Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Rozbor přidal(a): David Kuchynka
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Téma
příběhy zkonvenčního života úředníkaJiřího a jeho nekonvenčníhosluhy Saturnina, obraz moderní české/pražskéstřední vrstvyspolečnosti v 1. pol. 20. století
Motivy
kritika záporných lidských vlastností, parodie na uhlazenou anglickou/českou společnost střední vrstvy, přátelství, humor, láska, touha po penězích
Časoprostor
čas – 1. polovina 20. století
prostor – v Praze a v domě pod vrchem Hradová
Kompoziční výstavba
Kniha je oddělena kapitolami – v úvodu každé kapitoly je stručná osnova, děj jde chronologicky, objevuje se tady i retrospektiva, kdy teta Kateřina vzpomíná na svého zesnulého muže Františka, docela časté jsou citace dopisů a vyprávění vedlejších příběhů (o květince Martě)
Literární druh a žánr
Vypravěč
pán Saturnina – Jiří Oulický
Postavy
Vypravěč – Jiří Oulický – třicetiletý mladý pán a gentleman z Prahy, je typický měšťák a suchar, žije klidným a stereotypním životem, dokud si nenajme Saturnina jako svého osobního sluhu, je pro něj důležité, jak ho vnímají ostatní lidé, zamiluje se do slečny Barbory
Saturnin –mladý a světlovlasý, výstřední sluha, je svérázný, inteligentní, má bohaté životní zkušenosti, celý svůj život touží dělat sluhu dobrodruhovi, ostatní se díky němu ocitají v neuvěřitelných situacích
Teta Kateřina – starší dáma, výstředně se obléká a výrazně se maluje, i když to neumí, je afektovaná, používá mnoho pořekadel, kterými ostatním leze na nervy, je to záporná postava románu, jediné, po čem touží, jsou peníze pro ni a jejího syna Milouše, pro peníze je schopna všeho – podlézá dědečkovi, je velmi panovačná, je častým terčem Saturninových výstřelků
slečna Barbora Terebová – mladá a krásná slečna, hraje tenis, je moderní, energická, milá a přátelská, líbí se Jiřímu i Miloušovi
doktor Vlach –starší muž, vždycky se dobře baví komickými situacemi, které má na svědomí Saturnin, rád řeční, ale jeho proslovy většinou jen začínají a končí na dané téma, protože vždy odbíhá od tématu, má smysl pro humor, vymýšlí různé teorie o chování lidí
dědeček – starý a bohatý pán, dříve pracoval v elektrárně a je příznivec elektřiny, proto je vše v jeho domě na elektrický pohon, baví se bojem příbuzných o jeho majetek
Milouš – osmnáctiletý syn tety Kateřiny, většinu knihy má příšerný knírek, je to neotesaný pubertální výrostek, je rozmazlený tetou Kateřinou a chodí do zvláštní školy, v jádru je to však hodný kluk
strýc František – manžel tety Kateřiny, zemřel před vyprávěním příběhu, který zemřel mladý (ve 48 letech), teta o něm často mluví, byl to experimentální chemik a vlastnil malou továrnu na čisticí prostředky
Děj
Kniha vypráví o mladém muži (v knize není uvedeno jeho jméno, ale víme, že se jmenuje Jiří Oulický), který si najme sluhu. Sluha se jmenuje Saturnin a je velmi výstřední, libuje si v neuvěřitelných příbězích a nemožných situacích. Saturnin už odjakživa toužil sloužit pánovi, s kterým by vedl neobyčejný a dobrodružný život. Nejprve začne o svém pánovi vykládat dobrodružné příběhy, až z něj udělá lovce šelem (dokonce je Jiří požádán ZOO, aby ulovil lva Marka Aurelia – naštěstí k tomu nedojde), muže, který se nezalekne žádného nebezpečí. Poté Saturnin svého pána dokonce přestěhuje z pohodlného pražského bytu na obytnou loď. Jiří Saturninovy výstřelky trpí, přes tyto výmysly je totiž Saturnin velmi dobrým sluhou.Na lodi Jiřího navštíví teta Kateřina – výstřední dáma, která neustále používá nějaká přirovnání a prahne po penězích – se svým osmnáctiletým synem Miloušem. Jiřího teta rozčiluje a díky Saturninovi teta loď ještě téhož dne opouští. Sluha totiž koupí masky Mikuláše a čerta, které donese tetě a Miloušovi do kabiny s tím, aby si je na noc nasadili, protože v podpalubí se v noci pohybují hlodavci, kteří pobíhají lidem přes obličej.Většina příběhu se odehrává na dovolené v domě starého dědečka, který pozval Jiřího, svého přítele – doktora Vlacha, který rád přednáší o duševním zdraví a všem ostatním – a krásnou slečnu Barboru. Slečnu Barboru zná Jiří z tenisového klubu, dokonce proti ní prohrál všechny tři sety v tenise, a domnívá se, že tím na ni neudělal nejlepší dojem. Barbora se mu velmi líbí, a proto se hlavní hrdina na její příjezd těší. K dědečkovi dorazínepozvaná také teta Kateřina a Milouš.Jiří je ještě před příjezdem Barbory zraněn, když mu dědeček ukáže chvat z džiu-džitsu, který mu ukázal Saturin. Z nemocnice si Saturnina i Jiřího vyzvedne slečna Barbora. Dědečkovo obydlí, kam autem z nemocnice směřují, je přístupné jenom jedním mostem, který je skoro zatopen, všude okolo pozemku jsou řeky. Naštěstí ještě most přejedou, jenže po dvou hodinách most spadne a tak zůstane společnost oddělená od zbytku světa. Navíc vypadne proud a služebné uvízly na druhé straně, a tak jim nezbývá, než se o sebe postarat a doufat, že jim budou potraviny stačit, než se most zase postaví. Zatím se všem dobrodružná situace zamlouvá, vyprávějí si po večerech příběhy a slečna Barbora vaří venku na otevřeném ohni. Jiří se postupně sbližuje se slečnou Barborou, o kterou usiluje i Milouš, který se s Jiřím chce dokonce vsadit o to, kdo „ji dostane jako první“. To Jiřího rozzlobí a domluví se se Saturninem, že Miloušovi vyhlásí tajnou válku (Miloušovi se stávají „náhodné“ nehody).Po pár dnech ale společnost vidí, že nový most dělníci ještě nepřijeli postavit a zásoby se tenčí. Proto se rozhodnou, že uspořádají výpravu do srubu doktora Vlacha, tam přenocují, vezmou si s sebou na cestu potraviny a budou pokračovat kolem pramene řeky do města. Výprava se vyvíjí dobře, než se při ní zraní dědeček. Po strastiplném sestoupení na druhý břeh všichni zúčastnění zjistí, že nový most už stojí a jejich výprava tak byla zbytečná. Tedy až na to, že se Jiří a Barbora políbili.O zraněného dědečka se stará teta Kateřina, která mu podlézá a nutí ho, aby sepsal závěť, ve které jí odkáže celý svůj majetek. Dědeček nakonec na Saturninovu radu předstírá, že se zbláznil, aby se tety zbavil, doktor Vlach oznamuje, že v nové závěti dědeček odkázal majetek na dobročinné účely. Teta Kateřina se projeví bezcharakterně, ukáže, jak moc touží po penězích a slibuje, že to probere se svým advokátem.Po návratu do Prahy pozve Jiří Barboru na schůzku. Saturnin zůstává u dědečka, který si sluhu velmi oblíbil, a zakládají „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. V ní přepisují přehnané románové scény. Kniha končí svatbou tety Kateřiny, která se bohatě provdala.
Vyprávěcí způsoby
ich forma, styl vyprávěcí, popisný, prostě sdělovací
Typy promluv
řeč přímá – krátká, úsečná, převažuje řeč nepřímá, vnitřní monology, úvahy
Jazykové prostředky
jazyk je spisovný ale i hovorový, je vtipný, objevují se archaické výrazy, knižní výrazy, každá postava má svou typickou mluvu – Milouš používá vulgarismy, teta Kateřina přísloví a pořekadla, doktor Vlach se vyznačuje úvahami, vypravěč používá uhlazený jazyk –, můžeme tady najít i parafrázi na Erbenova Vodníka, v textu najdeme i nadsázku a ironii
Tropy a figury
řečnické otázky (I kdyby tomu bylo tak, jak teta říká, co bude, proboha, dělat v létě?), eufemismy (mé dny jsou sečteny), přirovnání (dědeček klel jako dragoun, vesničky s červenými … vypadaly jako korály navlečené na bělošedé…)
Kontext autorovy tvorby
Zdeněk Jirotka (1911– 2003)
- autor humoristických románů a povídek, fejetonista, autor rozhlasových her
- narodil se v Ostravě, vyučil se zedníkem, později absolvoval stavební průmyslovou školu v Hradci Králové a získal v r. 1933 maturitu
- do německé okupace byl důstojníkem československé armády, poté pracoval na Ministerstvu veřejných prací
- spolupracoval s LN, později byl jejich redaktorem (1945 – 1951)
- po válce redaktorem Svobodných novin
- byl také redaktorem Dikobrazu (1951 – 1953)
- později pracoval v Čs. rozhlasu
- poté se vrátil do Dikobrazu až do konce 60. let
- zemřel v Praze, ke konci života se autorsky odmlčel
- DÍLO:
- v jeho díle se objevuje suchý anglosaský humor (tzv. britský humor), často nechal pointu vtipu čtenáři skrytou, nesnažil sevšechnyvtipyosvětlit
- Saturnina psal jako parodii na konvenční jednání
- patří mezi autory humoristické literatury – zesměšňují a kritizují, mají jiný pohled na současné romány – zesměšňují módní lit. formy, snaží se, aby čtenáři zapomněli na problémy v období okupace
- hrdina – hrdinové románu jsou představeni ve vší vážnosti, ale zároveň autor neskrývá jejich nedostatky a jejich směšné vlastnosti, nedostatky hrdinů ale nesnižují jejich morálku, čtenář si je tak může oblíbit
- nikdy nepřekonal úspěch svých prvních dvou děl – Saturnina a Muže se psem
- Knihy – Saturnin (1943 – původně vycházel po sešitech v Knihovně LN, kniha byla zfilmována v r. 1993 režisérem Jiřím Věrčákem, v hlavní roli se objevil Oldřich Vízner (Saturnin), Ondřej Havelka aj., kniha je také častým námětem divadelních her), Muž se psem (1944, rozšířeno 1968 – vtipná parodie na detektivky), Profesor biologie na žebříku (1956 – satirické a anekdotické povídky z 50. let), Sedmilháři (1970 – sbírka povídek), Pravidla se změnila (2000 – sbírka povídek)
- Povídky – Hvězdy nad starým Vavrouchem (rozhlasová hra), Darovaný kůň, Ve znamení bílé myši, Škola společenské výchovy, Věštec
Literární a obecně kulturní kontext
Historie
- období okupace Československa: 1939
- světová válka: 1939 – 1945
Společnost
- doba útisku, obrat k tradičním hodnotám – vlast, rodná země, výrazné postavy našich dějin, národní minulost, zdůraznění krásy našeho jazyka
Literární směry
Meziválečné období v zahraničí
- působení 1. sv. války, hospodářské krize
- otřes vnitřními jistotami člověka, jiné chápání života, hledání z filosofie Z. Freuda
- realistický proud – Ernest Hemingway (Sbohem armádo, Komu zvoní hrana,tařec a moře, metoda ledovce, ztracená generace), Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby, Velká je noc, ztracená generace, téma jazzu), Boris LeonodovicPasternak (Doktor Živago – klasický román)
- experimentální proza – počátek destrukce románové tvorby, bourání dějové linie, experiment s jazykem, míchání fantazie a snů, James Joice (Ir, Odysseus), Marcel Proust (Francouz, Hledání ztraceného času, nesnažil se zachytit společnost jako celek, zobrazuje nitro jedince), Franz Kafka (Pražák, píše německy, Proces, Proměna, Amerika, Doupě)
- literatura, která detabulizovala – sexuální téma, Henry Miller
- Ztracená generace – otřeseni válkou, poznamenáni, neschopni se vrátit do normálního života, vytěsněni ze společnosti, nedůvěra a nesouhlas společnosti, Hemingway, Fitzgerald, William Faulkner (Santoris, Divoké palmy, zobrazení otroctví)
Další autoři:
- Francie – Romain Rolland (Petr a Lucie, Život Tolstého), Antoine de Saint-Exupery ( Malý princ, Válečný pilot)
- Němci – Erich Maria Remarque ( Na západní frontě klid), Thomas Mann (Josef a bratři jeho, Mario a kouzelník), Heinrich Mann (Profesor neřád neboli konec tyrana)
- Angličané – John Galsworthy (Ság rodu Forsytů)
- Rusové – Ivan Bunin (Pán ze San Francisca, Temné aleje lásky), Michala Šolochov (Rozrušená země, Tichý don)
Literární směry v české literatuře 1. poloviny 20. století
- demokratický proud – autoři kolem L. novin – K. Čapek, J. Čapek (Básně z koncentračního tábora, Povídání o pejskovi a kočičce), K. Poláček (Bylo nás pět), E. Bass (Klapzubova jedenáctka, Lidé z maringotek, Cirkus Humberto)
- expresionismus, venkovská próza, katolická próza, ruralismus, imaginativní próza (V. Vančura – Rozmarné léto, Markéta Lazarová), socialistický realismus (Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj Loupežník), psychologická próza (V. Řezáč – Černé světlo, Egon Hostovský, Jarmila Glazarová – Vlčí jáma, J. Havlíček – Petrolejové lampy), německy psaná lit. (Franz Kafka – povídka Proměna, román Proces, R. M. Rilke – básník)
- poezie – proletářská lit. – J. Wolker, poetismus – V. Nezval, surrealismus – V. Nezval
- legionářská literatura – zobrazení 1. sv. v. – Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
- Osvobozené divadlo – Jiří Voskovec a Jan Werich
Čeští humorističtí autoři
- Vladislav Vančura (Rozmarné léto), Karel Poláček (Bylo nás pět, Muži v ofsajdu, Židovské anekdoty), Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka), Karel Čapek (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Zahradníkův rok, Měl jsem psa a kočku), Jaroslav Žák (Cesta do hlubin študákovy duše)
