Autor: Karel Jaromír Erben
Rozbor přidal(a): vasek
1.Umělecký směrstarobylého
ROMANTISMUS-vznikl na konci 18. Století v Anglii(tzv. jezerní básníci), v českých zemích od 1.pol. 19.století(3. Fáze národního obrození 1830-1848). Jedná se o moderní literární útvar, ve kterém obrazovost a citovost převládá nad rozumem. Umělecký protiklad ke KLASICISMU-klade důraz na rozum a schopnosti člověka, je odkloněn od víry. Popisuje přírodu, venkovské prostředí, motivy hřbitova, jezera,…V díle vystupují nadpřirozené bytosti, důležitou roli hraje vztah člověka s přírodou. Postavy se liší-nejsou bouřlivé, toužící po svobodě->jsou mírné a pokojně přijímají svůj osud i trest. Za prohřešky se posuzuje dle mravního kodexu. Erben čerpal z českých lidových pověstí, které sbíral po vsích. V duši národa( v lidové slovesnosti) je uloženo to nejdůležitější. Snaha poukázat na krásu českého jazyka a kultury.
Další autoři: K.H. Mácha, B. Němcová, J.K. Tyl, W.Wordworth, G. Byron, W. Scott
2. Autor
Karel Jaromír Erben se narodil roku1811 v Miletíně pod Zvičinou(nedaleko Hořic). Studoval práva a filozofii, na studium si vydělával vyučováním hudby(hudba se projevuje i v jeho básnické tvorbě), pracoval s rýmem, rytmem, zvukomalba. Byl českým básníkem, historikem, folkloristou, publicistou, sekretářem českého muzea, archivářem města Prahy a překladatelem. Sbíral lidové písně a pohádky, lidová slovesnost je básnickým projevem starobylého mýtu(romantická teorie bratří Grimmů), sbíral, rekonstruoval a vydával i vykládal lidovou lyriku a epiku. Byl dlouholetým spolupracovníkem F. Palackého (Písně národní v Čechách). Účast na vydání almanachu Máje(společně s Němcovou, Sabinou, Hálkem, Nerudou). Chtěl být učitelem, věnoval se historii->stal se hl. archivářem města Prahy. Zemřel na TBC roku 1870.
3. Autorova tvorba
Prostonárodní české písně a říkadla, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních patří k nejvýznamnějším sbírkám, popisují cestu na venkov, náměty z lidové slovesnosti. Příběhy(pohádky) měli ukázat, jací opravdu jsme, Slované jsou 1 národ, zachovává původní odkaz, původní tvorbu. Dílo České pohádky. Jedinou Erbenovou básnickou sbírkou je Kytice-pův. název Kytice z národních pověstí. Vydával i díla staré české literatury-Sebrané spisy české(od mistra Jana Husa).
- Okolnosti vzniku díla
Dílo Kytice vzniklo v době nejsilnějšího útlaku za strany vlády(Rakouska)->vlastenci se přestali stýkat, básně jsou jinotajné(skrývají popis režimu, nejsou příliš útočné). První vydání Kytice roku 1853 tvořeno 12 baladami, psal je 20 let, vydávány v časopisech->velký úspěch. Druhé vydání roku 1861 tvořeno 13 baladami(rozšířeno o baladu Lilie) v poslední fázi NO, vlastenecké myšlenky.
- Základní dějová linie
-balady mají smutný děj, nastává dramatický spád
-odehrávají se na venkově
KYTICE
-alegorická báseň na český jazyk(Erben ho přirovnává k matce), je vlastenecky, spíše lyricky orientovaná. Zemře matka, nechá na světě děti samotné, které každé ráno navštěvují její hrob. Matce se dětí zželí, láska ji donutí i ze záhrobí se o ně postarat->změní se v drobnolistý kvítek (mateřídoušku), děti v něm poznávají svoji matku.
POKLAD
-epická balada, těží z křesťanských pověstí. Na velký pátek jde žena s dítětem lesem do kostela, spatří skálu s pokladem, která se otevírá jednou za rok. Třpyt zlata ji omámí mysl, odloží dítě na zem a do šátku sbírá poklady. Neunese už své dítě, nechává ho tam a vrací se domů. Poté se vrací zpět pro další zlato a drahé kamení. Opět se vrací domů, ale když se chce dostat potřetí do skály, vchod je uzavřen. Doma se jí všechen poklad promění v hlínu a kamení. Propadne zoufalství nad svým dítětem. Čeká rok až je v kostele Krista Pána mučení, skála se opět otevřela. Nachází zde své dítě živé a zdravé, pokladu si ani nevšimne a utíká s dítětem domů.
SVATEBNÍ KOŠILE
-dívka nenechá volně plynout budoucnost, chce svatbu. Modlí se za svého milence, který je v cizině. Jednou za jasné noci jsou její modlitby vyslyšeny a její milý ji vyláká ven pod záminkou, že si ji vezme za manželku. Ona ho poslechne, nechá se přemluvit a jde s ním. Na cestu si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy. Na cestě si její milý všimne, že má s sebou tyto věci. Přemluví jo, aby zahodila knihy, že je zpomalují. Vyhoví mu a rázem jsou a 10 mil dále. Poté si všimne, že má za pasem růženec. Opět ji přemluví, aby jej zahodila, úspěšně a jsou o 20 mil dále. Všimne si i křížku na krku, odhodí jej a jsou o 30 mil dále. Když dorazí na místo, všimne si dívka, že jsou na hřbitovu a její milý je živoucí mrtvola. Lekne se a lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéci. Snaží se ale marně. Schová se v márnici, kde leží další mrtvola. Její milý ji dostihne, třikrát se snaží přemluvit mrtvého, aby sundal ze dveří závoru. Třikrát se mrtvý probudí, ale ona jej pokaždé uspí modlitbou. Po třetím uspání zakokrhá kohout a mrtvý milý zmizí. Jen košile, které si s sebou nesla byly ráno roztrhané a rozházené po všech hrobech na hřbitově.
POLEDNICE
-odehrává se ve velmi malém časovém úseku (po dobu úderů odbíjení poledne). Matka stojí u kamen a vaří oběd pro svého muže. Jejich dítě zlobí, ona s ním nemá dostatek trpělivosti, hrozí mu zavoláním Polednice. Dítě nedbá varování, zlobí dál a zahazuje hračky. Matka to nevydrží, zavolá na něj Polednici. Ta přijde do chalupy, chce si zlobivé dítko vzít, ale jeho matka se o něj bojí a přivine jej pevně k sobě. Po chvíli, když Polednice nechce odejít, matka upadne do mdlob. Z práce přichází otec, vzkřísí matku, ale dítě je mrtvé. Udusila se matčiným objetím.
ZLATÝ KOLOVRAT
-má typicky pohádkový motiv, balada je rozdělena do šesti částí. Pan král je na lovu v lese. Zabloudí a zabuší na dveře chalupy, aby poprosil o vodu. Otevře mu nádherná dívka, král ji požádá o ruku. Dívka mu sdělí, že o její ruku musí požádat její nevlastní matku, která je i s nevlastní sestrou ve městě. Další den se král vrací k chalupě, otevře mu ohyzdná baba. Král se představí a požádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizna mu ale nabízí svou vlastní dceru. On odmítne a přikáže jí, aby druhý den přivedla na hrad jeho vyvolenou Doru. Matka jde s oběma sestrami přes les na královský hrad. Cestou baba Doru zabíjí, vyloupne ji oči a useká hnáty. Vlastní dcera se pak vydává za Doru(jsou si k nerozeznání podobné), král si ji vezme, po čase ale odjíždí do boje. Zatím uloží své ženě, aby pilně předla. V lese nachází nevídaný stařeček tělo. Vyšle své pachole na hrad, aby vyměnil useknuté nohy za zlatý kolovrat, poté vymění ruce za zlatou přeslici a do třetice vymění oči za zlatý kužel. V lese oba doru složí a oživí ji živou vodou. Král se vrací z války a ptá se ženy, jestli pilně předla po dobu jeho nepřítomnosti. Žena mu převádí zlatý kolovrat, který vyměnila za kusy těla. Král ji žádá, aby na něm upředla zlatou nit. Když začne, kolovrat začal zpívat, jak matka s dcerou Doru zabily a jak krále ošidily. Král se zděsí a vydá se hledat do lesů Doru. Nalézá ji, vezme si ji za ženu. Jako trest nechá udělat matce i její dceři to, co ony udělaly Doře-vyloupne jim oči a useká hnáty.
ŠTĚDRÝ DEN
-je rozdělena na několik částí, je o poselství, že máme žít v přítomnosti. Mladá žena předa těsně před adventem len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přichází a dívka si začne šít svatební košili. Další část popisuje zvyky, které se dodržovaly(chození k jezeru, házení potravin domácím zvířatům,…). Dívka Hana a Marie jdou na Štědrý den k jezeru, aby viděli svoji budoucnost podle tradic. Otvorem v ledu se dívají, Hana vidí svoji svatbu a Marie svůj pohřeb. Vše se vyplní.
HOLOUBEK
-u hřbitova oplakává mladá vdova svého manžela. Okolo de mladý panic a nabídne ji, aby se stala jeho ženou. První den žena plakala, druhý den bylo ticho a třetí den její žal pominul. Opět se tedy vdala. Nový manžel ji povídal, že ji nebožtík již neslyší a nemůže se v hrobě otočit ani z mrtvých vstát. Čas běžel a na místě hrobu nebožtíka vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek. Pokadé, když žena přišla, vrkal pravdu a nebožtíkovi, že byl svou ženou otráven a ta neunese vinu. Jednou to již opravdu neunese a spáchá sebevraždu-utopí se v blízkém potoce.
ZÁHOŘOVO LOŽE
-otec upíše svého syna ďáblu. Syn se poté vydává do pekla, aby se osvobodil a dostal listinu, na které je upsán. Cestou potká Záhoře(vrah, který zabíjí pocestné), která ho chce zabít. Poutník mu vysvětlí, kam a proč jde a musí Záhořovi slíbit, že mu potom poví, jaké to v pekle je. Uplyne rok a poutník se vrací z pekla. Vypráví Záhořovi, jak pochodil a co viděl, že Satana znamením kříže přiměl, aby mu úpis vrátil, ale ďábel ho vrátit nechtěl. Satan ho dal nejprve do pekelné koupele, poté na něj poslal železnou pannu a teprve pod výhrůžkou Záhořova lože ho donutil listinu vydat. Záhoř se zděsí, poví poutníkovi vše o svých vraždách a začne litovat svých činů. Poutník mu řekne, ať se kaje a modlí k Bohu. Za 90 let se poutník (již biskup) vrací na ono místo, kde najde Záhoře v podobě pařezu-celý zbytek života se modlil a činil pokání, je mu udělena milost. Ve stejný okamžik oba umírají a jejich duše se vznesou jako bílé holubice k nebi.
VODNÍK
-vodník sedí na vrbě u jezera a šije si svatební oblečení. Mezitím se mladá slečna z nedaleké vísky rozhodne, že si v jezeře vypere prádlo. Její matka měla ale zlý sen a proto se o dceru bojí a nechce ji k jezeru pustit. Dcera nedbá matčinu snu a jde prádlo vyprat. Jakmile ale namočí první kus prádla do vody, stáhne ji voda pod hladinu. Od této chvíle žije s vodníkem a porodí mu děťátko. Po nějaké době se dívce zasteskne po matce a chce ji navštívit. Vodník je ale proti, nevěřil ji, ale po dlouhém přemlouvání svolil. Když dívka spatří matku, zapomene na všechna pravidla a podmínky, které vodníkovi před odchodem dala, dokonce i na dítě. Schová se před vodníkem u matky v chalupě. Když se od matky nevrací, dojde si pro ni vodník. Matka dceru nechce vydat. Řekli mu, aby jim přinesl dítě d chalupy. Ten dítě skutečně přinese, ale hodí ho na práh s oddělenou hlavičkou od zbytku malého tělíčka.
VRBA
-u snídaně se manžel ptá své ženy, proč je přes den úplně zdravá, ale přes noc je jako tělo bez ducha. Odpovídá, že je to její prokletí, na které není lék a poradí mu, aby se vydal za její sudičkou. Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se v noci mění na duši stromu(vrby). Muž se nechce s vrbou děli o svou ženu a rozhodne se strom pokácet. Jakmile strom ale porazí, umírá jeho žena jako podťatá. Muž se zděsí svého činu a chce jej napravit. Žena zůstane navždy vrbou, ale její duše mu poradí, aby utrhl jeden prut z vrby a ten zasadil. Poté co vyroste, aby z jejího proutí dal zhotovit kolébku pro jejich dítě a až dítě vyroste, tak si z vrby bude moci dělat píšťalky. Tak zůstane matka stále s ním.
LILIE
-dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, kde bývá plno nářku, ale chtěla do lesa, aby jí ptáčci zpívali. Na jejím hrobě vyrostl květ bílé lilie, a když ji někdo uviděl, hned ji chtěl. Místní pán se vydal na hon, potkal bílou laň, už se ji chystal zabít, když si všiml lilie. Poručil sluhovi, aby ji vykopal a na jeho zahradě střežil. Další den sluha pána budí, že lilie chodí po sadě a podivně mluví. Ona se obává slunečních paprsků, pán ji tedy nabízí úkryt pod podmínkou sňatku. Dobře se spolu měli, dítě mu porodila, když přišel královský posel, že pán musí do boje. Rozloučil se se ženou a jejím strážcem určil svou matku. Ta si ale přála její smrt, takže nechala, aby se k ní dostalo slunce. Když se pán vrátil, jeho žena i syn byli mrtví. Hněval se na svou matku a přál jí to, co ona udělala jemu.
B DCEŘINA KLETBA
-dcera stařeny zabila své dítě a je smutná. Řešením pro ni byla oprátka a prokletí zrádného milence. Matka na ni nebyla moc tvrdá, vše ji dovolovala i milence. Dcera je proto kleje taky.
VĚŠTKYNĚ
– o minulosti a budoucnosti českého státu, je vlastenecká. Je o věštkyni, která věští o Přemyslu Oráčovi, Libuši a jiných historických událostech českého národa.
6. Hlavní postavy
-hlavní postavy zastupují ženy (matky) kromě básně Záhořovo lože, kde je hlavní postavou muž
-matky mohou pomáhat i ubližovat svou mateřskou láskou
-hl. postava vždy něco poruší->nastane trest->možno ho změnit či zmírnit (pokorou, pokáním, láskou). Postavy pokorně přijímají svůj osud i trest ať už za úmyslný či neúmyslný prohřešek
7. Žánr
Žánrem je ohlasová poezie, která spočívala ve sbírání balad, které se pak opisovaly.
BALADA-báseň s tragickým koncem či průběhem, umělé balady->inspiroval se lidovými baladami, snaží se je napodobit. (Bezruč-sociální balady). Jedná se o lyricko-epické básně, kombinuje se zde dějové vyprávění a lyrické prvky. Balady jsou psány formou dialogů, mají pochmurný děj, jsou ohraničeny malým časovým prostorem, děj je neúplný-dozvídáme se jej necelý, jen základní informace víme.
Autoři: Čelakovský, Neruda, Wolker, Bezruč
8.Témata, motivy
Hlavním motivem mateřská láska, vina a trest. Přiznání viny, chyby, odpuštění, lidská morálka.
-témata čerpal z českých lidových pověstí, které sbíral po vsích, snažil se poukázat na krásu českého jazyka a kultury. Otevírá lidovou slovesnost, dozvídáme se, jaká je duše národa, je odkazem předků
-ukazoval na podobnost Slovanů, srovnává kultury. Převzal látku v původní podobě, zdůraznil osudovost. Pohádky také neměnil(Teorie bratří Grimmů-mytologická teorie o původu lidových povídek a pohádek) mají souvislost s nejstaršími v historii
-děj je pochmurný, poukazuje na hloubku každodenního života
-víra v lepší budoucnost(Kytice, Věštkyně)
-záporná role nadpřirozených postav(vodník, Polednice)
-narušení vztahu mezi matkou a dítětem(Poklad, Dceřina kletba)
-proměna člověka(Svatební košile)
-kontrast štěstí X smutek, láska X smrt (Holoubek, Štědrý den)
-porušení mezilidských vztahů na základě chamtivosti( Zlatý kolovrat)
-nejhorší provinění=porušení mateřských povinností(Holoubek)
->vždy následuje trest v různé míře, mravnostní řád by neměl být porušen, vztah člověka k osudu (Erben zastával harmonii ve vztazích)
-hlavní role zde hrají ženy(matky)
-Vodník->řeší vztahy mezi 4 lidmi, rozpor 2 mateřských lásek
-Štědrý den->porušení řádu i pokus o předpovědění budoucnosti-zrada, vražda
-Záhořovo lože->jediná, kde hlavní roli hraje muž
9. Kompozice
-dílo obsahuje 13 lyricko-epických básní
-zrcadlová shoda-1. Je podobná s poslední, 2. Je podobná s předposlední-jistá shoda, jsou spárovány tématem trestu či přestupku
-poznámky a komentáře ke každé básni (tzv. Poznamenání), vysvětluje, kde vzal motiv a jak ho pojal
-každá báseň začíná staticky obecným úvodem do děje, poté následuje událost, která je tragicky ukončená. Plyne z toho ponaučení
-každá balada je vyprávěna chronologicky, vyprávěno er formou
-básně mají pravidelný rytmus, verš je slabotonický(pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik), básně jsou s pravidelným metrem, rým je sdružený a obkročný. Zvukem se podobají lidovým písním. Střídání daktylu a trocheje
-verš tzv. gnomický
-volí krátké(hutné) verše, verše jsou vázané (rýmované) poezie je jednoduchá, pro široký okruh veřejnosti
- Jazyková stránka díla
-Erben vytváří nová slova(mateřídouška), jazyk je pro danou dobu běžný, dnes již archaický
-jazyková stránka je výrazná, činí z balad lidovou poezii
-chybí slovesa, typická zkratkovost(projevuje se nejen u stavby vět-vynechávání sloves, ale i u výstavby děje), ekonomicky využívá slova, maximální úspornost
-výskyt přirovnání, metafor, epiteton(básnické přirovnání), personifikace, asyndeton(spojení bez použití spojek-volná návaznost), antiteze(popření, v 1. Verši uvádí nějakou skutečnost, ve druhém tuto skutečnost popře: běží bohatýr, ne on neběží, on přímo letí!)
-často inverze, komunikace se čtenářem-zvolání, otázky; hlásková interpretace, zvukomalba, onomatopoická slova(podporuje děj: A před chalupou z koně hop! A na chalupu klop, klop, klop!)
-v refrénu se opakují části textu-pracuje s tím v rámci celé básně, na začátku a na konci obměna některé části strofy
-živé dialogy, opisy postav a prostředí(nahrazení romantických prvků)
-dějové zkratky-místo sloves používá citoslovce
11. Ozvuk díla v současnosti, dobová kritika
-roku 1833 vyšla v časopise nejstarší balada Polednice->velký ohlas sbírka byla velice nadčasová
-dílo ovlivnilo i další básníky (Bezruč, Neruda)
-v 70. Letech se hrálo v divadle Semafor, roku 2000 byl natočen film Kytice-režie F. A. Brabec
