Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Rozbor přidal(a): Sašenka, External
Vloženo na: Studijni-svet.cz – rozbory
Erich Maria Remarque (1898–1970)
- Významný německý spisovatel, jeden z nejlepších a nejznámějších autorů své doby.
- Roku 1916 odešel jako osmnáctiletý narukovat do 1. světové války. Na západní frontě byl poměrně brzy (roku 1918) vážně raněn a konec války tak prožil v polním lazaretu.
- Po návratu z války měl obrovské problémy začlenit se zpět do normální společnosti a žít běžný (spořádaný) život, čímž se hodně přiblížil ztracené generaci. Hodně cestoval a vystřídal řadu povolání (byl mj. učitelem, účetním, novinářem či automobilovým závodníkem).
- Prosadit se mu podařilo právě vydáním knihy Na západní frontě klid, což mu zajistilo raketový celosvětový úspěch (během pouhých tří let se prodalo přes 3,5 milionu výtisků).
- Ihned po nástupu nacismu v Německu se pro své antimilitaristické postoje dostal na index zakázaných autorů. V roce 1938 byl zbaven německého občanství a jeho knihy byly veřejně páleny na hranicích.
- Emigroval do New Yorku, kde následně získal americké občanství.
- Během 2. světové války byla jedna z jeho sester popravena v koncentračním táboře, což ho hluboce zasáhlo a později podnítilo k napsání knihy Jiskra života.
- Po válce žil střídavě v USA a ve Švýcarsku. I přes těžkosti, které mu život připravil, dokázal napsat spoustu skvělých knih a otevřeně v nich popisovat hrůzy války. Do vlasti se po válce už nikdy trvale nevrátil.
Další autorova díla:
- Cesta zpátky (volné pokračování románu Na západní frontě klid)
- Tři kamarádi
- Černý obelisk
- Miluj bližního svého
- Vítězný oblouk
- Jiskra života (z prostředí koncentračního tábora)
Literárně-historický kontext
- Dílo začalo vycházet na pokračování v roce 1928, knižně pak vyšlo v roce 1929.
- Reaguje na události 1. světové války. Literárně spadá do světové literatury 1. poloviny 20. století (meziválečné literatury), konkrétně do realistického proudu a literatury tzv. ztracené generace.
- Ztracená generace: Jedná se o generaci autorů narozených na přelomu 19. a 20. století, kteří zažili na vlastní kůži první světovou válku a její hrůzné zážitky je natolik poznamenaly, že nebyli schopni po jejím skončení žít normální život. Vracely se jim vzpomínky, trpěli depresemi a byli zhnuseni společností, která na válce doslova vydělala, zatímco jiní neměli ani na jídlo. Ztratili své iluze i mládí.
- Další autoři reagující na válku:
- Henri Barbusse (francouzský autor, román Oheň)
- Romain Rolland (francouzský autor, novela Petr a Lucie)
- Ernest Hemingway (americký zástupce ztracené generace, Sbohem, armádo!)
Rozbor díla: Na západní frontě klid
Základní charakteristika literárního díla:
- Literární druh: Epika (próza).
- Literární žánr: Protiválečný (historický) román.
- Dílo obsahuje silné autobiografické prvky (autor vycházel z vlastních traumatických zážitků z fronty, celý příběh je vlastně příběhem samotného autora).
- Mottem knihy je citát z úvodu: „Tato kniha nechce být ani obžalobou, ani vyznáním. Chce se jen pokusit podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
Téma, motivy a vyznění:
- Celkové téma: Události 1. světové války.
- Hlavní téma (hlavní myšlenka): Nesmyslné ztráty lidských životů, obrovské utrpení a nesmyslnost války. Zobrazení pocitů vojáků na frontě a ukázka nicotnosti lidského života. Autor neukazuje heroický a hrdinský boj, ale syrovou realitu.
- Vedlejší téma: Život obyčejných vojáků na frontě a zdůraznění hodnoty přátelství.
- Motivy a klíčové prvky:
- Vystřízlivění a demagogie: Ukazuje, jak stát a učitelé vmanipulovali mladé muže do války. Ti ji nejdříve romanticky obdivují a považují za hrdinství, ale až v zákopech pochopí, o čem to vlastně celé je.
- Degradace lidství: V krutých podmínkách se vojáci stávají takřka zvířaty a zajímají je jen primární lidské potřeby (přežít, najíst se, ohřát se). Díky tvrdému režimu a šikaně ve výcvikovém táboře se z nich stávají lidé tvrdí, nedůvěřiví, nelítostní a mstiví.
- Soudržnost: Na druhou stranu dílo vyzdvihuje poznávání hodnot pravého přátelství (které by před válkou takto nepoznali), nezištné pomoci a lidské soudržnosti, bez kterých by se nedalo přežít.
- Absurdita: Promítá se do samotného závěru knihy (hrdina umírá v den, který byl tak klidný, že zpráva z bojiště obsahovala pouze lakonickou větu).
Časoprostor a kompozice:
- Doba děje: Během 1. světové války (především roky 1916–1918).
- Místo děje: Západní fronta ve Francii (zákopy, lazarety, zázemí), výcvikový tábor a krátce z Pavlových návštěv (v jeho rodném městě) doma v Německu.
- Kompoziční plán: Kniha je rozdělena do 12 kapitol.
- Postup: Děj je psán primárně chronologicky (postupně za sebou), místy se ale objevuje retrospektiva (při Pavlových vzpomínkách na minulost a školní léta).
Vypravěč a vyprávěcí způsoby:
- Vypravěč: Skoro celý příběh je vyprávěn v ich-formě očima hlavního hrdiny Pavla Bäumera (vypravěčem je samotný autor, který hlavní postavu ztělesňuje), což dílu dodává osobní, deníkový ráz. Pouze na úplném konci knihy při popisu Pavlovy smrti se vyprávění objektivizuje a přechází do strohé er-formy. Autor užívá dialogů a vnitřních monologů.
Hlavní postavy:
- Pavel Bäumer – Vypravěč a hlavní postava, student (septimán) gymnázia. Během knihy nesmírně rychle a tvrdě duševně dospívá. Ztrácí své iluze o světě. Na samém konci příběhu umírá.
- Stanislav Katczinsky („Kat“) – Pavlův nejlepší kamarád, Polák. Starší, houževnatý a mimořádně zkušený voják. Je velmi mazaný – dokáže pro svou partu sehnat jídlo a cokoliv dalšího i v naprosto zoufalých podmínkách. Pro Pavla je obrovským vzorem a oporou. Nakonec je zabit zásahem střepiny do krku.
- Albert Kropp – Pavlův spolužák, který s ním odjede do nemocnice. Přijde o nohu a stane se z něj mrzák, kvůli čemuž chce spáchat sebevraždu, ale nakonec se se svým osudem smíří.
- Müller – Pavlův spolužák.
- Leer – Pavlův spolužák.
- Franz Kemmerich – Pavlův spolužák, který na frontě brzy umírá. Jeho smrt později Pavla velmi deprimuje při návštěvě Kemmerichovy matky.
- Tjaden – Největší jedlík roty.
- Detering – Sedlák.
- Haie Westhuse – Voják z povolání.
- Himmelstoss – Povoláním listonoš, později velitel výcviku. Komplexní ukázka malého člověka, kterému moc stoupla do hlavy. Během výcviku chlapce tvrdě šikanuje (oni mu to ale potají vrátí). Na frontě se pak ukáže jako zbabělec.
- Kantorek – Bývalý třídní učitel chlapců. Pomocí demagogie a falešných hesel o vlastenectví je donutí jít se dobrovolně přihlásit na vojnu. Později je ironií osudu sám odveden a na frontě zažije šikanu a hrůzy války na vlastní kůži.
Jazykový plán a stylistika:
- Jazyk: Kniha je psána víceméně spisovným jazykem (spisovnou češtinou), ale pro dokreslení surové reality (vzhledem k časoprostoru) je text (především v dialozích) obohacen o vulgarismy, germanismy, slang (vojenskou terminologii ze zákopů), hovorové výrazy a občasné archaismy.
- Stavba vět: Autor střídá jednoduché úderné věty (při dynamických popisech boje) i složitější souvětí (při filozofických úvahách). Často a velmi přesně se zabíhá do naturalistických detailů (popisy zranění, mrtvol a hrůz).
- Tropy a figury (příklady z textu):
- Rčení: „Cítím to v kostech.“
- Personifikace: „lesk přijímá“ (případně celkové oživení fronty a země).
- Přirovnání: „hubený jak chmelná tyč“
- Vulgarismy (expresivní výrazy): např. „nasral to“ (využito pro autentickou mluvu obyčejných vojáků v extrémním stresu).
- Epiteton (básnický přívlastek): „roztékající se země“
Stručný obsah a děj díla:
Celý příběh je vlastně příběhem samotného autora a jeho zážitků z války. Skupinka septimánů je svým třídním učitelem (Kantorkem) přesvědčena, že by měla jít na frontu bojovat za svou zemi a vlast. Nejprve jsou posláni do výcvikového tábora, kde díky tvrdému režimu a šikaně svého velitele (Himmelstosse) nabudou těch pravých vlastností pro vojáka – stanou se lidmi tvrdými, nedůvěřivými, nelítostnými, mstivými a surovými. Po absolvování výcviku jsou posláni na frontu, kde zjišťují, že to vůbec není takové, jak jim učitel navykládal. Poznávají hrůzu, strach a hlad a každý den bojují za svůj život. Situace na západní frontě je příšerná, ale zároveň zde poznávají pravou hodnotu přátelství.
Jednou je Pavel poslán na dvoutýdenní dovolenou domů. Jeho matka je těžce nemocná a pomalu umírá na rakovinu. Vidí, jak složitý život zde lidi ve městě mají – oproti tomu se má na frontě z hlediska jídla ještě docela dobře. Zajde za Kemmerichovou matkou, které zemřel na frontě její syn, a pohled na ni jej tak deprimuje, že by si býval přál, aby nikdy domů nejezdil. Také potká Kantorka, který se mezitím rovněž rozhodl jít (byl odveden) na vojnu.
Po skončení dovolené se hlásí zpět ve výcvikovém táboře, kde má reálnou šanci zůstat až do konce války. Tak se ale nestane a Pavel se vrací na frontu. V následujících měsících umírají téměř všichni, které znal. Sám je raněn a spolu se spolužákem Kroppem odjíždí do nemocnice. Pavel ze zranění vyvázne, ale Kropp přijde o nohu a stane se z něj mrzák. Když se Pavel vrací naposledy na frontu, téměř všichni už jsou po smrti. Jeho nejlepší kamarád Katczinsky je nakonec také zabit, když je zasažen střepinou do krku ve chvíli, kdy jej zraněného Pavel táhne bojištěm. V říjnu 1918, v den, kdy je na frontě naprostý klid, umírá i sám Pavel.
Vlastní hodnocení:
Kniha se mi velmi líbila, je zde detailně popsána situace na frontě a pomocí vhodně zvolených jazykových prostředků autor skvěle vystihuje situaci. Rozhodně ale není pro každého, jelikož jsou zde i ne zrovna pěkné a naturalistické scény, například při popisování umírajících vojáků.
