Rozbor díla: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Rozbor přidal(a): vasek

Karel Jaromír Erben (1811-1870)

• básník, sběratel lidové slovesnosti, autor pohádek, historik, folklorista, archivář, překladatel
• Život: narodil se v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Vystudoval práva na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil mimo jiné jako archivář hlavního města Prahy. Podílel se na utváření spisovné češtiny, byl členem jazykové komise Matice české. Znal se s bratry Grimmovými, Karlem Hynkem Máchou a dalšími osobnostmi té doby.
• Význam: Považován za zakladatele moderní české balady. Kytice je jeho jediná původní básnická sbírka, na které pracoval přes 20 let.

Další jeho díla:

• pohádky – čerpal z lidové slovesnosti – Zlatovláska, Hrnečku vař!, Tři zlaté vlasy děda Vševěda
• sběratelská činnost – Prostonárodní české písně a říkadla, Nápěvy prostonárodních písní českých

Rozbor díla: Kytice z pověstí národních (1853)

Téma a motiv

• Sbírka vyšla poprvé v roce 1853 s 12 baladami, v druhém vydání z roku 1861 byla přidána 13. balada Lilie (+ oddíl Písně a rozšířené Poznamenání).
• Děj se odehrává na venkově v neurčené minulosti.
• Mají lyricko-epický charakter s pochmurným dějem a často tragickým koncem.
• Některé připomínají pohádku (Zlatý kolovrat, Vrba) nebo se blíží legendě (Záhořovo lože), jiné jsou typické balady (Svatební košile, Vodník).

Motivy:

• vina a trest – trest je nevyhnutelný a často nepřiměřený (krutější než vina)
• mezilidské vztahy – především mateřská láska, vztah matky a dítěte
• motiv osudovosti – osud je neúprosný, člověk nemůže uniknout
• marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě – porušení přírodního řádu má tragické následky
• smrt a svět mrtvých – vztah živých a mrtvých (Svatební košile, Vrba)
• lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání

Časoprostor

• Čas ani prostředí není v baladách rozhodující, celým základem je etický přístup.
• Čas není určen – je cyklický (opakující se), využívá tzv. baladickou zkratku = autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky děje, vše se odehrává ve velmi krátké době, dějový spád je rychlý
• Místo: často vesnice, chalupa, les, jezero, rybník, venkovské prostředí 19. století

Kompoziční výstavba

• Kytice má přesný skladebný záměr → zrcadlová kompozice → první a poslední báseň, druhá a předposlední báseň atd. se tématicky odpovídají:
• Kytice a Věštkyně – motiv národního smutku a naděje, matka = vlast (alegorické poselství)
• Poklad a Dceřina kletba – motiv mateřské viny a trestu
• Svatební košile a Vrba – vztah mrtvých k živým, strašidelný motiv
• Polednice a Vodník – záporná nadpřirozená bytost, která trestá
• Zlatý kolovrat a Záhořovo lože – zobrazení dobra a spravedlnosti, pohádkový/legendární námět
• proti Štědrému dni měla být báseň Svatojánská noc – nebyla ale dokončena → motiv tajemných ročních období (magických nocí)
• Holoubek – střed sbírky, osa symetrie
• Lilie – vyšla až v druhém vydání r. 1861, porušuje zrcadlovou kompozici (lichá báseň)

Literární druh a žánr

• lyrickoepické básně – balady (lidové), ale také prvky lidové epiky:
• pohádka (Zlatý kolovrat – kouzelné předměty, šťastný konec)
• pověst (Věštkyně – historický kontext)
• legenda (Záhořovo lože – náboženský motiv pokání)
• vyznačují se pochmurným dějem, tragickým koncem, marným bojem s nadpřirozenem a nepřiměřeným trestem

Lyrický subjekt a typy promluv

• používá 3. osobu tj. er-forma (objektivní vypravěč)
• lyrický subjekt čtenáři popisuje velmi detailně, co postavy dělají (Svatební košile) a také hodnotí, co udělaly dobře nebo špatně (Štědrý den)
• V „Dceřině kletbě“ z úst matky vyznívá důkaz viny
• O vlastnostech některých postav hovoří také hlavní postavy některých básní (nevěsta ze Svatební košile o svém milém nebo ve Zlatém kolovratu batole o starci-léčiteli)
• V „Pokladu“ lyrický subjekt mluví o vypravěči-starci, který o vdově a pokladu vypráví dětem

Postavy

• Kytice – zemřelá matka, siroty (7 dítek)
• Poklad – matka (vdova) a její dítě, starý vypravěč
• Svatební košile – mladá dívka (nevěsta) a dívčin milý (mrtvý)
• Polednice – matka, dítě, polednice (nadpřirozená bytost), otec
• Zlatý kolovrat – babice (macecha), její dcera, nevlastní dcera Dornička, mladý král, kouzelný stařec
• Štědrý den – Marie a Hana (dvě dívky), Marie zemře
• Holoubek – mladá vdova a její nový manžel (vrah prvního manžela)
• Záhořovo lože – poutník, Záhoř (zločinec, lupič, kajícník)
• Vodník – matka, dcera, vodník, vodníkovo dítě
• Vrba – pán a jeho paní, babka (pěstounka), sirotek (syn páně a paní)
• Lilie – dívka, pán, jejich syn, pánova matka (zlá tchyně)
• Dceřina kletba – matka, dcera (která proklíná)

Vyprávěcí způsoby

• přímá řeč – časté dialogy postav, které zvyšují dramatičnost
• nepřímá řeč
• polopřímá řeč

Jazykové prostředky a jejich funkce

• K napětí slouží: úsporný jazyk, velmi krátké věty, baladická zkratka (zhuštění času i děje), citoslovce místo sloves, přímá řeč, básně jsou psány gnomickým veršem, který je krátký a hutný
• Básně jsou snadno zapamatovatelné díky rýmům a rytmu, mají dějový spád a dramatičnost
• Jazyk je spisovný, ale archaismy a historismy (dnes zastaralý) – např. „bodejž“, „kdos“, „proň“
• Zvukomalba – napodobování zvuků (citoslovce „bouch, bác“)

Tropy, figury a jejich funkce

Básnické prostředky – tropy:

• metafora – přenesení významu (sníh na šedé hlavě = stáří)
• personifikace – Kytice (duše její se vrátila), světélka laškují
• inverze – z Kytice (……vlasti naší milé) – obrácený slovosled
• alegorie – celá báseň Kytice je alegorie (matka = vlast, děti = národ), také ve Věštkyni jsou alegorie
• přirovnání – ve Svatební košili (bílé jako sníh)
• eufemismus – zjemnění (na něm roste trávníček = hrob)
• epiteton – básnický přívlastek (milá vlast)

Figury:

• anafora = slova na začátku veršů se opakují → „Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela.“ → Svatební košile
• epifora = opakují se slova nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů → „Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce“ → Svatební košile
• apostrofa – oslovení nepřítomné osoby nebo abstraktního pojmu („Kriste pane“)
• řečnická otázka – otázka, na kterou se neočekává odpověď
• gradace – stupňování

Veršová výstavba

• rým: sdružený (aa bb) a střídavý (ab ab) – nejčastější je střídavý
• verš: přízvučný, gnomický (krátký a hutný)
• rytmus: trochej (– ◡), ale objevuje se i jamb (◡ –) a daktyl (– ◡ ◡)
• stopa: různá podle básně

Kontext

Kontext autorovy tvorby

• Kytice vyšla knižně poprvé v roce 1853 pod názvem „Kytice z pověstí národních“ (nakladatel Jaroslav Pospíšil).
• Některé Erbenovy básně vyšly již dříve v novinách a časopisech (Polednice 1840, Poklad 1838).
• Druhé vydání 1861 – přidána balada Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání.
• Poslední vydání za života 1864.
• Vychází v období bachovského absolutismu (1849-1859) ve 3. fázi Národního obrození (romantismus).
• Erben na Kytici pracoval přes 20 let (nejstarší báseň Polednice z r. 1834, nejmladší z let 1851-1852).
• Je to jediné autorovo vrcholné původní básnické dílo.
• Další díla: pohádky (Zlatovláska, Hrnečku vař!), sběratelská činnost (Prostonárodní české písně a říkadla)

Literární/obecně kulturní kontext

• Karel Jaromír Erben (1811-1870) – představitel českého romantismu, konkrétně objektivního/folkloristického romantismu
• Některé prvky mají klasicistní charakter (pevný mravní řád, etický princip, ponaučení), ale celkově je dílo romantické (nadpřirozené bytosti, lidová slovesnost, mytologie)
• Zlatý kolovrat si vypůjčil námět od B. Němcové, některé motivy od jiných romantiků – B. Němcová, K. H. Mácha
• Erben vs. Mácha: Erben = objektivní romantismus (lidová slovesnost, morální ponaučení), Mácha = subjektivní romantismus (osobní prožitky, individualismus)

ROMANTISMUS

• umělecký a filozofický směr konce 18. století a 1. poloviny 19. století
• převládá cit nad rozumem
• časté čerpání z lidové slovesnosti a národní mytologie
• zájem o minulost (zejména středověk) a exotické země
• hrdinové jsou často něčím výjimeční, někdy autobiografičnost (u subjektivního romantismu)
• děj často v přírodě, na vesnici, vzdálen od měst
• v české literatuře: romantismus je propojen s Národním obrozením, má vlastenecký a kolektivní charakter (na rozdíl od individualistického západoevropského romantismu)
• Subjektivní romantismus: autor vyjadřuje vlastní pocity a prožitky (Mácha)
• Objektivní romantismus: autor čerpá z lidových tradic, předává kolektivní moudrost a morální ponaučení (Erben, Tyl)

The post Kytice – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Rozbor díla: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Rozbor přidal(a): vasek

Autor: Karel Jaromír Erben (1811-1870)

• Karel Jaromír Erben se narodil roku 1811 v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší).
• Studoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově, na studium si vydělával vyučováním hudby (hudba se projevuje i v jeho básnické tvorbě – pracoval s rýmem, rytmem, zvukomalba).
• Byl českým básníkem, historikem, folkloristou, publicistou, sekretářem Českého muzea, archivářem města Prahy a překladatelem.
• Sbíral lidové písně a pohádky, lidová slovesnost je podle něj básnickým projevem starobylého mýtu (romantická teorie bratří Grimmů), sbíral, rekonstruoval a vydával i vykládal lidovou lyriku a epiku.
• Byl dlouholetým spolupracovníkem F. Palackého (Písně národní v Čechách).
• Účast na vydání almanachu Máje (společně s Němcovou, Sabinou, Hálkem, Nerudou).
• Chtěl být učitelem, věnoval se historii, později se stal hlavním archivářem města Prahy.
• Zemřel na tuberkulózu roku 1870.

Autorova tvorba:

• Prostonárodní české písně a říkadla – patří k nejvýznamnějším sbírkám lidové slovesnosti
• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – popisují cestu na venkov, náměty z lidové slovesnosti
• České pohádky – Zlatovláska, Hrnečku vař!, Tři zlaté vlasy děda Vševěda
• Příběhy (pohádky) měly ukázat, jací opravdu jsme, Slované jsou jeden národ, zachovává původní odkaz, původní tvorbu
• Jedinou Erbenovou básnickou sbírkou je Kytice – původní název Kytice z pověstí národních
• Vydával i díla staré české literatury – Sebrané spisy české (od mistra Jana Husa)

Literárně-historický kontext

Umělecký směr

ROMANTISMUS

• vznikl na konci 18. století v Anglii (tzv. jezerní básníci – William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge, Robert Southey), v českých zemích od 1. poloviny 19. století (3. fáze národního obrození 1830-1848)
• Jedná se o moderní literární směr, ve kterém obrazovost a citovost převládá nad rozumem
• Umělecký protiklad ke KLASICISMU – klasicismus klade důraz na rozum a schopnosti člověka, je odkloněn od víry a emocí
• Romantismus popisuje přírodu, venkovské prostředí, motivy hřbitova, jezera, zřícenin, opuštěných míst
• V díle vystupují nadpřirozené bytosti (vodník, polednice), důležitou roli hraje vztah člověka s přírodou
• Český romantismus (objektivní) se liší od západoevropského (subjektivního): postavy nejsou bouřlivé, toužící po svobodě → jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud i trest
• Za prohřešky se posuzuje podle mravního kodexu – etický princip
• Erben čerpal z českých lidových pověstí, které sbíral po vsích. V duši národa (v lidové slovesnosti) je uloženo to nejdůležitější.
• Snaha poukázat na krásu českého jazyka a kultury, vlastenecký prvek

Další autoři romantismu:

• Čeští: K. H. Mácha (subjektivní romantismus), B. Němcová (realistické prvky), J. K. Tyl (divadelní hry), F. L. Čelakovský (ohlasová poezie)
• Zahraniční: W. Wordsworth, S. T. Coleridge (jezerní básníci – Anglie), G. Byron, W. Scott (Anglie), V. Hugo (Francie), A. S. Puškin (Rusko)

Kontext národního obrození:

• 3. fáze národního obrození (1830-1848) – vrcholná/romantická fáze
• Boj za politická práva českého národa, růst politického uvědomění
• Vliv revolucí v Evropě (1830 – Francie, 1848 – revoluční rok)
• Rozdělení na liberální proud (Palacký, Rieger) a radikálně demokratický proud (Sabina, Frič)
• Čeština se pomalu stává jazykem veřejného života
• Rozvoj divadla (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo)

Rozbor díla: Kytice

Okolnosti vzniku díla

• Dílo Kytice vzniklo v době nejsilnějšího útlaku ze strany vlády (Rakouska) – bachovský absolutismus (1849-1859)
• Vlastenci se přestali stýkat, básně jsou částečně jinotajné (skrývají alegorické významy, např. Kytice = vlast)
• První vydání 1853 tvořeno 12 baladami, psal je přes 20 let, některé vydávány v časopisech → velký úspěch
• Druhé vydání 1861 tvořeno 13 baladami (rozšířeno o baladu Lilie) + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání
• Poslední vydání za života 1864
• Vydání v poslední fázi Národního obrození, vlastenecké myšlenky

Žánr

• BALADA – báseň s tragickým koncem či průběhem
• Umělé (autorské) balady → Erben se inspiroval lidovými baladami, snaží se je umělecky napodobit
• Jedná se o lyricko-epické básně – kombinuje se zde dějové vyprávění (epika) a lyrické prvky (emoce, pocity)
• Balady jsou psány formou dialogů, mají pochmurný děj
• Jsou ohraničeny malým časovým prostorem – baladická zkratka (autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky děje)
• Děj je neúplný – dozvídáme se jen základní informace, zbytek si musí čtenář domyslet
• Některé básně mají rysy pohádek (Zlatý kolovrat), pověstí (Věštkyně) nebo legend (Záhořovo lože)

Autoři balad:

• F. L. Čelakovský (ohlasová poezie), J. Neruda, J. Wolker, P. Bezruč (sociální balady)

Témata a motivy

• Hlavní motivy: mateřská láska, vina a trest, osudovost
• Přiznání viny, chyby, odpuštění, lidská morálka
• Témata čerpal z českých lidových pověstí, které sbíral po vsích
• Snažil se poukázat na krásu českého jazyka a kultury
• Otevírá lidovou slovesnost, dozvídáme se, jaká je duše národa, je odkazem předků
• Ukazoval na podobnost Slovanů, srovnává kultury
• Převzal látku v původní podobě, zdůraznil osudovost
• Pohádky také neměnil (teorie bratří Grimmů – mytologická teorie o původu lidových povídek a pohádek, mají souvislost s nejstaršími mýty v historii)
• Děj je pochmurný, poukazuje na hloubku každodenního života

Konkrétní motivy v baladách:

• víra v lepší budoucnost (Kytice, Věštkyně) – vlastenecké básně
• záporná role nadpřirozených postav (Vodník, Polednice)
• narušení vztahu mezi matkou a dítětem (Poklad, Dceřina kletba)
• proměna člověka, vztah živých a mrtvých (Svatební košile, Vrba)
• kontrast štěstí × smutek, láska × smrt (Holoubek, Štědrý den)
• porušení mezilidských vztahů na základě chamtivosti (Zlatý kolovrat)
• nejhorší provinění = porušení mateřských povinností (Holoubek – vražda prvního manžela)
• → vždy následuje trest v různé míře, mravnostní řád by neměl být porušen
• vztah člověka k osudu (Erben zastával harmonii ve vztazích)
• hlavní role zde hrají ženy (matky)

Konkrétní balady:

• Vodník → řeší vztahy mezi 4 lidmi, rozpor dvou mateřských lásek
• Štědrý den → porušení řádu i pokus o předpovědění budoucnosti
• Záhořovo lože → jediná, kde hlavní roli hraje muž

Kompozice

• dílo obsahuje 13 lyricko-epických básní (v 1. vydání 12)
• zrcadlová kompozice – 1. je podobná s poslední, 2. je podobná s předposlední – jsou spárovány tématem trestu či přestupku:
• Kytice × Věštkyně (vlastenecké básně, alegorie)
• Poklad × Dceřina kletba (mateřská vina)
• Svatební košile × Vrba (vztah živých a mrtvých)
• Polednice × Vodník (nadpřirozené bytosti)
• Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (spravedlnost, pohádkový/legendární námět)
• Štědrý den × (měla být Svatojánská noc – nebyla dokončena)
• Holoubek – střed sbírky, osa symetrie
• Lilie – přidána až v 2. vydání 1861, porušuje zrcadlovou kompozici
• Poznamenání – poznámky a komentáře ke každé básni, Erben vysvětluje, kde vzal motiv a jak ho pojal
• Každá báseň začíná staticky obecným úvodem do děje, poté následuje událost, která je tragicky ukončená. Plyne z toho ponaučení
• Každá balada je vyprávěna chronologicky, vyprávěno er-formou (3. osoba)

Veršová výstavba:

• básně mají pravidelný rytmus
• verš je slabotonický (pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik)
• básně jsou s pravidelným metrem
• rým je sdružený (aa bb) a střídavý (ab ab)
• zvukem se podobají lidovým písním
• střídání daktylu (– ◡ ◡) a trocheje (– ◡)
• verš tzv. gnomický (krátký a hutný)
• volí krátké (hutné) verše, verše jsou vázané (rýmované)
• poezie je jednoduchá, pro široký okruh veřejnosti

Jazyková stránka díla

• Erben vytváří nová slova (mateřídouška – kvítek připomínající matku)
• jazyk je pro danou dobu běžný, dnes již archaický (bodejž, kdos, proň)
• jazyková stránka je výrazná, činí z balad lidovou poezii
• chybí slovesa, typická zkratkovost (projevuje se nejen u stavby vět – vynechávání sloves, ale i u výstavby děje)
• baladická zkratka – ekonomicky využívá slova, maximální úspornost
• výskyt přirovnání, metafor, epiteton (básnické přívlastky), personifikace (duše její se vrátila), asyndeton (spojení bez použití spojek – volná návaznost)
• antiteze (popření – v 1. verši uvádí nějakou skutečnost, ve druhém tuto skutečnost popře: běží bohatýr, ne on neběží, on přímo letí!)
• často inverze (obrácený slovosled), komunikace se čtenářem – zvolání, otázky
• hlásková interpretace, zvukomalba, onomatopoická slova (podporuje děj: A před chalupou z koně hop! A na chalupu klop, klop, klop!)
• v refrénu se opakují části textu – pracuje s tím v rámci celé básně, na začátku a na konci obměna některé části strofy
• živé dialogy, opisy postav a prostředí (nahrazení romantických prvků)
• dějové zkratky – místo sloves používá citoslovce (bouch, bác, hop, klop)

Základní dějová linie – stručné obsahy balad

KYTICE

• alegorická báseň na český národ (Erben ho přirovnává k matce), vlastenecky a lyricky orientovaná
• Zemře matka, nechá na světě sedm dítek samotných, které každé ráno navštěvují její hrob
• Matce se dětí zželí, láska ji donutí i ze záhrobí se o ně postarat → změní se v drobnolistý kvítek (mateřídoušku), děti v něm poznávají svoji matku

POKLAD

• epická balada, těží z křesťanských pověstí
• Na Velký pátek jde žena s dítětem lesem do kostela, spatří skálu s pokladem, která se otevírá jednou za rok
• Třpyt zlata ji omámí mysl, odloží dítě na zem a do šátku sbírá poklady
• Neunese už své dítě, nechává ho tam a vrací se domů
• Poté se vrací zpět pro další zlato a drahé kamení. Opět se vrací domů, ale když se chce dostat potřetí do skály, vchod je uzavřen
• Doma se jí všechen poklad promění v hlínu a kamení. Propadne zoufalství nad svým dítětem
• Čeká rok, až je v kostele Krista Pána mučení, skála se opět otevřela
• Nachází zde své dítě živé a zdravé, pokladu si ani nevšimne a utíká s dítětem domů
• Ponaučení: chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou lze zlehčit trest

SVATEBNÍ KOŠILE

• dívka nenechá volně plynout budoucnost, modlí se za svého milence, který je v cizině, chce svatbu
• Jednou za jasné noci jsou její modlitby vyslyšeny a její milý ji vyláká ven pod záminkou, že si ji vezme za manželku
• Ona ho poslechne, nechá se přemluvit a jde s ním. Na cestu si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy
• Na cestě si její milý všimne, že má s sebou tyto věci. Přemluví ji, aby zahodila knihy, že je zpomalují. Vyhoví mu a rázem jsou 10 mil dále
• Poté si všimne, že má za pasem růženec. Opět ji přemluví, aby jej zahodila, úspěšně a jsou o 20 mil dále
• Všimne si i křížku na krku, odhodí jej a jsou o 30 mil dále
• Když dorazí na místo, všimne si dívka, že jsou na hřbitově a její milý je živoucí mrtvola
• Lekne se a lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéci. Snaží se ale marně
• Schová se v márnici, kde leží další mrtvola. Její milý ji dostihne, třikrát se snaží přemluvit mrtvého, aby sundal ze dveří závoru
• Třikrát se mrtvý probudí, ale ona jej pokaždé uspí modlitbou. Po třetím uspání zakokrhá kohout a mrtvý milý zmizí
• Jen košile, které si s sebou nesla, byly ráno roztrhané a rozházené po všech hrobech na hřbitově
• Ponaučení: nesmíme nutit osud, víra v Boha zachraňuje

POLEDNICE

• odehrává se ve velmi malém časovém úseku (po dobu úderů odbíjení poledne) – baladická zkratka
• Matka stojí u kamen a vaří oběd pro svého muže. Jejich dítě zlobí, ona s ním nemá dostatek trpělivosti, hrozí mu zavoláním Polednice
• Dítě nedbá varování, zlobí dál a zahazuje hračky. Matka to nevydrží, zavolá na něj Polednici
• Ta přijde do chalupy, chce si zlobivé dítko vzít, ale jeho matka se o něj bojí a přivine jej pevně k sobě
• Po chvíli, když Polednice nechce odejít, matka upadne do mdlob
• Z práce přichází otec, vzkřísí matku, ale dítě je mrtvé. Udusila je matčiným objetím
• Ponaučení: slova mají moc, trest je nepřiměřený vině (matka chtěla dítě ochránit, ale zabila ho)

ZLATÝ KOLOVRAT

• má typicky pohádkový motiv, balada je rozdělena do šesti částí
• Král je na lovu v lese, zabloudí a zabuší na dveře chalupy, aby poprosil o vodu. Otevře mu nádherná dívka Dornička, král ji požádá o ruku
• Dívka mu sdělí, že o její ruku musí požádat její nevlastní matku, která je i s nevlastní sestrou ve městě
• Další den se král vrací k chalupě, otevře mu ohyzdná baba. Král se představí a požádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizna mu ale nabízí svou vlastní dceru
• On odmítne a přikáže jí, aby druhý den přivedla na hrad jeho vyvolenou Dorniku
• Matka jde s oběma sestrami přes les na královský hrad. Cestou baba Dorniku zabije, vyloupne ji oči a useká hnáty (ruce a nohy)
• Vlastní dcera se pak vydává za Dorniku (jsou si k nerozeznání podobné), král si ji vezme, po čase ale odjíždí do boje. Zatím uloží své ženě, aby pilně předla
• V lese nachází kouzelný stařeček tělo Dorniky. Vyšle své pachole na hrad, aby vyměnil useknuté nohy za zlatý kolovrat, poté vymění ruce za zlatou přeslici a nakonec vymění oči za zlatý kužel
• V lese stařec Dorniku složí dohromady a oživí ji živou vodou
• Král se vrací z války a ptá se ženy, jestli pilně předla po dobu jeho nepřítomnosti. Žena mu předvádí zlatý kolovrat, který vyměnila za kusy těla
• Král ji žádá, aby na něm upředla zlatou nit. Když začne, kolovrat začal zpívat, jak matka s dcerou Dorniku zabily a jak krále ošidily
• Král se zděsí a vydá se hledat do lesů Dorniku. Nalézá ji, vezme si ji za ženu
• Jako trest nechá udělat matce i její dceři to, co ony udělaly Dorničce – vyloupne jim oči a useká hnáty
• Ponaučení: dobro vítězí nad zlem, spravedlnost vítězí

ŠTĚDRÝ DEN

• je rozdělena na několik částí, je o poselství, že máme žít v přítomnosti
• Mladá žena předla těsně před adventem len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přichází a dívka si začne šít svatební košili
• Další část popisuje zvyky, které se dodržovaly (chození k jezeru, házení potravin domácím zvířatům,…)
• Dívka Hana a Marie jdou na Štědrý den k jezeru, aby viděly svoji budoucnost podle tradic. Otvorem v ledu se dívají, Hana vidí svoji svatbu a Marie svůj pohřeb
• Vše se vyplní – Marie umírá
• Ponaučení: nelze předpovídat budoucnost, osud je neúprosný

HOLOUBEK

• u hřbitova oplakává mladá vdova svého manžela. Okolo jde mladý panic a nabídne ji, aby se stala jeho ženou
• První den žena plakala, druhý den bylo ticho a třetí den její žal pominul. Opět se tedy vdala
• Nový manžel ji povídal, že ji nebožtík již neslyší a nemůže se v hrobě otočit ani z mrtvých vstát
• Čas běžel a na místě hrobu nebožtíka vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek
• Pokaždé, když žena přišla, holoubek vrkal pravdu o nebožtíkovi, že byl svou ženou otráven
• Žena to nakonec neunese a spáchá sebevraždu – utopí se v blízkém potoce
• Ponaučení: porušení mateřských povinností a manželské věrnosti, vina a trest

ZÁHOŘOVO LOŽE

• otec upíše svého syna ďáblu. Syn se poté vydává do pekla, aby se osvobodil a dostal listinu, na které je upsán
• Cestou potká Záhoře (vrah, který zabíjí pocestné), který ho chce zabít. Poutník mu vysvětlí, kam a proč jde a musí Záhořovi slíbit, že mu potom poví, jaké to v pekle je
• Uplyne rok a poutník se vrací z pekla. Vypráví Záhořovi, jak pochodil a co viděl, že Satana znamením kříže přiměl, aby mu úpis vrátil, ale ďábel ho vrátit nechtěl
• Satan ho dal nejprve do pekelné koupele, poté na něj poslal železnou pannu a teprve pod výhrůžkou Záhořova lože ho donutil listinu vydat
• Záhoř se zděsí, poví poutníkovi vše o svých vraždách a začne litovat svých činů. Poutník mu řekne, ať se kaje a modlí k Bohu
• Za 90 let se poutník (již biskup) vrací na ono místo, kde najde Záhoře v podobě pařezu – celý zbytek života se modlil a činil pokání, je mu udělena milost
• Ve stejný okamžik oba umírají a jejich duše se vznesou jako bílé holubice k nebi
• Ponaučení: pokáním a vírou lze dosáhnout odpuštění i za ty nejhorší činy

VODNÍK

• vodník sedí na vrbě u jezera a šije si svatební oblečení
• Mezitím se mladá slečna z nedaleké vísky rozhodne, že si v jezeře vypere prádlo. Její matka měla ale zlý sen a proto se o dceru bojí a nechce ji k jezeru pustit
• Dcera nedbá matčina snu a jde prádlo vyprat. Jakmile ale namočí první kus prádla do vody, stáhne ji voda pod hladinu
• Od této chvíle žije s vodníkem a porodí mu děťátko
• Po nějaké době se dívce zasteskne po matce a chce ji navštívit. Vodník je ale proti, nevěří jí, ale po dlouhém přemlouvání svolí
• Když dívka spatří matku, zapomene na všechna pravidla a podmínky, které vodníkovi před odchodem dala, dokonce i na dítě
• Schová se před vodníkem u matky v chalupě. Když se od matky nevrací, dojde si pro ni vodník. Matka dceru nechce vydat
• Řeknou mu, aby jim přinesl dítě do chalupy. Ten dítě skutečně přinese, ale hodí ho na práh s oddělenou hlavičkou od zbytku malého tělíčka
• Ponaučení: rozpor dvou mateřských lásek, nelze podvádět nadpřirozené bytosti

VRBA

• u snídaně se manžel ptá své ženy, proč je přes den úplně zdravá, ale přes noc je jako tělo bez ducha
• Odpovídá, že je to její prokletí, na které není lék a poradí mu, aby se vydal za její sudičkou
• Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se v noci mění na duši stromu (vrby)
• Muž se nechce s vrbou dělit o svou ženu a rozhodne se strom pokácet. Jakmile strom ale porazí, umírá jeho žena jako podťatá
• Muž se zděsí svého činu a chce jej napravit. Žena zůstane navždy vrbou, ale její duše mu poradí, aby utrhl jeden prut z vrby a ten zasadil
• Poté co vyroste, aby z jejího proutí dal zhotovit kolébku pro jejich dítě a až dítě vyroste, tak si z vrby bude moci dělat píšťalky
• Tak zůstane matka stále s ním
• Ponaučení: nelze bojovat proti přírodě a osudu, mateřská láska přetrvává i po smrti

LILIE

• dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, kde bývá plno nářku, ale chtěla do lesa, aby jí ptáčci zpívali
• Na jejím hrobě vyrostl květ bílé lilie, a když ji někdo uviděl, hned ji chtěl
• Místní pán se vydal na hon, potkal bílou laň, už se ji chystal zabít, když si všiml lilie. Poručil sluhovi, aby ji vykopal a na jeho zahradě střežil
• Další den sluha pána budí, že lilie chodí po sadě a podivně mluví. Ona se obává slunečních paprsků, pán ji tedy nabízí úkryt pod podmínkou sňatku
• Dobře se spolu měli, dítě mu porodila, když přišel královský posel, že pán musí do boje. Rozloučil se se ženou a jejím strážcem určil svou matku
• Ta si ale přála její smrt, takže nechala, aby se k ní dostalo slunce
• Když se pán vrátil, jeho žena i syn byli mrtví. Hněval se na svou matku a přál jí to, co ona udělala jemu
• Ponaučení: závist a zloba, vztah tchyně a snachy

DCEŘINA KLETBA

• dcera stařeny zabila své dítě a je smutná. Řešením pro ni byla oprátka (sebevražda) a prokletí zrádného milence
• Matka na ni nebyla moc tvrdá, vše ji dovolovala i milence. Dcera proto kleje také matku
• Ponaučení: největší hřích – vražda vlastního dítěte, mateřská vina

VĚŠTKYNĚ

• o minulosti a budoucnosti českého státu, je vlastenecká
• Je o věštkyni, která věští o Přemyslu Oráčovi, Libuši a jiných historických událostech českého národa
• Má naději v budoucnost českého národa
• Ponaučení: vlastenecké poselství, víra v lepší budoucnost

Hlavní postavy

• hlavní postavy zastupují ženy (matky) kromě básně Záhořovo lože, kde je hlavní postavou muž
• matky mohou pomáhat i ubližovat svou mateřskou láskou
• hlavní postava vždy něco poruší → nastane trest → možno ho změnit či zmírnit (pokorou, pokáním, láskou, modlitbou)
• postavy pokorně přijímají svůj osud i trest ať už za úmyslný či neúmyslný prohřešek
• objevují se i nadpřirozené bytosti (vodník, polednice, kouzelný stařec)

Ozvuk díla v současnosti, dobová kritika

• roku 1840 vyšla v časopise nejstarší balada Polednice → velký ohlas
• sbírka byla velice nadčasová, patří k základům české literatury
• dílo ovlivnilo i další básníky (P. Bezruč – sociální balady, J. Neruda)
• v 70. letech 20. století se hrál muzikál Kytice v divadle Semafor – libreto Jiří Suchý, hudba Ferdinand Havlík. Šest balad, každá v jiném žánru (folklór, jazzová opera, opereta, kabaretní skeč, pop, muzikál)
• roku 2000 byl natočen film Kytice – režie F. A. Brabec. Film obsahuje sedm zfilmovaných básní: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film byl oceněn Českým lvem za kameru, hudbu a zvuk
• Kytice je stále živá v českém kulturním povědomí, patří k povinné četbě na školách

The post Kytice – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Rozbor díla: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Rozbor přidal(a): Pavel Chytil

Autor: Karel Jaromír Erben (1811-1870)

• Český historik, právník, spisovatel, básník, překladatel, folklorista a archivář
• Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší)
• Vystudoval právnickou a filozofickou fakultu na Univerzitě Karlově
• Byl sekretářem Českého národního muzea (od 1843)
• Od roku 1851 působil jako první archivář města Prahy, od roku 1864 jako ředitel pomocných úřadů pražských (vysoký úředník na pražském magistrátu)
• Stýkal se s Karlem Hynkem Máchou, Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími osobnostmi národního obrození
• Pomáhal Palackému spravovat velmi zanedbaný stavovský archiv
• Znám jako sběratel lidové poezie, kterou obdivoval a považoval ji za duchovní odkaz národa
• Je považován za zakladatele české moderní balady, které pozdější autoři jako Neruda, Wolker nebo Bezruč dali sociální podtext
• Byl 2× ženatý (1. manželka Betyna Mečířová zemřela 1845, 2. manželka Anna Dornreichová od 1850)
• Umírá na tuberkulózu roku 1870 v Praze
• Podílel se na utváření spisovné češtiny, byl členem jazykové komise Matice české

Další autorova díla:

• Prostonárodní české písně a říkadla – 1842-1845, pětidílná sbírka folklóru z Čech, nejvýznamnější dílo svého druhu
• Písně národní v Čechách – obsahuje přes 2000 písní (spolu s F. Palackým, vydáno 1862-1864)
• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – 1865, srovnávací studie slovanského folklóru
• České pohádky – například Tři zlaté vlasy děda Vševěda, O Zlatovlásce, Hrnečku, vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký
• Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, vydání středověké kroniky
• Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného)
• Vlastenecké básně: Mladší bratr, Večer

Literárně-historický kontext

Romantismus v českých zemích

• Datování: 1830-1848 (3. fáze národního obrození – vrcholná/romantická fáze)
• Umělecký a filozofický směr, ve kterém cit převládá nad rozumem
• Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci – Wordsworth, Coleridge) a v Německu, do českých zemí přichází v 30. letech 19. století
• Hlavní znaky romantismu:
  • důraz na city, fantazii a individualismus
  • zájem o lidovou slovesnost, národní tradice a historii (zejména středověk)
  • výjimečný hrdina ve výjimečné situaci a prostředí (temné noci, hřbitovy, zříceniny, lesy, jezera)
  • hrdina je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem, končí to tragicky
  • vztah k přírode, nadpřirozené bytosti
• Český romantismus se liší od západoevropského:
  • objektivní romantismus (Erben, Tyl) – čerpá z lidové slovesnosti, zdůrazňuje kolektivní hodnoty a mravní ponaučení, postavy pokorně přijímají osud
  • subjektivní romantismus (Mácha) – autor vyjadřuje vlastní pocity a prožitky, individualismus, bouřlivé postavy
• Český romantismus je spjat s národním obrozením – má vlastenecký charakter, snaží se napravit společnost a obnovit český jazyk

Kontext národního obrození (3. fáze 1830-1848):

• Období tzv. předbřeznové doby (před revolucí 1848)
• Růst politického uvědomění, boj za politická práva českého národa
• Vlna revolucí v Evropě (1830 – Francie, 1848 – revoluční rok)
• V Rakousku vládne metternichovský absolutismus (cenzura, potlačování svobod)
• Po revoluci 1848 nastává bachovský absolutismus (1849-1859) – ještě tvrdší útlak
• Rozdělení na liberální proud (Palacký, Rieger) a radikálně demokratický proud (Sabina, Frič)
• Čeština se pomalu stává jazykem veřejného života, rozvoj divadla

Další autoři českého romantismu:

• Karel Hynek Mácha (1810-1836) – subjektivní romantismus
  • Máj – lyricko-epická báseň. Vilém (vůdce loupežníků) zabije svůdce své milé Jarmily, zjistí, že to byl jeho otec. Je odsouzen a popraven na popravišti u Máchova jezera, lámán v kole. Jarmila se utopí. Báseň má 4 zpěvy + předpěv a 2 mezizpěvy (tanec duchů na popravišti). Po sedmi letech přichází na popraviště Hynek (= Mácha sám).
  • Večer na Bezdězu – romantická povídka, půlnoční dojmy z krajiny
  • Marinka – povídka o krásné ženě, kterou Mácha miloval
  • Cikáni – nedokončený román o lásce a svobodě

• Josef Kajetán Tyl (1808-1856) – dramatik, objektivní romantismus
  • Pohádkové hry: Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena
  • Strakonický dudák – Švanda má maminku vílu, která mu vyprosí kouzelné dudy. Švanda miluje Dorotku, dceru hajného. Ten mu ji dát nechce, protože je chudý. Jde do světa vydělat a potká se s Vocílkou, ten ho však zneužívá. Dorotka s kamarádkou Rosavou (=Kalafuna) se ho vydají hledat, protože se nevrací, a najdou ho ve vězení, protože odmítl ruku princezny. Vrací se domů a svatba se koná, i když je chudý.
  • Historické hry: Jan Hus, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
  • Fidlovačka – hra o slavnosti ševců, kde slepý houslista Mareš hraje píseň Kde domov můj. Tyl píše slova, hudbu skládá František Škroup. Píseň se ujala a stala se českou hymnou.

• Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – satirik, novinář, politik
  • Křest svatého Vladimíra – satirická báseň. Car Vladimir chce, aby mu Perun (pohanský bůh) zahřměl na jeho svátek, on však odmítá. Nechá ho zabít a Rusko tedy nemá boha. Vypíše konkurz na nového boha a vyhraje křesťanství. Satira na náboženství a moc.
  • Král Lávra – satirická báseň. Dobrý král má oslí uši. Nechal si narůst dlouhé vlasy a po stříhání každého holiče popravil. Kukulín, mladičký syn vdovy, slíbí, že to nikomu neprozradí, ale aby si ulevil, našeptá tajemství do staré vrby. Kolem jdou muzikanti a basista si z vrby vyřeže nový kolíček, když začne hrát, basa sama tajemství vyzpívá. Lávra už nikoho nepopravil, tajemství bylo venku. Satira na Františka Josefa I.
  • Tyrolské elegie – osobní lyrika z vyhnanství v Brixenu (Tyrolsko)
  • Epigramy – satirické krátké básně

• Božena Němcová (1820-1862) – prozaička, sběratelka folklóru, realistické prvky
  • Národní báchorky a pověsti – sbírka českých pohádek a pověstí
  • Babička – idyla o venkovském životě. Babička Magdalena Novotná (vzor = Erbenova tchyně) přijíždí na Staré bělidlo za rodinou Prošků (Panklů). Je přirozeně velmi moudrá, laskavá, pomáhá všem. Vzpomínky na dětství autorky.
  • Divá Bára – povídka. Bára je dcera ovčáka, má mrtvou matku, o vše se musí starat sama. Je rázná, nebojácná, vždy si umí poradit.
  • V zámku a podzámčí – novela o sociálních rozdílech. Na zámku sídlí měšťané Skočdopolovi (vznešená rodina). Mají psa Jolyho, kterého zachrání Vojtíšek, syn služebnictva. Je za to jmenován na Jolyho sluhou. Vyjde najevo, že pan Skočdopole má nemanželského syna a oba chlapce vezmou na zámek a starají se o ně.
  • Chytrá horákyně – pohádka o Mance, dceři chudého chalupníka. Je velmi chytrá a přijde na to pan soudce, protože rozluští hádanku při sporu o krávu. Pozve ji k sobě, ale musí splnit podmínku: přijít ani ve dne ani v noci, ani ustrojená ani nahá, ani pěšky ani na voze. Přijede za svítání v pytli na koze. Vezme si ji, ale nesmí se mu plést do soudcování. Ona tuto podmínku poruší (pomůže chudému sedlákovi) a musí se vrátit k otci, ale může si vzít, co je jí nejmilejší. Opije soudce a přenese ho do chaloupky. Je jí vše odpuštěno a začne soudit ona, v zemi je vše v pořádku.

• František Ladislav Čelakovský (1799-1852) – básník
  • Ohlas písní ruských – ohlasová poezie (napodobování lidových písní)
  • Ohlas písní českých – ohlasová poezie

Zahraniční autoři romantismu:

• Anglie: William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge (jezerní básníci), George Gordon Byron, Walter Scott
• Francie: Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci), Alexandre Dumas (Tři mušketýři)
• Německo: bratři Grimmové (sběratelé pohádek), Johann Wolfgang Goethe (Faust), Friedrich Schiller
• Rusko: Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin), Michail Jurjevič Lermontov
• USA: Edgar Allan Poe (povídky hrůzy)

Rozbor díla: Kytice

Základní informace:

• Původní název: Kytice z pověstí národních
• Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864
• Druh: lyricko-epický (kombinace lyrika + epika)
• Forma: poezie (vázaný verš)
• Žánr: balady (některé mají rysy pohádek, pověstí nebo legend)
• Literární směr: romantismus (český objektivní romantismus)
• Námět: čerpá z českých lidových pověstí, pohádek a balad, které Erben sbíral po českých vsích

Okolnosti vzniku:

• Erben na Kytici pracoval přes 20 let (nejstarší báseň Polednice z roku 1834)
• Básně nejdříve vycházely jednotlivě v časopisech (Květy, Pražský posel) a dočkaly se velké slávy
• První vydání vyšlo v roce 1853 v době bachovského absolutismu (1849-1859) – tvrdý útlak, cenzura
• Vlastenci se přestali stýkat, básně jsou částečně jinotajné (např. Kytice a Věštkyně = vlastenecké alegorické básně: matka = vlast, děti = národ)
• Druhé vydání 1861 přidává baladu Lilie (porušuje zrcadlovou kompozici) + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání (vysvětlení, odkud Erben vzal motivy)

Téma a motivy:

• Hlavní téma: vina a trest (často nepřiměřený), osudovost, mateřská láska
• Motivy:
  • provinění (úmyslné i neúmyslné) a nevyhnutelný, krutý trest
  • mezilidské vztahy – především mateřská láska, vztah matky a dítěte
  • marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě
  • vztah živých a mrtvých
  • lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda
  • pokání, odpuštění, milost boží
  • vlastenectví (Kytice, Věštkyně)
• Humanistické a morálně naučné příběhy prostoupené filosofickými úvahami, které hledají duchovní smysl lidského života
• Poselství: nutnost hledání lásky, přátelství, moudrosti a odpovědnosti; dodržování mravního řádu

Kompozice:

• Sbírka obsahuje 13 lyricko-epických básní (původně 12, v 2. vydání přidána Lilie)
• Velmi promyšlená zrcadlová kompozice – balady na základě shodných znaků korespondují (první s poslední, druhá s předposlední a tak dále):

1. Kytice × Věštkyně (13) – naděje a víra v lepší budoucnost vlastencům, vlastenecké básně, alegorie (matka = vlast, děti = národ)
2. Poklad × Dceřina kletba (12) – narušení vztahu mezi matkou a dítětem, mateřská vina
3. Svatební košile × Vrba (10) – přeměna člověka, vztah živých a mrtvých (v 2. vydání je místo Vrby Lilie, ta se ale do kompozice nepočítá)
4. Polednice × Vodník (9) – záporná role nadpřirozených postav, konflikt dvou mateřských lásek
5. Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (8) – vina a konečné vykoupení, spravedlnost, pokání
6. Štědrý den × Holoubek (7) – kontrasty (štěstí × smrt, láska × zrada)

• Holoubek – střed sbírky, osa symetrie
• Lilie – přidána až v 2. vydání 1861, porušuje zrcadlovou kompozici (lichá báseň)
• Poznamenání – závěrečná část, kde Erben vysvětluje, odkud vzal motivy a jak je upravil

• Každá báseň má chronologickou kompozici – začíná staticky obecným úvodem do děje, poté následuje klíčová událost, která je tragicky ukončená. Plyne z toho morální ponaučení.
• Baladická zkratka – děj je zhuštěn do krátkého časového úseku, autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky, vše ostatní si musí čtenář domyslet

Časoprostor:

• Děj se odehrává ve venkovském prostředí (vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy)
• Čas není přesně určen – neurčená minulost, cyklický čas
• Výjimečné prostředí: temné noci, hřbitovy, tajemné lesy, jezera – typické pro romantismus

Postavy:

• Kromě Záhořova lože jsou všechny hlavní hrdinky ženy, často matky
• Matky se i přes nepochybnou mateřskou lásku proviní na potomkovi (Poklad, Polednice, Holoubek)
• Postavy nejsou typicky romanticky rozpolcené – nepouštějí se do boje se světem, ale pokorně přijímají svůj osud a trest (rozdíl oproti západoevropskému romantismu)
• Objevují se nadpřirozené bytosti – vodník, polednice, mrtvý milý, kouzelný stařec
• Celá kniha je protknuta magií, tajemnými silami a nadpřirozenem
• Je zde připomenuta síla přírody, což poukazuje na pohanský původ příběhů

Vyprávění:

• Er-forma (3. osoba) – objektivní vypravěč
• Časté použití přímé řeči – dialogy zvyšují dramatičnost

Jazyk a styl:

• Spisovný jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň) a historismy
• Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty, chybí slovesa (nahrazena citoslovci: hop, klop, bác)
• Zvukomalba – napodobování zvuků (bouch, bác, klop)
• Básnické prostředky: metafory, personifikace, přirovnání, epiteta (básnické přívlastky), alegorie, eufemismy, inverze
• Figury: anafora (opakování na začátku veršů), epifora (opakování na konci), apostrofa (oslovení), gradace, antiteze
• Refréna – opakování částí textu

Veršová výstavba:

• Básně mají pravidelný rytmus a metrum
• Verš je slabotonický (pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik)
• Rým je sdružený (aa bb) nebo střídavý (ab ab)
• Střídání daktylu (– ◡ ◡) a trocheje (– ◡)
• Verš tzv. gnomický (krátký a hutný, působí jako přísloví)
• Zvukem se podobají lidovým písním – poezie je jednoduchá, pro široký okruh veřejnosti

Ozvuk díla:

• Dílo je dodnes živé a aktuální, patří k povinné četbě na školách
• Bylo zdramatizováno Jiřím Suchým v divadle Semafor (70. léta 20. století) – muzikál Kytice s hudbou Ferdinanda Havlíka
• Dostalo se mu také filmové podoby – režie F. A. Brabec (2000), sedm balad: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film oceněn Českým lvem.
• Dílo ovlivnilo další básníky (Jan Neruda, Jiří Wolker, Petr Bezruč – sociální balady)

Stručné obsahy balad:

1. KYTICE (Mateřídouška)

• Zemřela matka a zůstalo po ní sedm sirotků, kteří ji každé ráno navštěvují na hrobě
• Bylo jí jich líto, tak se k nim vrátí v podobě květin, které vyrostou na hrobě
• Děti ji poznají podle vůně a nazvou ji mateřídouškou
• Poté promlouvá autor: natrhal mateřídoušku a ptá se, komu ji má přinést. Zavážel ji, ovine stužkou a ukáže jí cestu do širých zemí, kde má rodinu. Pak doufá, že ji najde některý syn, který se k ní nakloní.
• Alegorický význam: autor ke kytici přirovnává celou sbírku. Matka symbolizuje vlast, děti národ.
• Ponaučení: vlastenecké poselství, láska k vlasti

2. POKLAD

• Je Velký pátek a lidé se sbíhají do kostela. Mladá vdova jde lesem a nese v náručí dítě, spěchá, protože z kostela už slyší zpěv
• Najednou vidí kámen, který tam nikdy nebyl. Vidí uvnitř světlo a zvědavost ji přesvědčí vejít dovnitř
• Nalezne tam zlato, rubínem vysázené stěny, mramorovou podlahu. Začne si vykládat, jak by trocha pokladu ji i dítě zachránila
• Chlapce položí na zem a sbírá, co může, protože věří, že ji tam poslal Bůh. Nemá však už jak odnést chlapce, utěší ho, že hned bude zpátky
• Utíká domů a zase zpět pro více zlata. Syn na ni stále volá, ale jí je přednější zlato. Utíká znovu s nákladem domů a plánuje si budoucnost jako paní
• Otočí se na truhlici a poklad se změní v kamení. Běží, co může, ale skála i s dítětem zmizela
• Ptá se, kde je její dítě a hlásek se ozývá zpod země. Žena si trhá vlasy, je zkrvavená a bledá na smrt
• Na další Velký pátek (o rok později) jde opět kolem a uvidí skálu. Běží dovnitř, zlata si nevšímá, najde dítě živé a zdravé a utíká pryč
• Líbá jej a pláče. Všimne si, že má v klíně stále zlaťáky, ale už se o ně nezajímá, děkuje Bohu za dítě
• Báseň končí částí, kdy kostel je již dávno zbořen a stařec jen vypráví pověst o vdově a pokladu
• Ponaučení: chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou k dítěti lze zlehčit trest

3. SVATEBNÍ KOŠILE

• U obrázku Panny Marie, který visí na stěně, klečí, pláče a naříká dívka. Zemřela jí celá rodina a milý se stále nevrátil z ciziny
• Než odcházel, řekl jí, aby zasela len, každý den na něj vzpomínala, předla, polévala plátno, vyšívala košile a až je ušije, uvine si věneček
• Vše už udělala, milý ale stále nikde. Prosí Pannu Marii, aby jí ho vrátila, nebo se zabije
• Obraz se pohne a lampa zhasne. Na okno zaťuká milý a láká ji ven. Již jedenáctá odbila
• Ona s ním chce zůstat doma, je již pozdě. On ji přemlouvá, že si ji musí vzít, než zakokrhá kohout
• Ptá se jí, jestli se nebojí, ona je však šťastná, že je s ním. Ptá se ho na jeho rodiče, ale on neodpovídá
• Místo toho se ptá, co má v pravé ruce. Má modlící knížky, které jí vezme a zahodí. Znovu se ptá, jestli se nebojí. Jsou o 10 mil dále
• Ona se vyptává na světničku. Ptá se jí, co to má za pasem. Má růženec a on jí ho zase zahodí. Znovu se ptá, jestli se nebojí. Jsou o 20 mil dále
• Řekne mu jen, ať trochu zpomalí, on ale nechce. Zahodí ji i křížek po mamince, co má na krku. Jsou o 30 mil dále
• Pak už jsou na hřbitově. Dívka se poleká. Milý říká, že kostel je jeho hrad a řady křížů jeho sad
• Dívka prosí, aby ji nechal. Chce, aby přeskočila zeď, ona mu řekne, ať jde první. Přehodí uzlík s košilemi, které sebou nese a přeskočí
• Ona uteče do márnice (umrlčí komory) a sklapne závoru. Tam leží mrtvý a milý na něj promlouvá, ať mu otevře závoru
• Dívka se modlí a mrtvý ulehne. Milý na něj znova mluví a on vstává. Dívka se znova modlí a on ulehá zpět
• Do třetice stejná situace, vtom však zakokrhá kohout. Mrtvý padne na zem a mrtvý milý zmizí
• Když jdou ráno lidé na mši, vidí odkrytý hrob, dívku v umrlčí komoře a na každé mohyle útržky z košile
• Ponaučení: nesmíme nutit osud, víra v Boha a modlitba zachraňuje

4. POLEDNICE

• Matka stojí u kamen a vaří oběd pro svého muže. Je poledne. Jejich dítě zlobí, ona s ním nemá dostatek trpělivosti
• Hrozí mu zavoláním Polednice (nadpřirozená bytost). Dítě nedbá varování, zlobí dál a zahazuje hračky (husara, kočárek, kohouta)
• Matka to nevydrží a zavolá na něj Polednici. A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká
• Je malá, hnědá a má křivé hnáty. Plíží se tiše ke stolu, kde matka vine dítě na svůj klín
• Už po něm vztahuje ruku, matka přivine dítě pevně k sobě a omdlí
• V poledne (když hodiny odbíjejí) vchází táta do dveří, matku stěží vzkřísí, ale dítě je zalknuté (udusila ho svým objetím)
• Baladická zkratka: děj se odehrává ve velmi malém časovém úseku (po dobu úderů odbíjení poledne)
• Ponaučení: slova mají moc, trest je nepřiměřený vině (matka chtěla dítě ochránit, ale zabila ho)

5. ZLATÝ KOLOVRAT

• Má typicky pohádkový motiv, balada je rozdělena do šesti částí
• Král je na lovu v lese, zabloudí a zabuší na dveře chalupy, aby poprosil o vodu
• Otevře mu nádherná dívka Dornička, král ji požádá o ruku. Dívka mu sdělí, že o její ruku musí požádat její nevlastní matku (babu), která je i s nevlastní sestrou ve městě
• Další den se král vrací k chalupě, otevře mu ohyzdná baba. Král se představí a požádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizna mu ale nabízí svou vlastní dceru
• On odmítne a přikáže jí, aby druhý den přivedla na hrad jeho vyvolenou Dorniku
• Matka jde s oběma sestrami přes les na královský hrad. Cestou baba Dorniku zabije, vyloupne ji oči a useká hnáty (ruce a nohy)
• Vlastní dcera se pak vydává za Dorniku (jsou si k nerozeznání podobné), král si ji vezme, po čase ale odjíždí do boje. Zatím uloží své ženě, aby pilně předla
• V lese nachází kouzelný stařeček tělo Dorniky. Vyšle své pachole na hrad, aby vyměnil useknuté nohy za zlatý kolovrat, poté vymění ruce za zlatou přeslici a nakonec vymění oči za zlatý kužel
• V lese stařec Dorniku složí dohromady a oživí ji živou vodou
• Král se vrací z války a ptá se ženy, jestli pilně předla po dobu jeho nepřítomnosti. Žena mu předvádí zlatý kolovrat, který vyměnila za kusy těla
• Král ji žádá, aby na něm upředla zlatou nit. Když začne, kolovrat začal zpívat, jak matka s dcerou Dorniku zabily a jak krále ošidily
• Král se zděsí a vydá se hledat do lesů Dorniku. Nalézá ji, vezme si ji za ženu
• Jako trest nechá udělat matce i její dceři to, co ony udělaly Dorničce – vyloupne jim oči a useká hnáty. Ve čtyřech vlcích končí (každý vlk drží v tlamě jednu nohu)
• Kolovrat už nikdy nezahrál a ani jej nikdo neviděl
• Ponaučení: dobro vítězí nad zlem, spravedlnost vítězí, závist a chamtivost se trestají

6. ŠTĚDRÝ DEN

• Je zima, ve světnici hoří krb a děvčata předou len. Přijde mládenec Václav a žádá pilnou dívku za ženu. Hana začne příst svatební košile
• Je Štědrý den a pod lesem stojí dvě staré zasněžené vrby, pod kterými je zamrzlé jezero. Tam se má o půlnoci zjevit dívce hoch, který je jí souzený (lidový zvyk)
• Jdou tam o půlnoci dvě dívky – Marie a Hana, obě láká stejný chlapec Václav
• Je noc po Štědrém večeru. Hana tam vidí mužskou postavu v zeleném kabátu, klobouku a s kyticí, kterou od ní dostal. Je to sám Václav – vidí svatbu
• Marie tam vidí kostel, uvnitř družičky a uprostřed rakev a černý kříž – vidí svůj pohřeb
• Je léto a Hanka se opravdu vdá za Václava. Po létě vynášejí rakev, Marie zemřela
• V zimě zase hoří krb a dívky předou. Jedna promluví: bodá ji v srdci při pomyšlení, že jim už dvě chybí – jedna šije košile, druhá hnije v zemi
• Lepší je snít v naději, než znát strašlivou jistotu
• Ponaučení: nelze předpovídat budoucnost, osud je neúprosný, lepší žít v přítomnosti

7. HOLOUBEK

• Okolo hřbitova šla mladá, hezká vdova. Po zelené louce jede pěkný panic. Utěšuje ji, aby neplakala, a raději si vzala za muže jeho
• Do měsíce šila šaty na svatbu. Okolo hřbitova jedou tedy ženich a nevěsta. Koná se svatba a nevěsta je šťastná
• Už jsou to 3 roky, co nebožtík zemřel. Na jeho hrobě roste tráva a doubek, na kterém sedává bílý holoubek
• Tam vrká – ale tak, že z něj každému puká srdce. Nejvíce však ženě, která si u toho rve vlasy
• Křičí na něj, aby toho nechal, nebo
  

  The post Kytice – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

  ]]> https://rozbor-dila.eu/kytice-rozbor-dila-k-maturite/ Fri, 24 Jul 2015 20:12:47 +0000 http://rozbor-dila.eu/?p=70 Rozbor díla: Kytice Autor: Karel Jaromír Erben Rozbor přidal(a): adam       Karel Jaromír Erben (1811-1870) Český básník, spisovatel, překladatel, historik, folklorista a archivář Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší) Vystudoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze Od roku 1843 sekretář Českého národního muzea Od roku 1851 archivář města Prahy, později ... Read more

  The post Kytice – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

  ]]>

  Rozbor díla: Kytice

  Autor: Karel Jaromír Erben

  Rozbor přidal(a): adam

   

   

   

  Karel Jaromír Erben (1811-1870)

  • Český básník, spisovatel, překladatel, historik, folklorista a archivář
  • Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší)
  • Vystudoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze
  • Od roku 1843 sekretář Českého národního muzea
  • Od roku 1851 archivář města Prahy, později ředitel pomocných úřadů pražských
  • Spolupracoval s Františkem Palackým (Písně národní v Čechách), Pavlem Josefem Šafaříkem a stýkal se s K. H. Máchou
  • Spolutvůrce Riegrova slovníku naučného (první česká encyklopedie, 1860-1874)
  • Sběratel pohádek a ústní lidové slovesnosti – považoval ji za duchovní odkaz národa
  • Zakladatel české moderní balady – ovlivnil další generace básníků (Neruda, Wolker, Bezruč)
  • Byl členem jazykové komise Matice české, podílel se na utváření spisovné češtiny
  • Byl 2× ženatý (1. manželka Betyna Mečířová †1845, 2. manželka Anna Dornreichová od 1850)
  • Zemřel na tuberkulózu roku 1870 v Praze

   

  Další autorova díla:

  • Kytice z pověstí národních – 1853 (12 balad), rozšířené vydání 1861 (13 balad)
  • Prostonárodní české písně a říkadla – 1842-1845, pětidílná sbírka českého folklóru
  • Písně národní v Čechách – 1862-1864, společně s F. Palackým, přes 2000 písní
  • České pohádky – Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Hrnečku vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký
  • Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – 1865, srovnávací studie slovanského folklóru
  • Legenda o svaté Kateřině – národní legenda
  • Pták Ohnivák a liška Ryška – lidová pohádka
  • Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, edice středověké kroniky
  • Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného)
  • Vlastenecké básně: Mladší bratr, Večer

   

  Literárně-historický kontext

  ROMANTISMUS

  Vznik a datování:

  • Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci) a Německu
  • V českých zemích: 1830-1848 (3. fáze národního obrození = vrcholná/romantická fáze)
  • Protiklad klasicismu (který kladl důraz na rozum, řád, antické vzory)
  • Navazuje na preromantismus (Ossianovy zpěvy, gotické romány)

   

  Hlavní znaky romantismu:

  • Označuje životní postoj člověka – cit převládá nad rozumem
  • Směr subjektivistický a individualistický – zdůrazňuje jedinečnost jedince
  • Staví se proti klasicistickým normám, zdůrazňuje tvůrčí svobodu a nezávislost
  • Touží po harmonii s přírodou, návrat k přírodě a venkovskému životu
  • Inspirace ve středověku (gotice), v národní historii a lidové slovesnosti
  • Klíčová slova: cit, svoboda, bizarnost, nespoutanost, jedinec, rozpor mezi snem a skutečností, tajemno, nadpřirozeno

   

  Romantický hrdina:

  • Miluje nešťastně, život končí tragicky
  • Je výjimečný, ve výjimečné situaci, ve výjimečném prostředí
  • Je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem
  • Autor s hrdinou sympatizuje, často autobiografické prvky
  • Český romantismus: hrdina pokorně přijímá osud (objektivní romantismus – Erben, Tyl) vs. bouřlivý hrdina (subjektivní romantismus – Mácha)

   

  Romantické prostředí:

  • Hrady, zříceniny, kostely, chrámy, hřbitovy
  • Divoká příroda, lesy, jezera, bouře
  • Temné noci, měsíční svit, mlha

   

  Historický kontext romantismu:

  • Evropské revoluce – 1789 Velká francouzská revoluce, 1830 Červencová revoluce ve Francii, 1848 revoluční rok (Jaro národů)
  • Napoleonské války (1799-1815) – změna Evropy
  • Vídeňský kongres (1814-1815) – nové uspořádání Evropy, obnova monarchií
  • Metternichovský absolutismus (1815-1848) – potlačování národního uvědomění, cenzura
  • Bachovský absolutismus (1849-1859) – ještě tvrdší útlak po potlačení revoluce 1848
  • Národní obrození v Čechách – boj za práva Čechů, obnova českého jazyka a kultury

   

  Národní obrození v Čechách – 3 fáze:

  1. Fáze obranná (1780-1805):

  • Josef Dobrovský – Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Zevrubná mluvnice jazyka českého, 1809)
  • František Martin Pelcl – Nová kronika česká
  • Václav Matěj Kramerius – Krameriusovy c.k. vlastenské noviny, vydavatel lidových knih

   

  2. Fáze ofenzivní (1805-1830):

  • Josef Jungmann – Historie literatury české, Slovník česko-německý (1835-1839)
  • František Palacký – Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě (1836-1876), „otec národa“
  • Pavel Josef Šafařík – Slovanské starožitnosti, Dějiny slovanského jazyka a literatury
  • Jan Kollár – Slávy dcera (1824) – sbírka sonetů o slovanské vzájemnosti
  • František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých (ohlasová poezie)

   

  3. Fáze vrcholná/romantická (1830-1848):

  • Karel Hynek Mácha – Máj (1836), subjektivní romantismus
  • Karel Jaromír Erben – Kytice (1853), objektivní romantismus
  • Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka (1834), Strakonický dudák (1847), divadelní hry
  • Božena Němcová – Babička (1855), České pohádky, realistické prvky
  • Karel Havlíček Borovský – Král Lávra (1854), Křest svatého Vladimíra (1876), satira

   

  Romantismus ve světě:

  Anglie:

  • George Gordon Byron – Childe Haroldova pouť, Manfréd, Don Juan
  • Percy Bysshe Shelley – Odpoutaný Prométheus
  • Walter Scott – Waverley, Ivanhoe (historické romány)
  • William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge – jezerní básníci

   

  Francie:

  • Victor Hugo – Bídníci (1862), Chrám Matky Boží v Paříži (1831)
  • Stendhal – Červený a černý (1830)
  • Alexandre Dumas starší – Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo

   

  Rusko:

  • Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin, Piková dáma, Boris Godunov
  • Michail Jurjevič Lermontov – Démon, Hrdina naší doby
  • Ivan Alexandrovič Gončarov – Oblomov (1859) – pozor, správně „Gončarov“, ne „Gančerov“

   

  Německo:

  • Novalis – Hymny noci
  • Bratři Grimmové (Jacob a Wilhelm) – Pohádky pro děti a celou rodinu (1812-1858)
  • Heinrich Heine – Lorelei, Kniha písní
  • Johann Wolfgang Goethe – Faust (preromantismus/romantismus)
  • E. T. A. Hoffmann – fantastické povídky

   

  Amerika (USA):

  • Edgar Allan Poe – Havran, Jáma a kyvadlo (povídky hrůzy a detektivky)
  • Nathaniel Hawthorne – Šarlatové písmeno

   

  Literární formy v romantismu:

  • Próza – povídky, novely, romány (historické, gotické, socio-psychologické)
  • Poezie – lyrika (osobní i občanská), lyricko-epické básně (balady, poémy)
  • Drama – romantické divadelní hry

   

  Rozbor díla: Kytice z pověstí národních

  Základní informace:

  • Původní název: Kytice z pověstí národních
  • Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864
  • Literární druh: lyricko-epický (kombinace lyrika + epika)
  • Literární žánr: balady (13 balad), některé mají rysy pohádek (Zlatý kolovrat), pohanských mýtů (Polednice), lidových pověstí (Poklad), legend (Záhořovo lože)
  • Literární forma: poezie (vázaný verš)
  • Literární směr: romantismus (český objektivní romantismus)

   

  Těžiště díla:

  • Čerpá z folklórních materiálů – české lidové písně, pověsti, pohádky
  • Erben na písně pohlížel jako na zpívané texty – duchovní odkaz národa
  • Erben neuznával vzpouru proti osudu, uctíval daný řád a harmonii
  • Opakují se témata viny a trestu, osudovosti, mateřské lásky

   

  Téma:

  • Vylíčeny vztahy mezi lidmi, především vztah matky a dítěte
  • Vina a trest (často nepřiměřený), osudovost a nevyhnutelný trest za spáchané činy
  • Boj člověka s přírodou a nadpřirozenými silami (marný)
  • Víra v nadpřirozené síly – vodník, polednice, mrtvý milý
  • Vztah živých a mrtvých
  • Lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda
  • Pokání, odpuštění, milost boží
  • Vlastenectví (Kytice, Věštkyně)

   

  Doba a čas:

  • Neurčitá minulost – pohádkový čas
  • Čas je absolutní a neměnný, cyklický
  • Odehrává se v 19. století nebo dříve
  • Baladická zkratka – děj zhuštěn do krátkého časového úseku (např. Polednice – během odbíjení poledne)

   

  Prostředí:

  • Temné, tajemné, vychází z lidských pověstí
  • Venkovské prostředí – vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy
  • Výjimečné prostředí typické pro romantismus – temné noci, měsíční svit, bouře

   

  Postavy:

  • Většinou se vyskytují ženské postavy (až na Záhořovo lože, kde je hlavní postava muž)
  • Důležitý je vztah matky s dítětem
  • Tajemné, nadpřirozené postavy – mrtvý milý, vodník, holoubek, polednice, kouzelný stařeček
  • Postavy pokorně přijímají osud a trest (typické pro český objektivní romantismus)

   

  Hlavní hrdinky – typologie matek:

  • Matky pomáhají, ale i ubližují svojí láskou k dětem
  • Matky milující a obětavé (Kytice – promění se v mateřídoušku)
  • Matky vyměňující své děti za zlato (Poklad – chamtivost)
  • Dívky toužící po svých milých za každou cenu (Svatební košile – rouhání se osudu)
  • Matky litující svých činů (Polednice – neúmyslná vražda)
  • Matky a mladé ženy vražedkyně (Holoubek – otrávení manžela, Zlatý kolovrat – zavraždění nevlastní dcery)
  • Matky bezcitné a nemilující (Lilie – tchyně zabíjející snachu, Dceřina kletba – příliš tolerantní matka)

   

  Co je balada:

  • Lyricko-epický útvar s pochmurným, strašidelným dějem a tragickým koncem
  • Provinění člověka je potrestáno
  • Prudký dějový spád – baladická zkratka
  • Děj je neúplný, dozvídáme se jen klíčové momenty
  • Časté dialogy, dramatičnost
  • Malý časový prostor

   

  Kompozice:

  • Sbírka je psaná zrcadlovým obrazem (1. a 13. balada mají stejný námět, 2. a 12. atd.)
  • Příklady zrcadlové kompozice:
    • Kytice × Věštkyně (13) – motiv národního smutku a nadějí, národní buditelství, vlastenectví
    • Poklad × Dceřina kletba (12) – motiv mateřské viny, narušení vztahu matka × dítě
    • Svatební košile × Vrba (10) – vztah mrtvých k živým, proměna člověka
    • Polednice × Vodník (9) – nadpřirozené bytosti, konflikt dvou mateřských lásek
    • Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (8) – vina a vykoupení, spravedlnost, pokání
    • Štědrý den × Holoubek (7) – láska a smrt, kontrasty (štěstí × tragédie)
  • Holoubek – střed sbírky, osa symetrie
  • Lilie – přidána dodatečně v 2. vydání 1861, porušuje zrcadlovou kompozici

   

  Stručné obsahy balad:

  1. KYTICE

  • Úvodní balada o sedmi dětech, kterým umřela matka
  • Ona se poté proměnila v kvítek (mateřídoušku), který vyrostl na jejím hrobě
  • Děti ji poznají podle vůně
  • Alegorie: matka = vlast, děti = národ, mateřídouška = česká kultura

  2. POKLAD

  • Matka malého dítěte toužila po pokladu v podzemní skále (otevírá se na Velký pátek)
  • Odloží dítě na zem a sbírá zlato, pak dítě opustí a jde pro více pokladu
  • Skála se zavře, poklad se změní v kamení, dítě je ztraceno
  • Po roce se skála opět otevře, matka najde dítě živé a zdravé, zlata si nevšímá
  • Ponaučení: chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou lze zlehčit trest

  3. SVATEBNÍ KOŠILE

  • Dívka hledá svého milého, který je v cizině, prosí Pannu Marii, aby ho vrátil
  • On se vrátí, ale je mrtvý (živá mrtvola)
  • Láká ji na svatbu, odvádí ji na hřbitov, kde si ji chce vzít k sobě do hrobu
  • Po cestě jí postupně odebírá modlitební knihy, růženec a křížek
  • Dívka unikne do márnice, modlí se a mrtvý milý zmizí, když zakokrhá kohout
  • Ponaučení: nelze nutit osud, víra v Boha zachraňuje

  4. POLEDNICE

  • Matka si na své zlobivé dítě zavolá polednici (nadpřirozenou bytost)
  • Polednice přijde, chce si dítě vzít
  • Matka ho chrání, přivine ho k sobě, až ho neúmyslně udusí
  • Ponaučení: slova mají moc, trest je nepřiměřený vině

  5. ZLATÝ KOLOVRAT

  • Nevlastní matka a sestra závidí dívce Dorničce, že si ji vyhlídl král
  • Proto ji zabijí – vyloupnou oči a usekají hnáty (ruce a nohy)
  • Kouzelný stařec Dorniku oživí, vyměňuje části těla za zlatý kolovrat, přeslici a kužel
  • Když falešná královna přede na kolovratu, ten zpívá pravdu o vraždě
  • Král najde pravou Dorniku, vezme si ji, vražedkyně jsou potrestány stejným způsobem
  • Ponaučení: dobro vítězí nad zlem, spravedlnost vítězí

  6. ŠTĚDRÝ DEN

  • Dvě sestry (Hana a Marie) jdou na Štědrý den k jezeru, aby viděly svoji budoucnost (lidový zvyk)
  • Hana uvidí v otvoru v ledu svoji svatbu s Václavem
  • Marie uvidí svůj pohřeb – rakev a černý kříž
  • Obě vize se vyplní – Hana se vdá, Marie zemře
  • Ponaučení: nelze předpovídat budoucnost, osud je neúprosný, lepší žít v naději než znát strašlivou jistotu

  7. HOLOUBEK

  • Mladá vdova se rychle znovu vdá (do měsíce po smrti manžela)
  • Na hrobě prvního manžela vyroste doubek, na kterém sedává bílý holoubek
  • Holoubek žalostně zpívá (vrká) pravdu – žena otrávila svého prvního manžela
  • Žena to nevydrží a utopí se v potoce
  • Není pochována na hřbitově, leží jen pod kamenem s prokletím
  • Ponaučení: nejhorší hřích – vražda manžela, svědomí trestá

  8. ZÁHOŘOVO LOŽE

  • Balada o hříšníkovi Záhořovi, který je loupežník a vrah
  • Potká poutníka, který jde do pekla pro úpis duše (jeho otec ho zasvětil ďáblovi)
  • Poutník se vrátí a vypráví, že v pekle existuje Záhořovo lože – nejhorší muka
  • Záhoř se zděsí, činí pokání 90 let
  • Poutník (již biskup) se vrátí, Záhoř je promýněn v pařez, oba umírají a jejich duše odlétají jako bílé holubice do nebe
  • Ponaučení: pokáním a vírou lze dosáhnout odpuštění i za nejhorší činy

  9. VODNÍK

  • Dívka, která neposlechne svoji matku (matka měla zlý sen), jde vyprat prádlo k jezeru
  • Vodník si ji vezme za ženu pod hladinu
  • Po narození syna chce dívka domů k matce navštívit, vodník ji pustí s podmínkami
  • Za pozdní příchod jí vodník syna zabije – hodí na práh hlavičku oddělenou od tělíčka
  • Ponaučení: nelze podvádět nadpřirozené bytosti, konflikt dvou mateřských lásek

  10. VRBA

  • Žena je nočním životem spojena s vrbou – ve dne žije doma, v noci je její duše ve vrbě
  • Manželovi se to nelíbí, nechce se dělit o ženu se stromem
  • Vrbu porazí a tím zabije svoji ženu
  • Duše ženy mu poradí, aby z proutí udělal kolébku pro dítě a později píšťalky – tak s nimi zůstane
  • Ponaučení: nelze bojovat proti přírodě a osudu, mateřská láska přetrvává i po smrti

  11. LILIE

  • Umře mladá žena a chce být pochována v lese (ne na hřbitově)
  • Na hrobě vyroste vzácná bílá lilie
  • Mladý pán si ji přesadí na zahradu, lilie se promění v ženu, vezme si ji, porodí mu syna
  • Pán musí do boje, matka jeho (tchyně) má lílii střežit
  • Tchyně květinu záměrně zahubí (nechá na ni svítit slunce) – lilie i dítě umírají
  • Pán přeje matce všechno nejhorší
  • Ponaučení: závist a zloba mezi tchyní a snachou

  12. DCEŘINA KLETBA

  • Dívka zabije své nemanželské dítě (vraždí „holoubátko“)
  • S pocitem viny se rozhodne oběsit (jde hledat květ na konopné oprátce)
  • Prokleje zrádného milence (aby měl červa v duši)
  • Prokleje i vlastní matku za to, že jí dávala přílišnou volnost
  • Ponaučení: největší hřích – vražda vlastního dítěte, mateřská vina, nedostatečná výchova

  13. VĚŠTKYNĚ

  • Závěrečná balada, která prorokuje slavnou budoucnost českého národa
  • Ožívají v ní dávná proroctví (praotec Čech, Přemysl Oráč, kněžna Libuše, Karel IV.)
  • Skládá se z úryvků 6 lidových pověstí o české zemi
  • Vyjadřuje víru v lepší budoucnost českého národa
  • Ponaučení: vlastenecké poselství, naděje v obrození národa

   

  Stylistická charakteristika:

  Veršová výstavba:

  • Sylabotonický verš (slabotonický) – pravidelně se opakující slovní přízvuk, pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
  • Gnomický verš – typická hutnost, krátké a výstižné verše působící jako přísloví
  • Balady mají pravidelný rým:
  • Sdružený (aa bb) – Svatební košile, Vrba, Lilie
  • Střídavý (ab ab) – Kytice, Poklad
  • Obkročný (abba)
  • Přerývaný (abcb)

   

  Jazykové prostředky – slovní zásoba:

  • Použita tehdejší čeština – dnes knižní jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň, sine)
  • Eufonie v rýmu = libozvučnost, melodičnost
  • Zvukomalba – snaží se nám vyvolat dojem reálného zvuku (hop, klop, bác, bouch)
  • Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty
  • Dialogy – časté používání přímé řeči zvyšuje dramatičnost
  • Er-forma – vyprávění ve 3. osobě (objektivní vypravěč)

   

  Tropy (obrazná pojmenování):

  • Přirovnání – srovnání dvou jevů pomocí „jako“, „jako by“
  • Metafory – obrazné pojmenování na základě podobnosti
  • Personifikace – zosobnění neživých věcí (stromy mluví, příroda žije)
  • Metonymie – záměna na základě souvislosti
  • Perifráze – opis místo přímého pojmenování
  • Epiteton – básnický přívlastek
  • Alegorie – jinotajné vyjádření (Kytice = vlast)

   

  Figury (slovní tvary):

  • Anafora – opakování slov na začátku veršů
  • Epifora – opakování slov na konci verše
  • Epizeuxis – opakování slov uprostřed verše
  • Epanastrofa – opakování slov na konci 1. a na začátku 2. verše
  • Apostrofa – básnické oslovení
  • Elipsa – vynechání slov, líčení děje bez přísudku (baladická zkratka)
  • Inverze (anastrofa) – přeházení slovosledu
  • Gradace – stupňování
  • Antiteze – protiklad

   

  Myšlenka:

  • Poukazuje na hodnotu lásky a přátelství, především mateřské lásky
  • Chce morálně poučit čtenáře – varuje před hříchy (chamtivost, závist, vražda, zrada)
  • Rozdíly mezi dnešními a dřívějšími lidmi – důležitost tradic
  • Kritika společnosti skrze alegorické básně
  • Uctívání daného řádu – nelze se bouřit proti osudu

   

  Inspirace:

  • Erben čerpá a vychází z lidové tradice, bájí a pověstí
  • Některé balady motivovány křesťanstvím (Poklad, Záhořovo lože)
  • Některé vycházejí z pohanských mýtů (Polednice, Vrba)
  • Teorie bratří Grimmů – mytologická teorie o původu lidových povídek (mají souvislost s nejstaršími mýty)

   

  Přijetí díla:

  • Přijato velmi kladně, je v něm ztvárněná lidová moudrost a tradice
  • První báseň Polednice vyšla už roku 1834 v časopise a měla velký úspěch
  • Sbírka byla nadčasová, patří k základům české literatury
  • Ovlivnila další generace básníků (Jan Neruda, Jiří Wolker, Petr Bezruč – sociální balady)

   

  Další vývoj – adaptace:

  • Divadelní hra – muzikál Kytice, Jiří Suchý (libreto) a Ferdinand Havlík (hudba), divadlo Semafor, 70. léta 20. století. Šest balad, každá v jiném žánru (folklór, jazzová opera, opereta, kabaretní skeč, pop, muzikál).
  • Film – 2000, režie František Antonín Brabec. Sedm zfilmovaných básní: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film oceněn Českým lvem za kameru, hudbu a zvuk.
  • Kytice je stále živá v českém kulturním povědomí, patří k povinné četbě na školách

  The post Kytice – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

  ]]>