Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Přidal(a): Sašenka
Zdeněk Jirotka (*1911 – †2003)
- Český spisovatel a fejetonista, autor humoristické literatury.
- Pracoval v armádě, později jako redaktor v Lidových novinách a v Československém rozhlase.
- Jeho styl je charakteristický suchým, intelektuálním humorem, inspirovaným anglickou literaturou.
Další díla:
- Muž se psem
- Sedmilháři
- Pravidla se změnila
Literárně-historický kontext
Česká literatura 1. poloviny 20. století, humoristická próza v období protektorátu.
- Dílo bylo napsáno a vydáno v roce 1942, tedy v období Protektorátu Čechy a Morava.
- Humoristická literatura v této době představovala pro čtenáře únik od tíživé reality války a okupace.
Další autoři:
- Jaroslav Žák
- Jan Werich
- Ivan Klíma
Rozbor díla: Saturnin
Základní charakteristika:
- Dílo je inspirováno anglickou humoristickou literaturou, především autory Jerome Klapka Jerome a Pelham Grenville Wodehouse.
- Autor se v knize vysmívá tvůrcům konvenčních, předvídatelných románů a některým lidským vlastnostem, jako je chamtivost a snobství.
- Postavy jsou záměrně typizované, každá reprezentuje určitý lidský charakter nebo stereotyp.
Téma a motivy:
- Celkové téma: Ovlivnění a narušení stereotypního života příchodem excentrického sluhy Saturnina.
- Hlavní téma: Boj rodiny o dědictví a kritika maloměšťáctví.
- Vedlejší téma: Rozvíjející se milostný vztah vypravěče a slečny Barbory.
Vypravěč:
- Vyprávění je vedeno v ich-formě z pohledu Saturninova pána, jehož jméno se v knize nikdy nedozvíme.
Kompozice:
- Román je rozdělen do 26 kapitol.
- Děj je uspořádán chronologicky.
- Každá kapitola je uvedena krátkým bodovým shrnutím, které vtipně naznačuje, co se bude odehrávat.
Jazyk a styl:
- Jazyk je vtipný a kultivovaný, kombinuje spisovné, hovorové i knižní výrazy.
- Charakteristickým rysem je absence přímé řeči; veškeré dialogy jsou reprodukovány a komentovány vypravěčem.
- Větná stavba je pestrá, střídají se jednoduché věty a delší souvětí.
Básnické prostředky v díle:
- Hyperbola: litoval jsem, že není těch ohnišť deset, padesát, tisíc
- Archaismus: hrubství
- Personifikace/archaismus: doznat úhony
- Personifikace: tma spala
Časoprostor:
- Doba děje: Přibližně 40. léta 20. století.
- Místo děje: Praha (včetně hausbótu na Vltavě) a venkovské sídlo dědečka poblíž fiktivní vesnice Hradová.
Literární druh a žánr:
- Literární druh: epika
- Literární žánr: humoristický román
Postavy:
- Saturnin: Vypravěčův sluha, muž s nevyzpytatelným chováním a originálním smyslem pro humor. Je inteligentní, vynalézavý a svými činy řídí většinu děje. Jeho cílem je vnášet do života dobrodružství a bojovat proti nudě.
- Saturninův pán (vypravěč): Mladý gentleman z vyšší společnosti, který z rozmaru zaměstná Saturnina. Je zamilovaný do slečny Barbory. Před příchodem Saturnina vedl poněkud stereotypní a nudný život.
- Teta Kateřina: Vypravěčova teta, která je chamtivá, vypočítavá a touží po dědictví. Neustále používá otřepaná přísloví a pořekadla (tzv. „perly“). Pro peníze se nezastaví před ničím.
- Slečna Barbora: Moderní, inteligentní, sportovně založená a elegantní mladá žena, do které je vypravěč zamilovaný. Má smysl pro humor a nadsázku a jako jedna z mála rozumí Saturninovým kouskům.
- Doktor Vlach: Vzdělaný, sečtělý a inteligentní postarší muž, přítel dědečka. Rád vede filozofické diskuze a komentuje dění s ironickým nadhledem.
- Milouš: Syn tety Kateřiny. Snaží se působit jako sebejistý světák, ale ve skutečnosti je omezený, hloupý a trapný. Neúspěšně se uchází o slečnu Barboru.
- Dědeček: Bohatý a excentrický starý muž, hlava rodiny. Baví se tím, že pozoruje a zkouší charaktery svých příbuzných, kteří usilují o jeho dědictví. Má pochopení pro Saturninovy nápady.
Děj:
Příběh vypráví mladý muž z vyšší společnosti, který si poněkud nerozvážně najme sluhu jménem Saturnin. Saturnin se brzy ukáže jako velmi svérázná postava, která začne radikálně měnit život svého pána. Vyhodí jeho starý nábytek, nastěhuje ho na hausbót a učí ho sebeobraně. Vypravěč se zároveň dvoří moderní a inteligentní slečně Barboře, o kterou soupeří s trapným Miloušem, synem své tety Kateřiny.
Děj se komplikuje, když se všichni hlavní aktéři sejdou na venkovském sídle vypravěčova bohatého dědečka. Společnost doplňuje moudrý doktor Vlach. Kvůli povodni, která strhne most, zůstane celá společnost odříznuta od světa. Dědeček si užívá situace a zkouší charaktery svých příbuzných, kteří netrpělivě čekají na jeho dědictví. Saturnin v této izolaci rozehrává řadu komických situací, od založení ‚Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru‘ až po organizování společenských her.
Po opadnutí vody se život vrací do normálu. Vypravěč získá srdce slečny Barbory, teta Kateřina s Miloušem odjíždějí s nepořízenou a dědeček se rozhodne odkázat svůj majetek Saturninovi, který jej použije na založení ústavu pro převýchovu tet. Saturnin nakonec odchází do služeb dědečka a vypravěč s Barborou začínají společný život, obohaceni o zážitky, které jim Saturnin připravil.
Inspirace a adaptace:
- Dílo je inspirováno klasickou anglickou humoristickou literaturou, zejména autory jako Jerome Klapka Jerome (autor Tří mužů ve člunu) a Pelham Grenville Wodehouse (tvůrce postavy sluhy Jeevese).
- Román byl v roce 1994 úspěšně zfilmován režisérem Jiřím Věrčákem s Oldřichem Víznerem v titulní roli. V roce 2017 vznikla také divadelní adaptace v Divadle ABC.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
