Kniha: Havran
Autor: Edgar Alan Poe
Rozbor přidal(a): Benchwarmer
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Literárně-historický kontext díla: Romantismus (USA)
Prvky romantismu v díle:
- Nešťastná láska k mrtvé milence Lenoře
- Hlavní hrdina-osamělý, melancholický, pesimistický, zoufalý ze smrti milenky, hledá útěchu u Boha
- Zvláštní, tajemný havran
- Rozpory-např. láska X smrt, bouře venku X klid v pokoji
- Pochmurný, beznadějný konec
Děj:
Nešťastný, osamělý muž je o půlnoci vyrušen od svých myšlenek na mrtvou milenku Lenoru podivným šramotem. Dovnitř vletí černý havran, jemuž vypravěč pokládá otázky (zprvu je nemíní vážně, poté se ale stává neklidným a postupuje k sebetrýznění->gradace), přičemž havran na každou z nich odpoví “už víckrát ne“. Když se ho zeptá, jestli se se svou láskou setká alespoň v ráji, přestože předem zná odpověď, po havranově “už víckrát ne“ propadne v zoufalství. Báseň má pochmurný konec.
Téma:
- Zoufalství muže nad mrtvou milenku, kterou už nikdy neuvidí
Motivy:
- “Krása a Smrt“
- Smrt (Lenora)
- Smutek, samota
- Tajemno (Havran)
Prostředí: Pokoj vypravěče o půlnoci
Doba: 19. Století
Charakteristika postav:
- Vypravěč
- Osamělý, melancholický, pesimistický
- Zoufalý ze smrti milenky, nostalgický, stále na ni myslí, což jej naprosto ovládá, a proto přikládá nemístný význam havranovi, jenž se naučil opakovat jedno slovo (v originále), pokládá mu otázky ohledně mrtvé milenky, i když předem, zná odpověď, čímž dochází k sebetrýznění
- Hledá útěchu u Boha
- Havran v něm vyvolává neklid, poté se mění na hrůzu
- Jazyk: spisovný, knižní, archaický, metafory
- Havran
- Naučil se opakovat jedno slovo (v originále)
- Tajemný
- Nejprve působí směšně, poté ve vypravěči začíná budit hrůzu
- Jazyk: X
Jazyk postav: spisovný, archaický, knižní, básnický, metafory
Jazyk vypravěče: -,,- epiteta, básnické prostředky
Forma vyprávění: Ich forma
Kompozice:
18 slok
Rytmus-trochej
Stopy se skládají z dlouhé slabiky, po níž následuje krátká
Eufémie
Zvyšování a snižování napětí
Opakuje se refrén- v originále nevermore, v českém překladu „už víckrát ne“, případně „nikdy víc“
Vlastní názory, dojmy a pocity:
Havran je dle mého názoru velmi dobře propracovaná báseň, jež na nás působí tajemně až děsivě, čehož je dosaženo zejména užitím havrana jako symbolu zla, jenž umocňuje vypravěčovo zoufalství nad mrtvou milenkou, a také opakováním refrénu- “už víckrát ne“. Báseň jsem četla také v anglickém originále a musím uznat, že se mi líbil daleko více než český překlad, i když jsem nerozuměla úplně všemu, zejména zastaralým a knižním výrazům.
Ukázka z knihy:
„Proroku,“ dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru kdy v náruči své přivine“ –
havran dí: „Už víckrát ne.“
„Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! –
nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!“
Havran dí: „Už víckrát ne.“
Citáty:
…a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se – víckrát ne.
