Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Rozbor přidal(a): Beb
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Erich Maria Remarque
- Erich Paul Remarque, 1898 – 1970, protiválečný německý spisovatel
- v mládí odešel na frontu (18) – byl raněn – strávil zbytek války v lazaretu v Duisburgu
- po válce – mnoho povolání (redaktor, učitel, obchodní cestující, automobilový závodník) – nikde se nedokázal zapojit do společnosti, patřil k tzv.: „Ztracené generaci“
- roku 1930 emigroval do Švýcarska, později do USA
- neopětovaná láska k Marlene Dietrich, 2. ženatý (druhá Paulette Goddardová)
- 1933- jeho knihy veřejně páleny
- nominován na Nobelovku za mír
- zajímavé náměty – napínavé až do konce => u nás nejčtenější spisovatel
- humanistický náboj románů, plytké filozofování, všechny romány mají stejné téma
- dle nacistické propagandy bylo jeho příjmení {Remark} přesmyčka příjmení Kramer = žid, který nemohl být v 1. sv. a tudíž o ní nemohl psát
- zemřel ve švýcarském Locarnu
- psal o osudech vojáků 1. sv. a také o německých migrantech hledajících místo ve společnosti
- jeho díla mají humanitní náboj – lidský život na 1. místě, hlavní hrdina je sugestivně vykreslen – čtenář s ním soucítí
- ovlivněn stylem Jacka Londona a E. Hemingwaye
Díla:
- „Cesta zpátky“ – volné pokračování románu Na západní frontě klid, mladí lidé se snaží o začlenění do společnosti, špatně snášejí nezaměstnanost a bídu
- „Tři kamarádi“ – přátelství pomáhá přestát poválečná léta
- „Vítězný oblouk“ – doktor Ravic před nacismem emigruje do Francie
- „Černý obelisk“ – zaměstnanec krematoria hledá smysl života
Literárně-historický kontext
Doba: Meziválečná (1920 – 1939)
- po 1. sv. – touha po míru
- 24. 10. 1929 – krach na Newyorské burze – počátky krize
- uspořádání Evropy po válce (Versaillský systém smluv) – 1919-1920 – Pařížská mírová konference
- 1920 – vznik Společnosti národů – měla řešit konflikty v Evropě
Odraz v literatuře: (1.sv.)
- USA – Ernest Hemigway – představitel ztracené generace (Sbohem armádo, Komu zvoní hrana),
- FR. – Henry Barbusse (Oheň), Romain Rolland (Petr a Lucie)
- ANG. – Thomas Elliot (Pustina – poema o válce), James Joyce (Odysseus)
Literární kontext:
- NĚM. – Thomas Mann (Buddenbrookovi, Doktorfaustus), Heinrich Mann (Profesor Neřád)
- RUS. – Boris Pasternak (Doktor Živago), Michail Bulgakov (Mistr a Markétka)
- FR. – Marcel Proust (Hledání ztraceného času), Antoine de Saint Exupéry (Malý princ)
- USA. – Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby, Podivuhodný případ Benjamina Buttona), Theodore Dreiser (Americká tragédie)
- ANG. – James Joyce (Odysseus)
Směr: SURREALISMUS
- nadrealismus, vychází z psychoanalýz a z podvědomí
- snaha osvobodit mysl od rozumu
Na západní frontě klid (1929)
Román napsán 1928
Druh: prozaická epika
Žánr: román
Válečný román
- poukazuje na nesmyslnost války =>přeložen do 12 ti světových jazyků
- autobiografický – názornost (očité svědectví), 12 kapitol
Téma:
- lidská solidarita, obětavost pro kamarády, nesmyslnost války, ztráta iluzí a ideálů, smrt kamarádů
Kompozice:
- chronologicky + retrospektivně (vzpomínky na dětství před válkou)
- psáno v ich –formě – závěrečná zpráva o smrti hrdiny Pavla je v er – formě
- mozaika epizod (přítomnost i minulost)
Jazyk:
- spisovný, vulgární i hovorový (zvyšuje napětí)
- přímá řeč – jednoduché dialogy mezi vojáky (archaismy, vulgarismy)
- slangové výrazy z fronty
- Personifikace: „ Slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce
- Přirovnání: „ Cosi mu utrhlo hlavu, ale běží ještě pár kroků, ačkoliv mu z krku tryská krev jako fontána“
- autor popisuje hrůzy války (bombardování, plynové útoky, nesmyslné umírání) jako dokument – posiluje to kruté vyznění válečných obrazů, nikdo nemá potřebu zabíjet druhého člověka, ale musí
- napínavé dějové pasáže X reflexivní, úvahové části, kdy hlavní hrdina uvažuje, jak moc drtivě a trvale válka zasáhla do jejich životů
- „Tato kniha nemá být ani obžalobou ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům“
Postavy:
- Pavel Bäumer – hlavní hrdina (sám autor), 20ti letý student gymnázia z chudých poměrů, pod nátlakem svého třídního učitele se společně s celou třídou (Kemmerichem, Müllerem a leerem) přihlásí na vojnu. Z počátku je nadšený, později ztrácí iluze, válku bere jako samozřejmost, odtažitý, uzavřený, má problém začlenit se do normální společnosti. Mluví o nesmyslnosti války. Naučí se nelpět na svých přátelích, kteří okolo postupně umírají. Vždy pak vzpomíná na své dětství a na výcvik. Dostane dovolenou, dozvídá se, že matka má rakovinu. Neumí se začlenit, již patří a frontu. Sám je raněn střepinou do boku a spolu s Kroppem je v nemocnici, kde zařizuje pomocí úplatků, aby s Kroppem byli spolu, později je doma a pak zase v zákopech. V poslední části se snaží zachránit svého nejlepšího přítele Katczu, který je postřelen. Zemře. On sám umírá na konci knihy.
- Stanislav Katczinski – „Katcza“ – 40ti letý polák, který provází hrdinu téměř celou knihou. Je obětavý, správně „vyčůraný“, hodně se vyzná a morálně podporuje a učí nováčky i Pavla, již žádné iluze nemá. Vždy našel nejlepší jídlo a zajišťoval přežití. Hlava skupiny. Jeho smrt byla pro Pavla poslední rána (byl pro něho jako bratr)
- Albert Kropp – také provází Pavla téměř až do konce, jsou oba raněni při evakuaci vesnice, Pavel ho odnese do bezpečí a dostanou se spolu nejdříve do polní nemocnice, pak do katolické, kde mají štěstí a na pokoji si můžou dělat téměř, co chtějí díky majiteli volňáska Josefu Hamacherovi, tam mu však amputují celou nohu, prohlásí, že už nemá smysl žít
- domobranec Kantorek – Pavlův třídní profesor, tlačil na ně, ať se přihlásí na frontu, nosil šedivé sako s dlouhými šosy, byl stejně jako Himmelstoss drobné postavy, později odvolánna frontu jako domobranec, kde je další Pavlův spolužák Mittelstaedt a je jeho nadřízený, dává mu řádně sežrat, že je donutil narukovat
- František Kemmerich – Pavlův spolužák, který umírá hned na začátku, amputují mu nohu, protože má průstřel stehna, Pavel s Müllerem ho jdou navštívit, a najdou pod postelí kožené anglické boty, nechce jim je dát, po čase je Kemmerich věnuje Müllerovi, protože mu padnou. Poté zemře.
- Himmelstoss- desátník, měl na starost výchovu celé skupiny, šikanoval je, proto, když je povolán na frontu, tak se mu za to bohatě odmění – nejvíce Tjaden a Kropp, při zteči se chce ulejt, ale Pavel ho donutí vylézt. Je primitivní a zlý.
- Leer – nosí plnovous a má rád dívky, vypraví se společně s Kroppem a Pavlem přes řeku a tajně za 3 francouzskými dívkami. Byl první ze třídy, kdo měl poměr
- Tjaden – největší rebel skupiny, je naštvaný na Himmelstosse, protože je enuretik (v noci se pomočuje. Tak H. sehnal Kindervatera (2. enuretik), dal je spolu do jedné palandy, protože si myslel, že je to pouhá lenost. Každou noc je střídal.
- Müller – spolužák, sní o válečné maturitě, po smrti předal Kemmerichovi boty Pavlovi, zemřel po přímém zásahu osvětlovací raketou do žaludku. Byl pohřben v poli.
- Deterding – sedlák, je zklíčený, nemluvný, kradou mu koně a jeho žen musí hospodařit sama, jednoho dne uteče, jeho nepřítomnost vyjde najevo při nástupu, byl chycen za týden, běžel směr Německo.
- Další: Haie Westhus, Hans Kramer, Martens, Mayer, Marx, Beyer, Hämmerling
Děj: období 1 . sv. – Francie a Německo
Pavel vypráví příběh své roty, která hned na začátku přijde o polovinu členů (ale mají tím pádem dvojnásobné příděly). Střídají se zde pasáže plné strachu, kdy jsou na frontě, snaží se na nic nemyslet a vykonat svou povinnost. Po smrti Františka si Pavel uvědomí důležitost přátelství. V době, kdy jsou střídáni, vtipkují, snaží se najít nejlepší jídlo, mají sraz se ženami. Jediné, co nedokáží je mluvit spolu o frontě, snaží se tomu vyhnout. Pavel vzpomíná na zážitky z dětství, uvažuje nad smyslem života. Dostane dovolenou, kde se setkává se svou rodinou, ale ví, že tam již nepatří, dá rodině své příděly a je povolán zpět. nejdříve se dostane do výcvikového tábora, kde vidí, jak se zachází s Rusy v zajateckém táboře. Jejich jednotka trpí ztrátami vojáků, takže mají plné ruce práce s výcvikem rekrutů, kteří umírají na frontě ve velkém, protože nemají dostatečný výcvik. Na frontu je povolán i desátník Himmelstoss. Při jednom bombardování Pavel zabije typografa Gérarda Duvala – francouzského vojáka, protože skočí k němu do trychtýře. Snaží se o něho postarat aslíbí, že se postará o jeho ženu i dítě, říká mu „Kamaráde“. Pavel, Katcza, Müller, Deterding, Kropp, Leer a Tjaden jsou povoláni na obranu vysídlené vesnice, kde se mají velice dobře, díky sklad zásob, ale poté je Kropp a Pavel zraněni. Celou dobu jsou spolu. Pavel se s ním musí rozloučit až, když je povolán zpět. Je rok 1918 – nejkrvavější. Před bitvou se ještě posilní plackami od Pavlovi matky a pak, v tom boji, Katczu zabijou, poslední rána pro Pavla. Nese ho na zádech, snaží se ho zachránit. Po smrti měl klidný a vyrovnaný výraz, jakoby spal, byl smířený.
„Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid.“
HM: zbytečnost a nesmyslnost války
