Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Autor: Arnošt Lustig
Rozbor přidal(a): ucetni v knihovne
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Literární teorie – Forma
- Epika
- Novela
o stručnější a tematicky uzavřenější povídka
o 1 dějová linie
o inspirována skutečnou událostí roku 1943
o v Démantech noci Lustigovi chyběla ženská hrdinka, námětem se stal příběh o mladé tanečnici, o které mu vyprávěl kamarád
Směr
o 2. vlna válečné prózy, tj. poválečná próza z 50. a 60. let.
o Reakce na válku, holocaust
o Uplatnění vlastních zážitků z koncentračního tábora
Organizace jazykových prostředků
- věcné střízlivé dramatické podání
- působivé
- citlivější přístup k nedávné historii
- kontrast naděje a reality
- prolínání úhlů pohledu jednotlivých postav
- vyprávění má na povrch dojem všednosti
- vyprávěcí a popisný slohový postup
- dvojsmysly
- rozlišení povahy postav podle jejich mluvy
- Bedřich Brenske – ztělesněné zlo, ale v zájmu svého úkolu se vyjadřuje kultivovaně, korektně, Hoch Deutsch, ale obsah je stejně krutý
- er- forma
- mnoho historických faktů
- spisovný, jazyk vypravěče je věcný
- precizní popisy
- častá přímá řeč
Obsah
- zobrazení krutosti války
- židovská tematika
- promyšlená, dokonalá kompozice
- o cynické hře s lidskou nadějí
- neorealistický styl – místy dokumentárnost
- věcné
- střízlivě dramatické podání
- postupné zvyšování napětí
- čtenář tuší tragický konec
- prolínání a kombinace perspektiv a úhlů pohledu
Tematická výstavba
- Místo: vlak, Osvětim
- Čas: 2. světová válka
Postavy:
o Kateřina Horovitzová
- Mladá krásná a atraktivní dívka,
- Tanečnice
- Byla zajata s celou rodinou
- Vykoupena Hemanem Cohenem
- silná hrdinka, která si i před smrtí zachová důstojnost, lze ji přirovnat k antickým hrdinkám (Antigona)
- Naivní
- Dospívá v okamžiku smrti
o Bedřich Brenske
- Německý důstojník
- Zosobněné zlo
- Důmyslně jednostranný
- Krystalické zlo
- Cynický, bez citu, chladný
- Korektní vystupování
- Lustig o něm říkal, že zosobňuje veškeré zlo, které za svůj živoot potkal.
o Herman Cohen
- Židovský obchodník
- mluvčí skupiny
- ujme se krásné Kateřiny
- mírný
o Vedlejší postavy
- Krejčí a rabín Dajem z Lodže
- zejména na krejčím je demonstrována hrůza tábora, popisy jeho očí, strach, objevují se ve zlomových okamžicích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam.
Děj:
Nacisté zajali na Sicílii skupinu bohatých podnikatelů s americkými pasy, které převezli do zajateckého tábora do Osvětimi.
Zde si mluvčí skupinky židovských podnikatelů Herman Cohen vyžádá na rampě koncentračního tábora krásnou mladou Židovku Kateřinu Horovitzovou, která zrovna odmlouvala svému otci, že ještě nechce zemřít. Brenske Cohenovi umožnil její vykoupení a Kateřina se připojila k celé skupině.
V táboře se jich ujímá důstojník SS Bedřich Brenske. Jeho úkolem je vymámit z Židů peníze, které mají uložené na švýcarských kontech.
Brenske přislíbí jejich deportaci do USA s tím, že je vymění za vysoké německé důstojníky zajaté na Západě. Cohen i ostatní souhlasí i přesto, že musí uhradit veškeré náklady.
V táboře si Cohen nechává šít pro sebe i pro Kateřinu nové šaty od jednoho z vězňů- krejčího.
Skupina vyráží na cestu vlakem se zatemněnými okny, s ozbrojenými strážci a pan Brenske je neustále nutil platit další a další sumy peněz – například za osvobození příbuzných Kateřiny či ostatních.
Někteří začínají tušit, že se svobody nedočkají a že jde o podvod. Vzápětí se však museli vrátit zpět. Kateřina totiž neměla pas a americké úřady ji odmítly zapsat do pasu Cohena. V táboře, ze kterého vyjeli, se tedy Kateřina a Cohen nechali oddat. Obřad musel být proveden na půdě tábora a byl proveden rabínem Dajemem z Lodže, který pracoval v sušárně vlasů. V tuto chvíli Dajem učinil první modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, odtud tedy název novely.
Při obnovené cestě se jeden z židů vzbouřil (pan Rappaport Lieben). Viděl v táboře německé vojáky, jak mučí děti a rozpoznal zradu Brenskeho. Brenske ho nechal zastřelit.
V následujících chvílích se Brenske snažil vymámit ze zajatců další peníze od Židů i od jejich příbuzných.
Když vlak konečně skoro dosáhl přístavu, oznámil jim pan Brenske, že švýcarské úřady požadují, aby se zajatci dezinfikovali a umyli.
Skupina se tedy znovu vrátila zpět do tábora a byli odvedeni nazí do sprch, což se neobešlo bez přihlížení a poznámek strážců. Ve chvíli, kdy německý důstojník Kateřinu ponižoval, nutil ji svléknout se a drze si ji prohlížel, se vzbouřila, vytrhla mu zbraň, zastřelila jej a dalšího důstojníka postřelila.
Po tomto incidentu byli všichni nahnáni do plynové komory a zastřeleni. Katřino tělo je pak na výstrahu vyvěšeno v táboře. Okamžik druhé modlitby za Kateřinu Horovitzovou se odehrál právě u jejího mrtvého těla v sušárně vlasů, kdy se za ni opět modlil Rabín Dajem z Lodže.
Hlavní myšlenka
- Kateřinina vzpoura je protikladem k pasivitě ostatních,
- důraz na psychologickou analýzu bezbranného hrdiny, který se na prahu smrti vzepře a zůstane nezlomen
- hrdinové jsou v situaci bezvýchodnosti a beznaděje, ponížení, strachu, ohrožení,
- kniha neukazuje jen lidské utrpení a ponížení za 2. světové války, ale také problém zla v člověku a otázku, zda v něm lze nalézt sílu, která je schopna tomuto zlu vzdorovat.
Literární historie
Společensko-historické pozadí
- poválečná období 50. a 60. Let
- reakce na 2SV
- ovlivněn zkušenostmi z koncentračního tábora
Autor
- Arnošt Lustig – 21. prosince 1926, Praha – 26. února 2011, Praha
- český židovský spisovatel
- publicista světového významu
- autor celé řady děl s tématem holocaustu
- pobyt v Terezíně, Osvětimi
- uprchl z pochodu smrti a následně se skrýval
- 1968 odchází do Izraele, poté do Ameriky
- Další díla:
o Démanty noci
o Nemilovaná – Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
o Dita Saxová
o Okamžiky s Otou Pavlem – vydáno roku 2010
Inspirace pro dané literární dílo
- Pro Kateřinu se mohl inspirovat v antických hrdinkách
- Inspirací mu byly hlavně jeho osobní zážitky
Inspirace daným literárním dílem
- Úspěšně zfilmováno
o Československo, 1965
o Režie: Antonín Moskalyk
o Hrají: Jiří Adamíra, Lenka Fišerová, Martin Růžek, Čestmír Řanda st., Ilja Prachař, Vladimír Ráž, Felix le Breux, Vladimír Hlavatý, Miloš Nedbal, Otto Šimánek, Jiří Bruder, Antonín Molčík
o Brenske zde Adamírou představen perfektně, Kateřina tam vypadá jako naivní husička:D
Literární kritika
- Velmi úspěšná
- V Americe navržena na nejvyšší literární cenu, ale protože byl pouze emigrant, nemohl cenu dostat
Úryvek:
Měli bychom mít přece jen alespoň jedinou možnost hovořit s nějakým směrodatným pánem z Mezinárodního červeného kříže,“ šeptal najednou pan Oskar Lówenstein. Měli by také oni sami, jak se mi zdá, projevit určitý zájem, nebo bychom jim to měli připomenout… zcela krátce…“
Jeho hlas zněl úzkostně jako nikdy. Kdesi v spodním proudu tohoto hlasu zněla hluboká dotčenost, a ještě hlouběji křivda. Rappaport-Lieben se díval pohledem člověka, který nenávidí, a znovu řval: „Skončete to hned, nač ještě čekáte. Jakýpak Mezinárodní červený kříž. Zlaté oči, které ho uvidí. Nevěřím. Je to úkladná a loupežná vražda. Tady už neplatí žádné právo! Tady platí jen smrt…“ Možná, že v jeho řevu byla jistá vznešenost, ale nikdo z ostatních příslušníků skupiny, kromě Kateřiny Horovitzové, ji v tom nezaslechl.
Pan Brenske nahlédl do několika oddělení a stoupl si tak, že Kateřina Horovitzová viděla, jaký udělal smutný obličej. Neviděla však jeho ruku, kterou dal pokyn strážím, aby zakročily. Stalo se to uprostřed křiku Rappaporta-Liebena, že i tato loď je šalba a klam a že se na ni nikdy nedostanou, protože jinak by tu vlak tak dlouho nestál, a že nevěří ani tomuto vlaku. Když Rappaport-Lieben křičel, že zažil jiné Německo a že doufá, že i po jeho smrti se Německo pozvedne a očistí z tohoto smetí a že ti, co mu vládnou, jsou zločinci, víčka pana Bedřicha Brenskeho se s nechutí přivřela; strážci vytáhli své pistole a Rappaporta-Liebena zastřelili. Nato se rozestřelo ticho a pan Brenske řekl Hermanu Cohenovi nahlas, aby to všichni slyšeli: „Lituji, že se to stalo, nedal jsem k tomu ani patřičný rozkaz, viděli jste sami, že jsem ani nestačil zakročit, čekal jsem, že se vymluví, byl to snad jenom záchvat. Někdy to přichází z přetlaku dojmů. Opravdu toho lituji. Máte už dopisy a telegramy? Rád bych pokročil v naší věci ke konečnému řešení.“
