Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Rozbor přidal(a): Emil

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Zasadit úryvek do kontextu díla, určení časoprostoru:

• Úryvek je ze závěru 4. zpěvu, poutník (sám Mácha) po 7 letech přichází na místo popravy Viléma o Silvestru (typicky romantický čas) a v hospodě se dovídá příběh Viléma a Jarmily (ten se skutečně stal v Dubé, poblíž České Lípy). Na místo se znovu vrací 1. máje. Přemýšlí o životě, šťastném dětství, které uplynulo (v mládí je už člověk šťastný jen navenek, v duši má smutek) – ,,to dětinský můj věk“ – smutek, pesimismus vyjadřuje v protikladech, oxymóronech, což je základní znak romantismu, ztotožňuje se s osudem Viléma a Jarmily, stává se součástí tragédie
• Časoprostor: místo popravy Viléma, 7 let po tragédii, typicky romantické kulisy.

Určit téma, myšlenka, motivy:

• téma – nešťastný osud milenců Viléma a Jarmily, osobní traumata básníka, i když sám Mácha uvedl, že to je oslava májové přírody (chtěl zmást cenzuru); myšlenka: úvahy o smrti, vztahu jedince a společnosti, čase, který nám vyměřuje osud; motivy: láska, májová příroda, čas, vina a trest, výrazný motiv země-matky, smutek…

Kompozice: 4 zpěvy a 2 intermezza, složitá vnitřní struktura.

1. zpěv: 1. máj – oslava májové přírody, Jarmila čeká na Viléma na břehu jezera, místo něj přijíždí plavec a oznamuje jí, že Vilém bude příštího dne popraven za otcovraždu. Jarmila spáchá sebevraždu = rys romantismu: protiklady – krásná příroda x smrt.
2. zpěv: Vilém ve vězení přemýšlí o svém životě, smrti, po níž není vůbec nic (provokativní myšlenka), vině – je vůbec vinen?? Padající kapky mu vyměřují čas.
3. intermezzo: Na popravišti čeká sbor duchů na Viléma.
4. zpěv: Vilém se loučí se životem, přírodou – jedny z nejkrásnějších veršů č. poezie, poprava.
5. intermezzo: Vilémovi přátelé – loupežníci – jsou nešťastní ze ztráty svého vůdce.
6. zpěv: Poutník, sám autor, přichází na místo popravy po 7 letech … závěrečný verš – apostrofa (zvolání) Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! – autor se ztotožňuje s tragédií milenců.

Určit lit. druh a žánr:

• Lyricko-epická skladba
• Žánr: básnická povídka, její děj je v pozadí, převažuje líčení pocitů, dojmů, nálad, skládá se z několika zpěvů, typická je pro romantismus: Byron, Puškin…

Označit vypravěče

• Lyrický subjekt /mluvčí/ – v lyricko-epických skladbách LS splývá s rolí vypravěče. Ten buď stojí nad postavami, nezasahuje přímo do děje = objektivní LS, nebo vyjadřuje, co postava prožívá, autor se s ní ztotožňuje a v tomto úryvku přímo vstupuje do děje = Hynku! Jde o subjektivní lyrický subjekt, ich-forma, typický pro romantická díla.

Charakterizovat hl. postavy:

• Vilém: ,,strašný lesů pán“, loupežník, který byl v mládí vyhnán svým otcem z domu, typický romantický hrdina – výjimečná postava, osamělý, vyhraněný individualista, hrdý, ale citlivý člověk, stojí proti společnosti, není pochopen svým okolím.
• Jarmila: miluje Viléma, není schopna vyrovnat se  s tragickým osudem svého milého, raději volí sebevraždu.
• Poutník: objevuje se ve 4. zpěvu, ztotožňuje se s autorem, srovnává svůj osud s Vilémovým, mluví o sobě, o svém mládí – poznává, že vše je ztraceno.

Určit formu textu,, typy promluv, veršovou výstavbu:

• Forma: poezie (psaná vázanou formou, ve verších seskupených ve strofách (slokách), ty vyjadřují určitou myšlenku, básnický obraz)
• Typy promluv: řeč (promluva) jedné postavy = monolog, uplatnění přímé řeči;

– výstavba úryvku: rytmus veršů – jamb (nepřízvučná – přízvučná), pro českou poezii není typický, proto na konec veršů dává autor většinou jednoslabičná slova, která jakoby rozezpívají verš, rým: prvních 6 veršů sdružený, další 4 střídavý (abab).

Zhodnotit funkci jazykových prostředků výňatku, uplatnění výrazů z různých vrstev jazyka:

• Mácha je básník s ojedinělou fantazií (oxymórony v ukázce), volí moderní básnické prostředky, do té doby v č. poezii nepoužívané – dovede pracovat s barvami, perspektivou, zvukovými prostředky – eufonií (1. zpěv), s kategorií času (2. zpěv – čas básnický odpovídá reálnému). Skladba je psána spisovným jazykem – archaismy: neb, dalekoť, umrlý, takť, strůny, poetismy (slova básnická) – v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály … (velké množství).

Vyhledat a určit obrazná pojmenování (tropy) a figury:

• Tropy: metafory – co jiskry v jezeru, přirovnání – umrlý jako stín, epiteta – smutný zrak, vřelé slzy, vyhaslé světlo, personifikace – slzy si hrály, oxymórony – velké množství : dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní … zbortění harfy tón, ztrhané strůny zvuk … atd.
• Figury: anafory (stejná slova na začátku veršů) – daleko – dalekoť, takť – tak, zašlého – zašlé, inverze (obrácený slovosled) – po mé si tváři hrály…

Lit. hist. kontext

Zařadit dílo do kontextu autorovy tvorby:

• Máj je nejen vrcholné dílo H. Máchy, ale i č. literatury, i když Mácha své první verše psal německý, 1. česky psaná je báseň Svatý Ivan, ostatní básnická tvorba už není dnes tak známá. Próza: autobiografická díla Márinka (prozaické pasáže se střídají s veršovanými, děj se odehrává v chudinské čtvrti Na Františku, vypravěč se během krátkého setkání zamiluje do krásné dívky, po návratu z cest se dovídá, že zemřela) a Večer na Bezdězu.
• Nejznámější román Cikání svým námětem připomíná Máj – vražda svůdce, sebevražda milenky… Mácha chtěl napsat 4dílný historický román KAT, realizoval pouze 1. díl – Křivoklad.
• Pouť krkonošská je 1. českým hororem. Deník – otevřeně, ale v zašifrované formě, píše o svém bouřlivém intimním životě.

Zařadit autora do lit. kontextu:

• K. H. Mácha (1810-1836), ač zemřel mladý, je největším českým básníkem, zakladatelem moderní č. poezie – ,,kníže č. básníků“, jeho Máj patří k nejvydávanějším dílům, na ilustracích se podíleli – nejslavnější č. malíři (M. Aleš, K. Svolinský, J. Zrzavý, C. Bouda, Jar. Šerých aj.), je prakticky jediný představitel romantismu v č. lit., ve své době nebyl pochopen, byl příliš moderní, nesrozumitelný, jeho revolta, názory, že po smrti není nic, byly nepřijatelné, stejně jako témata (otcovražda, sebevražda) – kritika J. K. Tyla: Rozervanec

The post Máj – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Přidal(a): Sašenka

Karel Hynek Mácha (*1810 – †1836)

• Byl český básník, prozaik a zakladatel moderní české poezie.
• Narodil se jako Ignác Mácha v domě U Bílého orla na Malé straně.
• Máchův otec byl mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka pocházela z rodu českých hudebníků.
• Mácha byl samotářem, který rád cestoval. Chodil vždy pěšky a místa, která navštívil, se objevují v jeho dílech.
• Jeho prvním dílem byly německy psané básně Versuche des Ignac Macha.
• Studoval filozofickou fakultu, kde se seznámil s Jungmannem, ke kterému chodil na soukromé hodiny a zamiloval si češtinu.
• Jednou Jungmannovi donesl své dílo Svatý Ivan, který z něj byl tak unešen, že ho nechal otisknout.
• V té době se zamiloval do Márinky Stichové, podle níž vzniklo dílo Márinka, ale láska nebyla opětována.
• Nakonec si chtěl vzít Eleanoru Šomkovou, ke svatbě však nedošlo, jelikož Mácha zemřel dva týdny před ní.

Další díla:

• Cikáni
• Pouť Krkonošská
• Márinka

Literárně-historický kontext

Romantismus, Národní obrození

• Dílo bylo vydáno v roce 1836 vlastním nákladem Máchy.

Další autoři:

• Josef Kajetán Tyl
• Karel Sabina
• Václav Kliment Klicpera

Rozbor díla: Máj

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyricko-epická poezie
• Literární žánr: Báseň

Téma a motivy:

• Celkové téma: Obžaloba společnosti.
• Vedlejší téma: Loučení Viléma s přírodou.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je Vilémův zločin a jeho následné potrestání.

Vypravěč:

• V díle se střídá er-forma s ich-formou, která je použita v závěru.

Kompozice:

• Skladba se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz.
• 1. zpěv: Oslava přírody v kontrastu s tragédií Jarmily.
• 2. zpěv: Oslava přírody v kontrastu s dobou do popravy Viléma.
• 3. zpěv: Vrchol díla, lidský osud, vzpomínky na dětství.
• 4. zpěv: Závěr, ztotožnění autora s hrdinou po sedmi letech.
• 1. intermezzo: Popraviště, sbor duchů čeká na Viléma.
• 2. intermezzo: Příroda, žalozpěv loupežníků nad ztrátou vůdce.
• Postup: Děj je chronologický, s retrospektivními pasážemi ve vzpomínkách.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, básnický, archaický a knižní.
• V textu se střídají krátké věty a souvětí.
• Skladba je založena na protikladech, barvách a básnických přívlastcích.

Verš a metrum:

• Báseň je psána jambickým veršem.

Básnické prostředky v díle:

• Epiteton konstans: bělavé páry, bledá tvář luny
• Epiteton ornans: růžový večer, jezero hladké
• Přirovnání: co slzy lásky
• Oxymorón: mrtvé milenky cit
• Metonymie: hrdliččin zval ku lásce hlas
• Gradace: temná je noc, temnější mě nastává

Časoprostor:

• Doba děje: Nejspíše 18. století (v roce 1774 se stala událost, podle které Mácha dílo napsal).
• Místo děje: Krajina Doks pod Bezdězem, u Máchova jezera.

Postavy:

• Vilém: Zamilován do Jarmily, loupežník, zabije svého otce, i když o tom neví. Je typickým romantickým hrdinou, pomstychtivý a bouří se proti společnosti.
• Jarmila: Čeká na Viléma, a když zjistí, co se stalo, spáchá sebevraždu.
• Hynek: Sám autor, který se objevuje v závěru básně. Je zamyšlený a ztotožňuje se s Vilémem.

Děj:

Děj básně je zasazen do malebné májové přírody. U jezera čeká Jarmila na svého milého Viléma. Místo něj však připlouvá posel se zprávou, že Vilém, vůdce loupežníků, bude následujícího dne popraven. Zabil totiž svůdce své milé, aniž by tušil, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domova. Zděšená Jarmila, která se cítí vinna, spáchá sebevraždu skokem do jezera.

Druhý zpěv se odehrává ve vězení, kde Vilém přemýšlí o svém osudu a o nespravedlnosti světa. Vzpomíná na své dětství a na otce, který ho zavrhl. Jeho monolog je plný vzdoru, ale i úvah o životě, smrti a nicotě po ní.

Třetí zpěv je vrcholem básně. Vilém je veden na popraviště. Loučí se s přírodou, která je mu lhostejná, a jeho myšlenky se stáčejí k věčnosti a smyslu lidské existence. Po jeho popravě se jeho tělo stává součástí přírodního koloběhu.

Poslední, čtvrtý zpěv se odehrává o sedm let později. Na místo popravy přichází poutník Hynek, sám autor, který se ztotožňuje s osudem Viléma. Nachází zde lebku a zamýšlí se nad tragikou lidského života a pomíjivostí. Báseň končí zvoláním „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Máj – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Přidal(a): Miruška

Karel Hynek Mácha (*1810 – †1836)

• Nejvýznamnější český romantik, původním jménem Ignác.
• Vystudoval práva.
• Hrál amatérské divadlo v družině Josefa Kajetána Tyla, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou (Lori), se kterou měl nemanželské dítě.
• Byl zdatný turista, podnikal dlouhé pěší cesty (např. Litomyšl, Praha, Benátky).
• Zemřel v pouhých 26 letech (když pomáhal hasit požár v Litomyšli, napil se infikované vody a onemocněl cholerou).
• Neznáme jeho skutečnou podobu, dochovaly se pouze idealizované portréty.
• V 50. letech 19. století vznikl tzv. Máchův kult (Jan Neruda, Jakub Arbes – ten rozluštil jeho deníky, které byly psány šifrovaně).
• Vytvořil moderní básnický jazyk a přinesl jamb do češtiny.

Literárně-historický kontext

Český romantismus (1. polovina 19. století)

• Mácha byl první pravý romantik v Čechách.
• Po zbytek 19. století byl Mácha tehdejšími velikány odmítán spolu se svým dílem.
• Máj je jeho vrcholné dílo a jediná kniha, která byla vydána za jeho života (vydal ji sám v nákladu 600 výtisků těsně před smrtí).
• Vliv Máchy na českou literaturu 20. a 21. století je obrovský – stal se českým symbolem a položil základ moderní české poezie.
• Lidé se jím nechali inspirovat, což vedlo ke vzniku generace Májovců.

Další autoři:

• Jan Neruda – generace Májovců.
• Jakub Arbes – generace Májovců.
• Jaroslav Seifert – inspirován Máchovým dílem ve 20. století.

Rozbor díla: Máj

Základní charakteristika:

• Lyricko-epická skladba o 4 zpěvech a 2 intermezzech.
• Považována za nejlepší českou báseň vůbec.
• Dílo je založeno na kontrastech (krásná příroda v protikladu k tragickému ději).
• Tragédie tří lidí, která postupně přerůstá v tragédii všeobecně lidskou.
• Dílo vyniká svou myšlenkovou hloubkou.

Téma a motivy:

• Přírodní motivy (větřík, oblaka, nebeská tělesa – měsíc, slunce, hvězdy, matka Země).
• Motivy smutku a mraků jako poslů.
• Koloběh života a ztracené mládí.
• Motiv lásky, nevěry, vzpoury a křivdy.
• Kontrast věčné, neomezené přírody v čase a ubývajícího času života Viléma.

Hlavní myšlenka:

• Mácha zdůrazňuje, že samotný děj není to hlavní a důležité. Čtenář by měl z díla vytušit hlubší poselství a filozofický přesah (sententia moralis).

Vypravěč:

• Dílo je psáno v ich-formě.
• V závěru se vypravěč (poutník) ztotožňuje s hlavní postavou a jejím tragickým osudem (slavné zvolání „Hynku, Viléme, Jarmilo!“).

Kompozice:

• Skladba se skládá z předzpěvu, 4 zpěvů a 2 intermezz.
• Předzpěv je vlastenecká báseň věnovaná Čechům, která sloužila jako trik k uklidnění cenzury a donucení vlastenců k přečtení knihy.

Jazyk a styl:

• Spisovný jazyk, neutrální a knižní.
• Jazyk je velmi bohatý, básnický a vznešený.
• Využívá explicitní (přímé) i implicitní (nepřímé) vyjádření.
• Obsahuje neologismy, poetismy, inverzní slovosled a silnou emocionalitu.

Verš a metrum:

• Metrum je převážně jamb a daktyl.
• Verš je velmi melodický.
• Rým má nepravidelné schéma (obkročný, střídavý, postupný, sdružený).
• Objevuje se i tzv. triádový rým (verše končí na stejnou hlásku).

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace – „co ramenem tajemným zemi objímaje“.
• Poetismus – „žel, blankyt“.
• Epiteton – „po modrém blankytu bělavé páry hynou“, epiteton v postpozici („zemi širou“).
• Pleonasmus – „modrý blankyt, bělavé páry“.
• Epizeuxis – „slza slzu stíhá“.
• Anafora – „to vše, to vše“.
• Apostrofa – oslovení neživé věci („vy hvězdy, vy truchlenci“).
• Oxymóron – „stíny modra nebe“, „zbortěné harfy tón, ztrhané zvuky zvuk“.
• Aliterace – „slza slzu stíhá“.
• Symbolismus – srdce, země.
• Eufonie – střídání měkkých hlásek l, ž, é navozující pozitivní pocit („hluboký žel“).
• Kakofonie – nelibozvučnost, opak eufonie („truchlenci“, „srdce“).
• Elize – vynechání hlásky na konci slova.

Časoprostor:

• Děj se odehrává v okolí hradu Bezděz a Máchova jezera (Doksy).

Postavy:

• Vilém: Strašný lesů pán a vůdce loupežníků. Zabil svůdce své milé Jarmily, aniž by věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domova. Za tento čin je odsouzen k smrti.
• Jarmila: Vilémova milá. Když se dozví o jeho blížící se popravě a bezvýchodné situaci, spáchá ze zoufalství sebevraždu skokem do jezera.
• Poutník (Mácha): Vypravěč, který se objevuje na konci díla. Ztotožňuje se s tragickým osudem postav a zamýšlí se nad smyslem lidského života.

Děj:

Předzpěv: Vlastenecká báseň věnovaná Čechům, která měla sloužit jako trik k uklidnění tehdejší cenzury a vlastenecké kritiky, aby dílo vůbec přijali a přečetli.

První zpěv: Jarmila čeká u jezera na svého milého Viléma. Místo něj však připlouvá plavec s tragickou zprávou. Jarmila se dozvídá o budoucí popravě Viléma, který byl odsouzen k smrti za to, že zabil svůdce své milé. Vilém však netušil, že oním svůdcem byl jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domova. Ze zoufalství nad touto bezvýchodnou situací spáchá Jarmila sebevraždu skokem do jezera.

Druhý zpěv: Vilém čeká ve vězení na svou popravu a přemýšlí o životě, vině a smyslu existence. Objevují se motivy vzpoury a křivdy. Dochází zde k silnému filozofickému kontrastu mezi věčnou, neomezenou přírodou a rychle ubývajícím časem Vilémova života.

První intermezzo: Duchové na popravišti se připravují a čekají na svého nového mrtvého.

Třetí zpěv: Děj vrcholí popravou Viléma. Krátce před smrtí se Vilém loučí s rodnou zemí, vyznává jí lásku a opěvuje její krásu.

Druhé intermezzo: Loupežníci v lese oplakávají ztrátu svého milovaného vůdce.

Čtvrtý zpěv: Po sedmi letech se na místo tragédie dostává sám autor v roli poutníka. Dozvídá se celý příběh, hluboce se zamýšlí nad tragikou lidského osudu a v samotném závěru se plně ztotožňuje s Vilémem slavným zvoláním.

Inspirace a adaptace:

• Vzniklo několik muzikálů a filmů na téma Máje (např. filmová adaptace Máj z roku 2008).

Doplňující informace:

Rozbor neuměleckého textu (literární kritika): Text se zabývá odborným stylem s prvky uměleckého stylu. Jedná se o literární kritiku nebo esej, která je psána proto, aby lidé dílu lépe porozuměli. Využívá neutrální slovní zásobu, citace, přístavky a rozvinuté podměty, které udržují čtenáře v bdělosti.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Máj – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.