Havran – rozbor díla k maturitě (3)

Kniha: Havran

Autor: Edgar Alan Poe

Rozbor přidal(a): Zdeňka Mauerová

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

 

Gymnázium Jevíčko, Zdeňka Mauerová

EDGAR ALLAN POE: HAVRAN (1845)

1. Literární zařazení, autor

AMERICKÝ ROMANTISMUS (světová literatura 1. pol. 19. stol.)

• James Fenimore Cooper: Vyzvědač, Příběhy kožené punčochy
• Nathaniel Hawthorne: Šarlatové písmo
• Herman Melville: Bílá velryba, Má první paluba, Bílý žaket

 

EDGAR ALLAN POE

Americký romantický prozaik, básník, kritik, literární teoretik a esejista, jeden z nejoriginálnějších amerických básníků a povídkářů, známý svým bohémským životem. Autor fantastických a mystických příběhů, zakladatel detektivní literatury, americké novelistické tvorby a moderního hororu, prozaického žánru, jehož úkolem je vyvolat strach¹.

Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts. Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu.

Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu.

Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy. Poe se ve finanční krizi zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Zde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Po odchodu z akademie došlo k rozporům a následně i k rozchodu s Edgarovým adoptivním otcem.

V roce 1833 zaznamenal Edgar Allan Poe první úspěch, když získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Posléze vstoupil do richmondského Southern Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho šéfredaktorem.

V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm. Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání. Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost.

Manželka Edgara Allana Poea v roce 1847 zemřela na tuberkulózu a Poe prošel velkou duševní krizí, která vyvrcholila roku 1848 pokusem o sebevraždu.

3. října 1849 byl urychleně hospitalizován poté, co byl nalezen opilý na ulici, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku 7. října 1849².

 

Ve své próze i poezii dokázal Poe mistrovsky navodit atmosféru tajemna a hrůzy. Hlavním námětem je ve většině děl láska a krása v kombinaci se smrtí. Často se zde objevuje protiklad skutečného světa s krajinou mimo reálno³.

 

První básnickou sbírku vydal Edgar Allan Poe ještě za pobytu v armádě.

Významné jsou jeho pozdější básně pro svou působivou obraznost, hudebnost a symboličnost.

Jeho poezie je založena na přesných estetických principech, je pro ni typické téma smrti krásné ženy; ačkoliv zachycuje především zjitřené city a nálady, v eseji Filozofie básnické skladby Poe doložil na genezi básně Havran, že vznikla na základě racionálního principu, přesně odvažujícího dávky smutku, melancholie a tragické ironičnosti.

Poe je také mistrem krátké prózy. Jeho první tištěná príce je založena na postupné kumulaci hrůz během námořní výpravy. Na malé ploše jsou okamžiky hrůzy předváděny v povídkách, které jsou považovány za předchůdce moderních hororů. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí. Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction; důležitou součástí díla jsou i povídky humoristické.

Povídky Vraždy v ulici Morgue, Odcizený dopis, Zlatý brouk jsou pro deduktivní, přísně logický postup hrdinů při odkrývání tajemství považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního „velkého detektiva“.

Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty (např. Charles Baudelaire)⁴.

 

Dílo:
– Skokan (1849): povídka o špatnosti lidské duše; příběh trpasličího šaška Skokana, který se svému panovníkovi mstí za surové zacházení a zahanbení; při velkém maškarním plese krále

i s jeho pobočníky upálí

– Rukopis nalezený v láhvi (1833): povídka líčí neuvěřitelný příběh jediného přeživšího pasažéra ztroskotané lodi

• při své záchraně se dostane na jinou loď, kde si ho ovšem nikdo nevšimne
• pozoruje neobvykle starou posádku
• na konci rukopisu je vylíčen zoufalý popis lodi, která se řítí do záhuby

– Uloupený list (1844): detektivní povídka

– Tajemství Marie Rogetové (1842 – 1843): detektivní povídka

– Vraždy v ulici Morgue (1841): detektivní povídka; líčí podivnou a brutální vraždu dvou žen v zamčeném pokoji

• vypravěč se dává do vyšetřování se svým přítelem Dupinem
• výpovědi si odporují a případ vypadá neřešitelně
• zjistí, že vrahem vůbec není člověk
• podle stop se dopátrají orangutana a jeho majitele, který řádění zvířete viděl, ale nedokázal mu zabránit

– Zlatý brouk (1843): povídka; detektiv Legrand najde zlatého brouka, který ho náhodou zavede k velkému pokladu
– Jáma a kyvadlo (1842): povídka; popisuje bezmoc bezejmenného muže, který se ocitl svázaný v temnotě

• netuší, kde je, proč a kdo ho tam vězní
• z celé situace víme jen to, že uprostřed jeho cely se nachází jáma, ze které vylézají krysy
• nad ním se později objeví pohybující se kyvadlo, které se nebezpečně přibližuje

 

• právě díky krysám se mu na poslední chvíli podaří rozvázat pouta
• kyvadlo najednou zastaví a zmizí
• mezitím se začnou hýbat stěny a muže neúprosně tlačí k jámě
• když už málem padá do jejích hlubin, omdlí a probudí se v řadách francouzské armády vstupující do Toleda

– Zrádné srdce (1843): povídka; hlavní postava líčí svůj úkladný čin – mladý pečovatel dostane nápad: chce se zbavit svého starého pacienta

• o půlnoci ho zabije, rozseká na části a uloží do podlahy v jeho ložnici
• další den k němu přichází tři komisaři vyšetřit křik z minulé noci
• vrah se ničeho nezalekne a provede muže po celém domě až do ložnice
• tam si sednou a on jim odpovídá na další otázky
• po chvíli jako by uslyšel tlukot srdce
• nejprve tomu nepřikládal význam, ale poté mu dochází, že je to odporné starcovo srdce
• stále slyší jen jeho tlukot, který ho nakonec přiměl, aby se sám od sebe komisařům přiznal

– Černý kocour (1843): povídka; pojednává o muži, který zabije svoji manželku a zazdí ji v domě

• při vyšetřování sebevědomě poklepe přímo na místo své skrýše
• v tu chvíli ho prozradí neuvěřitelný jekot kocoura, který je zazděn s mrtvolou jeho ženy⁵

 

ROMANTISMUS

=    myšlenkové hnutí a směr ve výtvarném umění, hudbě a literatuře v 19. stol.

=    umělecký proud v evropských literaturách 1. pol. 19. stol.

• romantic   , die Romantik    něm   , il romanticismus   it.    jako v románu
• není jen umělecký směr, ale i postoj člověka
• vznikl v 18. stol. a přetrvával do 1. pol. 19. stol.
• vznikl v Anglii a prošel všemi literaturami Evropy (pronikl i do Ameriky)
• předstupněm romantismu v literatuře a estetice byl preromantismus 18. stol. i ideje J. J. Rousseaua
• stojí proti klasicismu a osvícenství
• rozrušoval hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismus 18. stol.
• proti klasicistním výtvarným pravidlům uplatňoval tvůrčí svobodu umělce
• proti racionalismu stavěl cit, vášně, fantazii a vůli
• proti ideálu antiky vyzdvihoval hodnoty středověku
• proti idealizaci požadavek opravdovosti
• proti abstraktnímu pojetí člověka zdůrazňoval konkrétního jedince
• zájem o lidskou psychiku
• proti obecnému pojetí lidství ideu národa
• uměním vyhraněně subjektivistickým, individualistickým
• zásadně odmítal klasické estetické normy
• preferoval lidové umění a národní tradice

 

• důvody vzniku
• pod vlivem revolučních hnutí se mění myšlení lidí
• deziluze
• není slibovaná volnost, rovnost, bratrství
• lidé jsou nespokojení, a tak sní o lepším životě → projevuje se v literatuře
• hluboce rozporuplný
• odmítá staré formy X obdivuje minulost
• hrdina je výjimečný X obdivuje prostého člověka
• hlavním požadavkem byla tvůrčí svoboda a osobitost autora
• autoři zdůrazňovali jedinečnost, emocionalitu, spontánnost a individuální zkušenost člověka
• v reakci na osvícenectví vyzdvihující rozum byli romantičtí spisovatelé fascinováni iracionálnem
• nadpřirozené jevy, pověry, šílenství
• nezobrazuje celou skutečnost
• vybírá jen některé skutečnosti (to co se líbí autorovi – subjektivní pohled)
• oblíbená témata:
• útěk z každodenního života
• svoboda
• nespoutanost
• individualita
• nezkrotná síla přírody: bouře, vodopády, pouště, moře
• minulost, zejm. středověk
• mystika
• exotické země
• romantický hrdina:

=  výjimečná osobnost

• stojí mimo společnost a odmítá její normy
• vrah, kat, vyděděnec, žebrák, tulák
• touží po lásce, která ovšem zůstává nenaplněna
• nedokáže milovat skutečnou ženu, má pouze svůj vysněný ideál
• často splývá s autorem (autobiografické rysy)
• prožívá konflikt se světem
• cítí se v něm jako osamělý cizinec
• východisko hledá v návratech do světa fantazie a exotiky, k prostým venkovských lidem spjatým s přírodou a tradicemi nebo v idealizaci minulosti
• uzavírá se do vlastního nitra
• romantická hrdinka, přestože je vdaná, často bývá zamilovaná do jiného muže
• kvůli společenským konvencím, které mají přednost před vášní, zůstává věrná svému manželovi
• např.: Evžen Oněgin – Taťána, Utrpení mladého Werthera – Charlotta
• hrdinové vědí, že svět nelze změnit ani vůlí, ani vírou v nějaký ideál, ani gestem vzpoury nebo protestu
• odtud plyne příznačná melancholie, pesimismus a všudypřítomné zklamání a skepse
• z literárních druhů se zpočátku nejvíce dařilo lyrice, zejm. intimní a reflexivní
• postupně začala převažovat próza
• doposud považována za nižší druh literatury
• typické žánry: lyrická balada, básnická povídka či poéma, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román, povídka
• autoři rozvolnili verš, rým i prózu
• hojně využívali lidovou mluvu a archaický jazyk
• dva velké proudy:

 

a) revoluční

• zdůrazňoval národní hrdost
• snil o lepším uspořádání světa
• jeho hrdina bojoval proti společnosti (většinou neúspěšně)

 

b) konzervativní

• stavěl do kontrastu současnou společnost a vysněné ideály
• aktivně se nesnažil o změnu tohoto stavu

• tyto dva proudy se promítaly i do národních literatur
• kromě nich lze v jednotlivých státech pozorovat další odlišnosti
• v Anglii byli umělci inspirováni drsností a nezkrotností přírody
• snažili se o objevení nových hlubokých významů v obyčejných věcech (tzv. jezerní škola)
• pokoušeli se sloučit ideál krásy s revolučními očekáváními
• francouzská díla se kromě revolučního romantismu zaměřovala na minulost a oslavu středověkého křesťanství
• němečtí autoři vycházeli především z lidové národní poezie
• ruští autoři protestovali proti carské vládě, v jejich tvorbě se odráželo povstání proti carovi v prosinci roku 1825
• literatura tu často byla společensky angažovaná
• hrdinové vzdorovali společenskému a národnostnímu útlaku
• polský a maďarský romantismus silně prožíval ztrátu národní samostatnosti
• popisoval nesvobodu a utrpení národa
• v 19. stol. byl romantismus postupně vystřídán realismem
• významní představitelé: Georgie Gordon Byron, Percy Bysshe Shelly, Jane Austenová, Alfred de Mussset, Heinrich Heine, bratři Grimmové, Novalis, Alexandr Sergefevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, James Fenimore Cooper, Nathaniel Hawthorne, Herman Melville, Edgar Allan Poe
• v české literatuře zejm. K. H. Mácha, J. K. Tyl, K. J. Erben, K. Sabina, B. Němcová⁶

 

2. Charakteristika díla

Báseň je součástí sbírky Havran a jiné básně z roku 1845. Stala se patrně jeho nejslavnější a nejpřekládanější básní a rázem zařadila Poea mezi přední představitele romantické básnické linie⁷.

 

Havran představuje jedno z nejvýznamnějších děl romantismu, zároveň se jedná o jednu z nejkratších básní všech dob. Později se stal vzorem pro prokleté básníky.

Báseň byla „vysvětlena“ až v pozdějším díle Filosofie básnické skladby⁸.

 

Literární zařazení

Dílo je psáno ve verších, literární druh lyriko-epika, literární žánr baladická báseň.

• balada = básnický žánr na pomezí lyriky, epiky i dramatu
• ballare    tančit
• smutný až ponurý děj
• líčen s citovým zaujetím
• rychlejšího spádu dosahuje využitím dialogu
• závěr mívá tragické vyznění⁹

 

Vyprávěcí forma

Dílo je psáno ich-formou. Lyrický subjekt představuje zároveň i hlavní postavu celé básně.

 

Kompozice

Kompozice je chronologická, bez jakýchkoli dějových odchylek. Báseň se skládá celkem ze sto osmi veršů a osmnácti slok.

V básni se střídají strofy se šesti a sedmi verši; počet veršů ovlivňuje také schéma rýmu: u strof se šesti verši lze zaznamenat obecnou strukturu ABCBBB, u strof se sedmi ABCDCCC. V obou schématech se uplatňuje rým sdružený a střídavý.

Z hlediska rytmu autor využívá dvoudobé stopy se sestupným metrem, kterým se říká trochej¹⁰.  V rámci strof dochází ke střídání délky veršů s osmi a sedmi a půl trochejskými stopami; u strof se sedmi verši je vždy jeden verš výrazně kratší – s jeden a půl či s třemi trochejskými stopami.

Poslední verš ve sloce má nejčastěji tři a půl, někdy čtyři, čtyři a půl a v jednom případě dvě trochejské stopy. Jedná se o refrén s vždy podobným zněním „už víckrát ne“; napomáhá ke gradaci celého díla.

 

Hlavní myšlenka

            Hlavním tématem je ztráta milované osoby, v případě hlavní postavy Havrana milenky Lenory, a způsob, jakým se s touto změnou ve svém životě lyrický subjekt vyrovnává.

 

Motivy

V díle můžeme nalézt motivy lásky, strachu, samoty, smutku, zla, opuštěnosti, tajemna.

 

Místo a čas děje

            Děj básně se odehrává o půlnoci jedné bouřlivé lednové noci ve světnici náležející patrně samotnému vypravěči.

Bližší časové ani místní určení není uvedeno.

 

Jazyková stránka díla

V básni je užito výhradně spisovné vrstvy jazyka. Poměrně často se vyskytují v textu anarchismy a poetismy. Havran představuje symbol smrti, ďábla, pekla. Autor naprosto vědomě využívá jednotlivých jazykových prostředků k vygradování celé básně – s umem a přesností čtenáři nakládá odpovídající dávky napětí, tajemna, ironie, aby dosáhl kýženého výsledku.

Ve většině strof probíhá dialog mezi lyrickým subjektem a havranem; lze nalézt také vnitřní monology vypravěče.

Dosti frekventovaně autor užívá přechodníků, přímé řeči.

Časté jsou epifory, vyskytující se téměř ve všech slokách, nachází se zde rovněž epizeuxis, apostrofa. Z tropů autor nejvíce uplatňuje metafory; méně častá jsou přirovnání, apostrofy, metonymie, kontrasty, personifikace, oxymóron.

 

3. Obsah díla

Vypravěč, zřejmě mladý muž, soužený horečkou sedí ve svém pokoji, rozjímá nad knihou, v jejímž čtení hledá útěchu od smutku nad ztrátou své milované Lenory a prostředek k překlenutí noci. Únavou upadá do polospánku, ze kterého jej vyruší slabé zaťukání na dveře.

Muž nejprve přemýšlí, zdali zvuk nebyl pouze výplodem jeho fantazie, poté se ve strachu utěšuje představou pozdního hosta a v náhlém přívalu odvahy se rozhodne otevřít.

Za dveřmi však nikdo nestojí a hrdinova hrůza se stupňuje. V blouznění si myslí, že klepala jeho zesnulá dívka, a šeptá do noci její jméno.

Posléze se vrací zpět do pokoje plný údivu a úzkosti. Náhle se v jeho blízkosti ozve nový šramot, který si muž vysvětluje spadením jakéhosi předmětu v chumelenici na jeho okenici. Donutí jej to otevřít okno.

Do pokoje znenadání vletí havran a usadí se nade dveře na sochu bohyně Pallas Athény. Hrdina pociťuje jistou úlevu nad konečným zjištěním zdroje rozruchu a s úsměvem

a jistým pobavením se táže havrana na jeho pravé jméno. Ke svému překvapení zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na jeho otázku odpoví: „Už víckrát ne.“

Muž je havranovou reakcí zcela vyveden z míry. Snaží se si namluvit pouhou krátkodobou „návštěvu“ ptáka – doufá, že se z jeho pokoje k ránu havran opět vytratí. V této návaznosti si opět vzpomene na Lenoru, která mu vlivem osudu také odešla. Na jeho myšlenky host však opět odpovídá svým „Už víckrát ne.“

Zaražený muž usuzuje, že tuto větu patrně pták pochytil od svého pán – který, podle jeho dohadů, byl sveden neštěstím – jakožto refrén smutných či pohřebních písní.

Zároveň se snaží pochopit význam havranových slov – dumá, zdali se vyjadřuje ke svému odchodu, nebo k nemožnosti dalšího setkání s Lenorou.

Nakonec dospěje k závěru, že havran k němu byl seslán jako boží posel, aby konečně ukončil jeho muka a osvobodil jeho mysl od vzpomínek na Lenoru. Pták však i na tuto domněnku odvětí stejným způsobem.

Napětí začíná gradovat. Muž se havrana ptá, jestli jeho osamělá, zarmoucená duše nalezne pokoj alespoň ve smrti. Havran opět namítá své „Už víckrát ne.“ Nastává sebetrýzeň a hrdina, přestože tuší, jaká odpověď jej čeká, se přímo otáže, zda se se svou milovanou setká alespoň v ráji. Havran podle mužových předtuch pronese své „Už víckrát ne.“

Muže popadne strach, úzkost, ale také rozezlení. Nastalou situaci řeší výbuchem zlosti a zoufalou snahou vyhnat ptáka ze svého pokoje. Poslední tečkou je havranova typická netečná věta. Před zrakem zoufalého muže se pták uvelebí na svém místě na ňadrech Pallas Athény, nechávaje před sebou už blouznícího hrdinu, který se smiřuje s faktem, že havranův stín zůstane navždy v jeho duši.

 

4. Charakteristika postav

• vypravěč

– vnitřní charakteristika:

• typický romantický hrdina

® prožívá smutek nad nenaplněnou láskou

® cítí se ve světě opuštěný – známka individualismu

® působí jako citově založený člověk

• přemýšlivý, zádumčivý
• zoufalý, nešťastný

– vnější charakteristika:

• horečnatý stav, blouznění
• Lenora

– zesnulá milenka hlavního hrdiny

• havran

– vážné, přísné chování

– ebenové zbarvení, lysá hlava

– stále opakuje své „Už víckrát ne.“

– představuje symbol smrti

 

5. Vlastní názor

Kdo by neznal jednu z nejslavnějších básní všech dob, proslulou svou nebývalou promyšleností, genialitou a originalitou! Musím s upřímným respektem a hlubokým uznáním smeknou před autorem tohoto věhlasného díla a s plným přesvědčením uznat, že přídomky, které během desítek let, kdy si ji s ohromeným úžasem čtou stovky a tisíce lidí, jeho báseň získala, jí právem náleží.

Na nevelké ploše pouhých 108 veršů dokázal Edgar Allan Poe vtěsnat do Havrana emoce, které v některých případech marně hledáme v sáhodlouhých a obsáhlých románech – strach, napětí, zlost, lásku, beznaděj, zoufalství, žal, odpor, zmatek, překvapení, pobavení.

Ohromeně si uvědomuji, s jakou bravurou Poe vnímá nuance lidského vědomí, přesně vycítí, co by mělo následovat, aby ve čtenáři docílil požadovaného dojmu.

Myslím si, že obdobně fascinující, uchvacující a fenomenální báseň v spektru světové literatury bude těžko k nalezení, a čím častěji projíždím zrakem po jednotlivých řádcích, tím více se v této domněnce utvrzuji.

 

7. Citace

POE, Edgar Allan. Havran: překlad: Vítězslav Nezval. In: V noci jsem snil, že jsem motýlem [online]. 1999 [cit. 2017-01-15]. Dostupné z: https://www.odaha.com/edgar-allan-poe/basne/havran-preklad-vitezslav-nezval

 

¹ POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 54

² https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B

³ http://ld.johanesville.net/poe

⁴BENEŠOVÁ, J.. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha 1999, str. 169

⁵http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe

⁶ POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 61

http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus

BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999, str. 425, 426

7 http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html

⁸ http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/

⁹ POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 144

¹⁰ http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html

¹¹POE, Edgar Allan. Havran: překlad: Vítězslav Nezval. In: V noci jsem snil, že jsem motýlem [online]. 1999 [cit. 2017-01-15]. Dostupné z: https://www.odaha.com/edgar-allan-poe/basne/havran-preklad-vitezslav-nezval

 

Zdroje:

NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B

NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Literární Doupě: NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR [online]. Johanesville, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://ld.johanesville.net/poe

KROPÁČKOVÁ, Barbora. Poe Edgar Allan: Havran (rozbor). In: ČESKÝ-JAZYK.cz: Studentský UNDERGROUND [online]. 2003 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html

NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe – Havran. In: Uč se online! [online]. 2013 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/

ŠMEJDOVÁ, Petra. Dílo Edgara Allana Poea. In: VašeLiteratura.cz: Literatura pro všechny.. [online]. 2009 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe

NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Osobnosti.cz: tiscali.cz [online]. Tiscali Media, a.s., 1996 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/edgar-allan-poe#cv

ŠRUBAŘ, Pavel. Pojednání o rýmech. In: www.rymy.cz [online]. 2008 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.rymy.cz/rymy.htm

NEZMÁNÝ AUTOR. Romantismus. In: Literatura 2 [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus

POLÁŠKOVÁ, Taťána, Ivana DOROVSKÁ a Yvonne KONEČNÁ. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-129-9.

BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-8-2.