno Jiřím Suchým v divadle Semafor jako úspěšný muzikál Kytice s hudbou Ferdinanda Havlíka.
• V roce 2000 vznikla filmová podoba Kytice v režii F. A. Brabce. Film zpracovává sedm balad (Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den) a byl oceněn několika Českými lvy.
• Erbenova baladická tvorba ovlivnila řadu pozdějších básníků, kteří na ni navázali a rozvinuli žánr sociální balady (např. Jan Neruda, Jiří Wolker, Petr Bezruč).

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Kytice – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): adam

Karel Jaromír Erben (*1811 – †1870)

• Český básník, spisovatel, překladatel, historik, folklorista a archivář.
• Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší).
• Vystudoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze.
• Od roku 1843 působil jako sekretář Českého národního muzea.
• Od roku 1851 byl archivářem města Prahy, později ředitelem pomocných úřadů pražských.
• Spolupracoval s Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem a stýkal se s K. H. Máchou.
• Spolutvůrce Riegrova slovníku naučného (první česká encyklopedie, 1860–1874).
• Sběratel pohádek a ústní lidové slovesnosti – považoval ji za duchovní odkaz národa.
• Zakladatel české moderní balady – ovlivnil další generace básníků (Neruda, Wolker, Bezruč).
• Byl členem jazykové komise Matice české, podílel se na utváření spisovné češtiny.
• Byl 2× ženatý (1. manželka Barbora (Betyna) Mečířová zemřela v roce 1857, 2. manželkou byla Žofie Mastná, se kterou se oženil v roce 1859).
• Zemřel na tuberkulózu roku 1870 v Praze.

Další díla:

• Písně národní v Čechách (1842–1845) – pětidílná sbírka českého folklóru, na které spolupracoval s F. Palackým.
• Prostonárodní české písně a říkadla (1864) – sbírka obsahující přes 2200 písní.
• České pohádky – Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Hrnečku vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865) – srovnávací studie slovanského folklóru.
• Legenda o svaté Kateřině – národní legenda.
• Pták Ohnivák a liška Ryška – lidová pohádka.
• Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, edice středověké kroniky.
• Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného).
• Mladší bratr, Večer – vlastenecké básně.

Literárně-historický kontext

Romantismus a 3. fáze národního obrození

• Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci) a Německu.
• V českých zemích probíhal v letech 1830–1848 (3. fáze národního obrození = vrcholná/romantická fáze).
• Byl protikladem klasicismu (který kladl důraz na rozum, řád, antické vzory) a navazoval na preromantismus (Ossianovy zpěvy, gotické romány).
• Označuje životní postoj člověka – cit převládá nad rozumem.
• Směr je subjektivistický a individualistický – zdůrazňuje jedinečnost jedince, tvůrčí svobodu a nezávislost.
• Touží po harmonii s přírodou, návratu k přírodě a venkovskému životu.
• Inspiraci hledá ve středověku (gotice), v národní historii a lidové slovesnosti.
• Klíčová slova: cit, svoboda, bizarnost, nespoutanost, jedinec, rozpor mezi snem a skutečností, tajemno, nadpřirozeno.
• Romantický hrdina miluje nešťastně, život končí tragicky. Je výjimečný, ve výjimečné situaci, ve výjimečném prostředí. Je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem.
• Český romantismus se dělí na objektivní (hrdina pokorně přijímá osud – Erben, Tyl) a subjektivní (bouřlivý hrdina – Mácha).
• Romantické prostředí tvoří hrady, zříceniny, kostely, chrámy, hřbitovy, divoká příroda, lesy, jezera, bouře, temné noci, měsíční svit a mlha.
• Historický kontext zahrnuje evropské revoluce (1789, 1830, 1848), napoleonské války (1799–1815), Vídeňský kongres (1814–1815), Metternichovský absolutismus (1815–1848) a Bachovský absolutismus (1849–1859).
• Národní obrození v Čechách mělo 3 fáze: obrannou (1780–1805), ofenzivní (1805–1830) a vrcholnou/romantickou (1830–1848).
• Literární formy v romantismu: próza (povídky, novely, romány), poezie (lyrika, balady, poémy) a drama (romantické divadelní hry).

Další autoři:

• Josef Dobrovský – Zevrubná mluvnice jazyka českého (1. fáze NO).
• František Martin Pelcl – Nová kronika česká (1. fáze NO).
• Václav Matěj Kramerius – Krameriusovy c.k. vlastenské noviny (1. fáze NO).
• Josef Jungmann – Historie literatury české, Slovník česko-německý (2. fáze NO).
• František Palacký – Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě (2. fáze NO).
• Pavel Josef Šafařík – Slovanské starožitnosti (2. fáze NO).
• Jan Kollár – Slávy dcera (2. fáze NO).
• František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých (2. fáze NO).
• Karel Hynek Mácha – Máj (subjektivní romantismus, 3. fáze NO).
• Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka, Strakonický dudák (3. fáze NO).
• Božena Němcová – Babička, České pohádky (3. fáze NO).
• Karel Havlíček Borovský – Král Lávra, Křest svatého Vladimíra (3. fáze NO).
• George Gordon Byron – Childe Haroldova pouť, Manfréd, Don Juan (Anglie).
• Percy Bysshe Shelley – Odpoutaný Prométheus (Anglie).
• Walter Scott – Waverley, Ivanhoe (Anglie).
• William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge – jezerní básníci (Anglie).
• Victor Hugo – Bídníci, Chrám Matky Boží v Paříži (Francie).
• Stendhal – Červený a černý (Francie).
• Alexandre Dumas starší – Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo (Francie).
• Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin, Piková dáma, Boris Godunov (Rusko).
• Michail Jurjevič Lermontov – Démon, Hrdina naší doby (Rusko).
• Ivan Alexandrovič Gončarov – Oblomov (Rusko).
• Novalis – Hymny noci (Německo).
• Bratři Grimmové – Pohádky pro děti a celou rodinu (Německo).
• Heinrich Heine – Lorelei, Kniha písní (Německo).
• Johann Wolfgang Goethe – Faust (Německo).
• E. T. A. Hoffmann – fantastické povídky (Německo).
• Edgar Allan Poe – Havran, Jáma a kyvadlo (USA).
• Nathaniel Hawthorne – Šarlatové písmeno (USA).

Rozbor díla: Kytice

Základní charakteristika:

• Původní název: Kytice z pověstí národních.
• Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864.
• Literární druh: Lyricko-epický (kombinace lyrika + epika).
• Literární žánr: Balady (13 balad), některé mají rysy pohádek (Zlatý kolovrat), pohanských mýtů (Polednice), lidových pověstí (Poklad) či legend (Záhořovo lože).
• Literární forma: Poezie (vázaný verš).
• Literární směr: Romantismus (český objektivní romantismus).

Téma a motivy:

• Vylíčeny vztahy mezi lidmi, především vztah matky a dítěte.
• Vina a trest (často nepřiměřený), osudovost a nevyhnutelný trest za spáchané činy.
• Marný boj člověka s přírodou a nadpřirozenými silami.
• Víra v nadpřirozené síly (vodník, polednice, mrtvý milý).
• Vztah živých a mrtvých.
• Lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda.
• Pokání, odpuštění, milost boží.
• Vlastenectví (Kytice, Věštkyně).

Hlavní myšlenka:

• Poukazuje na hodnotu lásky a přátelství, především mateřské lásky.
• Chce morálně poučit čtenáře – varuje před hříchy (chamtivost, závist, vražda, zrada).
• Rozdíly mezi dnešními a dřívějšími lidmi – důležitost tradic.
• Kritika společnosti skrze alegorické básně.
• Uctívání daného řádu – nelze se bouřit proti osudu.

Námět:

• Námět: Čerpá z folklórních materiálů – české lidové písně, pověsti, pohádky.
• Námět: Erben na písně pohlížel jako na zpívané texty – duchovní odkaz národa.
• Námět: Erben neuznával vzpouru proti osudu, uctíval daný řád a harmonii.
• Námět: Opakují se témata viny a trestu, osudovosti, mateřské lásky.

Vypravěč:

• Er-forma – vyprávění ve 3. osobě (objektivní vypravěč).

Kompozice:

• Sbírka je psaná zrcadlovým obrazem (1. a 13. balada mají stejný námět, 2. a 12. atd.).
• Kytice × Věštkyně (13) – motiv národního smutku a nadějí, národní buditelství, vlastenectví.
• Poklad × Dceřina kletba (12) – motiv mateřské viny, narušení vztahu matka × dítě.
• Svatební košile × Vrba (10) – vztah mrtvých k živým, proměna člověka.
• Polednice × Vodník (9) – nadpřirozené bytosti, konflikt dvou mateřských lásek.
• Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (8) – vina a vykoupení, spravedlnost, pokání.
• Štědrý den × Holoubek (7) – láska a smrt, kontrasty (štěstí × tragédie).
• Holoubek – tvoří střed sbírky, osu symetrie.
• Lilie – přidána dodatečně ve 2. vydání (1861), porušuje zrcadlovou kompozici.

Jazyk a styl:

• Použita tehdejší čeština – dnes knižní jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň, sine).
• Eufonie v rýmu = libozvučnost, melodičnost.
• Zvukomalba – snaží se vyvolat dojem reálného zvuku (hop, klop, bác, bouch).
• Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty.
• Dialogy – časté používání přímé řeči zvyšuje dramatičnost.

Verš a metrum:

• Sylabotonický verš (slabotonický) – pravidelně se opakující slovní přízvuk, pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik.
• Gnomický verš – typická hutnost, krátké a výstižné verše působící jako přísloví.
• Balady mají pravidelný rým : sdružený (aa bb – Svatební košile, Vrba, Lilie), střídavý (ab ab – Kytice, Poklad), obkročný (abba) a přerývaný (abcb).

Básnické prostředky v díle:

• Přirovnání – srovnání dvou jevů pomocí „jako“, „jako by“.
• Metafora – obrazné pojmenování na základě vnější podobnosti.
• Personifikace – zosobnění neživých věcí (stromy mluví, příroda žije).
• Metonymie – záměna na základě vnitřní souvislosti.
• Perifráze – opis místo přímého pojmenování.
• Epiteton – básnický přívlastek.
• Alegorie – jinotajné vyjádření (Kytice = vlast).
• Anafora – opakování slov na začátku veršů.
• Epifora – opakování slov na konci verše.
• Epizeuxis – opakování slov uprostřed verše.
• Epanastrofa – opakování slov na konci prvního a na začátku druhého verše.
• Apostrofa – básnické oslovení.
• Elipsa – vynechání slov, líčení děje bez přísudku (baladická zkratka).
• Inverze (anastrofa) – přeházení slovosledu.
• Gradace – stupňování.
• Antiteze – protiklad.

Časoprostor:

• Doba a čas: Neurčitá minulost – pohádkový čas. Čas je absolutní a neměnný, cyklický. Odehrává se v 19. století nebo dříve.
• Baladická zkratka: Děj je zhuštěn do krátkého časového úseku (např. Polednice – během odbíjení poledne).
• Prostředí: Temné, tajemné, vychází z lidových pověstí. Venkovské prostředí – vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy.
• Výjimečné prostředí typické pro romantismus – temné noci, měsíční svit, bouře.

Postavy:

• Matky milující a obětavé: Například matka v úvodní baladě Kytice, která se po smrti promění v mateřídoušku.
• Matky chamtivé: Například matka v baladě Poklad, která vymění své dítě za zlato.
• Dívky toužící po milém: Například dívka ve Svatební košili, která se rouhá osudu a žádá návrat milého za každou cenu.
• Matky litující svých činů: Například matka v Polednici, která v afektu zavolá na dítě nadpřirozenou bytost a neúmyslně ho udusí.
• Matky a ženy vražedkyně: Například žena v Holoubkovi (otráví manžela) nebo nevlastní matka ve Zlatém kolovratu (zavraždí nevlastní dceru).
• Matky bezcitné a nemilující: Například tchyně zabíjející snachu v Lilii nebo příliš tolerantní matka v Dceřině kletbě.
• Nadpřirozené bytosti: Mrtvý milý, vodník, holoubek, polednice, kouzelný stařeček. Zasahují do osudů lidí a trestají jejich prohřešky.
• Záhoř: Výjimka mezi postavami (muž). Hříšník, loupežník a vrah, který se zděsí pekla a činí pokání.
• Dornička: Nevinná dívka z balady Zlatý kolovrat, kterou zavraždí její nevlastní rodina, ale kouzelný stařeček ji oživí.

Děj:

Kytice: Úvodní balada vypráví o sedmi dětech, kterým umřela matka. Ona se poté proměnila v drobný kvítek (mateřídoušku), který vyrostl na jejím hrobě. Děti ji poznají podle vůně. Celá báseň funguje jako alegorie, kde matka představuje vlast, děti symbolizují národ a mateřídouška je ztělesněním české kultury.

Poklad: Matka malého dítěte touží po pokladu ukrytém v podzemní skále, která se otevírá pouze na Velký pátek. Odloží své dítě na zem a začne sbírat zlato, posléze dítě opustí a jde pro další cennosti. Skála se však nečekaně zavře, poklad se změní v obyčejné kamení a dítě zůstane ztraceno v podzemí. Po roce plném výčitek se skála opět otevře a matka najde své dítě živé a zdravé, přičemž zlata si už vůbec nevšímá. Ponaučením je, že chamtivost je těžký hřích, ale upřímným pokáním a láskou lze trest zmírnit.

Svatební košile: Osamělá dívka hledá svého milého, který odešel do ciziny, a vroucně prosí Pannu Marii, aby jí ho vrátila. On se skutečně vrátí, ale jako živá mrtvola. Láká ji na svatbu a odvádí ji noční krajinou na hřbitov, kde si ji chce vzít k sobě do hrobu. Během cesty jí postupně odebírá ochranné předměty – modlitební knihy, růženec a křížek. Dívce se nakonec podaří uniknout do márnice, kde se usilovně modlí, a mrtvý milý zmizí ve chvíli, kdy zakokrhá kohout. Balada ukazuje, že nelze nutit osud a že upřímná víra v Boha dokáže zachránit život.

Polednice: Vyčerpaná matka si na své zlobivé a plačící dítě v afektu zavolá polednici, nadpřirozenou bytost z lidových pověstí. Polednice skutečně přijde a chce si dítě odnést. Vyděšená matka ho začne chránit a křečovitě ho přivine k sobě, až ho v hrůze neúmyslně udusí. Příběh nese ponaučení, že vyřčená slova mají obrovskou moc a že trest za chvilkové selhání může být naprosto nepřiměřený vině.

Zlatý kolovrat: Nevlastní matka a sestra krutě závidí hodné dívce Dorničce, že si ji vyhlédl sám král. Rozhodnou se ji proto zabít – vyloupnou jí oči a usekají hnáty (ruce a nohy). Kouzelný stařeček však Dorničku oživí tím, že v lese vyměňuje její chybějící části těla za zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Když pak falešná královna přede na hradě na zlatém kolovratu, nástroj začne zpívat pravdu o hrůzné vraždě. Král tak najde pravou Dorničku, vezme si ji za ženu a obě vražedkyně jsou potrestány stejným způsobem, jakým ublížily nevinné dívce. Balada ukazuje, že dobro a spravedlnost nakonec vždy zvítězí nad zlem.

Štědrý den: Dvě sestry, Hana a Marie, se na Štědrý den vydají k zamrzlému jezeru, aby podle starého lidového zvyku spatřily svou budoucnost. Hana uvidí v otvoru v ledu radostný výjev – svou vlastní svatbu s milovaným Václavem. Marie však spatří svůj pohřeb, rakev a černý kříž. Obě vize se do roka do puntíku vyplní, Hana se vdá a Marie zemře. Ponaučením je, že člověk by se neměl snažit předpovídat budoucnost, protože osud je neúprosný a je mnohem lepší žít v naději než znát strašlivou jistotu.

Holoubek: Mladá vdova se velmi rychle, už do měsíce po smrti svého manžela, znovu provdá. Na hrobě jejího prvního muže vyroste doubek, na kterém pravidelně sedává bílý holoubek. Tento pták žalostně vrká a svým zpěvem prozrazuje temnou pravdu – žena svého prvního manžela chladnokrevně otrávila. Žena tíhu svědomí a veřejného odhalení nevydrží a utopí se v potoce. Není jí dopřáno spočinout na posvěcené půdě hřbitova, je pohřbena jen pod kamenem s prokletím. Balada varuje, že vražda manžela je nejhorší hřích a vlastní svědomí je tím nejpřísnějším trestem.

Záhořovo lože: Příběh vypráví o hříšníkovi Záhořovi, který je obávaný loupežník a vrah. Jednoho dne potká poutníka, který míří do pekla, aby získal zpět úpis své duše, protože ho jeho vlastní otec zasvětil ďáblovi. Poutník se po čase vrátí a vypráví Záhořovi, že v pekle existuje takzvané Záhořovo lože, což jsou ta nejhorší myslitelná muka připravená přímo pro něj. Záhoř se k smrti zděsí a začne činit hluboké pokání, které trvá devadesát let. Když se poutník, nyní již jako starý biskup, na místo vrátí, Záhoř je proměněn v pařez. Oba muži v míru umírají a jejich duše odlétají v podobě bílých holubic do nebe. Balada ukazuje, že upřímným pokáním a pevnou vírou lze dosáhnout odpuštění i za ty nejhorší myslitelné činy.

Vodník: Mladá dívka neposlechne svou matku, která měla zlověstný sen, a vydá se k jezeru vyprat prádlo. Tam se pod ní prolomí lávka a vodník si ji vezme za ženu do svého podvodního království. Po narození syna dívka zatouží navštívit svou matku na souši. Vodník ji nakonec pustí, ale stanoví si přísné podmínky a dítě si ponechá jako zástavu. Když se dívka kvůli matčinu zdržování nevrátí včas, vodník se krutě pomstí a hodí na práh chalupy tělíčko dítěte s oddělenou hlavičkou. Příběh ukazuje tragický konflikt dvou mateřských lásek a varuje, že nelze podvádět nadpřirozené bytosti.

Vrba: Žena je svým nočním životem tajemně spojena s vrbou – ve dne žije normálně doma, ale v noci se její duše přesouvá do stromu. Jejímu manželovi se to nelíbí a nechce se o svou ženu dělit s přírodou. Rozhodne se vrbu porazit, čímž ale svou ženu neúmyslně zabije. Duše mrtvé ženy mu následně poradí, aby z vrbového proutí vyrobil kolébku pro jejich dítě a později z větví vyřezal píšťalky, díky čemuž s nimi bude moci zůstat i po smrti. Balada učí, že člověk nesmí bojovat proti přírodě a osudu, a zároveň ukazuje, že mateřská láska přetrvává i po smrti.

Lilie: Mladá žena před smrtí vysloví přání, aby nebyla pochována na hřbitově, ale v lese. Na jejím hrobě následně vyroste vzácná bílá lilie. Místní mladý pán si květinu přesadí na svou zahradu, kde se lilie promění v krásnou ženu. Pán si ji vezme za manželku a ona mu porodí syna. Když musí pán odejít do boje, svěří svou ženu do péče své matky. Zlá tchyně však květinu záměrně zahubí tím, že na ni nechá svítit přímé slunce, čímž lilie i dítě umírají. Po návratu pán proklíná svou matku a přeje jí všechno nejhorší. Příběh ukazuje zničující sílu závisti a zloby mezi tchyní a snachou.

Dceřina kletba: Zoufalá dívka zabije své nemanželské dítě, které v básni označuje jako holoubátko. S drtivým pocitem viny se rozhodne ukončit svůj život a jde hledat květ na konopné oprátce, aby se oběsila. Před smrtí prokleje svého zrádného milence, aby měl navždy červa v duši. Zároveň prokleje i svou vlastní matku za to, že jí v mládí dávala přílišnou volnost a nedostatečně ji vychovala. Balada upozorňuje na to, že vražda vlastního dítěte je největší hřích, a otevírá téma mateřské viny a zodpovědnosti za výchovu.

Věštkyně: Závěrečná balada sbírky prorokuje slavnou budoucnost českého národa. Ožívají v ní dávná proroctví a historické postavy jako praotec Čech, Přemysl Oráč, kněžna Libuše či Karel IV. Báseň se skládá z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi a vyjadřuje pevnou víru v lepší budoucnost a probuzení českého národa. Dílo nese silné vlastenecké poselství a dodává naději v době národního obrození.

Inspirace a adaptace:

• Erben čerpá a vychází z lidové tradice, bájí a pověstí.
• Některé balady jsou motivovány křesťanstvím (Poklad, Záhořovo lože).
• Některé vycházejí z pohanských mýtů (Polednice, Vrba).
• Teorie bratří Grimmů – mytologická teorie o původu lidových povídek (mají souvislost s nejstaršími mýty).
• Divadelní hra – muzikál Kytice, Jiří Suchý (libreto) a Ferdinand Havlík (hudba), divadlo Semafor, 70. léta 20. století. Šest balad, každá v jiném žánru (folklór, jazzová opera, opereta, kabaretní skeč, pop, muzikál).
• Film – 2000, režie František Antonín Brabec. Sedm zfilmovaných básní: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film oceněn Českým lvem za kameru, hudbu a zvuk.

Zajímavosti:

• Dílo bylo přijato velmi kladně, je v něm ztvárněná lidová moudrost a tradice.
• První báseň Polednice vyšla už roku 1834 v časopise a měla velký úspěch.
• Sbírka byla nadčasová a patří k absolutním základům české literatury.
• Kytice je stále živá v českém kulturním povědomí a patří k povinné četbě na školách.

Doplňující informace:

Co je balada: Lyricko-epický útvar s pochmurným, strašidelným dějem a tragickým koncem. Provinění člověka je potrestáno. Vyznačuje se prudkým dějovým spádem (baladická zkratka). Děj je neúplný, dozvídáme se jen klíčové momenty. Časté jsou dialogy, dramatičnost a malý časový prostor.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Kytice – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.