Pes Baskervillský – rozbor díla

Kniha: Pes Baskervillský

Rozbor přidal(a): Lukáš Adamčiak

Arthur Conan Doyle (1859–1930)

Britský spisovatel a lékař, známý především jako tvůrce postavy detektiva Sherlocka Holmese. Narodil se ve skotském Edinburghu a jeho zájem o vědu a medicínu se promítl do jeho literární tvorby. Doyle psal kromě detektivních příběhů i historické romány a fantastické příběhy, ale právě série se Sherlockem Holmesem a jeho přítelem Dr. Watsonem mu přinesla největší slávu. „Pes Baskervillský“ (1902) patří mezi nejznámější detektivní romány a představuje ikonickou kombinaci logického vyšetřování a tajemné gotické atmosféry.

Čas a prostor díla

Děj se odehrává v druhé polovině 19. století, což odpovídá viktoriánské éře. Prostředí zahrnuje:

Baskervillské vřesoviště: Tajuplné, izolované a mlhavé prostředí plné bažin a nebezpečí. Hraje klíčovou roli ve vytváření atmosféry strachu a nejistoty.
Baskervillské sídlo: Starý rodinný dům plný historie, který slouží jako místo hlavního napětí.
Londýn: Město, kde začíná pátrání a odkud Holmes a Watson odjíždějí na vřesoviště.

Prostor díla je významný pro budování gotické atmosféry a pocitu izolace.

Literární druh a žánr

„Pes Baskervillský“ je epické dílo, konkrétně detektivní román s prvky hororu a gotického románu. Typické rysy detektivky zahrnují záhadu, logické vyšetřování, odhalení viníka a postupné sbírání důkazů. Gotické prvky se projevují ve strašidelném prostředí vřesoviště, legendě o přízraku psa a pocitu tajemna.

Kompozice díla

Román má lineární kompozici, která postupně odhaluje tajemství a vede ke konečnému rozuzlení. Děj je rozdělen do kapitol, z nichž každá přináší nové stopy, svědectví nebo zvraty. Kompozice je logicky uspořádána, což umožňuje čtenáři sledovat postup vyšetřování krok za krokem. Vrcholem je odhalení skutečné povahy „přízračného“ psa a motivace hlavního padoucha.

Hlavní postavy a jejich motivace

Sherlock Holmes: Slavný detektiv, který se vyznačuje brilantním logickým myšlením a schopností odhalit i ty nejmenší detaily. Jeho motivací je vyřešení případu a odhalení pravdy.
Dr. John Watson: Holmesův věrný přítel a vypravěč příběhu. Slouží jako zprostředkovatel mezi čtenářem a Holmesovým géniem. Jeho motivací je pomoc Holmesovi a ochrana Sira Henryho.
Sir Henry Baskerville: Poslední člen rodu Baskervillů, který zdědil rodinné sídlo. Jeho motivací je zjistit pravdu o smrti svého strýce a ochránit své dědictví.
Dr. James Mortimer: Rodinný přítel Baskervillů, který přivádí případ k Holmesovi. Jeho motivací je ochránit Sira Henryho před zdánlivým rodovým prokletím.
Stapleton: Hlavní padouch příběhu, který usiluje o Baskervillské dědictví. Jeho motivací je získání majetku prostřednictvím zločinu.
Pes: Trénované zvíře, které Stapleton používá k šíření strachu. Symbolizuje legendu o přízraku a je klíčovým prvkem záhady.

Vypravěč

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Dr. Watsona, což dává textu osobní a autentický tón. Watsonova perspektiva umožňuje čtenáři vnímat detaily vyšetřování a zároveň sdílet jeho údiv a obavy. Holmesovo myšlení zůstává čtenáři často skryté, což zvyšuje napětí a překvapení při rozuzlení.

Typy promluv a výstavba textu

Text kombinuje vyprávění, dialogy a zprávy (například Watsonovy dopisy a deníkové záznamy). Dialogy jsou klíčové pro odhalování stop a informací, zatímco popisy prostředí a vnitřní monology zdůrazňují atmosféru a napětí. Vypravěč často popisuje své vlastní pocity a dojmy, což přibližuje čtenáři jeho pohled na události.

Vyprávěcí způsoby

Vyprávění je převážně chronologické, přičemž Watson postupně odhaluje stopy a informace. Děj obsahuje také retrospektivy (například legenda o Baskervillovi) a deduktivní pasáže, kde Holmes analyzuje důkazy. Doyle mistrně střídá akční scény s popisy a rozhovory, což udržuje dynamiku příběhu.

Jazykové prostředky a jejich funkce

Doyle používá spisovný jazyk s prvky viktoriánského stylu. Text je bohatý na detailní popisy prostředí, které přispívají k vytváření tajemné atmosféry. Jazykové prostředky zahrnují:

Popisné pasáže: Vřesoviště a sídlo jsou líčeny jako ponurá a děsivá místa, což zvyšuje napětí.
Metafory a přirovnání: Zdůrazňují temnou a strašidelnou atmosféru, například popis vřesoviště jako „moře mlhy“.
Dialogy: Slouží k posunu děje a odhalení charakterů.

Tropy a figury

Symbolika: Pes představuje strach a pověru, zatímco Holmes symbolizuje rozum a logiku.
Kontrast: Mezi pověrčivostí (legenda o psovi) a vědeckým přístupem (Holmesovo vyšetřování).
Ironie: Pověra o přízračném psu se ukáže být zástěrkou pro chladnokrevný zločin.

Tyto prostředky zdůrazňují klíčové téma konfliktu mezi racionalitou a iracionalitou.

Kontext autorovy tvorby

„Pes Baskervillský“ patří mezi nejznámější příběhy o Sherlocku Holmesovi. Doyle se k této postavě vrátil po jejím „zabití“ v povídce „Poslední případ“. Příběh odráží dobový zájem o gotickou literaturu a detektivky, které kombinovaly záhady a vědecký přístup. Doyle čerpal inspiraci z pověr a skutečných legend.

Kontext v rámci literatury

„Pes Baskervillský“ je ikonickým dílem viktoriánské detektivní literatury, která klade důraz na logiku, dedukci a morální spravedlnost. Dílo ovlivnilo moderní detektivní žánr a položilo základy pro mnoho dalších příběhů s podobnou strukturou. Spojení detektivky s gotickými prvky zůstává dodnes populární.

Krátký děj

Dr. Mortimer přivádí k Sherlocku Holmesovi případ rodiny Baskervillů, která je podle legendy pronásledována přízračným psem. Sir Charles Baskerville zemřel za nejasných okolností a jeho dědic, Sir Henry, je v nebezpečí. Holmes a Watson odjíždějí na Baskervillské vřesoviště, kde odhalují záhadné události. Zjišťují, že za smrtí Sira Charlese stojí Stapleton, který využívá trénovaného psa k šíření strachu, aby získal Baskervillské dědictví. V dramatickém finále Holmes a Watson odhalí pravdu a zastaví Stapletonovy plány. „Pes Baskervillský“ spojuje logické vyšetřování s napínavým příběhem a gotickou atmosférou.