Kniha: Petr a Lucie
Autor: Romain Roland
Rozbor přidal(a): Michal
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Jméno autora: Romain Rolland
Nakladatelství: Melantrich Praha
Rok vydání: 1984
Překladatel: Jaroslav Zaorálek
Literární druh: Epika
Literární žánr: Milostná novela
Časoprostor: Během 1. světové války od 30. ledna do 29. března 1918. Válečná Paříž
Hlavní postava/postavy:
- Petr Aubier je mladý muž pocházející z bohatší měšťanské rodiny. Otec je soudce, matka silně věřící křesťanka. Stále přemýšlí, „filozofuje“ nad smyslem života a nesmyslnosti války (nesnáší válku) až do chvíle, kdy potká Lucii, do které se zamiluje na první pohled. Poté mu život začne dávat smysl. Petr je milý, hodný, citlivý, uzavřený, snílek, upřímný, inteligentní, přemýšlivý.
- Lucie je mladá dívka, pocházející z chudé rodiny. Matka pracuje v továrně na střelivo. Lucie si vydělává kreslením obrazů („kýčů, mazanic“). Otec jí zemřel. Lucie je skromná, hodná, veselá, miluje Petra, pozitivní, nemyslí na budoucnost.
- Filip je Petrův starší bratr – Petr k němu vždy vzhlížel – Dříve byl jako Petr – něžný, hodný a přemýšlivý x válka ho změnila – otupěl a zhrubnul, i přesto, když vidí Petra s Lucíí, přeje jim, aby mohli zůstat takto šťastný navždy.
Vypravěč: autorský – er-forma
Děj:
Dva mladí lidé, Petra a Lucie, se poprvé setkávají v pařížském metru během bombardování Paříže. Když uvidí krvácejícího člověka, který padá ze schodů do metra, oba se leknou a chytnou se za ruce. Než se Petr vzpamatuje Lucie je pryč. Zamiloval se do ní na první pohled. Ještě před tím, než potkal Lucii si Petr stále kladl otázky, jaký význam má válka a život. Válku nesnášel. Od doby co Lucii poprvé spatřil mu začal život dávat smysl a myslel pouze na ni.
O pár dní později se znovu potkají, ale opět spolu nepromluví, jen se na sebe usmějí.
Až na potřetí se ji Petr odváží oslovit a zjistí, že se jmenuje Lucie. Začnou se spolu bavit a zamilují se do sebe. Petr zjistí, že Lucie si vydělává malováním obrazů. Překvapí ho to. Postupem času spolu tráví stále více času.
Jednou Petr Lucii navrhl, aby ho namalovala. Zprvu Lucie nechtěla, ale později svolila. Řekla Petrovi ať přijde k ní domů. Během malování se sobě začali svěřovat, což nikdy předtím neudělali. Nikomu nedůvěřovali. Lucie začala vyprávět o tom, že její maminka pochází z bohaté rodiny, ale protože si vzala chudého muže, rodiče se jí zřekli. A ani po smrti svého manžela se s rodiči neudobřila.
Oba se o svět a probíhající válku nezajímali. Jednu v noci vyhlásili poplach. Petr a Lucie leželi každý doma v posteli a nešli se schovat do krytu, jelikož byli přesvědčeni, že jim se nic nemůže stát. Byli ve „svém světě.“
Po čase opět přijel domů Petrův bratr Filip, který dobrovolně odešel do války. Dříve se Petr stále zajímal, co Filip zažil a on ho vždy odbyl a nebavil se s ním. Teď si všiml, že Petr se o něho nezajímá. Snažil se, aby se ho Petr začal vyptávat, ale marně. Petr pouze seděl, usmíval se a nevnímal ho. Myslel na Lucii. Jednou šel Filip po městě a uviděl Petra s Lucií, jak se drží za ruce a vše pochopil. Bylo mu bratra líto, jelikož brzy měl také jít do války. Bratři si opět začali rozumět jako před odchodem Filipa do války.
Petr sám dobře věděl, že bude muset narukovat, proto si chtěl chvíle s Lucií užít naplno a nemyslel na to. Jednou šli do lesa za město, kde si s Lucií povídali o lásce a o jejich budoucím životě. Snili o tom, jak bude vypadat jejich dům, jak bude rozmístěný nábytek, barvy zdí a všechny detaily, i když věděli, že je to nereálné.
Jednoho večera na ulici jenom o vlásek unikli smrti. Byl vyhlášen poplach, ale oni se nešli schovat a procházeli se po ulici, když v tom začalo opět bombardování. Po tomto okamžiku se „zasnoubili.“ Stále spolu byli šťastni.
Blížily se Velikonoce. Jejich láska dospěla takového vrcholu, že si slíbili, že se o Velikonocích oddají jeden druhému. Na Velký pátek šli spolu do kostela na koncert. Lucie měla před vstupem do kostela zjevení. Ale po vstupu do kostela na zjevení zapomněla. Poslouchali hudbu v jedné z bočních lodí kostela, kde byli opřeni o pilíř a přemýšleli opět o dalším životě. Nikoho si nevšímali. Lucie opět uviděla zjevení. Náhle se kostel začal otřásat. Začalo bombardování. Pilíře se začaly hroutit. Oba se k sobě přitiskli a Lucie chránila Petra svým vlastním tělem až do chvíle, kdy se zřítil obrovský pilíř a oba je usmrtil.
Téma:
Hlavní téma je láska dvou mladých lidí, Petra a Lucie, kterým nepřeje doba. I přes nástrahy a hrůzy války jejich láska neutuchá, spíše se posiluje.
Kompoziční výstavba:
Chronologická
Jazyk:
Spisovný jazyk. Metafory – „Paříž volně dýchá. Smrt odlétá.“, „Ulice jako chrup s vylámanými zuby.“, Kontrast – život x smrt, zamilovanost x strach, Přechodník– sedíce, zakryvši si tvář
Dobově literární kontext:
- vydání r.1928 v Paříži
- Protiválečná literatura 20. století
- polovina 20. století
- Autoři se vrací k tématu války
- Meziválečná literatura
- Novela = prozaický text kratšího nebo středně dlouhého rozsahu, který má jednoduchý, poutavý a nápaditý děj
Romain Rolland:
- Život: 1866 Clamecy – 1944 Vézelay
- francouzský prozaik, dramatik, esejista, literární kritik a hudební historik
- nositel Nobelovy ceny za literaturu 1915
- pocházel z vážené notářské rodiny
- rozsáhlé humanistické vzdělání
- zabýval se dějinami divadla a umění
- bojoval proti fašismu
- další dílo: Jan Kryštof, Okouzlená duše, Dobrý člověk ještě žije
Další autoři tohoto období: Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid), Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka)
Kniha na podobné téma: Romeo, Julie a tma (Jan Otčenášek)
Co bylo hlavní myšlenkou příběhu: Autor poukazuje na nesmyslnost války a její následky, které postihují obyčejné, nevinné lidi.
Co si myslíš o konci: Myslím si, že pro čtenáře je konec tragický, ale z pohledu Petra a Lucie tento příběh skončil dobře, jelikož zemřeli bok po boku a dále je netrýzní myšlenky co s nimi bude po zbytek války. Konec má stejný motiv, jako konec Romea a Julie.
Co bys v knize změnil, proč: V knize bych asi nic neměnil, protože se mně dobře četla a příběh mě nenudil a zaujal mě.
Vlastní hodnocení knihy: Kniha se mi četla vcelku dobře. Části, kde mluvil Petr s Lucií (přímá řeč) se mi četly lépe než části, kde mluví vypravěč. Části, kde mluví vypravěč byly občas napsány slovy, které jsem si musel několikrát přečíst abych větu pochopil. Kniha mě obohatila svou myšlenkou, že války nic nevyřeší a trpí kvůli ní pouze nevinní lidé.
Vypiš jeden citát (pasáž z knihy), který tě zaujal, proč:
- „Jisté je jenom jedno, přítomnost.“ → 60, 9. řádek →Tato věta mě zaujala tím, že z ní plyne ponaučení. Tato věta nám říká, abychom žili přítomností a neohlížet se do minulosti, kterou již nezměníme a nemyslet do budoucna, jelikož vše se může v okamžiku změnit.
