Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Rozbor přidal(a): Emil

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Zasadit úryvek do kontextu díla, určení časoprostoru:

• Úryvek je ze závěru 4. zpěvu, poutník (sám Mácha) po 7 letech přichází na místo popravy Viléma o Silvestru (typicky romantický čas) a v hospodě se dovídá příběh Viléma a Jarmily (ten se skutečně stal v Dubé, poblíž České Lípy). Na místo se znovu vrací 1. máje. Přemýšlí o životě, šťastném dětství, které uplynulo (v mládí je už člověk šťastný jen navenek, v duši má smutek) – ,,to dětinský můj věk“ – smutek, pesimismus vyjadřuje v protikladech, oxymóronech, což je základní znak romantismu, ztotožňuje se s osudem Viléma a Jarmily, stává se součástí tragédie
• Časoprostor: místo popravy Viléma, 7 let po tragédii, typicky romantické kulisy.

Určit téma, myšlenka, motivy:

• téma – nešťastný osud milenců Viléma a Jarmily, osobní traumata básníka, i když sám Mácha uvedl, že to je oslava májové přírody (chtěl zmást cenzuru); myšlenka: úvahy o smrti, vztahu jedince a společnosti, čase, který nám vyměřuje osud; motivy: láska, májová příroda, čas, vina a trest, výrazný motiv země-matky, smutek…

Kompozice: 4 zpěvy a 2 intermezza, složitá vnitřní struktura.

1. zpěv: 1. máj – oslava májové přírody, Jarmila čeká na Viléma na břehu jezera, místo něj přijíždí plavec a oznamuje jí, že Vilém bude příštího dne popraven za otcovraždu. Jarmila spáchá sebevraždu = rys romantismu: protiklady – krásná příroda x smrt.
2. zpěv: Vilém ve vězení přemýšlí o svém životě, smrti, po níž není vůbec nic (provokativní myšlenka), vině – je vůbec vinen?? Padající kapky mu vyměřují čas.
3. intermezzo: Na popravišti čeká sbor duchů na Viléma.
4. zpěv: Vilém se loučí se životem, přírodou – jedny z nejkrásnějších veršů č. poezie, poprava.
5. intermezzo: Vilémovi přátelé – loupežníci – jsou nešťastní ze ztráty svého vůdce.
6. zpěv: Poutník, sám autor, přichází na místo popravy po 7 letech … závěrečný verš – apostrofa (zvolání) Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! – autor se ztotožňuje s tragédií milenců.

Určit lit. druh a žánr:

• Lyricko-epická skladba
• Žánr: básnická povídka, její děj je v pozadí, převažuje líčení pocitů, dojmů, nálad, skládá se z několika zpěvů, typická je pro romantismus: Byron, Puškin…

Označit vypravěče

• Lyrický subjekt /mluvčí/ – v lyricko-epických skladbách LS splývá s rolí vypravěče. Ten buď stojí nad postavami, nezasahuje přímo do děje = objektivní LS, nebo vyjadřuje, co postava prožívá, autor se s ní ztotožňuje a v tomto úryvku přímo vstupuje do děje = Hynku! Jde o subjektivní lyrický subjekt, ich-forma, typický pro romantická díla.

Charakterizovat hl. postavy:

• Vilém: ,,strašný lesů pán“, loupežník, který byl v mládí vyhnán svým otcem z domu, typický romantický hrdina – výjimečná postava, osamělý, vyhraněný individualista, hrdý, ale citlivý člověk, stojí proti společnosti, není pochopen svým okolím.
• Jarmila: miluje Viléma, není schopna vyrovnat se  s tragickým osudem svého milého, raději volí sebevraždu.
• Poutník: objevuje se ve 4. zpěvu, ztotožňuje se s autorem, srovnává svůj osud s Vilémovým, mluví o sobě, o svém mládí – poznává, že vše je ztraceno.

Určit formu textu,, typy promluv, veršovou výstavbu:

• Forma: poezie (psaná vázanou formou, ve verších seskupených ve strofách (slokách), ty vyjadřují určitou myšlenku, básnický obraz)
• Typy promluv: řeč (promluva) jedné postavy = monolog, uplatnění přímé řeči;

– výstavba úryvku: rytmus veršů – jamb (nepřízvučná – přízvučná), pro českou poezii není typický, proto na konec veršů dává autor většinou jednoslabičná slova, která jakoby rozezpívají verš, rým: prvních 6 veršů sdružený, další 4 střídavý (abab).

Zhodnotit funkci jazykových prostředků výňatku, uplatnění výrazů z různých vrstev jazyka:

• Mácha je básník s ojedinělou fantazií (oxymórony v ukázce), volí moderní básnické prostředky, do té doby v č. poezii nepoužívané – dovede pracovat s barvami, perspektivou, zvukovými prostředky – eufonií (1. zpěv), s kategorií času (2. zpěv – čas básnický odpovídá reálnému). Skladba je psána spisovným jazykem – archaismy: neb, dalekoť, umrlý, takť, strůny, poetismy (slova básnická) – v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály … (velké množství).

Vyhledat a určit obrazná pojmenování (tropy) a figury:

• Tropy: metafory – co jiskry v jezeru, přirovnání – umrlý jako stín, epiteta – smutný zrak, vřelé slzy, vyhaslé světlo, personifikace – slzy si hrály, oxymórony – velké množství : dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní … zbortění harfy tón, ztrhané strůny zvuk … atd.
• Figury: anafory (stejná slova na začátku veršů) – daleko – dalekoť, takť – tak, zašlého – zašlé, inverze (obrácený slovosled) – po mé si tváři hrály…

Lit. hist. kontext

Zařadit dílo do kontextu autorovy tvorby:

• Máj je nejen vrcholné dílo H. Máchy, ale i č. literatury, i když Mácha své první verše psal německý, 1. česky psaná je báseň Svatý Ivan, ostatní básnická tvorba už není dnes tak známá. Próza: autobiografická díla Márinka (prozaické pasáže se střídají s veršovanými, děj se odehrává v chudinské čtvrti Na Františku, vypravěč se během krátkého setkání zamiluje do krásné dívky, po návratu z cest se dovídá, že zemřela) a Večer na Bezdězu.
• Nejznámější román Cikání svým námětem připomíná Máj – vražda svůdce, sebevražda milenky… Mácha chtěl napsat 4dílný historický román KAT, realizoval pouze 1. díl – Křivoklad.
• Pouť krkonošská je 1. českým hororem. Deník – otevřeně, ale v zašifrované formě, píše o svém bouřlivém intimním životě.

Zařadit autora do lit. kontextu:

• K. H. Mácha (1810-1836), ač zemřel mladý, je největším českým básníkem, zakladatelem moderní č. poezie – ,,kníže č. básníků“, jeho Máj patří k nejvydávanějším dílům, na ilustracích se podíleli – nejslavnější č. malíři (M. Aleš, K. Svolinský, J. Zrzavý, C. Bouda, Jar. Šerých aj.), je prakticky jediný představitel romantismu v č. lit., ve své době nebyl pochopen, byl příliš moderní, nesrozumitelný, jeho revolta, názory, že po smrti není nic, byly nepřijatelné, stejně jako témata (otcovražda, sebevražda) – kritika J. K. Tyla: Rozervanec

The post Máj – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Rozbor přidal(a): Sašenka

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Autor – Karel Hynek Mácha

Byl český básník, prozaik a zakladatel moderní české poezie. Narodil se jako Ignác Mácha v domě U Bílého orla na Malé straně. Máchův otec byl mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka pocházela z rodu českých hudebníků. Mácha byl samotářem, který rád cestoval. Chodil vždy pěšky a místa, která navštívil, se objevují v jeho dílech. Jeho prvním dílem byly německy psané básně Versuche des Ignac Macha. Studoval filozofickou fakultu, kde se seznámil s Jungmannem. Chodil k němu na soukromé hodiny. Během té doby si zamiloval češtinu. Jednou Jungmannovi donesl své dílo Svatý Ivan. Ten z něj byl tak unešen, že ho nechal otisknout. V té době se zamiloval do Márinky Stichové. Podle ní vzniklo dílo Márinka. Láska nebyla opětována. Nakonec si chtěl vzít Eleanoru Šomkovou. Ke svatbě bohužel nedošlo, jelikož Mácha zemřel 2 týdny před ní. Eleanora to neměla v tomto vztahu vůbec jednoduché.

Další autorova díla:

Cikáni, Pouť Krkonošská, Márinka

Máj

Žánr

lyricko-epická báseň

Bližší zařazení

– vydáno 1836 vlastním nákladem Máchy

– romantismus

– národní obrození

– další autoři: Josef Kajetán Tyl

Karel Sabina

Václav Kliment Klicpera

Charakteristika díla

– inspirováno skutečnou událostí

– věnováno pekaři Hynku Kommovi

– psáno jambickým veršem

– založeno na protikladech, barvách a básnických přívlastcích

– má jít o oslavu jarní přírody

– autobiografické prvky

– 3 tragédie: obžaloba společnosti

Jarmila

Vilém

– vrstevníci Máchy byli z díla nadšeni, kritiky odsuzováno

Hlavní postavy

Vilém – zamilován do Jarmily, loupežník, zabije svého otce i když o tom neví, typický romantický

hrdina, pomstychtivý, bouří se proti společnosti

Jarmila – dobrá kurva, čeká na Viléma a když zjistí co způsobila tak se zabije

Hynek – sám autor, zamyšlený, ztotožňuje se s Vilémem

Doba děje

nejspíš 18. století (v roce 1774 se stala událost podle které Mácha dílo napsal)

Místo děje

krajina Doks pod Bezdězem, u Máchova jezera

Tématický plán

Celkové téma: obžaloba společnosti

Hlavní téma: Vilémův zločin a jeho potrestání

Vedlejší téma: loučení Viléma s přírodou

Kompoziční plán

počet částí: 4 zpěvy

• oslava přírody proti tragédii Jarmily
• oslava přírody proti době do popravy Viléma
• vrchol, lidský osud, vzpomínky na dětství
• závěr – ztotožnění autora s hrdinou po sedmi letech

2 intermezza

• popraviště, sbor duchů čeká na Viléma
• příroda, žalozpěv loupežníků nad ztrátou vůdce

postup: chronologický

retrospektivní ve vzpomínkových pasážích

er forma + ich forma (v závěru)

Jazykový plán

Jazyk

spisovný, básnický, archaický, knižní

Věty

krátké věty i souvětí

Figury a tropy

epiteton konstans – bělavé páry, bledá tvář luny

epiteton ornans – růžový večer, jezero hladké

přirovnání – co slzy lásky

oxymorón – mrtvé milenky cit

metonymie – hrdliččin zval ku lásce hlas

gradace – temná je noc, temnější mě nastává

The post Máj – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Rozbor přidal(a): Miruška

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Karel Hynek Mácha

-nejvýznamnější český romantik

-původním jménem Ignác

-vystudoval práva

-hrál amatérské divadlo v družině Josefa Kajetána Tyla – seznámil se tam s Elenorou Šomkovou – Lori (nemanželské dítě)

-zdatný turista – Litomyšl –Praha, Benátky

-když pomáhal hasit požár v Litomyšli, napil se cholerové vody – zemřel 26 let

-neznáme jeho skutečnou podobu- idealizovaný

-Máchův kult -19. stol. 50. léta – Jan Neruda, jakub Arbes – přeložil jeho deníky

-vytvořil moderní básnický jazyk,přinesl jamb do češtiny

Máj

-lyricko epická skladba o 4 zpěvech

-jediná kniha, která vydala za jeho života

-nejlepší česká báseň vůbec – 1. a skoro poslední takto dobrá

-vydával ji sám (600 výtisků)

-v místech – Doksy

-Mácháč

-Bezděz

– tragédie 3 lidí, přerostla v tragédii všeobecné lidskou

-myšlenková hloubka

FORMA:

–        předzpěv – vlastenecká báseň – věnována vlastencům na uklidnění a donucení přečtení knihy – trik

1. zpěv – Jarmila se dozvídá o budoucí popravě Viléma, spáchá sebevraždu skokem do jezera  – motiv lásky a nevěry
2. zpěv – Vilém čekající na smrt ve vězení přemýšlí o životě a smyslu  – motivy vzpoury křivdy – kontrast věčné neomezené přírody v čase a ubývajícího času života Viléma = filozofická část
1. intermezzo – duchové na popravišti čekají na svého mrtvého
3.zpěv – Vyvrcholení = poprava Viléma, krátce před smrtí Vilém vyznává lásku rodné zemi a opěvuje její krásu

2. intermezzo- loupežníci oplakávají svého vůdce
3. zpěv – po 7 letech se dostává autor ( Mácha) na místo,  –  dozvídá se celý příběh a zamýšlí se nad tragikou osudu   –   ztotožňuje se s Vilémem

–        psáno v reformě

–        hl. postavy : Vilém, Jarmila, poutník

–        explicitní vyjádření : vyjádření  na plnou hubu

–        implicitní vyjádření : vyjádření obklikou

–        na konci zpěvu zvolání : Hynku, Viléme ,Jarmilo

–        založeno na kontrastech – krásná příroda/ tragický děj

Hl. motivy – přírodní motivy – větřík, oblaka

• nebeská tělesa – měsíc, slunce hvězdy
• matka Země
• motivy smutku
• motiv mraků – poslů
• koloběh života – ztracené mládí

Jazyk

-spisovný jazyk, neutrální, knižní

-jazyk bohatý, básnický a vznešený

Tropy = obrazné přirovnání na základě přeneseného významu

–        personifikace – co ramenem tajemným zemi objímaje

–        poetismus – žel, blankyt

–        epiteta- po modrém blankytu bělavé páry hynou

–  stíny modra nebe

–  epiteta v post pozici – za podstatným jménem – zemi širou

– pleonasmus – modrý blankyt, bělavé páry

Figury = básnický prostředek pomocí shluku hlásek se snaží navodit pocity

–        epizeuxis- slza slzu stíhá

–        anafora – to vše, to vše

-apostrofa – oslovení neživé věci – vy hvězdy, vy trůchlenci

– gradace – vyjádřena epiteton v post pozici

– oxymóron – stíny modra nebe

-aliterace – slza slzu stíhá

symbolismus- srdce, země

-instrumentace – patří pod figury

– eufonie –střídání měkkých hlásek l,ž,é – pozitivní pocit – hluboký žel

– kakofonie- opak eufonie trůcjlenci,srdce –ou,r,d,u,o,š

Stopy – metrum

– jamb + daktyl- hluboce vzdechne

-melodický

Rým – nepravidelné schéma, obkročný, střídavý, postupný, sdružený

– TRIÁDOVÝ rým – končí na stejnou hlásku verš

-prac.list. – 3. zpěv před popravou –loučí se se zemí

Obecně kulturní a literárně-historický kontext díla

-Máj v kontextu Máchovy tvorby

– V Máji vyvrcholily všechny jeho básně,

– Jeho vrcholné dílo, 1. vydané a poslední vydané

vydané těsně před smrtí

-Mácha v kontextu 19. století

– 1. pravý romantik v Čechách – po zbytek 19. byl Mácha velikány odmítán spolu s Májem

-Vliv Máchy na  českou literaturu 20. a 21.století

-Český symbol + základ české poezie lidé se jím nechali inspirovat ->  vznik Májovců – Neruda, Jakub Arbes, Seifert

– muzikály a filmy na téma Máje

Neumělecký text

– mluví o uměleckém textu

– přímá souvislost – zabývá se přímo o díle

– nepřímá souvislost – nemá žádnou souvislost

-jedná se o odborný styl s prvky uměleckého

-jedná se o lit. kritiku – psána proto, aby lidé dílu porozuměli

– typ textu – esej/kritika – texty, které jsou o odborných tématech

-používá poetismy – neutrální slovní zásobu, citaci, inverzní slovosled, novologismy

– znaménka – přístavky, rozvinuté podněty, udržují čtenáře bdělosti, emocialita

Mácha říká, že děj není to hlavní a důležité, a čtenář by měl vytušit sentencium moralis

zvukový, akustický účinek hláskových kombinací, který spíše přispívá k emocionální atmosféře

Onomatopoie – zvukomalba; nakupení určitých hlásek ve verši tak, aby vyvolaly dojem reálného zvuku

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola;

a na topole podle skal

zelený mužík zatleskal.

Eufonie (libozvučnost)– umělecky působivé uspořádání hlásek nebo skupiny hlásek na základě jejich opakování (především kombinace s převahou samohlásek, dvojhlásky OU a souhlásky L)

Kakofonie (nelibozvučnost) – především souhláskové shluky s velkou frekvencí souhlásek S, Š, R, Ř

Rým – je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půlveršů.

Aliterace – náslovný rým; opakování stejných hlásek na začátcích slov

Rovina lexikální – využití slovní zásoby

Afektivní pojmenování – vyjadřují různé typy příznakovosti: významovou, dobovou, citovou, charakterizační

Augmentativa (zesilují význam – psisko) – Deminutiva (zdrobněliny)

Slangismy – Argotismy – Dialektismy – Vulgarismy – Eufemismy

Neologismy – Archaismy – Historismy – Poetismy

Homonyma – Synonyma – Antomyma – Paronyma

Figury – esteticky účinné kombinování hlásek a slov

Podstatnou vlastností slovních figur je skutečnost, že se při jejich užití nemění význam slov, která figuru vytvářejí; zdůrazňují nějaké obsahové poselství

Elipsa – výpustka; vynechání slova, které si můžeme domyslet

Elize – apokopa; vynechání hlásky na konci slova

…pískat si, jak mi zobák narost, vínem si plašit z čela starost…

Exklamace – vzrušené básnické zvolání

otčinou vzplaň!

Anafora – opakování stejných slov na začátcích strof nebo veršů

Epifora – opakování stejných slov na konci veršů

Epanastrofa  -opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého verše

Epizeuxis – opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou

Pleonasmus – nadbytečné seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov a výrazů

Přirovnání – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastnostmi jevu jiného.

Řečnická otázka – otázka, na níž ten, kdo ji klade, nečeká odpověď

Apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů

Klimax – gradace; – pojmenování nebo motivy seřazené podle významu tak, aby měly vzestupnou tendenci

Kontrast – postavení jevů nebo slov opačného významu vedle sebe, záměrné spojení protikladných myšlenek a obrazů

Paradox – zdánlivě protismyslné tvrzení, které odporuje vžitým představám

Parafráze – záměrné napodobení cizího uměleckého díla nebo stylu

Pointa – výrazné, často překvapivé vyvrcholení strofy nebo celé básně

Envoi – poslání, dozpěv vyslovující závěrečnou myšlenku básně

Tropy – obrazná pojmenování

Jednotlivé typy tropů se liší charakterem a typem přenášení významů.

Metafora – je přenesení významu na základě podobnosti, vzhledu, funkce, vlastností, pohybu apod; označení jednoho jevu pojmenováním jevu druhého – a srovnání nebo konfrontace těchto jevů na tomto základě

Tvé oči dva výstřely naslepo

Dva výstřely naslepo které se neminuly cílem

Dva výstřely naslepo za rohem ulice kudy jsem šel

Jak vězeň hledající konec dvora

Personifikace – přenos pojmenování lidských vlastností a jednání na neživé věci a abstraktní pojmy

Metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti

Na břehu moře maják do tmy hoří

– záměna příčiny a účinku (Její jazyk není nejvybranější)

– záměna obsahu za věc (Vypil celou sklenici)

– záměna věci za místo jejího původu (Bílý dům)

– záměna vlastnictví nebo výrobku za majitele nebo autora (Vykradli souseda)

Synekdocha– přenesení významu na základě záměny části a celku, na základě věcných souvislostí kvantitativních

pars pro toto – uvedení části místo celku

totum pro parte – uvedení celku místo části

Oxymorón – spojení významově protikladných slov Zbortěné harfy tón, ztrhané zvuky zvuk… (K. H. Mácha)

Alegorie – rozvinutá metafora, celá báseň může mít přenesený význam

Epiteton – básnický přívlastek, zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou vlastnost

The post Máj – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.